nomes no trilho de navegação
Çiçəkləri müşk ətri verdiyi üçün bitki muskari adlandırılmışdır. Avropa, Asiya və Şimali Amerikada geniş yayılmışdır. Bu cinsin 20-yə yaxın sortu vardır. Onların gülçülükdə 2 növündən geniş istifadə olunur. Salxımşəkilli ilansoğanı (M. botryoides) hündürlüyü 20 sm-ə çatan çoxillik soğanaqlı bitkidir. Enli yarpaqları torpaqda topalarla yığılmışdır. Çiçəyi silindrik formalı, çiçəkləri göy ya da göyümtül-bənövşəyidir. Fırçaşəkilli ilansoğanı (M. racemosum) çiçək yatağı uzunsovdur, çiçəkləri tünd-bənövşəyi, bəzən qara rəngə çalır. Onları bala soğanaqlarla çoxaldırlar. Oktyabrda 10-15x5 sm sxemi üzrə 8-10 sm dərinlikdə torpağa əkirlər. Torpağa üzvi gübrələr verildikdə ilansoğanı yaxşı inkişaf edir. Çiçəkləri dəstə bağlamaq üçün yararlıdır.
Çiçəkləri müşk ətri verdiyi üçün bitki muskari adlandırılmışdır. Avropa, Asiya və Şimali Amerikada geniş yayılmışdır. Bu cinsin 20-yə yaxın sortu vardır. Onların gülçülükdə 2 növündən geniş istifadə olunur. Salxımşəkilli ilansoğanı (M. botryoides) hündürlüyü 20 sm-ə çatan çoxillik soğanaqlı bitkidir. Enli yarpaqları torpaqda topalarla yığılmışdır. Çiçəyi silindrik formalı, çiçəkləri göy ya da göyümtül-bənövşəyidir. Fırçaşəkilli ilansoğanı (M. racemosum) çiçək yatağı uzunsovdur, çiçəkləri tünd-bənövşəyi, bəzən qara rəngə çalır. Onları bala soğanaqlarla çoxaldırlar. Oktyabrda 10-15x5 sm sxemi üzrə 8-10 sm dərinlikdə torpağa əkirlər. Torpağa üzvi gübrələr verildikdə ilansoğanı yaxşı inkişaf edir. Çiçəkləri dəstə bağlamaq üçün yararlıdır.
Muscari és un gènere de plantes amb flor monocotiledònies. En català, dues de les seves espècies reben el nom comú de calabruixa, la calabruixa grossa i la calabruixa petita. Són plantes perennes amb bulb natives d'Euràsia que a la primavera produeixen espigues denses de flors blaves urceolades (en forma d'olla). Hi ha cultivars de flors blanques. El nom del gènere, Muscari, prové del llatí muscus i significa que la seva aroma recorda la del mesc.
Actualment, el gènere està classificat dins la família Hyacinthaceae, però abans s'englobava en la família Liliaceae com un membre de la tribu Hyacintheae. Les quaranta espècies que inclou estan subdividides en quatre grups o subgèneres; Botryanthus, Pseudomuscari, Leopoldia i Muscarimia. [1]
Algunes espècies es considera que són de les primeres a florir a la primavera. Es propaguen fàcilment pels bulbs, prefereixen sòls ben drenats i no massa rics, no els cal ni gaire adob ni gaire aigua, i poden viure a ple sol o amb una lleugera ombra.
Botryanthus
M. armeniacum és l'espècie més coneguda en jardineria. M. aucheri (sinònims: M. lingulatum, M. sintenisii, M. tubergenianum, M. praecox) M. botryoides inclou una varietat 'alba' M. latifolium.
Pseudomuscari
M. azureum (sin. Hyacinthus azureus, Hyacinthella azurea).
Els bulbs de Muscari comosum es mengen envinagrats. Són populars tant a l'Iran com a Grècia i Itàlia (Basilicata i Pulla).
Mucari armeniacum a Armènia.
Detroit, Michigan, EUA.
A Cambridge, Massachusetts, EUA.
Muscari és un gènere de plantes amb flor monocotiledònies. En català, dues de les seves espècies reben el nom comú de calabruixa, la calabruixa grossa i la calabruixa petita. Són plantes perennes amb bulb natives d'Euràsia que a la primavera produeixen espigues denses de flors blaves urceolades (en forma d'olla). Hi ha cultivars de flors blanques. El nom del gènere, Muscari, prové del llatí muscus i significa que la seva aroma recorda la del mesc.
Actualment, el gènere està classificat dins la família Hyacinthaceae, però abans s'englobava en la família Liliaceae com un membre de la tribu Hyacintheae. Les quaranta espècies que inclou estan subdividides en quatre grups o subgèneres; Botryanthus, Pseudomuscari, Leopoldia i Muscarimia.
Modřenec (Muscari Mill.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovité (Asparagaceae). Někteří autoři řadí rod modřenec (Muscari) do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.), dříve se také řadil pod rod hyacintovité (Hyacinthaceae). Někteří autoři vylišují z rodu Muscari ještě menší rod Leopoldia Parl., česky modravec. Tento článek pojednává o rodě modřenec v širším pojetí (Muscari s.l.), včetně rodu Leopoldia.
Jedná se o vytrvalé pozemní byliny, s cibulemi. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou po několika (většinou 2-7) v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou čárkovité, ploché či žlábkovité, často ztlustlé, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, jsou v květenstvích, ve vrcholových hroznech. Na bázi květních stopek jsou drobné listeny, někdy však listeny chybí. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), které jsou téměř po celé délce srostlé v baňkovitou až válcovitou okvětní trubku, zpravidla modré, vzácněji bělavé či fialové. U některých druhů (které jsou řazeny někdy do samostatného rodu Leopoldia) jsou na vrcholu hroznu sterilní květy, barevně i tvarově odlišné od fertilních. Tyčinek je 6, jsou srostlé s okvětní trubkou. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.
Je známo asi 30 druhů, které jsou rozšířeny v Evropě, v jihozápadní Asii a v severní Africe, jinde se vyskytují pouze adventivně.
V ČR rostou 4 druhy z rodu modřenec (Muscari) + jeden nepůvodní. Pouze na jižní Moravě jsou původní druhy modřenec širolistý (Muscari botryoides) a modřenec hroznatý (Muscari neglectum), jinde v ČR může být zplanělý ze zahrádek. Modřenec hroznatý patří mezi silně ohrožené druhy (C2). Modřenec arménský (Muscari armeniacum) není v ČR původní, ale je často pěstován a hojně zplaňuje. V teplejších oblastech roste modřenec chocholatý neboli modravec chocholatý (Muscari comosum, syn.: Leopoldia comosa) a silně ohrožený druh (C2) modřenec tenkokvětý neboli modravec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum, syn.: Leopoldia tenuiflora).
Vybrány byly hlavně druhy vyskytující se v Evropě.
Květena ČR: 8 nebo 9 díl
Obrázky, zvuky či videa k tématu modřenec ve Wikimedia Commons
Galerie Modřenec ve Wikimedia CommonsModřenec (Muscari Mill.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovité (Asparagaceae). Někteří autoři řadí rod modřenec (Muscari) do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.), dříve se také řadil pod rod hyacintovité (Hyacinthaceae). Někteří autoři vylišují z rodu Muscari ještě menší rod Leopoldia Parl., česky modravec. Tento článek pojednává o rodě modřenec v širším pojetí (Muscari s.l.), včetně rodu Leopoldia.
