nomes no trilho de navegação
Geranium pusillum és una espècie classificada a la família de les geraniàcies que habita des d'Europa excepte a Islàndia a l'Àsia central, Índia, Iraq i Àfrica. Prolifera en zones ermes i en camps de cultiu. Creix en penya-segats, turons àrids i camps. És com Geranium molle però amb flors més petites, de pètals lila pàl·lid de 2-4 mm, i sèpals aproximadament de 4 mm. Amb 3-5 estams estèrils, sense anteres. El fruit és pilós, sense crestes transversals. Floreix a la primavera i estiu.
Geranium pusillum és una espècie classificada a la família de les geraniàcies que habita des d'Europa excepte a Islàndia a l'Àsia central, Índia, Iraq i Àfrica. Prolifera en zones ermes i en camps de cultiu. Creix en penya-segats, turons àrids i camps. És com Geranium molle però amb flors més petites, de pètals lila pàl·lid de 2-4 mm, i sèpals aproximadament de 4 mm. Amb 3-5 estams estèrils, sense anteres. El fruit és pilós, sense crestes transversals. Floreix a la primavera i estiu.
Planhigyn blodeuol collddail yw Pig-yr-aran fân-flodeuog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Geraniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Geranium pusillum a'r enw Saesneg yw Small-flowered crane's-bill.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pig yr Aran Manflodeuog, Garanbig Bychan, Pig yr Aran Bychan, Troedrudd.
Tyf mewn ardaloedd ble ceir hinsawdd tymherus neu gynnes. Ceir dail rheolaidd a chymesur a pheillir y blodyn gan bryfaid.
Planhigyn blodeuol collddail yw Pig-yr-aran fân-flodeuog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Geraniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Geranium pusillum a'r enw Saesneg yw Small-flowered crane's-bill. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pig yr Aran Manflodeuog, Garanbig Bychan, Pig yr Aran Bychan, Troedrudd.
Tyf mewn ardaloedd ble ceir hinsawdd tymherus neu gynnes. Ceir dail rheolaidd a chymesur a pheillir y blodyn gan bryfaid.
Kakost maličký (Geranium pusillum) je útlá, nízká bylina s drobnými, světle fialovými květy. V české přírodě není původní druh, ale archeofyt. Připutovala před více než pěti sty léty, postupně zdomácněla a v současnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující druhy rodu kakost.
Roste téměř v celé Evropě, Jihozápadní a Střední Asii, na Kavkaze, severu indického subkontinentu i severovýchodě Afriky. Zavlečen byl do Severní i Jižní Ameriky i Austrálie, kde si získal pověst plevelné rostliny. V Česku se vyskytuje hojně v nižších a středních polohách, chybí však v oblastech nad 700 m nadmořské výšky.[1][2]
Vyhledává světlá i polostinná místa na vlhkých i suchých, slabě kyselých nebo zásaditých a na živiny bohatých půdách. Roste na polích, pastvinách, v zahradách, parcích, na opuštěných místech, rumištích, okolo cest i přímo na sídlištích. Hojný je v zemědělské krajině a osídlených aglomeracích.
Semeno klíčící na podzim vytvoří semenáč ve formě listové růžice, ta přezimuje a na jaře z nich vyroste lodyha s květy. Semeno, jenž vyklíčí až na jaře vykvete téhož roku. Ploidie druhu je 2n = 26.[1][3]
Jednoletá nebo dvouletá rostlina, s 10 až 30 cm dlouhou lodyhou, vyrůstající z tenkého, kůlovitého kořene. Hustě chlupatá, poléhavá nebo vystoupavá, na průřezu oblá lodyha je od báze bohatě větvená. Přízemní listy v růžici i spodní lodyžní mají řapíky dlouhé až 10 cm, výše na lodyze postavené listy jsou protistojné nebo zdánlivě střídavé a jejich řapíky se směrem vzhůru zkracují. Okrouhlé čepele listů jsou 2 až 4 cm velké, hluboce dlanitě pěti až sedmidílné a jejich jednotlivé klínovité, tupě zubaté úkrojky jsou mělce rozeklány ve tři části. Lodyha i všechny listy jsou porostlé krátkými chlupy, malé palisty jsou kopinaté.
