nomes no trilho de navegação
Tilia tomentosa, Tilal plateado o Tilal húngaru ye un árbol orixinariu de los montes de los Balcanes, Hungría y suroeste de Rusia.
El nome de tomentosa, vien del llatín tomentosus-a-um queriendo dicir "con tomentu", en referencia del mestu tomentu del viesu de les fueyes.
Ye un árbol brengosu, pudiendo dar exemplares d'hasta 30 m d'altor. Con una crecedera más rápida qu'el d'otres especies de tilales. Da unes flores blanques o amarellentaes que despiden un peculiar arume. Éstes florien a finales de xunu y principios de xunetu. Frutos en cápsula.
Semáu por granes, que riquen de estratificación o bien por ensiertos nuna platyphylla. El cultivu ye estendíu, dáu la so crecedera más rápida qu'otros tilales.
Tilia tomentosa describióse por Conrad Moench y espublizóse en Verzeichniss auslädndischer Bäume und Stauden des Luftschlosses Weissenstein 137. 1785.[1]
Tilia: nome xenéricu que deriva de les pallabres griegues: ptilon (= nala), pola carauterística de les bráctees que facilita l'espardimientu de la fruta pol vientu.
tomentosa: epítetu llatín que significa "peluda".[2]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Tilia tomentosa, Tilal plateado o Tilal húngaru ye un árbol orixinariu de los montes de los Balcanes, Hungría y suroeste de Rusia.
Gümüşü cökə (lat. Tilia argentea)[1] - cökə cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Tilia tomentosa és una espècie de planta de la família de les malvàcies, originari dels boscos dels Balcans, Hongria i sud-oest de Rússia.
És un arbre caducifoli i vigorós, amb exemplars de fins a 30 m d'alçada. Amb un creixement més ràpid que el d'altres espècies de til·lers. Té un port piramidal i escorça llisa, blanquinosa. Posseeix branques erectes i petites branques pubescents. Les fulles són arrodonides, poc acuminades, amb la base acoraçonada, les quals mesuren de 5 a 12,5 cm de longitud i semblant d'amplada. Marge amb freqüència amb petits lòbuls a la vegada que dents dobles i afilades. El limbe és verd obscur i lleugerament pubescent a l'anvers i tomentós-platejat al revers. Fa unes flors blanques o groguenques que desprenen una peculiar fragància, disposades en simes de 5-10 flors. Bràctees florals pubescents i llargues. La floració es produeix a finals de juny i principis de juliol. Els fruits són ovoides, pubescents i en forma de càpsula.[1]
Moltes són les virtuts del til·lè, algunes tan conegudes com la propietat sedant de la infusió de les seves flors i bràctees.[1]
Es cultiva com a planta ornamental. El cultiu és estès, donat el seu creixement més ràpid que altres til·lers. Sembrat per llavors, que requereixen d'estratificació o bé per empelts en una platyphylla.
Tilia tomentosa va ser descrita per Conrad Moench i publicada a Verzeichniss auslädndischer Bäume und Stauden des Luftschlosses Weissenstein 137, l'any 1785.[2]
Tilia tomentosa és una espècie de planta de la família de les malvàcies, originari dels boscos dels Balcans, Hongria i sud-oest de Rússia.
Lípa stříbrná (Tilia tomentosa), též známá jako lípa plstnatá, je opadavý strom dorůstající výšky 20-30 m. Listy jsou srdčité, na rubu nápadně bělavě plstnaté. Strom pochází z jihovýchodní Evropy a v České republice je pěstován jako parková a okrasná dřevina. Nektar květů této lípy je znám svou jedovatostí pro včely a zejména pro čmeláky.
Lípa stříbrná je mohutný opadavý strom dorůstající výšky 20 až 30, výjimečně až 40 metrů. Koruna je široce kuželovitá, borka je šedá a dlouho hladká. Letorosty i pupeny jsou šedavě plstnaté. Listy jsou srdčité, na líci tmavě zelené, na rubu bělošedě plstnaté hvězdovitými chlupy. Čepel listů je 7 až 10 cm dlouhá, na okraji 1-2x pilovitá a někdy mělce laločnatá. Řapík je plstnatý a dosahuje asi poloviny délky čepele. Květenství obsahuje 3 až 10 květů podepřených listenem. Na ploše listenu jsou hvězdovité chlupy. Květy jsou světle žluté, silně vonné. Tyčinky jsou kratší než korunní lístky. Mimo plodných tyčinek jsou přítomny i sterilní patyčinky. Plodem je dřevnatý, elipsoidní až téměř kulovitý, nezřetelně žebrovaný oříšek s plstnatým oplodím.[2][3]
Lípa stříbrná je původní v jihovýchodní Evropě, na sever zasahuje až po Maďarsko, jinak roste též na z. Ukrajině, Rumunsku, býv. Jugoslávii a Bulharsku. Někdy je jako místo původu udávána i Malá Asie, zdejší údaje se však pravděpodobně vztahují k příbuznému druhu, lípě řapíkaté (Tilia petiolaris).[2]
Nektar přítomný v květech lípy stříbrné působí toxicky na některý blanokřídlý hmyz, zejména čmeláky a v menší míře i včely. Jako účinná látka byl v nektaru zjištěn jednoduchý cukr, manóza. Včely, vosy a čmeláci tento cukr nedokáží strávit, neboť jim k tomu chybí enzym, fosfomanóza isomeráza, který při trávicích procesech přeměňuje manóza-6-fosfát na fruktóza-6-fosfát, který je pak dále metabolizován. Manóza-6-fosfát se v tělech včel hromadí a při nadměrném množství vede k ochrnutí a smrti. U včely medonosné byla zjištěna úmrtnost okolo 1 % z celkového počtu jedinců navštěvujících květy této lípy. U čmeláků byl tento podíl vyšší a dosahoval rozmezí 5 až 8 %.[4][5]
Lípa stříbrná je v České republice vysazována jako okrasný strom v intravilánech obcí, parcích a arboretech.[2] Existují i nečetné okrasné kultivary, např. 'Rhodopetala' s červenými poupaty a růžovofialovými korunními plátky, 'Princeton' a 'Sashazam' s pyramidálním vzrůstem, kulovitě rostoucí 'Silver Globe' aj.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lípa stříbrná ve Wikimedia Commons
Galerie lípa stříbrná ve Wikimedia CommonsLípa stříbrná (Tilia tomentosa), též známá jako lípa plstnatá, je opadavý strom dorůstající výšky 20-30 m. Listy jsou srdčité, na rubu nápadně bělavě plstnaté. Strom pochází z jihovýchodní Evropy a v České republice je pěstován jako parková a okrasná dřevina. Nektar květů této lípy je znám svou jedovatostí pro včely a zejména pro čmeláky.
