nomes no trilho de navegação
Sümürgə, qamçılıca, çalovcıq (lat. Asplenium)[1] – sümürgəkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Sümürgə, qamçılıca, çalovcıq (lat. Asplenium) – sümürgəkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Asplenium L. és un gènere botànic de la família Aspleniaceae.
Conté unes 700 espècies de falgueres conegudes comunament com a falzies, falgueretes o dauradelles. És generalment tractat com únic gènere de la família de les Aspleniaceae, encara que algunes espècies són ocasionalment segregades en llurs propis gèneres. Algunes classificacions inclouen el gènere Asplenium dins l'ordre Asplenials.
Poques espècies d'aquestes falgueres tenen importància econòmica al mercat de l'horticultura. Asplenium nidus o "niu d'au" es valora també com a planta comestible a Taiwan.
La falguera australiana Asplenium bulbiferum està a vegades disponible a hivernacles, i també és d'interès Asplenium viviparum, pels seus nombrosos bulbs a la fronda que poden desenvolupar noves plantes; també són comercialitzats Asplenium rhizophyllum, i diverses espècies mexicanes, incloent-hi Asplenium palmeri. Asplenium platyneuron de Nord-amèrica és també venut als vivers com una planta forta. No obstant això, moltes d'aquestes falgueres són epipètriques o epifítiques i difícils de cultivar.
Segons el tractat Teoria de les Signatures, les falzies o dauradelles eren una bona medicina contra els mals de la melsa, car els sorus tenen la forma d'aquest òrgan de l'abdomen. Per aquesta raó algunes falgueretes d'aquest gènere es coneixen amb el nom d'herba melsera.
Les espècies d'Asplenium són aliment de les larves de diversos lepidòpters incloent Batrachedra bedelliella, que menja exclusivament Asplenium nidus.
Asplenium ceterach
Asplenium trichomanes (esquerra) i A. adiantum-nigrum (dreta), de Thomé, Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885
Asplenium ruta muraria (esquerra) i A. septentrionale (dreta), de Lindman, Bilder ur Nordens Flora 1917–1926
Asplenium L. és un gènere botànic de la família Aspleniaceae.
Sleziník (Asplenium) je rozsáhlý rod kapradin z čeledi sleziníkovité, v jeho širokém pojetí je rozeznáváno okolo 700 druhů a je nejrozsáhlejším rodem leptosporangiátních kapradin. Jsou rozšířeny téměř kosmopolitně po celém světě, několika druhů roste i v tropech. Na území Evropy je známo asi 50 druhů a v České republice asi 9. Některé stálezelené druhy se používají jako okrasné rostliny.[1]
Velký počet druhů a globální rozšíření naznačují i pestrost podmínek, ve kterých se rostliny vyskytují. Mnohé rostou ve vlhkém a trvale zastíněném prostředí, jiným nevadí plné oslunění. Obdobně je tomu i u požadavků na vlastnosti půdy, které se mohou odlišovat i v rámci jednotlivého druhu; příkladem je v ČR hojně rozšířený sleziník červený, jehož jeden podruh roste výhradně na kyselých půdách a druhý pouze na zásaditých.[1]
Sleziníky jsou kapraďorosty rostoucí v zemině či skalních štěrbinách, vzácně i epifyticky. Vyrůstají z vodorovného nebo vystoupavého, krátkého, šupinatého a bohatě kořenujícího oddenku. Vzpřímené nebo téměř vzpřímené listy rostou v hustém trsu, plodné listy bývají vyšší než sterilní a někdy i odlišně tvarované. Často křídlaté listové řapíky mají jeden nebo dva protilehle otočené cévní svazky. Čepele listů bývají různotvaré, od jednoduchých až po čtyřnásobně zpeřené a mají na listech znatelné žilky. Podlouhlé výtrusnicové kupky bývají na jednom lístku po čtyřech až šesti a jsou kryté bělavými, celokrajnými ostěrami. Spory jsou zploštěné, eliptické až ledvinovité, nadzemní gametofyt je zelený.[1][2][3]
V rozrůznění sleziníků hrají velkou roli hybridizace, polyploidizace i aloploidizace. Nejčastěji se vyskytují druhy diploidní, které jsou alogamické a rozmnožují se sexuálně. Méně časté jsou druhy tetraploidní, ty jsou autogamické (schopné samooplození) a mohou se tak rozšiřovat rychleji. Vzájemná, někdy mnohonásobná propojení mají za následek nízký počet determinačních znaků, často jsou kvantitativní povahy a lze je určit jen mikroskopicky. To vede k nejasnostem v příbuznosti a znejisťuje hodnotu jednotlivých taxonů.
Na rod sleziník je nyní nahlíženo jako na široký rod s několika podrody, které byly v minulosti hodnoceny jako samostatné rody. V české přírodě to jsou např. podrody Asplenium L. (sleziník), Ceterach DC. (kyvor) a Phyllitis Hill (jelení jazyk).
V České republice vyrůstají tyto druhy sleziníků:
Vyskytují se také hybridy:
Některé stálezelené, exotické, epifytické druhy, např. Asplenium antiquum a Asplenium dimorphum nebo terestrický Asplenium nidus, se pěstují a osazují se jimi subtropické skleníky. Evropské druhy, např. jelení jazyk celolistý a sleziník červený bývají zase součástí okrasných zahrad a parků.[6]
Sleziník netíkovitý
Sleziník nepravý
Sleziník hadcový
Sleziník hnízdovitý
Sleziník routička
Sleziník zelený
Obrázky, zvuky či videa k tématu sleziník ve Wikimedia Commons
Sleziník (Asplenium) je rozsáhlý rod kapradin z čeledi sleziníkovité, v jeho širokém pojetí je rozeznáváno okolo 700 druhů a je nejrozsáhlejším rodem leptosporangiátních kapradin. Jsou rozšířeny téměř kosmopolitně po celém světě, několika druhů roste i v tropech. Na území Evropy je známo asi 50 druhů a v České republice asi 9. Některé stálezelené druhy se používají jako okrasné rostliny.
