nomes no trilho de navegação
The family Zygophyllaceae includes several hundred plant species in around two dozen genera. Species in this family live in tropical and warm climates, especially in arid (and sometimes saline) habitats. Most species are shrubby, but some grow as small trees and some are herbaceous. This family includes a number of well known species. Caltrops (Tribulus terrestris) is widespread in the Old World and is now widely naturalized in the New World as well (where it may grow over large areas, sprawling over the ground and producing an abundance of hard, spiny nutlets, and is generally viewed as a noxious weed). The Creosote Bushes (Larrea) are drought-tolerant shrubs highly characteric of the deserts of the North American southwest and South America (the common name refers to the creosote odor that emanates from the plant). (Mabberley 2008)
Zygophyllaceae is die Groendoring-familie wat hoort tot die orde Zygophyllales. Daar is 140 spesies wat hoort tot die familie wêreldwyd waarvan 70 in Suider-Afrika voorkom en daarvan is 4 bome. Sleg een genus, Balanites, kom in Suider-Afrika voor.
Wikimedia Commons het meer media in die kategorie Zygophyllaceae.
Wikispecies het meer inligting verwant aan: Zygophyllaceae
Zygophyllaceae is die Groendoring-familie wat hoort tot die orde Zygophyllales. Daar is 140 spesies wat hoort tot die familie wêreldwyd waarvan 70 in Suider-Afrika voorkom en daarvan is 4 bome. Sleg een genus, Balanites, kom in Suider-Afrika voor.
Les Zigofilacees (Zygophyllaceae) son plantes herbals o raramente maderices, de cutiu xerófiles y halófiles (plantes que crecen n'ambientes salinos).
Son yerbes, parrotales o árboles, añales o perennes; cañes usualmente divaricaes, con nuedos angulaos o abuitaos, simpódicas; plantes hermafrodites. Fueyes opuestes o dacuando alternes, usualmente paripinnaes, dacuando simples o 2-foliolaes, raramente 3–7-foliolaes, persistentes, frecuentemente carnoses a coriacees, peciolaes a subsésiles; folíolos enteros o dacuando lobaos, inequiláteros, peciolulaos a subsésiles; estípules apariaes, llibres, persistentes o raramente caduques, foliácees o carnoses o espinescentes. Flores (4) 5-meres, hipóginas, regulares o dacuando llixeramente irregulares; pedúnculos terminales o pseudoaxilares, con 1 flor, solitarios o dacuando dellos xuntos; sépalos los (4) 5, llibres o llixeramente connaos na base, inxeríos cuando en yema, persistentes o dacuando deciduos; pétalos (4) 5, llibres o raramente connaos na base, frecuentemente unguiculaos, dacuando retorcigañaos ya inxeríos o convolutos, deciduos, raramente marcescentes; discu glandular extrastaminal y/o intrastaminal usualmente presente y conspicuo; estames en (1) 2 verticiloss de 5 cada unu, el verticilu más esternu usualmente opuestu a los pétalos, con frecuencia verticilos alternamente desiguales o estériles, filamentos llibres, subulaos a filiformes o raramente alaos, frecuentemente glandulosos o con apéndices na base, los del verticilu esterior dacuando adnaos a los pétalos, insertos nel discu o debaxo d'ésti, les anteres ditecas, subbasifijas a versátiles, introrses, llonxitudinalmente dehiscentes; xinecéu (2–) 5-carpelar, sincárpico, ovariu súperu, (2–) 5 (–10)-lobáu, (2–) 5 (–10)-locular, sésil o raramente nun ginóforo curtiu, los óvulos (1) 2–numberosos por lóculo, pendilexos o ascendentes, anátropos, placentación axial o raramente basal, estilu terminal, usualmente simple, estigma menuda y inconspicuamente lobáu a obviamente acostilláu. Fruto cápsules (2–) 5-llobaes, loculicidas o septicidas, o esquizocarpos que se dixebren llonxitudinalmente en 5 ó 10 mericarpos duros, tuberculaos a espinosos o alaos, o raramente drupes o bagues; granes 1 (–numberoses) por lóculo, endosperma presente o ausente, embrión con cotiledones esplanaos.
Esisten más de 280 especies de los países templaos. Delles especies son:
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Les Zigofilacees (Zygophyllaceae) son plantes herbals o raramente maderices, de cutiu xerófiles y halófiles (plantes que crecen n'ambientes salinos).
Üzərrikkimilər (lat. Zygophyllaceae) — ətirşahçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.[1]
Larreoideae yarımfəsiləsi
Morkillioideae yarımfəsiləsi
Seetzenioideae yarımfəsiləsi
Tribuloideae yarımfəsiləsi
Zygophylloideae yarımfəsiləsi
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Üzərrikkimilər (lat. Zygophyllaceae) — ətirşahçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Zigofil·làcia (Zygophyllaceae) és una família de plantes amb flor.
Segons el sistema de classificació filogenètica APG II, no assigna a la família de les zigofil·làcies cap ordre en concret, però accepta de tota manera usar el de Zygophyllales si es considera apropiat ubicar la família en un ordre.
El sistema APG II inclou aquesta família en el clade Eurosids I, que està compost de diversos ordres.
Zigofil·làcia (Zygophyllaceae) és una família de plantes amb flor.
Kacibovité (Zygophyllaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu kacibotvaré (Zygophyllales). Jsou to byliny i dřeviny vesměs se vstřícnými složenými listy a pravidelnými nebo lehce dvoustranně souměrnými květy. Čeleď je rozšířena po celém světě od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Do České republiky je pouze přechodně zavlékán kotvičník zemní. Některé druhy, např. guajak léčivý, mají využití v medicíně.
Zástupci čeledi kacibovité jsou keře, polokeře, stromy nebo vytrvalé či jednoleté byliny. Listy jsou až na výjimky vstřícné, sudozpeřené nebo i dlanitě složené, výjimečně redukované na 1 až 2 lístky. Rostliny často silně mléčí a mají charakteristicky ztlustlé nody. Žilnatina je zpeřená nebo dlanitá, lístky celokrajné. Palisty jsou přítomny, občas přeměněny v trny. Květy jsou pravidelné nebo lehce souměrné, oboupohlavné, jednotlivé v úžlabích či vrcholové anebo v koncových vrcholících. Kalich i koruna jsou obvykle složeny z 5 volných plátků. Tyčinek je 10 (nebo 15), někdy s přívěsky, jsou volné nebo srostlé na bázi. Mezi pestíky a kruhem tyčinek je často přítomen nektáriový terč nebo jednotlivé žlázky. Semeník je svrchní, srostlý z 5 (vzácně jen ze 2) plodolistů, uvnitř s 5 komůrkami obsahujícími po 1 nebo několika vajíčkách. Plodem je tobolka (plod) nebo poltivý plod (schizokarp), plody jsou nezřídka křídlaté nebo ostnité. Obsahují 2 až 25 semen. Semena mají endosperm a u některých druhů míšek.[1][2][3]
Guajak léčivý (Guaiacum officinale)
Larea trojzubá (Larrea tridentata)
Kaciba bobovitá (Zygophyllum fabago)
Kallstroemia grandiflora
Čeleď obsahuje 24 rodů a asi 235 druhů. Má celosvětové rozšíření v tropech, subtropech i teplých oblastech mírného pásu. Největší rody jsou kaciba (Zygophyllum, asi 80 druhů), podlák (Fagonia, 30 druhů), balanites (Balanites, 25 druhů) a kotvičník (Tribulus, 25 druhů). Charakteristických stanovištěm jsou suché a polosuché oblasti subtropů a tropů. Mnoho druhů upřednostňuje zasolené půdy.[1][2]
V České republice žádný druh kacibovitých neroste, přechodně bývá ze Středomoří zavlékán pouze kotvičník zemní. V jižní Evropě dále roste podlák krétský (Fagonia cretica), na Krétě a ve Španělsku kaciba bílá (Zygophyllum album). Další tři druhy kaciby rostou v Rusku, jeden z nich přesahuje i do Rumunska.[4]
Nápadné květy obsahují hojný nektar a jsou opylovány hmyzem. Způsoby šíření semen jsou různé. Většina druhů má semena s tvrdým osemením, která jsou šířena zvířaty pojídajícími plody. Některé druhy mají křídlaté plody šířené větrem (např. Bulnesia), nebo ostnitá merikarpia přichycující se na peří a srst zvířat (kotvičník). Semena guajaku mají barevný míšek a jsou šířena pravděpodobně zvířaty.[1][2]
Semena mnohých druhů mají blokované klíčení (dormance).