Sølvlind (Tilia tomentosa), ofte skrevet sølv-lind, er et stort, løvfældende træ med en regelmæssig krone. Bladene er sølvgrå på undersiden, og blomsterne er gullige og stærkt duftende. Træet plantes en del i bymæssige områder.
Sølvlind er et stort, løvfældende træ med en regelmæssig og bredt kegleformet krone. Stammen er kraftig og kegleformet med opstigende hovedgrene og overhængende sidegrene. Barken er først gråfiltet og grøn. Senere bliver den mørkegrå med lyse korkporer, og til sidst er den grå med fine furer. Knopperne er spredte, ægformede og grønne.
Bladene er rundt hjerteformede. De har tydelig spids og en skarpt savtakket rand. Oversiden er glat og mørkegrøn, mens undersiden er lysegrå, filtet. Høstfarven er guldgul. Blomsterne sidder i lange, hængende stande. De enkelte blomster er gulhvide og duftende. Frugterne sidder flere sammen på et behåret forblad. De er spidst ægformede, svagt vortede og ribbede. De modner sjældent i Danmark.
Rodnettet består af et hjerteformet, dybtgående system af hovedrødder og talrige, fint forgrenede smårødder lige under overfladen. Se i øvrigt under småbladet lind.
Træet når en højde på ca. 30 m og en kronebredde på ca. 20 m. Årstilvæksten er i gennemsnit henholdsvis 40 og 30 cm.
Sølvlind vokser på kalkrig, tør og næringsrig bund i Mellem- og Sydeuropa. Her danner den løvskov sammen med andre, tørketålende løvtræer. I de lysåbne skove i Betfia dalen, Lăzăreni højderne, bihor amt, Rumænien, finder man plantesamfundet Tilia tomentosae-Carpinetum betuli. Her vokser arten sammen med bl.a. alm. bingelurt, blærenød, hasselurt, svalerod, enblomstret flitteraks, hvidgul skovlilje, håret viol, kantet konval, kirsebærkornel, klæbrig salvie, lundvortemælk, lundgylden, martsviol, skovstilkaks, sværdskovlilje, sød astragel, tarmvridrøn og ædelkortlæbe[1]
De ofte gentagne rygter om, at sølvlinds nektar skulle være giftig for bier, har intet på sig[2].
Sølvlind (Tilia tomentosa), ofte skrevet sølv-lind, er et stort, løvfældende træ med en regelmæssig krone. Bladene er sølvgrå på undersiden, og blomsterne er gullige og stærkt duftende. Træet plantes en del i bymæssige områder.
Die Silber-Linde (Tilia tomentosa) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Linden (Tilia) in der Unterfamilie der Lindengewächse (Tilioideae).
Die Silber-Linde ist ein sommergrüner, laubabwerfender Baum, der Wuchshöhen von 25 bis 30 Metern erreicht. Die Baumkrone ist sehr dicht; sie ist bereits bei jungen Bäumen regelmäßig kugelig gewölbt, bei älteren setzt sie sehr tief an, ist breiter ausladend und hochgezogen und besonders bei Einzelbäumen sehr ansehnlich entwickelt. Der Stamm ist gerade. Die Äste setzen tief am Stamm an und gehen strahlig nach oben ab und sind nur gering zur Seite oder zurück gebogen.
Die Borke jüngerer Bäume ist grünlich-grau und ziemlich glatt; mit zunehmendem Alter entwickelt sich ein feines, sehr flaches Leisten- und Furchenmuster. Die Rinde der Zweige ist heller oder dunkler graugrün – ein wenig unregelmäßig hin- und hergehend – und im Frühsommer sehr auffällig und dicht mit weißfilzigen Haaren bedeckt.
Die grünliche, meist stärker behaarte Knospe ist oval mit abgerundetem oberen Ende und besitzt nur zwei Knospenschuppen von unterschiedlicher Größe.
Die wechselständig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 2 bis 3,5 Zentimeter lang. Die einfache Blattspreite ist Umriss rundlich mit schlanker, verlängerter, aufgesetzter Spitze sowie in der Regel stärker schief-herzförmigen Spreitengrund und erscheint deshalb asymmetrisch. Der Blattrand ist gezähnt oder gesägt, wobei die Zähne ziemlich einheitlich sind und größtenteils in Richtung Spreitenspitze weisen. Die dickliche Blattspreite besitzt eine einheitlich dunkelgrüne, matte und etwas runzelig-raue Oberseite und die Unterseite erscheint sehr hell oder fast silbrig aufgrund ihrer dicht weiß-filzigen Behaarung; daher rührt auch der Trivialname Silber-Linde und das Artepitheton tomentosa.
Unter starker Sonneneinstrahlung wendet die Silberlinde die Blattunterseiten der Sonne zu. Durch ihre silbrige Oberfläche können die Blattunterseiten einen hohen Anteil des Sonnenlichtes reflektieren und die Pflanze so vor diesem schützen.[1]
Die Blütezeit liegt im Juli. Je 6 bis 9 Blüten befinden sich in hängenden, rispigen, trugdoldigen Blütenständen. Mehr als die Hälfte der Blütenstandsachse ist mit einem silbrig-weißen Tragblatt (Hochblatt) verwachsen.
Die sehr angenehm duftenden, zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig. Die fünf Kronblätter sind hellgelb. Die Staubbeutel sind goldgelb.
Die Schließfrucht ist bei einem Durchmesser von 8 bis 11 Millimeter dicklich-kugelig mit etwas warziger Oberfläche und besitzt undeutlich hervortretende Rippen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 82.[2]
Silber-Linde im Sommer
Querschnitt durch den Stamm
Blütenstand
Die Silber-Linde ist in Südosteuropa und in Kleinasien beheimatet[3] und tritt dort als waldbildender Baum in Erscheinung. Sie kommt dort in Gesellschaften der Quercetalia pubescentis als auch in Fagion-Gesellschaften vor.[2]
Die Silber-Linde wird aufgrund ihres dekorativen Wertes seit dem 19. Jahrhundert als Zierpflanze in Parks und entlang von Straßen genutzt. Sie hat sich als ziemlich widerstandsfähig gegenüber Staub und Abgasen aus Industrie, Verkehr und Haushalten herausgestellt.
