nomes no trilho de navegação
El gènere Anubias, pertanyent a la família Araceae, comprèn un grup de plantes amb flor aquàtiques i semiaquàtiques, i es caracteritza per tenir fulles coriàcies, resistents i fosques amb diferents formes segons l'espècie. El gènere va ser revisat el 1979,[1] i des de llavors la seua taxonomia ha romàs estable. Les diferents espècies poden ser determinades d'acord amb llurs inflorescències.
Són natives de la zona oest i central de l'Àfrica.
Normalment creixen a rius i torrents, però també poden trobar-se a zones pantanoses. Habitualment s'adhereixen a troncs o pedres en comptes de fer-ho sobre un substrat.
Les diferents espècies del gènere Anubias[1][2] són les següents:
El gènere Anubias, pertanyent a la família Araceae, comprèn un grup de plantes amb flor aquàtiques i semiaquàtiques, i es caracteritza per tenir fulles coriàcies, resistents i fosques amb diferents formes segons l'espècie. El gènere va ser revisat el 1979, i des de llavors la seua taxonomia ha romàs estable. Les diferents espècies poden ser determinades d'acord amb llurs inflorescències.
Anubis[1] (Anubias) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to vlhkomilné a vodní byliny s tuhými listy a palicovitým květenstvím s toulcem. Plodem je zelená bobule. Rod zahrnuje 8 druhů a je rozšířen výhradně v rovníkové Africe. Nejblíže příbuzným rodem je Montrichardia, pocházející z tropické Ameriky. Některé druhy anubisů jsou pěstovány jako ceněné akvarijní rostliny.
Anubisy jsou vytrvalé byliny s tlustým plazivým oddenkem. Nejmohutnější druhy dorůstají výšky až 1 metr. Listy jsou většinou kožovité, řapíkaté, kopinaté, vejčité, eliptické, trojúhelníkovité až téměř střelovité, případně téměř srdčité, hrálovité nebo až trojlaločné. Žilnatina je zpeřená, sekundární žilnatina je souběžná s primárními postranními žilkami. Květenství vyrůstají v sympodiu po 1 až 3 a jsou tvořená palicí s toulcem. Toulec je většinou zelený až smetanový, někdy červeně žíhaný, na vnitřní straně světlejší, vejčitý až elipticky vejčitý, nezaškrcený, jen málo diferencovaný na trubku a čepel. Palice je válcovitá, přisedlá nebo stopkatá, zóna samičích květů přechází do zóny samčích květů, někdy je mezi nimi tenká zóna sterilních květů. Květy jsou jednopohlavné a bezobalné. V samčích květech je 3 až 8 tyčinek srostlých do synandria. Semeník samičích květů obsahuje 2 až 3 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem jsou světle až sytě zelené, zploštěle kulovité až vejcovité bobule obsahující mnoho drobných semen.[2][3][4]
Anubias gigantea
Anubis Afzelův
Květenství anubisu
Do rodu anubis je řazeno celkem 8 druhů. Je rozšířen v zemích tropické západní a střední Afriky od Senegalu po Dem. rep. Kongo a na jih po Angolu. Nejvíce druhů se vyskytuje v poměrně úzkém pásu podél pobřeží Guinejského zálivu. Největší areál rozšíření má anubis Barterův, který je rozšířen od Guiney po Kongo. Nejjižněji (do Angoly) zasahuje anubis konžský. Anubisy se vyskytují zpravidla na vlhkých místech na březích vodních toků v zástinu tropického lesa. V období dešťů se v záplavových oblastech ocitají na část roku pod vodní hladinou. Řidčeji rostou jako celoročně ponořené vodní byliny (např. anubis Barterův a anubis Afzelův). Oddenek může být zanořen v písčitém dně či bahně, případně spočívat na skalnatém podloží nebo i na odumřelém dřevě. Některé druhy (celkem 3) rostou v proudící vodě jako rheofyty.[2][3][4][5]
