nomes no trilho de navegação
Salix triandra, la Blimal escura,[1] o tamién Sauce almendruño, Sauce negru o sarga, ye una especie botánica de sauce nativa de la rexón eurasiática.
ye un pequeñu árbol de 4-6 m, llegando a 10 m. Ye ramificáu dende la base, dafechu ascendente. Tien fueyes simples, alternes, de 2-9 cm x 0,5-2 cm; llanceolaes a oblongo llanceolaes, transovaes llanceolaes, serraes, verdoses intenses y polenques pol fexe, pálides y glauques pol viesu. El frutu ye una cápsula aovada cónica, pedicelada, verde y glabra (lampiña). El so floriamientu ye a fines de la primavera.
Espolleta ente 50 y 1.800 msnm. Nun amuesa preferencia por suelu. Ye de de media lluz. Crez meyor con mugor edáfica constante; nun soportando temperatures estremes.
Salix triandra describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 1016, nel añu 1753.[2]
Salix: nome xenéricu llatín pal sauce, les sos cañes y madera.[3]
triandra: epítetu llatín que significa "con forma de llanza".[4]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salix triandra, la Blimal escura, o tamién Sauce almendruño, Sauce negru o sarga, ye una especie botánica de sauce nativa de la rexón eurasiática.
Hündürlüyü 5-6 sm-ə qədər olan kol və ya nadir halda ağacdır. Budaqları nazik, elastikdir, zeytun və ya qonurtəhər-yaşıl rəngdədir. Tumurcuqları yumurtaşəkilli, sivri və çılpaqdır.Yalançı zoğları uzun müddət qalan, böyrəkşəkilli və ya yumurtaşəkillidir, dişlidir.[1]
Yarpaqları neştərvari, uzunsovneştərvari,elliptik və ya ensiiz elliptikdir,uzunluğu 4-13 sm, eni 0,5-3 sm-dir, qısa sivriləşmiş, qaidə hissəsinə doğru pazşəkilli və ya qövsşəkilli daralmış, kənarları vəzili-mişarvaridir,çılpaqdır, üst tərəfdən tünd yaşıl, alt tərəfdən adətən boz və ya ağımtıl göy rəngdədir,qırmızımtıl və ya sarımtıl rəngli nəzərə çarpan orta damarı vardır.
Sırğaları yarpaqların əmələ gəlməsindən sonra açılır, illik budaqların sonunda əmələ gəlir, qaidə hissəsində xırda yarpaqlarladır.
Qutucuq çılpaqdır, qısa saplaq üzərindədir və uzunluğu 5 mm-ə yaxındır.
Aprel
Aprel-May.
Samur-Şabran oval., BQ (Quba), BQ şərq, BQ qərb, Kür-Araz oval., Kür düz., KQ cənub, Nax. dağ..Ovalıqdan orta dağ qurşağına qədər.
Çayların sahilində, suvarma kanallarının yanında rast gəlini
Qabığında aşı maddəsi vardır. Qabıq və yarpağından sarı rəng alınır. Dekorativ və balverən bitkidir.
Ağçubuq söyüd və ya üçerkəkcikli söyüd (lat. Salix triandra) - Söyüd fəsiləsindən bitki cinsi.
Boyu 10 m-ə, diametri 12 sm-ə çatan alçaq boylu ağac və ya uca boylu koldur. Budaqları qonur-yaşıl və ya zeytun rəngində olub, elastikdir.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Hündürlüyü 5-6 sm-ə qədər olan kol və ya nadir halda ağacdır. Budaqları nazik, elastikdir, zeytun və ya qonurtəhər-yaşıl rəngdədir. Tumurcuqları yumurtaşəkilli, sivri və çılpaqdır.Yalançı zoğları uzun müddət qalan, böyrəkşəkilli və ya yumurtaşəkillidir, dişlidir.
El salze triandre (Salix triandra)[1] és un arbust de la família de les salicàcies. També rep el nom de sarga blanca, saule, sàlic o vimenera.[2]
És un arbust de 2 a 6 metres d'alçada. Té les branques joves, llargues i primes (vímets).
Les seves fulles són estretes, lanceolades, de 5 a 8 cm de llargada i 2 cm d'amplada. Tenen el marge serrat i són acabades en punta. Són glabres, sèssils o amb pecíol molt curt.
Les flors són petites. Tant les masculines com les femenines tenen 3 estams, que surten de les axil·les d'una bràctea. Es disposen en aments prims i cilíndrics , sostinguts per un peduncle d'uns 2 cm; els masculins tenen més flors que els femenins. Tant les flors com les fulles apareixen a la vegada. La floració té lloc entre els mesos d'abril i maig.
El fruit és una càpsula glabra. Té les llavors guarnides amb pèls sedosos per facilitar-ne la dispersió.
És una planta que es distribueix en zones de salzedes per tota la regió eurosiberiana.
A Catalunya es pot trobar en salzedes de zones de terra baixa, alzinars típics i alzinars continentals. Creix entre els 0 i els 1.400 metres d'altitud.[3]
El nom triandre prové del grec: tri-, que significa "tres"; i anér, andrós, que significa "home". Això és degut al fet que les flors tenen 3 estams.
