nomes no trilho de navegação
Salvia nemorosa ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia de les lamiacees.
Ye una yerba pelosa, perenne, con pelos densamente adpresos, d'hasta 60 cm. Fueyes basales oblongues con base acorazonada o arrondada, dentaes, de fieltru gris per debaxo, peciolaes; fueyes caulinares más o menos sentaes. Flores azul violeta, raramente roses o blanques, de 8-12 mm, en inflorescencia trupa con verticiloss de 2-6 flores; bráctees ovaes, violetes, inxeríes enantes d'abrir.
Distribuyir pol centru, sureste y este d'Europa. Introducida en Gran Bretaña, Francia, Noruega y Suecia. Habita en praderíes y llugares baldíos. Floria dende finales de primavera y pel branu. [1]
Salvia nemorosa describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Commentatio Botanico-Mélica de Salvia 23. 1777.[2]
Salvia: nome llatín de la "salvia", que procede del llatín salvus, que significa "salú" o salveo, que significa a "curar", aludiendo a les virtúes melecinales de les plantes d'esti xéneru.
nemorosa: epítetu llatín que significa "del monte".[3]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salvia nemorosa ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia de les lamiacees.
Salvia nemorosa (lat. Salvia nemorosa) - dalamazkimilər fəsiləsinin adaçayı cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Salvia nemorosa (lat. Salvia nemorosa) - dalamazkimilər fəsiləsinin adaçayı cinsinə aid bitki növü.
Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), široce rozšířená ve střední Evropě a v západní Asii. V ČR se vyskytuje především v teplejších oblastech, v suchých travnatých porostech slunných poloh.
Vytrvalá bylina s klasovitým květenstvím lichopřeslenů. Pyskaté květy jsou zbarvené růžově nebo fialově a kryty jsou nápadnými, srdčitými listeny fialové barvy. Kvete v červnu a červenci.[2]
Dorůstá do výšky 40 až 80 cm. Lodyhy jsou hranaté, přímé nebo vystoupavé, ochlupené. Listy bývají podlouhle vejčité až vejčitě kopinaté, 4–7 cm dlouhé, vespoudu dlouze řapíkaté, horní přisedlé. Druh je značně proměnlivý.[3]
Jako okrasná rostlina na záhony, do skalek, ve větších skupinách do sadovnických kompozic. Byly vyšlechtěny barevné kultivary. Je vhodná spíše pro volnější kompozice nebo řez, starší rostliny mohou vypadat nevhodně, přirozeně daným nepravidelným růstem.
Podle kultivaru mohou mít květy šalvěje hajní čistě bílou nebo červenou barvu, většina kultivarů však osciluje mezi modrou a fialovou barvou.
Slunečné nebo světlé polohy, propustné půdy. Množení semeny. Není náročná na živiny, ale lépe jí vyhovují živné půdy. Snáší i stanoviště bez zálivky.
Obrázky, zvuky či videa k tématu šalvěj hajní ve Wikimedia Commons
Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), široce rozšířená ve střední Evropě a v západní Asii. V ČR se vyskytuje především v teplejších oblastech, v suchých travnatých porostech slunných poloh.
Småblomstret salvie (Salvia nemorosa) eller steppesalvie er en 30-70 cm høj urt, der i Danmark vokser vildt på strandoverdrev, skrænter og ved bebyggelse. Den ligner engsalvie og er lige så sjælden som den, men bladrosetten er normalt nået at visne, når den blomstrer og bladene er fint rundtakkede. Planten er desuden anvendt i haver i flere forskellige sorter. Planten dufter ikke – i modsætning til de fleste andre arter af Salvie.
Småblomstret salvie er en tuedannende flerårig urt med en opret, tæt vækstform. Skuddene er stive og firkantede med korte, stive hår. De bærer modsatte, ægformede, siddende blade med fint rundtakket rand. Oversiden er rynket og mørkt grågrøn, mens undersiden er lyst grågrøn.
