nomes no trilho de navegação
Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y De yw Ffiwsia sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Onagraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Fuchsia magellanica a'r enw Saesneg yw Fuchsia.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffwsia, Coeden Drops, Dagrau Mair, Dropsan, Ffiwsia.
Fe'i ceir yn rhannau deheuol Hamisffer y De: o'r Isartig i rannau deheuol Affrica, De America ac Awstralia. Mae'n perthyn yn agos i'r olewyddan, yr onnen, jasmin, a'r leilac.[2] Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail.
Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y De yw Ffiwsia sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Onagraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Fuchsia magellanica a'r enw Saesneg yw Fuchsia. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffwsia, Coeden Drops, Dagrau Mair, Dropsan, Ffiwsia.
Fe'i ceir yn rhannau deheuol Hamisffer y De: o'r Isartig i rannau deheuol Affrica, De America ac Awstralia. Mae'n perthyn yn agos i'r olewyddan, yr onnen, jasmin, a'r leilac. Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail.
Fuchsie magellanská (Fuchsia magellanica) je rozvětvený keř s mnoha nicími trubkovitými květy, druh rodu fuchsie. Pochází z jihoamerických listnatých nebo smíšených lesů, z Chile a částečně i z jižní Argentiny. Roste tam po lesních okrajích nebo na světlinách v širokém výškovém rozsahu, od mořského pobřeží až po nadmořskou výšku 2000 m.[1][2]
Fuchsie magellanská byla postupně rozšiřována i do dalších oblastí Ameriky a od 18. století se pro své množství květů a nenáročnost začala pěstovat i v Evropě. Dostala se do východní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland i Havajské ostrovy, v místech s vlhkým a nemrznoucím klimatem občas zplaňuje.[1][2][3]
Vzpřímený, bohatě větvený keř, 1 až 3 metry vysoký s ohnutým vrcholem, jehož starší výhony dřevnatí. Tenké, vodorovné nebo jen lehce převislé letorosty jsou hladké, slabě purpurově červené a jsou porostlé až 5 cm dlouhými listy s načervenalými řapíky. Jsou vstřícné nebo ve tří až čtyřčetných přeslenech, jejich čepele jsou podlouhle vejčité nebo vejčitě kopinaté, na vrcholu špičaté a mají vroubkovaně zubatý okraj a červenavou zpeřenou žilnatinu. Z paždí listů vyrůstají po jednom až čtyřech nicí květy dlouhé až 3 cm. Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné, trubkovité a visí na 3 cm dlouhých stopkách. Kališní trubka s odstálými, špičatými kališními lístky je tmavě červená, asi 1 cm dlouhá. Korunní lístky čnící z korunní trubky jsou purpurové až modrofialové, obvejčité, asi 1,5 cm dlouhé. Okvětní lístky se vyskytují v mnoha odstínech červené, růžové a někdy i bílé barvy. V květu je dlouhá a opadavá češule, osm nestejně dlouhých tyčinek s nitkami vyčnívajícími z květu a čtyřpouzdrý spodní semeník se čtyřlaločnou bliznou.
Květy postupně vykvétají od července do října, květ kvete po několik dnů. Opylovány jsou hmyzem, v domovině též ptáky. Plody jsou asi 2 cm dlouhé, červenavě purpurové bobule s mnoha semeny.[1][2][3][4][5]
Fuchsie magellanská je sice v porovnání s ostatními druhy považována za chladnomilnou, přesto ji nelze sázet v prostředí s poklesem teploty k bodu mrazu. V mírném pásmu se obvykle pěstuje jako hrnková rostlina a pro přezimování se ve středoevropských podmínkách volí málo osvětlená místnost s teplotou okolo 10 °C a minimální zálivkou. Po jarním probuzení se boční větve zkracují na 10 až 15 cm, čímž se podpoří tvorba letorostů plodících květy.
Pro úspěšný růst je nutná na živiny bohatá a propustná půda. Zalévá se vždy až po mírném vyschnutí, pro nebezpečí houbových chorob nesmí kořeny stát ve vodě. Jedinec ve stínu špatně kvete a plné slunce není také vhodné, doporučuje se rostlinu umístit tak, aby měla dopolední slunce a odpolední stín.