El salze triandre (Salix triandra) és un arbust de la família de les salicàcies. També rep el nom de sarga blanca, saule, sàlic o vimenera.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen dribrigerog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix triandra a'r enw Saesneg yw Almond willow.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Drigwryw, Helyg Tribrigerog, Helygen Deir-gwryw Hirddail, Helygen Dri- gwryw Hirddail.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen dribrigerog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix triandra a'r enw Saesneg yw Almond willow. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Drigwryw, Helyg Tribrigerog, Helygen Deir-gwryw Hirddail, Helygen Dri- gwryw Hirddail.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Vrba trojmužná (Salix triandra) je statný keř z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Jeho výška se pohybuje kolem 2–6 metrů. Koruna je košatá, bohatě větvená. Větve jsou obloučnaté, pružné, na koncích hustě rozvětvené. Dožívá se 40 let.
Kmínky dosahují až 15 cm v průměru. Borka je odlupčivá v plátcích, popelavě šedá. Obnažená kůra má skořicově hnědé zbarvení. Lýko je šedozelené. Letorosty šedozelené, hladké, lysé, lesklé, slabě hranaté. Pupeny mají vejcovitý nebo kuželovitý tvar, jsou kýlnaté nebo žebernaté, na vnější straně klenuté. V bezlistém stavu na vnitřní straně mírně chlupaté, zelenavé, žlutavé nebo světle šedé. Obvykle bývají přitisklé k větvičce nebo také zřídka mírně odstávající.
Listy jsou střídavé, podlouhle kopinaté, 4-9 cm dlouhé, okraj je jemně zubatý. Jsou oboustranně zelené, z počátku řídce chlupaté, později lysé, lesklé, na rubu někdy se sivým voskovým povlakem. Listová čepel je u některých listů často ve střední části až zúžená. Postranní žilky jsou postaveny pod úhlem 70°. Palisty mají polosrdčitý tvar, často bývají žlaznaté.
Kořenový systém je velmi mělký, kořeny dosahují délek do 6 metrů.
Vrba trojmužná je dvoudomý keř, kvete v dubnu současně s rašením listů. Květy jsou uspořádány do válcovitých stopkatých jehněd kuželovitého tvaru. Prašníkové jehnědy jsou až 6 cm dlouhé, pestíkové o polovinu kratší.
Plody jsou lysé tobolky, obsahující v každé chlopni 14–15 základů semen. Plodí téměř každý rok.
Vrba trojmužná je euroasijský druh s rozsáhlým areálem zasahujícím od severu Afriky přes Evropu, Malou Asii, Kavkaz a Střední Asii až do Číny. V Evropě chybí snad jen na chladném severu a severovýchodě. Je obtížné rekonstruovat přesněji její přirozené rozšíření, v kulturních oblastech bývala někdy vlivem pastvy na velkých plochách vyhubena (pro nasládlé listí), jinde zase byla vysazováním rozšířena mimo areál.
V ČR roste roztroušeně v nížinách a pahorkatinách, v horských oblastech ojediněle.
Doprovází vodní toky, vyskytuje se u slepých ramen řek, na čerstvých říčních náplavech. Nejčastěji roste na hlinitých náplavech ve spodních částech toku, typicky s vrbou košíkářskou. Svědčí jí živinami bohatší, hlubší, těžší, dostatečně vlhké půdy u proudící vody. Příliš kyselé podklady jí nevyhovují. Snáší stojící vodu. Příliš jí nesvědčí sucho, je málo odolná vůči chorobám a škůdcům. Je velmi citlivá na pozdní mrazy a nedostatek světla. Nasládlé listí je okusováno zvěří a dobytkem.
Velmi hojně využívaná vrba v produkci proutí. Vysazuje se k zpevňování břehů v nížinách a pahorkatinách u toků s hlinitými břehy. Pro zahrady a parky celkem bez významu, pro krajinářské účely málo významný druh.
Keř u vody
Odlupující se kůra vrby trojmužné (prostřední kmen)
Detail větévky
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba trojmužná ve Wikimedia Commons
Vrba trojmužná (Salix triandra) je statný keř z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Jeho výška se pohybuje kolem 2–6 metrů. Koruna je košatá, bohatě větvená. Větve jsou obloučnaté, pružné, na koncích hustě rozvětvené. Dožívá se 40 let.
Die Mandel-Weide (Salix triandra L.) ist eine Art aus der Gattung der Weiden (Salix). Ein Synonym ist Salix amygdalina L.[1] .
Die Mandel-Weide ist ein großer Strauch bis kleiner Baum, der eine Wuchshöhe von 10 Meter erreichen kann. Oft verzweigt sich der Stamm schon früh, so dass eine unregelmäßige Krone entsteht. Die Rinde bei jungen Trieben ist glatt und braun-grau, bei älteren wird sie schuppig und blättert teilweise ab, so dass ein orange-braunes Muster entsteht.