Radeløv (Asplenium) er en slægt af bregner indeholdende ca. 700 arter på verdensplan. En række arter forekommer i Danmark, men er alle sjældne eller meget sjældne. Flere arter dyrkes også som haveplanter, og enkelte som stueplanter.
Beskrevne arter
Die Streifenfarne (Asplenium) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Streifenfarngewächse (Aspleniaceae).[1][2][3] Die über 700 Arten sind fast weltweit verbreitet.[1][2][4]
Die Streifenfarn-Arten sind ausdauernde krautige Pflanzen.[5] Sie gedeihen epiphytisch, lithophytisch oder terrestrisch.[1] Sie besitzen ein kurzes, aufrechtes, manchmal auch kriechendes Rhizom, an dem dunkle, lineal-lanzettliche, gegitterte (clathrate)[1] Schuppen sitzen. Die fertilen (sporangientragenden) und sterilen Wedel sind gleichgestaltig: bis zu vierfach gefiedert oder gabelteilig, seltener (wie bei der Hirschzunge) ungeteilt.[1] Die Adern enden frei. Die Blattstiele sind meist am Grund dunkel, häufig kahl und besitzen zwei Leitbündel, die sich oft zu einem x-förmigen Bündel vereinigen[5].
Die Sori stehen einzeln und vom Rand entfernt. Wie der Schleier (Indusium) sind sie meist linealisch,[5] wovon sich auch der Name Streifenfarn ableitet.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 35 oder 36.[1]
Die Erstveröffentlichung der Gattung Asplenium erfolgte durch Carl von Linné. Der Gattungsname Asplenium wurde vom Milzfarn (Asplenium ceterach) auf die Gattung übertragen und leitet sich vom griechischen Wort splen für Milz ab und beruht auf der früheren Verwendung der Art bei „Milzsucht“.[6][7]
Die Abgrenzung der Gattung Asplenium innerhalb der Familie Aspleniaceae wird kontrovers diskutiert. Möglicherweise sind alle übrigen Gattungen der Familie in die Gattung Asplenium einzugliedern. Unabhängig davon umfasst die Gattung mit rund 700 Arten den Großteil der Familie.[8] Bei maximalen Umfang der Gattung Asplenium L. gelten als Synonyme: Acropteris Link, Amesium Newman nom. superfl., Antigramma C.Presl, Arcasplenium Moore ms. ex Baker, Asplenidictyum (Hook.) J.Smith, Asplenium nothosubgen. Asplenoceterach (D.E.Mey.) Rosselló, Muss, Salvo & N.Torres, Asplenium subgen. Ceterach (Willd.) Vida ex Bir, Fraser-Jenk. & Lovis, Asplenium subgen. Phyllitis (Hill) Jermy & Viane, Asplenium subgen. Phyllitopsis (Reichst.) Jermy & Viane, Biropteris Kümmerle, Boniniella Hayata, (gilt manchmal als akzeptierte Gattung) Caenopteris Berg, Ceterach Adanson, Ceterach Garsault, Ceterach Lam. & DC., Ceterach Willd. nom. cons., (gilt manchmal als akzeptierte Gattung). Ceterachopsis (J.Smith) Ching, Ceterachopsis J.Smith, Chamaefilix Hill, Cheilosorum J.Smith, Dareastrum Fée, Darea Jussieu, Diplora Baker, Eremopodium Trevisan, Glossopteris Rafinesque nom. superfl., Glossopteris Rafinesque, Hemionites J.Smith, Hemionitidastrum Fée, Homatoneuron Klotzsch, Hymenasplenium Hayata, Lobium Keyserling, Loxoscaphe (Blume) Presl, Loxoscaphe Moore,Macrophyllidium Rosenst., Micrasplenium Keyserling, Micropodium Mettenius non Saporta,Neottopteridastrum Fée, Nephrodium J.Sm., Notolepeum Newman, Onopteris Necker, Parasplenium Keyserling, Phyllitis Hill, Phyllitis J.Smith, Phyllitis Ludwig, Phyllitis Moench, Scolopendrium Adanson, Sinephropteris Mickel, Stormesia Kickx f., Tarachia Presl, Thamnopteris (Presl) Presl nom. superfl., Trichomanes Bubani, Triphlebia Baker.[9][10]
Daneben gibt es auch zahlreiche inter- und intraspezifische Hybriden, die jedoch wie alle Farn-Hybriden an den oft verklumpten Sporen bzw. unentwickelten Sporangien erkennbar sind.
Die über 700 Arten sind fast weltweit verbreitet.[4] In Mitteleuropa kommen etwa 17 Arten vor.[5][11] Wenn die Gattung Hymenasplenium (mehr als 30 Arten, 8 davon in China) als eigenständig abgetrennt ist, dann kommen in China 90 Arten vor, 17 davon nur dort.[1] In Australien gibt es etwa 30 Arten.[12]
Es gibt etwa 700 Asplenium-Arten:
Es gibt zahlreiche Hybriden; eine der häufigsten ist:
Weitere Hybriden der mitteleuropäischen Arten werden bei Reichstein aufgeführt:
Die Streifenfarne (Asplenium) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Streifenfarngewächse (Aspleniaceae). Die über 700 Arten sind fast weltweit verbreitet.
Asplenium je rod paprati, sa preko 700 vrsta, često smatran jedinim rodom porodice Aspleniaceae. Drugi autori smatraju da je i Hymenasplenium drugi rod u porodici, zasnovano na molekulskofilogenetičkoj analizi sekvenci DNK, različitom broju hromosoma i strukturnim razlikama u rizomima. Tipska vrsta roda je Asplenium marinum.
Najčešći narodni naziv je slezenice ili slezenaste paprati, koji se primjenjuje se za uobičajenije vrste.
Mnoge vrste su izdvojene iz roda Asplenium, kao posebni rodovi. Tu se ubrajaju Camptosorus, Ceterach, Philitis i Tarachia, ali njihove vrste mogu međusobno formirati hibridne oblike i zbog toga se obično uključuju u šire definirani Asplenium.[1]
Neke starije klasifikacije uzdižu Aspleniaceae u taksonomski rang reda kao Aspleniales. Novije klasifikacije svrstavaju ga u podređenu skupinu koja se naziva eupolipode u redu Polypodiales. Unutar eupolipoda Aspleniaceae spada u kladus neformalno i privremeno poznato kao eupolipodi II.
