nomes no trilho de navegação
Pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum) je druh houby čeledě pevníkovité (Stereaceae). Plodnice se tvoří na mrtvém dřevě nebo někdy na odumřelých větvích živých stromů. Tvoří tenké kožovité krusty povrchu dřeva. Čerstvé plodnice roní při poranění tekutinu červené barvy. Může být hostitelem parazitické houby rosolovka průsvitná Tremella encephala.
STERSA[1]
Podle EPPO a biolib.cz je pro patogena s označením Stereum sanguinolentum používáno více rozdílných názvů, například Auricularia sanguinolenta nebo Thelephora sericea var. sanguinolenta.[2][1]
Další synonyma dle Index Fungorum
Kosmopolitní druh.
Pevník krvavějící patří mezi velmi hojné houby v ČR. Roste po celý rok na jehličnanech na mrtvém i živém dřevě, zvláště ve smrkových monokulturách a přirozených borových porostech, na nevápenatých a kyselejších půdách od nížin po pahorkatiny. Lze jej nalézt i v horách na kleči Pinus mugo.[3] Podíl napadení pevníkem u loupáním a ohryzem poškozených stromů se dle místních podmínek pohybuje v širokém rozpětí. U smrku ztepilého byla v Evropě zjištěna kolonizace pevníkem u 20 % až 100 % poškozených stromů, v podmínkách ČR ve všech nám známých případech napadení přesahovalo (většinou výrazně) hodnotu 45 %. Míra napadení je zřejmě ovlivněna především klimatickými poměry.[4] Jeho růst v Česku na listnáčích je dokládán jen zcela výjimečně (bříza, olše, jeřáb).[5]
V blízkém okolí plodnic se a mohou vytvářet i plošně značně rozlehlé povlaky (především na spodních částech hostitelských dřevin. Nejvíce nových plodnic vyrůstá na jaře a na podzim. Fruktifikace je výrazně ovlivňována vlhkostí. Na svisle orientovaném substrátu dochází záhy k odstávání (ohrnutí) horní části plodnice a k tvorbě drobných škeblovitých kloboučků.[5]
Pevník krvavějící vytváří obvykle jednoleté rozlité až polorozlité nebo polokloboukaté plodnice, mladé okrouhlé plodnice časem srůstají do rozlehlejších povlaků, z nichž vyrůstají nepravidelné, často vzájemně srostlé klobouky. Při poranění roní červený latex.[6]
Klobouk drobnější, nepravidelně zprohýbaný, široký do 50 mm, na povrchu přitiskle vláknitě chlupatý až štětinatý, později lysý, u mladších plodnic na okraji bělavý, ve středu hnědý až téměř černý, stářím tmavnoucí. Časté je soustředné pásování šedých a tmavě hnědých pruhů a bělavý ostrý okraj.[7]
Rouško je víceméně hladké, částečně zaobleně hrbolaté, bez pórů, bělavé v odstínech až k hnědé, ve středu tmavší.
Tuhá, kožovitá, červenající.
Hyfový systém je dimitický. Jinak korkovitě pružná, později až pevná a tvrdá dužnina (trama) je složena především z generativních bezbarvých a tenkostěnných hyf bez přezek o tloušťce 2–3,5 µm. V hymeniu bývají přítomné cystidy (50–150 × 3–9 µm). Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, podlouhle vejčité (až vejčité), většinou 6–11 × 2–3,5(–5) µm velké.[5]
Hostitelem jsou obvykle jehličnany, především smrk. Rozkládá především odumřelou dřevní hmotu, například padlé kmeny. Je zaznamenáno ale i poškození listatých dřevin.