Perlehyacinth (Muscari) er en slægt med ca. 20 arter, som er udbredt i Nordafrika, Mellemøsten, Kaukasus og det sydlige Europa. Det er flerårige, urteagtige planter, der danner et ægformet løg med brune yderskæl. Der dannes 2-7 grundstillede blade pr. år. De er tykke med ensfarvet grønne bladsider, parallelle bladribber og hel rand. Blomsterne er samlet i en endestillet klase på et særligt, bladløst skud. De nederste blomster i standen er midre, anderledes farvede og sterile. De normale blomster er regelmæssige og 3-tallige med rør- eller krukkeformet sammenvoksede blosterblade, der oftest er blå. Frugterne er trerummede kapsler med seks sorte frø.
Beskrevne arter
Die Traubenhyazinthen (Muscari) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae). Mitunter werden sie auch als Perlhyazinthen bezeichnet, in Teilen Süddeutschlands auch als Bauernbübchen.[1] Dagegen ist in Teilen Mitteldeutschlands der Name Bergmännchen für die Pflanze gebräuchlich.[2] Neben den botanischen Arten gibt es auch einige Hybriden. Heimatgebiete der Arten liegen in Europa, in Nordafrika und Südwestasien.
Traubenhyazinthen sind ausdauernde krautige Pflanzen. Diese Geophyten bilden eiförmige Zwiebeln mit einer braunen Umhüllung („Tunika“) als Überdauerungsorgane aus. Nur grundständig stehen (ein bis) meist zwei bis sieben parallelnervige, fleischige Laubblätter.
Auf einem Blütenstandsschaft stehen in einer endständigen Traube viele Blüten zusammen. In jedem Blütenstand sind die oberen Blüten kleiner, anders gefärbt und steril. Die duftenden, zwittrigen Blüten sind dreizählig. Die sechs gleichgeformten Blütenhüllblätter sind röhrig oder urnenförmig verwachsen, sie sind immer kürzer als 2,5 cm und meist blau. Es sind zwei Kreise mit je drei Staubblättern vorhanden; die Staubbeutel sind dunkelblau. Die drei Fruchtblätter sind zu einem grünen, oberständigen Fruchtknoten verwachsen, mit einem Griffel und drei Narben.
Die Kapselfrucht ist dreigeflügelt und enthält sechs schwarze, kugelige Samen.
Die Gattung Muscari wurde 1754 von Philip Miller aufgestellt.[3] Sie wird in vier Untergattungen unterteilt, die auch als eigene Gattungen behandelt werden:[4]
Es gibt etwa 50 Muscari-Arten:[5][6]
Nicht mehr zu dieser Gattung wird gerechnet:
Aus einigen Muscari-Arten wurden Sorten als Zierpflanzen herausgezüchtet:
Die Kleine Traubenhyazinthe und die Schopfige Traubenhyazinthe wachsen in warmen Gebieten Mitteleuropas stellenweise in Obst- und Weingärten. Wegen ihres seltenen Vorkommens sind sie auf der Roten Liste als gefährdet eingestuft. Es handelt sich bei ihnen allerdings um Pflanzen, die durch den Menschen ausgebreitet wurden (sogenannte Ethelochorie). Gartenhistorisch fällt ihre Einführung in die sogenannte orientalische Phase der Zierpflanzen, als zwischen 1560 und 1620 eine Vielzahl von Hyazinthen, Tulpen und Narzissen vor allem aus der Türkei nach Mitteleuropa eingeführt wurden. Die Kleine Traubenhyazinthe und die Schopfige Traubenhyazinthe zählen daher zu den sogenannten Gartenflüchtlingen.
Mit dem Erstausgabetag 1. März 2019 gab die Deutsche Post AG in der Dauerbriefmarkenserie Blumen ein Postwertzeichen im Nennwert von 120 Eurocent mit dem Motiv einer Traubenhyazinthe heraus. Der Entwurf stammt von den Grafikern Stefan Klein und Olaf Neumann aus Iserlohn.
Die Traubenhyazinthen (Muscari) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae). Mitunter werden sie auch als Perlhyazinthen bezeichnet, in Teilen Süddeutschlands auch als Bauernbübchen. Dagegen ist in Teilen Mitteldeutschlands der Name Bergmännchen für die Pflanze gebräuchlich. Neben den botanischen Arten gibt es auch einige Hybriden. Heimatgebiete der Arten liegen in Europa, in Nordafrika und Südwestasien.
De druufhyacint is een geslacht van eenzaodlobbige planten. 't Geslacht wort in de 23e drok van de Heukels in-edeeld in de femilie van de Asparagaceae. Volges 't APG II-systeem (2003) zou 't oek in-edeeld maggen worren in de hyacintenfemilie.
De bekende vertegenwoordiger van dit Euraziatisch geslacht bin de kraoltjes (Muscari botryoides). De kenmaarkende blauwe bloemen geeft de plant zien naam. 't Bin (net as de krokus en de hyacint) veurjaorsbloemen die d'r energie opslaon in een bloembol.
Ongeveer 40, waoronder:
Muscari armeniacum
Muscari botryoides
Muscari neglectum
De druufhyacint is een geslacht van eenzaodlobbige planten. 't Geslacht wort in de 23e drok van de Heukels in-edeeld in de femilie van de Asparagaceae. Volges 't APG II-systeem (2003) zou 't oek in-edeeld maggen worren in de hyacintenfemilie.
De bekende vertegenwoordiger van dit Euraziatisch geslacht bin de kraoltjes (Muscari botryoides). De kenmaarkende blauwe bloemen geeft de plant zien naam. 't Bin (net as de krokus en de hyacint) veurjaorsbloemen die d'r energie opslaon in een bloembol.
Presličica (lat. Muscari) je biljka porijeklom iz Sredozemlja. Uspravnog je stabla, visine od 20 do 25 cm. Podzemno stablo je izdužena lukovica, iz koje idu linearni, pljosnati listovi. Cvjetovi su sitni, skupljeni u guste grozdaste ili klasaste cvasti. Bez mirisa su i razvijaju se u periodu od aprila do maja. Boja cvjetova je svijetloplava do ljubičastoplava.
Presličica se razmnožava lukovicama koje se obrazuju oko matične lukovice. Lukovice se sade u jesen, na baštenskom zemljištu, na kome se dodaje nešto pijeska. Sade se na dubini od 5 cm i rastojanju od 7 cm.
U bašti traži sunčana mjesta, a može uspijevati i na polusjenovitim.
Po precvjetavanju treba potpuno prestati sa zalivanjem. Kada listovi požute, lukovice treba izvaditi iz zemlje, očistiti ih i staviti na čuvanje na prohladnom i tamnom mjestu, do naredne sadnje. Zbog niskog rasta koristi se za cvijetne tepihe i bordure.