In der Imkerei ist die Silber-Linde wie alle Linden aufgrund des sehr hohen Zuckergehalts ihres Nektars (bis zu 77 %) und seines hohen Zuckerwerts (bis zu 5 mg Zucker/Tag je Blüte) eine geschätzte Tracht.[4]
Die Silber-Linde wird auch gerne von Hummeln besucht, die zu der späten Blütezeit im Juli kaum noch andere Nahrung finden. Der an sich reichlich produzierte Nektar reicht aber nicht mehr aus, so dass man relativ viele tote Blütenbesucher unter blühenden Bäumen findet. Früher nahm man daher an, die Linden wären für diese Tiere giftig, etwa durch die Produktion des für Bienen gefährlichen Zuckers Mannose. Inzwischen wurde aber nachgewiesen, dass die Linden für die Hummeln ungiftig sind.[5]
Das Projekt Stadtgrün 2021 der Bayerischen Landesanstalt für Weinbau und Gartenbau führt die Silber-Linde in einer Liste von Bäumen, die sich als zukünftige Stadtbäume in einem vom Klimawandel geprägten Stadtklima eignen.[6]
Die Silber-Linde (Tilia tomentosa) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Linden (Tilia) in der Unterfamilie der Lindengewächse (Tilioideae).
Tilia tomentosa, known as silver linden in the US[2] and silver lime in the UK, is a species of flowering plant in the family Malvaceae, native to southeastern Europe and southwestern Asia, from Romania and the Balkans east to western Turkey, occurring at moderate altitudes.[3][4]
Tilia tomentosa is a deciduous tree growing to 20–35 m (66–115 ft) tall, with a trunk up to 2 m (7 ft) in diameter. The leaves are alternately arranged, rounded to triangular-ovate, 4–13 cm long and broad with a 2.5–4 cm petiole, green and mostly hairless above, densely white tomentose with white hairs below, and with a coarsely toothed margin. The flowers are pale yellow, hermaphrodite, produced in cymes of three to ten in mid to late summer with a pale green subtending leafy bract; they have a strong scent and are pollinated by honeybees. The fruit is a dry nut-like drupe 8–10 mm long, downy, and slightly ribbed.[3][5]
It is widely grown as an ornamental tree throughout Europe. The cultivar 'Brabant' has a strong central stem and a symmetrical conic crown. The cultivar 'Petiolaris' (pendent or weeping silver lime) differs in longer leaf petioles 4–8 cm long and drooping leaves; it is of unknown origin and usually sterile, and may be a hybrid with another Tilia species.[3][5] It is very tolerant of urban pollution, soil compaction, heat, and drought, and would be a good street tree in urban areas.[3][6] In cultivation in the UK, T. tomentosa 'Petiolaris' has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[7][8]
An infusion made from the flowers of T. tomentosa is antispasmodic, diaphoretic and sedative.[9] This may be attributable to the presence of pharmacologically active ligands of benzodiazepine receptor.[10]
A widespread belief is that the nectar of this species contains mannose, which can be toxic to some bees. This is incorrect; the sight of numerous comatose bees found on the ground at flowering time is rather a result of the paucity of nectar sources in late summer in urban areas.[11] The evidence against a toxin in the nectar being responsible for mass bee deaths under Tilia trees is supported further by Koch and Stevenson (2017) who also suggest that the presence of caffeine in linden nectar may mean that linden trees can chemically deceive foraging bees to make sub-optimal foraging decisions, in some cases leading to their starvation. [12]
This species, while fragrant in spring, drops buds and pollen during the spring and fall.
Eminescu's Linden Tree (Romanian: Teiul lui Eminescu) is a 500-year-old silver lime situated in the Copou Public Garden, Iași, Romania. Mihai Eminescu reportedly wrote some of his best works underneath this silver lime, rendering the tree one of Romania's most important natural monuments and an Iași landmark.[13]
Tilia tomentosa, known as silver linden in the US and silver lime in the UK, is a species of flowering plant in the family Malvaceae, native to southeastern Europe and southwestern Asia, from Romania and the Balkans east to western Turkey, occurring at moderate altitudes.
Tilia tomentosa, tilo plateado o tilo húngaro es un árbol originario de los bosques de los Balcanes, Hungría y suroeste de Rusia.
El nombre de tomentosa, viene del latín tomentosus-a-um queriendo decir "con tomentos", en referencia a la densa pilosidad del envés de las hojas.
Es un árbol vigoroso, pudiendo dar ejemplares de hasta 30 m de altura. Con un crecimiento más rápido que el de otras especies de tilos. Da unas flores blancas o amarillentas que despiden una peculiar fragancia. Estas florecen a finales de junio y principios de julio. Frutos en cápsula.
Sembrado por semillas, que requieren de estratificación o bien por injertos en una platyphylla. Su cultivo está extendido porque su crecimiento es más rápido que el de otros tilos.
Tilia tomentosa fue descrita por Conrad Moench y publicado en Verzeichniss auslädndischer Bäume und Stauden des Luftschlosses Weissenstein 137. 1785.[1]
Tilia: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: ptilon (= ala), por la característica de las brácteas que facilita la propagación de la fruta por el viento.
tomentosa: epíteto latíno que significa "peluda".[2]
Tilia tomentosa, tilo plateado o tilo húngaro es un árbol originario de los bosques de los Balcanes, Hungría y suroeste de Rusia.
Hõbepärn (Tilia tomentosa) on kassinaeriliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]
Hõbepärn (Tilia tomentosa) on kassinaeriliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.
Ezki ilauntsua edo ezki zilarkara (Tilia tomentosa) ezkien familiako zuhaitza da.
Hego-ekialdeko Europan eta hego-mendebaldeko Asian jatorria duen espezie hau landare apaingarri moduan zabaldu dute mundu osotik[1].
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Ezki ilauntsua edo ezki zilarkara (Tilia tomentosa) ezkien familiako zuhaitza da.
Hego-ekialdeko Europan eta hego-mendebaldeko Asian jatorria duen espezie hau landare apaingarri moduan zabaldu dute mundu osotik.
Hopealehmus (Tilia tomentosa) on lehmusten sukuun kuuluva puulaji, joka kasvaa luontaisena Kaakkois-Euroopassa, ainakin Etelä-Unkarissa ja Pohjois-Balkanilla.