Zástupci čeledi mají různé obsahové látky - triterpenoidní saponiny, seskviterpeny a charakteristické harminové alkaloidy.
Cronquist řadil čeleď kacibovité do řádu mýdelníkotvaré (Sapindales) podtřídy Rosidae.
V systému APG I byla čeleď Zygophyllaceae ponechána nezařazená do řádu v rámci větve dvouděložných rostlin nazývané Rosids. V systému APG II z roku 2003 je tato čeleď také ponechána nezařazená, avšak v rámci větve nazývané Eurosids I a je do ní vřazen i rod Krameria. V aktualizované verzi systému APG II, dostupné na stránkách Angiosperm Phylogeny, je čeleď Zygophyllaceae spolu s nejblíže příbuznou, avšak morfologicky dosti vzdálenou čeledí Krameriaceae součástí řádu kacibotvaré (Zygophyllales) v rámci větve Eurosids I.
Některé rody tradičně řazené do čeledi kacibovité byly s nástupem molekulárních metod přesunuty do čeledi Nitrariaceae (Peganum, Tetradiclis, Nitraria) v řádu mýdelníkotvaré (Sapindales). Rod Balanites (24 druhů v tropické Africe a Asii) byl v některých systémech řazen do samostatné čeledi Balanitaceae.
Čeleď je v současné době členěna na 5 podčeledí: Morkillioideae, Tribuloideae, Seetzenioideae, Larreoideae a Zygophylloideae.[1]
Mnoho druhů má lokální využití v lékařství. Pryskyřice Guaiacum officinale a Guaiacum sanctum, známých jako 'palo santo' neboli svaté dřevo, byly využívány pro léčbu syfilis a dalších obtíží, což vedlo spolu s oblibou jejich tvrdého těžkého dřeva v některých oblastech výskytu k ohrožení těchto dřevin. Saponiny obsažené v Guaiacum angustifolium slouží lokálně v Texasu a severním Mexiku při výrobě mýdla. Pryskyřice rozšířeného mexického keře larey trozubé (Larrea tridentata) obsahuje antioxidanty, pro které je využívána pro prodloužení trvanlivosti čokoládových cukrovinek. Kotvičník zemní (Tribulus terrestris) je tradičně užíván v indické ayurvédské medicíně jako afrodiziakum. Kotvičník obsahuje celou paletu účinných látek - sapogeniny, alkaloidy harmin a harman, glykosidy aj., působící na řadu životních funkcí. Některé druhy zejména z rodů larea (Larrea), guajak (Guaiacum) a kotvičník (Tribulus) jsou využívány jako okrasné rostliny.[1][2][3]
Augea, Balanites, Bulnesia, Fagonia, Guaiacum, Izozogia, Kallstroemia, Kelleronia, Larrea, Melocarpum, Metharme, Miltianthus, Morkillia, Neoluederitzia, Pintoa, Plectrocarpa, Porlieria, Roepera, Seetzenia, Sericodes, Sisyndite, Tetraena, Tribulopis, Tribulus, Viscainoa, Zygophyllum.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kacibovité ve Wikimedia Commons
Kacibovité (Zygophyllaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu kacibotvaré (Zygophyllales). Jsou to byliny i dřeviny vesměs se vstřícnými složenými listy a pravidelnými nebo lehce dvoustranně souměrnými květy. Čeleď je rozšířena po celém světě od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Do České republiky je pouze přechodně zavlékán kotvičník zemní. Některé druhy, např. guajak léčivý, mají využití v medicíně.
Kreosotbusk-familien (Zygophyllaceae) er en lille, tropisk og subtropisk familie. Det er urter til træer med sammensatte, modsatte blade. Bladfæsterne er ofte opsvulmede. Blomsterne indeholder 10 støvdragere. Her nævnes kun en enkelt slægt, som af og til ses omtalt i medierne. Nogle buske er op til 11.500 år gamle.[kilde mangler]
Slægter
Jochblattgewächse (Zygophyllaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Jochblattartigen (Zygophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida).
Es sind meistens Bäume, Sträucher oder Halbsträucher, selten einjährige oder ausdauernde krautige Pflanzen. Einigen Arten sind Xerophyten. Die Nodien (Knoten) sind oft verdickt. Die selten wechselständig oder meist gegenständig angeordneten Laubblätter sind meist gestielt, einfach oder (meist paarig) gefiedert, oft sind sie fleischig. Die Nebenblätter bleiben oft lange erhalten und oft sind sie in Dornen umgewandelt.
Die traubigen oder zymösen Blütenstände stehen einzeln, end- oder achselständig. Die meist zwittrigen Blüten sind fünfzählig, manchmal vierzählig; sie sind radiärsymmetrisch oder selten zygomorph. Nur die Neoluederitzia sind zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Sie haben freie oder höchstens an ihrer Basis verwachsene Kron- und Kelchblätter. Es sind ein bis zwei Kreise mit vier bis fünf freie Staubblättern vorhanden, die meist an ihrer Basis Schuppen besitzen. Selten zwei bis drei, meist vier bis fünf Fruchtblätter sind zu einem oberständigen Fruchtknoten verwachsen. In jeder Fruchtknotenkammer befinden sich eine bis einige hängende Samenanlagen. Meist ist nur ein dünner Griffel vorhanden, der in einer kopfigen bis leicht vier- bis fünflappigen Narbe endet.
Sie bilden meist Kapselfrüchte, selten Steinfrüchte (Balanites) oder Spaltfrüchte. Die Samen enthalten einen chlorophyllhaltigen, geraden bis leicht gekrümmten Embryo.
Die Zygophyllaceae sind eine variable Gruppe, die in mehr oder weniger ariden und salinen (halophilen) Gebieten in vielen Teilen der Welt gedeiht. Die meisten Arten haben eine tropische oder subtropische Verbreitung, selten sind sie auch in warm gemäßigten Gebieten anzutreffen.