Otkriveno je da je kod nekih vrsta hloroplastni genom evoluirao na složen i krajnje neobičan način. Zbog toga standardne kladističke analize nisu pogodne za rješavanje filogenije određene grupe paprati, pa čak i vrlo sofisticirane metode računarske filogenetike daju malo informacija. Uz hibridizaciju koja se širi u dijelovima ovog roda, postoje i neke vrste poput matični aspleniji (A. bulbiferum) ili Asplenium viviparum koja uglavnom ima bespolno razmnožavanje, u suštini kloniranje sebe iznova i iznova. Dok je većina diploida ili tetraploida, neke vrste (npr. Asplenium shuttleworthianum ) su oktoploidne.[2]
I naučno ime i uobičajeni naziv "slezenska paprat" potiču od starog vjerovanja, zasnovanog na tzv. doktrini potpisa, da je paprat korisna za tegobe slezene, zbog sorusa na poleđini.
Nekoliko ovih paprati imaju ekonomski značaj u hortikulturi. Asplenium nidus i nekoliko vrlo sličnih, usko povezanih vrsta, obično se nalaze u prodaji kao kućna biljka. Australska A. bulbiferum je ponekad dostupna u plastenicima i predstavlja zanimanje, zajedno sa srodnim Asplenium viviparum, sa mnoštvom malih grozdova koji se rađaju na listovima koji mogu izrasti u nove biljke. Ova se karakteristika dijeli i sa istočnom sjevernoameričkom A. rhizophyllum i nekoliko meksičkih vrsta, uključujući Asplenium palmeri. A. platyneuron se također ponekad prodaje u rasadnicima kao otporna biljka. Međutim, mnoge su epipetrične ili epifite i teško ih je uzgajati.
Larve nekih vrsta Lepidoptera koriste asplenije kao prehrambene biljke, uključujući Batrachedra bedelliella, koja se hrani isključivo biljkama vrste A. nidus.
Asplenium je rod paprati, sa preko 700 vrsta, često smatran jedinim rodom porodice Aspleniaceae. Drugi autori smatraju da je i Hymenasplenium drugi rod u porodici, zasnovano na molekulskofilogenetičkoj analizi sekvenci DNK, različitom broju hromosoma i strukturnim razlikama u rizomima. Tipska vrsta roda je Asplenium marinum.
Najčešći narodni naziv je slezenice ili slezenaste paprati, koji se primjenjuje se za uobičajenije vrste.
Trøllakampar (latín Asplenium) hoyra til tann bólkin av plantum, ið verður kallaður blómuleysar plantur. Tað finnast 20.000 sløg av trøllakampum í heiminum, og er hetta slagríkasta fylki, aftaná fylkið við blómuplantum, ið telur 250.000 sløg. Flestu sløgini av trøllakampum finnast í tropunum og trívast best har vátt er. Trøllakampar verða mettir at vera "primitivt" plantuslag, ið er nær í ætt við upprunaplanturnar. Teir hava ikki blómur og seta ikki fræ, men nørast við grókornum, ið hjá summum trøllakampum sita í gróhópum aftanfyri á blaðnum, vardir av einum skjøldri, sum opnar seg, tá grókornini eru búgvin, so at tey kunnu spjaðast. Hjá øðrum sita teir á blaðkantinum, sum er rullaður inneftir, so leingi grókornini ikki eru búgvin.
Summi trøllakampasløg hava tvey sløg av bløðum, eitt slag ið er “sterilt” og eitt sum er “fertilt”. Tað “fertila” blaðið kann hjá summum sløgum vera heilt ymiskt frá tí “sterila”. Trøllakampur kann hava grókorn í milliónatali, men bert fáar nýggjar plantur koma burturúr. Bløðini hava ymiskt skap. Tey kunnu verða innskorin eina, tvær og fleiri ferðir ella als ikki innskorin. Við sínum sermerkta vakstrarlagi líkist trøllakampur, áður enn hann er fullvaksin, einum fiólhøvdi ella tí evsta á fiólini.
Trøllakampar vóru nógv vanligari í Føroyum, áðrenn fólk settu búgv her. Hetta prógva sákornskanningar. Vøksturin í Føroyum er sum heild ávirkaður av seyðabiti, og hevur hann verið tað, síðan fólk settu búgv her. Seyðurin legðist beinanvegin eftir tí fruktagóða gróðri, sum landið var avvaksið við. Hesin gróðurin hvarv eftir stuttari tíð og broyttist til tættbitna gróðurin, sum vit kenna í dag. Sáðkornskanningar vísa, at trøllakampar sum heild fóru nógv aftur aftan á landnám. Teir eru av elstu plantusløgum á jørð og vuksu her fyri meira enn 300 mió árum síðan. Í koltíðini vuksu trøllakampur, javni og bjølluvísa sum stórir skógir.
Ikki allastaðni er seyður sloppin framat at bíta. Tí sæst enn tann mest upprunaligi gróðurin í gjáum og bakkum, har seyður ikki er sloppin framat. Her er gróðurin stórur og fjølbroyttur, og kanningar bera prógv um, at hann hevur verið støðugur í langa tíð av teirri orsøk, at seyður og fólk ikki sluppu framat. Av teimum trøllakampum, ið eru vanligir í Føroyum, eru fyrst og fremst tann stórvaksni trøllakalskampurin, tann heldur fínari mjúki kvennkampurin og dimmgrøni ekstur blóðkampurin. Hesir trøllkampar eru nógv vanligari í londunum sunnan fyri enn norðan fyri okkum.
Fleiri sløg av trøllakampum finnast í brattlendi. Lættast er at fáa eyga á tann stórvaksna trøllakallskampin og tann næstan líka stórvaksna mjúka kvennkampin. Sáðkornskanningar hava víst, at útbreiðslan av trøllakampum minkaði ógvuliga nógv, tá ið fólk settu búgv í Føroyum og høvdu húsdjór síni við sær.