Το Μούσκαρι είναι πολυετές βολβικό φυτό που προέρχονται από την Ευρασία. Παράγει πυκνές αιχμές κυανού χρώματος, με το σχήμα των λουλουδιών του να μοιάζουν με τσαμπιά σταφυλιών την άνοιξη. Η κοινή ονομασία για το γένος είναι βοτρύανθος. Συναντάται επίσης με το όνομα σταφυλοϋάκινθος, το οποίο χρησιμοποιείται επίσης για τα σχετικά γένη λεοπολδία και ψευδομούσκαρι, τα οποία συμπεριλαμβάνονται στο μούσκαρι, αλλά δεν θα πρέπει να συγχέονται με τους υάκινθους. Ορισμένα είδη βοτρύανθου χρησιμοποιούνται ως καλλωπιστικά φυτά κήπου.
Το γένος Μούσκαρι προέρχεται από τον παλαιό κόσμο, συμπεριλαμβανομένης της λεκάνης της Μεσογείου, της κεντρικής και νότιας Ευρώπης, της βόρειας Αφρικής, της δυτικής, της κεντρικής και της νοτιοδυτικής Ασίας. Έχει γίνει γηγενές και αλλού, συμπεριλαμβανομένων της Βόρειας Ευρώπης και των Ηνωμένων Πολιτειών.[1] Ο Βρετανός βοτανολόγος Μπράιαν Μάθιου αναφέρει πως πολλά είδη βοτρύανθου, που περιλαμβάνουν όχι μόνο το μούσκαρι αλλά και την λεοπόλδια την εύκομη και το ψευδομούσκαρι, δεν είναι εύκολο να διακριθούν.[2]
Έχει συνήθως ένα ή περισσότερα στενά φύλλα τα οποία προκύπτουν από έναν βολβό. Τα λουλούδια εμφανίζονται την Άνοιξη και σχηματίζουν μια ακίδα, που κρατιέται σε μια στενή ή χαλαρή σπείρα γύρω από ένα κεντρικό μίσχο. Τα λουλούδια συχνά γίνονται λιγότερο σφιχτά σε απόσταση, καθώς το λουλούδι ωριμάζει. Το χρώμα του λουλουδιού ποικίλλει από ανοιχτό μπλε σε πολύ σκούρο μπλε, αλλά και σχεδόν σε μαύρο χρώμα σε ορισμένες περιπτώσεις. Είναι επίσης γνωστές και μορφές αλμπινισμού στο είδος.
Σε ορισμένα είδη, τα άνω λουλούδια μπορεί να έχουν διαφορετικό χρώμα και σχήμα από τα χαμηλότερα λουλούδια. Τα μεμονωμένα λουλούδια αποτελούνται από έξι συντηγμένους κάλυκες που σχηματίζουν ένα σφαιρικό έως επιμήκη ωοειδές σχήμα, συσφιγμένα στο τέλος για να σχηματίσουν ένα στόμα, γύρω από το οποίο τα άκρα των κάλυκων εμφανίζονται σαν μικροί λοβοί ή "δόντια", τα οποία μπορεί να έχουν διαφορετικό χρώμα από τον υπόλοιπο κάλυκα.[2]
Μούσκαρι το βοτρυοειδές - Βοτανική εικονογράφηση
Άνθη
Φύλλα
Το Μούσκαρι είναι πολυετές βολβικό φυτό που προέρχονται από την Ευρασία. Παράγει πυκνές αιχμές κυανού χρώματος, με το σχήμα των λουλουδιών του να μοιάζουν με τσαμπιά σταφυλιών την άνοιξη. Η κοινή ονομασία για το γένος είναι βοτρύανθος. Συναντάται επίσης με το όνομα σταφυλοϋάκινθος, το οποίο χρησιμοποιείται επίσης για τα σχετικά γένη λεοπολδία και ψευδομούσκαρι, τα οποία συμπεριλαμβάνονται στο μούσκαρι, αλλά δεν θα πρέπει να συγχέονται με τους υάκινθους. Ορισμένα είδη βοτρύανθου χρησιμοποιούνται ως καλλωπιστικά φυτά κήπου.
Muscari is a genus of perennial bulbous plants native to Eurasia that produce spikes of dense, most commonly blue, urn-shaped flowers resembling bunches of grapes in the spring. The common name for the genus is grape hyacinth (a name which is also used for the related genera Leopoldia and Pseudomuscari, which were formerly included in Muscari), but they should not be confused with hyacinths. A number of species of Muscari are used as ornamental garden plants.
The genus Muscari originated in the Old World, including the Mediterranean basin, central and Southern Europe, northern Africa, western, central and south-western Asia. It has become naturalized elsewhere, including Northern Europe and the United States.[1]
Brian Mathew says that many species of grape hyacinths, including not only Muscari but also the related Leopoldia and Pseudomuscari, are difficult to distinguish.[2] They usually have one or more narrow leaves which arise from a bulb. The flowers appear in the spring and form a spike or raceme, being held in a close or loose spiral around a central stalk. The flowers often become less tightly spaced as the flower matures. The flower colour varies from pale blue to a very dark blue, almost black in some cases (albino forms are also known). In some species, the upper flowers may be of a colour or shape different from the lower flowers. Individual flowers are composed of six fused tepals forming a spherical to obovoid shape, constricted at the end to form a mouth around which the ends of the tepals show as small lobes or "teeth", which may be of a color different from the rest of the tepal.[2]
The use of muscari as part of the name of at least some of the species included in the modern genus can be traced back to Carolus Clusius in 1601, long before the modern rules of botanical nomenclature were established.[3] In 1753, Carl Linnaeus used the name Hyacinthus muscari for the plant now called Muscari racemosum.[4] In 1754, Philip Miller formally established the genus Muscari according to modern rules of nomenclature.[3] The name muscari comes from the Greek muschos, musk, referring to the scent.[5]
Classified in the family Asparagaceae, subfamily Scilloideae,[6] the genus was formerly placed in the Liliaceae as a member of the tribe Hyacintheae. There are about forty species. The genus was at one time divided into four groups or subgenera: Botryanthus, Pseudomuscari, Leopoldia and Muscarimia.[2] Pseudomuscari and Leopoldia are now treated as separate genera.[7] The genus Muscari is now more or less equivalent to the Botryanthus group.
A complication in splitting up the broad genus is that Miller's original Muscari included representatives of at least three of the new genera. Which one should retain the name Muscari would normally be decided by where the type species was placed; however, Miller did not designate a type species, although the etymology of the genus name points to the species Linnaeus called Hyacinthus muscari (now Muscari racemosum).[3]
The Muscarimia group are retained in Muscari by the Kew World Checklist of Selected Plant Families. Two species have been placed in this group: M. macrocarpum and M. racemosum (under the name M. muscarimi).[2]
As of 2023, the World Checklist of Selected Plant Families accepts 79 species, including:[1]
The names of some of the species are somewhat confused, especially in the horticultural literature. Thus the name M. racemosum is commonly found as an incorrect synonym for M. neglectum, with M. muscarimi or M. moschatum being used for the true M. racemosum.[8] Muscari fatmacereniae was recently described from Turkey.[9]
Some species are among the earliest garden flowers to bloom in the spring. They are planted as bulbs and tend to multiply quickly (naturalise) when planted in good soils. They prefer well drained sandy soil, that is acid to neutral and not too rich. Naturally found in woodlands or meadows, they are commonly cultivated in lawns, borders, rock gardens and containers. They require little feeding or watering in the summer, and sun or light shade.