Květenství je krátký vidlan nesoucí dva nenápadné, pětičetné, světle fialové květy, ani ne 1 cm velké. Kališní lístky jsou vejčité, 4 mm velké, mají tři žilky a po okraji jsou blanité. Korunní lístky jsou obvejčité, na bázi zúžené do krátkého nehtu, na vrcholu vykrojené a bývají stejně dlouhé jako kališní. Tyčinky rostou ve dvou kruzích, ve vnějším kruhu jsou obvykle bez prašníků. Bylina kvete od května do září.
Poltivý plod je červeně hnědý, hladký a má 1 cm dlouhý zoban. Ve zralosti se rozdělí na pět pouzder, plůdků, obsahující po jednom hnědém, hladkém, matném, asi 1,6 mm dlouhém vejčitém semeni. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny, která se šíří větrem, vodou nebo zvířaty.[1][3][4][5][6][7]
Kakost maličký dříve patřil mezi méně významné plevele, postupem doby se, vzhledem ke skladbě pěstovaných plodin, stává stále známějším, zapleveluje zejména obilniny, okopaniny, ale i jiné plodiny. Jeho regulaci komplikuje poměrně vysoká tolerance vůči používaným herbicidům.[4][5]
Listy
Květy
Zrající poltivé plody
Obrázky, zvuky či videa k tématu kakost maličký ve Wikimedia Commons
Kakost maličký (Geranium pusillum) je útlá, nízká bylina s drobnými, světle fialovými květy. V české přírodě není původní druh, ale archeofyt. Připutovala před více než pěti sty léty, postupně zdomácněla a v současnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující druhy rodu kakost.
Liden storkenæb (Geranium pusillum) er en enårig, 10-30 centimeter høj plante i storkenæb-familien. Den er tæt fløjlshåret af ens lange hår. I Danmark er arten almindelig på tør kulturjord.
Liden storkenæb (Geranium pusillum) er en enårig, 10-30 centimeter høj plante i storkenæb-familien. Den er tæt fløjlshåret af ens lange hår. I Danmark er arten almindelig på tør kulturjord.
Der Kleine Storchschnabel (Geranium pusillum), auch als Zwerg-Storchschnabel bezeichnet[1][2], ist eine auch in Mitteleuropa verbreitete Pflanzenart, die zur Familie der Storchschnabelgewächse (Geraniaceae) gehört.
Der Kleine Storchschnabel ist eine ein- oder zweijährige Pflanze (sommer- oder winterannuell). Er erreicht Wuchshöhen von 15 bis 30 Zentimeter. Die Stängel sind niederliegend oder aufsteigend und werden 50 (selten 70) Zentimeter lang. Sie sind stark verzweigt, abstehend kurz behaart, häufig verkahlend, an der Oberseite meist drüsenhaarig.
Die Laubblätter der grundständigen Rosette sind 4 bis 8 Zentimeter lang gestielt. Ihre Blattspreite ist 1 bis 3 Zentimeter breit, im Umriss rundlich und zu 3/4 in fünf bis sieben (selten neun) Lappen geteilt. Die Stängelblätter sind gegenständig, in der Nähe der Blüten auch scheinbar wechselständig. Sie sind 0,5 bis 5 Zentimeter lang gestielt. Ihre Blattspreite ist 2 bis 3 (selten 5) Zentimeter breit, auf beiden Seiten weich behaart und 3/5 bis 4/5 in fünf bis sieben Lappen geteilt. Die Lappen selbst sind (selten zwei- bis fünf-) meist dreizipfelig. Die Nebenblätter sind klein, spitz und bewimpert.