Fra bladhjørnerne og fra skudspidsen dannes der oprette, stive skud, som bærer tætte aks af blåviolette blomster. Efter afblomstringen sidder de violette bægerblade tilbage og pynter planten. Frugterne modner godt og spirer villigt, dog ikke hos de nærmest sterile sorter!
Rodnettet består af en træagtig, lodret jordstængel med dybtgående trævlerødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,40 x 0,40 m (40 x 5 cm/år), men blomsterstænglerne når op i 0,70 meters højde.
Småblomstret salvie hører hjemme på græssteppen i Østeuropa, på Balkan og i Lilleasien, hvor den danner bevoksninger på tørre græsstepper sammen med f.eks. flere arter af røllike, Malurt og astragel og desuden knoldet mjødurt, flerårig hør, alm. kællingetand, fjergræs og smalbladet timian.
I Danmark findes den meget sjældent vildtvoksende i hele landet på strandoverdrev, skrænter og ved bebyggelse. Arten er desuden naturaliseret på Öland, hvor den finder gode betingelser på Alvaret.
På Proszowice-højsletten i det sydlige Polen vokser arten på tørre græsområder, der er tilbage mellem den dyrkede jord, sammen med bl.a. alm. seglblad, bakkejordbær, festuca valesiaca, fransk rose, grenet edderkopurt, gul hør, gul rundbælg, hårtotfjergræs, jordstar, skærmokseøje, sommeranemone, storblomstret brunelle, sværdalant, virgilasters, våradonis og østrigsk ærenpris[1]
Der findes talrige velkendte sorter med blomsterfarver fra dybviolet over blåviolet og rosa til hvid. De er alle stauder med bladrige, firkantede stængler, som vokser frem fra en mere eller mindre vintergrøn bladroset. De fleste er hårdføre ned til -19 °C., og de foretrækker fuld sol, veldrænet, kalkrig jord og behersket vanding og gødskning. Eng-Salvie er en hårdfør og nøjsom staude.
Småblomstret salvie (Salvia nemorosa) eller steppesalvie er en 30-70 cm høj urt, der i Danmark vokser vildt på strandoverdrev, skrænter og ved bebyggelse. Den ligner engsalvie og er lige så sjælden som den, men bladrosetten er normalt nået at visne, når den blomstrer og bladene er fint rundtakkede. Planten er desuden anvendt i haver i flere forskellige sorter. Planten dufter ikke – i modsætning til de fleste andre arter af Salvie.
Der Hain-Salbei oder Steppen-Salbei (Salvia nemorosa) ist eine in Mitteleuropa wild wachsende Salbeiart und gehört zu den Lippenblütlern.
Der Hain-Salbei ist eine 30 bis 50 cm, selten nur 20 cm oder bis 70 cm hohe, ausdauernde Pflanze (Hemikryptophyt). Er ist ein Pfahlwurzel-Pleiokorm.[1] Die Stängel sind oberwärts drüsenlos flaumig behaart, es gibt aber sitzende Drüsen. Gleiches gilt für die Knäuel-Tragblätter und den Kelch. Der Hain-Salbei bildet eine Halbrosette oder ist rosettenlos. Die Grundblätter sind zur Zeit der Blüte verdorrt. Die Knäuel-Tragblätter sind meistens purpurn überlaufen. Die Laubblätter sind graugrün.[2]
Die Scheinquirle sind 2- bis 12-blütig.[1] Die Krone ist lilablau und 10 bis 15 (selten nur 8) mm lang. Die Staubblätter besitzen einen Hebelmechanismus.[1] Als Blütezeit wird für Deutschland Juni und Juli[1], für Österreich Juni bis September (Oktober) angegeben.[2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[1]
Der Hain-Salbei kommt in Europa und Westasien vor. Er hat eine submeridionale-südtemperate Verbreitung mit den Kontinentalitätsstufen c3 bis c8 (von 10). Als Neophyt kommt er auch in den meridional-temperaten Gebieten Nordamerikas vor.[1]
