nomes no trilho de navegação
Škornice alpská (Epimedium alpinum) je jediný druh početného rodu škornice který občas vyrůstá v České republice. Tento nepůvodní druh se do českého prostředí pravděpodobně dostal jako okrasná rostlina a do volné přírody unikl nebo byl úmyslně vysazen. V ČR byl prvně zaznamenán výskyt tohoto neofytu mimo umělou výsadbu až v roce 1874.
Mimo Česka, které je na severním okraji jeho evropského areálu, roste v alpských oblastech Francie, Švýcarska, Rakouska, Německa, Itálie a dále na Balkánském poloostrově v Chorvatsku, Srbsku, Bosně a Hercegovině a v Albánii.[1][2][3]
Vytrvalá, středně velká rostlina s dlouhým plazivým oddenkem z kterého vyrůstají 20 až 40 cm vysoké stonky s jedním listem a současně i stonky s květenstvím. Listy jsou dvakrát trojčetné, mají devět řapíkatých lístků s 5 až 12 cm dlouhými čepelemi podlouhle srdčitého tvaru jež jsou zakončené ostrým hrotem, po obvodu jsou pichlavě pilovité, svrchní stranu mají tmavě a spodní světle zelenou. Listy na rostlině vydrží téměř celou zimu, opadávají až na jejím sklonku. Pupeny i báze listů jsou narůžovělé, stejně jako chlupy na řapících a větvičky květenství.
Z květného stonku, zakončeného jediným výše popsaným dvakrát trojčetným listem, vyrůstají asi v polovině jeho výšky vztyčená nevelká květenství, protože jsou listem krytá jsou mnohdy málo zřetelná. Hroznovitá květenství se skládají z 12 až 20 oboupohlavných, pouze asi 1 cm velkých květů se žláznatě chlupatými stopkami. Okvětí je tvořeno kališními lístky ve dvou kruzích a korunními lístky v jednom. Ve vnějším kruhu kalichu vyrůstají čtyři drobné lístky (které často brzy opadávají) a podpírají ve vnitřním kruhu rostoucí čtyři velké plátky hnědonachově zbarvené. Koruna se skládá ze čtyř žlutých korunních plátků vydutých v kápovité medníky. Čtyři tyčinky nesou prašníky které se ve zralostí otevírají chlopněmi zdola nahoru, podlouhlý semeník s dlouhou čnělkou je svrchní. Kališní plátky, korunní plátky i tyčinky stojí v řadách za sebou, nestřídají se. Květ je protogynický, opyluje se z počátku cizím pylem přenášeným létajícím hmyzem a později v případě potřeby i pylem vlastním. Plodem je mnohosemenná tobolka otvírající se dvěma postranními chlopněmi.[1][4][5][6]
Tento druh se pomoci dlouhých oddenků do široka rozrůstá a vytváří hustý koberec listů a kořenů bránící v růstu plevelů. Je proto využíván v okrasném zahradnictví jako vhodná trvalka do stínů kde snáší i poměrné sucho, vysazuje se jako náhrada trávníků pod vzrostlé stromy, používá se také pro lemování parkových cest a chodníčků. Na dobře odvodněném stanovišti vydrží bez velké péče desítky let, nutno jen občas omezovat jeho rozpínavost. Netrpí okusem lesní ani polní zvěře.[1][6][7]
Ilustrace
Rozkvetlá rostlina
Květ velký asi 1 cm
Obrázky, zvuky či videa k tématu škornice alpská ve Wikimedia Commons
Škornice alpská (Epimedium alpinum) je jediný druh početného rodu škornice který občas vyrůstá v České republice. Tento nepůvodní druh se do českého prostředí pravděpodobně dostal jako okrasná rostlina a do volné přírody unikl nebo byl úmyslně vysazen. V ČR byl prvně zaznamenán výskyt tohoto neofytu mimo umělou výsadbu až v roce 1874.
Mimo Česka, které je na severním okraji jeho evropského areálu, roste v alpských oblastech Francie, Švýcarska, Rakouska, Německa, Itálie a dále na Balkánském poloostrově v Chorvatsku, Srbsku, Bosně a Hercegovině a v Albánii.
Die Alpen-Sockenblume (Epimedium alpinum) auch Bischofsmütze, Bischofshut oder (Großes) Dreiblatt,[1][2] ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sockenblumen (Epimedium) in der Familie der Berberitzengewächse (Berberidaceae).
Die Alpen-Sockenblume ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 40 Zentimetern erreicht. Der „Wurzelstock“ (Rhizom) ist kriechend. Ein grundständiges Laubblatt wird nach der Blütezeit gebildet.[1] Der kahle Stängel ist bogig aufrecht und oft einblättrig.