Die Familie wurde 1814 von Robert Brown unter dem Namen „Zygophylleae“ in A Voyage to Terra Australis, 2, S. 545 erstveröffentlicht. Typusgattung ist Zygophyllum L. Synonyme sind für Zygophyllaceae R.Br. sind Balanitaceae M.Roem. und Tribulaceae Trautv.[1] Seit den Überblicksarbeiten von Engler 1931 und Scholz 1964 über Zygophyllaceae war sie in sieben Unterfamilien und eine Reihe von Tribus und Subtribus gegliedert. Dies blieb lange Zeit im Wesentlichen unverändert bis zwei der Unterfamilien zu den Sapindales heute in die Familie der Nitrariaceae (Peganum, Malacocarpus, Tetradiclis und Nitraria) von Gadek et al. 1996 und Sheahan & Chase 1996 ausgegliedert wurden. Die Gattung Krameria L. bildet eine eigene Familie Krameriaceae Dum. Die beiden Familien Zygophyllaceae und Krameriaceae sind die einzigen Familien der Ordnung der Zygophyllales (schon bei APG 1998).
Die Familie der Jochblattgewächse (Zygophyllaceae) wird heute in fünf Unterfamilien gegliedert, mit 25 bis 27 Gattungen[1] und etwa 240 bis 285 Arten:
Der Guajak-Baum (Guaiacum officinale) liefert das „Lignum vitae“ genannte Holz mit extrem hoher Dichte und Härte. Einige Guaiacum-, Zygophyllum-, Tribulus- und Larrea-Arten werden in warmen Gebieten als Zierpflanzen verwendet.
Von Larrea tridentata werden die Blütenknospen als Kapernersatz eingelegt; aus Rinde und Blättern wird ein Tee gebrüht. Von dieser Art wurden die medizinischen Wirkungen untersucht.[4]
Von Tribulus terrestris werden die Blätter und junge Austriebe gegart gegessen. Die Früchte werden gegart gegessen oder es wird ein Mehl daraus hergestellt. Von dieser Art wurden die medizinischen Wirkungen untersucht.[5]
Von Bulnesia retama wird Retamowachs (Ceramimbiwachs) gewonnen.[6]
Jochblattgewächse (Zygophyllaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Jochblattartigen (Zygophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida).
Famîleya pelgerdeniyan (Zygophyllaceae) famîleyeke riwekan e, di koma gindorikên keyan (Zygophyllales) de cih digire. Hin endamên vê malbata bo baxçevanî û xemlê tên çandin.
Malbata Zygophyllaceae ji avhewaya tropîk û subtropîk hez bike jî, li pirraniya parzemînan digihê. Sala 1814'ê ji aliyê Robert Brown ve bi navê „Zygophylleae“ di A Voyage to Terra Australis, 2, r. 545'ê de hatiye binavkirin. Navên din ên vê famîleyê, Balanitaceae M.Roem. û Tribulaceae Trautv. ne.
Engler (1931) û Scholz (1964) Zygophyllaceae di bin heft binekom û rêzeke şax û bineşaxê de rêz kirine. Îro di bin pênc binekom, 25 heya 27 cins, 240 heya 285 cureyan de tê ravekirin û rêzkirin:
Famîleya pelgerdeniyan (Zygophyllaceae) famîleyeke riwekan e, di koma gindorikên keyan (Zygophyllales) de cih digire. Hin endamên vê malbata bo baxçevanî û xemlê tên çandin.
Talliẓin (Assaɣ ussnan: Zygophyllaceae) d tawacult n imɣan yeṭṭafaren asmil n tasnayyawin. Tawacult-a zges azal n 250 n telmas yebṭan ɣef kra n tewsitin kra zeg-sent ttemɣayent-d d timedkin kra n iden d tuga
Жуп жалбырактуулар (лат. Zygophyllaceae) – эки үлүштүүлөр классындагы өсүмдүк тукум. Бир же көп жылдык чөп, чала бадал же бадал, айрым түрү дарак. Тушташ же кезектешип жайгашкан жалбырактары жан жалбыракчалуу. Гүлдөрү туура түзүлүштүү же башчадай, калемчедей топ гүлдү түзөт. Чөйчөкчөсү жана желекчеси 4-5, айрым түрлөрүндө жок. Аталыгы 4-15, мөмөлүгү бирөө, 3-5 уячалуу. Мөмөсү – кутуча, данекче же ширелүү жемиш. Жер жүзүндө Ж. ж-дын 28 уруусу, 300 түрү белгилүү, алар ысык жана кургак аймакта таралган. Кыргызстанда 4 уруунун 11 түрү кургак, шордуу талаада, адырда өсөт. Айрым түрлөрү (адырашман) дарылык үчүн, ал эми кээси (боз коңорчок) топуракты эрозиядан сакттоодо мааниси чоң.
Жуп жалбырактуулар (лат. Zygophyllaceae) – эки үлүштүүлөр классындагы өсүмдүк тукум. Бир же көп жылдык чөп, чала бадал же бадал, айрым түрү дарак. Тушташ же кезектешип жайгашкан жалбырактары жан жалбыракчалуу. Гүлдөрү туура түзүлүштүү же башчадай, калемчедей топ гүлдү түзөт. Чөйчөкчөсү жана желекчеси 4-5, айрым түрлөрүндө жок. Аталыгы 4-15, мөмөлүгү бирөө, 3-5 уячалуу. Мөмөсү – кутуча, данекче же ширелүү жемиш. Жер жүзүндө Ж. ж-дын 28 уруусу, 300 түрү белгилүү, алар ысык жана кургак аймакта таралган. Кыргызстанда 4 уруунун 11 түрү кургак, шордуу талаада, адырда өсөт. Айрым түрлөрү (адырашман) дарылык үчүн, ал эми кээси (боз коңорчок) топуракты эрозиядан сакттоодо мааниси чоң.
Парнолисните (науч. Zygophyllaceae) is a фамилија на цветни растенија што се обичниот парнолисник и бабиниот заб. Опфаќа 285 видови во 22 рода.
Во класификацијата на системот APG III, фамилиите Zygophyllaceae и Krameriaceae го сочинуваат редот Zygophyllales (Парнолисновидни). Во претходната верзија, Групата за истражување на филогенијата на скриеносемените растенија (APG) ја понудила можноста за ставање на Krameria во рамките на Zygophyllaceae.
Парнолисните се делат на пет потфамилии. Молекуларната филогенија на фамилијата е објавена во 2000 г. Објавени се и филогениите на групите во рамките на фамилијата. Во 2008 г. е објавена филогенијата на јужноафриканските видови на Zygophyllum.
Peganum бил сместен во Парнолисните пред да биде преместен во новосоздадената фамилија Нитрарии (Nitrariaceae).
Парнолисните (науч. Zygophyllaceae) is a фамилија на цветни растенија што се обичниот парнолисник и бабиниот заб. Опфаќа 285 видови во 22 рода.
Во класификацијата на системот APG III, фамилиите Zygophyllaceae и Krameriaceae го сочинуваат редот Zygophyllales (Парнолисновидни). Во претходната верзија, Групата за истражување на филогенијата на скриеносемените растенија (APG) ја понудила можноста за ставање на Krameria во рамките на Zygophyllaceae.
Парнолисните се делат на пет потфамилии. Молекуларната филогенија на фамилијата е објавена во 2000 г. Објавени се и филогениите на групите во рамките на фамилијата. Во 2008 г. е објавена филогенијата на јужноафриканските видови на Zygophyllum.
Peganum бил сместен во Парнолисните пред да биде преместен во новосоздадената фамилија Нитрарии (Nitrariaceae).
Zygophyllaceae is a family of flowering plants that contains the bean-caper and caltrop. The family includes around 285 species in 22 genera.[2]
Plants in the family Zygophyllaceae may be trees, shrubs, or herbs. They are often found in dry habitats. The leaves are usually opposite, often with stipules and spines. Some are cultivated as ornamental plants, such as species of the Guaiacum, Zygophyllum, Tribulus, and Larrea genera.[3] King Clone, a creosote bush (Larrea tridentata) in California, is among the world's oldest living organisms.
