nomes no trilho de navegação
Sterkuliya (lat. Sterculia)[1] - əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Sterkuliya (lat. Sterculia) - əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Sterculia és un gènere de plantes de flors pertanyent a la família Sterculiaceae.
Espècies de Sterculia són l'aliment de les larves d'algunes espècies de lepidòpters, incloent Bucculatrix xenaula, que menja exclusivament d'aquest gènere.
Sterculia és un gènere de plantes de flors pertanyent a la família Sterculiaceae.
Espècies de Sterculia són l'aliment de les larves d'algunes espècies de lepidòpters, incloent Bucculatrix xenaula, que menja exclusivament d'aquest gènere.
Lejnice[1] (Sterculia), česky též sterkulie,[2] je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to dřeviny se střídavými a většinou jednoduchými listy a tlustými větvemi. Kmeny stromovitých druhů mají u paty často ploché opěrné pilíře. Květy jsou pětičetné, bezkorunné, většinou zvonkovité a často zapáchající, podobné květům brachychitonu. Plodem je nápadné souplodí pukavých měchýřků. Rod zahrnuje asi 100 až 150 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Největší počet druhů roste v tropické Asii.
Lejnice jsou významné zejména jako zdroj dřeva s poměrně širokým využitím. V tropických zemích se některé druhy pěstují jako okrasné a stínící dřeviny. Semena jsou jedlá a připomínají chutí jedlé kaštany. Ze šťávy Sterculia apetala se získává guma karaya, používaná pod označením E416 v potravinářství. Četné druhy mají význam v lokální medicíně.
Lejnice jsou opadavé nebo stálezelené, jednodomé nebo polygamní keře a stromy, dorůstající výšky až 40 metrů. Kmeny stromovitých zástupců mají u paty často ploché opěrné pilíře. Listy bývají nahloučené na koncích tlustých větví. Jsou střídavé, poměrně velké, většinou jednoduché a celistvé nebo dlanitě laločnaté, výjimečně dlanitě složené, celokrajné nebo se zubatým okrajem, řapíkaté. Charakteristická je nestejné délka řapíků i velikost čepelí listů v rámci jednoho shluku. Na vrcholu řapíku je dobře vyvinut pulvinus. Květenství jsou zpravidla bohaté úžlabní laty, řidčeji hrozny. Květy jsou jednopohlavné, stopkaté a poměrně drobné. Kalich je pětičetný, zelený nebo korunovitě zbarvený, do 20 mm dlouhý, zvonkovitý až baňkovitý a zakončený 5 cípy. Vnitřní strana kališních lístků je pokrytá trichomy různých typů a asi v polovině nese šupinovité přívěsky. Koruna chybí. Tyčinky v samčích květech jsou nahloučeny v počtu 10 až 15 na vrcholu androgynoforu, obklopujícího i nevyvinuté samičí pestíky. Prašníky jsou přisedlé nebo jen s krátkými nitkami. V samičích květech je jen krátký, zahnutý androgynofor nesoucí na vrcholu semeník srostlý z 5 plodolistů. Každý plodolist obsahuje 2 až mnoho vajíček. Čnělka je jedna a nese na konci hlavatou, laločnatou bliznu. Okolo báze semeníku jsou staminodia. Za plodu se jednotlivé plodolisty oddělují. Plodem je souplodí pukavých měchýřků (follicetum). Plody jsou poměrně velké, kožovité až dřevnaté, převislé. Obsahují 1 až mnoho bezkřídlých semen.[3][4][5]
Kmen Sterculia apetala s opěrnými pilíři
Listy S. guttata s nestejně dlouhými řapíky
Květy Sterculia africana
Latovité květenství lejnice pálivé (S. urens)
Souplodí lejnice ořechovité (S. foetida)