Die Teilblütenstände sind meist zweiblütig und überragen meist die Tragblätter. Sie sind 3 bis 10 Millimeter, die untersten auch bis 20 Millimeter lang gestielt. Die Blütenstiele selbst sind 6 bis 12 Millimeter lang, spreizend bis herabgeschlagen, zur Fruchtreife dann wieder aufrecht. Stiel wie Kelch tragen 0,1 bis 0,2 Millimeter lange, abstehende drüsenlose und drüsige Haare. Die zwittrigen, radiärsymmetrischen, fünfzähligen Blüten weisen einen Durchmesser von maximal einem Zentimeter auf. Die fünf behaarten Kelchblätter sind meist 2,5 bis 5,5 (1 bis 6) Millimeter lang und kurz bespitzt. Neben den kurzen Haaren tragen sie auch 0,5 bis 1 Millimeter lange Seidenhaare. Die fünf blasslilafarbenen Kronblätter sind mit einer Länge von 2,5 bis 4 Millimeter etwa so lang wie der Kelch. Sie sind schwach ausgerandet und der Nagel ist bewimpert. Drei bis fünf der zehn Staubblätter sind zu Staminodien reduziert. Die Staubfäden sind weißlich und die Staubbeutel sind violett. Die Narben sind violett.
Die Frucht ist angedrückt behaart und 8 bis 12 Millimeter lang. Die Fruchtklappen sind rund 22 Millimeter lang, dicht anliegend, aber nicht drüsig behaart. Der Fruchtschnabel trägt Flaum- und kurze Drüsenhaare. Die Samen sind glatt und hellbraun.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26, 34[3] oder 36.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Oktober. Die Blüten sind leicht proterogyn. Neben Insektenbestäubung kommt auch Selbstbestäubung häufig vor. Als Bestäuber fungieren Syrphiden, kleine Apoiden und Grabwespen. Der Blütenstand ist mit gestielten Drüsen ausgestattet, was kleine Insekten aber nicht am Aufkriechen hindert.[4]
Die Früchte sind jung drüsig, sie wirken als Austrocknungsstreuer und Schleuderfrüchte; sie erreichen eine Schleuderweite bis 1,90 m. Die dicht anliegend behaarten Teilfrüchte nehmen begierig Wasser auf und haften sehr gut an feucht-nassen Wirbeltieren. Daraus ergibt sich ihre Ausbreitung als Wasserhafter und als Bodenkriecher auf wechselfeuchten Böden. Daneben erfolgt eine Bearbeitungsverbreitung durch Vögel und eine Zufallsausbreitung durch Paarhufer. Die Fruchtreife liegt zwischen Juni und Oktober.[4]
Der Kleine Storchschnabel besitzt eine dünne Pfahlwurzel, die 60 Zentimeter Tiefe erreichen kann.[3]
Der Kleine Storchschnabel kommt von Nordafrika über Europa bis nach Westasien (Afghanistan, Kaschmir, Russland) vor und hat eine meridionale bis temperate, eher ozeanische Verbreitung.
Er wächst an Wegrändern, Dorfplätzen, Weinbergen in nährstoffreichen, meist kalkarmen, oft sandigen bis lehmigen Böden. Er ist ein ausgesprochener Stickstoffzeiger. Er kommt von der kollinen bis in die montane (selten subalpine) Höhenstufe vor. In Mitteleuropa ist er eine Charakterpflanze der Klasse Chenopodietea.[3]
Der Kleine Storchschnabel (Geranium pusillum), auch als Zwerg-Storchschnabel bezeichnet, ist eine auch in Mitteleuropa verbreitete Pflanzenart, die zur Familie der Storchschnabelgewächse (Geraniaceae) gehört.
Geranium pusillum, commonly known as small-flowered crane's-bill[1] or (in North America) small geranium,[2] is a herbaceous annual plant of the genus Geranium.
Small geranium is native to Europe[3] but is introduced in almost every region of the USA and Canada,[2] where it is associated with ecologically disturbed sites.[3]
Wikimedia Commons has media related to Geranium pusillum. Geranium pusillum, commonly known as small-flowered crane's-bill or (in North America) small geranium, is a herbaceous annual plant of the genus Geranium.
Small geranium is native to Europe but is introduced in almost every region of the USA and Canada, where it is associated with ecologically disturbed sites.
Geranium pusillum, es una especie perteneciente a la familia de las geraniáceas.
Es como Geranium molle pero con flores más pequeñas, de pétalos lila pálido de 2-4 mm, y sépalos aproximadamente de 4 mm; 3-5 estambres estériles, sin anteras. Fruto peloso, sin crestas transversales. Florece en primavera y verano.
