nomes no trilho de navegação
El xuncu de llaguna o xuncu llacustre (Schoenoplectus lacustris) ye una planta de la familia de les ciperacees.
Planta perenne que puede superar los 2 m d'altor, derecha y con un fuerte rizoma que va produciendo tarmos hasta invadir dafechu les llagunes y llamargues non bien fondes. Nel estremu de los tarmos hai una umbela de seición planu convexa con radios primarios de desigual llargor, los más llargos inclinaos o pendulantes, suelen tar endolcaos de 2 en 2 por una bráctea paxiza a manera de vienda. Na mesma base de la umbela hai una espata dura, semiabrazadora y alesnada, que puede devasar o non el llargor de la umbela, paxiza tamién. A la fin de cada radiu primariu hai una umbela secundaria de la mesma estructura, con 1-8 espigues de 1 cm de llargor. La espiga formada por delles espiguillas abuitaes, de color pardu acoloratáu, glumes ovales, partíes nel ápiz, el nerviu central enllargáu nuna aresta o escayu escuru y aspru. Dientro un frutu duru y planu convexu, con 3 resaltes o caballones, de color pardu verdosu, arrodiáu por 6 fueyuques estreches llamaes cogordes. Tarmu llisu, llevemente rayáu, redondu, ensin fueyes, d'hasta 2 cm de diámetru na base. Fueyes toes basales y bien curties respectu al tarmu, bien formaes fora de l'agua.[1]
Europa, Asia y África. Zones encharcaes y llagunes de poca fondura.
Schoenoplectus lacustris describióse por (L.) Palla y espublizóse en Verhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien 38: 49. 1888.[2]
Númberu de cromosomes de Schoenoplectus lacustris (Fam. Cyperaceae) y táxones infraespecíficos:2n=42.[3][4]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. El xuncu de llaguna o xuncu llacustre (Schoenoplectus lacustris) ye una planta de la familia de les ciperacees.
Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) je vytrvalá rostlina rostoucí v mělkých vodách. Tento druh rodu skřípinec není v České republice příliš rozšířen a je z hlediska ohrožení vyhynutím hodnocen jako druh vyžadující další pozornost (C4a).[2][3]
Rozšířen je v Evropě a Asií, hlavně v jejích severních oblastech a také na severu Afriky. V české přírodě se tato jednoděložná rostlina vyskytuje roztroušeně od nížin po střední polohy.[2][4]
Roste v mírně kyselých, mělkých, stojatých nebo pomalu tekoucích vodách bohatých na živiny, nejčastěji s písčitým nebo jílovitým dnem. Vyskytuje se v blízkosti břehů v řekách, jezerech, rybnících, slepých říčních ramenech nebo vodních kanálech a v proláklinách pravidelných zátopových oblastí se sladkou nebo mírně brakickou vodou.[2][5][6]
Vytrvalá rostlina s hrubou, až 2,5 m vysokou lodyhou rostoucí ze silného, článkovitého, vodorovně se plazícího, bílého až nažloutlého oddenku. Stébla, rostoucí solitérně nebo v trsech, jsou pevná, 2 až 3 cm tlustá, na průřezu kulatá, tmavě zelená, hladká, obsahují aerenchymové pletivo a jejich vnější buňky obsahují chlorofyl a zúčastňují se fotosyntézy. Stébla jsou objatá několika nachovými, trubkovitými pochvami, spodní pochvy bývají bez listových čepelí, jen z jedné až dvou nejhořejších občas vyrůstají krátké čepele 1 až 10 cm dlouhé.
Bohatě větvené, kruželovité květenství (někdy je stažené,) má nestejně dlouhé větve a bývá vysoké 5 až 10 cm. Je tvořeno klásky vyrůstajícími ve svazečcích na různě dlouhých stopkách. Pod květenstvím je dlouhý, úzký, vztyčený listen, který vypadá jako pokračováním stonku.
