nomes no trilho de navegação
Hřib vonný (Lanmaoa fragrans (Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015) je vzácná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Původně byl řazen do sekce Fragrantes rodu Boletus. Pro nechutnost je považován za nejedlý.
Hřib vonný popsal roku 1835 italský mykolog Carlo Vittadini. V Českých zemích byl po dlouhou dobu hřib vonný ztotožňován s hřibem skvrnitým, případně hřibem plavým.[1] Historické nálezy tohoto taxonu na českém území jsou proto značně nespolehlivé.[1] Hřib skvrnitý pod názvem hřibu vonného uvádí ve svých publikacích František Smotlacha. Velenovský uvedl popis Smotlachy a sám se od popisu tohoto druhu distancoval.[4] Pod názvem hřibu vonného pak hřib plavý uvádí Jan Macků.[5]
Klobouk dosahuje 60 - 135 (160) milimetrů, u mladých plodnic je polokulovitý s podhrnutým okrajem, později klenutý, nakonec poduškovitý. Zbarvený může být v odstínech čokoládově hnědé, kakaově hnědé, rezavohnědé nebo kaštanově hnědé.[1]
Rourky jsou jen 7 - 12 milimetrů dlouhé, zprvu světle žluté, později syté, nakonec žlutoolivové. Na řezu modrají. Póry jsou v mládí zbarvené jako rourky, ve stáří může mít žlutá barva okrový nebo nahnědlý nádech. Na otlacích modrají.[1]
Třeň je v mládí vřetenovitý, později kyjovitý až válcovitý, na bázi užší. Postrádá síťku, je žlutě zbarvený, ve spodní polovině narezavělý, nahnědlý případně červenohnědý nebo takto tečkovaný.[1]
Dužnina má v klobouku a vrchní části třeně bělavé zbarvení, níže je bledě až sytě žlutá. Voní slabě ovocně, chutná nakysle.[1] Celkově se názory na chuť různí, i přesto, že někteří autoři zmiňují odpornou[1] nebo hořkou[6] chuť, uvádějí jiní, že jde o dobrou jedlou houbu.[7] Bez ohledu na chuťové vlastnosti nemá hřib vonný houbařský význam (je velmi vzácný).[7]
Výtrusy dosahují (9,5) 10 - 13,5 (15) × 4 - 5 μm, mají hladký povrch a jsou elipsovitě válcovité až elipsovitě vřetenovité.[1]
Hřib vonný roste v teplých lesích nížin.[1] Je mykorhizním symbiontem dubů, především druhů dub korkový (Quercus suber), dub pýřitý (Quercus pubescens), dub cer (Quercus cerris), dub zimní (Quercus petraea), dub cesmínovitý (Quercus ilex) a vzácně i jiných listnáčů.[1] Plodnice tvoří od června do října.[1]
Roste v Severní Americe (USA) a Evropě.[8] Ve střední Evropě je velmi vzácný, ve středomoří běžnější.[1] Výskyt byl popsán v následujících evropských zemích: Dánsko[8], Francie (i Korsika)[1], Gibraltar[8], Itálie[1], Portugalsko[1], Rakousko[8], Slovensko[1], Slovinsko[8], Spojené království (plus ostrov Man)[8], Španělsko[1][8].
Na území České republiky nebyl hřib vonný dosud spolehlivě doložen.[1] Přesto nelze s ohledem na jeho výskyt v pohraničních oblastech Slovenska možnost nálezu v České republice vyloučit.[1]
Na Slovensku je zákonem chráněný. Případné nálezy v České republice je vhodné hlásit a dokladovat mykologickým pracovištím.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hřib vonný ve Wikimedia Commons
Hřib vonný (Lanmaoa fragrans (Vittad.) Vizzini, Gelardi et Simonini 2015) je vzácná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Původně byl řazen do sekce Fragrantes rodu Boletus. Pro nechutnost je považován za nejedlý.