Květy anubisů jsou opylovány hmyzem, zejména brouky z čeledí vrubounovití a lesknáčkovití.[6] Některé druhy jsou schopny samoopylení.[7]
Rod Anubias je v rámci čeledi Araceae řazen do podčeledi Aroideae a tribu Anubiadeae. Je to jediný rod tohoto tribu. Sesterskou větví je podle výsledků molekulárních studií tribus Montrichardieae, který rovněž zahrnuje jediný rod (Montrichardia), rozšířený v tropické Americe. Oba tyto klady tvoří společně bazální větev podčeledi Aroideae.[8] Taxonomická revize rodu Anubias byla vydána v roce 1979.[2] Druh Anubias barteri je morfologicky značně variabilní. Bylo popsáno celkem 5 variet, které mají velmi odlišný tvar i velikost listů.[2] Některé druhy anubisů lze od sebe spolehlivě odlišit jen na základě znaků na generativních orgánech. V kultuře však kvetou poměrně zřídka.[7]
Anubisy jsou pěstovány jako dekorativní a ceněné akvarijní rostliny. Poměrně často je pěstován anubis Barterův, a to zejména jeho drobnější varieta anubis Barterův zakrslý (Anubias barteri var. nana), dorůstající výšky jen okolo 10 cm.[4][7]
Anubisy jsou velmi vlhkomilné rostliny, vyžadující ke zdárnému růstu mimo vodní prostředí trvale vlhkou půdu, vysokou vzdušnou vlhkost, teploty nad 22 °C a rozptýlené světlo.[2] Lze je pěstovat jako akvarijní rostliny trvale pod vodou. Vyhovuje jim lehce kyselá voda a středně výživné dno s dosti vysokou vrstvou písku. Některé druhy vyžadují umístění oddenku nad povrchem substrátu. Množí se oddenkovými řízky. Vzhledem k tomu, že oddenek dorůstá dosti pomalu, je množení značně zdlouhavé.[4][7]
Anubis (Anubias) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to vlhkomilné a vodní byliny s tuhými listy a palicovitým květenstvím s toulcem. Plodem je zelená bobule. Rod zahrnuje 8 druhů a je rozšířen výhradně v rovníkové Africe. Nejblíže příbuzným rodem je Montrichardia, pocházející z tropické Ameriky. Některé druhy anubisů jsou pěstovány jako ceněné akvarijní rostliny.
Die Speerblätter (Anubias) sind die einzige Gattung der Tribus Anubiadeae innerhalb der Pflanzenfamilie der Aronstabgewächse (Araceae). Einige Arten werden in der Aquaristik verwendet. Es handelt sich um Sumpf- und Wasserpflanzen in Sümpfen oder Randbereichen von Gewässern des tropischen bis subtropischen West- sowie Zentralafrikas.
Der wissenschaftliche Gattungsname Anubias erinnert an den ägyptischen Gott Anubis.[1]
Die Speerblatt-Arten sind ausdauernde krautige Pflanzen. Sie gedeihen als Sumpf- und Wasserpflanzen. Sie bilden Rhizome. Die einfachen Laubblätter sind meist gestielt.
Die eingeschlechtigen Blüten sind klein und unscheinbar und zu einem kolbigen Blütenstand (Spadix) vereinigt, der von einem Hochblatt (Spatha) umschlossen wird. Es werden Beeren gebildet.[2][3]
Die Gattung Anubias wurde 1857 durch Heinrich Wilhelm Schott in Oesterreichisches Botanisches Wochenblatt, Band 7, S. 398[4] aufgestellt. Ein Synonym für Anubias Schott ist Amauriella Rendle.[5] Die Typusart ist Anubias afzelii Schott.