Die Blätter der Weide sind länglich, 4 bis 11 cm lang und 1 bis 3 cm breit. Auf der Oberseite sind sie matt dunkelgrün, auf der Unterseite grau-grün. Der Blattstiel ist etwa 1 bis 2 cm lang und zwei Nebenblätter sind an ihm. Die Kätzchen entstehen gleichzeitig mit den Blättern im frühen Frühling. Die Mandel-Weide ist diözisch, männliche und weibliche Kätzchen wachsen an verschiedenen Individuen. Die männlichen Kätzchen sind 2,5 bis 8 cm lang, die weiblichen 2 bis 4 cm. Da die männlichen Blüten drei Staubblätter haben, können sie leicht von anderen Weidenarten unterschieden werden, diese haben meist zwei oder fünf Staubblätter.[2][3]
Der wissenschaftliche Name (Salix triandra) bezieht sich darauf, dass die männlichen Blüten drei Staubblätter haben. In wörtlicher Übersetzung bedeutet das aus dem Griechischen abgeleitete Art-Epitheton tri-andra „drei-männig“. Der deutsche Name Mandel-Weide kommt daher, dass die Blätter denen von Mandeln ähneln.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38, 44 oder 88.[4]
Man kann in Europa und Vorderasien folgende Unterarten unterscheiden:[5]
In Mitteleuropa werden von manchen Autoren zwei weitere Unterarten unterschieden:[1]
In der freien Natur bildet die Mandel-Weide oft Hybride mit Korb-Weiden (Salix viminalis), diese heißen dann Salix × mollissima Hoffm. ex Elwert.[2]
Pflanzen aus dem Fernen Osten, die man früher Salix triandra var. nipponica (Franch. & Savatier) Seem.[6] benannte, werden heute als die eigenständige Art Salix nipponica Franch. & Sav. angesehen. Diese Art hat, wie die Mandel-Weide, drei Staubblätter.[7]
Die Mandel-Weide ist in Eurasien heimisch, ihre Vorkommen reichen von England zum Baikalsee, und von Spanien zu den Gebirgsketten des Kaukasus und Elburs. Die Pflanze wächst häufig an Flussufern und auf feuchten oder sumpfigen Böden.[2][3][6]
Die Mandel-Weide kommt in Auengebüsch an Fluß- und Bachufern vor auf sickernassen, periodisch überschwemmten, nährstoffreichen und basenreichen, meist kalkhaltigen rohen Tonböden. Sie ist zusammen mit der Korb-Weide (Salix viminalis) und der Purpur-Weide (Salix purpurea) eine Charakterart des Salicetum triandrae aus dem Verband Salicion albae.[4]
Diese Weidenart wird häufig zum Flechten benutzt und ist deswegen kultiviert worden.[8]
Die Mandel-Weide (Salix triandra L.) ist eine Art aus der Gattung der Weiden (Salix). Ein Synonym ist Salix amygdalina L. .
Salix triandra, with the common names almond willow, almond-leaved willow or black maul willow, is a species of willow native to Europe and Western and Central Asia. It is found from south-eastern England east to Lake Baikal, and south to Spain and the Mediterranean east to the Caucasus, and the Alborz Mountains. It usually grows in riparian habitats, on river and stream banks, and in wetlands.[2][3][4]
Salix triandra is a deciduous shrub or small tree growing to 10 m (33 ft) tall, usually multistemmed, with an irregular, often leaning crown. Young bark is smooth grey-brown, becoming scaly on older stems with large scales exfoliating (like a plane tree) to leave orange-brown patches. The leaves are broad, lanceolate, 4–11 cm long and 1–3 cm wide, with a serrated margin; they are dull dark green above and green to glaucous-green below, with a 1–2-cm petiole with two conspicuous basal stipules.
The flowers are produced in catkins in early spring at the same time as the new leaves, and pollinated by insects. They are dioecious, with male and female catkins on separate trees; the male catkins are 2.5–8 cm long, the female catkins 2–4 cm long. The male flowers have three stamens, a useful identification feature with most other willows having two or five stamens.[2][3]
The scientific name derives from the male flowers having three stamens. The English common name refers to the similarity in leaf shape to almond leaves.
The variety Salix triandra var. hoffmanniana Bab., found in Great Britain, is distinguished by being smaller (rarely over 4 m (13 ft) tall) and densely branched, with smaller leaves 2–7 cm long and 1-2.5 cm wide not glaucous below. It is not considered distinct by all authorities, particularly on continental Europe, so its range outside Britain, if any, is not reported.[2]
Salix triandra readily forms natural hybrids with Salix viminalis, the hybrid being named Salix × mollissima Hoffm. ex Elwert.[2]
Plants from Eastern Asia, formerly treated as S. triandra var. nipponica (Franch. & Savatier) Seem.,[4] are now considered the distinct species Salix nipponica. They share the feature of male flowers with three stamens.[5]
The plant is a potential biomass source for biofuel energy generation.[6]
In the Russian honey industry, the plant is used as a nectar source for honeybees.[6]
The shoots (withies) are extensively used for basketmaking. It is one of the most important willows for this purpose after Salix viminalis, with several selected cultivars including: 'Black Maul', 'Grizette', 'Mottled Spaniards', 'Sarda', and 'Yellow Dutch'.[2]
Woven withies have been used in the creation of the large outdoor sculpture "Willow Man", located near Bridgwater in England.
Salix triandra — bark. Salix triandra, with the common names almond willow, almond-leaved willow or black maul willow, is a species of willow native to Europe and Western and Central Asia. It is found from south-eastern England east to Lake Baikal, and south to Spain and the Mediterranean east to the Caucasus, and the Alborz Mountains. It usually grows in riparian habitats, on river and stream banks, and in wetlands.
Salix triandra, la Mimbrera oscura,[1] o también Sauce almendruño, Sauce negro o sarga, es una especie botánica de sauce nativa de la región eurasiática.
es un pequeño árbol de 4-6 m, llegando a 10 m. Es ramificado desde la base, plenamente ascendente. Tiene hojas simples, alternas, de 2-9 cm x 0,5-2 cm; lanceoladas a oblongo lanceoladas, transovadas lanceoladas, serradas, verdosas intensas y lustrosas por el haz, pálidas y glaucas por el envés. El fruto es una cápsula aovada cónica, pedicelada, verde y glabra (lampiña). Su floración es a fines de la primavera.