Habita en zonas baldías y en campos de cultivo. Crece en acantilados, colinas áridas y campos.
Se produce desde Europa excepto en Islandia a Asia Central, India, Irak y África.
Geranium pusillum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.[1]
Geranium: nombre genérico que deriva del griego: geranion, que significa "grulla", aludiendo a la apariencia del fruto, que recuerda al pico de esta ave.[2]
pusillum: epíteto latino que significa "muy pequeña".[3]
Geranium pusillum, es una especie perteneciente a la familia de las geraniáceas.
Madal kurereha (Geranium pusillum) on kurerehaliste sugukonda kurereha perekonda kuuluv taimeliik.
Madal kurereha on väikesekasvuline, 5–40 cm kõrgune ühe- või kaheaastane rohttaim. Lehed seitsmeti kuni üheksati sõrmhõlmised või sõrmlõhised. Õied väikesed, roosad kuni lillakad, kroonlehed keskmiselt 3 mm pikkused, tupplehed umbes sama pikad.
Võib kergesti segi minna pehme kurerehaga, ent erinevalt temast on madala kurereha õieraod vaid madalate näärmekarvadega (pikad lihtkarvad puuduvad) ning õied on väiksemad.
Üldlevilalt Eurosiberi areaaliga. Eestis on tavalisem Lääne-, Põhja- ja Kagu-Eestis, Kesk-Eestis ja Viljandimaal pigem harva. [1] Kasvab aedades ja põldudel umbohuna, teeservadel ja raudteetammidel, jäätmaadel.
Madal kurereha (Geranium pusillum) on kurerehaliste sugukonda kurereha perekonda kuuluv taimeliik.
Madal kurereha on väikesekasvuline, 5–40 cm kõrgune ühe- või kaheaastane rohttaim. Lehed seitsmeti kuni üheksati sõrmhõlmised või sõrmlõhised. Õied väikesed, roosad kuni lillakad, kroonlehed keskmiselt 3 mm pikkused, tupplehed umbes sama pikad.
Võib kergesti segi minna pehme kurerehaga, ent erinevalt temast on madala kurereha õieraod vaid madalate näärmekarvadega (pikad lihtkarvad puuduvad) ning õied on väiksemad.
Üldlevilalt Eurosiberi areaaliga. Eestis on tavalisem Lääne-, Põhja- ja Kagu-Eestis, Kesk-Eestis ja Viljandimaal pigem harva. Kasvab aedades ja põldudel umbohuna, teeservadel ja raudteetammidel, jäätmaadel.
Pihakurjenpolvi eli matalakurjenpolvi (Geranium pusillum) on kurjenpolvien (Geranium) sukuun kuuluva yksivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa paljolti pehmytkurjenpolvea (Geranium molle), mutta eroaa siitä muun muassa varsien erilaisen karvoituksen perusteella.[1]
Pihakurjenpolvi on pienikokoinen, ja sen varret ovat lyhytkarvaisia sekä maanmyötäisiä tai kohenevia. Lehdet ovat melko syvään liuskoittuneet ja ovat muodoltaan sormijakoisia tai sormiosaisia. Pihakurjenpolvi kukkii läpi kesän toukokuusta syyskuulle, ja sen kukat ovat viisilukuisia, pieniä sekä vaaleanpunaisia. Kukissa on viisi tavallista hedettä sekä viisi sellaista hedettä, joiden päissä ei ole pontta. Terälehdet ovat lyhyitä, suunnilleen verholehtien pituisia, ja tyveltä ristissä. Pihakurjenpolven hedelmä on pitkulainen, yleensä noin 2 mm pitkä, lohkohedelmä.[1]
Pihakurjenpolvi kasvaa erilaisilla kuivilla paikoilla, kuten kalliohyllyillä, mäenrinteillä, pelloilla sekä joutomailla[1]. Suomessa pihakurjenpolvea kasvaa lähinnä vain Ahvenanmaalla, lounaissaaristossa sekä aivan lounaisimmalla rannikolla[2]. Monia havaintoja pihakurjenpolvesta on kuitenkin muualtakin maasta Oulun eteläpuolelta sekä yksi yli 50 vuotta vanha havainto Inarista[2]. Etelä-Ruotsissa pihakurjenpolvi on melko yleinen[1].