Plodnice, nejčastější na poraněných kmenech, plodnice nenarůstají pravidelně každou sezónu, typické je doprovodné prosmolení v okolí rány.[8]
Hniloba je podobná jako u kořenovníku vrstevnatého (Heterobasidion annosum). U pevníku hniloba ale vzniká v místě poškození na kmeni (sloupnutá borka, mechanická poškození) a u kořenovníku hniloba začíná v místě báze kmene a kořenů, odtud postupuje směrem nahoru.[8] Záměna plodnic je možná za další druhy pevníků, které se při poranění červeně zbarvují, především za pevník horský (Streum rigens), jenž vyrůstá rovněž na dřevě jehličnanů, ale vyznačuje se robustnějšími plodnicemi a růstem ve vysokých nadmořských výškách. Na listnáčích se vykytují plodnice podobných druhů stejného rodu – pevník korkovitý (Stereum rugosum) a pevník dubový (Stereum gausapatum).
Podíl hnilobou poškozeného dříví se u majoritního lesního majetku Lesů ČR pohybuje ročně kolem 20 % celkového objemu těžby.[4] Hospodářsky nejvýznamnější hniloba smrku a jedna ze tří nejvýznamnějších dřevokazných hub v lesním hospodářství vůbec. Ranový parazit, vyskytuje se jako důsledek poškození, často loupání zvěří. Poškozené stromy je třeba odstraňovat, při vážném poškození porostu je třeba provést rekonstrukci porostu.[8]
Basidiospory klíčí na čerstvě obnaženém dřevě, do kterého dále pronikají. Ve směru pronikání hniloby se tvoří tmavá šedavá až šedofialová zóna, široká 1–3 cm. V některých případech může docházet ke společné kolonizaci kořenovníku a pevníku krvavějícího, kdy pevník kolonizuje především okrajovou část hniloby a proniká více do bělové části kmene.[4]
Omezení poškození dřevin při těžbě. Důležité je udržovat stavy lovné zvěře na úrovni dané úživností honitby.
Obrázky, zvuky či videa k tématu pevník krvavějící ve Wikimedia Commons
Pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum) je druh houby čeledě pevníkovité (Stereaceae). Plodnice se tvoří na mrtvém dřevě nebo někdy na odumřelých větvích živých stromů. Tvoří tenké kožovité krusty povrchu dřeva. Čerstvé plodnice roní při poranění tekutinu červené barvy. Může být hostitelem parazitické houby rosolovka průsvitná Tremella encephala.
Der ungenießbare Blutende Nadelholz-Schichtpilz (Stereum sanguinolentum) ist eine Pilzart aus der Familie der Schichtpilzverwandten (Stereaceae). Die Fruchtkörper erscheinen ganzjährig an Nadelholz.
Die dünnfleischigen, stereoiden Fruchtkörper überziehen berindete und nackte Stämme und Äste als krustig-lederige, oft mehrere dm2 große Überzüge oder bilden an vertikalen Ästen oder Stämmen abstehende, oft wellig verbogene Hüte. Die Hutkrempe steht 0,5–1,5 cm weit, waagerecht vom Holz ab. Die Fruchtkörper lassen sich relativ leicht vom Substrat ablösen. Sie sind elastisch, lederig oder zäh und später oft spröde und hart. Die Oberfläche ist feinfilzig und mehr oder weniger gezont. Sie ist blass bräunlich bis graubräunlich gefärbt und kann durch Algen grünlich werden. Der wellig oder gekerbte Rand ist weißlich oder zumindest heller gefärbt.