Anubias ist die einzige Gattung der Tribus Anubiadeae in der Unterfamilie Aroideae innerhalb der Familie Araceae.[6]
Der wissenschaftliche Gattungsname Anubias ist an den Namen des ägyptischen Totengottes Anubis angelehnt, da die Pflanzen im Schatten tropischer und subtropischer Regenwälder Afrikas zu finden sind.[7] Die Speerblätter brauchen im Vergleich zu anderen Pflanzen wenig Licht. So ist die in der Aquaristik und auch in der Natur am meisten verbreitete Art beziehungsweise Varietät Anubias barteri var. barteri sehr tolerant gegenüber schlechten Wuchsbedingungen, die Art "gedeiht bei wenig Licht (0,25 W/L) und ohne CO2-Zufuhr".[8] Zum anderen wird der Gattungsname Anubias und seine Anlehnung an den Namen des ägyptischen Gottes Anubis dahingehend erklärt, weil diese Pflanzen "giftige Oxalsäure" enthalten.[7] Der deutschsprachige Gattungsname Speerblatt nimmt Bezug auf die Blattform.
Die Rhizome haften mit ihren Wurzeln oft an großen Steinen oder Baumstämmen. Anubias können über Wasser (emers) oder halb-emers wachsen oder auch manchmal völlig unter Wasser (submers). Dann ragt meist nur der Blütenstiel über die Wasseroberfläche.[8] Die Pflanzen sind an wechselnden Wasserstand und an Standorte mit wenig Licht angepasst.[7]
Anubias gelten als harte, unempfindliche Pflanzen, die auch kaum gefressen werden. So werden sie zum Beispiel zur Dekoration bei der Haltung von Buntbarschen empfohlen. Sie können auch bei geringer Beleuchtungsstärke verwendet werden. Ab und zu wurde von Verlusten bei Wirbellosen wie Zwerggarnelen berichtet, nachdem Rhizome zur Vermehrung in den Becken geteilt wurden. Hierbei wurde die These aufgestellt, dass in ihnen enthaltenes Calciumoxalat in Form von wasserunlöslichen Kristallnadeln für solche Verluste ursächlich sein könnte. Bei Verletzungen oder Quetschungen schleudern spezielle Pflanzenzellen (Idioblasten) diese aus Calciumoxalat bestehenden Raphiden nach außen. In den Organismus der Garnelen eingedrungen, könnten sie, so die These, Schäden auslösen, die bis zum Tod führen können. Daher wird empfohlen, Anubias außerhalb des Aquariums oder Aquaterrariums zu teilen. Danach sollten die "Schnittstellen gründlich unter fließendem Wasser" gespült werden. "Noch sicherer" sei "eine mehrtägige Wässerung, bevor die Pflanzen wieder eingesetzt werden".[9]
Die Gattung Speerblätter (Anubias) umfasst etwa acht Arten:[10]
Die Speerblätter (Anubias) sind die einzige Gattung der Tribus Anubiadeae innerhalb der Pflanzenfamilie der Aronstabgewächse (Araceae). Einige Arten werden in der Aquaristik verwendet. Es handelt sich um Sumpf- und Wasserpflanzen in Sümpfen oder Randbereichen von Gewässern des tropischen bis subtropischen West- sowie Zentralafrikas.
Der wissenschaftliche Gattungsname Anubias erinnert an den ägyptischen Gott Anubis.
Anubias is a genus of aquatic and semi-aquatic flowering plants in the family Araceae, native to tropical central and western Africa. They primarily grow in rivers and streams, but can also be found in marshes. They are characterized by broad, thick, dark leaves that come in many different forms. The genus was revised in 1979[1] and since then its nomenclature has been stable. Species can be determined by using mostly characteristics of the inflorescence. Because of the often shady places where the plants grow, the genus was named after the Egyptian god Anubis, the god of the afterlife.[1] The genus was first described in 1857 by Heinrich Wilhelm Schott, with A. afzelii as its type species.[2]
Anubias, most notably the varying forms of A. barteri,[3] are commonly used in aquariums, usually attached to rocks or bogwood. In contrast to most plants, Anubias generally prefer subdued lighting and can also produce flowers underwater. In the aquarium they should be placed in shaded areas, otherwise algae will develop on the leaves.
Anubias are considered by many aquarists some of the easiest plants to maintain, since their light and nutrient requirements are very low and also because herbivorous fish will not eat it (with a few exceptions). This is why Anubias are some of the few plants which can be used in aquariums with African cichlids and goldfishes.