Pihakurjenpolvi eli matalakurjenpolvi (Geranium pusillum) on kurjenpolvien (Geranium) sukuun kuuluva yksivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa paljolti pehmytkurjenpolvea (Geranium molle), mutta eroaa siitä muun muassa varsien erilaisen karvoituksen perusteella.
Pihakurjenpolvi on pienikokoinen, ja sen varret ovat lyhytkarvaisia sekä maanmyötäisiä tai kohenevia. Lehdet ovat melko syvään liuskoittuneet ja ovat muodoltaan sormijakoisia tai sormiosaisia. Pihakurjenpolvi kukkii läpi kesän toukokuusta syyskuulle, ja sen kukat ovat viisilukuisia, pieniä sekä vaaleanpunaisia. Kukissa on viisi tavallista hedettä sekä viisi sellaista hedettä, joiden päissä ei ole pontta. Terälehdet ovat lyhyitä, suunnilleen verholehtien pituisia, ja tyveltä ristissä. Pihakurjenpolven hedelmä on pitkulainen, yleensä noin 2 mm pitkä, lohkohedelmä.
Pihakurjenpolvi kasvaa erilaisilla kuivilla paikoilla, kuten kalliohyllyillä, mäenrinteillä, pelloilla sekä joutomailla. Suomessa pihakurjenpolvea kasvaa lähinnä vain Ahvenanmaalla, lounaissaaristossa sekä aivan lounaisimmalla rannikolla. Monia havaintoja pihakurjenpolvesta on kuitenkin muualtakin maasta Oulun eteläpuolelta sekä yksi yli 50 vuotta vanha havainto Inarista. Etelä-Ruotsissa pihakurjenpolvi on melko yleinen.
Geranium pusillum
Le Géranium fluet ou Géranium à tiges grêles (Geranium pusillum) en anglais Small-flowereded Crane's-bill, en allemand Kleiner Storchschnabel, en italien geranio minore, en néerlandais kleine ooievaarsbek, en roumain buchet et en danois liden storkenæb est une plante de la famille des Géraniacées[1].
Les synonymes taxonomiques sont nombreux, parmi eux Geranium dubium Chaix,Geranium circinatum Kitt, Geranium malvaefolium Scopoli.
C'est une plante annuelle, aux tiges couchées de 10 à 40 cm de hauteur. Les feuilles sont palmatifides en 5 à 7 lobes.
Les fleurs sont très petites de couleur rose violacé[2].
Présente dans les décombres et au bord des chemins.
Eurasiatique, elle se retrouve dans toute la France métropolitaine.
Geranium pusillum
Le Géranium fluet ou Géranium à tiges grêles (Geranium pusillum) en anglais Small-flowereded Crane's-bill, en allemand Kleiner Storchschnabel, en italien geranio minore, en néerlandais kleine ooievaarsbek, en roumain buchet et en danois liden storkenæb est une plante de la famille des Géraniacées.
Les synonymes taxonomiques sont nombreux, parmi eux Geranium dubium Chaix,Geranium circinatum Kitt, Geranium malvaefolium Scopoli.
Mólička pyskawa (Geranium pusillum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae). Dalše serbske mjeno je pyski.
Mólička pyskawa (Geranium pusillum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae). Dalše serbske mjeno je pyski.
Smulkusis snaputis (lot. Geranium pusillum, vok. Kleiner Storchschnabel, angl. Small-flowered Crane's-bill) – snaputinių (Geraniaceae) šeimos, snapučių (Geranium) genties augalas.
