nomes no trilho de navegação
Žluťucha jednoduchá (Thalictrum simplex) je nenápadná, i když poměrně vzrostlá, planě rostoucí rostlina považována v České republice za kriticky ohroženou, je jedním ze šesti druhů rodu žluťucha které se v Česku vyskytují.
Žluťucha jednoduchá se dělí do několika poddruhů. Obvykle je uznáváno, že ve Střední Evropě rostou poddruhy dva:
V ČR roste pouze žluťucha jednoduchá svízelová. Od žluťuchy jednoduché pravé se z morfologického hlediska odlišuje tvarem báze koncového úkrojku terminálního lístku, jeho šířkou včetně počtem zoubků a výškou olistění lodyhy v květenství. Po karyologické stránce je ž. j. pravá cytotyp oktoploidní 2n = 56, kdežto ž. j. svízelová tetraploidní 2n = 28.[1][2]
Druh žluťucha jednoduchá roste mimo severských oblastí téměř v celé Evropě a v Asii od Karpat přes Střední Asii, jižní Sibiř, Mongolsko, Čínu až po Koreu a Japonsko. Vyskytuje se na vlhkých, slatinných, kamenitých nebo křovinatých loukách a pastvinách i v teplomilných doubravách s dostatkem slunce, nejčastěji na vápnitém podloží v nížinách. V České republice se nachází jen velmi řídce ve střední a dolní části Polabí, v Českém středohoří a Dyjsko-svrateckém úvalu.[1][3]
Vytrvalá rostlina s přímou, jednoduchou lodyhou vysokou 30 až 100 cm která vyrůstá z plazivého oddenku. Přízemní listy má krátce řapíkaté a za květu již usychají. Obvykle jen nahoře rozvětvená lodyha je hustě porostlá 2 až 3krát zpeřenými, poměrně krátkými listy trojúhelníkovitého tvaru s ouškatými pochvami na bázích lysých řapíků. Vzpřímené lístky, na rubu světle a na líci tmavě zelené, jsou úzce klínovité až čárkovité, celokrajné nebo dvou až trojlaločné, na okraji podvinuté a bývají dlouhé 10 až 50 mm a široké 1 až 1,5 mm.
Květenství je hustá, štíhlá 10 až 30 cm dlouhá lata, se vzpřímenými větévkami zhruba stejně dlouhými, která je ve spodní polovině olistěná. Na koncích větévek vyrůstají na nejdříve ohnutých a později vzpřímených, 5 až 10 mm dlouhých stopkách, nevonící oboupohlavné květy s kopinatými listeny. Květy mají úzce vejčité, brzy opadávající čtyři okvětní lístky (jen kališní) 3 až 4 mm dlouhé, nažloutlé, nazelenalé nebo nafialovělé. Jedenáct až patnáct převislých tyčinek s nitkami dvojnásobně delšími než úzce podlouhlé prašníky ční z okvětí. Pestíků s jednodílnými semeníky se širokými přisedlými bliznami bývá devět až dvanáct. Kvetou v červnu a červenci, opylovány bývají entomogamně nebo anemogamně, hmyz na květy přilétá pro pyl. Chromozomové číslo je n = 7.
Plody jsou přisedlé žebernaté nažky vejčitého až elipsoidního tvaru 2 mm dlouhé které jsou nahoře zahnuty do háčku. Semena jsou dlouhá průměrně 2 mm a hmotnost tisíce semen je 0,9 gramu. Rostliny se rozmnožují rozrůstáním oddenků nebo semeny která roznáší vítr.[1][3][4][5]
Jedná se o rostlinu v ČR poměrně vzácnou která má pouze několik málo lokalit výskytu a existující populace jsou navíc nepočetné. Žluťucha jednoduchá proto byla v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. a v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 prohlášena za druh kriticky ohrožený (§1) a (C1).[3][6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu žluťucha jednoduchá ve Wikimedia Commons
Žluťucha jednoduchá (Thalictrum simplex) je nenápadná, i když poměrně vzrostlá, planě rostoucí rostlina považována v České republice za kriticky ohroženou, je jedním ze šesti druhů rodu žluťucha které se v Česku vyskytují.