Hopealehmuksen tieteellinen lajinimi tomentosa (huopainen) viittaa lajin lehtien alapinnan ja nuorten haarojen tiheään tähtikarvoitukseen. Tämä on lajin tuntomerkki, sillä lehdet näyttävät alta hopeisilta. Hopealehmus on nopeakasvuinen puu, jonka latvus on säännöllisen muotoinen. Sitä on Euroopassa ja Pohjois-Amerikassa istutettu runsaasti puistopuuksi. Laji menestyy Suomessa hyvin aivan etelässä. [2]
Hopealehmus (Tilia tomentosa) on lehmusten sukuun kuuluva puulaji, joka kasvaa luontaisena Kaakkois-Euroopassa, ainakin Etelä-Unkarissa ja Pohjois-Balkanilla.
Hopealehmuksen tieteellinen lajinimi tomentosa (huopainen) viittaa lajin lehtien alapinnan ja nuorten haarojen tiheään tähtikarvoitukseen. Tämä on lajin tuntomerkki, sillä lehdet näyttävät alta hopeisilta. Hopealehmus on nopeakasvuinen puu, jonka latvus on säännöllisen muotoinen. Sitä on Euroopassa ja Pohjois-Amerikassa istutettu runsaasti puistopuuksi. Laji menestyy Suomessa hyvin aivan etelässä.
Tilia tomentosa
Le Tilleul argenté (Tilia tomentosa), encore appelé Tilleul de Hongrie, est un arbre de la famille des Tiliaceae, ou des Malvaceae, sous-famille des Tilioideae, selon la classification phylogénétique. C'est une espèce originaire de l'est du bassin méditerranéen. Résistant bien à la pollution, il est souvent employé comme arbre d'alignement dans les villes.
Originaire des rives de la mer Noire et du Caucase, il est présent dans de nombreux parcs urbains.
Le Tilleul argenté peut atteindre 12 mètres à 20 ans, et 25 à 35 mètres de hauteur à l'âge adulte. Il a une croissance plus rapide que les autres tilleuls. Il est très résistant à la sécheresse et à la pollution[1].
Sa floraison a lieu fin juillet. Ses fleurs sont disposées en fausse ombelle par 2-6 sur une bractée foliacée.
Ses feuilles en forme de cœur oblique présentent une surface pubescente (tomenteuse, cotonneuse) et sont argentées sur le dessous[2].
Le cultivar 'Brabant' présente un tronc fort, bien centré, une couronne symétrique et conique, ce qui en fait un arbre ornemental très répandu un peu partout en Europe.
Le cultivar 'Petiolaris' (pleureur) est différent par ses longs pétioles de 4–8 cm de long et ses feuilles retombantes ; il est stérile, son origine est inconnue. Ce pourrait être le résultat d'une hybridation avec une autre espèce de tilleul[3],[4]. Cultivé au Royaume-Uni, Tilia 'Petiolaris' a obtenu un Award of Garden Merit décerné par la Royal Horticultural Society[5].
Ce sont celles de tous les tilleuls.
Les fleurs séchées, à propriétés sédatives, sont utilisées en tisane, seules ou en mélange. Les feuilles sont émollientes.
Une infusion à base de fleurs de T. tomentosa est antispasmodique, diaphorétique et sédative[6]. Ces actions peuvent être attribuées à la présence d'éléments pharmacologiques actifs récepteurs de benzodiazepine (GABAaA récepteur)[7].
Le macérat glycériné de Tilia tomentosa est une préparation homéopathique traditionnellement utilisée dans le traitement du stress, de la nervosité et des troubles du sommeil.
En Europe, à la floraison des Tilleuls argentés, on note parfois quantité de bourdons (du groupe de Bombus terrestris notamment) et d'abeilles morts sous les arbres. Les fleurs de cette variété sont depuis plusieurs décennies souvent citées comme toxiques pour les abeilles[8].
L'abeille Apis mellifera carnica ne serait toutefois pas victime de la floraison du tilleul argenté qui fait partie de son environnement d'origine, les Carpates.
De tous les tilleuls, l'argenté est le plus riche en ces substances calmantes (des polyphénols et des huiles essentielles[9]) qui font prendre ses fleurs en tisanes le soir avant de se coucher[10].
Selon Pierre Rasmont de l'Université de Mons (en Hainaut Belge), dans une note de synthèse sur la mortalité des butineurs de Tilia tomentosa[11] en 2010, « les premiers rapports circonstanciés sur la question sont ceux de Madel (1977)[12] et Pfiztner (1978)[13] ».
Ces chiffres démontrent que les bourdons sont plus vulnérables que les abeilles et que les autres insectes.
La cause exacte du phénomène est encore inconnue. Selon P. Rasmont, les insectes trouvés mourants semblent en état d'inanition et les mortalités massives de bourdons ne sont observées que ponctuellement, géographiquement et dans le temps (ce qui pourrait faire évoquer un phénomène multifactoriel, éventuellement être lié au déclin général des pollinisateurs dans toute l'Europe[16],[17]).
Après Kleefsman en 2002[18], Illies en 2005[15] postule que le Tilia tomentosa et son nectar pourraient n'être pas toxiques ; ces surmortalités ne révéleraient que des « situations de concurrence défavorables aux bourdons en fin de saison » (en l'absence de ressources alternatives ; l'échardonnage obligatoire priverait les insectes d'une quantité de pollen en été).
Il est cependant certain que cet arbre et sa plantation peuvent déjà conduire de « petites populations locales résiduelles » d'espèces du groupe de Bombus terrestris (B. terrestris, B. lucorum, B. magnus, B. cryptarum), toutes en forte voie de régression « à leur extinction pure et simple ». Ce pourquoi P. Rasmont déconseille fortement de planter Tilia tomentosa (et T. x euchlora) en Belgique et recommande « la coupe de ces arbres exotiques et leur remplacement de toute urgence par des essences indigènes ».
Une croyance très répandue prétend que le nectar de cette espèce renferme du mannose, qui peut être toxique pour certaines abeilles. Pour certains, cette allégation est incorrecte ; la vue d'abeilles comateuses trouvées sur le sol à l'époque de la floraison serait plutôt due à la rareté du nectar, en fin de saison, en zones urbaines[19].
Le tilleul d'Eminescu (roumain : Teiul lui Eminescu) est un Tilleul argenté de 500 ans, (Tilia tomentosa Moench) situé dans le parc Copou, à Iași, en Roumanie. Mihai Eminescu a écrit certaines de ses œuvres sous cet arbre, lui conférant le statut de monument naturel essentiel pour le pays et de site phare pour Iași[20].