Lanmaoa fragrans is a rare species of bolete fungus in the family Boletaceae found in Europe. It has a brownish convex cap measuring 5–12 cm (2.0–4.7 in) in diameter that initially has a velvety texture before becoming smooth. The spindle-shaped stipe measures 7–9 cm (2.8–3.5 in) long by 3–5 cm (1.2–2.0 in) wide. It is yellow at the top and flushed with red in the lower portions, terminating with black at the very base. The yellow flesh is tinged with red under the cap cuticle. It bruises blue only after several hours of exposure to air. The pores on the cap underside are lemon-yellow to chrome-yellow and display a faint blue bruising reaction. Spores are elliptical and measure 9–14 by 4.5–6.5 µm; in mass they produce an olive-green spore print.[6]
Lanmaoa fragrans is most often reported from southern Europe, where it grows in a mycorrhizal association with oaks. It is edible, with a pleasant taste and aroma.[6] Although Lanmaoa fragrans has been occasionally reported from North America, this version has a different mycorrhizal associate (conifers) and it is not known if it is the same as the European species.[7] Originally described in 1835 by Italian mycologist Carlo Vittadini as a species of Boletus, the fungus was transferred to Lanmaoa in 2015 by Alfredo Vizzini.[8]
Lanmaoa fragrans is a rare species of bolete fungus in the family Boletaceae found in Europe. It has a brownish convex cap measuring 5–12 cm (2.0–4.7 in) in diameter that initially has a velvety texture before becoming smooth. The spindle-shaped stipe measures 7–9 cm (2.8–3.5 in) long by 3–5 cm (1.2–2.0 in) wide. It is yellow at the top and flushed with red in the lower portions, terminating with black at the very base. The yellow flesh is tinged with red under the cap cuticle. It bruises blue only after several hours of exposure to air. The pores on the cap underside are lemon-yellow to chrome-yellow and display a faint blue bruising reaction. Spores are elliptical and measure 9–14 by 4.5–6.5 µm; in mass they produce an olive-green spore print.
Lanmaoa fragrans is most often reported from southern Europe, where it grows in a mycorrhizal association with oaks. It is edible, with a pleasant taste and aroma. Although Lanmaoa fragrans has been occasionally reported from North America, this version has a different mycorrhizal associate (conifers) and it is not known if it is the same as the European species. Originally described in 1835 by Italian mycologist Carlo Vittadini as a species of Boletus, the fungus was transferred to Lanmaoa in 2015 by Alfredo Vizzini.
Capel fin a 12 cm, vlutà, bolà rugos, da brun dëstiss a brun rossastr. Tùboj giàun peui macià ëd ross o ëd brunastr oliva, a ven brun-bleu a tochelo. Përtus fin, dël midem color. Gamba àuta fin a 15 cm e larga fin a 5 cm, clavà, silìndrica o a fus, atenuà al pé, giàuna an sima, da pì brunastra oliva a brun rossastra an bass, fibrilosa-pontinà. Carn dura, da biancastra a giàuna, un pòch ambluenta ant ël capel, pì anrossenta ant la gamba, assìdola o americanta. Odor frutà peui a arcòrda la sicòria.
A chërs dzortut sota la rol, ëdcò a bocc.
A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Boletus fragrans Vittadini
Capel fin a 12 cm, vlutà, bolà rugos, da brun dëstiss a brun rossastr. Tùboj giàun peui macià ëd ross o ëd brunastr oliva, a ven brun-bleu a tochelo. Përtus fin, dël midem color. Gamba àuta fin a 15 cm e larga fin a 5 cm, clavà, silìndrica o a fus, atenuà al pé, giàuna an sima, da pì brunastra oliva a brun rossastra an bass, fibrilosa-pontinà. Carn dura, da biancastra a giàuna, un pòch ambluenta ant ël capel, pì anrossenta ant la gamba, assìdola o americanta. Odor frutà peui a arcòrda la sicòria.
AmbientA chërs dzortut sota la rol, ëdcò a bocc.
Comestibilità A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Lakritssopp (Lanmaoa fragrans)[2][3] är en svampart i familjen Boletaceae som beskrevs av Carlo Vittadini 1835 som Boletus fragrans.[4] Den fördes över till släktet Lanmaoa 2015.[5] Den har även kallats "doftsopp" på svenska.[6]
Lakritssopp är i Sverige bara funnen på två lokaler på Gotland (första fynd 1973). Den finns i övrigt mycket sällsynt i Europa (Polen, Böhmen, Norditalien, Frankrike och England). Den bildar mykorrhiza med ekar och möjligen även andra lövträd.[7]
Wikimedia Commons har media som rör Lakritssopp.
Wikispecies har information om Boletus fragrans.
Lakritssopp (Lanmaoa fragrans) är en svampart i familjen Boletaceae som beskrevs av Carlo Vittadini 1835 som Boletus fragrans. Den fördes över till släktet Lanmaoa 2015. Den har även kallats "doftsopp" på svenska.
Lakritssopp är i Sverige bara funnen på två lokaler på Gotland (första fynd 1973). Den finns i övrigt mycket sällsynt i Europa (Polen, Böhmen, Norditalien, Frankrike och England). Den bildar mykorrhiza med ekar och möjligen även andra lövträd.