Prospera entre 50 y 1800 msnm. No muestra preferencia por suelo. Es de media luz. Crece mejor con humedad edáfica constante; no soportando temperaturas extremas.
Salix triandra fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1016, en el año 1753.[2]
Salix: nombre genérico latino para el sauce, sus ramas y madera.[3]
triandra: epíteto latino que significa "con tres estambres".[4]
Salix triandra, la Mimbrera oscura, o también Sauce almendruño, Sauce negro o sarga, es una especie botánica de sauce nativa de la región eurasiática.
Vesipaju ehk loogapaju (Salix triandra) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv mitmeaastane heitlehine lehtpuu.
Vesipaju võib kasvada kuni 10 m kõrguseks. Taime lehed on 4...11 cm pikad ja 1...3 cm laiad. Vesipaju õied on urvad, mis õitsevad umbes samal ajal, kui esimesed lehed võrsuvad; putuktolmleja. Taim on kahekojaline: isas- ja emasurvad kasvavad erinevail isendeil. Isasurbadel on kolm tolmukat, selle iseärasuse tõttu on taime teistest pajulistest lihtne eristada (enamikul sugukonna esindajail on 2 või 5 tolmukat).
Tavaliselt kasvab taim liigniisketele aladel: märgaladel ja veekogude – sageli jõgede – kallastel.
Selles artiklis on kasutatud ingliskeelset artiklit en:Salix triandra seisuga 4. 03. 2008.
Vesipaju ehk loogapaju (Salix triandra) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv mitmeaastane heitlehine lehtpuu.
Hiru estamineko sahatsa (Salix triandra) Salicaceae familiako zuhaitza da, Eurasian jatorria duena. Normalean leku hezeetan, ibaien ertzeetan adibidez, bizi da.[1][2][3]
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Hiru estamineko sahatsa (Salix triandra) Salicaceae familiako zuhaitza da, Eurasian jatorria duena. Normalean leku hezeetan, ibaien ertzeetan adibidez, bizi da.
Jokipaju (Salix triandra) on yleensä 2–6 metriä korkea pieni pajuihin kuuluva puu tai suuri pensas. Se on kestävä, rehevä ja nopeakasvuinen. Jokipajun kasvutapa on löyhästi pallomainen. Se kasvaa veden äärellä tai kosteilla paikoilla. Jokipaju viihtyy parhaiten aurinkoisilla tai puolivarjoisilla, tuoreilla ja märillä kasvupaikoilla.
Jokipajun lehdet ovat tummanvihreät, soikeat ja nystyhampaiset. Norkkosuomut ovat hailakankeltaiset. Oksat näyttävät vaaleilta, mutta vanhojen varsien hilseillessä punaruskea pinta tulee näkyviin.
Jokipajua voidaan käyttää koristekasvina, ja sen versoja voi käyttää punontaan.
Jokipaju on luokiteltu Suomessa silmälläpidettäväksi lajiksi.[2]
euroopanpähkinäpensas · halava · harmaaleppä · hieskoivu · jokipaju · kaunopihlaja · korpipaatsama · kotipihlaja · kynäjalava · metsähaapa · metsälehmus · metsäomenapuu · metsävaahtera · mustuvapaju · orapaatsama · outapaju · raita · rauduskoivu · ruotsinpihlaja · saarni · suippoliuskaorapihlaja · suomenpihlaja · talvikkipaju · tammi · tervaleppä · tunturikoivu · tuomi · tylppäliuskaorapihlaja · vuorijalava
Jokipaju (Salix triandra) on yleensä 2–6 metriä korkea pieni pajuihin kuuluva puu tai suuri pensas. Se on kestävä, rehevä ja nopeakasvuinen. Jokipajun kasvutapa on löyhästi pallomainen. Se kasvaa veden äärellä tai kosteilla paikoilla. Jokipaju viihtyy parhaiten aurinkoisilla tai puolivarjoisilla, tuoreilla ja märillä kasvupaikoilla.
Jokipajun lehdet ovat tummanvihreät, soikeat ja nystyhampaiset. Norkkosuomut ovat hailakankeltaiset. Oksat näyttävät vaaleilta, mutta vanhojen varsien hilseillessä punaruskea pinta tulee näkyviin.
Jokipajua voidaan käyttää koristekasvina, ja sen versoja voi käyttää punontaan.
Jokipaju on luokiteltu Suomessa silmälläpidettäväksi lajiksi.
Salix triandra
Le Saule à trois étamines (Salix triandra) est une espèce de saules de grande taille, à floraison continue de mars à octobre.
Autres noms communs : Osier brun, Saule-amandier et Noir de Villaines.
Écorce.
Habitat en Ukraine.
Feuilles et fruits.
Rameau espagnol.
Floraison ukrainienne.
Galles dues à la tenthrède Pontania proxima.
Chaton femelle.
Le Saule à trois étamines est un grand arbre à l'écorce brune et au feuillage vert foncé. Il peut atteindre 25 mètres de hauteur. Ses jeunes rameaux sont effilés, cannelés au sommet, glabres. Les feuilles subsessiles, oblongues ou lancéolées-acuminées, sont denticulées, glabres et vertes sur les deux faces. Son feuillage est plus persistant que celui du saule blanc (Salix alba). Les feuilles sont longues et fines, l'écorce a tendance à peler.
