Sagittaria latifolia Willd.

Planhigion blodeuol sy'n hoff iawn o wlyptiroedd a phyllau o ddŵr yw Saethlys llydanddail sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Alismataceae yn y genws Sagittaria. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sagittaria latifolia a'r enw Saesneg yw Duck potato.

Mae'n tyfu mewn mwd a hynny mewn dŵr bas pwll neu ffos, mewn cors neu rostir^[1] a chaiff ei glorod eu bwyta gan frodorion De America ers canrifoedd.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Saethlys llydanddail

Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia Willd.) je druh jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovité (Alismataceae).

Popis

Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu, dorůstá výšky až 45 cm ^[2], pod zemí se nacházejí hlízy. Listy jsou v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté s výrazně střelovitou čepelí. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o vrcholový hrozen až latu uspořádanou do přeslenů. Květy jsou jednopohlavné, okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3, korunní také 3, korunní lístky jsou bílé, na bázi nemají na rozdíl od šípatky střelolisté sytě fialovou skvrnu. Prašníky jsou žluté, nikoliv červenofialové. Gyneceum je apokarpní. Plodem jsou nažky uspořádané v souplodí, zobánek nažky je delší než 1 mm.

Rozšíření ve světě

Šípatka širolistá roste přirozeně v Americe, a to od jihovýchodní Kanady, přes celé USA (hlavně východní polovinu), sahá přes Mexiko, Střední Ameriku na jih až po Kolumbii, Ekvádor a Venezuelu ^[2]. Adventivně roste jinde, např. v Evropě.

Rozšíření v ČR

V ČR i v celé Evropě je nepůvodní. Kubát (2002) ^[3] udává výskyt jako vzácný a přechodný, ve skutečnosti je mnohem hojnější a výskyt bude zřejmě i trvalejšího charakteru. Sutorý (2006) ^[4] udává desítky lokalit především z Polabí, ale výskyt byl zaznamenán i na Moravě. Existuje nebezpečí, že se stane šípatka širolistá invazním druhem.

Využití

Vařené či opékané hlízy jsou jedlé, rostliny byla nazývána duck potato, Indian potato, či wapato. Byl to důležitý zdroj potravy pro některé kmeny severoamerických Indiánů ^[5]. Také je pěstována jako okrasná mokřadní rostlina.

Reference

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
2. ↑ ^{a b} http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=222000347
3. ↑ Kirschner J. (2000): Sagittaria L.: In Kubát K. et al (eds) (2000): Klíč ke květeně České republiky, p.:733, Academia, Praha
4. ↑ Sutorý K. (2006): Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) v České republice – Zprávy Čes. Bot. Společ. 41, 305-308, 2006
5. ↑ http://www.ecy.wa.gov/programs/wq/plants/plantid2/descriptions/sag.html

Literatura

• Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
• Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šípatka širolistá ve Wikimedia Commons
• Galerie šípatka širolistá ve Wikimedia Commons

Bredbladet Pilblad (Sagittaria latifolia) er en flerårig urteagtig plante, der danner tæppeagtige bevoksninger. Planten danner tynde udløbere, som danner rodknolde på størrelse med golfbolde. Knoldene er spiselige og har været udnyttet af den oprindelige befolkning i Amerika.

Beskrivelse

Bladene sidder i en roset på en ganske kort, hårløs stængel eller direkte ved jorden. Bladene er helrandede og har en meget foranderlig form, spændende fra en helt smal pilform til en bred kileform. Undervandsblade er dog båndformede. Bladribberne er parallelle, og bladkødet er svampet og tykt. Begge bladsider er lyst græsgrønne.

Blomstringen sker i juli-september, hvor de hanlige blomster kendes på deres buskede, gule støvdragere, mens de hunlige har en ophovnet, grønlig frugtknude i midten. Begge slags blomster er regelmæssige og 3-tallige med tre hvide blosterblade. Frugterne er trerummede kapsler med mange frø.

Rodnettet består af trævlede rødder og nogle meget lange, tynde udløbere, som danner rodknolde på størrelse med en golfkugle. Knoldene er spiselige og har været udnyttet af den oprindelige befolkning.

Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,75 x 0,50 m (75 x 50 cm/år).

Hjemsted

Arten er udbredt over det meste af det tempererede Nordamerika, Mexico, Hawaii og det nordlige Sydamerika. Den er nøje knyttet til vådområder, og tåler både stillestående og stærkt strømmende vand, fuldstændig nedsænkning og tørlægning. Arten er knyttet til et højt indhold af fosfater og hårdt vand. Den er naturaliseret flere steder i Europa, hvor den anses for at være en invasiv art.

