nomes no trilho de navegação
Nádhernice[1] (Clianthus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje 2 druhy keřů se zpeřenými listy a nápadnými velkými květy, rostoucí na Novém Zélandu. Do rodu Clianthus byl v minulosti řazen i druh Swainsona formosa (svensona sličná) jako Clianthus formosus.
Nádhernice jsou keře dorůstající výšky 1 až 4 metry. Listy jsou lichozpeřené, složené z mnoha párů vejčitých celokrajných lístků. Palisty jsou široké, bylinné. Květy jsou velké, nápadné, červené, růžové nebo případně bílé, v hroznovitých květenstvích. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby. Pavéza je nazpět ohnutá a asi 2x delší než křídla, člunek bývá asi stejně dlouhý jako pavéza. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a šídlovitou čnělkou. Lusky jsou zobánkaté a obsahují mnoho semen. [2][3][4]
Rod Clianthus zahrnuje 2 druhy a je to endemický rod Nového Zélandu. Oba druhy náležejí mezi ohrožené druhy, Clianthus puniceus na stupni kriticky ohrožený, Clianthus maximus jako zranitelný.[4]
Rod Clianthus zahrnuje podle současného pojetí 1 nebo 2 druhy. Mimo druhu Clianthus puniceus je to Clianthus maximus, některými autory považovaný za samostatný druh, jinými pouze za poddruh druhu Clianthus puniceus. V minulosti bylo do tohoto rodu řazeno dalších asi 6 druhů, které jsou v současné systematice přeřazeny do rodů Sarcodum a Swainsona. Náleží mezi ně i známý Clianthus formosus, dnes Swainsona formosa, rostlina s nápadnými červenými květy, pocházející z Austrálie.[2][5]
První rostliny tohoto rodu byly na Novém Zélandě sebrány v roce 1769 Banksem a Solanderem. O 60 let později byl tento druh pojmenován Donia punicea. Toto rodové jméno však již bylo v té době uděleno rodu z čeledi hvězdnicovité. V roce 1835 pak bylo Lindleyem publikováno nové jméno, Clianthus puniceus. Druhý druh rodu byl zaznamenán v roce 1847 Colensem a v roce 1885 publikován jako Clianthus maximus. O několik let později, v roce 1899, jej Kirk přeřadil jako poddruh předchozího druhu, tedy Clianthus puniceus subsp. maximus. Toto pojetí převzali později i další autoři.[4]
Rozdíl mezi oběma druhy spočívá zejména v povrchu listů, které jsou u druhu C. puniceus šedozelené až olivově zelené a víceméně matné, zatímco C. maximus má listy lesklé a zelené až tmavě zelené. Rozdíl je dán odlišným povrchem listů - zatímco u C. puniceus pokrývá povrch listu síťovitě zvrásněná kutikula, druhý druh má na povrchu listů tlustou vrstvu epikutikulárního vosku. Mimo to dosahuje Clianthus maximus vyššího vzrůstu, má delší kališní zuby a sytěji zbarvené květy.[4]
Oba druhy nádhernice jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány jako okrasné dřeviny, ceněné zejména pro velké květy neobvyklého tvaru. V České republice je lze nalézt např. ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Clianthus ve Wikimedia Commons
Nádhernice (Clianthus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje 2 druhy keřů se zpeřenými listy a nápadnými velkými květy, rostoucí na Novém Zélandu. Do rodu Clianthus byl v minulosti řazen i druh Swainsona formosa (svensona sličná) jako Clianthus formosus.
