nomes no trilho de navegação
Rožec pochybný (Cerastium dubium) je bíle kvetoucí planě rostoucí rostlina, druh rodu rožec který byl pro své nestandardně utvářený květ (na rozdíl od většiny rožců nemá pět, ale jen tři čnělky) zařazován do rodu ptačinec (Stellaria) nebo do nově vytvořeného rodu Dichodon. Z této odlišnosti pochází i jeho druhové jméno "pochybný".
Rostlina vyskytující od severozápadu Francie a středního Španělska směrem na východ až po střední Rusko a Střední Asii, dále vyrůstá i v severní Africe. Centrum rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě, hlavně v Rakousku, Česku, Slovensku, Maďarsku, Srbsku a Rumunsku. Severní hranice výskytu prochází Německem, Polskem a Ukrajinou. Roku 1960 byl rožec pochybný poprvé zjištěn v přírodě Severní Ameriky a od té doby se po kontinentu rychle šíří.
Vyrůstá nejčastěji na periodicky zaplavovaných polích, loukách, březích vodních toků a nádrží, nevadí mu ani mírně zasolená půda, roste i podél cest a železničních tratí. Na typ půdy není náročný, může být hlinitá, jílovitá i písčitá, nejraději má bohatou na živiny a nevápennou, nejvíce se vyskytuje na místech nezapojených nebo jen s řídkým porostem. V České republice se objevuje řídce, převážně jen v nižších polohách, četnější je na jižní Moravě a naopak vzácný v Čechách.[1][2][3][4]
Jednoletá 10 až 30 cm vysoká bylina vyrůstající z tenkého rozvětveného kořene s jednoduchou, nebo již od báze do trsu rozvětvenou lodyhou která bývá vzpřímená nebo vystoupavá. Lodyha může být pouze ve spodní části načervenalá a holá, výše je zelená a porostlá žláznatými chlupy které způsobují její lepkavost. U ozimé rostliny mají přezimující přízemní listy řapíky, jsou převážně holé a v době kvetení již zasychají. Lodyžní protistojné listy 15 až 40 mm dlouhé a 1 až 3 mm široké mají krátkou pochvu, jsou čárkovité až úzce kopinaté, někdy mívají červenou špičku a bývají po obvodě i zespod chlupaté.
Květenství je tvořeno asymetrickým vidlanem se 3 až 15 květy a má hustě chlupaté a lepkavé větve. Zcela bylinné, tvarem listům podobné listeny jsou oboustranně chlupaté. Nestejně dlouhé stopky pětičetných bílých květů asi 10 mm velkých jsou za kvetení i plodů vztyčené a lepkavé, jejich délka bývá 2,5 až 4násobná délky kalichu. Kopinaté až vejčitě kopinaté, ostře zakončené, na okraji blanité zelené kališní lístky bývají velké 4 až 5,5 mm a z vnějšku jsou dlouze chlupaté. Bílé, obvejčité až kopinaté, hluboce dvoulaločné až dvoudílné korunní lístky o délce 5 až 6,5 mm jsou holé. V květu je deset tyčinek se žlutými prašníky a z vrcholu semeníku vyrůstají pouze tři bílé čnělky; kvetou od dubna do června.
Plody jsou vzpřímené válcovité tobolky 9 až 11 mm dlouhé a 2,5 až 3 mm široké které se nahoře otvírají šesti zuby. Obsahují světle hnědá, drobně bradavčitá, vejčitá semena velká asi 0,6 mm. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny jež mohou klíčit již na podzim nebo až z jara; semena která po vypadnutí z tobolek byla po nějakou dobu zaplavena vodou klíčí spolehlivěji.[1][2][3][5][6]
V "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" je rožec pochybný považován za silně ohrožený druh (C2b).[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rožec pochybný ve Wikimedia Commons
Rožec pochybný (Cerastium dubium) je bíle kvetoucí planě rostoucí rostlina, druh rodu rožec který byl pro své nestandardně utvářený květ (na rozdíl od většiny rožců nemá pět, ale jen tři čnělky) zařazován do rodu ptačinec (Stellaria) nebo do nově vytvořeného rodu Dichodon. Z této odlišnosti pochází i jeho druhové jméno "pochybný".