Červenavě hnědé klásky, 5 až 10 mm dlouhé, jsou podlouhle vejčité a na konci špičaté. Mají více spirálovitě vyrůstajících, vejčitých, krátce osinatých plev. V úžlabí plev vyrůstají drobné kvítky s redukovaným okvětím tvořených pouze šesti drsnými štětinkami. V oboupohlavném kvítku jsou tři tyčinky s podlouhlými prašníky a svrchní semeník s čnělkou s bliznou rozeklanou do tří nitkovitých ramen. Kvítky kvetoucí od června do září jsou větrosnubné. Plody jsou trojboké, hladké nažky.
Rozmnožuje se semeny (nažkami) nebo oddenky, jejich rozrůstáním dokáže v krátké době vytvořit okolo jediné rostliny širokou kolonii). Dobře se rozšiřuje i úlomky oddenků, které mohou být velkou vodou odneseny na větší vzdálenost.[2][4][5][6]
Skřípinec jezerní se někdy vysazuje jako ozdobná rostlina do mělkých jezírek, zvláště jeho méně vzrůstné a panašované variety, např. 'Albescens'. Pro zamezení jeho rozpínavosti je vhodné ho na menších vodních plochách pěstovat v nádobách. V zarybněných nádržích poskytuje chráněný prostor pro tření ryb. Je vhodnou rostlinou do kořenových čistíren odpadních vod.[6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu skřípinec jezerní ve Wikimedia Commons
Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) je vytrvalá rostlina rostoucí v mělkých vodách. Tento druh rodu skřípinec není v České republice příliš rozšířen a je z hlediska ohrožení vyhynutím hodnocen jako druh vyžadující další pozornost (C4a).
Søkogleaks (Schoenoplectus lacustris), også skrevet Sø-Kogleaks, er en op til 3,5 meter høj sumpplante, der vokser i næringsrige søer, grøfter og vandløb. Søkogleaks ligner blågrøn kogleaks, men kan kendes på de grønne eller mørkegrønne stængler (ikke blågrønne) og desuden mangler blomsternes dækskæl de små mørke papiller som findes hos blågrøn kogleaks.
Søkogleaks er et halvgræs med trinde, svampede, bladløse stængler, der kan blive 2-3 meter lange og ender med en forgrenet top af små, rødbrune, koglelignende aks med små, tvekønnede blomster, der blomstrer i juni/juli.
Den findes i Danmark hist og her ved næringsrige sø- og åbredder samt i grøfter.
Guldsmedelarverne er meget afhængige af vandplanter som søkogleaks. Guldsmedelarverne bruger stænglerne til at kravle op ad og gøre sig fast til, når de skal op af vandet og skifte hud, hvorefter de fremstår som flyvende insekter.
Søkogleaks (Schoenoplectus lacustris), også skrevet Sø-Kogleaks, er en op til 3,5 meter høj sumpplante, der vokser i næringsrige søer, grøfter og vandløb. Søkogleaks ligner blågrøn kogleaks, men kan kendes på de grønne eller mørkegrønne stængler (ikke blågrønne) og desuden mangler blomsternes dækskæl de små mørke papiller som findes hos blågrøn kogleaks.
Die Gewöhnliche Teichbinse (Schoenoplectus lacustris), auch Gewöhnliche Teichsimse oder Grüne Teichbinse genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie bildet häufig den Randbereich des Röhrichts zur Wasserseite eines Teiches. Die Bestände der Teichbinse sind oft nicht so geschlossen wie bei anderen typischen Pflanzen der Uferröhrichte.
Die Gewöhnliche Teichbinse ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen zwischen 80 und 300 Zentimeter erreicht. Diese Wasserpflanze ist mit einem unterirdisch kriechenden, kräftigen Rhizom, das dort die Sedimentation von Bodenteilchen fördert, im weichen Boden verankert. Aus den Rhizomen wachsen aufrechte, schlanke, glatte, unbeblätterte und dunkelgrüne Stängel empor, die zur Fruchtreife oft etwas übergeneigt sind. In ihrem Inneren befindet sich sehr lockeres, luftiges Markgewebe. Mit diesen vermag die Pflanze anders als Schilf auch unter Wasser zu assimilieren. Sie bildet dann auch untergetauchte Bandblätter aus. Die Anlagen zu diesen Luftröhren befinden sich schon im Keimling. Sauerstoff, den die Pflanze produziert, wird nicht an die Luft abgegeben, sondern im Pflanzeninneren behalten.