Die Schmalblättrige Wiesenraute oder Einfache Wiesenraute (Thalictrum simplex) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Wiesenrauten (Thalictrum) innerhalb der Familie der Hahnenfußgewächse (Ranunculaceae). Sie ist in Eurasien weitverbreitet.
Die Schmalblättrige Wiesenraute ist eine sommergrüne[1], ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 10 Zentimeter erreicht. Sie besitzt eine kriechende Grundachse und ist kahl. Die Laubblätter sind im Umriss länglich, doppelt gefiedert mit länglichen oder linealen Fiedern. Die Fiederblättchen sind 3 bis 5 mm breit, oberseits matt, gelappt oder gezähnt. Populationen in Deutschland besitzen immer zumindest einige ganzrandige Blättchen.[2]
Die Blütezeit erstreckt sich von Ende Juni bis Ende Juli. Der rispig zusammengezogene Blütenstand ist kurz verzweigt. Die Blüten sind anfangs nickend, dann aufrecht. Die Perigonblätter sind um 3 mm lang und gelblich. Die Staubblätter sind meist grünlich und überhängend.
Die Nüsschen sind 2 mm lang, eiförmig, kantig gerippt und haben eine pfeilförmige Narbe.
Die Schmalblättrige Wiesenraute wird hinsichtlich ihrer Lebensform in der Exkursionsflora von Rothmaler zu den Geophyten gestellt[2], die Datenbank BIOLFLOR von W.Durka ordnet sie den Hemikryptophyten zu.[1]
Die Schmalblättrige Wiesenraute wird von Insekten und durch Wind bestäubt. Die Ausbreitung der Diasporen kann mittels Wind und Wasser erfolgen.[2] Die vegetative Vermehrung wird durch unterirdische Ausläufer sichergestellt.[2]
Die Schmalblättrige Wiesenraute ist eine eurasiatisches Florenelement. Sie ist in den meisten Gebieten des kontinentalen Europa verbreitet, im Westen tritt sie dort seltener auf. Zu ihren weiteren Verbreitungsgebieten gehören der Kaukasus, West- und Ostsibirien, die Mongolei, China, Korea und Japan.
Die Schmalblättrige Wiesenraute besiedelt in Mitteleuropa Kalkmagerrasen, gebüschreiche Halbtrockenrasen mit quelligen Stellen und Flachmoore in den Mittelgebirgen mit Kalkstein, im Alpenvorland, in der westlichen und nördlichen Schweiz sowie in Graubünden. Sie fehlt in Oberösterreich, in Österreich findet man sie nur in Gebieten mit Kalkstein. Die Schmalblättrige Wiesenraute ist überall in Mitteleuropa sehr selten.
Die Schmalblättrige Wiesenraute gedeiht am besten auf kalkhaltigen, wechselfeuchten bis wechseltrockenen, stickstoffarmen Lehm-, Löß- oder Torfböden. Sie ist eine Charakterart des Verbands Molinion, kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Mesobromion oder Geranion sanguinei vor.[3]
Die Erstveröffentlichung von Thalictrum simplex erfolgte durch Carl von Linné. Das Artepitheton simplex bedeutet einfach[4].
Innerhalb der Art Thalictrum simplex sind folgende Unterarten beschrieben:[5]
Die Schmalblättrige Wiesenraute oder Einfache Wiesenraute (Thalictrum simplex) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Wiesenrauten (Thalictrum) innerhalb der Familie der Hahnenfußgewächse (Ranunculaceae). Sie ist in Eurasien weitverbreitet.
Энгийн буржгар - (лат. Thalictrum simplex), (орос. Василистник простой)
60-70 см өндөр эгц иштэй, шахагдаж суусан, шаантаг хэлбэрийн уртавтар хэсгүүдэд цуулбарлагдсан хос өдлөг навстай.
Ойт хээрийн бүсэд алаг өвст нугын хээр, ойн зах дагасан нуга газраар тохиолдоно.[1]
Thalictrum simplex is a species of flowering plant belonging to the family Ranunculaceae.[1]
Its native range is Temperate Eurasia.[1]
Thalictrum simplex is a species of flowering plant belonging to the family Ranunculaceae.
Its native range is Temperate Eurasia.
Hoikkaängelmä (Thalictrum simplex) on monivuotinen leinikkikasvi. Se on muunteleva laji, jolla on useita alalajeja.