Das Klebrige Hornkraut (Cerastium dubium) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Hornkräuter (Cerastium) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Das Klebrige Hornkraut ist eine winterannuelle krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 6 bis 30, selten 40 Zentimeter erreicht. Sie ist nicht rasenbildend, die Stängel wachsen aufrecht oder aufsteigend. Die ganze Pflanze ist drüsig-weichhaarig.
Die Laubblätter sind 10 bis 30 Millimeter lang und 1 bis 2 Millimeter breit und stumpf. Die unteren sind spatelförmig und in den Blattstiel verschmälert. Die oberen sind sitzend, breit linealisch, sowie ganz oder zumindest am Rand drüsig bewimpert.
Die Blüten stehen allein bis zu dritt endständig, oder zu mehreren in zunächst dichten, später lockeren Dichasien. Die Blütenstiele sind bis zu 8 (selten 15) Zentimeter lang. Die Tragblätter sind krautig, besitzen keinen Hautrand und sind wie der Kelch drüsig-flaumig. Der Durchmesser der Blüten beträgt etwa 9 Millimeter. Die Kelchblätter sind 4 bis 6 Millimeter lang, länglich bis eiförmig bis lanzettlich, besitzen einen schmalen Hautrand und sind stumpf. Die Kronblätter sind 1 1/3 bis 1 2/3 so lang wie die Kelchblätter und zweispaltig. Es gibt drei Griffel. Die Blütezeit reicht von April bis Juni.
Die Fruchtstiele sind aufrecht. Die Kapselfrüchte sind 8 bis 12 Millimeter lang, dabei bis doppelt so lang wie der Kelch. die Form ist länglich-eiförmig bis -walzenförmig. Die Samen sind 0,5 bis 0,6 Millimeter breit, bekörnelt und blassbraun.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.
Das Areal des Klebrigen Hornkrauts umfasst die submeridionalen bis temperaten Bereiche des subkontinentalen Eurasiens. In Mitteleuropa ist die Arten indigen. In Deutschland kommt sie in Baden-Württemberg, Bayern, Brandenburg (inklusive Berlin), Hessen, Niedersachsen (inklusive Bremen), Rheinland-Pfalz, Sachsen und Sachsen-Anhalt vor. Sie gilt bundesweit als gefährdet, ist jedoch nicht geschützt. In Österreich ist die Art stark gefährdet und kommt nur im pannonischen Gebiet vor (Burgenland, Niederösterreich, in Steiermark unbeständig, in Wien ausgestorben). In der Schweiz ist sie nicht heimisch.
Die Standorte sind Ufer, Wege und sandige, feuchte Wiesen. Sie wächst bevorzugt auf nassen, oder zeitweise überfluteten, nährstoffreichen sandigen oder reinen Schlick- und Tonböden. Oft wächst sie auch auf salzhaltigen Böden. Ihr Vorkommen ist auf die colline Höhenstufe beschränkt. Sie ist eine Assoziationscharakterart des Poo-Cerastietum dubii (Agropyro-Rumicion).
Seit 1966 ist diese Art auch aus Nordamerika bekannt, wo sie zuerst in Washington gefunden wurde, sich aber inzwischen rasch als „Unkraut“ auf Kulturland ausbreitet.
Die Erstbeschreibung erfolgte 1812 unter dem Namen (Basionym) Stellaria dubia durch Toussaint Bastard im Essai sur la Flore du Département de Maine et Loire, Suppl. 24. Die Neukombination zu Cerastium dubium (Bast.) Guépin wurde 1838 durch Jean Pierre Guépin in Essai sur la Flore du Département de Maine et Loire, 2. Auflage, 1, S. 267 veröffentlicht.
Weitere Synonyme für Cerastium dubium (Bast.) Guépin sind Stellaria anomala Rchb., Cerastium anomalum Waldst. & Kit. nom. illeg., Cerastium anomalum Willd. und Dichodon viscidum (M.Bieb.) Holub.
Habitus
Stängel mit drüsigen Hochblättern
Stängel mit kurzen, teils drüsigen Haaren
Blütenstand, die Kelchblätter sind drüsig behaart.