Fimtan sløg av trøllakampum finnast í Føroyum. Flestu av teimum dámar best at vaksa í klettarivum, har vátt og skuggi er - men eisini í grýtutum lendi, brattlendi og gjáum. Ein tann mest vanligi trøllakampurin í Føroyum er fínur klettakampur, meðan svartur trøllakampur og strálhærdur trøllakampur eru sera sjáldsamir og bert finnast á einum stað.
Í 2007 varð nýtt trøllakampaslag funnið í brattlendi í Norðuroyggjum. Hetta er tungutrøllakampur (Asplenium scolopendrium). Hesin trøllakampur er eisini sjáldsamur í hinum Norðurlondunum.
Trøllakampar (latín Asplenium) hoyra til tann bólkin av plantum, ið verður kallaður blómuleysar plantur. Tað finnast 20.000 sløg av trøllakampum í heiminum, og er hetta slagríkasta fylki, aftaná fylkið við blómuplantum, ið telur 250.000 sløg. Flestu sløgini av trøllakampum finnast í tropunum og trívast best har vátt er. Trøllakampar verða mettir at vera "primitivt" plantuslag, ið er nær í ætt við upprunaplanturnar. Teir hava ikki blómur og seta ikki fræ, men nørast við grókornum, ið hjá summum trøllakampum sita í gróhópum aftanfyri á blaðnum, vardir av einum skjøldri, sum opnar seg, tá grókornini eru búgvin, so at tey kunnu spjaðast. Hjá øðrum sita teir á blaðkantinum, sum er rullaður inneftir, so leingi grókornini ikki eru búgvin.
Summi trøllakampasløg hava tvey sløg av bløðum, eitt slag ið er “sterilt” og eitt sum er “fertilt”. Tað “fertila” blaðið kann hjá summum sløgum vera heilt ymiskt frá tí “sterila”. Trøllakampur kann hava grókorn í milliónatali, men bert fáar nýggjar plantur koma burturúr. Bløðini hava ymiskt skap. Tey kunnu verða innskorin eina, tvær og fleiri ferðir ella als ikki innskorin. Við sínum sermerkta vakstrarlagi líkist trøllakampur, áður enn hann er fullvaksin, einum fiólhøvdi ella tí evsta á fiólini.
Asplenium is a genus of about 700 species of ferns, often treated as the only genus in the family Aspleniaceae, though other authors consider Hymenasplenium separate, based on molecular phylogenetic analysis of DNA sequences, a different chromosome count, and structural differences in the rhizomes. The type species for the genus is Asplenium marinum.
The most common vernacular name is spleenworts, applied to the more "typical" species. A. nidus and several similar species are called bird's-nest ferns, the Camptosorus group is known as walking ferns, and distinct names are applied to some other particularly well-known species.
Many groups of species have been separated from Asplenium as segregate genera. These include Camptosorus, Ceterach, Phyllitis, and Tarachia, but these species can form hybrids with other Asplenium species and because of this are usually included in a more broadly defined Asplenium.[1]
Some of the older classifications elevate the Aspleniaceae to the taxonomic rank of order as Aspleniales. The newer classifications place it in the subordinal group called eupolypods within the order Polypodiales. Within the eupolypods, Aspleniaceae belongs to a clade informally and provisionally known as eupolypods II.
It has been found that in some species, the chloroplast genome has evolved in complex and highly unusual ways. This makes standard cladistic analyses unsuited to resolve the phylogeny of that particular group of ferns, and even very sophisticated computational phylogenetics methods yield little information. In addition to hybridization running rampant in parts of this genus, there are also some species like the mother spleenwort (A. bulbiferum) or A. viviparum which mainly reproduce asexually, essentially cloning themselves over and over again. While most are diploid or tetraploid, some species (e.g. A. shuttleworthianum) are octoploid.[2]
Both the scientific name and the common name "spleenwort" are derived from an old belief, based on the doctrine of signatures, that the fern was useful for ailments of the spleen,[3] due to the spleen-shaped sori on the backs of the fronds. "-wort" is an ancient English term that simply means "plant" (compare German -wurz). The plants were thought to cause infertility in women.[3]
Vitruvius relates the story of the name thus:
... certain pastures in Crete, on each side of the river Pothereus, which separates the two Cretan states of Gnosus and Gortyna. There are cattle at pasture on the right and left banks of that river, but while the cattle that feed near Gnosus have the usual spleen, those on the other side near Gortyna have no perceptible spleen. On investigating the subject, physicians discovered on this side a kind of herb which the cattle chew and thus make their spleen small. The herb is therefore gathered and used as a medicine for the cure of splenetic people. The Cretans call it ἄσπληνον. "Book I" . Ten Books on Architecture – via Wikisource.
A few of these ferns have some economic importance in the horticulture trade. The bird's-nest ferns (A. nidus and several very similar, closely related species) are commonly found for sale as a house plant. The Australian mother spleenwort (A. bulbiferum) is sometimes available at greenhouses, and is of interest, along with the related A. viviparum, for the many small bulblets borne on the fronds that may grow into new plants. This characteristic is also shared with the eastern North American walking fern (A. rhizophyllum) and several Mexican species including A. palmeri. The ebony spleenwort A. platyneuron is also sometimes sold in nurseries as a hardy plant. However, many spleenworts are epipetric or epiphytic and difficult to cultivate.
Asplenium species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Batrachedra bedelliella which feeds exclusively on A. nidus. For diseases of Asplenium, see List of foliage plant diseases (Polypodiaceae).
.jpg)
Asplenium is a genus of about 700 species of ferns, often treated as the only genus in the family Aspleniaceae, though other authors consider Hymenasplenium separate, based on molecular phylogenetic analysis of DNA sequences, a different chromosome count, and structural differences in the rhizomes. The type species for the genus is Asplenium marinum.
The most common vernacular name is spleenworts, applied to the more "typical" species. A. nidus and several similar species are called bird's-nest ferns, the Camptosorus group is known as walking ferns, and distinct names are applied to some other particularly well-known species.