I Hiawatha Indian Reserve Marsh, som ligger i Peterborough County tæt på Lake Ontario, Canada, findes arten på en kyststrimmel mellem en sø og sumpen sammen med bl.a. Kattehale, Bidens frondosa (en art af Brøndsel), Grå-El, Impatiens biflora (en art af Balsamin), Kærmysse, Mose-Pors, Pile-Kornel, Sølv-Løn (unge planter) og Urtica gracilis (en art af Nælde)^[1]

Portal:Botanik

Note

Eksterne henvisninger

• Fugleognatur.dk - Billeder og udbredelse i Danmark af Bredbladet pilblad

Sagittaria latifolia is a plant found in shallow wetlands and is sometimes known as broadleaf arrowhead,^[2] duck-potato,^[3] Indian potato, katniss, or wapato. This plant produces edible tubers that have traditionally been extensively used by Native Americans.

Description

Sagittaria latifolia is a variably sized perennial, ranging from 2 to 20 metres (6+1⁄2 to 65+1⁄2 feet) in length and growing in colonies that can cover large areas of ground. The roots are white and thin, with the green and white mother plant producing white tubers ranging from 0.3 to 1 m (12 to 39+1⁄2 in) long and 0.15 to 0.6 m (6 to 23+1⁄2 in) deep, covered with a purplish skin. The plant produces rosettes of leaves and an inflorescence on a long rigid scape. The leaves are extremely variable, from 10–50 cm (4–19+1⁄2 in) in length^[4] and 1 to 2 cm (1⁄2 to 3⁄4 in) thin to wedge-shaped like those of S. cuneata. Spongy and solid, the leaves have parallel venation meeting in the middle and the extremities. The inflorescence is a raceme about 90 cm (35 in) above water and composed of white flowers whorled by threes, blooming from July to September.^[4] The flowers are about 2–4 cm (3⁄4–1+1⁄2 in) wide^[4] and usually divided into female on the lower part and male on the upper of the plant, although some specimens are dioecious. The flowers have three round, white petals and three very short curved, dark green sepals. Flower sex is easy to determine due to the dissimilarity between the 25 to 50 yellow stamens of the male and the sphere of green carpels of the female ones.^{[5][6][7][8][9][10][11][12]}

Distribution and habitat

Sagittaria latifolia, Sainte-Anne-de-la-Pérade, Quebec, Canada

Sagittaria latifolia is native to southern Canada and most of the contiguous United States, as well as Mexico, Central America, Colombia, Venezuela, Ecuador, and Cuba. It is also naturalized in Hawaii, Puerto Rico, Bhutan, Australia and much of Europe (France, Spain, Italy, Romania, Germany, Switzerland, the Czech Republic, and European Russia).^[13] In Mexico, it is reported from Campeche, Nayarit, Tabasco, Tamaulipas, Puebla, Jalisco, Durango, Tlaxcala, Estado de México, Veracruz and Michoacán.^[14]

It can be found in wet areas such as ponds and swamps.^[4]

Ecology

Extremely frequent as an emergent plant, broadleaf arrowhead forms dense colonies on very wet soils that become more open as the species mixes with other species of deeper water levels. These colonies form long bands following the curves of rivers, ponds and lakes, well-marked by the dark green color of the leaves. The plant has strong roots and can survive through wide variations of the water level, slow currents and waves. It displays an affinity for high levels of phosphates and hard waters.

Despite the name "duck potato", ducks rarely consume the tubers, which are usually buried too deep for them to reach, although they often eat the seeds. Beavers, North American Porcupines, and muskrats eat the whole plant, tubers included. Native Americans are alleged to have opened muskrat houses to obtain their collection of roots.^[15]

This plant is vulnerable to aphids and spider mites.

Cultivation

This plant is easily cultivated in 0.15 to 0.45 m (6 to 17+1⁄2 in) of water with no or little current. The tubers are planted well spaced (no more than 12 plants per square meter) at the end of May at a depth of 5 to 7 cm (2 to 3 in). Fertilize with decomposed manure. They can be multiplied through seeding or division in July. The starchy tubers, produced by rhizomes beneath the wet ground surface, have long been an important food source to the indigenous peoples of the Americas, along with those of S. cuneata.^[15] The tubers can be detached from the ground in various ways: with the feet, a pitchfork, or a stick, and after digging up, the tubers usually float to the surface. Ripe tubers can be collected in the autumn, and are also often found then floating freely.^[16]

Uses

The starchy tubers were consumed by Native Americans^[4] in the lower Columbia River basin,^[17][1] in addition to the Omaha^[18] and Cherokee nations.^[17] The tubers can be eaten raw or cooked for 15 to 20 minutes. The taste is similar to potatoes and chestnuts, and they can be prepared in the same fashions: roasting, frying, boiling, and so on. They can also be sliced and dried to prepare a flour.^[19]

Other edible parts include late summer buds and fruits.

Culture

The name of Shubenacadie, a community located in central Nova Scotia, Canada, means "abounding in ground nuts" (i.e., broadleaf arrowhead) in the Mi'kmaq language.

References

Larĝfolia sagitario (latine Sagittaria latifolia), estas specio de sagitario kiu kreskas en marĉaj ĉirkaŭaĵoj. Ĝi produktas manĝeblajn tuberojn. La planto estas endemia en Nord-Ameriko kaj tie nomiĝas "Wapato", "wapatoo" aŭ "indian potato" (indiana terpomo). Ĝi estis grandskale uzata de usonaj indianoj kiel nutraĵo.