In Österreich ist der Hain-Salbei im pannonischen Gebiet (Burgenland, Wien, Niederösterreich) heimisch und kommt hier häufig vor, im übrigen Gebiet (Oberösterreich, Steiermark, Kärnten, Salzburg, Tirol) kommt er unbeständig und verschleppt vor. Er wächst auf leicht ruderal beeinflussten Halbtrockenrasen, an Wegen und Böschungen. Er ist kalkhold und kommt häufig über Löss vor. Er ist auf die colline Höhenstufe beschränkt.[2] In Mitteleuropa kommt er vor allem in Gesellschaften des Verbands Onopordion acanthii, aber auch in Gesellschaften der Klassen Sedo-Scleranthetea oder Festuco-Brometea vor.[3] In Deutschland fehlt er nur in Schleswig-Holstein, in den übrigen Bundesländern kommt er selten bis zerstreut vor. Die Standorte gleichen denen in Österreich.[1]
Man kann folgende Unterarten unterscheiden[4]:
Die Hybride mit dem Wiesen-Salbei (Salvia pratensis L.) ist Salvia × sylvestris L. = Salvia nemorosa × Salvia pratensis. Ihr Verbreitungsgebiet ist Europa.[5]
Der Hain-Salbei oder Steppen-Salbei (Salvia nemorosa) ist eine in Mitteleuropa wild wachsende Salbeiart und gehört zu den Lippenblütlern.
Salvia nemorosa, the woodland sage, Balkan clary, blue sage or wild sage,[1] is a hardy herbaceous perennial plant native to a wide area of central Europe and Western Asia.
It is an attractive plant that is easy to grow and propagate, with the result that it has been passed around by gardeners for many years. Its wide distribution, long history, and the ease with which it hybridizes have resulted in many cultivars and hybrids—along with problems in clearly identifying the hybrids and their relationship with S. nemorosa. It was named and described by Carl Linnaeus in 1762, with nemorosa ("of woods") referring to its typical habitat in groves and woods.[2]
In northern Britain, Salvia nemorosa and Salvia pratensis are both in danger of disappearing due to depredation from slugs.[3]
The many inflorescences have closely spaced whorls of small flowers with brightly colored calyces.
There are numerous cultivars widely grown in horticulture. Many of them are hardy to –18 °C., with flowers ranging in color from violet, to violet-blue, rosy pink, and even white. All are perennial, with numerous leafy stems growing from the base at the beginning of summer. The plant prefers full sun, good drainage, and moderate weekly watering.[2] The plant is hardy to USDA Hardiness Zones Zones 4–8.[4]
In the UK the following cultivars have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-[5]
Leaves of Salvia nemorosa have been used in Turkish medicine to stop bleeding by applying externally. Diterpenes and triterpenes have been isolated from aerial parts of S. nemorosa: nemorone, nemorosin, horminone, 7-acetylhorminone, salvinemorol, megastigmane glycosides (salvionosides A, B and C), pachystazone, salvipisone, α-amyrin, ursolic and oleanolic acids, stigmast-7-en-3-one, 24-methylenecycloartanol, stigmast-4-en-3-one, β-sitosterol, stigmast-7-enol, as well as flavonoids salvigenin, eupatilin, apigenin and luteolin.[15]
Salvia nemorosa, the woodland sage, Balkan clary, blue sage or wild sage, is a hardy herbaceous perennial plant native to a wide area of central Europe and Western Asia.
It is an attractive plant that is easy to grow and propagate, with the result that it has been passed around by gardeners for many years. Its wide distribution, long history, and the ease with which it hybridizes have resulted in many cultivars and hybrids—along with problems in clearly identifying the hybrids and their relationship with S. nemorosa. It was named and described by Carl Linnaeus in 1762, with nemorosa ("of woods") referring to its typical habitat in groves and woods.
In northern Britain, Salvia nemorosa and Salvia pratensis are both in danger of disappearing due to depredation from slugs.
