nomes no trilho de navegação
L'aratinga de cap turquesa (Aratinga weddellii) és un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae) que habita boscos i sabanes des del sud-est de Colòmbia, cap al sud, a través de l'est d'Equador, de Perú i de Brasil fins al nord de Bolívia.
L'aratinga de cap turquesa (Aratinga weddellii) és un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae) que habita boscos i sabanes des del sud-est de Colòmbia, cap al sud, a través de l'est d'Equador, de Perú i de Brasil fins al nord de Bolívia.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Conwra penllwyd (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: conwraod penllwyd) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Aratinga weddellii; yr enw Saesneg arno yw Dusky-headed conure. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. weddellii, sef enw'r rhywogaeth.[2]
Mae'r conwra penllwyd yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Corbarot brongoch Micropsitta bruijnii Corbarot Finsch Micropsitta finschii Corbarot Meek Micropsitta meeki Corbarot penfelyn Micropsitta keiensis Corbarot wyneblwyd Micropsitta pusio
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Conwra penllwyd (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: conwraod penllwyd) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Aratinga weddellii; yr enw Saesneg arno yw Dusky-headed conure. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. weddellii, sef enw'r rhywogaeth.
Aratinga tmavohlavý (Aratinga weddellii) je jihoamerický papoušek dorůstající 28 cm velký a vážící 95 – 115 gramů. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Peří na hlavě mají šedohnědé, zobák je černý, lysé okruží oka je bílé, oči světle žluté. Papoušek je jinak celý zelený, spodina je žlutozelená. Letky a ocasní pera jsou na konci modrá. Běháky jsou šedé barvy. Mláďata aratingy tmavohlavého jsou zbarveni podobně jako dospělci. Jen hlavu mají zbarvenou více do zelena a na spodině mají méně žlutého zabarvení než dospělí. Aratinga tmavohlavý se dožívá 20 let a více.[2]
Aratinga tmavohlavý se vyskytuje na území Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Ekvádoru a Peru do nadmořské výšky 750 m.[3] V těchto státech obývá nížinná území. Žije v okolí lesů, které navazují na řeky, v bažinách s vysokým porostem. Aratingu tmavohlavého také lze uvidět ve vlhké savaně se zbytky lesů.[2]
V přírodě se živí semeny, plody palem, květy, bobulemi, hmyzem a jejich larvami. V lidské péči se aratinga tmavohlavý krmí ovocem (jablka, hrušky, banány, apod.), zeleninou (mrkev, celer, zelené fazole a hrách v lusku) zelenými listy (pampeliška, mangold), prosem, ovsem, pohankou, namočeným naklíčeným slunečnicovým semínkem, kukuřičnými klasy nebo se krmí kompletní směsí pro papoušky.
Aratinga tmavohlavý je pozorován v párech nebo malých skupinkách, ale také ve větších hejnech až o 75 jedincích, a to v oblastech bohatých na jejich potravu. Tito papoušci hledají hnijící větve a pařezy z důvodu hledání jejich hlavní potravy - hmyzu. Samice snáší 3 – 4 vejce. Inkubační doba vajec je 25 dní.[2] Mláďata v hnízdě zůstávají zhruba 55 dní.[4] Ze zoologických zahrad v České republice chová Aratingu tmavohlavého Zoo Tábor.
Podle IUCN (International Union for Conservation of Nature) tento druh není ohrožen. Ale je zařazen do druhé přílohy CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin).[2]
Aratinga tmavohlavý (Aratinga weddellii) je jihoamerický papoušek dorůstající 28 cm velký a vážící 95 – 115 gramů. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Peří na hlavě mají šedohnědé, zobák je černý, lysé okruží oka je bílé, oči světle žluté. Papoušek je jinak celý zelený, spodina je žlutozelená. Letky a ocasní pera jsou na konci modrá. Běháky jsou šedé barvy. Mláďata aratingy tmavohlavého jsou zbarveni podobně jako dospělci. Jen hlavu mají zbarvenou více do zelena a na spodině mají méně žlutého zabarvení než dospělí. Aratinga tmavohlavý se dožívá 20 let a více.