Rostliny se v přírodě samovolně rozšiřují semeny. Pěstitelé je množí řízkováním a tím zachovávají vyšlechtěné vlastnosti mateřské rostliny. Používají k tomu mladé, ale již vyzrálé letorosty s patkou starého dřeva, které v červenci zapichují do vzdušné zeminy a udržují ve velké vzdušné vlhkosti.[1][2][3]
V subtropech a tropech je používána coby rychle rostoucí, bohatě kvetoucí živý plot nebo jako zahradní solitéra. V mírném pásmu se pěstuje jako hrnková rostlina, která je dlouhověká a může růst a kvést po mnoho let.
Rozlišuje se několik variet tohoto druhu odlišující se vzrůstem, barvou a velikosti květů. Jsou to např. Fuchsia magellanica var. 'alba', F. m. var. 'conica', F. m. var. 'discolor', F. m. var. 'eburnea', F. m. var. 'gracilis', F. m. var. 'macrostema', F. m. var. 'molinae' nebo F. m. var. 'typica'. Fuchsie magellanská je pro svou relativní odolnost vůči mrazu mateřskou rostlinou většiny vypěstovaných hybridů.[2][3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fuchsie magellanská ve Wikimedia Commons
Fuchsie magellanská (Fuchsia magellanica) je rozvětvený keř s mnoha nicími trubkovitými květy, druh rodu fuchsie. Pochází z jihoamerických listnatých nebo smíšených lesů, z Chile a částečně i z jižní Argentiny. Roste tam po lesních okrajích nebo na světlinách v širokém výškovém rozsahu, od mořského pobřeží až po nadmořskou výšku 2000 m.
Hækfuksia (Fuchsia magellanica), også skrevet Hæk-Fuksia, er en lille, løvfældende busk med opret, tæt vækstform. grenene er først stift oprette, men senere bliver de let overhængende. Arten bestøves i hjemlandet af kolibrier. Her i landet klarer eneboer-bier det samme. Frugterne er spiselige og forhandles i Chile under navnet "chanchitos".
Barken er først vinrød og glat, men senere bliver den brun og opsprækkende. Knopperne er kransstillede eller – sjældnere – modsatte. Bladene er ægformede med tandet rand. Oversiden er blank og mørkegrøn, mens undersiden er lysegrøn. Blomstringen sker over en lang periode fra slutningen af juli til midt i oktober. Blomsterne hænger enkeltvis ned fra bladhjørnerne på tynde, røde stilke. Blomsten har fire udstående, røde bægerblade og fire små, violette kronblade. Støvdragere og støvfang rager langt neden for blomsten. Frugterne er saftige bær, som modner her i landet efter et varmt efterår. I så fald spirer frøene villigt, men med planter af meget blandet kvalitet.
Rodnettet består af nogle få, højtliggende hovedrødder med mange, fint forgrenede siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 5 × 5 m (50 × 50 cm/år). Dette gælder i hjemlandet. Her bliver den 1,5 × 1,5 (25 × 25 cm/år), og den fryser de fleste år helt ned.
Denne art vokser på meget fugtige steder i Chile og Argentina: langs vandløb, ved vandfald og i fugtige skove helt ned til Ildlandet.
På øen Isla de los Estados ved Ildlandet findes den sammen med bl.a. engelskgræs, Berberis empetrifolia, buksbomberberis, bølget bunke, Chiliotrichum diffusum, dværggunnera, krybende kambregne, Montia fontana, myrtekrukke, småbladet sydbøg og trefliget gummipude.
Hækfuksia (Fuchsia magellanica), også skrevet Hæk-Fuksia, er en lille, løvfældende busk med opret, tæt vækstform. grenene er først stift oprette, men senere bliver de let overhængende. Arten bestøves i hjemlandet af kolibrier. Her i landet klarer eneboer-bier det samme. Frugterne er spiselige og forhandles i Chile under navnet "chanchitos".
Die Scharlach-Fuchsie (Fuchsia magellanica) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Die Scharlach-Fuchsie wächst als Strauch und erreicht am Naturstandort Wuchshöhen von bis zu 3 Meter, in Mitteleuropa jedoch nur bis zu 1,5 Meter. Die 1 bis 2 cm langen Laubblätter sind glatt und haben einen gesägten Rand.