Peganum was in Zygophyllaceae before being moved to the newly created family Nitrariaceae.
In the APG III system of classification, the families Zygophyllaceae and Krameriaceae compose the order Zygophyllales. In the previous version of their classification system, the Angiosperm Phylogeny Group had included the option of placing Krameria within Zygophyllaceae.
Zygophyllaceae are divided into five subfamilies. Molecular phylogenies of the family were published in 2000[12] and 2018.[13] Phylogenies of groups within the family, particularly the predominantly southern African species of Zygophylloideae have also been published.[14][15][16]
Modern molecular phylogenetics suggest the following relationships:[8][12]
Zygophyllales Zygophyllaceae Morkillioideae Tribuloideae Seetzenioideae Larreoideae ZygophylloideaeZygophyllaceae is a family of flowering plants that contains the bean-caper and caltrop. The family includes around 285 species in 22 genera.
Plants in the family Zygophyllaceae may be trees, shrubs, or herbs. They are often found in dry habitats. The leaves are usually opposite, often with stipules and spines. Some are cultivated as ornamental plants, such as species of the Guaiacum, Zygophyllum, Tribulus, and Larrea genera. King Clone, a creosote bush (Larrea tridentata) in California, is among the world's oldest living organisms.
Zigofilacoj (Zygophyllaceae) estas dukotiledonaj plantoj, kiuj ofte estas kserofitanaj aŭ halofitanaj. La familio enhavas 30 genrojn kaj 250 speciojn, vivantaj ĉefe en sekaj terenoj.
Zigofilacoj (Zygophyllaceae) estas dukotiledonaj plantoj, kiuj ofte estas kserofitanaj aŭ halofitanaj. La familio enhavas 30 genrojn kaj 250 speciojn, vivantaj ĉefe en sekaj terenoj.
ĉefe arbustoj kun kontraŭesidantaj folioj stipulo restanta ofte dorneca floroj ofte radisimetriajkaj unuseksaj nombro de stamenoj estas duobla al tiu de la korolfolioj frukto estas kapsulo, malofte bero, drupo parencaj al rutacoj Gvajako (guajacum) estas genro de arboj, el kiuj la plej konata estas la Sud-Amerika specio (Guajacum officinale) kun pinataj folioj kaj bluaj aŭ ruĝaj floroj en umbelecaj infloreskoj. Ili havas tre malmolan, pezan (1,55 kg/dm3) kaj nefendeblan lignon uzatan por lagroj aŭ ŝipŝraŭboj, laboriloj.Las zigofiláceas (Zygophyllaceae) son plantas herbáceas o raramente leñosas, a menudo xerófilas y halófilas (plantas que crecen en ambientes salinos).
Son hierbas, arbustos o árboles, anuales o perennes; ramas usualmente divaricadas, con nudos angulados o abultados, simpódicas; plantas hermafroditas. Hojas opuestas u ocasionalmente alternas, usualmente paripinnadas, a veces simples o 2-folioladas, raramente 3–7-folioladas, persistentes, frecuentemente carnosas a coriáceas, pecioladas a subsésiles; folíolos enteros u ocasionalmente lobados, inequiláteros, peciolulados a subsésiles; estípulas apareadas, libres, persistentes o raramente caducas, foliáceas o carnosas o espinescentes. Flores (4) 5-meras, hipóginas, regulares o a veces ligeramente irregulares; pedúnculos terminales o pseudoaxilares, con 1 flor, solitarios u ocasionalmente varios juntos; sépalos (4) 5, libres o ligeramente connados en la base, imbricados cuando en yema, persistentes o a veces deciduos; pétalos (4) 5, libres o raramente connados en la base, frecuentemente unguiculados, a veces retorcidos e imbricados o convolutos, deciduos, raramente marcescentes; disco glandular extrastaminal y/o intrastaminal usualmente presente y conspicuo; estambres en (1) 2 verticilos de 5 cada uno, el verticilo más externo usualmente opuesto a los pétalos, con frecuencia verticilos alternativamente desiguales o estériles, filamentos libres, subulados a filiformes o raramente alados, frecuentemente glandulosos o con apéndices en la base, los del verticilo exterior ocasionalmente adnados a los pétalos, insertos en el disco o debajo de este, las anteras ditecas, subbasifijas a versátiles, introrsas, longitudinalmente dehiscentes; gineceo (2–) 5-carpelar, sincárpico, ovario súpero, (2–) 5 (–10)-lobado, (2–) 5 (–10)-locular, sésil o raramente en un ginóforo corto, los óvulos (1) 2–numerosos por lóculo, péndulos o ascendentes, anátropos, placentación axial o raramente basal, estilo terminal, usualmente simple, estigma menuda e inconspicuamente lobado a obviamente acostillado. Frutos cápsulas (2–) 5-lobadas, loculicidas o septicidas, o esquizocarpos que se separan longitudinalmente en 5 o 10 mericarpos duros, tuberculados a espinosos o alados, o raramente drupas o bayas; semillas 1 (–numerosas) por lóculo, endosperma presente o ausente, embrión con cotiledones aplanados.
Existen más de 280 especies de los países cálidos. Algunas especies son:
Las zigofiláceas (Zygophyllaceae) son plantas herbáceas o raramente leñosas, a menudo xerófilas y halófilas (plantas que crecen en ambientes salinos).
Seiglehelised (Zygophyllaceae) on seiglehelaadsete seltsi arvatud taimeperekond.
Mehikorvakasvit (Zygophyllaceae)[1] on kaksisirkkaisten kukkivien kasvien heimo. Heimoon kuuluu 22 sukua ja noin 285 lajia.[2]
Mehikorvakasvit voivat olla puu- tai ruohovartisia, monet heimon kasveista ovat kuivakkokasveja. Lehdet ovat yleensä vastakkaiset, joillain lajeilla kierteiset. Lehdet ovat yleensä hammaslaitaiset ja sormilehdykkäiset kahdella tai kolmella lehdykällä. Terälehtiä on yleensä 5. Hedelmä vaihtelee sukujen välillä kodasta marjaan ja luumarjaan.[3]
Mehikorvakasveja esiintyy kaikilla mantereilla, trooppisilla, subtrooppisilla ja lauhkeilla vyöhykkeillä, mutta ei yleensä kylmillä vyöhykkeillä. Useat heimon lajeista ovat joko suolaa sietäviä halofyyttejä, kuivuutta kestäviä kserofyyttejä, tai kumpaakin. Niitä esiintyykin paljon aavikoilla, pensasaroilla ja kausittain kuivissa metsissä.
Monet Lycaeninae-alaheimon perhostoukat käyttävät mehikorvakasveja ravinnokseen ja sääskiin kuuluvan Asphondylia-suvun edustajat ovat erikoistuneet hyödyntämään kreosoottipensaan (Larrea tridetata) eri osia. Eräiden lajien siementen levittäjinä toimivat muurahaiset.[3]
Mehikorvakasvien heimo jaetaan viiteen alaheimoon:
●Morkillioideae käsittää kolme sukua ja neljä lajia, jotka kasvavat Meksikossa Kalifornian niemimaalla.
●Tribuloideae-alaheimossa on kuusi sukua ja 63 laajalle levinnyttä lajia. Alaheimon suurimmat suvut ovat okarennokit (Tribulus, 25 lajia), Kallstroemia (17 lajia).