Les chatons, contemporains aux feuilles, sont grêles, cylindriques, avec pédoncules et feuilles à la base. Les chatons mâles sont plus lâches, à écailles persistantes, jaunes, glabrescentes au sommet. Ils portent trois étamines libres, à anthères jaunes, et un style court. La capsule est glabre, courte, à pédicelle 3 à 4 fois plus long que la glande. Certaines variétés ont des feuilles glauques en dessous (S. amygdalina L.).
Son écologie se caractérise par des lieux humides, dans presque toute la France.
Répartition : Europe, Asie occidentale et boréale, Algérie[1].
Cette espèce fait partie des espèces les plus utilisées pour la vannerie avec le saule des vanniers (Salix viminalis), l'osier pourpre (Salix purpurea) et le Saule blanc -ou commun- (Salix alba).
Les variétés (cultivar) sont nombreuses. On peut citer :
Les Salix triandra sont particulièrement sensibles aux cécidomyies qui produisent des galles également dues à Pontania proxima Lep.. Les autres espèces subissent plutôt des attaques de chrysomèles[2].
Les feuilles de Salix fragilis et de S. triandra portent des galles de Pontania quasi identiques mais dues à des insectes différents[3].
Salix triandra
Le Saule à trois étamines (Salix triandra) est une espèce de saules de grande taille, à floraison continue de mars à octobre.
Autres noms communs : Osier brun, Saule-amandier et Noir de Villaines.
O salgueiro de follas de amendoeira[1] Salix triandra, é unha especie botánica de salgueiro nativa da rexión eurasiática. Aparece en Galiza no treito final da bacía do río Miño.
É unha arboriña de 4–6 m, chegando a 10 m. É ramificado dende a base, plenamente ascendente. Ten follas simples, alternas, de 2–9 cm x 0,5–2 cm; lanceoladas a oblongo lanceoladas, transovadas lanceoladas, serradas, verdosas intensas e lustrosas pola face, pálidas e glaucas polo envés. O froito é unha cápsula ovada cónica, pedicelada, verde e glabra (sen vilosidase). A súa floración é a finais da primavera.
Prospera entre 50 e 1.800 msnm. Non amosa preferencia por ningún solo. É de de media luz. Medra mellor con humidade edáfica constante; non soportando temperaturas extremas.
O salgueiro de follas de amendoeira Salix triandra, é unha especie botánica de salgueiro nativa da rexión eurasiática. Aparece en Galiza no treito final da bacía do río Miño.
Bademasta vrba (lat. Salix triandra) je bjelogorična vrsta drveća iz porodice vrba (lat. Salicaceae).
Raste kao grm ili drvce nizinskih predjela Europe, jugozapadne i srednje Azije. U Hrvatskoj je autohtona vrsta. Šuma bademaste vrbe je pionirska zajednica, koja se razvija na najnižim dijelovima sprudova ili depresijama s kojih se voda povlači najkasnije. Optimalnu fazu dosiže između četvrte i osme godine, a razvoj dovršava oko desete godine. Prilikom povlačenja visoke vode, vjetrom ili vodom doneseno sjeme odmah počne klijati na mokrim dijelovima golih sprudova. Zbog jako gustog rasta, taloži i zadržava pijesak pa stvara uvjete za uspijevanje bijele vrbe, koja je potiskuje.[1]
Izbojci su žilavi i vitki. Pupovi su smeđi. Lišće je suličasto, 5-10 cm dugo, odozdo plavkasto-zeleno, fino napiljena i žljezdasta ruba. Peteljka je u gornjem dijelu žlijezdasta. Palistići su bubrežasti i dugo se zadrže. Prašnika ima 3. Muški je cvjetni priperak s dvije, a ženski s jednom žlijezdom. Oprašivanje je kukcima. Bademasta vrba cvjeta i donosi sjeme od svibnja kroz cijeli vegetacijski ciklus.
Lišće bademaste vrbe
Ženski cvijet bademaste vrbe
Bademasta vrba (lat. Salix triandra) je bjelogorična vrsta drveća iz porodice vrba (lat. Salicaceae).
Mandlowa wjerba (Salix triandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Mandlowa wjerba je w lěću zeleny, połkulowaty wulki kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 4 (6) m. Wona je husto rozhałuzowana.
Hałuzy su žołtozelene hač čerwjenobrune a lochko wotłamaja. Skora starych zdónkow so w platach pušći.
Stołpikate łopjena su dołhojće eliptiske, při čimž najšěrše městno je w srjedźišću. Wone su na kromje sćeńka zubate, na woběmaj bokomaj nahe a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 cm a šěrokosć wot hač do 2 cm. Na hornim boku su błyšćace ćmowozelene, mjeztym zo w delnim boku namódreń zelene. Pódlanske łopješka su jěrchenkojte hač połwutrobojte.
Kćěje wot apryla hač do meje. Kćenja su dwudomnje rozšěrjene a so z łopjenami jewja. Micki docpěwaja dołhosć wot 6 hač do 8 cm. Žónske micki su ćeńke. Płódniki su nahe. Jich stołpik je 1/4 hač 1/2 tak dołhe kaž płódnik. Muske kćenja wobsahuja tři próškowe łopješka. Nošne łopješka kćenjow su jednobarbne.