Die Fruchtschicht (Hymenophor) ist glatt oder etwas höckerig-runzelig. Sie ist blass gräulich bis violett-gräulich oder graubeige gefärbt und mehr oder weniger violett getönt. Frische und feuchte Fruchtkörper röten lebhaft beim Reiben, so dass sich der Finger rot verfärbt. Der rote Farbstoff ist beim intakten Pilz in den Skeletthyphen enthalten, die das Fleisch und die Fruchtschicht durchziehen. Werden diese verletzt oder zerstört, wird der rote Farbstoff freigesetzt. Im Querschnitt sieht man unter dem Tomentum, der haarig-filzigen Oberfläche, die mit einer Lupe erkennbare, gelbrötliche Cortex. Dabei handelt es sich um eine dünne, meist dunkler erscheinende Schicht von miteinander verklebten Hyphen. Der Geruch und der Geschmack des Pilzes sind unauffällig, das Sporenpulver weiß und amyloid.[1][2][3]
Die elliptischen bis fast zylindrischen Sporen sind 8–11 µm lang und 2,5–3,5 µm breit. Sie sind glatt und durchscheinend. In der Fruchtschicht findet man neben den Basidien Pseudozystiden. Dabei handelt es sich um die Hyphenenden der Skeletthyphen, die den für diese Art so typischen, roten Farbstoff enthalten.[1][2]
Der Blutende Nadelholz-Schichtpilz kann eventuell mit anderen rötenden Stereum-Arten wie dem Runzeligen Schichtpilz (Stereum rugosum) und dem Eichen-Schichtpilz (Stereum gausapatum) verwechselt werden. Beide Arten sind in der Regel etwas dickfleischiger und wachsen an Laubholz.[1]
Der Pilz ist das ganze Jahr über sehr häufig und tritt oft massenhaft auf abgestorbenem Nadelholz auf. Besonders häufig findet man die Fruchtkörper an der Schnittfläche der Stämme. Die Fruchtkörper sind meist einjährig, überwintern aber oft und fruktifizieren bereits im Januar–Februar. Der Pilz ruft im befallenen Holz eine Rotstreifigkeit hervor. Dabei handelt es sich um eine streifenförmige, rötliche Verfärbung des Stammholzes. Der Pilz ist auf der ganzen Nordhalbkugel verbreitet und ausgesprochen häufig. Bemerkenswert ist auch das Zusammenleben des Blutenden Schichtpilzes mit dem parasitischen Kiefern-Kernling (Naematelia encephala[4]). Das feste Innere dieses zu den Zitterpilzen gehörenden Pilzes wird aus umgewandeltem Gewebe seines Wirtes gebildet. Aufgrund dieses weißen, festen "Kernes" wird der Pilz auch als Alabaster-Kernling bezeichnet.[1][3]
Der Blutende Nadelholz-Schichtpilz ist kein Speisepilz.[3]
Der ungenießbare Blutende Nadelholz-Schichtpilz (Stereum sanguinolentum) ist eine Pilzart aus der Familie der Schichtpilzverwandten (Stereaceae). Die Fruchtkörper erscheinen ganzjährig an Nadelholz.
Stereum sanguinolentum is a species of fungus in the Stereaceae family. A plant pathogen, it causes red heart rot, a red discoloration on conifers, particularly spruces or Douglas-firs. Fruit bodies are produced on dead wood, or sometimes on dead branches of living trees. They are a thin leathery crust of the wood surface. Fresh fruit bodies will bleed a red-colored juice if injured, reflected in the common names bleeding Stereum or the bleeding conifer parchment. It can be the host of the parasitic jelly fungus Tremella encephala.[2]
The species was first described scientifically by Albertini and Schweinitz in 1805 as Thelephora sanguinolenta.[3] Other genera to which it has been transferred throughout its taxonomical history include Phlebomorpha, Auricularia, Merulius, and Haematostereum.[1] The fungus is commonly known as the "bleeding Stereum" or the "bleeding conifer parchment".[4]
The fruit body of Stereum sanguinolentum manifests itself as a thin (typically less than 1 mm thick) leathery crust on the surface of the host wood. Often, the upper edge is curled to form a narrow shelf (usually less than 10 mm thick). When present, these shelves can be fused to or overlap neighboring shelves. The surface of the fruit body consists of a layer of fine felt-like hairs, sometimes pressed flat against the surface. The color ranges from beige to buff to dark brown in mature specimens; the margin are lighter-colored. Fresh fruit bodies that are injured exude a red juice, or will bruise a red color if touched. The fruit bodies dry to a greyish-brown color. The spores are ellipsoid to cylindrical, amyloid, and typically measure 7–10 by 3–4.5 µm.[5]
Stereum sanguinolentum can be parasitized by the jelly fungus Tremella encephala.[2]
Stereum sanguinolentum is a basidiomycete that causes both brown rot and white rot on conifers. The primary symptom is the red streaking discoloration.[6] It is a white rot basidiomycete that causes an extensive decay resulting from wounds, logging extractions, bark peeking, or branch pruning. Stereum sanguinolentum forms territorial clones while spreading by vegetative growths between spatially separated resource units; Armillaria spp, Heterobasidion annosum, Phellinus weirii, Inonotus tomentosus, and Phellinus noxius all work with Stereum sanguinolentum to attack the host. The combinations of these pathogens work together to form territorial clones that can cover up to several hectares and survive for hundreds of years while infecting trees.[7]
White rot causes a gradual decrease in cellulose as the decay continues to affect the tree. The white rot fungi consume the segments of cellulose that are released during the decay as quickly as they are produced.[8] White rot is also known as “wound rot of spruce” and is when the spores create open wounds on the host.