Die Blütenstände der Gewöhnlichen Teichbinse entwickeln sich etwas unterhalb der Stängelspitze. Sie bestehen aus zahlreichen Ährchen und bilden eine sogenannte Spirre. Die unscheinbar kleinen Blüten bestehen aus borstigen Blütenhüllblättern, drei Staubblättern und einem Fruchtknoten mit langem Griffel und einer fädigen Narbe. Die Früchte sind kleine, nur 2,5 mm lange und 0,13 mg schwere Nüsse. Sie sind dreikantig und linsenförmig.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 42.[1]
Die Gewöhnliche Teichbinse ist ein Rhizom-Geophyt bzw. eine Sumpf- oder Wasserpflanze mit einem kräftigen sympodialen Rhizom. Dieses und der Stängel haben ein Aerenchym. Die zwittrigen Blüten sind windblütig vom „Langstaubfädigen Typ“. Blütezeit ist von Juni bis August.
Aufgrund der bleibenden, rauen Perigonborsten der Nuss-Früchte erfolgt eine Klettausbreitung, z. B. durch Vögel. Die Früchte sind Wintersteher. Fruchtreife ist im Herbst, von September bis Oktober.
Vegetative Vermehrung erfolgt durch die weithin kriechenden Rhizome.
Die Gewöhnliche Teichbinse kommt von Europa und dem Mittelmeergebiet bis zur Mongolei vor und im südlichen Afrika.[2] Ihr bevorzugter Lebensraum ist das Röhricht stehender und langsam fließender Gewässer. Der Schlammboden sollte humus- und nährstoffreich sein. Sie ist eine Charakterart des Scirpetum lacustris aus dem Verband Phragmition.[1] Die Teichbinse ist aufgrund ihrer Assimilationstechnik in der Lage, höhere Wasserstände als etwa Schilfrohr oder Rohrkolben zu vertragen. Sie ist vom Tiefland bis in die Bergregionen verbreitet. In den Allgäuer Alpen steigt sie im Tiroler Teil am Haldensee bis zu 1140 m Meereshöhe auf.[3]
Man kann die folgenden Unterarten unterscheiden[2]:
Weltweit werden die aufgrund des inneren Luftgewebes sehr leichten Halme genutzt. Aus ihnen wurden und werden beispielsweise Flöße und Boote gebaut. Aufgrund von archäologischen Funden weiß man, dass bereits in der Steinzeit Menschen aus dem biegsamen Stängeln Körbe und Matten herstellten.
Die Art wird zur Gewinnung von Zellulose, zur Uferbefestigung, und zur Neulandgewinnung eingesetzt.
Heute macht man sich die Binse wegen der Sauerstoffabgabe der unteren Stängelteile auch beim Bau von Biologischen Kläranlagen zu Nutze (s. Käthe Seidel). Die Art ist auch als Zierpflanze für Park- und Gartenteiche sowie als Wildgartenpflanze gut geeignet.
Das Rhizom kann als Gemüse verzehrt werden.
Die Gewöhnliche Teichbinse (Schoenoplectus lacustris), auch Gewöhnliche Teichsimse oder Grüne Teichbinse genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie bildet häufig den Randbereich des Röhrichts zur Wasserseite eines Teiches. Die Bestände der Teichbinse sind oft nicht so geschlossen wie bei anderen typischen Pflanzen der Uferröhrichte.
Jezórny òczerôk (Schoenoplectus lacustris) - to je roscëna z rodzëznë Cyperaceae Juss. Òn rosce np. przë brzegach jezór. Jezórny òczerôk m.jin. rosce na Kaszëbach.