Rosće we łučinowych kerčinach a na rěčnych brjohach.
Rostlina je wot Europy hač do wuchodneje Azije rozšěrjena, při čimž wot płoniny hač do wysokich horow wustupuje.
Mandlowa wjerba (Salix triandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Krantinis gluosnis (lot. Salix triandra) – gluosninių (Salicaceae) šeimos medis arba krūmas.
Užauga iki 10 m aukščio, daugiašakis, laja netaisyklinga. Iš kelmo leidžia daug tvirtų ūglių (per metus jie užauga iki 2 m). Lapai pailgi, 4–11 cm ilgio ir 2 cm pločio.
Žirginiai išauga lapams skleidžiantis. Moteriškieji žirginiai 2–4 cm ilgio, vyriškieji – 2,5–8 cm ilgio.
Krantinis gluosnis Lietuvoje dažnas. Auga užliejamose pievose, paupiuose, pelkėtų pievų pakraščiuose, ežerų pakrantėse[1].
Iliustruotas Lietuvos augalų genčių vardynas · Lietuvos vietinės medžių ir krūmų rūšys · Lietuvos išskirtiniai medžiai · Lietuvos svetimžemė dendroflora · Pasaulio išskirtiniai medžiai
Miškas · Miško skliautas · Lietuvos miškai · Pasaulio miškai (šalys pagal miškų plotą) · Miškų nykimas (neteisėtas miško kirtimas)
Miškininkystė (ekologinė miškininkystė) · Miško atkūrimas · Įveisimas · Miškų ūkis · Miškų urėdija · Girininkija · Eiguva · Lietuvos miškų institutas
Krantinis gluosnis (lot. Salix triandra) – gluosninių (Salicaceae) šeimos medis arba krūmas.
Užauga iki 10 m aukščio, daugiašakis, laja netaisyklinga. Iš kelmo leidžia daug tvirtų ūglių (per metus jie užauga iki 2 m). Lapai pailgi, 4–11 cm ilgio ir 2 cm pločio.
Žirginiai išauga lapams skleidžiantis. Moteriškieji žirginiai 2–4 cm ilgio, vyriškieji – 2,5–8 cm ilgio.
Krantinis gluosnis Lietuvoje dažnas. Auga užliejamose pievose, paupiuose, pelkėtų pievų pakraščiuose, ežerų pakrantėse.
De amandelwilg (Salix triandra) is een plant, die behoort tot de wilgenfamilie (Salicaceae). De struik kan goed tegen overstromingen. De amandelwilg komt voor in Eurazië.
De struik wordt 1,5-4 m hoog. De olijfgroene tot roodbruine, afbladderende bast van de twijgen is glad en breekt niet makkelijk af. Daaronder is de stam kaneelkleurig. De jonge, kale twijgen zijn geelgoen tot bruinachtig. De verspreid staande, 6-10 cm lange, lancetvormige bladeren zijn van onderen kaal en blauwgrijs van kleur. Van boven zijn de bladeren iets glanzend. De bladeren zijn drie tot vijf maal zo lang als breed. De meestal blijvende, niervormige steunblaadjes zijn groot.
De amandelwilg is tweehuizig en bloeit in april en mei tegelijk met het verschijnen van de bladeren. De bloeiwijze is een katje. De vrouwelijke bloeiwijze is 4-8 x 0,5-1 cm groot. De mannelijke bloem heeft drie meeldraden en twee honingschubben, terwijl de vrouwelijk bloem drie stempels en één honingschub heeft.
De struik komt voor langs rivieren, sloten, in grienden en open loofbossen.
De amandelwilg is een kensoort voor de klasse van de wilgenvloedbossen en -struwelen (Salicetea purpureae).
De cultivar Salix triandra 'Semperflorens' bloeit de hele zomer door.
De volgende bastaarden komen voor:
De amandelwilg (Salix triandra) is een plant, die behoort tot de wilgenfamilie (Salicaceae). De struik kan goed tegen overstromingen. De amandelwilg komt voor in Eurazië.
De struik wordt 1,5-4 m hoog. De olijfgroene tot roodbruine, afbladderende bast van de twijgen is glad en breekt niet makkelijk af. Daaronder is de stam kaneelkleurig. De jonge, kale twijgen zijn geelgoen tot bruinachtig. De verspreid staande, 6-10 cm lange, lancetvormige bladeren zijn van onderen kaal en blauwgrijs van kleur. Van boven zijn de bladeren iets glanzend. De bladeren zijn drie tot vijf maal zo lang als breed. De meestal blijvende, niervormige steunblaadjes zijn groot.
De amandelwilg is tweehuizig en bloeit in april en mei tegelijk met het verschijnen van de bladeren. De bloeiwijze is een katje. De vrouwelijke bloeiwijze is 4-8 x 0,5-1 cm groot. De mannelijke bloem heeft drie meeldraden en twee honingschubben, terwijl de vrouwelijk bloem drie stempels en één honingschub heeft.
De struik komt voor langs rivieren, sloten, in grienden en open loofbossen.
Mandelpil (latin: Salix triandra Linnaeus) tilhører pilefamilien / vierfamilien (Salicaceae). Mandelpil er en busk som blir 2-7 meter høy. Bladene er 5-11 cm, glatte og lansettformete med avrundet grunn og små tenner langs kanten. Sammen med kurvpil danner den hybriden flettepil.