Asplenioj (Asplenium) estas plantgenro en la familio de la Aspleniacoj (Aspleniaceae). Tiu ĉi multspecia genro estas disvastigita tutmonde.
La Asplenium-specioj estas multjara herba planto.[1] Ili kreskas epifite, litofite aǔ entere.[2] Ili havas mallongan, vertikalan, kelkfoje rampanta rizomo. La fekundaj sporangioj estas samformaj al la sterilaj palmataj folioj: ĝis kvarope palmata aǔ forkece dividita, malofte nedividita (kiel ĉe cervolanga asplenio).[2]
La soroj staras unuope kaj en certa distanco al la rando. Kiel la induzioj ili estas ofte striformaj,[1]
La baza nombro de kromosomoj estas x = 35 aǔ 36.[2]
La unua mencio de la genro Asplenium faris Carl von Linné. La divido de la genro Asplenium ene de la familio Aspleniaceae estas diskutanta kontroverse. Eble ĉiu genro de la familio apartenas al la genro Asplenium. Jam hodiaǔ la genro havas ĉ. 700 specioj.[3] Ĉe la maksima grandeco de la genro Asplenium L. jenaj sinonimoj ekzistas: Acropteris LINK, Amesium NEWMAN NOM. SUPERFL., Antigramma C.PRESL, Arcasplenium MOORE MS. EX BAKER, Asplenidictyum (HOOK.) J.SMITH, Asplenium nothosubgen. Asplenoceterach (D.E.MEY.) ROSSELLÓ, MUSS, SALVO & N.TORRES, Asplenium subgen. Ceterach (WILLD.) VIDA EX BIR, FRASER-JENK. & LOVIS, Asplenium subgen. Phyllitis (HILL) JERMY & VIANE, Asplenium subgen. Phyllitopsis (REICHST.) JERMY & VIANE, Biropteris KÜMMERLE, Boniniella HAYATA, (kelkfoje ĝi restas akceptita kiel memstara genro. Caenopteris BERG, Ceterach ADANSON, Ceterach GARSAULT, Ceterach LAM. & DC., Ceterach WILLD. NOM. CONS., (kelktempe propra genro). Ceterachopsis (J.SMITH) CHING, Ceterachopsis J.SMITH, Chamaefilix HILL, Cheilosorum J.SMITH, Dareastrum FÉE, Darea JUSSIEU, Diplora BAKER, Eremopodium TREVISAN, Glossopteris RAFINESQUE NOM. SUPERFL., Glossopteris RAFINESQUE, Hemionites J.SMITH, Hemionitidastrum FÉE, Homatoneuron KLOTZSCH, Hymenasplenium HAYATA, Lobium KEYSERLING, Loxoscaphe (BLUME) PRESL, Loxoscaphe MOORE,Macrophyllidium ROSENST., Micrasplenium KEYSERLING, Micropodium METTENIUS non SAPORTA,Neottopteridastrum FÉE, Nephrodium J.SM., Notolepeum NEWMAN, Onopteris NECKER, Parasplenium KEYSERLING, Phyllitis HILL, Phyllitis J.SMITH, Phyllitis LUDWIG, Phyllitis MOENCH, Scolopendrium ADANSON, Sinephropteris MICKEL, Stormesia KICKX F., Tarachia PRESL, Thamnopteris (PRESL) PRESL NOM. SUPERFL., Trichomanes BUBANI, Triphlebia BAKER.[4][5]
Krom tiuj ekzistas multajn inter- kaj intraspeciaj hibridoj, kiuj estas rekoneblaj kiel ĉiu filiko ofte al la buliĝitaj sporoj respektive subevoluitaj sporangio.
La pli ol 700 specioj kreskas ofte mondvaste. En Mezeǔropo hejmiĝas ĉ. 17specioj.[1][6] Se la genro Hymenasplenium (pli ol 30 specioj, de tiu 8 en Ĉinujo) estas rigardata kiel propra genro ekzistas 90 specioj, kaj 17 de tiuj nur tie.[2] En Aǔstralio ekzistas ĉ. 30 specioj.[7]
Ekzistas ĉ. 700 Asplenium-specioj:
Ekzistas multaj hibridojn, unu el la plej ofta estas:
Pliaj mezeropaj specioj estas menciita ĉe Tadeus Reichstein:
Asplenioj (Asplenium) estas plantgenro en la familio de la Aspleniacoj (Aspleniaceae). Tiu ĉi multspecia genro estas disvastigita tutmonde.
Asplenium L. es un género de helechos, comúnmente tratados como único género de la familia de las Aspleniaceae, aunque algunas especies son ocasionalmente segregadas en sus propios géneros. Comprende 1918 especies descritas y de estas, solo 361 aceptadas.[1]
Tienen rizoma corto, vertical, oblicuo o raramente rastrero, con paleas de oblongo-triangulares a linear-lanceoladas, algunas veces filiformes. Frondes fasciculadas; pecíolo negruzco, castaño oscuro o verdoso; lámina palmeada, subromboidal, linear, bifurcada o 1-4 pinnada, con nervadura abierta. Soros de elípticos a lineares; indusio lateral, semejante a los soros en forma y dimensión, abriéndose generalmente hacia el lado del nervio medio. Esporas monoletas, de elipsoidales a esferoidales, con perisporio de verrucoso a equinulado-retícula
Pocas especies de estos helechos tiene importancia económica en el mercado de la horticultura. El Asplenium nidus y varias parecidas, de la misma especie, se comercian activamente. El helecho australiano Asplenium bulbiferum está a veces disponible en invernáculos, y también es de interés con el vinculado Asplenium viviparum, por sus muchos bulbillos en la fronda que puede desarrollar nuevas plantas; también compartida con el Asplenium rhizophyllum, y varias especies mexicanas, incluyendo Asplenium palmeri. El Asplenium platyneuron de Norteamérica es también vendido en viveros como una planta fuerte. Sin embargo, muchos de estos helechos son epipétricos o epifíticos y difíciles de cultivar.
Algunas clasificaciones incluyen a Asplenium en el orden Aspleniales.
Las especies de Asplenium son alimento de las larvas de varios Lepidoptera incluyendo a Batrachedra bedelliella, que come exclusivamente a A. nidus.