Es werden paarweise oder einzeln angeordnete hängende Blüten ausgebildet. Die Blütenstiele können bis 5 cm lang werden.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 44 oder 120.[1]
Die Scharlach-Fuchsie ist von Feuerland bis nach Peru in den südlichen und Zentral-Anden verbreitet. Sie bildet dort zahlreiche Varietäten aus. Die Scharlach-Fuchsie wächst in Gebüschen und an Waldrändern in der Nähe von Gewässern bis in Höhenlagen von 1700 Meter.
Die Scharlach-Fuchsie wurde 1786 von dem französischen Botaniker und Zoologen Jean-Baptiste de Lamarck erstbeschrieben. Es werden mehrere Varietäten unterschieden:
Die Scharlach-Fuchsie gelangte im späten 18. Jahrhundert nach England.
Der Überlieferung nach entdeckte sie der englische Gärtner James Lee auf der Fensterbank eines Seemannshauses und kaufte sie gegen eine beträchtliche Summe ab. Bereits 1793 soll Lee eine große Stückzahl, die er aus diesem einen Exemplar gezogen hatte, verkauft haben. Bereits 1796 wurden die ersten Exemplare dieser Art in der Nähe von Leipzig kultiviert.
Die reine Art wird heute überwiegend in Botanischen Gärten und Sammlungen von Fuchsien-Liebhabern gepflegt. Die Scharlach-Fuchsie ist jedoch Elternpflanze einer Reihe von Hybriden.
Die Scharlach-Fuchsie (Fuchsia magellanica) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae).
Fuchsia magellanica, commonly known as the hummingbird fuchsia or hardy fuchsia, is a species of flowering plant in the evening primrose family Onagraceae, native to the lower Southern Cone of southern South America.[1]
This sub-shrub can grow to 10 feet (3.0 m) in height and width in frost-free climates, and 4–5 feet (1.2–1.5 m) where colder. The plant blossoms profusely over a long period with many small and tubular pendent flowers, in brilliant shades of red and purple, softer shades of pink and lavender, and some in white.
F. magellanica is a consistently variable species across the whole of its natural range and, despite past usage and popular misconceptions, no scientific varieties are currently recognized by botanist Dr. Paul E. Berry, the leading authority on the genus.[2] Care should be taken not to accord any of the many garden selections and hybrids with taxonomic status by using "var." Additionally, pollen stain tests conducted in the Pacific Northwest region of the United States by members of the Western Fuchsia Species Society have indicated that almost all of the many garden selections of this species are, in fact, hybrids to a lesser or greater degree.
This species of Fuchsia occurs in temperate southern regions of Argentina and Chile, from latitude 32°50' S. to the Straits of Magellan. In Australia, the species is recorded as naturalised in the states of Western Australia, South Australia, New South Wales, Victoria and Tasmania.[3]
They arrived in England in the late 18th century. According to tradition, the English gardener James Lee discovered them on the windowsill of a seaman's house and bought them for a considerable sum. As early as 1793 Lee is said to have sold a large number of pieces that he had pulled from this one copy. Fuchsia magellanica, and its cultivars and hybrids, are widely cultivated by plant nurseries and gardeners as ornamental plants. They are grown in temperate and subtropical gardens and conservatories, in containers on patios, balcony|balconies, and indoors. They prefer a sunny position.
The plants are quite cold-hardy compared to other species from more tropical climates, being deciduous where frosts are light, and only top die back in hard frosts (with mulching). The profuse drooping flowers are a nectar source attractive to hummingbirds.[4]
This species, and hybrids using it as parent stock, are very susceptible to the fuchsia gall mite, Aculops fuchsiae, a serious disfiguring pest that was first accidentally spread from its native Brazil to the West Coast of the United States in 1980. It has more recently made appearances in France (2003), the Channel Islands (2006) and the United Kingdom (2007). Fortunately the fuchsia gall mite does not readily survive temperatures below 40 °F (4 °C), and there are effective treatments and strategies.[5]
Cultivars of Fuchsia magellanica agm[6] include (those marked agm are recipients of the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit);
Fuchsia magellanica, commonly known as the hummingbird fuchsia or hardy fuchsia, is a species of flowering plant in the evening primrose family Onagraceae, native to the lower Southern Cone of southern South America.