Salvia nemorosa es una especie de planta herbácea perteneciente a la familia de las lamiáceas.
Es una hierba pelosa, perenne, con pelos densamente adpresos, de hasta 60 cm. Hojas basales oblongas con base acorazonada o redondeada, dentadas, de fieltro gris por debajo, pecioladas; hojas caulinares más o menos sentadas. Flores azul violeta, raramente rosas o blancas, de 8-12 mm, en inflorescencia densa con verticilos de 2-6 flores; brácteas ovadas, violetas, imbricadas antes de abrirse.
Se distribuye por el centro, sureste y este de Europa. Introducida en Gran Bretaña, Francia, Noruega y Suecia. Habita en praderas y lugares baldíos. Florece desde finales de primavera y en verano. [1]
Salvia nemorosa fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Commentatio Botanico-Medica de Salvia 23. 1777.[2]
Ver: Salvia
nemorosa: epíteto latino que significa "del bosque".[3]
Datos: Q159121
Multimedia:
Especies: Salvia nemorosa
Salvia nemorosa es una especie de planta herbácea perteneciente a la familia de las lamiáceas.
La Sauge des forêts[1] (Salvia nemorosa) est une plante vivace de la famille des Lamiaceae. Cette plante herbacée pérenne est originaire de l'Europe centrale et de l'ouest de l'Asie.
Salvia nemorosa peut mesurer jusqu'à 60 cm de hauteur.
Les feuilles sont ovales, opposées, légèrement dentelées, et dégagent une forte odeur aromatique dès qu’on les effleure.
Elle développe de nombreuses tiges verticales offrant une floraison apicale de juillet à octobre. Les épis floraux sont longs et dressés, non ramifiés.
Les fleurs sont petites et nombreuses faisant de cette sauge une bonne plante mellifère.
La sauge des forêts est une plante aromatique de plein soleil facile de culture une fois bien installée, c'est-à-dire 2 à 3 ans après sa plantation. On pourra alors la diviser.
Elle apprécie les sols drainants.
On la multiplie facilement par bouturage.
Le seul entretien consiste à tailler les branches mortes en début de saison (on les laisse en hiver pour protéger la plante du froid). On conseille également de rabattre les branches de fleurs fanées pour faciliter une nouvelle floraison.
Plante très florifère, rustique et demandant peu d'entretien, elle est très utilisée par les jardiniers pour agrémenter les massifs. Il en existe des dizaines de cultivars allant du blanc au mauve en passant par le rose et le rouge.
Une étude iranienne démontrerait que son extrait aqueux ou alcoolique aurait une action contre la douleur[2].
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (21 mai 2011)[3] :
La Sauge des forêts (Salvia nemorosa) est une plante vivace de la famille des Lamiaceae. Cette plante herbacée pérenne est originaire de l'Europe centrale et de l'ouest de l'Asie.
Stepowa želbija (Salvia nemorosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Stepowa želbija je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 70 cm (1 m) a šěrokosć wot něhdźe 50 cm. Rostlina wonja rozrybowane aromatisce. Wutwori kupy.
Łopjena su na spódku wutrobojte. Delnje su za čas kćěwa zwjetša wotemrěte.
Kćěje wot junija hač julija. Módrolila, rědko róžojte abo běłe kćenja docpěja dołhosć wot 0,7 hač 1,5 cm a steja po dwěmaj hač po štyrjoch w hač do 20 mutličkach. Hornja hubka je šěroko serpikojta.
Rosće na połsuchich trawnikach, pućach, nasypach, drjebiznowych městnach a kromach kerčinow.
Rosće w Europje a centralnej Aziji rozšěrjena.
Rozdźělne plahowanske sorty so jako zahrodowe rostliny wužiwaja.