Der Braunkopfsittich (Aratinga weddellii), auch als Weddellsittich bezeichnet, ist eine Papageienart aus der neotropischen Gattung der Keilschwanzsittiche. Er kommt an den Nebenflüssen des Amazonas im südöstlichen Kolumbien, im östlichen Ecuador, im östlichen Peru und im nordöstlichen Brasilien vor. Die Art gilt als ungefährdet. Das Artepitheton im wissenschaftlichen Namen ehrt den englischen Botaniker Hugh Algernon Weddell (1819–1877).
Der Braunkopfsittich erreicht eine Größe von 28 cm, eine Flügellänge von 140 bis 150 mm und ein Gewicht von 95 bis 115 g. Das Gefieder ist überwiegend grün. Die Oberbrust ist olivgrün, der Unterbauch grünlichgelb. Der Kopf ist graubraun, wobei jede Feder eine stumpfblaue Säumung aufweist. Die erste Handschwinge ist schwarz mit einem blauen Saum, die übrigen sind grün mit einem bläulichen Rand an den Enden der Außenfahnen. Die Schwanzoberseite ist blau mit einer grünlichen Basis, die Unterseite ist schwarz. Der hervorstehende, unbefiederte Augenring ist weiß. Der Schnabel ist schwarz, die Wachshaut rötlichgrau. Die Iris ist hellgelb. Die Beine und Füße sind grau. Die immaturen Vögel (Jungvögel vor der ersten Mauser) haben ein allgemein stumpferes Gefieder. Der Kopf ist gräulicher, die Iris ist bei ihnen braun und der weiße Augenring ist schmaler.
Der Braunkopfsittich bewohnt Regenwälder entlang von Flüssen, Marschgebiete, Waldparzellen in Feuchtsavannen, Sekundärwälder und gerodete Gebiete mit vereinzeltem Waldland in Höhenlagen bis 750 m. Gelegentlich ist er an Waldrändern oder Kaffeeplantagen zu beobachten.
Der Braunkopfsittich lebt paarweise oder außerhalb der Brutsaison in Trupps von drei bis acht Vögeln. Gelegentlich bildet er Schwärme von 75 bis 100 Individuen, wenn genügend Nahrung vorhanden ist. Seine Wanderungen verlaufen bevorzugt entlang der Flussbänke, wo auch seine Schlafbäume stehen. Er fliegt selten über den dichten Wald. Bei der Nahrungsaufnahme ist er lautlos und unauffällig. Seinen Ruf, der an den des Pavuasittichs erinnert, aber feiner und schärfer klingt, hört man nur während er fliegt.
Die Nahrung des Braunkopfsittichs besteht aus Samen, Früchten, Blüten und Beeren. Daneben untersucht er morsche Bäume nach Insekten und ihren Larven. Häufig fliegt er Plätze im Regenwald oder an den Flussbänken an, wo der Boden Mineralien enthält.
In Bolivien und Kolumbien ist die Brutzeit ab Juli, sonst zwischen Februar und Mai. Ein spezielles Balzverhalten besitzen Braunkopfsittiche nicht, man erkennt die Brutstimmung an dem Häufigen aufenthalt in der Bruthöhle. Braunkopfsittiche nisten in toten Bäumen, Palmen oder arborealen Termitenbauten in Höhen zwischen 4 und 15 m. Häufig legt er seine Eier, die 27,0 × 23,0 mm messen, in verlassene Spechthöhen. Die Jungvögel werden von beiden Altvögeln aufgezogen. In Gefangenschaft kann ein Paar bis zu drei Bruten im Jahr aufziehen.
Der Braunkopfsittich wird relativ selten gehalten, wahrscheinlich wurde er 1976 erstmals nach Deutschland eingeführt und im selben Jahr noch in Euskirchen erstmals nachgezüchtet. Wie viele in Höhlen brütende Papageien besitzen auch Braunkopfsittiche ein ausgeprägtes Nagebedürfnis.