Rod lejnice zahrnuje něco mezi 100 a 150 druhy. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Nejvíc druhů roste v tropické Asii.[3] Je rozšířen v celé subsaharské Africe a na Madagaskaru. Druh Sterculia africana zasahuje i do jihovýchodního Egypta, Jemenu a na Sokotru. V Americe sahá areál rozšíření od jižního Mexika po Bolívii a zahrnuje i Karibské ostrovy. V tropické Asii se lejnice vyskytují od Indie a Číny po Tichomoří. V Austrálii je jejich rozšíření omezeno na severní a východní část kontinentu.[6] Lejnice se vyskytují na celé řadě různých stanovišť a rostou zejména na výživnějších půdách. Mnohé druhy jsou mohutné stromy dosahující korunního patra tropického deštného lesa.[4]
Květy řady druhů lejnic zapáchají po výkalech, což dalo celému rodu i jméno. Opyluje je poměrně široká paleta opylovačů a jednotlivé druhy mají často specializovanou vazbu na určitý typ opylovače. Zelené květy s červeným vnitřkem amerického druhu Sterculia apetala např. opylují dvoukřídlí, naproti tomu červené zvonkovité květy indického druhu S. colorata (syn. Firmiana colorata) navštěvují ptáci hledající nektar (květozob křivozobý, strdimil srílanský, kruhoočko pruhoprsé), oštipující poupata (hýl rudý) nebo hledající v poupatech a květech larvy hmyzu (sýkavka zlatočelá, bulbul šupinkový, sýkora chocholatá). Lejnice ořechovitá (S. foetida) je opylována širokou paletou různého hmyzu, naproti tomu květy lejnice pálivé (S. urens) opyluje podle dostupných pozorování výhradně jeden druh včely, Apis indica.[7][8][9][10] Semena lejnic vyhledávají a konzumují zejména ptáci, opice a veverky a podílejí se na jejich šíření. Po puknutí plodů jsou semena vystavena na nápadně zbarvené vnitřní straně měchýřků.[11][12] Semena některých druhů mají výživné masíčko a jsou šířena mravenci.[13]
Lejnice Sterculia apetala je národním stromem Panamy.[14] Na vnitřní straně plodů některých druhů (lejnice ořechovitá, S. apetala, S. murex aj.) jsou žahavé chlupy, které mohou způsobit poškození kůže nebo očí.[15] Rod Sterculia byl pojmenován podle římského boha jménem Sterculius, který dle mytologie vládne nad obděláváním a hnojením země. Jeho jméno je odvozeno z latinského slova stercus (hnůj, hnojivo).[15]
Rod Sterculia je v rámci čeledi slézovité řazen do podčeledi Sterculioideae. V minulosti byl řazen spolu s dalšími rody do čeledi Sterculiaceae (lejnicovité), která byla v systému APG vřazena do čeledi Malvaceae. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií rod Heritiera, zahrnující asi 35 druhů rozšířených v tropech Starého světa. Mezi další příbuzné rody náleží např. Brachychiton a Cola.[16][17] Řada druhů byla převedena do rodu Brachychiton.
Řada druhů lejnic je komerčně těžena pro dřevo. U většiny těžených druhů je středně tvrdé, středně těžké a poměrně snadno opracovatelné, některé mají dřevo velmi lehké. Není příliš odolné vůči rozkladu, termitům a dřevokaznému hmyzu.[18] Dřevo asijské lejnice ořechovité slouží zejména v truhlářství a k výrobě beden, hudebních nástrojů, lodí a podobně.[19] V tropické Americe a Karibiku se těží zejména S. apetala, S. pruriens, S. caribaea a S. rugosa. Dřevo je světle až rezavě hnědé, kvalitní, obchodované pod názvem chicha, v Karibiku i jako maho.[20][21] Africký druh S. rhinopetala má dekorativní a dobře opracovatelné dřevo, obchodované pod názvem lotofa.[22] Dřevo asijského druhu S. campanulata je velmi lehké a snadno opracovatelné a používá se ve velkém množství zejména k výrobě beden a zápalek. Je těženo zejména na Andamanech a obchoduje se pod názvem papita. Z dalších asijských druhů se těží zejména S. oblonga, S. ceramica, S. conwentzii a S. vitiensis.[23][24] V Malajsii se dřevo lejnic označuje jako kelumpang.[18] Vláknitá vnitřní vrstva některých druhů slouží k výrobě provazů, papíru a podobně.[3] Kůra a listy lejnice pálivé slouží v Asii jako jed pro lov ryb (barbasko).[15]