In Brown Rot, the cellulose is degraded. The rapid decrease in cellulose chain length implies that the catalyst that facilitates the depolymerization readily gains access to cellulose chains.[8]
Stereum sanguinolentum is an amphithallic basidiomycete. Monospore intrabasidiome pairings are always compatible when reproducing making it easy for the fungus to spread. The monobasidiospore and trama isolates are plurinucleate and bear clamp connections and are often dikaryotic. Basidiospores are heterokikaryotic indicating that they are amphithallic. The mycelia that spreads the fungi grow from the heterodikaryotic spores that originate from the basidiospores. Either mating between homokaryons originating from the monokaryotic basidiospores or by the parasexual process results in recombination.
Stereum snaguinolentum is an extremely fast colonizer of newly dead or wounded conifer sapwood. Being amphithallic allows this cycle to have selective advantages upon such organisms by enhancing survival and dispersal.[9]
Dispersal occurs by basidiospores only and the most common way they are dispersed in this cycle is wind blown dispersal.[9] The wind blown basidiospores are produced parthenogenically which is reproduction from an ovum without fertilization.[10] In white rot, the infection occurs from spores landing near the wounds or the transmission of mycelial fragments by wood sap. The rot extension spreads extremely fast in the first years after infection but spreads even quicker if the injuries are at the root collar are infected rather than the stem.[6]
The fungus causes a brown heart rot, resulting in wood that is a light brown to red-brown color, and dry, with a stringy texture. A cross-section of infected wood reveals a circular infection around the center of the log.[11] It enter opens wounds of plants caused by mechanical damage or by grazing wildlife. Fragments of mycelia can be spread by wood wasps (genus Sirex).[4] The rot spreads up to 40 cm (16 in) per year.[12] It has also been recorded on balsam fir, Douglas fir, and western hemlock.[13] The fungus is widespread in distribution, and has been recorded from North America, Europe, east Africa, New Zealand,[12] and Australia.[14]
Prevention of the halos caused by Stereum sanguinolentum can be accomplished by carefully harvesting trees assuring no injuries occur. If injuries occur, treat the wounds with wound dressing.[6]
Stereum sanguinolentum is a species of fungus in the Stereaceae family. A plant pathogen, it causes red heart rot, a red discoloration on conifers, particularly spruces or Douglas-firs. Fruit bodies are produced on dead wood, or sometimes on dead branches of living trees. They are a thin leathery crust of the wood surface. Fresh fruit bodies will bleed a red-colored juice if injured, reflected in the common names bleeding Stereum or the bleeding conifer parchment. It can be the host of the parasitic jelly fungus Tremella encephala.