Die langstieligen Blätter sind doppelt dreizählig,[1] die kurz gestielten, spitzen bis zugespitzten oder rundspitzigen, dünnen bis ledrigen Teilblättchen sind 2 bis 8 Zentimeter lang, eiförmig, am Grund pfeil- bis herzförmig, meist grannig, borstig, stachelig gezähnt, bewimpert oder ganzrandig, oft mit rötlichem Rand. Die Randgrannen sind oft mehr als 1 Millimeter lang und stehen in einem Winkel von 45 Grad bis 60 Grad ab. Die Blattoberseite ist dunkelgrün, die Unterseite ist mattgrün und anfänglich zerstreut mit kurzen, krausen, rötlichen Haaren bedeckt und verkahlend.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli. Jeweils wenige Blüten sind zu einem lockeren, endständigen, mehr oder weniger klebrig-drüsig behaarten und rispigen Blütenstand angeordnet. Die zierlichen, zwittrigen und gestielten Blüten sind vierzählig mit doppelter Blütenhülle und bei einer Breite von ungefähr 1 Zentimeter zygomorph.[1] Die Blütenstiele sind klebrig-drüsig behaart. Die vier Kelchblätter haben eine Länge von bis zu 4 Millimetern, sind grün bis rötlich gefärbt und früh hinfällig.[1] Die vier Kronblätter sind dunkelrot und doppelt so groß wie die Kelchblätter. Es sind vier schuh-, mützenförmige, gelbe und gespornte Nektarblätter vorhanden.[1]
Die mehrsamige Balgfrucht ist bis zu 2 Zentimeter lang und kurz geschnäbelt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12.[3]
Das Verbreitungsgebiet der Alpen-Sockenblume erstreckt sich von Albanien bis in die Südalpen, nach Westen reicht es bis Piemont. Es gibt Fundortangaben für die Länder Österreich, Italien, Slowenien, Serbien, Kosovo, Kroatien, Bosnien-Herzegowina, Montenegro und Albanien.[4] In Frankreich, Deutschland, in den Niederlanden, Belgien, Luxemburg, England und in der Slowakei ist Epimedium alpinum ein Neophyt.[4]
Die Alpen-Sockenblume gedeiht in montanen schattigen, warmen Laubwäldern in Höhenlagen bis 1200 Metern. Sie ist selten.
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3 (mäßig feucht), Lichtzahl L = 2 (schattig), Reaktionszahl R = 2 (sauer), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[5]
Die Erstveröffentlichung von Epimedium alpinum erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus I, S. 117.[4] Das Artepitheton alpinum bedeutet „aus den Alpen“.
Die Alpen-Sockenblume (Epimedium alpinum) auch Bischofsmütze, Bischofshut oder (Großes) Dreiblatt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sockenblumen (Epimedium) in der Familie der Berberitzengewächse (Berberidaceae).
She lus sheer-vio eh bossan gennish (Epimedium alpinum).
T'eh gaase wheesh as 40cm er yrjid. Ta fraue snauee echey, as gass jeeragh. Ta duillagyn fedjagagh echey. Ta ny duillageenyn 4-8cm er lhiurid as cree-chrooagh; ta oirr jialgagh oc. Ta blaaghyn 1cm er crantessen echey; ta ny petylyn buighey as ny seepalyn glassey dys jiargey. She follicle wheesh as 2cm er lhiurid eh y mess echey.
Epimedium alpinum, the alpine barrenwort, is a species of flowering plant in the genus Epimedium, native to the mountains of Italy, Austria, the former Yugoslavia, and Albania, and introduced into central Europe.[2] A dwarf perennial suitable for rock gardens, it was jocularly said by John Lindley to be "known only in the gardens of botanists".[3] Its hybrid with E. grandiflorum, Epimedium × rubrum, has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[4]
Epimedium alpinum, the alpine barrenwort, is a species of flowering plant in the genus Epimedium, native to the mountains of Italy, Austria, the former Yugoslavia, and Albania, and introduced into central Europe. A dwarf perennial suitable for rock gardens, it was jocularly said by John Lindley to be "known only in the gardens of botanists". Its hybrid with E. grandiflorum, Epimedium × rubrum, has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
Alppivarjohiippa (Epimedium alpinum) on varjohiippojen sukuun kuuluva laji. Se on monivuotinen ruohovartinen kasvi. Lehtilapa on kaksinkertaisesti kolmisorminen ja lehdyköiden muoto on herttamainen. Kukinto on harsumainen terttu. Kukkien reunat ovat punertavia ja keskemmältä olevat kukan mesilehdet ovat keltaisia. Hedelmä on muodoltaan kota. Alppivarjohiippa viihtyy varjossa ja kostealla paikalla. Se on lähtöisin Euroopan kaakkoisosista ja sitä käytetään Suomessakin koristekasvina.[1] Se kukkii toukokuulta kesäkuulle.[2] Lisäys jakamalla tai juuripistokkaista.
Alppivarjohiippa (Epimedium alpinum) on varjohiippojen sukuun kuuluva laji. Se on monivuotinen ruohovartinen kasvi. Lehtilapa on kaksinkertaisesti kolmisorminen ja lehdyköiden muoto on herttamainen. Kukinto on harsumainen terttu. Kukkien reunat ovat punertavia ja keskemmältä olevat kukan mesilehdet ovat keltaisia. Hedelmä on muodoltaan kota. Alppivarjohiippa viihtyy varjossa ja kostealla paikalla. Se on lähtöisin Euroopan kaakkoisosista ja sitä käytetään Suomessakin koristekasvina. Se kukkii toukokuulta kesäkuulle. Lisäys jakamalla tai juuripistokkaista.