Lejnice ořechovitá (S. foetida) pochází z tropické Asie a Austrálie a je pěstována v tropech celého světa jako okrasný strom. Má podobně jako ostatní druhy lejnic jedlá semena, která však ve větším množství působí projímavě. Konzumují se zpravidla vařená či pražená a chutí připomínají jedlé kaštany. Lze je jíst i syrová a byl z nich též získáván jedlý olej, kterého obsahují 53 až 55 %. Po upražení slouží jako náhražka kakaa. Jako stínící dřevina se pěstuje také americký druh Sterculia apetala.[19][20][25][26] Ze šťávy z kmene tohoto druhu se získává rostlinná guma, známá pod názvem karaya. Používá se v potravinářství jako stabilizátor, emulgátor a zahušťovadlo pod označením E416. Po rozpuštění ve vodě vytváří gel.[27] Guma ze šťávy lejnice ořechovité má podobné vlastnosti jako tragant a používá se např. k lepení hřbetů knih.[19] Kořeny tohoto druhu jsou jedlé a lze je konzumovat syrové.[28] Mladé kořeny S. diversifolia slouží Aboridžincům v Austrálii jako potrava.[29]
Lejnice pálivá (S. urens) má poměrně široké využití v indické Ájurvédě. Guma se aplikuje na bodnutí štírem a bolesti kloubů a užívá se při průjmových onemocněních. Listy slouží k ošetřování zranění, zlomenin a infekcí v krku, kůra se podává k usnadnění porodu, při revmatismu, artritidě a kožních chorobách a jako emetikum, kořeny při horečkách, na zlomeniny a vymknuté klouby.[15] Odvar z kůry lejnice ořechovité je v Indonésii používán k vyvolání potratu. V místní medicíně se využívá i celá řada dalších druhů. V Africe je to zejména S. appendiculata, S. africana a S. tragacantha, v Asii lejnice ořechovitá, S. rubiginosa a S. indica.[19][30][15]
Lejnice jako okrasná dřevina v Brazílii
Guma karaya z lejnice pálivé
Dřevo Sterculia pruriens
Dřevo S. oblonga
Obrázky, zvuky či videa k tématu lejnice ve Wikimedia Commons
Lejnice (Sterculia), česky též sterkulie, je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to dřeviny se střídavými a většinou jednoduchými listy a tlustými větvemi. Kmeny stromovitých druhů mají u paty často ploché opěrné pilíře. Květy jsou pětičetné, bezkorunné, většinou zvonkovité a často zapáchající, podobné květům brachychitonu. Plodem je nápadné souplodí pukavých měchýřků. Rod zahrnuje asi 100 až 150 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Největší počet druhů roste v tropické Asii.
Lejnice jsou významné zejména jako zdroj dřeva s poměrně širokým využitím. V tropických zemích se některé druhy pěstují jako okrasné a stínící dřeviny. Semena jsou jedlá a připomínají chutí jedlé kaštany. Ze šťávy Sterculia apetala se získává guma karaya, používaná pod označením E416 v potravinářství. Četné druhy mají význam v lokální medicíně.
Stinkbäume (Sterculia) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Stinkbaumgewächse (Sterculioideae) innerhalb der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Sie ist mit etwa 100 bis 200 Arten in den Tropen und Subtropen weltweit verbreitet. Die größte Artenvielfalt gibt es im tropischen Asien. In China kommen 26 Arten vor, 14 davon nur dort. Den Namen Stinkbaum führen diese Bäume wegen des stinkenden Geruchs ihrer Blüten.
Sterculia-Arten wachsen als laubabwerfende, meist große Bäume oder Sträucher. Blätter und Blüten haben oft einen starken Geruch. Die wechselständigen Laubblätter sind einfach, gelappt oder handförmig geteilt. Die Blattränder sind glatt oder gezähnt. Es sind meist kurzlebige Nebenblätter vorhanden.