Asplenium ceterach
Asplenium trichomanes (izq.) y A. adiantum-nigrum (der.), de Thomé, Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885
Asplenium ruta muraria (izq.) y A. septentrionale (der.), de Lindman, Bilder ur Nordens Flora 1917–1926
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1078. 1753.[2]
Asplénium: nombre genérico del griego íasplénon = "doradilla". Hace referencia al uso terapéutico que se daba a estas plantas durante la Edad Media para curar enfermedades ligadas con el bazo (melancolía, supuestamente, causada por exceso de bilis negra). Así, Asplenium sería una adaptación al latín del griego "splen" (bazo).
Asplenium L. es un género de helechos, comúnmente tratados como único género de la familia de las Aspleniaceae, aunque algunas especies son ocasionalmente segregadas en sus propios géneros. Comprende 1918 especies descritas y de estas, solo 361 aceptadas.
Raunjalg (Asplenium) on taimeperekond raunjalaliste sugukonnast.
Eestis on levinud kolm liiki:
Xardin-belarra edo garaizka (Asplenium) Polypodiales ordenako zenbait iratzeren izena da. Xardin-belarrak mordoan, eta leku hezeetan edo horma zaharretan hazten dira; xardin-belar beltza (Asplenium trichomanes) ez da leku hezeetan hazten. Gingil edo orri txiki biribilez osatutako hostoak dituzte. Xardin-belar beltzaz gainera, xardin-belar horia (Asplenium ceterach officinarum) eta xardin-belar berdea (Asplenium viride) dira ezagunak.[1]
Xardin-belarra edo garaizka (Asplenium) Polypodiales ordenako zenbait iratzeren izena da. Xardin-belarrak mordoan, eta leku hezeetan edo horma zaharretan hazten dira; xardin-belar beltza (Asplenium trichomanes) ez da leku hezeetan hazten. Gingil edo orri txiki biribilez osatutako hostoak dituzte. Xardin-belar beltzaz gainera, xardin-belar horia (Asplenium ceterach officinarum) eta xardin-belar berdea (Asplenium viride) dira ezagunak.
Raunioiset (Asplenium) on suuri saniaissuku raunioiskasvien (Aspleniaceae) heimossa. Siihen kuuluu paljon risteymiä. Suvussa on jopa 720 lajia, joita esiintyy kaikilla mantereilla. Eristyneillä saarilla, kuten Madagaskarilla, Réunionilla ja Havaijilla, kasvaa useita kotoperäisiä raunioislajeja.[1]
Suomessa kasvaa viisi raunioislajia, jotka ovat harvinaisia tai hyvin harvinaisia. Ne kasvavat kaikki kallioilla, monet lajit vain kalkkikallioilla tai emäksisellä alustalla, ja risteytyvät osittain keskenään. Raunioisia esiintyy koko Suomessa paitsi Keski-Pohjanmaalla.[2] Lajit (& uhanalaisuus Suomessa [3]):
Muutamia raunioisia viljellään huonekasvina.
Raunioiset (Asplenium) on suuri saniaissuku raunioiskasvien (Aspleniaceae) heimossa. Siihen kuuluu paljon risteymiä. Suvussa on jopa 720 lajia, joita esiintyy kaikilla mantereilla. Eristyneillä saarilla, kuten Madagaskarilla, Réunionilla ja Havaijilla, kasvaa useita kotoperäisiä raunioislajeja.
Le genre Asplenium regroupe des centaines d'espèces, de variétés et d'hybrides de fougères de la famille des Aspleniaceae.
Le terme asplenium vient du grec ἄσπληνος (ásplênos), qui désigne la fougère capillaire nommée doradille ou ceterach qui était réputée bonne contre les maladies de la rate (σπλήν en grec).
Les plantes de ce genre ne semblent pas avoir eu d'usages alimentaires, mais l'ethnobotaniste François Couplan rapporte que les frondes d’ A. septentrionale font partie des espèces introduites dans le ratafia de Catalogne (liqueur à base de noix verte)[1].
Le genre Asplenium regroupe des centaines d'espèces, de variétés et d'hybrides de fougères de la famille des Aspleniaceae.
Slezenica (vlasak, lat. Asplenium), rod od preko 800 vrsta poluzimzelenih i zimzelenih trajnica iz porodice Aspleniaceae. [1]
Nadzemni cjeloviti ili najčešće razdijeljeni listovi rastu iz podanka, a na donjoj strani su trusne gomilice (sorusi). Često rastu u obalnim predjelima po zidovima i pukotinama stijena i makijama, ali i po vazdazelenim šumama (šiljasta slezenica).
Slezeničevke, porodica koja je po ovom rodu dobila ime, pripada u prave paprati ili papratnice, a u Hrvatskoj raste više vrsta: šiljasta slezenica (A. onopteris), crna slezenica ili dubna (A. adiantum-nigrum), ljekovita slezenica ili zlatinjak (A. ceterach), rascjepkana slezenica (A. fissum), hrvatski endem križani zlatinjak ili kvarnerski jelenak (A. hybridum), petrarkina slezenica (A. petrarchae), zidna slezenica (Asplenium ruta-muraria), streličasti jelenak (A. sagittatum), obični jelenak ili jelenski jezik (A. scolopendrium), smeđa slezenica (A. trichomanes) i još neke.
Marija i Stipe Hećimovič 1986. na otoku Koločepu pronalaze i bilježe tri vrste iz ovoga roda, ljekoviotu slezenicu koju su označili sa imenom Ceterach officinarum, smeđu i šiljastu.
Slezenica (vlasak, lat. Asplenium), rod od preko 800 vrsta poluzimzelenih i zimzelenih trajnica iz porodice Aspleniaceae.
Nadzemni cjeloviti ili najčešće razdijeljeni listovi rastu iz podanka, a na donjoj strani su trusne gomilice (sorusi). Često rastu u obalnim predjelima po zidovima i pukotinama stijena i makijama, ali i po vazdazelenim šumama (šiljasta slezenica).