Verinahakka (Stereum sanguinolentum) on valkolahoa aiheuttava kantasienilaji, joka muistuttaa kääpiä, mutta siltä puuttuu pillistö. Lakki on ohut ja terävälaitainen, mutkainen. Lakin yläpinta on hieman kiiltävänkarvainen ja kellertävänruskea, alapinta ja leikkauspinta tummempi, mutta vahingoittuneista kohdista kirkkaanpunainen, mikä on hyvä tuntomerkki. Laji on pienehkö ja useasti osittain alustanmyötäinen. Se kasvaa ryhminä havulahopuulla ja puunrungoilla, yleisenä kuusella ja männyllä. Se lahottaa elävää puuta aivan sydänpuuta myöten, ja sitä pidetään kuusen pahimpana lahottajana rungon ja latvan vaurioiden yhteydessä sekä jopa kirvesleimauksen seurauksena. Verinahakan seuraan ilmestyy toisinaan hyytelösieniin kuuluvaa loishytykkää (Tremella encephala)[2].[1][3][4]
Verinahakka (Stereum sanguinolentum) on valkolahoa aiheuttava kantasienilaji, joka muistuttaa kääpiä, mutta siltä puuttuu pillistö. Lakki on ohut ja terävälaitainen, mutkainen. Lakin yläpinta on hieman kiiltävänkarvainen ja kellertävänruskea, alapinta ja leikkauspinta tummempi, mutta vahingoittuneista kohdista kirkkaanpunainen, mikä on hyvä tuntomerkki. Laji on pienehkö ja useasti osittain alustanmyötäinen. Se kasvaa ryhminä havulahopuulla ja puunrungoilla, yleisenä kuusella ja männyllä. Se lahottaa elävää puuta aivan sydänpuuta myöten, ja sitä pidetään kuusen pahimpana lahottajana rungon ja latvan vaurioiden yhteydessä sekä jopa kirvesleimauksen seurauksena. Verinahakan seuraan ilmestyy toisinaan hyytelösieniin kuuluvaa loishytykkää (Tremella encephala).
Stereum sanguinolentum est une espèce de champignon basidiomycète de la famille des Stereaceae. C'est un agent pathogène des plantes, qui provoque la carie rouge du sapin, une maladie donnant une coloration rouge touchant surtout les conifères et en particulier les épicéas. Les sporophores apparaissent sur les bois morts ou parfois sur les branches mortes des arbres vivants. Ils forment une espèce de croûte cuirassée mince sur la surface du bois. Ils vont produire un jus de couleur rouge en cas de blessure, expliquant le nom commun de la maladie ou l'épithète sanguinolentum. Il peut être l'hôte du champignon parasitaire Tremella encephala[1].
L'espèce a été décrite pour la première fois par Albertini et Schweinitz en 1805 sous le nom de Thelephora sanguinolenta[2]. Au cours de son histoire taxonomique, il a été transféré dans d'autres genres comme Phlebomorpha, Auricularia, Merulius et Haematostereum[3].
Le sporophore de Stereum sanguinolentum est une mince (typiquement moins de 1 mm d'épaisseur) croûte de cuir sur la surface du bois hôte. Souvent, le bord est recourbé vers le haut pour former un étroit plateau (généralement de moins de 10 mm d'épaisseur). Lorsqu'ils sont présents, ces plateaux peuvent fusionner entre eux ou se chevaucher. La surface du sporophore est une fine couche de poils, parfois plaqués contre la surface. La couleur varie du beige au chamois et au brun foncé chez les spécimens matures; les bords sont de couleur claire. Les sporophores frais qui sont blessés produisent un jus rouge, ou vont se teinter de rouge s'ils sont touchés. Les sporophores secs sont d'une couleur gris-brun. Les spores sont ellipsoïdes à cylindriques, amyloïdes, et mesurent généralement de 70 à 10 sur 3 à 4,5 µm[4].
Stereum sanguinolentum peut être parasité par un champignon gélatineux : Tremella encephala[1].
Il provoque la carie rouge du sapin, une maladie se traduisant par un bois de couleur beige à rousse avec une texture filandreuse. Une coupe transversale du bois infecté révèle une infection circulaire autour du centre du champignon[5].Il pénètre dans le bois au niveau deplaies causées aux arbres par des dommages mécaniques ou par des animaux sauvages. Des fragments de mycélium peuvent se propager par des guêpes du genre Sirex[6]. La pourriture peut s'étendre jusqu'à 40 cm par an[7]. Outre l'épicéa, il touche notamment le sapin baumier, le sapin de Douglas et la pruche de l'Ouest[8].