Reproduction in artificial environments can be accomplished by stolon division or from side shoots. The stolon must always be above the substrate in order to survive, otherwise it will rot and the plant dies. Rather than planting Anubias directly into the soil, they should be attached to a piece of rock or driftwood, as they are more likely to grow and thrive when the rhizome and roots are left exposed instead of buried. It is also possible to propagate Anubias by seed.[4]
The natural growth rate of all species in this genus is rather slow. Usually, they produce a leaf every 3 weeks, or even slower. And while they were once thought to be among the few plants that do not respond to CO2 addition, hobbyists have seen great results and improved growth with CO2 and high light intensity.
The most commonly available species of this genus is Anubias barteri Schott, which is polymorphic and subdivided into several varieties. The largest members of the genus are Anubias gigantea Chevalier ex Hutchinson and Anubias heterophylla Engler. Their leaf-stems can grow up to 83 cm, with leaves 40 cm long and 14 cm broad with lateral lobes up to 28 cm long and 10 cm broad. The smallest representative is Anubias barteri var. nana (Engler) Crusio, with a height up to 10 cm and with leaves up to 6 cm long and 3 cm broad.
Anubias can be grown emersed (above water). For this reason they may be used in paludariums.
Optimal conditions:
Common varieties:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Optimal conditions:
Anubias is a genus of aquatic and semi-aquatic flowering plants in the family Araceae, native to tropical central and western Africa. They primarily grow in rivers and streams, but can also be found in marshes. They are characterized by broad, thick, dark leaves that come in many different forms. The genus was revised in 1979 and since then its nomenclature has been stable. Species can be determined by using mostly characteristics of the inflorescence. Because of the often shady places where the plants grow, the genus was named after the Egyptian god Anubis, the god of the afterlife. The genus was first described in 1857 by Heinrich Wilhelm Schott, with A. afzelii as its type species.
El género Anubias de la familia Araceae está compuesto por un grupo de plantas acuáticas y semi acuáticas con flores de crecimiento lento, que se caracteriza por tener hojas coriáceas, resistentes y oscuras con diferentes formas según la especie.
El género fue revisado en 1979,[2] y desde entonces su taxonomía ha permanecido estable. Las diferentes especies pueden ser determinadas´según la inflorescencia de las mismas. Es el único género de la tribu Anubiadeae.[3]
Son nativas de la zona oeste y central de África.
Normalmente viven en ríos y arroyos, pero también pueden encontrarse en zonas pantanosas. Habitualmente se adosan a troncos o piedras en vez de crecer en el sustrato.
El género fue descrito por Heinrich Wilhelm Schott y publicado en Oesterreichisches Botanisches Wochenblatt 7: 398. 1857.[4] La especie tipo es: Anubias afzelii, Schott
Las diferentes especies del género Anubias[2][5] son las siguientes:
El género Anubias de la familia Araceae está compuesto por un grupo de plantas acuáticas y semi acuáticas con flores de crecimiento lento, que se caracteriza por tener hojas coriáceas, resistentes y oscuras con diferentes formas según la especie.
El género fue revisado en 1979, y desde entonces su taxonomía ha permanecido estable. Las diferentes especies pueden ser determinadas´según la inflorescencia de las mismas. Es el único género de la tribu Anubiadeae.
Keihäslehdet (Anubias) on märkien paikkojen kasvisuku. Monia lajeja pidetään akvaariokasveina.
Keihäslehtien lehdet ovat keihään muotoiset, tummanvihreät ja melko paksut. Suurimpien lajien lehdet kasvavat yli 80 cm pitkiksi, pienin on kääpiökeihäslehti Anubias barteri var. nana, jonka lehdet jäävät alle 6 cm pitkiksi, 3 cm leveiksi. Kasvi kukkii veden alla, mutta leviää tehokkaasti myös suvuttomasti maavarren palasista.[1]
Keihäslehtiä kasvaa tropiikissa, Keski- ja Länsi-Afrikassa. Useimmat lajit kasvavat jokien pohjalla, mutta jotkin ovat suokasveja.[2]
Keihäslehdet ovat suosittuja akvaarioissa, koska ne kestävät vähäistä valoa, korkeita lämpötiloja ja koska kasveja syövät kalat eivät yleensä syö keihäslehtiä. Keihäslehdet kasvavat hitaasti ja ovat siksi kalliita, ja niihin voi kertyä levää. Keihäslehti on myös vaikeahoitoinen ja tarvitsee hyvän kasvualustan.