Tilia tomentosa
Le Tilleul argenté (Tilia tomentosa), encore appelé Tilleul de Hongrie, est un arbre de la famille des Tiliaceae, ou des Malvaceae, sous-famille des Tilioideae, selon la classification phylogénétique. C'est une espèce originaire de l'est du bassin méditerranéen. Résistant bien à la pollution, il est souvent employé comme arbre d'alignement dans les villes.
Srebrnolisna lipa (srebrna lipa, bijela lipa, lat. Tilia tomentosa), jedna od danas 43 vrste priznatih lipa (Tilia), porodica sljezovki (Malvaceae). Raširena je u jugoistočnoj Europi i sjeverozapadu Male Azije. [1]
Srebrnolisnij lipi čije je lat. ime tomentosa, ime dolazi od lat. tomentum (paperjast), zbog pustenastog izgleda stražnjeg dijela lista, koja je svjetlosivo pustenasta. Ovo listopadno drvo naraste do 30 ili 40 metara visine, široke je, piramidalne krošnje, a kora je sivkaste boje. Slično ostalim lipama ljekovita je i opojnog mirisa, ali za bumbare toksična zbog šećera manoze kojeg nemogu probaviti.
Ova vrsta često se uzgaja po parkovima i gradskim ulicama, osobito je ima u Slavoniji, a po njima je poznat i grad Travnik.
stablo
listovi
plod
stablo
listovi
plod
Slěborna lipa (Tilia tomentosa) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójba šlězowych rostlinow (Malvacea).
Slěborna lipa je w lěće zeleny štom, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 m. Rostlina je nječućiwe přećiwo wotpłunam a dymej.
Króna je prawidłowna, šwižna abo horbata. Zdónk je mócny. Hłowne hałuzy su horje měrjene.
Skora je na spočatku nazeleń šěra, pozdźišo šěrobruna. Wone njese hakle w starobje drobne, prawidłowne, jara płone lajstowe a brózdowe mustry.
Zymske pupki su jejkojte, šěrobrunje-pjelsćojte a njesu zwjetša dwě šupiznje. Wone docpěja dołhosć wot 3 hač do 5 mm. Nakónčny pupk faluje.
Měnjate łopjena su dołho stołpikate, tróšku křiwje, kulojte hač wutrobojte, zubate, njesu krótki kónčk a docpěja dołhosć wot 7 hač do 12 (15) cm. Wone su na hornim boku na spočatku hrubje kosmate, pozdźišo nahe a na delnim boku su slěbrošěre a nimaja kosmowe promjenja na nerwnych kutach. Jich stołpik je pjelsćojće kosmaty a docpěje dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Łopjency su křiwje wutrobojte, maja asymetriski spódk a docpěja dołhosć a šěrokosć wot 7 hač do 13 cm. Kroma je wótro rězana.
Nazymske barbjenje je złotožołte.
Kćěje w juliju. Swětłožołte, wonjace, dwusplažne kćenja so po łopjenach jewja a steja po šesćoch hač po dźewjećoch we wokołkowych pakićach. Krónowe łopješka su jejkojte, nimale zrunane a docpěja dołhosć wot 7 hač do 8 mm. Próškowe łopješka su zdźěla płódne zdźěla sterilne. Płódnik su jara kosmaty.
Małke worjechowe płody su dołhojte, jejkojte, tołstosćěnate, šěrobrune, zwjetša po třoch a docpěja dołhosć wot 7 hač do 8 mm a šěrokosć wot 5 hač do 6 mm. Wone su słabje rjapikate. Wone wobsahuja jenož jedne symjo. Płódnistwo docpěje dołhosć wot 5 hač do 7 cm a wobsahuje 1 hač 3 płody. Kosmate křidleška dosahuja hač k spódkej wóski płódnistwa a docpěje šěrokosć wot 14 hač do 18 mm.
Nošne łopješka na płódnistwach je pergamentojte, při čimž je wóska płódnistwa hač do spódka z nošnym łopješkom zrosćene.
Rosće na srjedźosahacych, wutkatych, zwjetša wapnitych, suchich pěskowych a hlinjanych pódach w lisćowych měšanych lěsach.
Rostlina je w juhowuchodnej Europje hač do Prědnjeje Azije rozšěrjena.
Z 200 lět so jako parkowy a alejowy štom plahuje.
Slěborna lipa (Tilia tomentosa) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójba šlězowych rostlinow (Malvacea).
Sidabrinė liepa (lot. Tilia tomentosa, rus. Липа пушистая) – dedešvinių (Malvaceae) šeimos, liepų (Tilia) genties lapus metantis medis. Rūšis introdukuota Lietuvoje.
Laja plačiai ovališka arba piramidinė, 8–15 m skersmens, žemutinės šakos nulinkusios žemyn.Kamienas tiesus, cilindriškas. Žievė juosvai pilka, sueižėjusi. Ūgliai pilkai žalsvi, veltiniški. Lapai paprasti, kotuoti, pražanginiai, rutuliški, širdišku pamatu, trumpai nusmailėję, pjūkliškais arba neryškiai skiautėtais kraštais, 5–12 cm ilgio, tamsiai žalia viršutine ir balsva, tankiai plaukuota apatine puse. Vienanamis. Žiedai gelsvi, kvapūs, po 6–10 susitelkę prie pažiedlapio. Žydi liepos viduryje arba pabaigoje. Vaisiai – beveik rutuliški, kiek briaunoti, gauruoti riešutėliai. Prinoksta rugsėjo – spalio mėnesį.
Įprastai užauga iki 30 m aukščio. Kamieno skersmuo apie 2 metrai.
Gerai auga saulėtose ar dalinai saulėtose vietose, derlinguose dirvožemiuose. Suaugę augalai atsparūs sausroms, karščiams, oro užterštumui. Tai puikus medis didesniems parkams, sodyboms, alėjoms. Vėlyvu žydėjimu prailgina medunešį.
Natūraliai auga Vakarų Europoje ir Šiaurės Amerikoje. Paplitusi pietryčių Europoje. Lietuvoje dažnesnė vakarinės dalies parkuose, nes kitur kartais žiemą apšąla.
Labiausiai vertinamas kaip dekoratyvinis medis, dėl gražių lapų. Auginamas ir prie bitininkystės ūkių, dėl daug nektaro turinčių žiedų.