Il est très répandu et a été trouvé en Amérique du Nord, en Europe, Afrique de l'Est, Nouvelle-Zélande[7] et Australie[9].
Stereum sanguinolentum est une espèce de champignon basidiomycète de la famille des Stereaceae. C'est un agent pathogène des plantes, qui provoque la carie rouge du sapin, une maladie donnant une coloration rouge touchant surtout les conifères et en particulier les épicéas. Les sporophores apparaissent sur les bois morts ou parfois sur les branches mortes des arbres vivants. Ils forment une espèce de croûte cuirassée mince sur la surface du bois. Ils vont produire un jus de couleur rouge en cas de blessure, expliquant le nom commun de la maladie ou l'épithète sanguinolentum. Il peut être l'hôte du champignon parasitaire Tremella encephala.
Binomas Stereum sanguinolentumKraujuojanti plutpintė (lot. Stereum sanguinolentum) – plutpintinių šeimai priklausantis parazitinis grybas, ardantis medieną. Plutpinčių genties grybų Lietuvoje rasta 10 rūšių.
Vaisiakūniai dažniausiai išsiplėtę, apskriti, augdami susilieja į vieną suaugtinį vaisiakūnį, kuris dažniausiai būna pakilusiais nuo substrato kraštais arba sudaro kepurėles. Kepurėlė plaušuota arba lygi, pilkai balsva, nuo šviesiai geltonos iki gelsvai rudos spalvos, koncentriškomis, nelabai ryškiomis rievėmis; kepurėlės apatinė pusė ir išsiplėtusių vaisiakūnių paviršius balsvai pilkos, ochrinės rudos spalvos, lygus, paspaudus atsiranda purpuriškai raudonos dėmės. Sporos bespalvės, cilindriškos, 6-9x2-4 μm.
Auga ištisus metus ant spygliuočių medžių kelmų, nukritusių šakų, išvartų, sužalotose vietose ir ant augančių medžių. Dažna. Sukelia baltąjį medienos puvinį.
Panašios rūšys: šį grybą galima lengvai supainioti su kitomis plutpintinių rūšimis.
Kraujuojanti plutpintė (lot. Stereum sanguinolentum) – plutpintinių šeimai priklausantis parazitinis grybas, ardantis medieną. Plutpinčių genties grybų Lietuvoje rasta 10 rūšių.
Skórnik krwawiący (Stereum sanguinolentum (Alb. & Schwein.) Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny skórnikowatych (Stereaceae)[1].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Stereum, Stereaceae, Russulales, Incertae sedis, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].
Takson ten po raz pierwszy zdiagnozowali J.B von Albertini i L.D. Schweinitz jako Thelephora sanguinolenta w 1805 r. Do rodzaju Stereum przeniósł go Elias Fries w 1838 r[1].
Nazwę polską nadali Barbara Gumińska i Władysław Wojewoda w 1965 r. Wcześniej opisywany był pod nazwą skórnik kędzierzawy[2].
Jednoroczne, rozpostarte o kolistym kształcie. Rosną na dolnej lub bocznej stronie powalonych pni i gałęzi lub na pionowych, martwych pniach. W tym ostatnim przypadku dachówkowato ułożone owocniki mają na 3–4 mm odgięte górne brzegi[4]. Początkowo pojawiają się pojedyncze owocniki, z czasem jest ich coraz więcej i rozrastając się zlewają się z sobą, czasami pokrywając duże powierzchnie[5]. Owocniki mają grubość 0,4–0,6 mm, górną powierzchnię koncentrycznie strefowaną, początkowo pokrytą przylegającymi włókienkami, potem nagą. Barwa białawoszara, z ciemniejszymi strefami, bladobrunatna lub szarobrunatna. Brzeg ostry, biały lub białawy. Kontekst bardzo cienki, miękki, skórkowaty, po wyschnięciu łykowaty. Hymenium gładkie lub z drobnymi guzkami, podczas suchej pogody często popękane. Ma barwę bladoszarą lub kremowobrunatna. Gdy jest wilgotne po dotknięciu lub uszkodzeniu natychmiast zmienia barwę na czerwoną[4].