El chilco (Fuchsia magellanica), también llamado aljaba, thilco, chilca, chilcón, fucsia, jazmín del papa, palo blanco, pendientes de la reina, o tilca ( del mapudungún De chillko /tʃiʎko/, chilko /tʃilko/ 'acuoso', 'aguachento'. "Chilcon-estar aguanoso"[1]), es un arbusto de la familia Onagraceae originario de Argentina y Chile que crece cerca de cursos de agua y se cultiva como planta ornamental.
Es un arbusto siempreverde de alrededor de 2-4 metros de altura, con ramas delgadas que nacen desde la base del tronco. Sus hojas de forma lanceolada tienen el peciolo rojizo y se agrupan en verticilos. Sus flores son tetrámeras, con grandes sépalos abiertos de color rojo, que sobrepasan el largo de los pequeños pétalos de color violeta. Hay 8 estambres de unos 2 cm, también de color rojizo o violeta. El fruto es una baya comestible que procede de un ovario en posición inferior.
La variedad molinae (mal conocida como alba) tiene flores de sépalos blancos y pétalos blanco-rosados. Es nativa de la Isla de Chiloé. Se encontró por primera vez en la Comuna de Castro.
La variedad eburnea tiene flores de sépalos blancos con envés rosados y puntas verdes, pétalos violeta y tubo rosado a rojo. Es una variedad en peligro de extinción, nativa de la Patagonia chilena. Se la describió sobre la base de ejemplares de la Isla Englefield en el Seno de Otway, encontrándose también ejemplares en la Península Antonio Varas, y en las cercanías de Mañihuales.
En su territorio de origen se encuentra bajo condiciones de clima templado, con un amplio rango de precipitaciones. Vive preferentemente en las cercanías de cursos de agua y en sitios con abundancia de sombra. Soporta bien el anegamiento. En la zona austral de Chile (Patagonia occidental) crece en el borde de los bosques y por la cantidad de precipitaciones del lugar no necesariamente se encuentra cerca de cursos de agua.
Está naturalizada en el Reino Unido, y Bolivia donde fue introducida para usarla en jardinería.
Su uso como planta ornamental se debe al colorido y forma de sus flores. Muchos de los cultivares existentes de Fuchsia son híbridos de especie con alguna otra del género que proceda de climas más cálidos.
También tiene usos medicinales ligados a las molestias propias de la menstruación, y como tinte tradicional para lanas.[2]
Su antiguo uso para hibridar, se debe a su resistencia al frío.
El fruto, de sabor dulce, es comestible, lo mismo que unos hongos que crecen sobre su tallo, llamados en el sur de Chile "milcaos de monte".[cita requerida]
Fuchsia arborescens fue descrita por John Sims y publicado en Encyclopédie Méthodique, Botanique 2(2): 565–566. 1788.[3]
Fuchsia: nombre genérico descrito por primera vez por Charles Plumier a finales del siglo XVII, y nombrada en honor del botánico alemán, Leonhart Fuchs (1501-1566).
magellanica: epíteto geográfico que alude a su localización en el Estrecho de Magallanes.
El chilco (Fuchsia magellanica), también llamado aljaba, thilco, chilca, chilcón, fucsia, jazmín del papa, palo blanco, pendientes de la reina, o tilca ( del mapudungún De chillko /tʃiʎko/, chilko /tʃilko/ 'acuoso', 'aguachento'. "Chilcon-estar aguanoso"), es un arbusto de la familia Onagraceae originario de Argentina y Chile que crece cerca de cursos de agua y se cultiva como planta ornamental.
Fuksia edo petenta (Fuchsia magellanica) Fuchsia generoko eta Onagraceae familiako landarea da. Fuksia koloreari izena ematen dio.
Jatorriz Hego Amerikako landarea da, Argentina eta Txilekoa bereziki. Ibaiertzean hazten da.
2-4 metrotako altuera hartzen duen zuhaixka hostoiraunkorra da. Hosto lantzeolatuak ditu, peziolo gorridunak eta bertizilotan multzokatuak.
Loreak pentameroak dira eta sepalo gorriak petalo moreak baino luzeagoak dira. Estamineak ere gorri edo moreak dira eta 2 cm luze dira eta 8 daude lore bakoitzean. Baia itxurako fruitua sortzen du eta jangarria da.