Liaudies medicinoje naudojami liepos žiedai ir liepų medus arbatai, kuri skirta peršalimui gydyti. Žiedai, manoma, šiek tiek nuodingi.
Sidabrinė liepa (lot. Tilia tomentosa, rus. Липа пушистая) – dedešvinių (Malvaceae) šeimos, liepų (Tilia) genties lapus metantis medis. Rūšis introdukuota Lietuvoje.
De zilverlinde (Tilia tomentosa) is een plant uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). De boom komt van nature voor vanaf het noorden van Hongarije tot en met het noorden van Turkije en het westen van Oekraïne.
De boom kan 25 m hoog worden en heeft een loodgrijze stam met ook op latere leeftijd nog een gladde bast, die echter pas bij zeer oude bomen minder glad is geworden. De gesteltakken zijn witviltig behaard. De onderzijde van het blad is dicht behaard met sterharen en daardoor zilverwit van kleur. De boom bloeit half juli met hangende bloeiwijzen (tuilen) met zeven tot tien viltig behaarde, sterk geurende bloemen. De boom stelt geen bijzondere bodemeisen, verdraagt redelijk veel wind, stof en rook en kan goed in verharding worden toegepast. De boom heeft weinig last van druipen. Verder is hij goed bestand tegen droogte en wordt hij weinig aangetast door ziektes.
Hoewel men vroeger dacht dat de zilverlinde giftig was voor (inheemse) bijen en hommels omdat de bomen mannose bevatten, blijkt dit niet waar te zijn. Eventuele sterfte onder insecten komt voort uit gebrek aan nectar voor alle insecten die op de aantrekkelijke geur van de bloeiende linde af komen. De insecten gebruiken meer energie dan er nectar is, waardoor ze uitgeput uit de boom vallen en sterven.[1]
De boom wordt vegetatief vermeerderd door enting op een onderstam van de zomerlinde (Tilia platyphyllos) en aangeplant in brede straten en lanen.
Bekende rassen zijn
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Tilia tomentosa op Wikimedia Commons. De zilverlinde (Tilia tomentosa) is een plant uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). De boom komt van nature voor vanaf het noorden van Hongarije tot en met het noorden van Turkije en het westen van Oekraïne.
De boom kan 25 m hoog worden en heeft een loodgrijze stam met ook op latere leeftijd nog een gladde bast, die echter pas bij zeer oude bomen minder glad is geworden. De gesteltakken zijn witviltig behaard. De onderzijde van het blad is dicht behaard met sterharen en daardoor zilverwit van kleur. De boom bloeit half juli met hangende bloeiwijzen (tuilen) met zeven tot tien viltig behaarde, sterk geurende bloemen. De boom stelt geen bijzondere bodemeisen, verdraagt redelijk veel wind, stof en rook en kan goed in verharding worden toegepast. De boom heeft weinig last van druipen. Verder is hij goed bestand tegen droogte en wordt hij weinig aangetast door ziektes.
Hoewel men vroeger dacht dat de zilverlinde giftig was voor (inheemse) bijen en hommels omdat de bomen mannose bevatten, blijkt dit niet waar te zijn. Eventuele sterfte onder insecten komt voort uit gebrek aan nectar voor alle insecten die op de aantrekkelijke geur van de bloeiende linde af komen. De insecten gebruiken meer energie dan er nectar is, waardoor ze uitgeput uit de boom vallen en sterven.
De boom wordt vegetatief vermeerderd door enting op een onderstam van de zomerlinde (Tilia platyphyllos) en aangeplant in brede straten en lanen.
Sølvlind (Tilia tomentosa) er et løvtre av lindeslekten innenfor kattostfamilien. Den vokser opprinnelig på Balkan, fra Ungarn til det sørvestlige Ukraina, og sørover til nordvestlige Tyrkia.
Dette er et stort tre på 10-30 meter, sjelden opp til 32 meter. Det viktigste kjennetegnet er den sølvgrå baksiden av bladene, som lyser opp trekronen. Selve kronen er perfekt rundet og ofte bred konisk, eller slank med hengende endegrener (variant 'Petiolaris', inntil 33 m). Grenene er bratt oppstående i spiss vinkel. Barken er mørk gråbrun, med grunne furer, og stammen kan bli inntil 2 m i diameter. Skuddene har fine, grå hår. Bladplatene er rundere og har tydeligere nerver enn hos vanlig lind (Tilia cordata). Bladene har grovere og større tenner langs kanten enn hva vi finner hos lind, parklind eller storlind. Blomsterkvasten har 7-10 blomster hengende, mens de to nøttene i hver fruktkvast er om lag 10 mm store. Nøtten har 5 tydelige lister, og er hvithåret.
Sølvlind (Tilia tomentosa) er et løvtre av lindeslekten innenfor kattostfamilien. Den vokser opprinnelig på Balkan, fra Ungarn til det sørvestlige Ukraina, og sørover til nordvestlige Tyrkia.
Dette er et stort tre på 10-30 meter, sjelden opp til 32 meter. Det viktigste kjennetegnet er den sølvgrå baksiden av bladene, som lyser opp trekronen. Selve kronen er perfekt rundet og ofte bred konisk, eller slank med hengende endegrener (variant 'Petiolaris', inntil 33 m). Grenene er bratt oppstående i spiss vinkel. Barken er mørk gråbrun, med grunne furer, og stammen kan bli inntil 2 m i diameter. Skuddene har fine, grå hår. Bladplatene er rundere og har tydeligere nerver enn hos vanlig lind (Tilia cordata). Bladene har grovere og større tenner langs kanten enn hva vi finner hos lind, parklind eller storlind. Blomsterkvasten har 7-10 blomster hengende, mens de to nøttene i hver fruktkvast er om lag 10 mm store. Nøtten har 5 tydelige lister, og er hvithåret.
Lipa srebrzysta, lipa węgierska (Tilia tomentosa Moench) – gatunek drzewa należący do rodziny ślazowatych. Występuje w Europie Środkowej, w Europie południowo-zachodniej i w Turcji[2].
Siedlisko: stanowiska słoneczne, odporna na mrozy, ciepłolubna, w lecie dobrze znosi suszę lepiej niż inne lipy, odporna na warunki miejskie, stosunkowo odporna na przemysłowe zanieczyszczenie powietrza, na choroby i owady. Kwitnie późno, lipiec – początek sierpnia.