●Alaheimon Seetzenioideae ainoa laji (Seetzenia lanata) on pystykasvuinen ruoho, jonka kukat ovat teriöttömiä. Se kasvaa Etelä-Afrikassa ja Pohjois-Afrikasta Afganistaniin ulottuvalla alueella.
●Larreoideae koostuu seitsemästä suvusta ja 30 lajista, jotka ovat kotoisin Yhdysvaltain lounaisosasta, Meksikosta, Keski-Amerikasta ja Etelä-Amerikasta. Siihen kuuluu suurimpana kahdeksanlajinen verapuiden suku (Bulnesia).
●Viidennessä alaheimossa Zygophylloideae on neljä sukua ja 137 lajia, joiden kotiseutua ovat Vanhan maailman kuivat alueet, Yhdysvaltain lounaisosa ja Chile. Sen runsaslajisin suku on mehikorvat (Zygophyllum), joita on 100 lajia.[4]
Seuraavat suvut kuuluvat mehikorvakasveihin:[5]
Egyptintokopuu Balanites aegyptiaca
Kreosoottipensas Larrea tridetata
Kanarianmehikorva Zygophyllum fontanesii
Mehikorvakasvit (Zygophyllaceae) on kaksisirkkaisten kukkivien kasvien heimo. Heimoon kuuluu 22 sukua ja noin 285 lajia.
La famille des Zygophyllacées regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend 235 espèces réparties en une trentaine de genres.
Ce sont des arbres, des arbustes ou des plantes herbacées des régions tempérées à tropicales, largement répandues dans les régions tropicales, souvent dans les zones arides.
Le genre Guaiacum fournit le gaïac, un bois très dur et dense.
En classification phylogénétique APG II (2003), les Zygophyllacées sont maintenant directement rattachées aux Fabidées. Aussi, il faut rajouter le genre Balanites (et quelques autres provenant de la famille des Balanitacées). Le genre Krameria peut être inclus dans les Zygophyllacées ou, optionnellement, peut être élevé à la famille des Krameriacées.
Le Angiosperm Phylogeny Website [3 oct 2006] accepte 285 espèces réparties en 26 genres. Il place cette famille dans l'ordre Zygophyllales, choix confirmé par classification phylogénétique APG III (2009).
Le nom a été créé en 1814 par le botaniste écossais Robert Brown à partir du nom de genre Zygophyllum, lui-même composé à partir de zygo- (joindre, unir) et -phylle (feuille) à cause du caractère symétrique des folioles de ces plantes.
Selon DELTA Angio (4 mai 2010)[2] :
La famille des Zygophyllacées regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend 235 espèces réparties en une trentaine de genres.
Ce sont des arbres, des arbustes ou des plantes herbacées des régions tempérées à tropicales, largement répandues dans les régions tropicales, souvent dans les zones arides.
Le genre Guaiacum fournit le gaïac, un bois très dur et dense.
En classification phylogénétique APG II (2003), les Zygophyllacées sont maintenant directement rattachées aux Fabidées. Aussi, il faut rajouter le genre Balanites (et quelques autres provenant de la famille des Balanitacées). Le genre Krameria peut être inclus dans les Zygophyllacées ou, optionnellement, peut être élevé à la famille des Krameriacées.
Le Angiosperm Phylogeny Website [3 oct 2006] accepte 285 espèces réparties en 26 genres. Il place cette famille dans l'ordre Zygophyllales, choix confirmé par classification phylogénétique APG III (2009).
Dvoliskovice (lat. Zygophyllaceae), biljna porodica iz reda Zygophyllales, koja dobiva ime po rodu Zygophyllum. Naziv dvoliskovice dolazi po perastiim listovima, s trajnim palistićima u paru, koji se često preobraze u trnove.
Cvijet je dvospolan, jednostrano (aktinomorfan) ili dvostrano simetričan (zigomorfan). Rastu po suhim (aridnim) i polusuhim krajevima Afrike, Azije i Australije. Drvo je cijenjeno za građu, a daju i smole i sirovine za boju.
Porodici pripada 26 rodova[1]:
Sinonimi:
Dvoliskovice (lat. Zygophyllaceae), biljna porodica iz reda Zygophyllales, koja dobiva ime po rodu Zygophyllum. Naziv dvoliskovice dolazi po perastiim listovima, s trajnim palistićima u paru, koji se često preobraze u trnove.
Cvijet je dvospolan, jednostrano (aktinomorfan) ili dvostrano simetričan (zigomorfan). Rastu po suhim (aridnim) i polusuhim krajevima Afrike, Azije i Australije. Drvo je cijenjeno za građu, a daju i smole i sirovine za boju.
Porodici pripada 26 rodova:
Rutownikowe rostliny (Zygophyllaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Wobsahuje sćěhowace rody:
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Zygophyllaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini tidak dimasukkan ke dalam bangsa apa pun namun masuk dalam klad euRosidae I.
Zygophyllaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini tidak dimasukkan ke dalam bangsa apa pun namun masuk dalam klad euRosidae I.
Zygophyllaceae R.Br., 1814 è una famiglia di piante a fiore in cui sono riconosciuti 22 generi.[1] Sono diffuse in tutti i continenti e sono tipiche di climi aridi.[2]
Nel sistema di classificazione APG IV la famiglia Zygophyllaceae insieme alla famiglia Krameriaceae costituisce l'ordine Zygophyllales.[3] Nel sistema Cronquist, Zygophyllaceae era classificata all'interno dell'ordine Sapindales.[4] È divisa in cinque sottofamiglie.[2]
Hanno in genere un portamento erbaceo o arbustivo, con foglie semplici, bi- o trifogliate. I fiori presentano un ovario supero e possono essere sia attinomorfi che zigomorfi. I petali, come i sepali, variano tra i 4 e i 5.[1]
In questa famiglia sono riconosciuti i seguenti generi e sottofamiglie:[1][2]
Zygophyllaceae R.Br., 1814 è una famiglia di piante a fiore in cui sono riconosciuti 22 generi. Sono diffuse in tutti i continenti e sono tipiche di climi aridi.
Nel sistema di classificazione APG IV la famiglia Zygophyllaceae insieme alla famiglia Krameriaceae costituisce l'ordine Zygophyllales. Nel sistema Cronquist, Zygophyllaceae era classificata all'interno dell'ordine Sapindales. È divisa in cinque sottofamiglie.
Keimerūniniai (Zygophyllaceae) – apie 250 rūšių apimanti magnolijainių klasės augalų šeima.
Pagal botaniko Robert Brown sistemą, priklauso keimerūniečių eilei. Tačiau pagal Cronquist sistemą, šeima priskiriama muileniečiams.
Keimerūniniai (Zygophyllaceae) – apie 250 rūšių apimanti magnolijainių klasės augalų šeima.
Pagal botaniko Robert Brown sistemą, priklauso keimerūniečių eilei. Tačiau pagal Cronquist sistemą, šeima priskiriama muileniečiams.
Zygophyllaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, en zo ook door het APG-systeem (1998), het APG II-systeem (2003), het APG III-systeem (2009) en het APG IV-systeem (2016).
De exacte omschrijving van Zygophyllaceae heeft wijzigingen ondergaan in de verschillende versies van de APG-classificatie. APG II hield al de mogelijkheid open om het geslacht Krameria af te splitsen naar een eigen familie (Krameriaceae), en splitste definitief een groep planten af die de familie Nitrariaceae vormen (eventueel plus twee satellietfamilies). In APG III vormen Krameriaceae definitief een aparte familie naast de Zygophyllaceae.