Ornamentazio landare gisa erabiltzen da bere lore gorriengatik. Baina erabilera gehiago ere baditu: Emakumeen hilerokoaren minentzako sendabelar gisa edota artilea tindatzeko besteak beste.
Fruitua jan egiten da, baita zurtoinean hazten zaizkion onddoak ere.
Fuchsia arborescens izenarekin John Sims-ek deskribatu zuen eta liburu honetan argitaratu zen: Encyclopédie Méthodique, Botanique 2(2): 565–566. 1788.[1]
Fuchsia: Generoa XVII mendearen bukaeran deskribatu zuen Charles Plumierrek eta Leonhart Fuchs (1501-1566) botaniko alemaniarraren omenez ezarri zion izena.
magellanica: epiteto geografikoa Magallaes itsasartean aurkitu zela adierazten duena.
Fuksia edo petenta (Fuchsia magellanica) Fuchsia generoko eta Onagraceae familiako landarea da. Fuksia koloreari izena ematen dio.
Fuchsia magellanica • Chilco
Le fuchsia de Magellan (Fuchsia magellanica), ou chilco est une plante arbustive sud-américaine du genre des fuchsias et de la famille des onagracées (ou œnothéracées). Sa floraison est remarquable, avec de nombreuses variétés horticoles. Dans son milieu naturel, il croît en bordure des cours d'eau. Ses baies sont comestibles. Ses autres noms vernaculaires sud-américains sont : aljaba, thilco, chilca, chilcón, jazmín del papa (jasmin du pape), palo blanco (bâton blanc), pendientes de la reina (pendentifs de la reine), ou tilca. Le mot chilco provient du mapudungún chillko (/tʃiʎko/), ou chilko (/tʃilko/) qui signifie plein d'eau.
Il s'agit d'un arbuste à feuillage persistant d'environ 2 à 4 mètres de haut, avec des branches fines qui partent de la base du tronc. Ses feuilles lancéolées ont un pétiole rougeâtre et sont groupées en verticilles. Ses fleurs sont tétramères, avec de grands sépales rouges, ouverts, qui dépassent en longueur les petits pétales violets. Il y a 8 étamines d'environ 2 cm, également rougeâtres ou violettes. Le fruit est une baie comestible qui provient d'un ovaire inférieur.
La variété molinae (également appelée de manière fautive alba) a des fleurs aux sépales blancs et aux pétales blanc rosé. Elle est originaire de l'île de Chiloé. Elle a été découverte dans la commune de Castro.
La variété eburnea a des sépales blancs colorés de rose par dessous et des pointes vertes, des pétales violets et un tube rose à rouge. Cette variété en voie de disparition, est originaire de la Patagonie chilienne. Elle a été décrite à partir de spécimens provenant de l'île d'Englefield, dans Otway Sound, avec des spécimens également trouvés la péninsule d'Antonio Varas et dans les environs de Mañihuales.
Originaire du sud du Chili et de l'Argentine jusqu'à la Terre de Feu, le fuchsia de Magellan a été introduit en Europe au XIXe siècle. Contrairement à la grande majorité des fuschia et en raison de ses origines, il resiste bien à des gels modérés. Dans les régions tropicales où il a été aussi introduit (comme à l'île de la Réunion), c'est une espèce exotique envahissante, capable de recouvrir la végétation indigène des forêts naturelles et de l'étouffer
Fleurs du fuchsia de Magellan (détails).
Fleurs, fruits et ramures
Le fuchsia de Magellan est abondamment planté dans les haies d'Irlande.
Fuchsia magellanica • Chilco
Le fuchsia de Magellan (Fuchsia magellanica), ou chilco est une plante arbustive sud-américaine du genre des fuchsias et de la famille des onagracées (ou œnothéracées). Sa floraison est remarquable, avec de nombreuses variétés horticoles. Dans son milieu naturel, il croît en bordure des cours d'eau. Ses baies sont comestibles. Ses autres noms vernaculaires sud-américains sont : aljaba, thilco, chilca, chilcón, jazmín del papa (jasmin du pape), palo blanco (bâton blanc), pendientes de la reina (pendentifs de la reine), ou tilca. Le mot chilco provient du mapudungún chillko (/tʃiʎko/), ou chilko (/tʃilko/) qui signifie plein d'eau.