Schoenoplectus lacustris, the lakeshore bulrush[2] or common club-rush, is a species of club-rush (genus Schoenoplectus) that grows in fresh water across Europe and some neighbouring areas.
Schoenoplectus lacustris grows up to 3.5 metres (11 ft) tall, with stems 5–15 millimetres (0.20–0.59 in) thick.[3] Most of the leaves of S. lacustris are reduced to bladeless sheaths around the stem, but leaf blades up to 100 centimetres (39 in) long can be formed under water.[3] The inflorescence appears at the top of the stem, and comprises 3–10 branches, each of which is up to 10 cm (3.9 in) long and may be again divided into shorter branches. The flowers are in the form of spikelets, each of which is 6–15 millimetres (0.24–0.59 in) long by 3–5 mm (0.12–0.20 in) wide.[3]
The stems of S. lacustris are round in cross-section, in contrast to the triquetrous (rounded-triangular) stems of other species in the genus, such as S. triqueter and S. pungens.[3][4] The stems of S. tabernaemontani are also round, but S. tabernaemontani is a smaller plant, less than 1.5 m (4 ft 11 in) tall, with only two stigmas per flower.[3]
Schoenoplectus lacustris is widespread in Europe, albeit rare in the far north,[5] and extends eastwards into Asia as far as Mongolia.[1] It is also found in a number of Mediterranean sites in North Africa,[5] and has been introduced to Haiti.[1]
The species was first described by Carl Linnaeus as "Scirpus lacustris" in his 1753 Species Plantarum. It became part of the genus Schoenoplectus when Eduard Palla raised this from the rank of subgenus to the rank of genus in 1888.[1][6] Two subspecies are recognised; the autonymic subspecies (S. lacustris subsp. lacustris) is found throughout the range of the species, and a second, S. lacustris subsp. hippolyti is restricted to an area reaching from the Caucasus to the mountains of Central Asia.[4]
Schoenoplectus lacustris, the lakeshore bulrush or common club-rush, is a species of club-rush (genus Schoenoplectus) that grows in fresh water across Europe and some neighbouring areas.
El junco de laguna o junco lacustre (Schoenoplectus lacustris) es una planta de la familia de las ciperáceas.
Planta perenne que puede superar los 2 m de altura, derecha y con un fuerte rizoma que va produciendo tallos hasta invadir completamente las lagunas y charcas no muy profundas. En el extremo de los tallos hay una umbela de sección plano convexa con radios primarios de desigual longitud, los más largos inclinados o pendulantes, suelen estar enrollados de 2 en 2 por una bráctea pajiza a modo de venda. En la misma base de la umbela hay una espata dura, semiabrazadora y alesnada, que puede sobrepasar o no la longitud de la umbela, pajiza también. Al final de cada radio primario hay una umbela secundaria de la misma estructura, con 1-8 espigas de 1 cm de longitud. La espiga formada por varias espiguillas abultadas, de color pardo rojizo, glumas ovales, partidas en el ápice, el nervio central prolongado en una arista o espina oscura y áspera. Dentro un fruto duro y plano convexo, con 3 realces o caballones, de color pardo verdoso, rodeado por 6 hojuelas estrechas llamadas setas. Tallo liso, levemente rayado, redondo, sin hojas, de hasta 2 cm de diámetro en la base. Hojas todas basales y muy cortas respecto al tallo, bien formadas fuera del agua.[1]
Europa, Asia y África. Zonas encharcadas y lagunas de poca profundidad.
Schoenoplectus lacustris fue descrita por (L.) Palla y publicado en Verhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien 38: 49. 1888.[2]
Número de cromosomas de Schoenoplectus lacustris (Fam. Cyperaceae) y táxones infraespecíficos:2n=42.[3][4]
El junco de laguna o junco lacustre (Schoenoplectus lacustris) es una planta de la familia de las ciperáceas.
Järvkaisel ehk järvekõrkjas (Schoenoplectus lacustris, sünonüüm Scirpus lacustris) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv veetaim.