Keihäslehdet (Anubias) on märkien paikkojen kasvisuku. Monia lajeja pidetään akvaariokasveina.
Anubias est un genre de plantes aquatiques ou semi-aquatiques monocotylédones de la famille des Araceae. Il regroupe des plantes à croissance plus ou moins lente. Les feuilles de ces plantes sont coriaces et restent délaissées par les plus gros poissons, les phytophages les ignorent[1]. Ces plantes ne nécessitent pas de terre et peuvent être accrochées à un objet tel une racine.
Dans la plupart des cas, les Anubias sont de culture facile et s'accommodent facilement aux différents paramètres d'une eau. Elles supportent un éclairage plutôt faible. Un aquarium volumineux leur permettra de se développer correctement. Elles ne sont pas très exigeantes, elles se contentent parfaitement d'une racine comme substrat.
Le rhizome doit de préférence être placé hors du simple sable mais peut-être dans du sable caillouteux.
Le rhizome est une tige située en surface du sédiment et qui se divise régulièrement. Les nouvelles plantes se forment aux extrémités des ramifications que l'on peut sectionner. Il est important d'attendre que la jeune pousse contienne 4 à 5 feuilles avant de la séparer du pied mère.
Les différentes espèces du genre Anubias[2],[3],[4] :
Anubias est un genre de plantes aquatiques ou semi-aquatiques monocotylédones de la famille des Araceae. Il regroupe des plantes à croissance plus ou moins lente. Les feuilles de ces plantes sont coriaces et restent délaissées par les plus gros poissons, les phytophages les ignorent. Ces plantes ne nécessitent pas de terre et peuvent être accrochées à un objet tel une racine.
Anubias Schott, 1857 è un genere di piante acquatiche e semi-acquatiche della famiglia delle Aracee, originario dell'Africa tropicale centrale e occidentale[1]. Crescono principalmente in fiumi e torrenti, ma si possono trovare anche nelle paludi. Sono caratterizzati da foglie larghe, spesse e scure che si presentano in molte forme diverse.
Il genere Anubias, unico genere della tribù Anubiadeae[2], è stato descritto per la prima volta nel 1857 da Heinrich Wilhelm Schott, con A. afzelii come specie tipo.[3] Il genere è stato sottoposto a revisione tassonomica nel 1979[4] e da allora la sua nomenclatura è rimasta stabile. Le specie possono essere determinate utilizzando principalmente le caratteristiche dell'infiorescenza.[4]
Le specie attualmente ritenute valide sono le seguenti:[1]
Anubias, in particolare le diverse forme di A. barteri,[5] sono comunemente usate negli acquari, solitamente attaccate a rocce o legni. A differenza della maggior parte delle piante, le Anubias generalmente preferiscono un'illuminazione soffusa e possono anche produrre fiori sott'acqua. In acquario vanno posti in zone ombreggiate, altrimenti si svilupperanno alghe sulle foglie.
Le Anubias sono considerate da molti acquariofili una delle piante più facili da mantenere, poiché i loro fabbisogni di luce e nutrienti sono molto bassi e anche perché i pesci erbivori non la mangeranno (con poche eccezioni). Ecco perché le Anubias sono tra le poche piante che possono essere utilizzate in acquari con ciclidi africani e pesci rossi.