Magelanska fuchsija (Fuchsia magellanica) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Magelanska fuchsija (Fuchsia magellanica) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Magellan-tåre (Fuchsia magellanica) er en liten, løvfellende busk med en opprett, tett vekstform. Greinene er først stivt opprette, men senere blir de lett hengende. Barken er først vinrød og glatt, men senere blir den brun og oppsprukket. Knoppene er kransstilte eller – sjeldnere – motsatte. Bladene er lansettformet med tagget rand. Oversiden er blank og mørkegrønn, mens undersiden er lysegrønn. Blomstringen skjer over en lang periode fra slutten av juli til midt i oktober. Blomstene henger enkeltvis ned fra bladhjørnene på tynne, røde stilker. Blomsten har fire utstående, røde begerblader og fire små, fiolette kronblader. Pollenbærere og griffel rager langt nedenfor blomsten. Fruktene er saftige bær, som i milde kyststrøk på Sørvestlandet kan bli modne etter en god sommer og høst. I så fall spirer frøene villig, men med planter av meget blandet kvalitet.
Rotnettet består av noen få, høytliggende hovedrøtter med mange, fint forgreinede siderøtter. I hjemlandet pollineres arten av kolibrier. Her i landet klarer insekter det samme. Fruktene er spiselige og forhandles i Chile under navnet chanchitos.
I hjemlandet blir den 5 × 5 m (50 × 50 cm/år). I Norge blir den 1,5 × 1,5 m(25 × 25 cm/år), og dersom den dyrkes utendørs fryser den selv i gode områder helt ned i løpet av vinteren.
Denne arten vokser på meget fuktige steder i Chile og Argentina: langs vannløp, ved fosser og i fuktige skoger helt ned til Ildlandet.
Magellan-tåre (Fuchsia magellanica) er en liten, løvfellende busk med en opprett, tett vekstform. Greinene er først stivt opprette, men senere blir de lett hengende. Barken er først vinrød og glatt, men senere blir den brun og oppsprukket. Knoppene er kransstilte eller – sjeldnere – motsatte. Bladene er lansettformet med tagget rand. Oversiden er blank og mørkegrønn, mens undersiden er lysegrønn. Blomstringen skjer over en lang periode fra slutten av juli til midt i oktober. Blomstene henger enkeltvis ned fra bladhjørnene på tynne, røde stilker. Blomsten har fire utstående, røde begerblader og fire små, fiolette kronblader. Pollenbærere og griffel rager langt nedenfor blomsten. Fruktene er saftige bær, som i milde kyststrøk på Sørvestlandet kan bli modne etter en god sommer og høst. I så fall spirer frøene villig, men med planter av meget blandet kvalitet.
Rotnettet består av noen få, høytliggende hovedrøtter med mange, fint forgreinede siderøtter. I hjemlandet pollineres arten av kolibrier. Her i landet klarer insekter det samme. Fruktene er spiselige og forhandles i Chile under navnet chanchitos.
I hjemlandet blir den 5 × 5 m (50 × 50 cm/år). I Norge blir den 1,5 × 1,5 m(25 × 25 cm/år), og dersom den dyrkes utendørs fryser den selv i gode områder helt ned i løpet av vinteren.
Denne arten vokser på meget fuktige steder i Chile og Argentina: langs vannløp, ved fosser og i fuktige skoger helt ned til Ildlandet.
Multimedia w Wikimedia Commons Fuksja magellańska, f. Magellana, f. zwyczajna (Fuchsia magellanica Lam.) – gatunek rośliny z rodziny wiesiołkowatych. Pochodzi z Ameryki Południowej (Chile i Argentyna), rozprzestrzeniony został także w innych rejonach Ameryki Południowej, w Australii i Nowej Zelandii, Afryce, Makaronezji, wyspach Kanaryjskich, Azorach i Hawajach[2]. W wielu krajach świata jest uprawiany.
Jest uprawiana jako roślina ozdobna w licznych kultywarach, często będących mieszańcami. W krajach o cieplejszym klimacie (strefy 7-10) jest uprawiana na zewnątrz pomieszczeń[3] . W Polsce ze względu na klimat jest uprawiana jako nietypowa roślina pokojowa. Zimą musi być przetrzymywana z ogrzewanych pomieszczeniach, ale latem zwykle wystawiana jest w pojemnikach na balkony, werandy lub do ogrodu.