Clianthus, commonly known as kakabeak (kōwhai ngutukākā in Māori), is a genus of flowering plants in the legume family Fabaceae, comprising two species of shrubs native to New Zealand. They have striking clusters of red flowers which resemble the beak of the kaka, a New Zealand parrot. The plants are also known as parrot's beak, parrot's bill and lobster claw – all references to the distinctive flowers. There is also a variety with white to creamy coloured flowers called: "Albus," and a variety with rosy pink flowers called: "Roseus."[2]
Kakabeak grows to around two metres high, with spreading branches producing leaf stalks up to 15 cm long bearing several pairs of small leaflets. They usually flower from spring through to early summer, but can flower twice a year or even year round.[3]
Joseph Banks and Daniel Solander collected specimens of Clianthus in 1769 and C. puniceus was described in 1835. William Colenso identified two species of Clianthus as early as 1847 and described C. maximus in 1885. However Thomas Kirk reduced C. maximus to a variety of C. puniceus in 1899. Peter Heenan reinstated C. maximus as a separate species in 2000.[4]
Clianthus forms a clade with the genus Carmichaelia, New Zealand broom. Together they form a larger clade with the Australian genus Swainsona and the New Zealand Montigena (scree pea).[5] Sturt's desert pea, Swainsona formosa, has some similarities to kakabeak and was initially placed in the genus Clianthus. The fourth genus of New Zealand native legumes is Sophora, represented by eight species of kowhai.[6] The floral emblem of South Australia,[7] Swainsona formosa, formerly Clianthus dampieri, is similar.
Clianthus was traditionally cultivated by the Ngāi Tai ki Tāmaki people. The plants were used for nitrogen fixation of the kūmara plantations on Motukaraka Island, and the flowers for elaborate garlands for high-ranking women.[8]
Kakabeak featured on New Zealand's definitive stamps from 1960 to 1969, initially on the pre-decimal 2d stamp, and then on its replacement 2c stamp from 1967.
The two species are the critically endangered Clianthus puniceus which is now known in the wild only on Moturemu Island in the Kaipara Harbour, and the endangered Clianthus maximus. In a 2005 survey, only 153 plants of C. maximus were found (down from over 1000 in 1996), mainly in the East Cape region.[9] C. maximus is widely grown as a garden plant in New Zealand, but the cultivated lines are descended from only a few plants and are not genetically diverse. C. puniceus is cultivated and has given rise to award-winning cultivars.
Botanical illustration from Cook's first voyage
Variety with white flowers known as "Albus."
Clianthus, commonly known as kakabeak (kōwhai ngutukākā in Māori), is a genus of flowering plants in the legume family Fabaceae, comprising two species of shrubs native to New Zealand. They have striking clusters of red flowers which resemble the beak of the kaka, a New Zealand parrot. The plants are also known as parrot's beak, parrot's bill and lobster claw – all references to the distinctive flowers. There is also a variety with white to creamy coloured flowers called: "Albus," and a variety with rosy pink flowers called: "Roseus."
Clianthus es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Fabaceae.
Alcanzan un tamaño de alrededor de dos metros de altura, con ramas extendidas que producen tallos de las hojas de hasta 15 cm de largo que lleva varios pares de pequeños foliolos. Por lo general, la flor aparece desde la primavera hasta principios de verano, pero puede florecer dos veces al año o incluso durante todo el año.[2]
El género fue descrito por Sol. ex Lindl. y publicado en Edwards's Botanical Register 21: pl. 1775. 1835.[3]>
Clianthus es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Fabaceae.
Nokat (Clianthus) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan nykyisin kuuluvaksi yksi laji: papukaijannokka eli ritarinköynnös (Clianthus puniceus). Sen lisäksi sukuun on kuvattu 12 muutakin lajia, mutta osa niistä on sittemmin todettu samoiksi jonkin aiemmin kuvatun lajin kanssa tai viety johonkin toiseen sukuun. Esimerkiksi flamingonnokka (Clianthus formosus) on tulkittu samaksi lajiksi kuin Swainsona formosa. Neljän nokkien sukuun kuvatun lajin taksonominen asema on toistaiseksi vielä epäselvä.[1]
Nokat (Clianthus) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan nykyisin kuuluvaksi yksi laji: papukaijannokka eli ritarinköynnös (Clianthus puniceus). Sen lisäksi sukuun on kuvattu 12 muutakin lajia, mutta osa niistä on sittemmin todettu samoiksi jonkin aiemmin kuvatun lajin kanssa tai viety johonkin toiseen sukuun. Esimerkiksi flamingonnokka (Clianthus formosus) on tulkittu samaksi lajiksi kuin Swainsona formosa. Neljän nokkien sukuun kuvatun lajin taksonominen asema on toistaiseksi vielä epäselvä.
