nomes no trilho de navegação
Listohlod (Phyllobius) je rod brouků z velmi početné čeledi nosatcovití (Curculionidae).
Název rod získal tím, že mnohé druhy rodu hostují na listnatých dřevinách a listy, které jim slouží za potravu „ohlodávají“. Většina druhů je právě proto zbarvena díky ošupení těla do mnoha variant a odstínů olivově až zářivě zelených tónů. A to je skvělý způsob, jak mimikry chrání brouky ve svém životním prostředí. Nicméně, pokud ošupení v průběhu času opadá, objeví se zprvu malé skvrny tmavé barvy těla, později pak skvrny větší. Hnědý příp. černý jedinec tak může patřit do zelených druhů listohlodů. Existují však také hnědé druhy rodu Phyllobius.
Většina druhů je menší než 12 mm. Díky ošupení je jejich zbarvení většinou nazelenalé ve velké škále odstínů. Krátký čelní štít je při pohledu shora obdélníkový a je jen o něco užší než zbytek hlavy. Štít je jen nepatrně širší a zvonově zakřivený. Krovky jsou naproti tomu zřetelně širší a výrazně odsazené od štítu. Štítek se nachází mezi úponem krovek a je zřetelně trojúhelníkový. Krovky se dozadu směrem od štítku do poslední třetiny nepatrně rozšiřují, a k zadečku se pak souměrně sbíhají téměř do špičky. Listohlodi nemají jazyk, oba páry kusadel jsou uloženy volně. Tykadlová jamka je oválná, při pohledu shora zřetelně viditelná a jen slabě vykrojená. Tykadla jsou nápadně dlouhá a tenká, 1. tykadlový článek (dřík) dosahuje minimálně předního okraje očí, část od zalomení se skládá ze sedmi jasně viditelných článků a poslední koncová část se skládá ze 4 článků. Oči jsou kulaté a bočně posazené. Nohy jsou silné, spojené na chodidlech dohromady v drápy. Přední nohy jsou mírně ohnuté dovnitř, na vnitřní straně začátku chodidel je obvykle zřetelně viditelný trn.
Druhy rodu Phyllobius bývají často zaměňovány s druhy rodu listopas (Polydrusus) nebo díky jejich ekologické rovnosti vědomě zařazovány společně. Závazné systematické rozdíly spočívají ve tvaru tykadlové jamky. Tykadlová jamka je prohlubeň v čelním štítu, ve které je tykadlo uloženo. To znamená, že brouk může tykadlo přitisknout k tělu, aby je ochránil, tykadlová jamka vyústí často v drážku, v níž se ukládá dřík tykadla. U listohlodů je tato drážka naznačena pouze vyklenutím tykadlové jamky v horní části čelního štítu (obr. 1). U listopasů (Poydrusus) probíhá zřetelně výrazněji horní částí čelního štítu ve směru pod očima (obr. 2). Proto u listohlodů a listopasů jsou nejen různé druhy, ale řadí se dále i do různých podrodů v rámci čeledi nosatcovitých.
Brouci (imaga) se živí listy různých stromů, keřů a bylin. Dospělci se objevují na jaře a počátkem léta, často hromadně. Vzhledem k tomu, že některé druhy ožírají i pupeny ovocných stromů, jsou klasifikování jako škodliví. Téměř všechny druhy nejsou nutně ve svém výběru potravy vázány na potravinářské plodiny (polyfágní) [1]. Některé druhy preferují vrby, topoly, jiné růžokvěté rostliny. Patří sem rovněž druhy, které mohou být škodlivé v meruňkových nebo švestkových sadech. U jednoho druhu jsou uvedena jako hostitelská rostlina tráva. U jiných druhů, údaje úplně chybí. Larvální vývoj listohlodů se odehrává v půdě, kde se larvy živí kořeny rostlin.
Západní, střední a východní Evropa, ojediněle v jižním Finsku.
Jednotlivé druhy se liší v obrvení a dále barvou, formou, barvou šupin a méně tvarem těla. Výsledný malý zájem o tyto skupiny brouků se odrážel ve skutečnosti, že na přelomu 19. a 20. století dokonce i v publikaci: C. G.Calwer, KÄFERBUCH (Hoffmannische Buchdruckerei in Stuttgart,1876) je uvedeno jen 6 středoevropských druhů, E. Reitter v r. 1916 již uvádí 18 druhů (v tehdejší Německé říši) a Freud-Hard-Lohse uvádí dokonce 25 druhů ve střední Evropě. V ČR a na Slovensku je rod zastoupen 15 druhy.