Es werden seiten- oder endständige, meist rispige oder seltener traubige Blütenstände gebildet. Es gibt oft zwittrige und/oder eingeschlechtige Blüten an einem Exemplar (Monözie oder Andromonözie). Die meist radiärsymmetrischen Blüten sind fünfzählig. Die fünf Kelchblätter sind röhrig oder glockenförmig verwachsen. Kronblätter fehlen. Staubblätter sind (0) 10 bis 30 vorhanden. (Drei bis) vier bis fünf Fruchtblätter sind zu einem oberständigen Fruchtknoten verwachsen, sie werden in den Früchten frei. Je Fruchtblatt sind zwei bis viele Samenanlagen vorhanden. Die Staubfäden sind röhrig verwachsen und bilden mit dem Gynoeceum zusammen ein Androgynophor. In den weiblichen Blüten ist das Androgynophor nur sehr kurz und Staminodien befinden sich in einem Ring um die Basis der Fruchtblätter. In den männlichen Blüten umschließt die Staubblattröhre die rudimentären Fruchtblätter. Der Griffel endet mit gleich vielen (manchmal schildförmigen) Narben wie Fruchtblättern.
In Gruppen stehen die meist ledrigen oder seltener holzigen, auffälligen Balgfrüchte sternartig zusammen, die sich bei Reife öffnen und einen bis viele Samen enthalten. Die länglichen Samen sind braun oder samtig schwarz und enthalten meist Endosperm.
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, S. 1007. Als Lectotypus wurde 1929 Sterculia foetida L. festgelegt. Synonyme für Sterculia L. sind: Ivira Aubl., Mateatia Vell., Triphaca Lour., Xylosterculia Kosterm. [1] Die Gattung Sterculia ist heute eine von zwölf Gattungen in der Unterfamilie der Stinkbaumgewächse (Sterculioideae) innerhalb der Familie der Malvengewächse (Malvaceae).[2]
Es gibt etwa 100 bis 200 Sterculia-Arten (Auswahl)[2][3]:
Geöffnete Frucht von Sterculia apetala
Geöffnete Balgfrüchte und Samen von Sterculia balanghas
Geöffnete Balgfrüchte und Samen von Sterculia roxburghiana
Stinkbäume (Sterculia) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Stinkbaumgewächse (Sterculioideae) innerhalb der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Sie ist mit etwa 100 bis 200 Arten in den Tropen und Subtropen weltweit verbreitet. Die größte Artenvielfalt gibt es im tropischen Asien. In China kommen 26 Arten vor, 14 davon nur dort. Den Namen Stinkbaum führen diese Bäume wegen des stinkenden Geruchs ihrer Blüten.
Sterculia[2] is a genus of flowering plants in the mallow family, Malvaceae: subfamily Sterculioideae (previously placed in the now obsolete Sterculiaceae[1]). Members of the genus are colloquially known as tropical chestnuts. Sterculia may be monoecious or dioecious, and its flowers unisexual or bisexual.
A 27-million-year-old †Sterculia labrusca leaf fossil is described from the Evros region in Western Thrace, Greece.[3]
Plants of the World Online includes the following accepted species:[4]
The scientific name is taken from Sterculius of Roman mythology, who was the god of manure; this is in reference to the unpleasant aroma of the flowers of this genus (e.g. Sterculia foetida).
Sterculia species are food plants for the larvae of some Lepidoptera species including the leaf miner Bucculatrix xenaula, which feeds exclusively on this genus.
The pods, particularly those of S. foetida, contain seeds reported to be edible, with a taste similar to cocoa.[8] However, the oil contains cyclopropene fatty acids which could be carcinogenic or co-carcinogenic.[9]
Gum karaya is extracted from Sterculia species, and is used as a thickener and emulsifier in foods, as a laxative, and as a denture adhesive. In India, this is sourced from: Gujarat, Maharashtra, Madras, Madhya Pradesh and Chhota Nagpur.
.jpg)
.jpg)
.JPG)
{{cite book}}: CS1 maint: others (link) _(8679258490).jpg)
Ripe fruit capsules releasing their smooth seeds, Malaysia S. setigera, dry capsules and seeds – MHNT S. pruriens, wood texture – MHNT Sterculia is a genus of flowering plants in the mallow family, Malvaceae: subfamily Sterculioideae (previously placed in the now obsolete Sterculiaceae). Members of the genus are colloquially known as tropical chestnuts. Sterculia may be monoecious or dioecious, and its flowers unisexual or bisexual.