Posiada formę "Petiolaris" o zwisających pędach zwaną lipą długoogonkową[3].
Lipa srebrzysta, lipa węgierska (Tilia tomentosa Moench) – gatunek drzewa należący do rodziny ślazowatych. Występuje w Europie Środkowej, w Europie południowo-zachodniej i w Turcji.
Tilia tomentosa Moench (tei argintiu, tei alb), este un arbore melifer care poate atinge 20–30 m înălțime. Are tulpină groasă brun-închisă. Acest arbore are frunze pe fața inferioară stelate, argintii, perișorii formând un toment des, vizibil de la distanță. Este răspândit în zonele calde , formând păduri de foioase și mixte. Privită de la distanță, forma coroanei este lat-piramidală. Este rezistent la poluare.
Teiul lui Eminescu - un tei argintiu cu o vârstă de aproximativ 500 de ani, aflat în Parcul Copou din Iași. Arborele reprezintă unul dintre cei mai importanți arbori monument din România și constituie un simbol pentru orașul Iași.
Tilia tomentosa Moench (tei argintiu, tei alb), este un arbore melifer care poate atinge 20–30 m înălțime. Are tulpină groasă brun-închisă. Acest arbore are frunze pe fața inferioară stelate, argintii, perișorii formând un toment des, vizibil de la distanță. Este răspândit în zonele calde , formând păduri de foioase și mixte. Privită de la distanță, forma coroanei este lat-piramidală. Este rezistent la poluare.
Lipa striebristá (iné názvy: lipa strieborná, lipa plstnatá[1]; lat. Tilia tomentosa, Tilia argentea) je opadavý strom dorastajúci výšky 20-30 m. Listy sú srdcovité, na rube nápadne belavo plstnaté. Strom pochádza z juhovýchodnej Európy a na Slovensku je pestovaný ako parková a okrasná drevina. Nektár kvetov tejto lipy je známy svojou jedovatosťou pre včely a najmä pre čmeliaky.
Lipa striebristá je mohutný opadavý strom dorastajúci výšky 20 až 30, výnimočne až 40 metrov. Koruna je široko kužeľovitá, borka je sivá a dlho hladká. Letorasty aj púčiky sú sivasto plstnaté. Listy sú srdcovité, na líci tmavozelené, na rube bielošedé plstnaté hviezdovitými chĺpkami. Čepeľ listov je 7 až 10 cm dlhá, na okraji 1-2x pílovitá a niekedy plytko laločnatá. Stopka je plstnatá a dosahuje asi polovice dĺžky čepele. Kvetenstvo obsahuje 3 až 10 kvetov podopretých listeňom. Na ploche listeňa sú hviezdovité chĺpky. Kvety sú svetlo žlté, silne vonné. Tyčinky sú kratšie ako korunné lístky. Okrem plodných tyčiniek sú prítomné aj sterilné patyčinky. Plodom je drevnatý, elipsoidný až takmer guľovitý, nezreteľne rebrovaný oriešok s plstnatým oplodím.[2][3]
Lipa striebristá pochádza z juhovýchodnej Európy, na sever zasahuje až po Maďarsko, inak rastie tiež na z. Ukrajine, v Rumunsku, v býv. Juhoslávii a v Bulharsku. Niekedy je ako miesto pôvodu udávaná aj Malá Ázia, tunajšie údaje sa však pravdepodobne vzťahujú k príbuznému druhu, lipe stopkatej (Tilia petiolaris).[2]
Nektár prítomný v kvetoch lipy striebristej pôsobí toxicky na niektorý blanokrídly hmyz, najmä na čmeliaky a v menšej miere aj na včely. Ako účinná látka bol v nektáry zistený jednoduchý cukor, manóza. Včely, osy a čmeliaky tento cukor nedokážu stráviť, pretože im k tomu chýba enzým, fosfomanóza izomeráza, ktorý pri tráviacich procesoch premieňa manóza-6-fosfát na fruktóza-6-fosfát, ktorý je potom ďalej metabolizovaný. Manóza-6-fosfát sa v telách včiel hromadí a pri nadmernom množstve vedie k ochrnutiu a smrti. U včely medonosnej bola zistená úmrtnosť okolo 1% z celkového počtu jedincov navštevujúcich kvety tejto lipy. U čmeliakov bol tento podiel vyšší a dosahoval rozmedzie 5 až 8%.[4][5]
Lipa striebristá je na Slovensku[6] vysadzovaná ako okrasný strom v intravilánoch obcí, parkoch a arborétach.[2] Existujú aj Málopočetné okrasné kultivary, napr. 'Rhodopetala' s červenými pukmi a ružovofialovými korunnými plátkami, 'Princeton' a 'Sashazam' s pyramidálnym vzrastom, guľovito rastúce 'Silver Globe' a iné.[7]
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Lipa striebristá
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Lipa striebristá
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Lípa stříbrná na českej Wikipédii.
Lipa striebristá (iné názvy: lipa strieborná, lipa plstnatá; lat. Tilia tomentosa, Tilia argentea) je opadavý strom dorastajúci výšky 20-30 m. Listy sú srdcovité, na rube nápadne belavo plstnaté. Strom pochádza z juhovýchodnej Európy a na Slovensku je pestovaný ako parková a okrasná drevina. Nektár kvetov tejto lipy je známy svojou jedovatosťou pre včely a najmä pre čmeliaky.
Gümüşi ıhlamur (Tilia tomentosa), vatanı Güneydoğu Avrupa ve Batı Asya olan bir ıhlamur türü.
Sürgünleri yeşil, genç sürgünleri ise beyaz tüylü olmakla beraber bunlar daha sonra dökülmektedir. Yaprakları yürek şeklindedir. Yaprak boyu 5–10 cm, kenarları keskin, çift sıralı ve dişlidir. Meyvesi ovaldir.
İki çenekliler ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Липа повстиста (липа срібляста); (лат. Tilia tomentosa Mill., синонім — Т.argentea ) — дерево до 30 м висоти родини липових.
Кора темно-сіра. Крона густа, широкопірамідальна. Пагони та бруньки з густим, сріблясто-білим опушенням. Листки майже округлі, зверху зелені, знизу з білим повстистим опушенням. Черешок товстий, з повстистим опушенням. Квіти жовто-білі, зібрані по 7-10 шт. духмяні розпускаються у липні-серпні. Плід — горішок з дерев'янистим оплоднем, яйцеподібний, ледь ребристий, з повстистим опушенням, товстостінний. Теплолюбна, тіневитривала, незимостійка, середньовибаглива до родючості ґрунту, декоративна рослина. Вирощують у садах і парках.