Strzępki włochatej strony owocników są nieco grubościenne i mają szerokość 3–6 μm, strzępki w znajdującej się pod nimi czerwonobrunatnej warstwie korteksu o grubości 15–25 μm są żółtawe i splątane z sobą. W warstwie kontekstu strzępki są dwojakiego rodzaju: cienkościenne septowane, bez sprzążek o szerokości 2–4 μm oraz grubościenne o szerokości 6 μm. Te ostatnie często posiadają czerwonobrunatną zawartość i wyginają się w kierunku subhymenium, kończąc się tam szkieletocystydami. Podstawki maczugowate, 4-sterygmowe o rozmiarach 25–40 × 5–6 μm. Bazydiospory elipsoidalno-cylindryczne, bezbarwne, gładkie, amyloidalne, o rozmiarach 6–10 × 2,5–4,5 μm[4].
Poza Antarktydą występuje na wszystkich kontynentach, a także na wielu wyspach[6]. W Polsce jest bardzo pospolity[2]. Na półkuli północnej wszędzie jest pospolity. W Polsce jest jednym z najczęściej występujących grzybów na martwym drewnie wśród drzew iglastych[4].
Występuje w lasach iglastych i mieszanych, rzadziej liściastych, czasami w parkach. Zasiedla pniaki, martwe pnie i gałęzie drzew, zarówno opadłe, jak i znajdujące się jeszcze na drzewach[4]. W Polsce notowany na licznych gatunkach drzew i krzewów iglastych, zarówno krajowych, jak i egzotycznych, uprawianych w parkach, alejach, ogrodach botanicznych i przydomowych[2].
Stwierdzono ścisłe współżycie między skórnkiem krwawiącym a niektórymi gatunkami trzpienników (Sirex). Samice trzpienników rozprzestrzeniają bezpłciowe zarodniki skórnika. Przechowywane są w układzie rozrodczym samicy i wraz z jajami składane na drzewie świerka. Rozwijająca się z nich grzybnia wywołuje zgniliznę drewna ułatwiając larwom odżywianie się . Dzięki temu, że samica trzpiennika nakłuwa drewno podczas składania jaj, skórnik łatwiej kolonizuje drzewa żywe, lub martwe, ale świeże[4].
Na skórniku krwawiącym pasożytuje inny grzyb – trzęsak mózgowaty (Tremella encephala). Podczas badań w drzewostanie sosnowym w Lesie Teutoburskim ustalono, że występowanie owocników tego trzęsaka jest ściśle skorelowane z występowaniem skórnika krwawiącego. Według badań R.J. Bandoniego biała, wewnętrzna część trzęsaka zbudowana jest z przekształconej grzybni skórnika krwawiącego[4].
Saprotrof rozwijający się głównie na martwym drewnie, czasami jednak rozwija się również na żywych drzewach. Do zdrowego drewna wnika przez rany, np., spowodowane spałowaniem przez jelenie, prace leśne czy lawiny. Powoduje białą zgniliznę twardzieli[5]. Skórnik krwawiący wraz z niszczykiem ząbkowatym są grzybami, które jako pierwsze kolonizują leżące na ziemi drewno iglaste[7].
Ochrona polega na unikaniu skaleczeń podczas prac leśnych, i zabezpieczaniu świeżych ran środkami grzybobójczymi[5].
Charakterystyczną cechą skórnika krwawiącego jest zmiana barwy na krwistoczerwoną po uciśnięciu, potarciu lub innym uszkodzeniu. Taka reakcja występuje również u dwóch innych gatunków skórników: skórnika dębowego (Stereum gausapatum) i skórnika pomarszczonego (Stereum rugosum). Można je jednak odróżnić morfologicznie, oraz po siedlisku. Skórnik dębowy rośnie głównie na dębach, nigdy na drzewach iglastych. Skórnik pomarszczony również rozwija się tylko na drzewach liściastych, ponadto tworzy wieloletnie i zdrewniałe owocniki[4]. Podobne, ale nie „krwawiące”, są: włókniczek skórkowaty (Byssomerulius corium) i tarczówka krążkowata (Aleurodiscus disciformis).