La riproduzione in ambienti artificiali può avvenire per divisione di stoloni o per germogli laterali. Lo stolone deve essere sempre al di sopra del substrato per sopravvivere, altrimenti marcirà e la pianta muore. Piuttosto che piantare le anubie direttamente nel terreno, dovrebbero essere attaccate a un pezzo di roccia o legno galleggiante, poiché è più probabile che crescano e prosperino quando il rizoma e le radici vengono lasciate esposte invece che sepolte. È anche possibile propagare Anubias per seme.[6]
Il tasso di crescita naturale di tutte le specie di questo genere è piuttosto lento. Di solito producono una foglia ogni 3 settimane, o anche più lentamente.
La specie più comunemente disponibile di questo genere è Anubias barteri, che è polimorfa e suddivisa in diverse varietà. Le specie più grandi del genere sono Anubias gigantea e Anubias heterophylla. I loro steli fogliari possono crescere fino a 83 cm, con foglie 40 cm di lunghezza e 14 cm di larghezza con lobi laterali fino a 28 cm di lunghezza e 10 cm di larghezza. Il rappresentante più piccolo è Anubias barteri var. nana, con un'altezza fino a 10 cm e con foglie fino a 6 cm di lunghezza e 3 cm di larghezza.
Le Anubias possono essere coltivate emerse (sopra l'acqua). Per questo motivo possono essere utilizzati nei paludari.
Anubias Schott, 1857 è un genere di piante acquatiche e semi-acquatiche della famiglia delle Aracee, originario dell'Africa tropicale centrale e occidentale. Crescono principalmente in fiumi e torrenti, ma si possono trovare anche nelle paludi. Sono caratterizzati da foglie larghe, spesse e scure che si presentano in molte forme diverse.
Anubias er en slekt av blomsterplanter som opprinner i tropiske og sentrale deler av Vest-Afrika. De vokser hovedsakelig i elver og bekker, men kan også finnes i myrer. De har brede, tykke og mørke blader. Taksonomien til artene er ikke enda ferdig, noe som er tilfelle for mange vannplantearter, og de vitenskapelige navnene har ofte blitt endret.
Plantene er vanlige i akvarier, vanligvis festet til steiner eller røtter. I motsetning til de fleste andre akvarieplanter, foretrekker Anubias oftest dempet belysning, og kan også blomstre under vann. I akvariet bør den plasseres i skyggefulle områder, hvis ikke kan alger få fotfeste på bladene.
Mange akvarister regner plantene i denne slekten for noen av de enkleste å holde, siden lys- og næringskravene er veldig lave, men også fordi planteetende fisk ikke vil spise dem. Dette er grunnen til at Anubias er blant de få plantene som kan brukes i akvarier med afrikanske ciklider og gullfisk.
Alle artene vokser svært sakte. Vanligvis kommer et nytt blad hver tredje uke eller sjeldnere. Dessverre er dette en av de få artene som ikke reagerer på CO2-tilsetning.
Den mest utbredte arten i akvariehandelen er Anubias barteri var. barteri. Den kan oppnå en maksimal høyde på 30 cm, med blader på 15-25 cm lengde og 5-10 cm bredde. Det største medlemmet i slekten er Anubias heterophylla som kan bli opp til 60 cm høy, med 40 cm lange blader som er 10 cm brede. Den minste er Anubias barteri var. nana, som blir 10 cm høy. Bladene blir opp til 3 cm lange og 2 cm brede.[1][2]
Anubias kan vokse over vann (og vokser gjerne mye fortere når de kan stå med bladene i luft). Dette gjør at de kan brukes i paludarier.
Anubias er en slekt av blomsterplanter som opprinner i tropiske og sentrale deler av Vest-Afrika. De vokser hovedsakelig i elver og bekker, men kan også finnes i myrer. De har brede, tykke og mørke blader. Taksonomien til artene er ikke enda ferdig, noe som er tilfelle for mange vannplantearter, og de vitenskapelige navnene har ofte blitt endret.
Multimedia w Wikimedia Commons Anubias (Anubias Schott) – rodzaj roślin zielnych z rodziny obrazkowatych, liczący 8 gatunków, występujących w tropikalnych regionach Afryki, od Senegalu do Angoli. Nazwa naukowa rodzaju pochodzi od mitycznego Anubisa, egipskiego boga z głową szakala[2].