Природно росте на Балканах, в Західній Україні, Молдові, Малій Азії.
Заготівля і зберігання, хімічний склад, фармакологічні властивості і використання, лікарські форми і застосування — усе так, як у статті Липа серцелиста.
Липа повстиста (липа срібляста); (лат. Tilia tomentosa Mill., синонім — Т.argentea ) — дерево до 30 м висоти родини липових.
Đoạn lá bạc, tên khoa học Tilia tomentosa, là một loài thực vật có hoa trong họ Cẩm quỳ. Loài này được Conrad Moench miêu tả khoa học đầu tiên năm 1785.[1]
Bài viết liên quan đến họ Cẩm quỳ này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Đoạn lá bạc, tên khoa học Tilia tomentosa, là một loài thực vật có hoa trong họ Cẩm quỳ. Loài này được Conrad Moench miêu tả khoa học đầu tiên năm 1785.
Соцветие из 6—10 цветков, с густо опушёнными цветоножками, несколько превышает прицветный лист. Прицветный лист крупный, (4)5—7(10) см длиной и (1)1,5—2(2,5) см шириной, ланцетный или языковидный, низбегающий до основания цветоноса, покрытый с обеих сторон мелкими звездчатыми волосками. Цветонос отходит от первой трети длины прицветного листа. Цветки 10—15 мм в диаметре; чашелистики часто опушённые, снаружи и по краям мелкими звездчатыми волосками, внутри опушение состоит из довольно длинных простых белых волосков, продолговатые, (1)4—5 мм длиной; лепестки до 7 мм длиной, 1,5—2 мм шириной; стаминодии более короткие и узкие, чем лепестки, с килем по спинке, около 4(5) мм длиной и 1 мм шириной; тычинки около 4 мм длиной; завязь округлая, опушённая, серо-белыми звездчатыми волосками; столбик тонкий, голый, около 4 мм длиной; рыльце с нерасходящимися лопастями, направленными вверх. Цветёт в июле.
Плоды густо опушённые звездчатыми волосками, шаровидные или обратнояйцевидные, 6—8(10) мм длиной, 5—6 мм шириной, с плотной, деревянистой оболочкой, на поверхности бугорчатой и морщинистой, с выступающими продольными рёбрами.
Семядоли дланеобразные, пяти-пальчато-лопастные, иногда лопасти с дополнительными верхушками, по краям и по всей пластинке с редкими паутинистыми волосками; черешок семядоли покрыт простыми щетинистыми волосками. Плодоносит в сентябре.
Первые листья дельтовидные, у основания сердцевидно вырезанные, по краям закруглённо-пильчатые, снизу негусто покрытые звездчатыми волосками, по краям реснитчатые; черешки покрыты простыми и звездчатыми волосками.
В естественном виде встречается в Европе: Венгрия, Молдавия, Украина (юго-запад), Албания, Болгария, Югославия, Греция, Румыния и на западе Турции[2].
Растёт в дубовых и смешанных лесах. Встречается в лесах юго-западной части территории бывшего СССР, является основной деревообразующей породой Колхидских лесов наряду с дубом и каштаном.
Вид внесён в Красные книги Украины и Закарпатской области.
Высоко ценится в озеленении за войлочно-серебристую нижнюю поверхность листьев и крупную крону. Вид недостаточно зимостоек и не вполне засухоустойчив, но на Украине, в Ростовской, Воронежской и Курской областях может быть рекомендован для лесопосадок в качестве базы для пчеловодства. Широко культивируется в Крыму и на Черноморском побережье Кавказа.
Вид Липа пушистая относится к роду Липа (Tilia) семейства Мальвовые (Malvaceae).
Соцветие из 6—10 цветков, с густо опушёнными цветоножками, несколько превышает прицветный лист. Прицветный лист крупный, (4)5—7(10) см длиной и (1)1,5—2(2,5) см шириной, ланцетный или языковидный, низбегающий до основания цветоноса, покрытый с обеих сторон мелкими звездчатыми волосками. Цветонос отходит от первой трети длины прицветного листа. Цветки 10—15 мм в диаметре; чашелистики часто опушённые, снаружи и по краям мелкими звездчатыми волосками, внутри опушение состоит из довольно длинных простых белых волосков, продолговатые, (1)4—5 мм длиной; лепестки до 7 мм длиной, 1,5—2 мм шириной; стаминодии более короткие и узкие, чем лепестки, с килем по спинке, около 4(5) мм длиной и 1 мм шириной; тычинки около 4 мм длиной; завязь округлая, опушённая, серо-белыми звездчатыми волосками; столбик тонкий, голый, около 4 мм длиной; рыльце с нерасходящимися лопастями, направленными вверх. Цветёт в июле.
ПлодыПлоды густо опушённые звездчатыми волосками, шаровидные или обратнояйцевидные, 6—8(10) мм длиной, 5—6 мм шириной, с плотной, деревянистой оболочкой, на поверхности бугорчатой и морщинистой, с выступающими продольными рёбрами.
Семядоли дланеобразные, пяти-пальчато-лопастные, иногда лопасти с дополнительными верхушками, по краям и по всей пластинке с редкими паутинистыми волосками; черешок семядоли покрыт простыми щетинистыми волосками. Плодоносит в сентябре.
Первые листья дельтовидные, у основания сердцевидно вырезанные, по краям закруглённо-пильчатые, снизу негусто покрытые звездчатыми волосками, по краям реснитчатые; черешки покрыты простыми и звездчатыми волосками.
銀毛椴（学名：Tilia tomentosa），又名銀石灰（英语：silver lime）或銀林登（silver linden），是锦葵科椴樹屬的一種。
本种生長於歐洲東南部和亞洲西南部，由匈牙利和巴爾幹地區向東至土耳其西部，主要生長在中海拔地區[1][2]。
落葉性喬木，植株高度可以生長至20-35公尺高，樹幹直徑可達2公尺以上。葉互生，圓形至三角卵形，葉長寬約4-13公分，葉柄長2.5-4公分，葉面綠色，大多數無毛；葉背白色，密生白色綿毛。花淡黃色，兩性花，在夏季中期至晚期開花，花序為聚繖花序，每個花序約有3-10朵花，苞片淡綠色。果實為核果，長約0.8-1公分，外表覆有絨毛。[1][3]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