Dnes je rod Phyllobius v Evropě zastoupen 86 druhy a poddruhy [2].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phyllobius na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu listohlodi ve Wikimedia Commons
Listohlod (Phyllobius) je rod brouků z velmi početné čeledi nosatcovití (Curculionidae).
Die Grünrüssler (Phyllobius) sind eine Gattung von Käfern aus der Familie der Rüsselkäfer (Curculionidae).
Der Name Grünrüssler kommt daher, dass viele Arten der Gattung Phyllobius durch Beschuppung grün erscheinen. Dabei besteht häufig eine große Farbvarianz zu Olivtönen hin. Wird jedoch die Beschuppung im Lauf der Zeit abgewetzt, erscheint zuerst stellenweise, dann großflächig die dunkle Farbe des Chitins. Ein braunes Tier kann also auch zu einer grünen Rüsslerart gehören. Außerdem gibt es auch braune Arten der Gattung.
Die meisten Arten sind kleiner als ein Zentimeter und durch Beschuppung grünlich erscheinend.
Der kurze Rüssel wirkt von oben besehen rechteckig und ist nur wenig schmaler als der restliche Kopf. Der Halsschild ist nur wenig breiter und glockig gewölbt. die Flügeldecken dagegen sind deutlich breiter und setzen sich mit den ausgeprägten Schultern deutlich vom Halsschild ab. Das zwischen dem Ansatz der Flügeldecken liegende Schildchen ist deutlich sichtbar und dreieckig. Die Flügeldecken verbreitern sich nach hinten bis zum letzten Drittel leicht und laufen dann fast geradlinig zu einer Spitze zusammen.
Phyllobiusarten besitzen keine Zunge, die beiden Kieferpaare sind freiliegend. Die Fühlergrube ist oval, von oben einsehbar, und nur schwach ausgerandet. Die Fühler sind auffallend lang und dünn, das 1. Fühlerglied (der Schaft) erreicht mindestens den Vorderrand der Augen, die abgewinkelte Geisel besteht aus sieben deutlich sichtbaren Gliedern und die abschließende Keule besteht aus 4 Gliedern. Die Augen sind rundlich und seitenständig.
Die Beine sind kräftig, die Klauen an der Basis miteinander verwachsen. Die Vorderschenkel sind leicht nach innen gebogen, auf der Innenseite befindet sich meist ein gut sichtbarer Dorn.
Häufig werden Phyllobiusarten mit Arten von Polydrusus verwechselt oder wegen ihrer ökologischen Gleichheit bewusst zusammengenommen. Der gravierende systematische Unterschied liegt in der Form der Fühlergrube. Die Fühlergrube ist die Vertiefung im Rüssel, in der der Fühler eingelenkt ist. Damit die Käfer die Fühler schützend an den Körper anlegen können, mündet die Fühlergrube häufig in eine Rille, in die der Schaft des Fühlers zu liegen kommt. Bei Phyllobius ist diese Rille nur durch eine Ausbuchtung der Fühlergrube an der Rüsseloberseite angedeutet (Bild 1), bei Poydrusus verläuft sie deutlich ausgeprägt an der Rüsselseite in Richtung unter die Augen (Bild 2). Deswegen bilden Phyllobius und Polydrusus nicht nur verschiedene Gattungen, sondern sie gehören sogar verschiedenen Unterfamilien der Rüsselkäfer an.
Die einzelnen Arten unterscheiden sich durch die Behaarung und Farbe und Form der Schuppen. Das nur langsam entstandene Interesse an dieser Käfergruppe spiegelt sich darin, dass noch in C. G. Calwer's Käferbuch Hoffmannsche Buchdruckerei in Stuttgart 1876 nur 6 mitteleuropäische Arten angegeben sind, bei E. Reitter 1916 finden sich schon 18 Arten für das Deutsche Reich und bei Freude-Harde-Lohse sind 25 Arten für Mitteleuropa angegeben.
Heute ist die Gattung Phyllobius in Europa mit 86 Arten und Unterarten vertreten.[1] In Deutschland treten davon 15 Arten auf.