Stepowa želbija (Salvia nemorosa) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Salvia nemorosa adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Lamiaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Lamiales. Spesies Salvia nemorosa sendiri merupakan bagian dari genus Salvia.[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
Salvia nemorosa adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Lamiaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Lamiales. Spesies Salvia nemorosa sendiri merupakan bagian dari genus Salvia. Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
La salvia nemorosa (nome scientifico Salvia nemorosa L., 1762) è una pianta perenne erbacea aromatica dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
Il nome generico (Salvia) deriva dal latino "salvus" ( = salvare, sicuro, bene, sano) un nome antico per questo gruppo di piante dalle presunte proprietà medicinali.[2][3][4] L'epiteto specifico (nemorosa) indica un habitat tipico dei boschi.[5][6]
Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - Edition 2 - 1: 35. 1762" del 1762.[7]
L'altezza di queste piante varia da 3 a 6 dm. La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale sono piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta si presenta grigio-tomentosa.[4][8][9][10][11][12]
Le radici sono secondarie da rizoma.
La parte aerea del fusto è eretta e ramosa.
Le foglie sono solamente cauline con disposizione opposta e picciolo lungo 1 - 2 cm. La lamina ha delle forme strettamente lanceolate con apice acuto e bordi crenulati in modo regolare. Dimensione della lamina delle foglie: larghezza 1 - 1,5 cm; lunghezza 4 - 5 cm.
L'infiorescenza, più o meno densamente cilindrica, è formata da diversi verticillastri sovrapposti di 2 - 6 fiori. I fiori sono sottesi da alcune brattee a forma ovato-acuminata o lanceolato-acuminata lunghe 6 – 9 mm. Le brattee sono violacee all'apice.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). Lunghezza dei fiori: 8 – 15 mm.
Il frutto è un tetrachenio (composto da quattro nucule). La forma è più o meno ovoidale (o più o meno trigona). I semi, di colore marrone scuro, sono sprovvisti di endosperma e sono piccolissimi (in un grammo ne stanno oltre 200).[4]
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[17]
Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[19]
Descrizione: l'alleanza Festucion valesiacae è relativa alle praterie steppiche continentali che crescono sui versanti esposti a sud nelle aree più calde ed aride dell’Europa centrale e delle Alpi. Le specie dominanti per questa alleanza sono quelle dei generi Festuca e Stipa. I suoli preferiti sono quelli calcarei. La distribuzione di questo gruppo è relativa alle regioni (sub-) continentali dell’Europa centrale e orientale. In Italia si rinviene nei settori più caldi delle Alpi.[20]
Alcune specie presenti nell'associazione: Achillea millefolium, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Carex humilis, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Festuca rupicola, Festuca valesiaca, Iris pumila, Koeleria macrantha, Potentilla arenaria, Stipa capillata, Stipa pulcherrima e Thymus pannonicus.[20]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie[11], ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie: il genere Salvia è descritto nella tribù Mentheae (sottotribù Salviinae) appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae.[8][21] Nelle classificazioni più vecchie la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.
Il numero cromosomico di S. nemorosa è: 2n = 14.[22]
Per questa specie è riconosciuta la seguente sottospecie:[1][23]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La salvia silvestre in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
url (aiuto). URL consultato il 30 luglio 2017. La salvia nemorosa (nome scientifico Salvia nemorosa L., 1762) è una pianta perenne erbacea aromatica dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
Bossalie (Salvia nemorosa) is een winterharde kruidachtige vaste plant die van oorsprong voorkomt in delen van Centraal-Europa en West-Azië. De plant is vanwege zijn kleurrijke bloemen door tuiniers over heel Europa verspreid.
De soort werd in 1762 door Linnaeus voor het eerst beschreven. De soortnaam nemorosa betekent'van het bos'. De plant komt typisch voor in bosrijke omgeving, maar gedijt ook in berm of open veld, vooral op kalkrijke grond. Er zijn verschillende hybriden die het moeilijk maken deze salie te identificeren.[1]
30 tot 60 cm hoge plant met een vierkante stengel. De bladen zijn langwerpig tot lancetvormig, gekarteld en kortgesteeld. Bloemen staan in schijnkransen van 6 tot 10 blauwe tot blauwpaarse bloemen (in sommige hybriden ook roze of wit), met daaronder donker gekleurde schutbladen.[2]
Bossalie (Salvia nemorosa) is een winterharde kruidachtige vaste plant die van oorsprong voorkomt in delen van Centraal-Europa en West-Azië. De plant is vanwege zijn kleurrijke bloemen door tuiniers over heel Europa verspreid.