Taime vars on 50–200 cm pikk. Varrel puuduvad enamasti lehed, õisik asub õie lehtedel. Taim õitseb juunist juulini.
Järvkaisel sarnaneb väga kareda kaislaga (Schoenoplectus tabernaemontanii).
Järvkaisel kasvab enamasti mageveekogudes. Eestis on ta tavaline, vähem leidub saartel.
Järvkaisel ehk järvekõrkjas (Schoenoplectus lacustris, sünonüüm Scirpus lacustris) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv veetaim.
Taime vars on 50–200 cm pikk. Varrel puuduvad enamasti lehed, õisik asub õie lehtedel. Taim õitseb juunist juulini.
Järvkaisel sarnaneb väga kareda kaislaga (Schoenoplectus tabernaemontanii).
Järvkaisel kasvab enamasti mageveekogudes. Eestis on ta tavaline, vähem leidub saartel.
Järvikaisla (Schoenoplectus lacustris, entinen Scirpus lacustris) on rantavedessä kasvava tuulipölytteinen sarakasveihin kuuluva kasvi, jota usein sekoitetaan järviruokoon.
Järvikaisla kasvaa 1–2 metriä korkeaksi. Sen varsi on täyteinen ja lehdetön.[2] Sen kukinnot ovat ruskeita tähkiä, jotka sijaitsevat tavallisesti 2–5 tähkän ryhminä.[3]
Järvikaislaa tavataan Euroopassa suunnilleen Oulun korkeudelta etelään, sekä Siperian länsiosissa.[4]
Järvikaisla kasvaa järvissä ja vähäsuolaisessa murtovedessä kuten Suomenlahdessa ja Pohjanlahdessa kahden metrin syvyyteen asti. [5]
Järvikaisla (Schoenoplectus lacustris, entinen Scirpus lacustris) on rantavedessä kasvava tuulipölytteinen sarakasveihin kuuluva kasvi, jota usein sekoitetaan järviruokoon.
Schoenoplectus acutus
Le Scirpe aigu, appelé aussi Jonc des chaisiers (Schoenoplectus acutus) ou Jonc des tonneliers, est une espèce de plante vivace herbacée de la famille des Cyperaceae. Elle croît dans les zones humides et est utilisée comme plante pour lutter contre l'érosion.
Schoenoplectus acutus est présent dans la majorité de l'Amérique du Nord[1]. La plante apprécie les zones humides et marécageuses[2].
La plante possède une épaisse tige arrondie verte pouvant atteindre 1 à 3 mètres de haut. Ses feuilles sont longues et symétriques radialement. La plante possède de petites fleurs brun-pâle. Elle a un rôle écologique important pour protéger les berges des plans d'eau par rapport au vent et aux vagues ce qui diminue l'érosion. Les plantes disposent de rhizomes.
Séchée et tissée, la plante était utilisée par les Amérindiens pour fabriquer des paniers, des chapeaux, des vêtements et même des bateaux[3]. Le scirpe est également utilisé en phytoépuration car il absorbe certains métaux lourds et phénols[4].
Schoenoplectus acutus
Le Scirpe aigu, appelé aussi Jonc des chaisiers (Schoenoplectus acutus) ou Jonc des tonneliers, est une espèce de plante vivace herbacée de la famille des Cyperaceae. Elle croît dans les zones humides et est utilisée comme plante pour lutter contre l'érosion.
O buño[1] ou antela (Schoenoplectus lacustris) é unha herba vivaz da familia das ciperáceas nativa de Europa. Era anteriormente clasificada coma Scirpus lacustris. Posúe espiguetas ovoides e froitos tipo aquenio.
É común en áreas húmidas, lameiros, brañas, regueiros, lagoas, e pantanos de Europa, Asia e norte de África. Abundante en Galiza e no norte e centro de Portugal. Medra en densos macizos, cubrindo largas áreas sobre a auga. Os caules utilízanse na fabricación de mobles e esteiras.