The UK National Collection of Muscari is held by Richard Hobbs at his Witton Lane garden in Little Plumstead, Norfolk, which he shares with his partner Sally Ward.[13]
Muscaris, 1929 illustration by Eugène-Jules Eudes. Muscari is a genus of perennial bulbous plants native to Eurasia that produce spikes of dense, most commonly blue, urn-shaped flowers resembling bunches of grapes in the spring. The common name for the genus is grape hyacinth (a name which is also used for the related genera Leopoldia and Pseudomuscari, which were formerly included in Muscari), but they should not be confused with hyacinths. A number of species of Muscari are used as ornamental garden plants.
Muscari Mill. es un género de pequeñas plantas herbáceas, perennes y bulbosas perteneciente a la subfamilia de las escilóideas dentro de las asparagáceas. Comprende aproximadamente 40 especies nativas de Eurasia caracterizadas por sus bellos racimos de flores de colores brillantes.
Las especies de Muscari son plantas pequeñas, que no superan los 20-25 cm de altura, herbáceas, acaules, bulbosas, de hojas arrosetadas, lineares y flores pedunculadas, vistosas, perfumadas o inodoras, dispuestas en racimos simples en la extremidad de un largo escapo, llevando a menudo en su parte superior un penacho de flores estériles.
Las flores son actinomorfas, hermafroditas o parcialmente estériles. El perigonio es urceolado, compuesto de 6 tépalos soldados en casi toda su extensión, 6-dentado en el ápice. El color de las flores es en general azul, pero hay especies y variedades de color lila, blanco y amarillo. El androceo está compuesto por 6 estambres, inclusos, pequeños. El ovario es súpero, sésil, trilocular, con los lóculos biovulados. El estilo es corto. Presentan 3 estigmas pequeños. El fruto es una cápsula trígona o trialada.
Varias especies de Muscari se cultivan con propósitos ornamentales y existen muchos cultivares disponibles en el mercado. Florecen en primavera y varias de las especies y cultivares son de las primeras plantas en florecer en esa estación. Se utilizan en borduras y, gracias a su capacidad para difundirse, para naturalizar en parques grandes.
El cultivo de estas especies no presenta inconvenientes. Los bulbos se plantan en cualquier tipo de terreno a finales de verano o principios de otoño, a unos 8-10 cm de profundidad. No deben fertilizarse o abonarse, ya que tal práctica favorece el desarrollo vegetativo en desmedro de las flores. Tienden a difundirse espontáneamente y después de unos años se hacen muy densas y es conveniente ralearlas. Las especies del género también se prestan para el cultivo de macetas en interiores. Si se plantan a principios del otoño en interiores pueden florecer en pleno invierno.
Se multiplican en otoño por división de los bulbos, que deben replantarse inmediatamente.
El género fue descrito por Eugène Henri Perrier de la Bâthie y publicado en Bulletin de la Société Botanique de France 81: 819. 1934[1935].[2]
Muscari: nombre genérico que deriva del latín medieval muscarium, es un derivado del almizcle, que evoca el olor almizclado de ciertas especies.
Muscari Mill. es un género de pequeñas plantas herbáceas, perennes y bulbosas perteneciente a la subfamilia de las escilóideas dentro de las asparagáceas. Comprende aproximadamente 40 especies nativas de Eurasia caracterizadas por sus bellos racimos de flores de colores brillantes.
Helmililjat (Muscari) on parsakasveihin (aiemmin hyasinttikasveihin Hyacinthaceae) kuuluva sipulikasvien suku. Siihen kuuluu 30 lajia. Helmilijat esiintyvät luonnossa Välimeren alueella ja Lounais-Aasiassa. Ne kukkivat keväällä, harvoin syksyllä. Usein kellonmuotoiset kukat muodostavat terttukukinnon lehdettömään varteen. Monia helmililjalajeja viljellään koristekasveina, sipulikukkina.[1]
Tummahelmililja.
Tummahelmililja.
Hentohelmililja.
Mustehelmililja.
Isohelmililja.
Helmililjat (Muscari) on parsakasveihin (aiemmin hyasinttikasveihin Hyacinthaceae) kuuluva sipulikasvien suku. Siihen kuuluu 30 lajia. Helmilijat esiintyvät luonnossa Välimeren alueella ja Lounais-Aasiassa. Ne kukkivat keväällä, harvoin syksyllä. Usein kellonmuotoiset kukat muodostavat terttukukinnon lehdettömään varteen. Monia helmililjalajeja viljellään koristekasveina, sipulikukkina.
Muscari est un genre de plantes à fleurs de la famille des Asparagaceae, autrefois classé dans celle des Liliaceae. Au stade de plantule, les muscaris ne présentent qu'un seul cotylédon, ce qui le classe parmi les Monocotylédones. Appelés aussi « jacinthes à grappes », les muscaris sont des plantes bulbeuses d'assez petite taille, parmi lesquelles on distingue une quarantaine d'espèces La floraison, généralement d'un bleu-violet soutenu, a lieu tôt, à la fin de l'hiver et au printemps (fin février - mars). Le Muscari d'Arménie (Muscari armeniacum) est l'espèce la plus cultivée, dont les variétés horticoles peuvent être de diverses nuances de bleu, blanc ou rose.
Bien que la plupart des muscaris actuellement cultivés soient inodores, le nom de « Muscari » vient du grec muschos, (musqué), car certaines variétés ont une odeur musquée[3].
Le muscari a des feuilles vertes un peu charnues, étroites et allongées qui apparaissent en général après l'inflorescence et qui tendent à sortir en automne[3].
Selon les espèces ou cultivars, les muscaris peuvent mesurer de 10 à 60 cm de hauteur, et les fleurs être de couleur bleu pâle à bleu sombre ou encore blanches ou rose.
L'inflorescence est en épi. La fleur a une forme arrondie ainsi qu'une petite ouverture à l'extrémité[3].
La plante forme un bulbe et se reproduit principalement par multiplication végétative. Les fleurs supérieures ne servent qu'à attirer les pollinisateurs et leurs graines sont généralement stériles[3].
Comme il entre en dormance en été, il est particulièrement résistant à la sécheresse[4].
Ils sont originaires du centre et sud de l'Europe, nord de l'Afrique, ouest, centre et sud-ouest de l'Asie, et se sont naturalisés dans plusieurs pays tempérés[3].
Des alcaloïdes pyrrolizidiniques sont présents dans les bulbes de muscari[5].
Selon la classification employée, le genre Muscari fait partie de la famille :
Le genre Muscari compte environ 40 espèces[3] dont les plus connues sont les suivantes :
La culture est facile; le muscari tolère les sols pauvres et requiert peu de soin, mais il préfère un emplacement ensoleillé au printemps[3]. Il est cultivé en tant que plante ornementale, principalement. Son bulbe étant légèrement toxique, ils sont rarement mangés par des animaux[3].
Le Muscari d'Arménie (Muscari armeniacum) est l'espèce la plus cultivée[3]. Elle se ressème abondamment et est rustique en zone 3[3].
Le muscari est l'une des quatre plantes retrouvées dans la tombe d'un individu néandertalien, à Shanidar, un site archéologique en Irak[6].
En ethnobotanique, l'usage alimentaire du muscari est attesté depuis l'Égypte antique[7], et notamment en Grèce en Espagne et Turquie[8], mais il est particulièrement consommé en Italie[9]. Ce n'est pas une plante ayant été domestiquée ni cultivée ; elle est principalement récoltée à l'état sauvage[7].