Clianthus is een geslacht uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). Het geslacht telt twee soorten heesters die voorkomen in Nieuw-Zeeland.
Joseph Banks en Daniel Solander verzamelden in 1769 specimens van Clianthus en de soort C. puniceus werd in 1835 beschreven. De Cornische missionaris William Colenso, die ook botanicus was identificeerde in 1847 twee soorten binnen het geslacht Clianthus en beschreef C. maximus in 1885. Echter reduceerde Thomas Kirk in 1899 C. maximus tot een variëteit van de soort C. puniceus. Peter Heenan herstelde C. maximus als een aparte soort in 2000.[1]
Clianthus is een geslacht uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae). Het geslacht telt twee soorten heesters die voorkomen in Nieuw-Zeeland.
Joseph Banks en Daniel Solander verzamelden in 1769 specimens van Clianthus en de soort C. puniceus werd in 1835 beschreven. De Cornische missionaris William Colenso, die ook botanicus was identificeerde in 1847 twee soorten binnen het geslacht Clianthus en beschreef C. maximus in 1885. Echter reduceerde Thomas Kirk in 1899 C. maximus tot een variëteit van de soort C. puniceus. Peter Heenan herstelde C. maximus als een aparte soort in 2000.
Clianthus é um género botânico pertencente à família Fabaceae[1].
Clianthus é um género botânico pertencente à família Fabaceae.
«Clianthus — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020
Це незавершена стаття про Бобові.Clianthus là chi gồm hai loài thực vật bản địa của New Zealand.
Clianthus là chi gồm hai loài thực vật bản địa của New Zealand.
Клиантус (лат. Clianthus) — род семейства бобовых.
Род клиантус включает в себя два вида Клиантус пунцовый (Clianthus puniceus) и клиантус большой (Clianthus maximus). Оба вида — эндемики Новой Зеландии. В диком виде клиантус пунцовый произрастает лишь на острове Мотурему в заливе Каипара. Clianthus maximus растёт на восточном побережье Северного острова. Предпочитают клиантусы солнечные места.
Третий вид, клиантус красивый или прекрасный (Clianthus formosus) сегодня относится к другому роду и классифицируется как свайнсона прекрасная и произрастает в Австралии.
Клиантус цветёт поздней весной. Цветки красные напоминают клюв попугая кака, в Новой Зеландии род называется Kakabeak («Клюв кака»). Другое название — Lobster Claw («Клешня лобстера»). Стебли плетистые, вьющиеся длиной более 1 м, иногда до 3 м. Листья могут достигать длины 15 см.
В садах Новой Зеландии клиантус широко распространён, особенно вид C. maximus. Клиантус пунцовый более популярен в оранжереях и как комнатное растение.[2]
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Клиантус (лат. Clianthus) — род семейства бобовых.
Род клиантус включает в себя два вида Клиантус пунцовый (Clianthus puniceus) и клиантус большой (Clianthus maximus). Оба вида — эндемики Новой Зеландии. В диком виде клиантус пунцовый произрастает лишь на острове Мотурему в заливе Каипара. Clianthus maximus растёт на восточном побережье Северного острова. Предпочитают клиантусы солнечные места.
Третий вид, клиантус красивый или прекрасный (Clianthus formosus) сегодня относится к другому роду и классифицируется как свайнсона прекрасная и произрастает в Австралии.
Клиантус цветёт поздней весной. Цветки красные напоминают клюв попугая кака, в Новой Зеландии род называется Kakabeak («Клюв кака»). Другое название — Lobster Claw («Клешня лобстера»). Стебли плетистые, вьющиеся длиной более 1 м, иногда до 3 м. Листья могут достигать длины 15 см.
В садах Новой Зеландии клиантус широко распространён, особенно вид C. maximus. Клиантус пунцовый более популярен в оранжереях и как комнатное растение.
耀花豆属（学名：Clianthus）是蝶形花科下的一个属，为草本或攀援灌木植物。该属共有8种，分布于中印半岛、菲律宾和澳大利亚。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