O nome buño aparece con frecuencia asociado á toponimia galega e portuguesa, por exemplo Buño, Bunhal, Vale de Bunho.
O buño ou antela (Schoenoplectus lacustris) é unha herba vivaz da familia das ciperáceas nativa de Europa. Era anteriormente clasificada coma Scirpus lacustris. Posúe espiguetas ovoides e froitos tipo aquenio.
É común en áreas húmidas, lameiros, brañas, regueiros, lagoas, e pantanos de Europa, Asia e norte de África. Abundante en Galiza e no norte e centro de Portugal. Medra en densos macizos, cubrindo largas áreas sobre a auga. Os caules utilízanse na fabricación de mobles e esteiras.
O nome buño aparece con frecuencia asociado á toponimia galega e portuguesa, por exemplo Buño, Bunhal, Vale de Bunho.
Hatna syć (Schoenoplectus lacustris) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). Dalše serbske mjeno je koniki.
Hatna syć je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 100 hač 400 cm. Rostlina ma dołhe wuběžki.
Stołpik docpěwa tołstosć wot 1,5 cm, je zrunany, bjezłopjenowy a wusahuje z wody.
Ma jenož na spódku łopjena, wot kotrychž najwjetše wodźa we wodźe.
Kćěje wot junija hač julija. Pakić wobsteji z mnoholičbnych čerwjenobrunych, 0,5 hač 1 cm dołhich kłóskow na kóncu zeleneho stołpika. Kćenja ma tři pěsty.
Płody su třihranite.
Rosće w stejacych abo słabje běžacych wodźiznach.
Hatna syć (Schoenoplectus lacustris) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae). Dalše serbske mjeno je koniki.
La lisca lacustre (Schoenoplectus lacustris (L.) Palla, 1888) è una pianta semi-acquatica appartenente alla famiglia delle Ciperacee.[1]
È una specie elofita con base e gemme perennanti sommerse, ma con fusto e foglie aeree.
Presenta un grosso rizoma perenne, con radici striscianti, ramificate in una fitta rete che contribuisce al consolidamento del suolo.
I fusti sono eretti, di colore verde scuro, alti fino a 3 m. Hanno sezione cilindrica e sono ripieni di un midollo spugnoso.
Le foglie sono brevi, lineari, a guaina.
I fiori sono ermafroditi e si presentano riuniti in una infiorescenza a capolino terminale, costituita da piccole spighe rosso-brunastre. Fiorisce da giugno ad agosto. L'impollinazione è anemocora.
La specie è presente in Europa, Asia e Africa.[1]
In Italia è comune, presente in tutta la penisola e nelle isole.
Cresce sulle rive di fiumi, laghi e stagni, nelle paludi, sugli argini di canali e fossi.
In passato i fusti di questa pianta venivano utilizzati per farne corde (questo è il significato della parola greca schoenus) e stuoie.
La lisca lacustre (Schoenoplectus lacustris (L.) Palla, 1888) è una pianta semi-acquatica appartenente alla famiglia delle Ciperacee.
Ežerinis meldas (Schoenoplectus lacustris) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos augalų rūšis.
Stiebas status, iki 2,5 m aukščio ir 15 mm skersmens, beveik belapis. Šakniastiebiai vešlūs, šliaužiojantys. Žiedynas sudarytas iš daugelio kotuotų varpučių. Vaisius – riešutas. Auga ežerų, upių pakrantėse, šlapynėse. Sudaro tankius sąžalynus. Lietuvoje labai dažnas.
De mattenbies (Schoenoplectus lacustris) is een tot 300 cm hoge vaste plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië aan zoete of brakke wateren. Het was de meest gebruikte soort in de biezenteelt en werd benut voor het maken van biezenmanden, vloermatten en zittingen van stoelen.
(Nederlandstalige) Wikisource (Van Uildriks en Bruinsma spreken van mattebies Scirpus lacustris).