La consommation traditionnelle de bulbes de muscari, particulièrement ceux du muscari à toupet, a eu une valeur culturelle importante pour les immigrants italiens aux États-Unis, bien que les bulbes contiennent des molécules hépatotoxiques : « Les muscaris appartiennent à une famille de Monocotylédones, les Hyacinthacées, où les substances dangereuses ne sont pas rares, comprenant des molécules hépatotoxiques susceptibles d’induire des affections graves par effet cumulatif. Le bulbe de muscari à toupet (lampascioni, lampagione, cipollaccio) a une valeur identitaire à ce point élevée que les immigrés italiens aux États-Unis en importaient par cargos entiers à l’occasion des festivités commémoratives, en importent peut-être encore. Il reste très apprécié en plusieurs provinces de la Péninsule, apprêté à l’huile, à la façon des tomates sèches. Les toxicités masquées, qui induisent à long terme des affections sans rapport manifeste avec les substances ingérées, que les sociétés traditionnelles ne relient pas à leurs pratiques alimentaires, sont fréquentes sous toutes les latitudes[10]. »
Selon BioLib (3 mars 2019)[2] :
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (3 mars 2019)[11] :
Selon Tropicos (3 mars 2019)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Muscari botryoides ‘album’
Muscari 'Pink Sunrise'
Muscari est un genre de plantes à fleurs de la famille des Asparagaceae, autrefois classé dans celle des Liliaceae. Au stade de plantule, les muscaris ne présentent qu'un seul cotylédon, ce qui le classe parmi les Monocotylédones. Appelés aussi « jacinthes à grappes », les muscaris sont des plantes bulbeuses d'assez petite taille, parmi lesquelles on distingue une quarantaine d'espèces La floraison, généralement d'un bleu-violet soutenu, a lieu tôt, à la fin de l'hiver et au printemps (fin février - mars). Le Muscari d'Arménie (Muscari armeniacum) est l'espèce la plus cultivée, dont les variétés horticoles peuvent être de diverses nuances de bleu, blanc ou rose.
Bleib atá dúchasach don Eoraip is réigiún na Meánmhara. Na duilleoga cosúil le féar leathshorcóireach. Na bláthanna i mbláthra dlúth, cosúil le spíce, cromtha próca-chruthach le 6 mhaothán beag. Na bláthanna gorma uachtaracha neamhthorthúil go minic, ach níos gile daite ná na bláthanna eile, agus feidhmíonn mar mhealladh breise. Saothraítear go minic mar mhaisiúchán é.
Presličica (lat. Muscari), rod jednosupnica iz porodice šparogovki. Pedeset priznatih vrsta[1] lukovičastih trajnica koje su rasprostranjene po Mediteranu Europe , Afrike i Azije, te na zapadu i jugozapadu Azije.
U Hrvatskoj raste mala presličica (M. botryoides), čevuljasta presličica ili zmijino grožđe (M. neglectum), sitnocvjetna presličica ((M. parviflorum)[2]
Kitnjasta presličica ili čuperasta presličica ne pripada ovom rodu nego u rod Leopoldia, Leopoldia comosa (L.) Parl.
Presličica (lat. Muscari), rod jednosupnica iz porodice šparogovki. Pedeset priznatih vrsta lukovičastih trajnica koje su rasprostranjene po Mediteranu Europe , Afrike i Azije, te na zapadu i jugozapadu Azije.
U Hrvatskoj raste mala presličica (M. botryoides), čevuljasta presličica ili zmijino grožđe (M. neglectum), sitnocvjetna presličica ((M. parviflorum)
Kitnjasta presličica ili čuperasta presličica ne pripada ovom rodu nego u rod Leopoldia, Leopoldia comosa (L.) Parl.
Kitelnička (Muscari) je ród ze swójby hyacintowych rostlinow (Hyacinthaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Muscari Mill. è un genere di piante della famiglia delle Asparagacee.[1]
Comprende specie bulbose con infiorescenze disposte in spighe o racemi, tra l'azzurro e l'indaco. Tutte hanno in comune il bulbo tunicato e le foglie strette e lunghe fino a 30 cm.
Il nome di Muscari venne attribuito da C. Clusius, per il tenue profumo somigliante a quello del muschio di alcune specie.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Muscari Mill. è un genere di piante della famiglia delle Asparagacee.
Muscari est genus plantarum florentium in familia Hyacinthacearum, in quo sunt circa quadraginta species.
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Plantes d'Afrique • Flora of China • Flora of North America • USDA Plants Database 
Haec stipula ad Asparagales spectat. Amplifica, si potes! Muscari est genus plantarum florentium in familia Hyacinthacearum, in quo sunt circa quadraginta species.
žr. tekstą
Kitos reikšmės – Žydrė (reikšmės).
Žydrė (Muscari) – smidrinių (Asparagaceae) augalų gentis. Genties pavadinimas nuo lotynų kalbos žodžio muscus – muskusas. Tai žemos ar vidutinio dydžio svogūninės žolės, turinčios belapį žiedstiebį. Lapai pamatiniai, lancetiški. Žiedai maži, kvapūs, sukrauti kekėse. Žydi balandžio – birželio mėn.
Gentyje yra apie 50 rūšių, paplitusių Vidurio Europoje, Viduržemio pajūrio šalyse, Kaukaze, Vidurinėje Azijoje, Šiaurės Afrikoje, Irane. Lietuvoje darželiuose kaip dekoratyviniai augalai auginama:
Kitos reikšmės – Žydrė (reikšmės). Žydrė (Muscari) – smidrinių (Asparagaceae) augalų gentis. Genties pavadinimas nuo lotynų kalbos žodžio muscus – muskusas. Tai žemos ar vidutinio dydžio svogūninės žolės, turinčios belapį žiedstiebį. Lapai pamatiniai, lancetiški. Žiedai maži, kvapūs, sukrauti kekėse. Žydi balandžio – birželio mėn.
Gentyje yra apie 50 rūšių, paplitusių Vidurio Europoje, Viduržemio pajūrio šalyse, Kaukaze, Vidurinėje Azijoje, Šiaurės Afrikoje, Irane. Lietuvoje darželiuose kaip dekoratyviniai augalai auginama:
Kuoduotoji žydrė (Muscari comosum). Auginama darželiuose. Dekoratyvinis augalas. Kekinė žydrė (Muscari racemosum). Lapai linijiški, žemyn išsilenkę. Dekoratyvinis augalas. Auginama darželiuose. Smulkiažiedė žydrė (Muscari botryoides). Lapai linijiški, iki 8 mm pločio, statūs. Auginamas kaip dekoratyvinis augalas darželiuose. Plačialapė žydrė (Muscari latifolium). Auga soduose, sodybų gėlynuose. Lapai su trumpais plaukeliais. Armėninė žydrė (Muscari armeniacum). Gana dažnai auginama sodybų gėlynuose, kapinėse. VikižodynasMuskares (latīņu: Muscari) — asparāgu dzimtas ģints. Sīpoli nelieli, daudzgadīgi. Ziedi zili, blīvos ķekaros uz stingriem ziednešiem. Ķekara apakšējie ziedi ir auglīgi, augšējie — sterili. No Vidusjūras apgabala līdz Kaukāzam. Aptuveni 50 sugas. Latvijā kā krāšņumaugus audzē Armēnijas muskari (Muscari armeniacum) un tās šķirnes, ķekaru muskari (Muscari racemosum), mazo muskari (muscari botryoides) u.c. sugas. Pavairo ar sīpoliem un sēklām.