Slezeničevke, porodica koja je po ovom rodu dobila ime, pripada u prave paprati ili papratnice, a u Hrvatskoj raste više vrsta: šiljasta slezenica (A. onopteris), crna slezenica ili dubna (A. adiantum-nigrum), ljekovita slezenica ili zlatinjak (A. ceterach), rascjepkana slezenica (A. fissum), hrvatski endem križani zlatinjak ili kvarnerski jelenak (A. hybridum), petrarkina slezenica (A. petrarchae), zidna slezenica (Asplenium ruta-muraria), streličasti jelenak (A. sagittatum), obični jelenak ili jelenski jezik (A. scolopendrium), smeđa slezenica (A. trichomanes) i još neke.
Marija i Stipe Hećimovič 1986. na otoku Koločepu pronalaze i bilježe tri vrste iz ovoga roda, ljekoviotu slezenicu koju su označili sa imenom Ceterach officinarum, smeđu i šiljastu.
Asplenium adalah salah satu marga tumbuhan paku yang termasuk dalam bangsa Polypodiales, suku Aspleniaceae.
Asplenium est genus plantarum quod circa septingentas species pteridophytorum continet. Id usitate putatur solum familiae Aspleniacearum genus, sed nonnulli arbitrantur auctores Hymenasplenium esse separatum, ob phylogeneticam molecularem DNA sequentiarum analysin, dissimilem chromosomatum numerum, et variationes in conformationibus rhizomatum. Typus generis est Asplenium marinum.
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Fossilworks • Plantes d'Afrique • Flora of China • Flora of North America • USDA Plants Database 
Haec stipula ad biologiam spectat. Amplifica, si potes! Asplenium est genus plantarum quod circa septingentas species pteridophytorum continet. Id usitate putatur solum familiae Aspleniacearum genus, sed nonnulli arbitrantur auctores Hymenasplenium esse separatum, ob phylogeneticam molecularem DNA sequentiarum analysin, dissimilem chromosomatum numerum, et variationes in conformationibus rhizomatum. Typus generis est Asplenium marinum.
Kalnarūtė (lot. Asplenium) – kalnarūtiečių (Aspleniales) eilės, kalnarūtinių šeimos (Aspleniaceae) augalų gentis.
Gentyje yra apie 700 rūšių.
ir kt.
Kalnarūtė (lot. Asplenium) – kalnarūtiečių (Aspleniales) eilės, kalnarūtinių šeimos (Aspleniaceae) augalų gentis.
Streepvaren (Asplenium) is een geslacht uit de streepvarenfamilie (Aspleniaceae). Het geslacht telt ongeveer zevenhonderd soorten varens. Het is het grootste (en volgens sommige auteurs enige) geslacht van de streepvarenfamilie.
De botanische naam Asplenium is afgeleid van Oudgrieks ἄσπληνον, asplēnon (= miltkruid). De varen is tot in de Middeleeuwen gebruikt als heildrank tegen miltziekten.
In Heukels' Flora van Nederland zijn de soorten die elders wel tot de geslachten Ceterach en Phyllitis gerekend worden bij dit geslacht ingevoegd.
Het zijn kleine tot zeer grote planten van uiteenlopende vorm met een beschubde wortelstok (rizoom) en ongelede bladsteel. Een gemeenschappelijk kenmerk van deze varens zijn de lijnvormige tot langwerpig ovale sori of sporenhoopjes op de onderzijde van de bladeren. De sporenhoopjes liggen zijdelings langs de vrije zijnerven; ze bezitten een aan de nerf vastzittend dekvliesje (indusium).
De streepvarens vallen voor wat betreft hun vorm uiteen in middelgrote, tropische en dikwijls epifytische soorten enerzijds en kleine muur- of rotsvarens in gematigde en koude gebieden anderzijds. Een bekende soort van de eerste categorie is de vogelnestvaren (Asplenium nidus), die dikwijls als kamerplant gehouden wordt.
In Europa komen van nature een twintigtal soorten voor, waarvan drie in Nederland en zeven in België:
Verscheidene tropische soorten worden als kamerplant gekweekt:
Groensteel in Ausseerland (Oostenrijk)
Muurvaren in het Erzgebergte (Duitsland)
Noordse streepvaren in Ahrtal (Duitsland)
Schubvaren
Asplenium obovatum
Steenbreekvaren
Tongvaren
Zwartsteel in de Dordogne (Frankrijk)
.png){kind=small}
... · A. adiantum-nigrum (Zwartsteel) · A. adulterinum · A. aethiopicum · A. ×alternifolium · A. anceps · A. aureum · A. azoricum · A. billotii (Lancetvormige streepvaren) · A. bulbiferum · A. ceterach (Schubvaren) · A. cuneifolium · A. filare · A. fissum · A. fontanum (Genaalde streepvaren) · A. foreziense (Forez-streepvaren) · A. hemionitis · A. jahandiezii · A. lepidum · A. lolegnamense · A. majoricum · A. marinum (Zeestreepvaren) · A. nidus (Nestvaren) · A. obovatum · A. octoploideum · A. onopteris · A. petrarchae · A. ruta-muraria (Muurvaren) · A. scolopendrium (Tongvaren) · A. seelosii · A. septentrionale (Noordse streepvaren) · A. trichomanes (Steenbreekvaren) · A. trichomanes subsp. coriaceifolium · A. trichomanes subsp. pachyrachis · A. trichomanes subsp. quadrivalens · A. trichomanes subsp. trichomanes · A. viride (Groensteel) · A. viviparum · ...
Streepvaren (Asplenium) is een geslacht uit de streepvarenfamilie (Aspleniaceae). Het geslacht telt ongeveer zevenhonderd soorten varens. Het is het grootste (en volgens sommige auteurs enige) geslacht van de streepvarenfamilie.
De botanische naam Asplenium is afgeleid van Oudgrieks ἄσπληνον, asplēnon (= miltkruid). De varen is tot in de Middeleeuwen gebruikt als heildrank tegen miltziekten.
In Heukels' Flora van Nederland zijn de soorten die elders wel tot de geslachten Ceterach en Phyllitis gerekend worden bij dit geslacht ingevoegd.