Vienmetis, retai dvimetis žolinis augalas. Žiedynai dvižiedžiai, lapų pažastyse. Žiedai taisyklingi, penkianariai, smulkesni negu kitų pas mus augančių snapučių, ne daugiau kaip 6−7 mm skersmens. Taurelės lapeliai ovališki, apaugę paprastais ir liaukiniais plaukeliais. Vainikėlio lapeliai beveik tokio pat ilgio kaip ir taurėlapiai, rausvi arba violetiniai, viršūnėlės iškirptos. Kuokelių 10. Vaisius sausas, su ilgu plaukuotu snapeliu, prinokęs skyla. Vaisiukai nubyra nuo puslankiu išsirietusių snapelio sąvarų, kurios prisitvirtinusios prie snapelio viršūnės. Vaisiai statūs, jų koteliai žemyn išlinkę. Stiebai keli, gulsti arba kylantys, briaunoti, šakoti, apaugę trumpais, o viršutinė stiebo dalis ir žiedkočiai dar ir liaukiniais plaukeliais. Lapai apskriti, plaukuoti, plaštakiškai skiltėti; skilčių viršūnės apskritomis skiautėmis. Prie lapkočių pagrindo esti odiški, lancetiški prielapiai, kurių kraštai blakstienoti. Dauginasi sėklomis.
Auga daržuose, pakelėse, panamėse, šiukšlynuose, laukuose, dažniausiai smėlio arba priesmėlio dirvožemiuose. Žydi visą vasarą, iki spalio mėn. Žiedus apdulkina vabzdžiai, renkantys nektarą. Daržų ir laukų piktžolė.
Rudenį žydintys augalai, Ramunėlė Jankevičienė, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1991, 58 psl.
Jaunas smulkiojo snapučio augalas
Smulkiojo snapučio žiedai
Smulkusis snaputis (lot. Geranium pusillum, vok. Kleiner Storchschnabel, angl. Small-flowered Crane's-bill) – snaputinių (Geraniaceae) šeimos, snapučių (Geranium) genties augalas.
Vienmetis, retai dvimetis žolinis augalas. Žiedynai dvižiedžiai, lapų pažastyse. Žiedai taisyklingi, penkianariai, smulkesni negu kitų pas mus augančių snapučių, ne daugiau kaip 6−7 mm skersmens. Taurelės lapeliai ovališki, apaugę paprastais ir liaukiniais plaukeliais. Vainikėlio lapeliai beveik tokio pat ilgio kaip ir taurėlapiai, rausvi arba violetiniai, viršūnėlės iškirptos. Kuokelių 10. Vaisius sausas, su ilgu plaukuotu snapeliu, prinokęs skyla. Vaisiukai nubyra nuo puslankiu išsirietusių snapelio sąvarų, kurios prisitvirtinusios prie snapelio viršūnės. Vaisiai statūs, jų koteliai žemyn išlinkę. Stiebai keli, gulsti arba kylantys, briaunoti, šakoti, apaugę trumpais, o viršutinė stiebo dalis ir žiedkočiai dar ir liaukiniais plaukeliais. Lapai apskriti, plaukuoti, plaštakiškai skiltėti; skilčių viršūnės apskritomis skiautėmis. Prie lapkočių pagrindo esti odiški, lancetiški prielapiai, kurių kraštai blakstienoti. Dauginasi sėklomis.
Auga daržuose, pakelėse, panamėse, šiukšlynuose, laukuose, dažniausiai smėlio arba priesmėlio dirvožemiuose. Žydi visą vasarą, iki spalio mėn. Žiedus apdulkina vabzdžiai, renkantys nektarą. Daržų ir laukų piktžolė.
De kleine ooievaarsbek (Geranium pusillum) is een eenjarige plant, die behoort tot de ooievaarsbekfamilie (Geraniaceae). De kleine ooievaarsbek lijkt veel op de zachte ooievaarsbek (Geranium molle). De kleine ooievaarsbek heeft alleen korte haren, de stempels zijn van binnen gelig en de behaarde deelvruchten hebben geen fijne dwarsrichels, terwijl de zachte ooievaarsbek ook lange haren tussen de korte haren heeft, de stempels van binnen paars zijn en de deelvruchten onbehaard zijn met fijne dwarsrichels.
De plant wordt 5-40 cm hoog en heeft een penwortel. De stengel, bladsteel en bloemsteel zijn alleen bezet met korte haren. Het blad is handgelobd.
De kleine ooievaarsbek bloeit van mei tot de herfst met bleek blauwpaarse, zelden paarsrode, 2-5 mm lange bloemen. De kroonbladen zijn hartvormig. De stempels zijn van binnen gelig.