Der Braunkopfsittich (Aratinga weddellii), auch als Weddellsittich bezeichnet, ist eine Papageienart aus der neotropischen Gattung der Keilschwanzsittiche. Er kommt an den Nebenflüssen des Amazonas im südöstlichen Kolumbien, im östlichen Ecuador, im östlichen Peru und im nordöstlichen Brasilien vor. Die Art gilt als ungefährdet. Das Artepitheton im wissenschaftlichen Namen ehrt den englischen Botaniker Hugh Algernon Weddell (1819–1877).
The dusky-headed parakeet (Aratinga weddellii), also known as Weddell's conure or dusky-headed conure in aviculture, is a small green Neotropical parrot with dusty grey head found in wooded habitats in the western Amazon basin of South America. Its range extends from southeastern Colombia south through eastern Ecuador, eastern Peru and southwest Amazonian Brazil, to central Bolivia. It prefers semiopen habitats such as várzea, forest edge, and forest remnants, but can also be found in coffee plantations. It is generally common and its habitat preference makes it less vulnerable than many other Amazonian species. Consequently, it is considered to be of least concern by BirdLife International and IUCN.
This long-tailed species is generally green in color (both lutino and blue mutations are rare, but do exist in captivity) with a gray-brown head, a blue-tipped tail, and remiges that are dark gray from below, mainly blue from above. The bill is black, and it has a broad, bare, white (sometimes yellow-tinged) eye-ring. With a typical length of 25–28 cm (10–11 in) and a weight around 100 grams, it is slightly smaller than the sun conure. Many people call these conures minimacaws because they have skin near their beak and eyes, similar to the macaw.
It is social, and usually found in pairs or small groups. It may even flock with different species of conures. When food is plentiful, it may form flocks of up to 100 members. It eats fruit, seeds, and flowers, and searches decaying wood for insect larvae. It also ingests mineral-rich soil, e.g., from a clay lick, as a supplement. A pair raises their offspring together, nesting in woodpecker holes in trees or arboreal termite nests.
Consuming clay is believed to provide a mineral supplement and neutralise toxins in their diet. Their predators (along with many other neotropical parrots) include many birds of prey, monkeys, and in some cases, jaguars.
They do well in captivity. They are fairly easy to breed if provided with a durable nest box, and will lay up to three clutches per year. They are known to be quiet, compared to other conure species, but still very energetic and clownish, like most conures. These conures' lifespans range from 25 to 50 years, though their typical lifespans are usually 35–40 years.
Recently, they have been sighted as a colony in coastal districts of Lima, Perú. They probably came as pets, and have settled in this city.
The dusky-headed parakeet (Aratinga weddellii), also known as Weddell's conure or dusky-headed conure in aviculture, is a small green Neotropical parrot with dusty grey head found in wooded habitats in the western Amazon basin of South America. Its range extends from southeastern Colombia south through eastern Ecuador, eastern Peru and southwest Amazonian Brazil, to central Bolivia. It prefers semiopen habitats such as várzea, forest edge, and forest remnants, but can also be found in coffee plantations. It is generally common and its habitat preference makes it less vulnerable than many other Amazonian species. Consequently, it is considered to be of least concern by BirdLife International and IUCN.
This long-tailed species is generally green in color (both lutino and blue mutations are rare, but do exist in captivity) with a gray-brown head, a blue-tipped tail, and remiges that are dark gray from below, mainly blue from above. The bill is black, and it has a broad, bare, white (sometimes yellow-tinged) eye-ring. With a typical length of 25–28 cm (10–11 in) and a weight around 100 grams, it is slightly smaller than the sun conure. Many people call these conures minimacaws because they have skin near their beak and eyes, similar to the macaw.
a group of 6 on top of a dead tree in eastern Ecuador It is social, and usually found in pairs or small groups. It may even flock with different species of conures. When food is plentiful, it may form flocks of up to 100 members. It eats fruit, seeds, and flowers, and searches decaying wood for insect larvae. It also ingests mineral-rich soil, e.g., from a clay lick, as a supplement. A pair raises their offspring together, nesting in woodpecker holes in trees or arboreal termite nests.