Alpska horjanka (Epimedium alpinum) je rostlina ze swójby kisycowych rostlinow (Berberidaceae).
Alpska horjanka (Epimedium alpinum) je rostlina ze swójby kisycowych rostlinow (Berberidaceae).
Alpamítur eða biskupshúfa (fræðiheiti Epimedium alpinum) er fjölær harðgerð jurt af míturætt.
Alpamítur eða biskupshúfa (fræðiheiti Epimedium alpinum) er fjölær harðgerð jurt af míturætt.
Epimedium alpinum (L., 1753) è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Berberidacee, diffusa nell'area compresa tra Austria ad Albania[1].
Si sviluppa da un rizoma sotterraneo. Crea distese di fusti con foglie composte, annuali. L'infiorescenza è una pannocchia con pochi fiori con speroni lunghi grossomodo quanto i petali.
In Italia è l'unica specie di Epimedium presente, la gran parte delle specie sono asiatiche, si trova nel nord della fino all'Emilia-Romagna dai 100 ai 1000 m di quota nei boschi di latifoglie o cespuglietti dove forma dei tappeti estesi nel sottobosco.
Epimedium alpinum (L., 1753) è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Berberidacee, diffusa nell'area compresa tra Austria ad Albania.
Het elfenbloempje (Epimedium alpinum) is een plantensoort die behoort tot de Berberisfamilie (Berberidaceae) en komt in Nederland voor als stinsenplant. Het elfenbloempje komt van nature voor in Zuidoost Europa van Albanië tot in de Zuid-Alpen en naar het westen toe tot Piëmont. Het elfenbloempje komt voor in schaduwrijke, warme loofbossen tot 1200 meter hoogte.
Het elfenbloempje bloeit van april tot juli.
Het elfenbloempje is een vaste plant, die 6 - 30 cm hoog wordt. De plant heeft een ondergrondse, kruipende wortelstok. De stengel is rechtopgaand maar iets gebogen. De bladeren zijn dubbel drietallig geveerd. De scheef hartvormige tot eironde, lang gesteelde deelblaadjes zijn 4 - 8 cm lang en hebben een lichtgekleurde naar voren gerichte stekel. De bovenzijde van het blad is donkergroen en de matgroene onderzijde is met verspreid voorkomende, korte, kroezige, roodachtige haren bedekt. De bloemen zitten in een lossetros en zijn ongeveer 1 cm breed. De bloemkroon bestaat uit vier gele, gespoorde kroonbladeren. De 4 - 6 buitenste kelkbladeren zijn tot 4 mm lang, groen tot roodachtig gekleurd en vallen later af. De binnenste kelkbladeren zijn twee keer zo groot als de buitenste en donkerrood. De kokervrucht is tot 2 cm lang en heeft een korte snavel.
Illustratie
Boeiwijze en bladeren
Bloem
Zie de categorie Epimedium alpinum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Het elfenbloempje (Epimedium alpinum) is een plantensoort die behoort tot de Berberisfamilie (Berberidaceae) en komt in Nederland voor als stinsenplant. Het elfenbloempje komt van nature voor in Zuidoost Europa van Albanië tot in de Zuid-Alpen en naar het westen toe tot Piëmont. Het elfenbloempje komt voor in schaduwrijke, warme loofbossen tot 1200 meter hoogte.
Het elfenbloempje bloeit van april tot juli.
Alpsockblomma (Epimedium alpinum) är en art i familjen berberisväxter. Det är en ört som blommar i maj med röda och gula blommor.
Wikimedia Commons har media som rör Alpsockblomma.
Alpsockblomma (Epimedium alpinum) är en art i familjen berberisväxter. Det är en ört som blommar i maj med röda och gula blommor.
Epimedium alpinum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoàng mộc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan đến Họ Hoàng mộc này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Epimedium alpinum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoàng mộc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Общая высота растений до 30 см.
Листья сердцевидные, полувечнозелёные, весной с розовым оттенком. Осенью бронзовые, красноватые.
В соцветии 12—20 мелких, красно-жёлтых цветков.
Корневище горизонтальное, ползучее.
Долгое время это был единственный вид выращиваемый в Европе. В литературе упоминается с 1561 года.
Разрастается относительно быстро, примерно на 20—30 см в год.
Место посадки: полутень. Можно высаживать под деревьями или крупными кустарниками. Засухоустойчивость высокая. Почва: богатая гумусом[2].
Зоны морозостойкости: 4—8[3].
Цветение в апреле-мае.
Вид Эпимедиум альпийский входит в род Эпимедиум (Epimedium) трибы Барбарисовые (Berberideae) подсемейства Барбарисовые (Berberidoideae) семейства Барбарисовые (Berberidaceae) порядка Лютикоцветные (Ranunculales).
Общая высота растений до 30 см.
Листья сердцевидные, полувечнозелёные, весной с розовым оттенком. Осенью бронзовые, красноватые.
В соцветии 12—20 мелких, красно-жёлтых цветков.
Корневище горизонтальное, ползучее.
.jpg)