Sterculia es un género de plantas de la subfamilia Sterculioideae. Se les conoce como castaños tropicales.[1]
Son árboles; plantas funcionalmente diclino-monoicas. Hojas simples, enteras o 3–5-lobadas o compuestas, pecioladas, agrupadas en los extremos floríferos. Inflorescencias paniculadas, laxas, multifloras, axilares o subterminales, flores estaminadas y pistiladas con apariencia de perfectas; cáliz campanulado, sépalos 5; corola ausente; androginóforo encorvado más corto que el cáliz; flor estaminada con 10–15 estambres soldados formando una cabezuela, anteras ditecas, gineceo rudimentario; flor pistilada con tubo estaminal abierto, anteras estériles, carpelos 5, estigma capitado. Plurifolículo leñoso, folículos a menudo velutinos por fuera, cubiertos de cerdas ferrugíneas por dentro; semillas 2–4.[2]
Los miembros de Sterculia son el alimento de las larvas de algunas especies de Lepidopteras, incluida Bucculatrix xenaula, que come exclusivamente de este género.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1007. 1753.[2]
Sterculia es un género de plantas de la subfamilia Sterculioideae. Se les conoce como castaños tropicales.
Sterculia est un genre botanique de la famille des Sterculiaceae selon la classification classique, ou de celle des Malvaceae selon la classification phylogénétique. Il compte 200 à 300 espèces d'arbres tropicaux.
Ce genre doit son nom à Sterculius, dieu Romain de la croissance des végétaux (et des engrais) certainement en raison de l'odeur de fumier de l'arbre caca, Sterculia foetida.
Certaines espèces sont en danger notamment Sterculia alexandri, Sterculia cinerea, Sterculia khasiana, Sterculia parviflora et Sterculia schliebenii.
Certaines espèces de Sterculia sont utilisées comme nourriture par les larves de certains lépidoptères.
La gomme de sterculia (exsudat des branches du Sterculia urens) ou gomme karaya est utilisée dans l'industrie alimentaire et pharmaceutique.
Sterculia est un genre botanique de la famille des Sterculiaceae selon la classification classique, ou de celle des Malvaceae selon la classification phylogénétique. Il compte 200 à 300 espèces d'arbres tropicaux.
Ce genre doit son nom à Sterculius, dieu Romain de la croissance des végétaux (et des engrais) certainement en raison de l'odeur de fumier de l'arbre caca, Sterculia foetida.
Sterculia adalah genus tumbuhan berbunga dari familia mallow, Malvaceae. Genus ini sebelumnya ditempatkan dalam familia Sterculiaceae. Anggota dari genus ini dalam bahasa sehari-hari dikenal sebagai Kastanye (Berangan) tropis . Nama ilmiah ini diambil dari mitologi Romawi, Sterculius yang merupakan dewa kotoran; hal ini merujuk pada aroma bunga dari genus ini yang tidak sedap (misalnya Sterculia foetida). Sterculia bisa berumah satu atau berumah dua, dan bunga-bunganya berkelamin tunggal atau biseksual.
Sterculia adalah spesies tumbuhan yang menjadi makanan bagi larva beberapa spesies Lepidoptera termasuk penambang daun Bucculatrix xenaula, yang menjadikan tumbuhan genus ini sebagai makanan pokoknya. Gum karaya diekstrak dari spesies Sterculia, dan digunakan sebagai pengental dan pengemulsi dalam makanan, sebagai obat pencahar, dan sebagai perekat gigi tiruan. Di India, tumbuhan ini dapat ditemui di: Gujarat, Maharashtra, Madras, Madhya Pradesh dan Chhota Nagpur.
Sterculia adalah genus tumbuhan berbunga dari familia mallow, Malvaceae. Genus ini sebelumnya ditempatkan dalam familia Sterculiaceae. Anggota dari genus ini dalam bahasa sehari-hari dikenal sebagai Kastanye (Berangan) tropis . Nama ilmiah ini diambil dari mitologi Romawi, Sterculius yang merupakan dewa kotoran; hal ini merujuk pada aroma bunga dari genus ini yang tidak sedap (misalnya Sterculia foetida). Sterculia bisa berumah satu atau berumah dua, dan bunga-bunganya berkelamin tunggal atau biseksual.