Hoikkaängelmä kasvaa 4–110 senttimetriä korkeaksi, sen alalajeista korkeakasvuisin on etelänhoikkaängelmä ja matalin pohjanhoikkaängelmä. Lehdet ovat 5–20 cm pitkiä ja ne ovat jakautuneet kahdesta kolmeen kertaan parittaisiin lehdyköihin, jotka ovat kolmihalkoiset. Lehdyköiden muoto vaihtelee alalajin mukaan, esimerkiksi sirohoikkaängelmän lehdykät ovat hyvin kapeita. Hoikkaängelmän kukinto on terttumainen. Pienten kukkien kehälehtien väri vaihtelee sinipunertavasta vaaleanvihreään. Hedelmät ovat harjuisia pähkylöitä, joissa on leveä kärkiota. Hoikkaängelmä voi muistuttaa suuresti keltaängelmää (Thalictrum flavum), josta sen erottaa varmuudella kukan heteiden ja luottien tuntomerkkien mukaan. [2][1]
Hoikkaängelmän levinneisyys Suomessa on jokseenkin kaksiosainen. Etelä-Suomessa sitä tavataan melko harvinaisena Ahvenanmaalta Pohjois-Savoon, yleisimmin Etelä-Hämeessä. Pohjois-Suomessa laji kasvaa Oulun korkeudelta Pohjois-Lappiin, Keski-Lapissa se on yleinen. Hoikkaängelmä puuttuu laajalta alueelta Länsi- ja Keski-Suomea. Etelä-Suomen hoikkaängelmä on alalajia etelänhoikkaängelmä, jota pidetään muinaistulokkaana ja Pohjois-Suomessa alalajia pohjanhoikkaängelmä, joka on alkuperäiskasvi. Alalajien elinympäristöt ovat Suomessa erilaiset. Etelänhoikkaängelmä on kuivahkojen niittyjen ja ketojen kasvi, pohjanhoikkaängelmä kasvaa jokivarsien törmillä, lehdoissa ja tulvaniityillä. [2]
Etelänhoikkaängelmä on luokiteltu Suomessa uhanalaiseksi, vaarantuneeksi (VU) harvinaistumisen vuoksi.[3]
Hoikkaängelmä (Thalictrum simplex) on monivuotinen leinikkikasvi. Se on muunteleva laji, jolla on useita alalajeja.
Jednory žiwotnik (Thalictrum simplex) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).
Wobsahuje sćěhowacu poddružiny:
Jednory žiwotnik ma nygace kćenja. Jeho łopješka su wuže hač tych žołteho žiwotnika.
Jednory žiwotnik (Thalictrum simplex) je rostlina ze swójby maslenkowych rostlinow (Ranunculaceae).
Wobsahuje sćěhowacu poddružiny:
sydrikojty žiwotnik (Thalictrum simplex subsp. galioides)De onvertakte ruit (Thalictrum simplex) is een overblijvende plant uit de ranonkelfamilie (Ranunculaceae) die te vinden is in bijna alle Europese hooggebergtes.
De botanische naam Thalictrum is afgeleid van het Oudgriekse θάλικτρον, thaliktron, een naam gegeven door de oud-Griekse arts en botanicus Pedanius Dioscorides (ca. 40-90 n.Chr.) aan een plant met gedeelde bladeren. De soortaanduiding simplex is Latijn voor 'simpel' of 'puur'.
De onvertakte ruit is een tot 40 cm hoge overblijvende, kruidachtige plant met een onvertakte, onbehaarde, gestreepte stengel en een basaal bladrozet van ovale, twee- tot drievoudig geveerde blaadjes met eironde tot lijnvormige, al dan niet getande bladlobjes.
De bloemen staan in een slanke, eindstandige pluim met korte takken. Ze zijn aanvankelijk afhangend maar later rechtopstaand, radiaal symmetrisch, met een zeer eenvoudig bloemdek van enkele kleine groene kroonblaadjes en een tiental gele meeldraden, langer dan de kroonblaadjes en met gele helmhokjes.
De plant bloeit van juli tot augustus.
De onvertakte ruit groeit voornamelijk in hooilanden en alpenweiden in het hooggebergte tot op 2.400 m hoogte. Hij komt voor in bijna alle Europese gebergtes vanaf Scandinavië tot aan de Middellandse Zee, in de Kaukasus en in Siberië.