Anubias (Anubias Schott) – rodzaj roślin zielnych z rodziny obrazkowatych, liczący 8 gatunków, występujących w tropikalnych regionach Afryki, od Senegalu do Angoli. Nazwa naukowa rodzaju pochodzi od mitycznego Anubisa, egipskiego boga z głową szakala.
Anubias é um género botânico da família das aráceas. São plantas anfibias (suportando ou não a submersão prolongada) de crescimento lento.Quanto a necessidade de iluminção e pouquíssima exigente, embora a adição de CO2 e incrementação da iluminação aumentem marginalmente o ritmo de crescimento destas plantas. É plantada como o rizoma para fora do substrato.
O gênero é composto por plantas angiospérmicas dicuteledóneas, aquáticas e semiaquáticas, nativas de África nomeadamente da região SubSareana.[1]
Anubias é um género botânico da família das aráceas. São plantas anfibias (suportando ou não a submersão prolongada) de crescimento lento.Quanto a necessidade de iluminção e pouquíssima exigente, embora a adição de CO2 e incrementação da iluminação aumentem marginalmente o ritmo de crescimento destas plantas. É plantada como o rizoma para fora do substrato.
O gênero é composto por plantas angiospérmicas dicuteledóneas, aquáticas e semiaquáticas, nativas de África nomeadamente da região SubSareana.
Anubias là một chi thực vật có hoa trong họ Ráy[1][2]
Chi này gồm các loài sau:
Bài viết liên quan đến phân họ Ráy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Anubias là một chi thực vật có hoa trong họ Ráy
Anubias Schott, 1857
Синонимы
Анубиас (лат. Anubias) — небольшой род тропических водных (болотных) растений семейства Ароидные (Araceae).
Некоторые виды культивируются как аквариумные, тем не менее, представители рода Анубиас лучше растут во влажной оранжерее или палюдариуме.
Вечнозелёные ползучие травы с толстым корневищем. Междоузлия короткие.
Листьев несколько. Черешки обычно гладкие, изредка с короткими и редкими шипами. Влагалища относительно короткие. Листовые пластинки ланцетовидные, овальные, эллипсоидные, от почти треугольных до полустреловидных, полусердцевидные, ухообразные, от копьевидных до трёхнадрезанных, в основном кожистые, полностью гладкие или снизу с густо опушёнными центральной и первичными боковыми жилками. Первичные боковые жилки перистые, вторичные — параллельно-перистые, третичные — перпендикулярные к ним.
Соцветие в числе 1—3 в каждом симпоидальном ветвлении. Цветоножка более-менее равна черешкам или короче их. Покрывало эллиптически-овальное или овальное, без перетяжки, слабо дифференцированное на трубку и пластинку, широко раскрытое во время цветения, но всегда немного свёрнутое в основании, закрывается после цветения и не опадает при созревании плодов, однотонно окрашенное, большей частью зелёное или кремовое или с красноватыми разводами, внутри более бледное.
Початок цилиндрический, короче или намного длиннее покрывала. Женские цветки расположены плотно, изредка несколько рыхло. Женская зона короче мужской и смежна с ней, изредка с немногими стерильными или двуполыми цветками в промежутке между ними; мужская зона репродуктивная до вершины.
Цветки однополые, околоцветник отсутствует. Мужской цветок содержит 3—8 тычинок, тычинки сросшиеся в обратнопирамидальный синандрий; нити сросшиеся, иногда довольно длинные; сросшийся связник толстый, мясистый, иногда прикрытый теками и незаметный, часто не полностью сросшийся только на вершине, с мелкими трещинками в промежутках; теки боковые или краевые и покрывающие весь синандрий от основания до вершины. Пыльца от полусферической до сферической, маленькая (24 мкм). Гинецей от сжато-шаровидного до яйцевидного; завязь (1)2—3-гнёздная; семяпочек в гнезде много, они анатропные; плацента осевая; столбик более узкий, чем завязь; рыльце широкое, дискообразное, зелёное, розовое или белое.