Sterculia adalah spesies tumbuhan yang menjadi makanan bagi larva beberapa spesies Lepidoptera termasuk penambang daun Bucculatrix xenaula, yang menjadikan tumbuhan genus ini sebagai makanan pokoknya. Gum karaya diekstrak dari spesies Sterculia, dan digunakan sebagai pengental dan pengemulsi dalam makanan, sebagai obat pencahar, dan sebagai perekat gigi tiruan. Di India, tumbuhan ini dapat ditemui di: Gujarat, Maharashtra, Madras, Madhya Pradesh dan Chhota Nagpur.
Sterculia L., 1753 è un genere di alberi e arbusti tropicali della famiglia delle Malvacee[1].
Il nome deriva dal dio romano Sterculo e allude all'odore sgradevole dei fiori.
Il genere comprende piante legnose, in gran parte alberi, propri delle regioni tropicali. In genere sono piante caducifoglie, che perdono le foglie durante la stagione secca.
Le foglie sono piuttosto grandi, generalmente ovali o lobate. La disposizione delle foglie sui rami è variabile; in alcune specie hanno una caratteristica disposizione verticillata.
I fiori, raccolti in infiorescenze, sono privi di veri petali; il calice ha però 5 lobi colorati che hanno l'apparenza di petali. Il loro odore sgradevole ha dato nome al genere.
I frutti sono grossi follicoli, cioè frutti secchi che si aprono a maturità liberando i semi (tipicamente 5-6, in alcune specie anche uno solo).
Il genere Sterculia è rappresentato, allo stato spontaneo, nelle regioni tropicali e temperato-calde dell'Asia, dell'Africa, dell'Oceania e delle Americhe.[1]
La massima diversificazione di specie si ha in India e in Cina.
Il genere Sterculia comprende le seguenti specie:[1]
Da alcune specie di Sterculia (particolarmente S. urens e S. scaphigera) si ricava la gomma sterculia (o gomma karaya), usata come additivo alimentare (E416) e in farmacia. Anche altre parti della pianta hanno virtù medicinali (lassative).
Sterculia foetida e qualche altra specie sono utilizzate per alberature stradali nei climi adatti.
Dal tronco di alcune specie si ricavano fibre per cordami [1]. Anche il legno viene talvolta utilizzato.
Sterculia L., 1753 è un genere di alberi e arbusti tropicali della famiglia delle Malvacee.
Il nome deriva dal dio romano Sterculo e allude all'odore sgradevole dei fiori.
Sterculia is een geslacht uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). De soorten komen voor in de Amerikaanse staat Florida, Centraal-Amerika, tropisch Zuid-Amerika, tropisch en zuidelijk Afrika, Madagaskar, Oman, het Indisch subcontinent, Zuidoost-Azië, China, Australazië en het Pacifisch gebied.[1]
Sterculia is een geslacht uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). De soorten komen voor in de Amerikaanse staat Florida, Centraal-Amerika, tropisch Zuid-Amerika, tropisch en zuidelijk Afrika, Madagaskar, Oman, het Indisch subcontinent, Zuidoost-Azië, China, Australazië en het Pacifisch gebied.
Sterculia é um género botânico pertencente à família Malvaceae.[1]
Uma Sterculia e seus frutos vermelhos
Folhas de Sterculias com lagartas
Sterculia é um género botânico pertencente à família Malvaceae.
Поширена назва рослини «тропічний каштан» через форму листків. Латинська назва походить від грецького бога добрив Стеркула.
З дерев цього роду добувають емульгатор і загущувач E416.
Нараховують від 200 до 300 видів. Раніше до цього роду включали Brachychiton, Firmiana, Hildegardia, Pterocymbium, Pterygota, Scaphium.[2]
.jpg){kind=small}
Це незавершена стаття про Мальвові.Chi Trôm (danh pháp khoa học: Sterculia) là một chi khoảng 150-200 loài cây thân gỗ vùng nhiệt đới. Trang web của PlantSystematics.org liệt kê 406 danh pháp khoa học tìm thấy trong một số văn bản khoa học.
Sterculia bị ấu trùng của một số nhậy thuộc Lepidoptera phá hoại, cụ thể là Bucculatrix xenaula chỉ ăn lá của các loài cây thuộc chi này.