Druifhyacint (Muscari) is een geslacht van eenzaadlobbige planten. Het geslacht wordt in de 23e druk van de Heukels ingedeeld in de Aspergefamilie (Asparagaceae). Volgens het APG II-systeem (2003) zou het ook ingedeeld mogen worden in de Hyacintenfamilie (Hyacinthaceae) (keuzemogelijkheid).
De bekendste vertegenwoordigers van dit Euraziatische geslacht zijn de "Blauwe druifjes" (Muscari botryoides): de kenmerkende blauwe bloemen geven de plant zijn naam (al bestaat er ook een witte variant). Het zijn (net als sneeuwklokjes en hyacinten) voorjaarsbloeiers die hun energie opslaan in een bloembol.
Ongeveer 40, waaronder:
Muscari armeniacum
Muscari azureum
Muscari botryoides
Muscari comosum
Muscari latifolium
Muscari neglectum
Muscari armeniacum f. szovitsianum
Druifhyacint (Muscari) is een geslacht van eenzaadlobbige planten. Het geslacht wordt in de 23e druk van de Heukels ingedeeld in de Aspergefamilie (Asparagaceae). Volgens het APG II-systeem (2003) zou het ook ingedeeld mogen worden in de Hyacintenfamilie (Hyacinthaceae) (keuzemogelijkheid).
De bekendste vertegenwoordigers van dit Euraziatische geslacht zijn de "Blauwe druifjes" (Muscari botryoides): de kenmerkende blauwe bloemen geven de plant zijn naam (al bestaat er ook een witte variant). Het zijn (net als sneeuwklokjes en hyacinten) voorjaarsbloeiers die hun energie opslaan in een bloembol.
Perleblomslekta (Muscari) er en slekt i aspargesfamilien. Den ble tidligere regnet til hyasintfamilien og før det til liljefamilien.
De er flerårige urter med løk og grunnstilte blad. Blomstene er små og sitter i aks-lignende klaser på stilker uten blad. Utbredelsen omfatter Europa, Nord-Afrika og Vest-Asia. I Kew World Checklist of Selected Plant Families flyttes noen arter som tidligere ble regnet til Muscari, til slektene Pseudomuscari og Leopoldia.[1]
Flere av artene er populære hageplanter som blomster om våren. Blant de dyrkede artene er perleblom, krukkeperleblom og storperleblom. Fjærperleblom er nå flyttet til Leopoldia. To av artene, perleblom og krukkeperleblom, finnes forvillet i Norge.[2]
Perleblomslekta (Muscari) er en slekt i aspargesfamilien. Den ble tidligere regnet til hyasintfamilien og før det til liljefamilien.
De er flerårige urter med løk og grunnstilte blad. Blomstene er små og sitter i aks-lignende klaser på stilker uten blad. Utbredelsen omfatter Europa, Nord-Afrika og Vest-Asia. I Kew World Checklist of Selected Plant Families flyttes noen arter som tidligere ble regnet til Muscari, til slektene Pseudomuscari og Leopoldia.
Flere av artene er populære hageplanter som blomster om våren. Blant de dyrkede artene er perleblom, krukkeperleblom og storperleblom. Fjærperleblom er nå flyttet til Leopoldia. To av artene, perleblom og krukkeperleblom, finnes forvillet i Norge.
Hasło w Wikisłowniku Szafirek (Muscari Mill.) – rodzaj roślin z rodziny szparagowatych. Należy tu ok. 30 gatunków występujących w północnej Afryce, Europie i południowo-zachodniej Azji. Kilka gatunków zostało rozprzestrzenionych na świecie jako rośliny ozdobne[2]. Gatunkiem typowym jest Muscari botryoides (L.) Mill.[3].
Bylina z organem zimującym w postaci podziemnej, owalnej cebuli z brązową tuniką, bez cebulek przybyszowych. Liście tylko odziomkowe w liczbie 2–7 o blaszce równowąskiej, czasem bruzdowanej, nagiej, zwykle mięsistej. Kwiatostan groniasty na szczycie głąbika, wielo- i gęstokwiatowy, rozciągający się zwykle podczas owocowania, z przysadkami. Bliżej wierzchołka kwiaty mniejsze, płonne i często odmiennie zabarwione. Kwiaty pachnące. Okwiat rurkowaty lub dzbankowaty, listków okwiatu 6, zrośniętych, tylko na szczycie wolnych i tu odgiętych. Miodniki na wewnętrznej części listków okwiatu. Pręcików 6 w dwóch okółkach, dłuższe od okwiatu, pylniki ciemnoniebieskie, kuliste. Zalążnia górna, zielona z 3 komorami. Słupek pojedynczy, zakończony trójdzielnym znamieniem. Owocem jest tępo trójkanciasta torebka zawierająca 6 kulistych, czarnych nasion[2].
Botryanthus Kunth, Botryoides N. M. Wolf, Botryphile R. A. Salisbury
Rodzaj z podrodziny Scilloideae Burnett (plemię Hyacintheae podplemię Hyacinthinae[4]) z rodziny szparagowatych w obrębie szparagowców. W poprzedniej wersji systemu (APG II z 2003) zaliczany wraz z obecną podrodziną Scilloideae do rodziny hiacyntowatych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa liliowe (Liliidae J.H. Schaffn.), nadrząd Lilianae Takht., rząd amarylkowce (Amaryllidales Bromhead), rodzina hiacyntowate (Hyacinthaceae Batsch), rodzaj szafirek (Muscari Mill.)[5].
Cebule szafirków wykopuje się w czerwcu i lipcu. Można je przechowywać w suchym piasku w temperaturze około 20 °C lub od razu wysadzić w miejsce docelowe we wrześniu lub październiku. Cebule umieszcza się w ziemi na głębokości ok. 6–8 cm w rozstawie ok. 8–10 cm ponieważ roślina szybko się rozrasta. Szafirki nie potrzebują częstego przesadzania. Regularnie nawożone mogą rosnąć w jednym miejscu nawet kilka lat[7].
Szafirek (Muscari Mill.) – rodzaj roślin z rodziny szparagowatych. Należy tu ok. 30 gatunków występujących w północnej Afryce, Europie i południowo-zachodniej Azji. Kilka gatunków zostało rozprzestrzenionych na świecie jako rośliny ozdobne. Gatunkiem typowym jest Muscari botryoides (L.) Mill..
Muscari é um gênero da família Asparagaceae.
Muscari armeniacum (numite popular "zambile struguraș") sunt un grup de erbacee toxice din genul de plante Muscari din Eurasia, care produc spici cu flori albastre care seamănă cu niște strugurași. Pot fi găsite până la o altitudine de 2000 m.
Bulbii au un diametru de 2–3 cm, iar frunzele (3-5 la număr) sunt așezate în formă de rozetă, 0,5-0,8 cm late, 15–20 cm lungi. Tulpina de 10–25 cm este robustă. Florile sunt în număr mare și sunt în formă de ciorchine. Lungimea lor este de ca. 0,5 cm, sunt de culoare albastru închis (sau mai rar albastru deschis), cu vârful coroanei alb.