With macaws and amazons at a clay lick in Ecuador Consuming clay is believed to provide a mineral supplement and neutralise toxins in their diet. Their predators (along with many other neotropical parrots) include many birds of prey, monkeys, and in some cases, jaguars.
They do well in captivity. They are fairly easy to breed if provided with a durable nest box, and will lay up to three clutches per year. They are known to be quiet, compared to other conure species, but still very energetic and clownish, like most conures. These conures' lifespans range from 25 to 50 years, though their typical lifespans are usually 35–40 years.
Recently, they have been sighted as a colony in coastal districts of Lima, Perú. They probably came as pets, and have settled in this city.
La lorita pico negro (Aratinga weddellii), también conocida como aratinga cabecifusca,[2] perico canoso o periquito de cabeza gris,[3] es una especie de ave sudamericana del género Aratinga, de la familia de los loros (Psittacidae), que puebla los cafetales y las selvas de la Amazonía occidental.
La lorita pico negro (Aratinga weddellii), también conocida como aratinga cabecifusca, perico canoso o periquito de cabeza gris, es una especie de ave sudamericana del género Aratinga, de la familia de los loros (Psittacidae), que puebla los cafetales y las selvas de la Amazonía occidental.
Aratinga weddellii Aratinga generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Aratinga weddellii Aratinga generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Harmaapääaratti (Aratinga weddellii) on eteläamerikkalainen papukaija, jonka elinympäristö ulottuu Kaakkois-Kolumbiasta Itä-Peruun ja Koillis-Boliviaan sekä Luoteis-Brasiliaan. Emile Deville kuvaili lajin holotyypin Pebasista Amazonin yläjuoksulta 1851.[2]
Harmaapääaratti (Aratinga weddellii) on eteläamerikkalainen papukaija, jonka elinympäristö ulottuu Kaakkois-Kolumbiasta Itä-Peruun ja Koillis-Boliviaan sekä Luoteis-Brasiliaan. Emile Deville kuvaili lajin holotyypin Pebasista Amazonin yläjuoksulta 1851.
Aratinga weddellii
La Conure de Weddell ou Conure à tête brune (Aratinga weddellii (Deville)) est une espèce d'oiseau appartenant à la famille des Psittacidae.
Cette espèce mesure environ 28 cm de longueur pour une envergure de 46 cm et une masse de 96 à 129 g.
Elle présente un plumage à dominante vert foncé (cou, manteau, croupion, une grande partie des rémiges et du dessus des rectrices). La gorge et le haut de la poitrine sont vert olive. Cette couleur vire au vert jaunâtre sur le bas de la poitrine, le ventre, les cuisses et la zone anale. Le dessous de la queue est gris foncé. Les rémiges primaires externes sont noires bordées de bleu, les autres vertes avec des reflets bleus. La tête et le menton sont gris brun avec quelques plumes marquées d'un reflet bleu azur donnant un aspect écailleux. Les lores et les alentours de la mandibule supérieure présentent un reflet rose. Le bec est noir avec une bordure rose à la base. Les pattes sont gris foncé avec les doigts gris noir. Les cercles oculaires nus sont blanchâtres à reflets roses, les yeux noirs et les iris jaunes.
La Conure de Weddell peuple le sud-est de la Colombie, l'est de l'Équateur, le nord et l'est du Pérou, le nord-est de la Bolivie et le nord-ouest du Brésil (Mato Grosso). Elle peuple désormais la Floride[1].
Cette espèce vit dans les forêts jusqu'à 750 m d'altitude, dans les plaines en bordure des forêts humides le long des rivières, dans les marais et les vallées boisées de petits arbustes, dans les plantations de café et de canne à sucre[2].
La Conure de Weddell vit en couple ou en petits groupes mais peut se regrouper en bandes d'une centaine d'individus lorsque la nourriture est abondante. Cette espèce effectue des déplacements importants.
Cet oiseau se nourrit de graines, de baies, de fruits, d'inflorescences, d'insectes et de larves.
La période de reproduction s'étend de février à mai dans l'extrême nord-ouest de l'aire de répartition mais ne débute qu'en juillet dans le sud. Pendant cette période, les couples s'isolent. Les nids sont construits dans des cavités d'arbres, parfois d'anciennes loges de pics, à grande hauteur. Cet oiseau peut également creuser dans des termitières de longs couloirs se terminant par une chambre de nidification.