Chi Trôm (danh pháp khoa học: Sterculia) là một chi khoảng 150-200 loài cây thân gỗ vùng nhiệt đới. Trang web của PlantSystematics.org liệt kê 406 danh pháp khoa học tìm thấy trong một số văn bản khoa học.
Sterculia bị ấu trùng của một số nhậy thuộc Lepidoptera phá hoại, cụ thể là Bucculatrix xenaula chỉ ăn lá của các loài cây thuộc chi này.
Стеркулия (лат. Sterculia) — род растений семейства Мальвовые, включающий в себя около 200-300 видов деревьев, произрастающих в тропических областях планеты.
Род назван в честь Стеркулиуса — древнеримского бога навоза, благодаря неприятному запаху цветков.
Виды рода — деревья с очередными листьями. Цветки однополые безлепестные, собраны в кистевидные соцветия. Плоды листовковидные.
Из стебля стеркулии жгучей (Sterculia urens), произрастающей в Индии, добывают камедь, используемую в качестве заменителя гуммитрагаканта, получаемого из некоторых видов астрагала. Кроме того, из коры этого дерева добывают волокна для изготовления канатов, верёвок и грубых тканей. Жареные семена употребляют в пищу. Аналогично используются части стеркулии вонючей (Sterculia foetida). Семена некоторых других видов стеркулии также съедобны. У ряда видов, например, у стеркулии разнолистной (Sterculia diversifolia) съедобны также молодые корни.
По информации базы данных The Plant List, род включает 91 вид (ещё более 280 видов имеет неопределённый статус)[2]:
Стеркулия (лат. Sterculia) — род растений семейства Мальвовые, включающий в себя около 200-300 видов деревьев, произрастающих в тропических областях планеты.
Род назван в честь Стеркулиуса — древнеримского бога навоза, благодаря неприятному запаху цветков.
蘋婆屬（學名：Sterculia）是锦葵科下的一屬，全球約有300種，產自熱帶及亞熱帶地區，特別是在亞洲等地的熱帶雨林內。中國有23種及1變種。蘋婆屬也是部分鱗翅目昆蟲幼蟲的寄主植物。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 蘋婆屬（學名：Sterculia）是锦葵科下的一屬，全球約有300種，產自熱帶及亞熱帶地區，特別是在亞洲等地的熱帶雨林內。中國有23種及1變種。蘋婆屬也是部分鱗翅目昆蟲幼蟲的寄主植物。
ピンポンノキ属（ぴんぽんのきぞく、Sterculia）は、アオイ科（従来の分類ではアオギリ科）の属の一つである。旧アオギリ科の代表属で、科に含まれる種の3割に当たる二百数十種が含まれる。
属名はローマ神話に出てくるトイレの神様、転じて「うんこ」からで、この属の植物の中には、ハエに受粉させるために、それとおぼしき悪臭を放つ花を咲かせるものがあることに由来する。なお、日本語の属名は、英語のpingpong treeからだが、これは中国語の苹婆または蘋婆がなまったもので、卓球用のピンポン球とは全く関係がない。
性状が雑多で、かなり性質の違ったものが含まれることから、学者によっていくつかの属に分割することもある。熱帯から亜熱帯のアジアに多いが、アフリカや南米にも自生種がある。中国にはいくつかの種が自生しているが、日本のものはない。常緑または落葉の高木で、樹高は10メートルくらいのものが多い。幹は直立し、葉は普通互生し、前縁のものと、羽状または掌状の切れ込みが入ったものがある。葉の大きなものが多い。花は雌雄同花で、花弁が退化しているものが多いが、代わりに蕚片が発達して美しいものがある。果実は大きく、果肉や種子が食用として利用されているものがかなりある。
欧米では、観賞用として栽培されている種がいくつかある。また、原産地を中心に果肉や種子が食料として利用されている。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ピンポンノキ属（ぴんぽんのきぞく、Sterculia）は、アオイ科（従来の分類ではアオギリ科）の属の一つである。旧アオギリ科の代表属で、科に含まれる種の3割に当たる二百数十種が含まれる。
_(8679258490).jpg)