Fuksja magellańska, f. Magellana, f. zwyczajna (Fuchsia magellanica Lam.) – gatunek rośliny z rodziny wiesiołkowatych. Pochodzi z Ameryki Południowej (Chile i Argentyna), rozprzestrzeniony został także w innych rejonach Ameryki Południowej, w Australii i Nowej Zelandii, Afryce, Makaronezji, wyspach Kanaryjskich, Azorach i Hawajach. W wielu krajach świata jest uprawiany.
Fuchsia magellanica Lam., 1788, conhecida pelo nome comum de chilco,[1] é um arbusto da família Onagraceae originário do sul da Argentina e do Chile, onde ocorre próximo de cursos de água. A espécie é cultivada como planta ornamental e é uma das espécies hibridadas na obtenção do brinco-de-princesa.
F. magellanicaé um arbusto perenifólio que cresce até cerca de 2-4 metros de altura, com ramos delgadas que nascem desde a base do tronco.
As folhas são de forma lanceolada, com pecíolo avermelhado, agrupadas em verticilos.
As flores são pentâmeras, com grandes sépalas abertas de coloração vermelha, que ultrapassam o comprimento das pequenas pétalas de coloração violeta. As flores apresentam 8 estames com cerca de 2 cm de comprimento e coloração avermelhada ou violeta. O fruto é uma baga comestível que procede de um ovário em posição inferior.
A variedade molinae (mais conhecida como alba) apresenta flores de sépalas brancas e pétalas branco-rosados. Esta variedade é nativa da ilha de Chiloé tendo sido registada pela primeira vez na Comuna de Castro.
A variedade eburnea apresenta flores de sépalas brancas com a parte basal rosada e pontas verdes, pétalas de coloração violeta e tubo floral rosado a vermelho. É uma variedade em perigo de extinção, nativa da Patagónia chilena. Foi descrita com base em exemplares recolhidos na ilha Englefield no golfo de Otway, encontrando-se também exemplares na Península Antonio Varas e nos arredores de Mañihuales.
No seu território de origem ocorre em áreas de clima temperado, com um amplo intervalo de precipitações. Vive preferentemente nas proximidades de cursos de água e em sítios com abundância de sombra. Suporta bem o encharcamento.
Na zona austral do Chile (Patagónia Ocidental) cresce na bordadura dos bosques.
Está naturalizada no Reino Unido e na Bolívia, regiões onde foi introduzida para jardinagem. A espécie é amplamente utilizada em jardinagem, como planta ornamental, devido ao colorido e forma das suas flores. Muitos dos cultivares existentes de Fuchsia são híbridos de espécie com outra do género, em geral com origem em climas mais quentes, já que o seu principal uso como fonte de hibridação se deve à sua resistência ao frio.
A espécie é também usada na cultura mapuche para fins medicinais, em geral ligados ao tratamento tradicional das moléstias próprias da menstruação, e como colorante negro ou cinza para tingir lãs.[2]
O fruto é uma baga comestível. Um cogumelo que cresce sobre os seus troncos e raízes, designado no sul do Chile por "milcao de monte",[3][4] também é comestível.[5] A espécie Fuchsia arborescens foi descrita por John Sims e publicada em Encyclopédie Méthodique, Botanique 2(2): 565–566. 1788.[6] A etimologia do nome genérico Fuchsia, criado por Charles Plumier em finais do século XVII, deriva do nome do botânico alemão Leonhart Fuchs (1501-1566) e do epíteto específico magellanica tem origem geográfica, aludindo à região em torno do Estreito de Magalhães, de onde a planta é nativa.
Dado o seu polimorfismo e facilidade com que hibridiza, o binome da espécie tem uma rica sinonímia:[7][8][9]
Fuchsia magellanica Lam., 1788, conhecida pelo nome comum de chilco, é um arbusto da família Onagraceae originário do sul da Argentina e do Chile, onde ocorre próximo de cursos de água. A espécie é cultivada como planta ornamental e é uma das espécies hibridadas na obtenção do brinco-de-princesa.
Fuchsia magellanica là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được Lam. mô tả khoa học đầu tiên năm 1788.[1]
Bài viết về họ Anh thảo chiều này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Fuchsia magellanica là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được Lam. mô tả khoa học đầu tiên năm 1788.