De soort werd in 1762 door Linnaeus voor het eerst beschreven. De soortnaam nemorosa betekent'van het bos'. De plant komt typisch voor in bosrijke omgeving, maar gedijt ook in berm of open veld, vooral op kalkrijke grond. Er zijn verschillende hybriden die het moeilijk maken deze salie te identificeren.
Szałwia omszona (Salvia nemorosa L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae). Rośnie na naturalnych stanowiskach w południowej, środkowej i wschodniej Europie, oraz na części obszaru Azji (Turcja, Kaukaz, Syberia, Kazachstan, Kirgistan). Jest też uprawiana w wielu krajach świata[3]. W Polsce występuje w południowo-wschodniej części kraju, w innych miejscach tylko jako gatunek zawleczony. Status we florze Polski: kenofit, efemerofit[4].
Jest uprawiana jako roślina ozdobna. Jest łatwa w uprawie. Nadaje się na rabaty kwiatowe, jej walorami ozdobnymi są kwiaty. Istnieją kultywary o kwiatach białych, różowopurpurowych i fioletowych. Jest dość odporna na suszę, ale podlewana rośnie lepiej. Rozmnaża się przez podział kęp jesienią lub przez nasiona wysiewane w maju na rozsadnik. Jeżeli nasiona nie są zbierane, należy po przekwitnięciu rośliny ściąć kwiatostany. Wycięcie całych pędów tuż przy ziemi spowoduje, że jesienią zakwitnie ona drugi raz. Nawozi się kompostem, obornikiem lub nawozami wieloskładnikowymi[8].
Szałwia omszona (Salvia nemorosa L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae). Rośnie na naturalnych stanowiskach w południowej, środkowej i wschodniej Europie, oraz na części obszaru Azji (Turcja, Kaukaz, Syberia, Kazachstan, Kirgistan). Jest też uprawiana w wielu krajach świata. W Polsce występuje w południowo-wschodniej części kraju, w innych miejscach tylko jako gatunek zawleczony. Status we florze Polski: kenofit, efemerofit.
Stäppsalvia (Salvia nemorosa) är en art i familjen kransblommiga växter. Arten finns i stora delar av Centraleuropa och västra Asien. Den brukar oftast vara lila och har små blommor som sitter i axlika ställningar på upprätta stjälkar.
Wikimedia Commons har media som rör Stäppsalvia.
Wikispecies har information om Salvia nemorosa.
Stäppsalvia (Salvia nemorosa) är en art i familjen kransblommiga växter. Arten finns i stora delar av Centraleuropa och västra Asien. Den brukar oftast vara lila och har små blommor som sitter i axlika ställningar på upprätta stjälkar.
Salvia nemorosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1762.[1]
Salvia nemorosa 'Caradonna'
Salvia nemorosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1762.
По данным Germplasm Resources Information Network является синонимом Salvia sylvestris L.
Этот вид постоянно смешивался или даже соединялся с Salvia silvestris L. Первым ботаником, хорошо в них разобравшимся был Кернер, изучавший оба вида с классического местонахождения — из Венгрии. Изучение гербарного материала показало, что на территории бывшего СССР встречается только Salvia nemorosa L. в зап. части Европейской территории, где он неоднороден.
Существует две формы отличающиеся характером опушения стебля и чашечек. Географическая дифференциация этих форм пока не ясна.
В южной части ареала шалфей дубравный гибридизирует с Salvia tesquicola Klok. et Pobed.[8]
Вид Шалфей дубравный входит в род Шалфей (Salvia) подсемейства Котовниковые (Nepetoideae) семейства Яснотковые (Lamiaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