Muscari armeniacum înflorește la începutul primăverii. Epitetul de specie, armeniacum înseamnă "din Armenia".
Muscari armeniacum în Armenia.
Muscari armeniacum (numite popular "zambile struguraș") sunt un grup de erbacee toxice din genul de plante Muscari din Eurasia, care produc spici cu flori albastre care seamănă cu niște strugurași. Pot fi găsite până la o altitudine de 2000 m.
Bulbii au un diametru de 2–3 cm, iar frunzele (3-5 la număr) sunt așezate în formă de rozetă, 0,5-0,8 cm late, 15–20 cm lungi. Tulpina de 10–25 cm este robustă. Florile sunt în număr mare și sunt în formă de ciorchine. Lungimea lor este de ca. 0,5 cm, sunt de culoare albastru închis (sau mai rar albastru deschis), cu vârful coroanei alb.
Muscari armeniacum înflorește la începutul primăverii. Epitetul de specie, armeniacum înseamnă "din Armenia".
Modrica (Muscari Mill.) je rod rastlín z čelade hyacintovité (Hyacinthaceae). Niektorí autori zaraďujú modricu do čelade ľaliovité v širšom zmysle (Liliaceae). Niektorí autori vyčleňujú z rodu Muscari ešte menší rod Leopoldia Parl..
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Modřenec na českej Wikipédii (číslo revízie nebolo určené).
Tento článok týkajúci sa botaniky je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš. Modrica (Muscari Mill.) je rod rastlín z čelade hyacintovité (Hyacinthaceae). Niektorí autori zaraďujú modricu do čelade ľaliovité v širšom zmysle (Liliaceae). Niektorí autori vyčleňujú z rodu Muscari ešte menší rod Leopoldia Parl..
Pärlhyacintssläktet (Muscari)[1][2] är ett släkte i familjen sparrisväxter.[1] Släktet har ungefär 35 arter och beskrevs av den skotske botanikern Philip Miller 1754. Pärlhyacinterna kommer ursprungligen från västra Asien och medelhavsområdet. I Sverige finns mellan tre och fyra arter förvildade.
Pärlhyacintssläktets arter växer från en lök och blir mellan 20 och 60 centimeter höga, beroende på art. Bladen är smala och ungefär 20 centimeter långa. De växer ut från löken. Blommorna sitter tätt tillsammans i axliknande klase längst upp på stjälkarna. Blomfärgen är vanligen blå i olika nyanser, men även gula och vita blommor förekommer. Hos de blå arterna är vanligen även pollenet blått, vilket syns på benen hos de bin som besöker pärlhyacinter. Frukten är en kapsel.
Släktets vetenskapliga namn Muscari kommer från det latinska ordet för mysk, som är ett doftämne.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Wikimedia Commons har media som rör Pärlhyacintssläktet.
Wikispecies har information om Pärlhyacintssläktet.
Pärlhyacintssläktet (Muscari) är ett släkte i familjen sparrisväxter. Släktet har ungefär 35 arter och beskrevs av den skotske botanikern Philip Miller 1754. Pärlhyacinterna kommer ursprungligen från västra Asien och medelhavsområdet. I Sverige finns mellan tre och fyra arter förvildade.
Pärlhyacintssläktets arter växer från en lök och blir mellan 20 och 60 centimeter höga, beroende på art. Bladen är smala och ungefär 20 centimeter långa. De växer ut från löken. Blommorna sitter tätt tillsammans i axliknande klase längst upp på stjälkarna. Blomfärgen är vanligen blå i olika nyanser, men även gula och vita blommor förekommer. Hos de blå arterna är vanligen även pollenet blått, vilket syns på benen hos de bin som besöker pärlhyacinter. Frukten är en kapsel.
Släktets vetenskapliga namn Muscari kommer från det latinska ordet för mysk, som är ett doftämne.
Arap sümbülü (Muscari), Hyacinthaceae (sümbülgiller) familyasından bataklık alanlar ve tarlalarda yaşayan soğanlı ve otsu bitki cinsi. Dağ sümbülü, misk sümbülü, üzüm sümbülü gibi adlarlada bilinmektedir. Anavatanının Akdeniz, Kuzey Afrika, Güney Afrika ve Güney Doğu ve Orta Asya ülkeleri (Türkiye, Yunanistan'da dahil) olduğu sanılmaktadır. Çiçeğin boyu 35 cm'ye kadar olabilir. Genelde şubat-mayıs aylarında çiçek açarlar. Çiçek açıp, tohum verdikten sonra üst kısmı ölen bitkinin alt kısmı her bahar ayında tekrar filizlenip çiçek açar. Çiçekleri türüne göre mavi renk başta olmak üzere beyaz, sarı, soluk pembe renklerde olabilir. Bazı türleri kokulu iken bazı türleri kokusuzdur.
Gruplar hâlinde bulunurlar. 20-40 çiçek tek bir salkımda toplanır. Bu bitkinin çiçekleri çok miktarda balözü salgıladığından arılar için çok değerlidirler.
World Checklist of Selected Plant Families adlı türler ansiklopedisinde 42 türü olduğundan bahsedilmektedir[1]
Bazı türleri benzerlikleri nedeniyle birbiri ile karıştırılmaktadır.Bununla birlikte M. racemosum türü için kimi halde M. neglectum M. muscarimiya da M. moschatum adı kullanılmakla gerçekteki adı M. racemosumdur.[2]
Ermenistan'da doğal ortamda yetişen bir Muscari armeniacum türü mavi dağ sümbülü.
Dağ Sümbülünün sütünde bir kara sinek
Detroit Michigan,ABDdeki bir dağ sümbülü.
Cambridge, Massachusetts,ABD'de kültüre alınmış bir dağ sümbülü.
Vegetativ çoğalmasına ilişkin resim.
Indiana ABD'ye sonradan getirilip,yabani ortama giren buranın koşullarına uyum sağlamış üzüm sümbülleri.
Arap sümbülü (Muscari), Hyacinthaceae (sümbülgiller) familyasından bataklık alanlar ve tarlalarda yaşayan soğanlı ve otsu bitki cinsi. Dağ sümbülü, misk sümbülü, üzüm sümbülü gibi adlarlada bilinmektedir. Anavatanının Akdeniz, Kuzey Afrika, Güney Afrika ve Güney Doğu ve Orta Asya ülkeleri (Türkiye, Yunanistan'da dahil) olduğu sanılmaktadır. Çiçeğin boyu 35 cm'ye kadar olabilir. Genelde şubat-mayıs aylarında çiçek açarlar. Çiçek açıp, tohum verdikten sonra üst kısmı ölen bitkinin alt kısmı her bahar ayında tekrar filizlenip çiçek açar. Çiçekleri türüne göre mavi renk başta olmak üzere beyaz, sarı, soluk pembe renklerde olabilir. Bazı türleri kokulu iken bazı türleri kokusuzdur.
Gruplar hâlinde bulunurlar. 20-40 çiçek tek bir salkımda toplanır. Bu bitkinin çiçekleri çok miktarda balözü salgıladığından arılar için çok değerlidirler.