In APG II was de familie Zygophyllaceae niet geplaatst in een orde, maar enkel in een clade (eurosids I oftewel Fabiden). De APWebsite ging wel over tot plaatsing van deze familie in de orde Zygophyllales. In het Cronquist systeem (1981) was de plaatsing in de orde Sapindales.
In APG III en APG IV vormen de zusterfamilies Zygophyllaceae en Krameriaceae gezamenlijk de nieuwe orde Zygophyllales binnen de clade Fabiden.
Het gaat om een niet al te grote familie van nog geen driehonderd soorten. Deze soorten variëren van kruiden tot kleine bomen: ze komen voor in warme, vooral droge, streken. Bekende geslachten in deze familie zijn Balanites, Fagonia, Guaiacum en Zygophyllum. De naam van het genus Zygophyllum betekent "jukbladig" en veerdelig samengestelde bladeren zijn inderdaad typerend voor de familie. Hoewel in andere classificatiesystemen gepleit is om Balanites onder te brengen in een eigen familie (Balanitaceae), wordt deze familie niet erkend door APG II, APG III en APG IV.
In het APG IV-systeem vormen de Zygophyllales mogelijk de zustergroep van de 'COM'-groep (met de Celastrales, Oxalidales & Malpighiales), hoewel deze 'COM'-groep ook op een andere plaats in het systeem geplaatst zou kunnen worden. Op grond van kern-DNA en mitochondriaal DNA krijgt deze "COM"-groep een andere plaats in het systeem dan op grond van het chloroplast-DNA.
Zygophyllaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, en zo ook door het APG-systeem (1998), het APG II-systeem (2003), het APG III-systeem (2009) en het APG IV-systeem (2016).
De exacte omschrijving van Zygophyllaceae heeft wijzigingen ondergaan in de verschillende versies van de APG-classificatie. APG II hield al de mogelijkheid open om het geslacht Krameria af te splitsen naar een eigen familie (Krameriaceae), en splitste definitief een groep planten af die de familie Nitrariaceae vormen (eventueel plus twee satellietfamilies). In APG III vormen Krameriaceae definitief een aparte familie naast de Zygophyllaceae.
In APG II was de familie Zygophyllaceae niet geplaatst in een orde, maar enkel in een clade (eurosids I oftewel Fabiden). De APWebsite ging wel over tot plaatsing van deze familie in de orde Zygophyllales. In het Cronquist systeem (1981) was de plaatsing in de orde Sapindales.
In APG III en APG IV vormen de zusterfamilies Zygophyllaceae en Krameriaceae gezamenlijk de nieuwe orde Zygophyllales binnen de clade Fabiden.
Het gaat om een niet al te grote familie van nog geen driehonderd soorten. Deze soorten variëren van kruiden tot kleine bomen: ze komen voor in warme, vooral droge, streken. Bekende geslachten in deze familie zijn Balanites, Fagonia, Guaiacum en Zygophyllum. De naam van het genus Zygophyllum betekent "jukbladig" en veerdelig samengestelde bladeren zijn inderdaad typerend voor de familie. Hoewel in andere classificatiesystemen gepleit is om Balanites onder te brengen in een eigen familie (Balanitaceae), wordt deze familie niet erkend door APG II, APG III en APG IV.
In het APG IV-systeem vormen de Zygophyllales mogelijk de zustergroep van de 'COM'-groep (met de Celastrales, Oxalidales & Malpighiales), hoewel deze 'COM'-groep ook op een andere plaats in het systeem geplaatst zou kunnen worden. Op grond van kern-DNA en mitochondriaal DNA krijgt deze "COM"-groep een andere plaats in het systeem dan op grond van het chloroplast-DNA.
Leddbladfamilien (Zygophyllaceae) er en familie av planter som i APG III-systemet regnes til ordenen Zygophyllales.
De er ett- eller flerårige urter, busker og trær. Leddknutene er ofte oppsvulmet. Bladene er som regel motsatte og likefinnete. De parvise akselbladene er ofte omdannet til torner. Blomstene er som regel femtallige med 5–15 pollenbærere som sitter i kranser med 5 i hver. Frukten er som regel en kapsel.
Leddbladfamilien er utbredt i tropiske til varmt tempererte strøk over hele verden og mangler kun i nordlige deler av Eurasia og Nord-Amerika. De vokser helst i ørken og på andre tørre steder. C4-fotosyntese er kjent i slektene Kallstroemia og Zygophyllum.
Fruktene til Balanites aegyptiaca brukes omtrent som dadler. Trærne i slekta Guaiacum har en tung, harpiksrik kjerneved, som kalles pokkenholt. Guajakolje fremstilles fra veden til Bulnesia sarmientoi. Andre kjente arter er kreosotbusk (Larrea tridentata), tiggernøtt (Tribulus terrestris), Fagonia cretica og Zygophyllum fabago.
Slekta Krameria ble i Cronquist-systemet regnet til en egen familie Krameriaceae, som ble antatt å være beslektet med blåfjærfamilien. Fylogenetiske studier tyder på at Krameria er søstergruppen til Zygophyllaceae, og i APG II-systemet kunne Krameria valgfritt inkluderes i Zygophyllaceae. Krameria har lite til felles med Zygophyllaceae, og i APG III er den igjen regnet til en egen familie.
De tre slektene Nitraria, Peganum og Tetradiclis ble av Cronquist regnet til Zygophyllaceae, mens Takhtajan plasserte dem i egne familier i Zygophyllales. Molekylærgenetiske undersøkelser viser at de ikke er nært beslektet med Zygophyllaceae, og de tilhører nå familien Nitrariaceae i Sapindales.
Slekta Balanites er spesiell og ble i Takhtajan-systemet regnet til en egen familie, Balanitaceae. Fylogenetiske studier viser derimot at slekta tilhører underfamilien Tribuloideae i leddbladfamilien.
Følgende inndeling følger Sheahan & Chase (2000).
|dato= (hjelp)
Leddbladfamilien (Zygophyllaceae) er en familie av planter som i APG III-systemet regnes til ordenen Zygophyllales.
De er ett- eller flerårige urter, busker og trær. Leddknutene er ofte oppsvulmet. Bladene er som regel motsatte og likefinnete. De parvise akselbladene er ofte omdannet til torner. Blomstene er som regel femtallige med 5–15 pollenbærere som sitter i kranser med 5 i hver. Frukten er som regel en kapsel.
Leddbladfamilien er utbredt i tropiske til varmt tempererte strøk over hele verden og mangler kun i nordlige deler av Eurasia og Nord-Amerika. De vokser helst i ørken og på andre tørre steder. C4-fotosyntese er kjent i slektene Kallstroemia og Zygophyllum.
Fruktene til Balanites aegyptiaca brukes omtrent som dadler. Trærne i slekta Guaiacum har en tung, harpiksrik kjerneved, som kalles pokkenholt. Guajakolje fremstilles fra veden til Bulnesia sarmientoi. Andre kjente arter er kreosotbusk (Larrea tridentata), tiggernøtt (Tribulus terrestris), Fagonia cretica og Zygophyllum fabago.
Parolistowate (Zygophyllaceae R.Br.) – rodzina roślin okrytonasiennych z grupy różowych. Jej przedstawiciele występują głównie na obszarach tropikalnych i subtropikalnych, często na terenach pustynnych i półpustynnych[2]. Do rodziny należą 22[1]–24[2] rodzaje z 255[2]–325 gatunkami[1]. W Polsce spotykane są w uprawie gatunki z rodzajów parolist i buzdyganek. Duże znaczenie użytkowe ma kolibło egipskie Balanites aegyptiaca i gwajakowiec lekarski Guaiacum officinale, liczne inne gatunki dostarczają drewna, używane są w medycynie lub są jadalne[2].