Bronnen, noten en/of referentiesDe onvertakte ruit (Thalictrum simplex) is een overblijvende plant uit de ranonkelfamilie (Ranunculaceae) die te vinden is in bijna alle Europese hooggebergtes.
Rutewka pojedyncza (Thalictrum simplex L.) – gatunek rośliny należący do rodziny jaskrowatych. Rośnie dziko w Europie i na obszarach Azji o umiarkowanym klimacie[3]. W Polsce jest rzadka, występuje głównie we wschodniej części kraju[4].
Bylina, kwitnie od czerwca do sierpnia. Zasiedla torfiaste łąki, wilgotne lasy liściaste, miedze[5]. Gatunek charakterystyczny dla związku (All) Cirsio-Brachypodion pinnati i Ass. Seslerio-Scorzoneterum (lokalnie)[6]. Liczba chromosomów 2n = 56. Roślina trująca[4]
Gatunek zmienny morfologicznie. Wyróżniono w jego obrębie kilka odmian i podgatunków[2]:
Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii VU (narażony)[7].
Rutewka pojedyncza (Thalictrum simplex L.) – gatunek rośliny należący do rodziny jaskrowatych. Rośnie dziko w Europie i na obszarach Azji o umiarkowanym klimacie. W Polsce jest rzadka, występuje głównie we wschodniej części kraju.
Backruta (Thalictrum simplex) är en ört som blir upp till åtta decimeter hög och blommar från juni till juli.
Це незавершена стаття про Жовтецеві.Thalictrum simplex là một loài thực vật có hoa trong họ Mao lương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1767.[1]
Bài viết về chủ đề Họ Mao lương này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Thalictrum simplex là một loài thực vật có hoa trong họ Mao lương. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1767.
Thalictrum simplex L.
Васили́стник просто́й (лат. Thalictrum simplex) — травянистое многолетнее растение рода Василистник семейства Лютиковые (Ranunculaceae).
Корневище горизонтальное, корень сероватый.
Стебель 60-120 см высотой, прямостоячий, неветвистый, бороздчатый, несущий равномерно прижатые к нему листья, отчего растение кажется узким.
Листья дважды перистые, в очертании продолговато-треугольные или продолговатые. Нижние листья более крупные.
Цветки мелкие, пурпурные или зеленые, обычно собраны в узкую пирамидальную или овальную метёлку. Тычинки повислые. Цветёт в июне—июле. Формула цветка: ∗ P 4 A 11 − 15 G 6 − 12 {displaystyle ast P_{4};A_{11-15};G_{6-12}} 
Распространён на Украине, в Беларуси, европейской части России, Сибири, на Алтае, на Дальнем Востоке, в Средней Азии.[3]
Растёт в разреженных лесах, по опушкам, суходольным и степным лугам. На Алтае встречается в долинах рек Оби и Тархаты, в Уймонской и Чуйской степях.[4]
В декоративном садоводстве василистник простой иногда высаживают ради листьев, которые чрезвычайно изящны, так как цветы у него невзрачные.[5]
В сумме алкалоидов растения найдены: тальсимин, тальсимидин, тализамин, гернандезин (Толкачев и др., 1977), тальфетидин, таликсин, таликсимидин, таликтрисин, таликминин, берберин, β-аллокриптопин, магнофлорин (Юнусов, 1968). В листьях также содержится до 570 мг% аскорбиновой кислоты, а в траве — флавоноиды и кумарины (Шретер, 1975).[6]
В официальной медицине василистник простой не применяется, хотя в народной применяется так же как и василистник малый.
В тибетской медицине траву и корни применяют как мочегонное при отёках и водянке.
В народной медицине Сибири траву использовали при кровавом поносе, дизентерии и других болезнях органов пищеварения, для обмывания ран и полоскания горла, при болезнях горла и флюсе делали припарки из травы. Пользовались травой для укрепления здоровья после родов. При эпилепсии использовали траву и корни.[4]
Васили́стник просто́й (лат. Thalictrum simplex) — травянистое многолетнее растение рода Василистник семейства Лютиковые (Ranunculaceae).
箭头唐松草（学名：Thalictrum simplex）为毛茛科唐松草属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