Muscari là một chi thực vật có hoa trong họ Asparagaceae.[1]
Bài viết liên quan phân họ thực vật Scilloideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Muscari là một chi thực vật có hoa trong họ Asparagaceae.
Muscari Mill., 1754
Синонимы Типовой вид
Гадю́чий лук, или Мыши́ный гиаци́нт, или Муска́ри (лат. Muscári) — род луковичных растений семейства Спаржевые (Asparagaceae), ранее мог включаться в семейство Гиацинтовые (Hyacinthaceae) либо Лилейные (Liliaceae).
Некоторые виды разводят как декоративные растения со множеством сортов.
Латинское название рода дано по аромату цветков, напоминающему запах мускуса[3].
Относительно мелкие луковичные растения (до 40–60 см в высоту), несущие пучок из двух-семи мясистых прикорневых листьев; листья достигают в длину 10–17 см. Луковица яйцевидной формы, размером около 2 см.
Цветоносная стрелка безлистная, оканчивается густой многоцветковой кистью. Цветки синие, голубые или фиолетовые, на коротких цветоножках, верхние цветки бесплодные. Околоцветник сростнолистный, бочонкообразный, с шестью короткими зубчиками, отогнутыми кнаружи. Тычинок шесть. Плод — шаровидная или сердцевидная коробочка.
Ареал рода охватывает Европу, Северную Африку и Западную Азию, но наибольшее многообразие отмечено в Средиземноморье. Обитает на травянистых склонах, в лесном поясе гор и у тающих снегов. Некоторые виды натурализовались в Северной Америке и Австралии.
Род Muscari на конец 2014 года включает 44 вида[4]:
Ранее в состав рода Muscari включали также виды, которые позднее были включены в роды Bellevalia, Leopoldia и Pseudomuscari.
Международным органом регистрации (ICRA) новых сортов является Royal General Bulb Growers' Association (KAVB). Сайт ассоциации включает базу данных по зарегистрированным сортам[5].
Гадючий лук гроздевидный (Muscari botryoides)
Гадючий лук гроздевидный (Muscari botryoides) культивар 'Album'
Гадючий лук незамеченный (Muscari neglectum)
Гадючий лук широколистный (Muscari latifolium)
Muscari macrocarpum
Гадю́чий лук, или Мыши́ный гиаци́нт, или Муска́ри (лат. Muscári) — род луковичных растений семейства Спаржевые (Asparagaceae), ранее мог включаться в семейство Гиацинтовые (Hyacinthaceae) либо Лилейные (Liliaceae).
Некоторые виды разводят как декоративные растения со множеством сортов.
见本文。
葡萄风信子属（学名：Muscari）又称蓝壶花属、串铃花属，是天門冬科的落叶草本植物，原产於欧亚大陆，花密集生长，玲壶形，多为蓝色，也有白色栽培种，花期为春季，开花时外形像一串串葡萄。
葡萄风信子属原产於旧大陆的地中海流域、欧洲中部和南部、北非、亚洲西部、中部和西南部。
约40种，包括：
葡萄风信子属被分类在天門冬科風信子亞科，旧属百合科风信子族，共约40种，包括Botryanthus亚属。[1]学名“muscari”来自拉丁语muscus，意为麝香，因为命名者认为本属的香气类似麝香。
部分物种在早春开花。以球茎繁殖，在适宜其生长的土壤中繁殖很迅速，喜排水良好的中性至酸性砂质土壤，并且不能太肥沃。常见於林地和草甸中，在草坪、花境、假山庭院和容器中。夏季水肥需求很少，喜晴朗或稍荫蔽的光照。
希腊人会将流苏葡萄风信子的球茎用盐腌制食用，称为βολβοί（[vol'vi]，字面意思“球茎”），在意大利巴西利卡塔和普利亚称为“lampascioni”、“lampasciuni”或“lamponi”。
花語的「失望」與「悲嘆」是來自原種的藍色花朵。[2]
葡萄风信子属（学名：Muscari）又称蓝壶花属、串铃花属，是天門冬科的落叶草本植物，原产於欧亚大陆，花密集生长，玲壶形，多为蓝色，也有白色栽培种，花期为春季，开花时外形像一串串葡萄。
葡萄风信子属原产於旧大陆的地中海流域、欧洲中部和南部、北非、亚洲西部、中部和西南部。
ムスカリ（学名: Muscari）はツルボ亜科ムスカリ属の植物の総称。狭義には、学名 Muscari neglectum をムスカリという。
名の由来はギリシャ語の moschos（ムスク）であり、麝香のことである。花は一見するとブドウの実のように見えることから、ブドウヒアシンスの別名を持つ。
![[icon]](http://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%95%E3%82%A1%E3%82%A4%E3%83%AB:Wiki_letter_w_cropped.svg){kind=small}
一般的には球根植物。
開花期は3月初旬から4月末頃。花色は鮮やかな青紫色だが、近年、白色、コバルト色なども見られる。花弁はあまり開かない。
原産地は南西アジアあるいは地中海沿岸地方で、地中海沿岸が分布の中心。
日本には30数年前ごろから市場に出回り、近年[いつ?]人気品種となって、各地の公園などでごく普通に見られる。
ムスカリ属の一部は園芸植物としてよく栽培される。球根は数年くらい植えたままでも差し障りないが、できれば秋に掘り上げるとよい。病虫害もあまりなく、栽培しやすい植物である。早春を彩る花として絨毯のように多数を植え付けると効果的である。
Muscari sp.
Muscari sp.
Muscari
花言葉は、寛大なる愛、明るい未来、通じ合う心、失望、失意と、まるで正反対の意味がある。
50-60種ある。
ムスカリ・ラティフォリウム
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ムスカリ（学名: Muscari）はツルボ亜科ムスカリ属の植物の総称。狭義には、学名 Muscari neglectum をムスカリという。
名の由来はギリシャ語の moschos（ムスク）であり、麝香のことである。花は一見するとブドウの実のように見えることから、ブドウヒアシンスの別名を持つ。
무스카리속(Muscari)은 비짜루과에 속하는 식물속이다. 여러해살이풀이며 관상용으로 가꾼다. 잎은 가늘고 길게 뭉쳐나 있으며 안쪽으로 골이 나 있다. 봄에 청색, 흰색 등의 꽃이 피고 알뿌리로 번식한다.[1]
허브도감에서는 무스카리의 학명을 Muscari comosum로 정의하고 있으나[2], Muscari comosum은 과거에 무스카리에 속하였으나 지금은 다른 속에 속한다. (하기 내용 참고)
2011년 11월 기준으로, 선별된 식물 과의 세계 점검표(World Checklist of Selected Plant Families)는 42개 종을 수락한다:[3]
무스카리속(Muscari)은 비짜루과에 속하는 식물속이다. 여러해살이풀이며 관상용으로 가꾼다. 잎은 가늘고 길게 뭉쳐나 있으며 안쪽으로 골이 나 있다. 봄에 청색, 흰색 등의 꽃이 피고 알뿌리로 번식한다.
허브도감에서는 무스카리의 학명을 Muscari comosum로 정의하고 있으나, Muscari comosum은 과거에 무스카리에 속하였으나 지금은 다른 속에 속한다. (하기 내용 참고)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.jpg)
Commons ponúka multimediálne súbory na tému 
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému 