Rodzina siostrzana dla Krameriaceae w obrębie rzędu parolistowców Zygophyllales będącego kladem bazalnym różowych właściwych[1].
W obrębie rodziny wyróżnia się 5 grup o następujących powiązaniach filogenetycznych:
parolistowateMorkillioideae
Tribuloideae
Seetzenioideae
Larreoideae
Zygophylloideae
Zaliczany tu jeszcze w latach 90. XX wieku[3] rodzaj poganek Peganum i łużnik Nitraria[4] umieszczany jest w nowszych systemach klasyfikacyjnych w rodzinie łużnikowatych Nitrariaceae stanowiącej jeden z kladów bazalnych mydleńcowców Sapindales[1].
Parolistowate (Zygophyllaceae R.Br.) – rodzina roślin okrytonasiennych z grupy różowych. Jej przedstawiciele występują głównie na obszarach tropikalnych i subtropikalnych, często na terenach pustynnych i półpustynnych. Do rodziny należą 22–24 rodzaje z 255–325 gatunkami. W Polsce spotykane są w uprawie gatunki z rodzajów parolist i buzdyganek. Duże znaczenie użytkowe ma kolibło egipskie Balanites aegyptiaca i gwajakowiec lekarski Guaiacum officinale, liczne inne gatunki dostarczają drewna, używane są w medycynie lub są jadalne.
Zygophyllaceae é uma família de plantas com flor dicotiledóneas pertencente à ordem Zygophyllales (do clado eurosídeas I) que agrupa cerca de 285 espécies repartidas por 22 géneros.[2] Entre as espécies incluídas nesta famílias contam-se Zygophyllum fabago (fabagela) e Tribulus terrestris (os abrolhos), ambas infestantes de terrenos agrícolas.
As espécies da família Zygophyllaceae podem ser árvores, arbustos ou herbáceas. As espécies que integram o grupo são frequentemente encontrados em habitats secos (xéricos). As folhas são geralmente opostas, muitas vezes com estípulas e espinhos. Ocorrem em regiões temperadas a tropicais, mas mais largamente repartidas nas regiões tropicais, muitas vezes ocorrendo em regiões semi-áridas.
Algumas espécies são cultivadas como plantas ornamentais, especialmente membros dos géneros Guaiacum, Zygophyllum, Tribulus e Larrea.[3] Um espécime da espécie Larrea tridentata, da Califórnia, é um dos organismos vivos mais velhos que se conhece.
Essa família é amplamente distribuída em regiões tropicais e subtropicais, especialmente em habitats áridos.
Possui 26 gêneros (com 200 espécies), sendo os principais; Zygophyllum (80 spp.), Fagonia (40 spp.), Balanites (20 spp.) e Tribulus (20 spp.).
Na família Zygophyllaceae, são encontradas espécies arbustivas, árvores ou herbáceas (podendo ser perenes ou anuais, dependendo da região em que se localiza). Além disso, é uma família que possui pouca diversidade morfológica.
Suas folhas são do tipo opostas ou alternas, porém, compostas. Também encontram-se exemplares com folhas pecioladas até subsésseis com folíolos inteiros.
Suas estípulas podem ser decorrentes de três formas: livres, persistentes ou caducas e a presença de inflorescências axial ou terminal. Em algumas espécies é ocorrente uma única flor.
Ainda sobre as flores, estas possuem sépalas livres e às vezes conectadas na base. Já suas pétalas, também podem ser livres, mas casualmente são encontradas 3 unidas e apenas 2 livres.
Óvulos de um a muitos por lóculo, anátropos a ortótropos. Disco nectarífero presente na base do ovário. Na semente, encontramos endosperma rígido, oleoso ou ausente e o embrião com cotilédones lineares.
Nos sistemas de base morfológica, como o sistema de Cronquist, a família Zygophyllaceae era integrada na ordem Sapindales. Contudo, a partir do sistema APG II, esta família passou a ser colocada como grupo basal do clado das eurosídeas I, sendo-lhe agregado o género Balanites, que nas classificações integrava a família Balanitaceae. O género Krameria podia ser incluído nesta família ou, opcionalmente, ser elevado ao nível taxonómico de família sob o nome de Krameriaceae.
A partir do sistema APG III, as famílias Zygophyllaceae e Krameriaceae passaram a constituir a ordem Zygophyllales, uma evolução a partir da versão anterior do sistema na qual o Angiosperm Phylogeny Group tinha apenas incluído a opção de integrar o géneros Krameria em Zygophyllaceae. O enquadramento da família Zygophyllaceae no clado das eurosídeas (ou fabids) é o que consta do seguinte cladograma:[7]
fabids Zygophyllales
A família Zygophyllaceae, na sua presente circunscrição taxonómica, foi confirmada como monofilética por estudos da filogenia molecular publicados em 2000[8] e 2018,[9] os quais levaram à divisão da família em em 5 subfamílias. As filogenias de agrupamentos taxonómicos incluídos na família, particularmente das espécies predominantemente sul-africanas da subfamíla Zygophylloideae, também foram publicados.[10][11][12]
Os géneros que integram a família Zygophyllaceae repartem-se pelas seguintes subfamílias:
O género Peganum que durante algum tempo esteve integrado em Zygophyllaceae foi movido para a família Nitrariaceae entretanto criada.
Os resultados obtidos com recurso às técnicas da filogenia molecular sugerem as seguintes relações:[8][18]
ZygophyllalesNo Brasil, temos a ocorrência de alguns gêneros de Zygophyllaceae, como por exemplo: Kallstroemia Scop. presente na região Nordeste do país, nos estados de Alagoas; Bahia; Ceará; Paraíba; Pernambuco; Piauí; Rio Grande do Norte e Sergipe, porém não nativa brasileira. Também encontramos Bulnesia sarmientoi Lorentz ex Griseb, presente na região Centro-Oeste (principalmente Mato Grosso do Sul). A única representante nativa do Brasil é Triculus L.; são ervas anuais ou perenes, com caule herbáceo e distribuição pela Caatinga.
Esta família possui representantes, no território brasileiro, nas regiões Nordeste e Centro- Oeste, nos estados de Alagoas; Bahia; Ceará; Paraíba; Pernambuco; Piauí; Rio Grande do Norte; Sergipe e Mato Grosso do Sul; onde são predominantes os biomas Caatinga, Mata Atlântica e Pantanal.
Zygophyllaceae é uma família de plantas com flor dicotiledóneas pertencente à ordem Zygophyllales (do clado eurosídeas I) que agrupa cerca de 285 espécies repartidas por 22 géneros. Entre as espécies incluídas nesta famílias contam-se Zygophyllum fabago (fabagela) e Tribulus terrestris (os abrolhos), ambas infestantes de terrenos agrícolas.
Yabani kimyongiller (Zygophyllaceae), çoğunlukla otsu, yaklaşık 250 türü bulunan çiçekli bitkiler familyalarından biridir.
Yaprakları stipullu, çiçekleri aknimorf simetrilidir. Meyvelerı kapsüldür.
İki çenekliler ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Yabani kimyongiller (Zygophyllaceae), çoğunlukla otsu, yaklaşık 250 türü bulunan çiçekli bitkiler familyalarından biridir.