Die Käfer (Imagines) ernähren sich von Blättern verschiedener Bäume, Sträucher und krautiger Pflanzen. Die adulten Tier erscheinen im Frühjahr und Frühsommer, dann oft massenweise. Da manche Arten auch die Knospen der Obstbäume annagen, können sie schädlich werden. Fast alle Arten sind in der Wahl ihrer Nahrungspflanzen nicht festgelegt (polyphag). Manche Arten bevorzugen Weiden und Pappeln, andere Rosengewächse. Hierher gehören die Arten, die in Aprikosen- oder Pflaumenplantagen schädlich werden können. Bei einer Art wird Gras als Nahrungspflanze angegeben. Bei anderen Arten fehlt eine Angabe. Die Larvenentwicklung der Grünrüsslers erfolgt im Boden, die Larven ernähren sich von Pflanzenwurzeln.
Die Grünrüssler (Phyllobius) sind eine Gattung von Käfern aus der Familie der Rüsselkäfer (Curculionidae).
Der Name Grünrüssler kommt daher, dass viele Arten der Gattung Phyllobius durch Beschuppung grün erscheinen. Dabei besteht häufig eine große Farbvarianz zu Olivtönen hin. Wird jedoch die Beschuppung im Lauf der Zeit abgewetzt, erscheint zuerst stellenweise, dann großflächig die dunkle Farbe des Chitins. Ein braunes Tier kann also auch zu einer grünen Rüsslerart gehören. Außerdem gibt es auch braune Arten der Gattung.
Phyllobius is a genus of weevils containing at least 60 described species, some of which are commonly found in Europe.
Phyllobius species mating couple
Phyllobius pyri mating couple
Phyllobius pomaceus mating couple
Phyllobius copulation Phyllobius virideaeris in copula Phyllobius is a genus of weevils containing at least 60 described species, some of which are commonly found in Europe.
Phyllobius est un genre d'insectes coléoptères de la famille des Curculionidae (charançons). Il en existe une soixantaine d'espèces (au moins 17 pour la France métropolitaine, 15 pour l'Allemagne)[1].
Ce genre est aussi un synonyme de Hypsiboas : un genre de batraciens anoures créé par Wagler en 1830.
Selon Fauna Europaea (21 avr. 2014)[2] et BioLib (21 avr. 2014)[3] :
Phyllobius glaucus (dans les Ardennes belges)
Accouplement de Phyllobius argentatus
Couple de Phyllobius pyri (Ardennes belges)
Couple de Phyllobius pomaceus (Ardennes belges)
Phyllobius est un genre d'insectes coléoptères de la famille des Curculionidae (charançons). Il en existe une soixantaine d'espèces (au moins 17 pour la France métropolitaine, 15 pour l'Allemagne).
SynonymieCe genre est aussi un synonyme de Hypsiboas : un genre de batraciens anoures créé par Wagler en 1830.
Lapinukai (lot. Phyllobius) – straubliukų (Curculionidae) šeimos vabalų gentis. Viena iš dviejų lapinukų genčių.
Vidutinio dydžio vabalai. Straublelis trumpas, siauresnis už galvą. Akys iššokusios, apvalios. Priešnugarėlė skersinė, siauresnė už antsparnius. Kūnas apaugęs įvairos formos, dažniausiai žalios, bet būna ir rudų ir kt. spalvų žvyneliais arba prigludusiais (kartais ir pasišiaušusiais) plaukeliais. Nagai suaugę.[1]
Daugumos lapinukų rūšių kojų šlaunys turi dantelius, tačiau kai kurios rūšys (Pvz.: Phyllobius roboretanus, Phyllobius virideaeris, Phyllobius viridicollis) dantelio ant šlaunų neturi.[2]
Suaugę vabalai skraido gegužės – Liepos mėnesiais. Kiaušinius deda ant įvairių augalų, nuo kurių šie krinta ant žemės. Lervos vystosi žemėje, minta įvairių augalų šaknimis.