Плоды — ягоды от сжато-шаровидных до обратнояйцевидных, от зелёных до бледно-зелёных, многосемянные.
Семена маленькие, от неправильно яйцевидных до полуцилиндрических; теста шероховатая, толстоватая; зародыш осевой, удлинённый; эндосперм обильный.
Встречаются в тропической Африке: Гана, Гвиана, Кот-д’Ивуар, Либерия, Мали, Нигерия, Сенегал, Сьерра-Леоне, Того, Кабо-Верде, Камерун, Республика Конго, Экваториальная Гвинея, Габон, Демократическая Республика Конго, Ангола.
Растёт в тропических влажных лесах, на лесных болотах, на скалах вдоль рек и ручьёв, иногда полностью погруженные в воде.
Полный список видов рода[2]:
Представители рода Анубиас могут расти под водой, поэтому используются в качестве аквариумных растений. Однако для них больше подходят условия палюдариума или влажной оранжереи.
При выращивании в аквариуме анубиасам требуется питательный грунт, содержащий большое количество органических веществ, чистая тёплая (26—28°С) вода, которую желательно регулярно сменять. Освещённость аквариума не должна быть избыточной во избежание обрастания листьев сине-зелёными водорослями, что может привести к гибели растений.
В оранжерее анубиасам требуется питательный грунт, высокая влажность, сильное рассеянное освещение и температура 26—28°С.
Цветут анубиасы не только в палюдариуме или оранжерее, но также и в аквариуме. Также в аквариуме их размножают делением корневища, отделяя от него конец с несколькими листьями.
Анубиас (лат. Anubias) — небольшой род тропических водных (болотных) растений семейства Ароидные (Araceae).
Некоторые виды культивируются как аквариумные, тем не менее, представители рода Анубиас лучше растут во влажной оранжерее или палюдариуме.
アヌビアス（Anubias）はアフリカ大陸・熱帯地域に自生するサトイモ科の着生植物のグループである。濃緑色の草本で、仏炎苞に包まれたサトイモ科に特有の花を咲かせる。
熱帯雨林の林床を流れる河川の岸辺や水中に生息し、水辺の岩や木に着生している。ジャングルの下草として、薄暗い林床に生えていることもある。大木に光を遮られている環境に生息するため、耐陰性が強く、暗い場所でも育てやすい。若干、硬度がある水を好む種が多い。
主に観賞用としてアクアリウムやテラリウムで栽培される。特にアクアリウムにおいては、水草の中では丈夫なものであり、また葉が堅いので金魚などの水草を食べてしまう魚にも耐えるということで、Anubias barteri などは広く用いられている。もっぱら、独特の葉を観賞したり、着生する性質を生かしてレイアウトを作ったりする、水生の観葉植物として扱われる。
主に欧州や東南アジアのファームで栽培されたものが出回っているが、現地で採集されたものも出回る。アクアリウムの世界では比較的ポピュラーな水草であり、多くの店で販売されている。
活着させて栽培する。根が成長し活着するまで、輪ゴムや木綿糸を使用し、石や流木にくくり付ける。水中では比較的成長が遅く、葉を藻類に覆われてしまうトラブルが起こりがちである。そのため、エビや貝を藻類除去の目的で水中に導入するケースも多い。また、草を水上に出して、木酢液などをかけて藻類だけ殺すという手段もある。本来は水中より川岸の岩肌や倒木の上に生息する植物であるため、テラリウムやアクアテラリウムなど水上でも栽培が可能である。水草の中では比較的容易に水上の環境に順化するが乾燥には弱いので注意が必要である。水上での成長は、水中より若干早い。水中でも開花はするが、水上では、より花を咲かせやすい。
아누비아스속(Anubias屬, 학명: Anubias 아누비아스[*])은 천남성아과의 단형 족인 아누비아스족(Anubias族, 학명: Anubiadeae 아누비아데아이[*])에 속하는 유일한 속이다.[1][2][3][4]
_(20753564289).jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