Aratinga weddellii
La Conure de Weddell ou Conure à tête brune (Aratinga weddellii (Deville)) est une espèce d'oiseau appartenant à la famille des Psittacidae.
Il parrocchetto testascura (Aratinga weddellii Deville, 1851) è un uccello della famiglia degli Psittacidi.[1]
Specie affine al parrocchetto della caatinga, con taglia attorno ai 28 cm, si caratterizza per il piumaggio generale verde scuro, con remiganti nero-blu e un cappuccio sul capo grigio-azzurro; becco e zampe nere, anello perioftalmico bianco e iride gialla. È diffuso nelle foreste fino ai 750 metri di Colombia, Ecuador, nord del Perù, Bolivia e Brasile (nel Mato Grosso).
Il parrocchetto testascura (Aratinga weddellii Deville, 1851) è un uccello della famiglia degli Psittacidi.
Specie affine al parrocchetto della caatinga, con taglia attorno ai 28 cm, si caratterizza per il piumaggio generale verde scuro, con remiganti nero-blu e un cappuccio sul capo grigio-azzurro; becco e zampe nere, anello perioftalmico bianco e iride gialla. È diffuso nelle foreste fino ai 750 metri di Colombia, Ecuador, nord del Perù, Bolivia e Brasile (nel Mato Grosso).
De Weddells aratinga (Aratinga weddellii) is een vogel uit de familie Psittacidae (papegaaien van Afrika en de Nieuwe Wereld).
O Periquito-de-cabeça-suja (nome científico: Aratinga weddellii) é uma espécie de ave da família dos psitacídeos.[1]
Pode ser encontrada na Bolívia, Peru, Brasil e outros países da América do Sul.
O Periquito-de-cabeça-suja (nome científico: Aratinga weddellii) é uma espécie de ave da família dos psitacídeos.
Pode ser encontrada na Bolívia, Peru, Brasil e outros países da América do Sul.
Weddellparakit[2] (Aratinga weddellii) är en fågel i familjen västpapegojor inom ordningen papegojfåglar.[3]
Weddellparakiten förekommer från sydöstra Colombia till norra Bolivia och intilliggande västra Amazonområdet i Brasilien.[3]
IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Fågelns svenska och vetenskapliga artnamn hedrar Hugh Algernon Weddell (1819-1877), engelsk-fransk botaniker och upptäcktsresande i tropiska Amerika.[4]
Wikimedia Commons har media som rör weddellparakit.
Wikispecies har information om Aratinga weddellii.
Weddellparakit (Aratinga weddellii) är en fågel i familjen västpapegojor inom ordningen papegojfåglar.
Aratinga weddellii là một loài chim trong họ Psittacidae.[2]
_in_captivity.jpg)
Aratinga weddellii là một loài chim trong họ Psittacidae.
Aratinga weddellii Deville, 1851
Охранный статус
Буроголовая аратинга[1] (лат. Aratinga weddellii) — птица семейства попугаевых. Видовое название дано в честь британского ботаника Хью Ведделя (1819—1877).
Небольшие попугаи длиной 14 см и весом 90—110 граммов. Основная окраска оперения зелёная, головы — серовато-коричневая. Ноги серые. Самец чуть покрупнее самки.
Обитает в Колумбии, Эквадоре, Перу, Боливии в бассейне Амазонки.
О жизни этих попугаев очень мало информации. В природных условиях заселяет засушливые районы с кактусовой растительностью. Живут парами или стаями от 3 до 8 птиц. Питаются фруктами, семенами, и цветами, а также личинками насекомых.
В кладке от 3 до 5 яиц. Период насиживания длится 25 дней. Оперяются птенцы примерно к 2-месячному возрасту.
В Европу завезли лишь в середине XX века.
Буроголовая аратинга (лат. Aratinga weddellii) — птица семейства попугаевых. Видовое название дано в честь британского ботаника Хью Ведделя (1819—1877).