Barken er grå og flasser lett av, årskvister er brune eller gråbrune og brekker lett. Ørebladene er store, brede og runde, de omslutter kvisten og henger lenge på. Hannblomstene er lange og har oftest tre pollen(støv-)bærere. Hunnraklen har 2-4 cm lange skaft og 3-6 blad, og med blekgule rakleskjell som er krushåret nederst. Arrene er utbøyde og rødgule.
Mandelpil er både dyrket og forvillet, og kan påtreffes forvillet fra hagehold i Bergen. Utbredelsen er normalt Eurasia og Norden. I Norge mangler den på Vestlandet, men er vanlig opp til Nord-Trøndelag. Den vokser særlig i de store dalførene på Østlandet.
Mandelpil (latin: Salix triandra Linnaeus) tilhører pilefamilien / vierfamilien (Salicaceae). Mandelpil er en busk som blir 2-7 meter høy. Bladene er 5-11 cm, glatte og lansettformete med avrundet grunn og små tenner langs kanten. Sammen med kurvpil danner den hybriden flettepil.
Barken er grå og flasser lett av, årskvister er brune eller gråbrune og brekker lett. Ørebladene er store, brede og runde, de omslutter kvisten og henger lenge på. Hannblomstene er lange og har oftest tre pollen(støv-)bærere. Hunnraklen har 2-4 cm lange skaft og 3-6 blad, og med blekgule rakleskjell som er krushåret nederst. Arrene er utbøyde og rødgule.
Mandelpil er både dyrket og forvillet, og kan påtreffes forvillet fra hagehold i Bergen. Utbredelsen er normalt Eurasia og Norden. I Norge mangler den på Vestlandet, men er vanlig opp til Nord-Trøndelag. Den vokser særlig i de store dalførene på Østlandet.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
Da finì.
Da finì.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
DistribussionDa finì.
NotissieDa finì.
Wierzba trójpręcikowa, wierzba migdałowa (Salix triandra, syn. Salix amygdalina) – gatunek drzewa należący do rodziny wierzbowatych. Występuje w Azji, Europie i Afryce Północnej (Algeria, Maroko, Tunezja)[2]. W Polsce w stanie naturalnym występuje na całym obszarze, bardziej pospolita jest w Karpatach i na południu Polski.
Zarośla nadrzeczne, rowy, wilgotne obrzeża łąk. W górach do regla dolnego. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Salicetum triandro-viminalis[4]. Kwitnie w kwietniu, zwykle przed rozwojem liści. Jest rośliną owadopylną i miododajną. Nasiona rozsiewane przez wiatr.
Występuje w dwóch podgatunkach:
Tworzy mieszańce z: wierzbą białą, w. kruchą, w. pięciopręcikową, w. purpurową, w. szarą, w. uszatą, w. wiciową.
Wierzba trójpręcikowa, wierzba migdałowa (Salix triandra, syn. Salix amygdalina) – gatunek drzewa należący do rodziny wierzbowatych. Występuje w Azji, Europie i Afryce Północnej (Algeria, Maroko, Tunezja). W Polsce w stanie naturalnym występuje na całym obszarze, bardziej pospolita jest w Karpatach i na południu Polski.
Salix triandra é uma espécie de planta com flor pertencente à família Salicaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1016. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Salix triandra é uma espécie de planta com flor pertencente à família Salicaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1016. 1753.
Mandelpil (Salix triandra) är en växtart i familjen videväxter.
Mandelpilens buskar kan bli upp till 4 meter höga och ar en mjuk, flagnande kanelbrun bark, mörkgröna blad med kvarsittande stipler och tjockare hängen med tre ståndare på varje blomma. Arten förekommer i södra och mellersta Sverige.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Mandelpil.
Mandelpil (Salix triandra) är en växtart i familjen videväxter.
Mandelpilens buskar kan bli upp till 4 meter höga och ar en mjuk, flagnande kanelbrun bark, mörkgröna blad med kvarsittande stipler och tjockare hängen med tre ståndare på varje blomma. Arten förekommer i södra och mellersta Sverige.
Гілки тонкі, прямі, гнучкі, густо облистнені. Листки ланцетні, видовжені або еліптичні, зверху темно-зелені, зісподу білуваті, прилистки довго не обпадають.
Росте по берегах річок, на еутрофних болотах, вогких заплавних луках. Поширена у всій Європейській частині СРСР і в Сибіру, окрім Арктики, частково на Далекому Сході і північних та східних районах Середньої Азії. Тіньовитривала рослина. Успішно використовується при залісненні ярів і балок, при закладанні захисних насаджень, також навколо ставків і водоймищ. Цвіте у квітні — травні, після розпускання листя.[1]
Salix triandra là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Salix triandra là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Кустарник высотой до 5—6 м и диаметром ствола 7—8 см, реже дерево высотой до 8—10 м. Ветви тонкие, прямые, гибкие, оливково- или буровато- и желтовато-зелёные, матовые, молодые слабо волосистые. Кора стволов и более старых ветвей отделяется тонкими пластинами.