_Fr_256247.jpg)
Skórnik krwawiący (Stereum sanguinolentum (Alb. & Schwein.) Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny skórnikowatych (Stereaceae).
Blödskinn (Stereum sanguinolentum) är en svamp som växer på döda eller döende barrträd. Den hör till de basidiesvampar som kallas skinnsvampar. Fruktkropparna blir 10–15 centimeter breda och växer tätt utbredda mot underlaget. Kanten på fruktkroppen är framåtböjd. Färgen på ovansidan är brunaktig till gråbrun. Svampens hymenium är gråviolett till grågult och slätt vid beröring. Om det tummas eller skrapas får det en blodröd färg, därav svampens namn.
Inom skogsbruket betraktas blödskinn som skadegörare då den kan skada virket genom att orsaka röta. Svampen kan uppträda även på lagrat virke som då missfärgas och bli brunfärgat. Fruktkropparna kan ses under hela året.
I Sverige förekommer blödskinn över hela landet.
Wikimedia Commons har media som rör blödskinn.
Blödskinn (Stereum sanguinolentum) är en svamp som växer på döda eller döende barrträd. Den hör till de basidiesvampar som kallas skinnsvampar. Fruktkropparna blir 10–15 centimeter breda och växer tätt utbredda mot underlaget. Kanten på fruktkroppen är framåtböjd. Färgen på ovansidan är brunaktig till gråbrun. Svampens hymenium är gråviolett till grågult och slätt vid beröring. Om det tummas eller skrapas får det en blodröd färg, därav svampens namn.
Inom skogsbruket betraktas blödskinn som skadegörare då den kan skada virket genom att orsaka röta. Svampen kan uppträda även på lagrat virke som då missfärgas och bli brunfärgat. Fruktkropparna kan ses under hela året.
I Sverige förekommer blödskinn över hela landet.
Stereum sanguinolentum (Alb. & Schwein.) Fr. 1838
Стереум краснеющий или стереум кровяно-красный (лат. Stereum sanguinolentum) — деревообитающий вид грибов, который поселяется на отмерших ветвях или погибших деревьях хвойных пород. Плодовые тела покрывают поверхность дерева тонкой кожистой коркой, которая при повреждении источает красную жидкость, из-за чего гриб и получил своё название. Гриб может служить хозяином для другого паразитирующего гриба Tremella encephala.[1]
Синонимы[2]:
Впервые научное описание вида дали Альбертини и Швейниц в 1805 году, дав ему название Thelephora sanguinolenta.[3] В последующем этот вид причислялся учёными к разным родам грибов, таким как Phlebomorpha, Auricularia, Merulius, Haematostereum.[2]
Плодовое тело гриба представляет собой тонкую (обычно менее 1 мм), кожистую корку, поселяющуюся на поверхности дерева. Корки соседствующих грибов могут срастаться. Окраска варьируется от бежевого до тёмно-коричневого цвета у зрелых грибов, кромка имеет более светлый оттенок. При надавливании грибы становятся красными. При высыхании цвет приобретает серовато-коричневый оттенок. Округлые споры обычно имеют размер от 3 до 10 микрометров.[4]
Гриб поселяется на деревьях хвойных пород. За год он может прибавлять в ширине до 40 см.[5] В сечении поражённого дерева видно, что заражение образуется кольцами вокруг центра ствола.[6]
Данный гриб широко распространён в Северной Америке, Европе, восточной Африке, Новой Зеландии[5] и Австралии.[7]
Стереум краснеющий или стереум кровяно-красный (лат. Stereum sanguinolentum) — деревообитающий вид грибов, который поселяется на отмерших ветвях или погибших деревьях хвойных пород. Плодовые тела покрывают поверхность дерева тонкой кожистой коркой, которая при повреждении источает красную жидкость, из-за чего гриб и получил своё название. Гриб может служить хозяином для другого паразитирующего гриба Tremella encephala.