Zie de categorie Schoenoplectus lacustris van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. De mattenbies (Schoenoplectus lacustris) is een tot 300 cm hoge vaste plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië aan zoete of brakke wateren. Het was de meest gebruikte soort in de biezenteelt en werd benut voor het maken van biezenmanden, vloermatten en zittingen van stoelen.
Sjøsivaks (Schoenoplectus lacustris) er en høyvokst halvgrasart som vokser i ferskvannssumper.
Arten er utbredt i Europa, Sibir, Sentral-Asia, Sørvest-Asia og Nord-Afrika. I Norge er den vanligst på Østlandet, men den finnes også på Sørlandet, Vestlandet og i Trøndelag og Nordland.
Sjøsivaks (Schoenoplectus lacustris) er en høyvokst halvgrasart som vokser i ferskvannssumper.
Arten er utbredt i Europa, Sibir, Sentral-Asia, Sørvest-Asia og Nord-Afrika. I Norge er den vanligst på Østlandet, men den finnes også på Sørlandet, Vestlandet og i Trøndelag og Nordland.
Oczeret jeziorny, sitowie jeziorne (Schoenoplectus lacustris (L.) Palla) – gatunek roślin należący do rodziny ciborowatych. W nazewnictwie potocznym szuwar oczeretowy i sama roślina bywają nazywane sitowiem. Rodzimy obszar jego występowania obejmował Afrykę Północną, Azję i Europę[3], ale rozprzestrzenił się i obecnie jako gatunek zawleczony występuje także w Ameryce Północnej i Środkowej oraz w Nowej Zelandii[4]. W Polsce na niżu jest pospolity[5].
Według czterech badaczy roślin biblijnych w Biblii pod hebrajskim słowem `agmôn wymieniony jest oczeret jeziorny. Cytowany jest w Księdze Izajasza 9,13 i 58,5. W Biblii Tysiąclecia słowo to przetłumaczono jako sitowie. Tylko F. N Hepper ma inne zdanie i uważa, że słowo to powinno być przetłumaczone jako cibora papirusowa lub trzcina pospolita[9].
Oczeret jeziorny, sitowie jeziorne (Schoenoplectus lacustris (L.) Palla) – gatunek roślin należący do rodziny ciborowatych. W nazewnictwie potocznym szuwar oczeretowy i sama roślina bywają nazywane sitowiem. Rodzimy obszar jego występowania obejmował Afrykę Północną, Azję i Europę, ale rozprzestrzenił się i obecnie jako gatunek zawleczony występuje także w Ameryce Północnej i Środkowej oraz w Nowej Zelandii. W Polsce na niżu jest pospolity.
O bunho (Schoenoplectus lacustris) é uma erva vivaz da família das ciperáceas nativa da Europa. Era anteriormente classificado com Scirpus lacustris. Possui espiguetas ovóides e frutos aquênicos.
É comum em áreas húmidas e alagadiças, como riachos, lagoas, pântanos e pauis do norte e centro de Portugal. Cresce em densos maciços, cobrindo largas áreas sobre as águas. Os caules são utilizados no fabrico de móveis e esteiras.
O nome bunho aparece com frequência associado à toponímia de locais, por exemplo Bunhal, Vale de Bunho.
Stare de conservare
Schoenoplectus lacustris, denumită popular țipirig,[1] este o specie de papură (din genul Schoenoplectus) care crește în apa dulce a lacurilor din Europa și din unele zone învecinate.