De vrucht is een vijfdelige kluisvrucht. De deelvruchten zijn behaard en hebben geen dwarsricheltjes. De kelkbladen omsluiten de deelvruchten niet. De plant komt voor op open, vochtige, voedselrijke grond.
Jonge plant
Vijfdelige kluisvrucht
De kleine ooievaarsbek (Geranium pusillum) is een eenjarige plant, die behoort tot de ooievaarsbekfamilie (Geraniaceae). De kleine ooievaarsbek lijkt veel op de zachte ooievaarsbek (Geranium molle). De kleine ooievaarsbek heeft alleen korte haren, de stempels zijn van binnen gelig en de behaarde deelvruchten hebben geen fijne dwarsrichels, terwijl de zachte ooievaarsbek ook lange haren tussen de korte haren heeft, de stempels van binnen paars zijn en de deelvruchten onbehaard zijn met fijne dwarsrichels.
De plant wordt 5-40 cm hoog en heeft een penwortel. De stengel, bladsteel en bloemsteel zijn alleen bezet met korte haren. Het blad is handgelobd.
De kleine ooievaarsbek bloeit van mei tot de herfst met bleek blauwpaarse, zelden paarsrode, 2-5 mm lange bloemen. De kroonbladen zijn hartvormig. De stempels zijn van binnen gelig.
De vrucht is een vijfdelige kluisvrucht. De deelvruchten zijn behaard en hebben geen dwarsricheltjes. De kelkbladen omsluiten de deelvruchten niet. De plant komt voor op open, vochtige, voedselrijke grond.
Jonge plant
Vijfdelige kluisvrucht
Bodziszek drobny (Geranium pusillum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny bodziszkowatych.
Gatunek pochodzenia irano-turańskiego[3]. Jako gatunek zawleczony rozprzestrzenił się w Australii, Ameryce Południowej i Północnej[4]. Obecnie występuje także w Afryce (w Sudanie) i na wielu wyspach (m.in. Nowa Zelandia, Grenlandia, Haiti, wyspy japońskie)[5]. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich. Stanowisko we florze Polski: archeofit[3].
Zazwyczaj jest to mało uciążliwy chwast, staje się problemem dopiero wtedy, gdy pojawi się na polu czy w ogrodzie w dużych ilościach. Szybko rosnąc pobiera z gleby duże ilości soli mineralnych i wody, osłabiając rośliny uprawne. Jego dość długie, rozgałęzione i owłosione łodygi utrudniają zbiór plonu. Szczególnie szkodliwy jest w nasiennych plantacjach koniczyny i lucerny, powoduje bowiem zanieszczenie zbioru własnymi nasionami[10].
Ogranicza się jego liczebność w uprawach przez stosowanie zwykłych, standardowych zabiegów agrotechnicznych. Szczególnie ważne jest niszczące jego siewki wiosenne bronowanie gleby. Bardzo ważną rolę odgrywa unikanie przenawożenia, zwłaszcza azotem, oraz utrzymywanie odpowiedniego pH gleby. Przy stosowaniu do nawożenia kompostu lub obornika należy pilnować, by były one dobrze przefermentowane. W przydomowych ogrodach bardzo skuteczne w zwalczaniu bodziszka drobnokwiatowego (i wielu innych chwastów) jest ściółkowanie gleby. Przy uprawie na większych polach, jeśli bodziszek pojawił się w dużej ilości, należy go zwalczać chemicznie. Jest wrażliwy na większość znajdujących się w herbicydach substancji czynnych. Zarejestrowano liczne preparaty przeznaczone do jego zwalczania. Poza bodziszkiem zwalczają on także inne chwasty. Preparaty te zawsze należy stosować zgodnie z zaleceniami zawartymi na etykiecie preparatu i w odpowiedniej fazie rozwojowej, zarówno rośliny użytkowej jak i chwastu[10].
Bodziszek drobny (Geranium pusillum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny bodziszkowatych.
Geranium pusillum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Geraniaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Geranium pusillum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Geraniaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.
Sparvnäva (Geranium pusillum) är en växtart i familjen näveväxter och förekommer naturligt från Europa till centrala Asien, Indien, Irak och Nordafrika. I Sverige förekommer arten upp till Gästrikland, och även sällsynt även längre norrut. Den växer på berghällar, torrbackar, åkrar och ruderatmark.