Yaprakları stipullu, çiçekleri aknimorf simetrilidir. Meyvelerı kapsüldür.
Невеликі дерева, чагарники або напівчагарники, рідко однорічні або багаторічні трав'янисті рослини. Стебла зазвичай розгалужені. Деякі види ксерофіти. Рідко чергуються, а в основному протилежно розташовані листки, як правило перисті, часто м'ясисті. Більшість квітів двостатеві. Як правило, вони утворюють коробочки, рідкісні кістянки (Balanites).
Надає перевагу більш-менш посушливим і засоленим (галофільним) областям у багатьох частинах світу. Більшість видів росте в тропіках або субтропіках, рідко — в помірних теплих районах.
В Україні зростають Tetradiclis tenella, Tribulus terrestris, Zygophyllum fabago — усі в південній частині[4].
Guaiacum officinale має деревину надзвичайно високої щільності й твердості. Деякі Guaiacum, Zygophyllum, Tribulus, Larrea використовуються в теплих областях, як декоративні рослини. Листя і молоді пагони Tribulus terrestris вживають в їжу після приготування. Плоди їдять у вареному вигляді або виготовляють борошно.
Họ Bá vương hay họ Tật lê[2] (danh pháp khoa học: Zygophyllaceae) là một họ thực vật có hoa chứa bá vương (Zygophyllum spp.) và tật lê (Tribulus spp.). Họ này chứa khoảng 285 loài trong 22 chi[3].
Theo Angiosperm Phylogeny Group (APG II), họ hỗn tạp Zygophyllaceae không đặt dưới bộ nào, nhưng được gộp trong Eurosids I như là nhóm chị em với một nhánh bao gồm vài bộ. Tên gọi Zygophyllales có thể được sử dụng nếu người ta thấy nó là thích hợp để đặt họ Zygophyllaceae vào trong bộ đó.
Chi Peganum từng đặt trong họ Zygophyllaceae trước khi được di chuyển sang họ mới tạo ra là Nitrariaceae.
Bài viết chủ đề bộ Bá vương này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Họ Bá vương hay họ Tật lê (danh pháp khoa học: Zygophyllaceae) là một họ thực vật có hoa chứa bá vương (Zygophyllum spp.) và tật lê (Tribulus spp.). Họ này chứa khoảng 285 loài trong 22 chi.
Theo Angiosperm Phylogeny Group (APG II), họ hỗn tạp Zygophyllaceae không đặt dưới bộ nào, nhưng được gộp trong Eurosids I như là nhóm chị em với một nhánh bao gồm vài bộ. Tên gọi Zygophyllales có thể được sử dụng nếu người ta thấy nó là thích hợp để đặt họ Zygophyllaceae vào trong bộ đó.
Chi Peganum từng đặt trong họ Zygophyllaceae trước khi được di chuyển sang họ mới tạo ra là Nitrariaceae.
Подсемейство Morkillioideae
Подсемейство Seetzenioideae
Подсемейство Tribuloideae
Подсемейство Zygophylloideae — Парнолистниковые
Подсемейство Morkillioideae
Morkillia Rose & J.H.Painter Sericodes A.Gray Viscainoa GreeneПодсемейство Seetzenioideae
Seetzenia R.Br. ex Decne.Подсемейство Tribuloideae
Balanites Delile — Баланитес Kallstroemia Scop. — Кальстремия Kelleronia Schinz Sisyndite E.Mey. ex Sond. Tribulopis R.Br. Tribulus L. — Якорцы, или ЯкорецПодсемейство Zygophylloideae — Парнолистниковые
Augea Thunb. — Аугея Fagonia L. — Фагония Melocarpum (Engl.) Beier & Thulin Neoluederitzia Schinz Roepera A.Juss. Tetraena Maxim. Zygophyllum L. typus — Парнолистник蒺藜科只有30属大约250种，主要分布在热带、亚热带、温带的干旱地区，中国有5属，主要分布在西北和北方较干旱地区。克朗奎斯特分类法将其分入无患子目，但2003年根据基因分类的APG II 分类法没有将其分入任何一目，只是I类真蔷薇分支中的一个独立科，也可以单独列为一个“蒺藜目”，刺球果科也可以单独列为一科也可和蒺藜科合并[1]。在随后的APG III 分类法中本科与刺球果科列入蒺藜目[2]。在APG IV 分类法中此分类保持不变[3]。
本科植物一般为灌木，也有少数是乔木或多年生草本植物，叶为两个至多数的羽状复叶，托叶成对；花两性，雄蕊花丝基部有鳞状附属物；果实为蒴果，稀为浆果或核果。
本科植物多数是重要的防风固沙植物，有的品种种子可榨取工业用油或提取染料。
蒺藜科只有30属大约250种，主要分布在热带、亚热带、温带的干旱地区，中国有5属，主要分布在西北和北方较干旱地区。克朗奎斯特分类法将其分入无患子目，但2003年根据基因分类的APG II 分类法没有将其分入任何一目，只是I类真蔷薇分支中的一个独立科，也可以单独列为一个“蒺藜目”，刺球果科也可以单独列为一科也可和蒺藜科合并。在随后的APG III 分类法中本科与刺球果科列入蒺藜目。在APG IV 分类法中此分类保持不变。
本科植物一般为灌木，也有少数是乔木或多年生草本植物，叶为两个至多数的羽状复叶，托叶成对；花两性，雄蕊花丝基部有鳞状附属物；果实为蒴果，稀为浆果或核果。
本科植物多数是重要的防风固沙植物，有的品种种子可榨取工业用油或提取染料。
ハマビシ科（はまびしか、Zygophyllaceae）は双子葉植物の科のひとつ。30属250種以上からなる。
特に熱帯から温帯の乾燥地に多く、草本から木まである。日本には、海岸植物のハマビシのみ1種類が自生する。
経済的に重要な種はほとんどないが、その中ではユソウボク（英語版）（リグナムバイタ（英語版） (Lignum vitae)、学名: Guaiacum officinale）が有名である。木は多量の樹脂を含み、世界でもっとも硬く重い木材である(比重1.28～1.37)。木は木造船のスクリューの軸受けやギアなどに用いられ、特に木製ベアリングとしては極めて優秀な性能を誇る。これは硬度の他に摩擦により油分が滲み出すことで潤滑性を発揮する為である。樹脂をグアヤク脂と呼んで薬用その他に用いる事からもわかるように、ヨーロッパに持ち込まれた頃より薬効が信じられており、Lignum vitae（リグナムバイタ）はラテン語で Wood of life〈生命の樹〉を意味する。またユソウボクも癒瘡木と書くようにこちらも薬用植物として扱われていた事がわかり梅毒の治療に用いられた。実際に樹脂はグアイアコールやグアイアズレンといった成分を含み、名称は学名の属名 Guaiacum に由来する。 グアヤクチンキはキノコの鑑別に用いられる[1]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ハマビシ科（はまびしか、Zygophyllaceae）は双子葉植物の科のひとつ。30属250種以上からなる。
남가새과(남가새科, 학명: Zygophyllaceae 지고필라케아이[*])는 남가새목의 과이다.[1] 약 250종의 식물을 포함하고 있다. 과거 APG II 분류 체계에서는 남가새과가 목으로 따로 분류하지 않지만 몇몇의 목들과 함께 식물군을 구성하여, 자매그룹으로써 진정장미군 I에 포함되었다.
_flowers_in_Hyderabad,_AP_W_IMG_7933.jpg)