Schoenoplectus lacustris crește pînă la înălțimea de 3,5 metri, cu tulpini de 5-15 milimetri grosime.[2] Majoritatea frunzelor plantei S. lacustris devin iarna teci în jurul tulpinei, dar frunze cu lungimea de până la 100 de centimetri pot crește sub apă.[2] Inflorescența se formează în partea de sus a tulpinei și conține 3-10 ramuri, fiecare dintre ele putând avea lungime de până la 10 centimetri și putând fi împărțite din nou în ramuri scurte. Florile sunt în formă de spiculețe, fiecare dintre ele având lungimea de 6-15 mm și lățimea de 3-5 mm.[2]
Tulpinile de S. lacustris sunt rotunde în secțiunea transversală, în contrast cu tulpinile triunghiulare rotunjite ale altor specii din cadrul genului, cum ar fi S. triqueter și S. pungens.[2][3] Tulpinile de S. tabernaemontani sunt, de asemenea, rotunde, dar S. tabernaemontani este o plantă mai mică, cu înălțimea mai mică de 1,5 metri și cu doar două stigmate pe floare.[2]
Schoenoplectus lacustris este larg răspândită în Europa, deși destul de rară în nordul îndepărtat,[4] și se extinde în est către Asia până în Mongolia.[5] Ea este întâlnită, de asemenea, în mai multe locuri de pe țărmul nord-african al Mării Mediteranene[4] și a fost aclimatizată în Haiti.[5]
Specia a fost descrisă pentru prima dată de către Carl Linnaeus sub numele „Scirpus lacustris” în lucrarea Species Plantarum (1753). A fost inclusă în genul Schoenoplectus atunci când Eduard Palla a scos-o din subgen și a introdus-o în acest gen în anul 1888.[5][6] Două subspecii sunt recunoscute: S. lacustris subsp. lacustris, întâlnită în toată zona sus-menționată, și S. lacustris subsp. hippolyti, care se găsește într-o zonă situată din munții Caucaz până în munții din Asia Centrală.[3]
Materiale media legate de Schoenoplectus lacustris la Wikimedia Commons
Schoenoplectus lacustris, denumită popular țipirig, este o specie de papură (din genul Schoenoplectus) care crește în apa dulce a lacurilor din Europa și din unele zone învecinate.
Säv (Schoenoplectus lacustris), även kallad kolvass (ibland stavat kålvass) är en växtart i skärmagssläktet i familjen halvgräs. Den har små blommor. Säv växer i vatten och sumpmark.
Växter med namnet säv finns också i andra släkten, till exempel skogssäv, bågsäv, borstsäv, flytsäv, tuvsäv, ullsäv, plattsäv, rödsäv, knappsäv och agnsäv.
Sorten 'Albescens' har delvis gula stjälkar och odlas ibland som trädgårdsväxt. En annan sort är 'Zebrinus' som är tvärstrimmig.
Kan du sätta en sävhank i Leviatans nos?
Wikimedia Commons har media som rör Säv.
Säv (Schoenoplectus lacustris), även kallad kolvass (ibland stavat kålvass) är en växtart i skärmagssläktet i familjen halvgräs. Den har små blommor. Säv växer i vatten och sumpmark.
Växter med namnet säv finns också i andra släkten, till exempel skogssäv, bågsäv, borstsäv, flytsäv, tuvsäv, ullsäv, plattsäv, rödsäv, knappsäv och agnsäv.
Schoenoplectus lacustris là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (L.) Palla miêu tả khoa học đầu tiên năm 1888.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Schoenoplectus lacustris là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (L.) Palla miêu tả khoa học đầu tiên năm 1888.
Schoenoplectus lacustris (L.) Palla (1888)
Охранный статус
Схенопле́ктус озёрный, или Камы́ш озёрный (лат. Schoenoplēctus lacūstris) — вид многолетних травянистых растений рода Схеноплектус (Schoenoplectus) семейства Осоковые (Cyperaceae).
Камыш озёрный растёт в воде по заболоченным берегам.
В среднем корневища содержат 40—50 % крахмала (больше, чем в клубнях картофеля), 10—24 % белка и 10—20 % сахаров.[источник не указан 1848 дней]
Можно использовать в печёном, отварном или жареном виде корневища с зимующими почками (клубнями), вместо хлеба и картофеля. Их также можно переработать в муку и использовать для приготовления лепёшек или котлет.[источник не указан 1848 дней]
Схенопле́ктус озёрный, или Камы́ш озёрный (лат. Schoenoplēctus lacūstris) — вид многолетних травянистых растений рода Схеноплектус (Schoenoplectus) семейства Осоковые (Cyperaceae).