Vabalai aktyvūs dieną, aptinkami ant įvairių žolinių ir sumedėjusių augalų lapų. Kai kurios rūšys yra kenkėjai.[1]
Phyllobius genties straubliukai labai panašūs į kitos lapinukų genties – Polydrusus straubliukus. Aiškiausias požymis, skiriantis šias dvi gentis yra antenų pradžia. Phyllobius genties lapinukų vabalų antenos prasideda straublelio nugarinėje dalyje, antenų pirmieji nareliai įsispraudžia į griovelį, kuris nesiekia akių. Pirmas antenų narelis aiškiai matosi žiūrint į vabalą iš viršaus. Polydrusus genties lapinukų antenų pirmas narelis žiūrint iš viršaus taip gerai nesimato. griovelis nueina į apačią už akių.
Lietuvoje yra apie 13 – 14 rūšių[3]:
Gentis: Phyllobius
Šeriuotasis lapinukas Phyllobius arborator 
Sidabražvynis lapinukas Phyllobius argentatus Beržinis lapinukas Phyllobius betulinus Phyllobius brevis Phyllobius fessus 
Phyllobius glaucus Žaliasis lapinukas Phyllobius maculicornis 
Ilgasis lapinukas Phyllobius oblongus Minta įvairių lapuočių medžių, tarp jų ir vaismedžių lapais. Kartais labai kenkia. Lietuvoje labai dažnas. 
Dilgėlinis lapinukas Phyllobius pomaceus Gyvena ant didžiųjų dilgėlių. Lietuvoje labai dažnas. 
Kriaušinis lapinukas Phyllobius pyri Phyllobius roboretanus Phyllobius thalassinus 
Phyllobius virideaeris Phyllobius viridicollis 1968 m. Simonas Pileckis nurodė, jog Phyllobius viridicollis paplitęs ir Lietuvoje. Tačiau duomenys dar nepatvirtinti.
Lapinukai (lot. Phyllobius) – straubliukų (Curculionidae) šeimos vabalų gentis. Viena iš dviejų lapinukų genčių.
Naliściak (Phyllobius) – rodzaj roślinożernych owadów z rzędu chrząszczy, z rodziny ryjkowcowatych, o stosunkowo krótkim ryjku i wyraźnie uwypuklonych pokrywach. Osiągają długość do 10 mm.
W Polsce występuje ponad 20 gatunków naliściaków, trudnych do odróżnienia, m.in. naliściak pączkojad (Phyllobius oblongus), naliściak truskawczak (Phyllobius calcaratus), naliściak brzozowiak (Phyllobius betulae). Postacie dorosłe odżywiają się liśćmi, larwy zaś żerują na korzeniach.
Naliściak (Phyllobius) – rodzaj roślinożernych owadów z rzędu chrząszczy, z rodziny ryjkowcowatych, o stosunkowo krótkim ryjku i wyraźnie uwypuklonych pokrywach. Osiągają długość do 10 mm.
W Polsce występuje ponad 20 gatunków naliściaków, trudnych do odróżnienia, m.in. naliściak pączkojad (Phyllobius oblongus), naliściak truskawczak (Phyllobius calcaratus), naliściak brzozowiak (Phyllobius betulae). Postacie dorosłe odżywiają się liśćmi, larwy zaś żerują na korzeniach.
Lövvivlar (Phyllobius) är ett släkte skalbaggar i familjen vivlar.
Kroppen på dessa skalbaggar är tätt beklädd med metallglänsande fjäll. Färgen varierar beroende på art. De kan vara gröna, blåa eller brunaktiga. De nöts bort ganska lätt. Äldre exemplar kan nästan helt sakna fjäll och är då svarta. Längden varierar mellan 5 och 11 millimeter.
Dessa skalbaggar är ofta mycket talrika på våren och försommaren. Man hittar dem på lövträd och buskar där de gnager med sina snyten på knopparna och bladen. Larverna är jordlevande och livnär sig på rötter.
Nedan följer 86 arter och underarter som förekommer i Europa[1]. Av dessa förekommer nio i Sverige.[2]
Wikimedia Commons har media som rör Lövvivlar.
Denna insekts-relaterade djurartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Lövvivlar (Phyllobius) är ett släkte skalbaggar i familjen vivlar.
Phyllobius Germar, 1824
Подроды
Слоники листовые (лат. Phyllobius) — род жесткокрылых семейства долгоносиков.
Личинки развиваются в почве, как исключение — сначала в распускающихся почках, а затем в почве. Жуки питаются листвой главным образом лиственных деревьев и кустарников, реже травянистыми растениями. В основном лесные. Многие виды вредят[1].
Некоторые виды рода:
_IMG_2854.JPG)