Multimedia w Wikimedia Commons Zanokcica (Asplenium L.) – rodzaj roślin należących do rodziny zanokcicowatych (Aspleniaceae). Rodzaj liczy ok. 70 gatunków paproci (naziemnych i epifitycznych).
Gatunkiem typowym jest Asplenium marinum L.[2].
Ceterac Adans.
Zanokcica (Asplenium L.) – rodzaj roślin należących do rodziny zanokcicowatych (Aspleniaceae). Rodzaj liczy ok. 70 gatunków paproci (naziemnych i epifitycznych).
Gatunkiem typowym jest Asplenium marinum L..
Asplenium é um género que inclui cerca de 700 espécies de fetos, por vezes considerado como o único género da família Aspleniaceae.
Asplenium é um género que inclui cerca de 700 espécies de fetos, por vezes considerado como o único género da família Aspleniaceae.
Asplenium este un gen care cuprinde circa 700 de specii de ferigi din familia Aspleniaceae.
Asplenium ceterach
Asplenium trichomanes (stânga) şi A. adiantum-nigrum (dreapta), din Thomé, Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885
Asplenium ruta muraria (stânga) şi A. septentrionale (dreapta), din Lindman, Bilder ur Nordens Flora 1917–1926
Asplenium este un gen care cuprinde circa 700 de specii de ferigi din familia Aspleniaceae.
Це рослини з перистим або вільчатим «листям» (точніше вайями, що не є справжнім листям) і короткими вертикальними або повзучими кореневищами, у тропіках — часто великі, з перистими або цілісними вайями завдовжки до 2 м і товстими кореневищами з масою сплутаного коріння.
Рід Аспленій містить близько 700 видів, які поширені по всій земній кулі. У складі флори України сучасні флористи описують 10 — 13 видів, які спорадично зустрічаються практично по всій території країни, переважно в місцях із відслоненнями гранітів, пісковиків, вапняків та інших кристалічних порід. За даними В. М. Голубєва лише в Криму зростає 11 видів цього роду.[2]
Це незавершена стаття про Папороті.Asplenium L., 1753
Виды
Костене́ц, или Костяне́ц[1], или аспле́ний, или аспле́ниум (лат. Asplénium) — род папоротников семейства Костенцовые.
Травянистые наземные, наскальные или эпифитные невысокие растения с перистыми или вильчатыми листьями и короткими вертикальными или ползучими корневищами; в тропиках — часто крупные, с перистыми или цельными листьями длиной до 2 м и толстыми корневищами с массой спутанных корней.
Сорусы линейные, вдоль боковых жилок нижней поверхности листа, закрыты плёнчатым линейным индузием. Некоторые виды образуют на листьях выводковые почки, служащие для вегетативного размножения.
По разным данным, существуют от 450[2] до 700 видов, распространённых по всему миру, главным образом в тропиках.
В России — 11 видов и несколько межвидовых гибридов[3].
Лектотип: Asplenium marinum L.
Костене́ц, или Костяне́ц, или аспле́ний, или аспле́ниум (лат. Asplénium) — род папоротников семейства Костенцовые.
铁角蕨属為铁角蕨科植物，密被黑褐色或深棕色小鳞片,鳞片为披针形，通常近全缘，基部着生。叶子为远生、近生或簇生，柄为草质，通常为淡绿色、青灰色或栗褐色。铁角蕨属包含约700种植物，广泛分布于世界各地，主要以热带和亚热带地区为主，尤其是热带地区，中国境内现知有110种。
此蕨类植物可食用，例如山苏(巢蕨)和过猫(过沟菜蕨)的嫩叶烹炒后都可食用。此种植物具有一定的药用价值，例如：清热解毒、调经止血、收敛止带、外用治烧烫伤、外伤、疔疮肿毒、毒蛇咬伤，是常见的民间药用植物。
铁角蕨属根茎呈横走、斜卧或直立状。密被黑褐色或深棕色小鳞片,鳞片为披针形，通常近全缘，基部着生。叶子为远生、近生或簇生，柄为草质，通常为淡绿色、青灰色或栗褐色。
上面有一纵沟，基部不以关节着生,略具鳞片，向上光滑或偶有小鳞片，小鳞片上达叶轴，往往沿羽轴、主脉或叶下疏生，并常呈不规则的星芒状，易脱落；叶片单一，经常为一至三回羽状（三回羽状叶均为细裂），偶为四回羽状；各回羽轴上面有纵沟，羽片或小羽片往往沿纵沟两侧有下延的狭翅，末回小羽片或裂片基部不对称（即上侧为耳形，下侧楔形），有时为对开式的不等边四边形，边缘有锯齿或撕裂。
叶脉分离 ，斜上，在末回小羽片上为一至多回二歧分枝，或在每一末回线状裂片上只有1条不分枝的小脉；小脉通直，不达叶边，多少明显或隆起，并在叶片上下两面略呈沟槽状。叶草质至革质，有时近肉质，干后淡绿色（肉质）、绿色（草质）或棕色（革质），无毛；叶轴顶端或羽片着生处有时有一芽胞，在母株上萌发。
孢子囊群通常线形（有时近椭圆形），通直，沿每组叶脉上侧一脉的一侧（大都为上侧）着生，单生一脉，罕有双生，有囊群盖；囊群盖同形，厚膜质或纸质，棕色或灰白色，全缘，开向主脉或有时开向叶边：孢子囊柄长，环带通常由20-28个增厚细胞组成。孢子两侧对称，椭圆形，周壁具褶皱，摺皱连接形成网状或不形成网状，表面具小刺状纹饰或光滑，小刺常排列在褶皱上及其周围，外壁表面光滑。
遗传物质含染色体12对(36条)。
铁角蕨属為铁角蕨科植物，密被黑褐色或深棕色小鳞片,鳞片为披针形，通常近全缘，基部着生。叶子为远生、近生或簇生，柄为草质，通常为淡绿色、青灰色或栗褐色。铁角蕨属包含约700种植物，广泛分布于世界各地，主要以热带和亚热带地区为主，尤其是热带地区，中国境内现知有110种。
.JPG)
_(20921196851).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(20921196851).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