Почки яйцевидные, острые, ребристые, прижатые, голые, светло-бурые. Прилистники от почковидно-яйцевидных до ланцетных, зубчатые, часто хорошо выраженные, долго остающиеся. Листья продолговато-ланцетные, ланцетные, яйцевидно-эллиптические, узко эллиптические, эллиптические или узколанцетные, длиной 4—15 см, шириной 0,5—3,5 см, заострённые, в основании округлые или клиновидные, по краю железисто-пильчатые или расставленно-зубчатые, сверху тёмно-зелёные, снизу зелёные или сизые и беловато-сизые, при распускании слегка опушённые и не клейкие, позже совершенно голые. Черешки обычно с двумя желёзками близ основания листовой пластинки, сначала волосистые, позже голые, нередко рыжеватые или бурые, длиной 1—1,5 см.
Серёжки на конце коротких годовалых побегов, прямые или изогнутые, тычиночные длиной 3—10 см, женские — 1,5—4 см, тонкие, редкоцветковые, часто мутовчатые, ароматные. Прицветные чешуйки продолговатые, вогнутые, длиной 1,5—3 мм, одноцветные, бледно-жёлтые, остающиеся, по краю ресничатые, по спинке голые. Тычинки в числе трёх, в виде исключения в числе двух, четырёх или пяти, длиной до 5 мм, свободные, при основании густо-курчаво-волосистые, с жёлтыми пыльниками. В тычиночных цветках нектарников два, реже три, нередка раздвоенных или составляющих четырёх—пятилопастной диск; внутренний — трапециевидный или округло-яйцевидный, внешний — узкий, мелкий. У пестичных цветков обыкновенно два сросшихся нектарника, иногда одиночный, задний. Завязь яйцевидно-коническая, голая, оливково-зелёная, сизоватая, длиной около 4—5 мм; столбик короткий, толстый, двураздельный; рыльце короткое, толстое, с расходящимися лопастями.
Плод — голая коробочка длиной до 5—6 мм и шириной 2—2,5 мм.
Цветение после распускания листьев, в апреле — мае, иногда вторично тёплой ясной осенью. Плодоношение в мае — июне.
Кора богата салицином (4—5%), танинами (10—12%).
Отваром коры молодых ветвей окрашивают ткани и сети в жёлтый цвет.
Однолетние прутья используется для плетения.
Древесина плотная, белая, с блестящим красивым отливом, вязкая, но непрочная и не очень гибкая.
Одна из лучших пород для укрепления ползучих и размываемых грунтов, плотин. Декоративна.
Для водяной полёвки (Arvicola terrestris) кора, листья, почки и молодые ветки этой и других прибрежных ив составляют основной излюбленный корм.
Вид Ива трёхтычинковая входит в род Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
Кустарник высотой до 5—6 м и диаметром ствола 7—8 см, реже дерево высотой до 8—10 м. Ветви тонкие, прямые, гибкие, оливково- или буровато- и желтовато-зелёные, матовые, молодые слабо волосистые. Кора стволов и более старых ветвей отделяется тонкими пластинами.
Почки яйцевидные, острые, ребристые, прижатые, голые, светло-бурые. Прилистники от почковидно-яйцевидных до ланцетных, зубчатые, часто хорошо выраженные, долго остающиеся. Листья продолговато-ланцетные, ланцетные, яйцевидно-эллиптические, узко эллиптические, эллиптические или узколанцетные, длиной 4—15 см, шириной 0,5—3,5 см, заострённые, в основании округлые или клиновидные, по краю железисто-пильчатые или расставленно-зубчатые, сверху тёмно-зелёные, снизу зелёные или сизые и беловато-сизые, при распускании слегка опушённые и не клейкие, позже совершенно голые. Черешки обычно с двумя желёзками близ основания листовой пластинки, сначала волосистые, позже голые, нередко рыжеватые или бурые, длиной 1—1,5 см.
Серёжки на конце коротких годовалых побегов, прямые или изогнутые, тычиночные длиной 3—10 см, женские — 1,5—4 см, тонкие, редкоцветковые, часто мутовчатые, ароматные. Прицветные чешуйки продолговатые, вогнутые, длиной 1,5—3 мм, одноцветные, бледно-жёлтые, остающиеся, по краю ресничатые, по спинке голые. Тычинки в числе трёх, в виде исключения в числе двух, четырёх или пяти, длиной до 5 мм, свободные, при основании густо-курчаво-волосистые, с жёлтыми пыльниками. В тычиночных цветках нектарников два, реже три, нередка раздвоенных или составляющих четырёх—пятилопастной диск; внутренний — трапециевидный или округло-яйцевидный, внешний — узкий, мелкий. У пестичных цветков обыкновенно два сросшихся нектарника, иногда одиночный, задний. Завязь яйцевидно-коническая, голая, оливково-зелёная, сизоватая, длиной около 4—5 мм; столбик короткий, толстый, двураздельный; рыльце короткое, толстое, с расходящимися лопастями.
Плод — голая коробочка длиной до 5—6 мм и шириной 2—2,5 мм.
Цветение после распускания листьев, в апреле — мае, иногда вторично тёплой ясной осенью. Плодоношение в мае — июне.
三蕊柳（学名：Salix triandra）为杨柳科柳属的植物。分布在欧洲、日本、俄罗斯、蒙古以及中国大陆的吉林辽宁、河北、山东、黑龙江等地，生长于海拔10米至500米的地区，多生在林区或沿河生长，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 三蕊柳（学名：Salix triandra）为杨柳科柳属的植物。分布在欧洲、日本、俄罗斯、蒙古以及中国大陆的吉林辽宁、河北、山东、黑龙江等地，生长于海拔10米至500米的地区，多生在林区或沿河生长，目前尚未由人工引种栽培。