Sparvnäva är en liten låg, ettårig ört med nedliggande till upprätta stjälkar som är mycket kort håriga. Bladen är djupt handflikiga och relativt djupt loberade. Foderbladen är utbredda och har en mycket kort uddspets. Blommorna kommer några tillsammans i en flock. Kronbladen är korta, grunt urnupna och ungefär lika långa som foderbladen. Ståndarna är tio, varav fem är fertila och fem är ombildade till så kallade staminoider. Delfrukterna är långsmala, ca 2mm långa, tilltryckt håriga och sprids oöppnade.
Sparvnäva liknar mjuknävan (G. molle), den senare skiljer sig genom att stjälkarna har långa mjuka hår som är längre än stjälkens bredd, tio fertila ståndare och delfrukter som är brett elliptiska och oftast kala.
I Sverige blommar arten under hela sommaren, från maj till september.
Sparvnäva (Geranium pusillum) är en växtart i familjen näveväxter och förekommer naturligt från Europa till centrala Asien, Indien, Irak och Nordafrika. I Sverige förekommer arten upp till Gästrikland, och även sällsynt även längre norrut. Den växer på berghällar, torrbackar, åkrar och ruderatmark.
Sparvnäva är en liten låg, ettårig ört med nedliggande till upprätta stjälkar som är mycket kort håriga. Bladen är djupt handflikiga och relativt djupt loberade. Foderbladen är utbredda och har en mycket kort uddspets. Blommorna kommer några tillsammans i en flock. Kronbladen är korta, grunt urnupna och ungefär lika långa som foderbladen. Ståndarna är tio, varav fem är fertila och fem är ombildade till så kallade staminoider. Delfrukterna är långsmala, ca 2mm långa, tilltryckt håriga och sprids oöppnade.
Sparvnäva liknar mjuknävan (G. molle), den senare skiljer sig genom att stjälkarna har långa mjuka hår som är längre än stjälkens bredd, tio fertila ståndare och delfrukter som är brett elliptiska och oftast kala.
I Sverige blommar arten under hela sommaren, från maj till september.
Однорічна трав'яниста рослина 10–50 см заввишки. Стебла прямостійні чи лежачі, не вкорінюється в вузлах. Стебла, черешки та квітконіжки з 0.1–0.3 мм незалозистими трихомами й 0.1–0.2 мм залозистими трихомами. Прилистки ланцетні, чіткі. Листки супротивні; листова пластинка 1.5–3.8 см, волосиста з притиснутими незалозистими трихомами. Суцвіття двоквіті; стебельце суцвіття 0.5–3.2 см. Квітконіжки 0.6–1.6 см. Чашолистки 3–4.5 мм, зовні з 0.6–1 мм незалозистими трихомами і 0.2–0.5 мм незалозистими і залозистими трихомами, всередині голі. Пелюстки блідо-фіолетові, 2–3 мм завдовжки, обидві поверхні голі, поля при основі війчасті, верхівка з 0.2–0.5 мм надрізом; пиляки пурпурні, ≈ 0.3 мм. Плоди 0.9–1.1 см, випростані, коли незрілі; мерикарпи гладкі, з до 0.2 мм притиснутими незалозистими трихомами, основа з кількома війками, дзьоб 7–9 мм, без звуженої вершини. Насіння 1.7–1.8 мм. 2n = 26[2][3].
Батьківщиною виду є пн. Алжир, Марокко та Євразія від Португалії й Ірландії до західних Гімалаїв; вид натуралізований в Австралії й на деяких помірних територіях Північної й Південної Америки[4][5][6].
В Україні зростає на полях, в степах, біля доріг і в чагарниках як бур'ян — на всій території[2].
листок
стебла квітки із залозистими волосками ≈0.2 мм завдовжки
квітка
супліддя
плід
ілюстрація
Geranium pusillum là một loài thực vật có hoa trong họ Mỏ hạc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.[1]
Geranium pusillum là một loài thực vật có hoa trong họ Mỏ hạc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.
小花尨牛儿苗（学名：Geranium pusillum）为牻牛儿苗科老鹳草属下的一个种。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