Blüte geöffnet, Fruchtknoten mit drei Griffeln
Frucht mit drei Griffeln
Geöffnete Frucht mit sechs Zähnen
Samen
Das Klebrige Hornkraut (Cerastium dubium) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Hornkräuter (Cerastium) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Cerastium dubium, de noms communs Céraiste douteux, Céraiste aberrant ou Stellaire visqueuse, est une espèce de plantes à fleurs annuelle de la famille des Caryophyllaceae et du genre Cerastium, originaire d'Europe.
Tige (détail).
Tige et feuilles (détail).
Feuilles (détail).
C'est un plante annuelle. La tige est genouillée, assez grêle, de 10 à 35 cm de hauteur, pubescente-glanduleuse au sommet. Les feuilles sont ciliées à la base, souvent velues-glanduleuses, les caulinaires étroites, sublinéaires, les basales plus longues, spatulées[3].
Détails de la fleurs, avec les trois styles caractéristiques.
Fleurs.
Graines.
L'inflorescence est en cyme pauciflore lâche ; les bractées sont herbacées, non membraneuses ; les pédoncules floraux sont dressés, inégaux, au moins aussi longs que le calice. Les fleurs sont blanches, grandes ; les sépales sont lancéolés-aigus, à trois nervures, pubescents extérieurement, scarieux au bord et au sommet ; les pétales sont blancs, fortement échancrés, plus longs que les sépales ; il y a trois styles. Le fruit est une capsule s'ouvrant par six dents. La floraison se déroule d'avril à juin[3].
La détermination des Cerastium est souvent difficile, et implique des échantillons complets (fleurs et fruits, graines...). C. dubium est cependant assez facile à reconnaître à ses feuilles velues-glanduleuses, à ses trois styles, et à son caractère de plante annuelle[3].
L'espèce est thérophyte ; elle peut être localement abondante. Elle pousse dans les pâturages temporairement inondés, les bords des chemins dans les prairies humides[3].
Espèce a pour aire de répartition l'Europe méridionale et centrale, de l'Espagne à la Crimée, au nord jusqu'en France, en Pologne, en Russie ; elle est aussi présente en Asie occidentale et au Maghreb. En France, elle pousse çà et là, disséminée dans les régions atlantiques, des Landes à l'Anjou et à la Touraine, et, plus rarement, en Lorraine[3].
Le Céraiste douteux est globalement rare, et vulnérable, sur tout le territoire français. L'espèce est menacée par la dégradation ou la destruction de ses milieux, souvent fragiles[3]. Elle est « en danger critique d'extinction » (CR) dans le Centre-Val-de-Loire et « en danger » (EN) dans le Poitou-Charentes[1].
Cerastium dubium, de noms communs Céraiste douteux, Céraiste aberrant ou Stellaire visqueuse, est une espèce de plantes à fleurs annuelle de la famille des Caryophyllaceae et du genre Cerastium, originaire d'Europe.
Lěpjacy bělenk (Cerastium dubium) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Lěpjacy bělenk (Cerastium dubium) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Cerastium dubium[2] er jurt af hjartagrasaætt. Hún vex í Norður-Ameríku og Evrasíu.[3]
Cerastium dubium er jurt af hjartagrasaætt. Hún vex í Norður-Ameríku og Evrasíu.
Rogownica lepka (Cerastium dubium) – gatunek rośliny, należący do rodziny goździkowatych.
Występuje w Europie, Azji i Ameryce Północnej[2]. W Polsce jest gatunkiem bardzo rzadkim; rośnie tylko na Dolnym Śląsku[3].
Roślina jednoroczna. Rośnie na wilgotnych piaskach i łąkach. Kwitnie w maju i czerwcu. Liczba chromosomów 2n = 36, 38[2].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[5] w grupie gatunków rzadkich, potencjalnie zagrożonych (kategoria zagrożenia R). W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię DD (stopień zagrożenia nie może być określony)[6].
Rogownica lepka (Cerastium dubium) – gatunek rośliny, należący do rodziny goździkowatych.
Cerastium dubium là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được (Bastard) Guépin mô tả khoa học đầu tiên năm 1838.[1]
Cerastium dubium là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được (Bastard) Guépin mô tả khoa học đầu tiên năm 1838.