Nutra valoro

100 gramoj da tuberoj de larĝfolia sagitario enhavas:

• Energio - 414 kĴ = 99 kkal
• karbohidrato - 20,23 g
• Proteino - 5,33 g
• Graso - 0.29 g
• Vitamino B1 (tiamino) - 0,17 mg
• Vitamino B2 (riboflavino) - 0,073 mg
• Vitamino B3 (niacino) - 1,65 mg
• Vitamino B5 (pantotena acido) - 0,599 mg
• Vitamino B6 (piridoksino) - 0,269 mg
• Vitamino B9 (foliata acido) - 14 μg
• Vitamino C (askorbata acido) - 1,1 mg
• Potaso - 1530 mg
• Natrio - 130 mg
• Kalcio - 10 mg
• Fosforo - 15 mg
• Silicio - 6 mg
• Magnezio - 51 mg
• Mangano - 0,361 mg
• Fosforo - 174 mg
• Kalio - 922 mg
• Natrio - 22 mg
• Zinko - 0,28 mg
• Fero - 2,57 mg

(Fonto: USDA Food Composition Databases)

Sagittaria latifolia

Sagittaria latifolia, la sagittaire à larges feuilles, est une espèce de plante herbacée de la famille des Alismatacées. C'est une plante originaire d'Amérique qui affectionne les milieux très humides. On l'observe couramment le long des lacs et des rivières.^[1] La plante produit des tubercules comestibles.

Caractéristiques

La sagittaire latifoliée est une plante de 15 à 100 cm de haut, totalement ou partiellement émergée. La forme des feuilles est variable et elles sont le plus souvent sagittées. L'inflorescence est une grappe simple ou composée se dressant au-dessus du feuillage. D'un blanc pur, les fleurs au bas de l'inflorescence sont pistillées, alors que celles du haut sont staminées. Elles sont souvent regroupées en verticilles. Le fruit est un akène ailé et muni d'un petit bec latéral^[2].

Utilisation alimentaires

Selon l'ethnobotaniste François Couplan (2009), les rhizomes de Sagittaria latifolia forment à leurs extrémités des tubercules mangeables crûs, mais meilleurs cuits. Les tubercules de cette espèce comptent, parmi ceux des sagittaires, parmi les plus gros^[3].

Connue aux États-Unis sous les noms de wapato, wapatoo ou encore indian potato (pomme de terre indienne), ces tubercules sont un aliment qui fut largement utilisé par les peuples amérindiens du Nord pour leur alimentation^[4].

Une fois cuit, ils pouvaient être coupés en tranches mises à sécher puis ainsi conservés, avant d’être éventuellement moulus en farine. Après les avoir récolté, les indiens pouvaient aussi les écraser en les mélangeant à de l’eau, puis en filtrant ce mélange ils séparaient les fibres du jus, et par décantation, ils récupéraient une fécule que l’on pouvait alors cuisiner en bouillies, consommer crue ou faire sécher pour la conserver^[3].

Ces tubercules sont plus ou moins gros et nutritifs selon l'âge de la plante, mais aussi selon le moment de la récolte, qui doit idéalement être faite entre l’automne et le printemps^[3]. Outre le tubercule, les jeunes pousses étaient aussi consommées^[3].

Voir aussi

Notes et références

Sagittaria latifolia là một loài thực vật có hoa trong họ Alismataceae. Loài này được Willd. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1805.^[2] Tên trong tiếng Anh gồm có broadleaf arrowhead (đầu mũi tên lá rộng), duck-potato (khoai tây vịt),^[3] Indian potato (Khoai tây Anh Điêng), hay wapato. Loại cây này có phần thân củ ăn được được người Mỹ bản địa dùng làm thực phẩm phổ biến.^[1]

Thân của có thể ăn sống hoặc nấu chính từ 15-20 phút. Vị của củ giống như khoai tây và hạt dẻ và có thể chế biến dưới dạng nướng, chiên, luộc...Củ có thể phơi khô nghiền thành bột.^[4] Sagittaria latifolia là loài bản địa nam Canada và phần lớn Hoa Kỳ lục địa cũng như Mexico, Trung Mỹ, Colombia, Venezuela, Ecuador, và Cuba. Loài này cũng được trồng ở Hawaii, Puerto Rico, Bhutan, Australia and much of Europe (Pháp, Tây Ban Nha, Italy, Romania, Đức, Thụy Sĩ, Cộng hòa Séc, và Nga thuộc châu Âu. Nó bị xem là một cỏ dại xâm lấn ở những nơi này.^[5] Tại Mexico, loài này được ghi nhận ở Campeche, Nayarit, Tabasco, Tamaulipas, Puebla, Jalisco, Durango, Tlaxcala, Estado de México, Veracruz và Michoacán.^[6]

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Sagittaria latifolia tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Sagittaria latifolia tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Sagittaria latifolia”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 16 tháng 7 năm 2013.