Gözəl çayırçiçəyi (lat. Aster amellus)[1] - çayırçiçəyi cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Gözəl çayırçiçəyi (lat. Aster amellus) - çayırçiçəyi cinsinə aid bitki növü.
Hvězdnice chlumní (Aster amellus) je vytrvalá, středně vysoká květina, která se vyskytuje na loukách jako planě rostoucí rostlina, nebo se též co okrasná rostlina pěstuje v květinových zahradách a parcích. V české přírodě se vyskytuje velice dlouho, je zde původní druh, ale jak se z krajiny vytrácejí její vhodná stanoviště, tak s nimi mizí i tento ozdobný druh.
Po rozdělení původního, rozsáhlého rodu hvězdnice (Aster) do několika menších rodů, zůstala hvězdnice chlumní jedním z pouhých dvou druhů rodu hvězdnice, které v české přírodě rostou.[1][2]
Je rozšířena v západní, střední a jihovýchodní Evropy, včetně evropské části Ruska, na západní Sibiří i v oblastech okolo Kavkazu. V Česku se její stanoviště nacházejí roztroušeně v teplejších oblastech kolem Prahy, v Polabí, okolo Žatce, Teplic a na střední a jižní Moravě.[1][3]
Vyskytuje se poměrně vzácně, nejčastěji na plně osluněných, výhřevných a sušších stanovištích na stráních, stepních nesečených loukách a mezích. Roste ve vápnitých půdách, které mohou být kamenité, nebo mají mělký půdní profil, v nížinách a pahorkatinách až do nadmořské výšky 700 m n. m. V zahradách a parcích se v mnoha kultivarech pěstuje na trvalkových záhonech, po okrajích nižších dřevin nebo ve skalkách v běžné, výživné půdě. Tvorba květů je závislá na délce dne, kvete od července do září, právě rozkvétající květy dobře poslouží i jako řezané květiny.[1][2][4][5]
Vytrvalá bylina s přímou, jemně chlupatou lodyhou vysokou 20 až 40 cm, která vyrůstá z krátkého, chudě větveného, obvykle vícehlavého oddenku. Lodyha je pevná, ve spodní části červenavě naběhlá, v horní části větvená a porostlá střídavými, poněkud tuhými, sivozelenými listy. Jsou řapíkaté a mají čepele trojžilné, eliptické nebo podlouhle kopinaté, na bázi zúžené do řapíku, na konci špičaté, po obvodě celokrajné nebo slabě zubaté a zespod krátce chlupaté. Hořejší listy jsou přisedlé, užší a špičatější, spodní v době kvetení již usychají.
Na konci lodyh se vyvíjejí květní úbory sestavené v počtu 5 až 15 do chocholičnaté laty. Slabě vonící úbory jsou 3 až 5 cm velké a mají bezplevé lůžko s dvěma druhy pětičetných kvítků. V terči bývá až 40 oboupohlavných kvítků se žlutými, trubkovitými korunami a po obvodě v jediné řadě až 20 samičích s úzce kopinatými až čárkovitými, jazykovitými, paprskujícími korunami modré až modrofialové (vzácně červené nebo bílé) barvy. Dvou či třířadý střechovitý zákrov se skládá z listenů okrouhle tupých, na špičkách načervenalých a mírně odstálých. Plody jsou obvejčité, z boku smáčknuté, řídce chlupaté, až 3 mm velké nažky s 5 mm dlouhým, nažloutlým chmýrem.
Doporučuje se rostliny množit dělením trsů v březnu či srpnu nebo semeny, která klíčí na světle. Vyšlechtěné kultivary nutno pro zachování vlastností rozmnožovat výhradně vegetativně, oddělky kořenů, řízkováním nebo mikropropagací (in vitro). Pro bohatou násadu květů všeobecně platí, že je vhodné trsy rostlin rozdělit co čtyři až pět let a nesázet na zamokřená stanoviště.[2][4][6][7]
V České republice se druh vyskytuje ve dvou poddruzích, diploidní hvězdnice chlumní pravá (2n = 18) a hexaploidní hvězdnice chlumní velkoúborná (6n = 36). Rostliny obou poddruhů se z české krajiny postupně vytrácejí a proto jsou chráněné. Ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" jsou zařazené mezi ohrožené druhy (§3, C3).[1][8]
Květ
Kultivar 'Ultramarine'
Odkvétající úbory
Listy
Obrázky, zvuky či videa k tématu hvězdnice chlumní ve Wikimedia Commons
Hvězdnice chlumní (Aster amellus) je vytrvalá, středně vysoká květina, která se vyskytuje na loukách jako planě rostoucí rostlina, nebo se též co okrasná rostlina pěstuje v květinových zahradách a parcích. V české přírodě se vyskytuje velice dlouho, je zde původní druh, ale jak se z krajiny vytrácejí její vhodná stanoviště, tak s nimi mizí i tento ozdobný druh.
Po rozdělení původního, rozsáhlého rodu hvězdnice (Aster) do několika menších rodů, zůstala hvězdnice chlumní jedním z pouhých dvou druhů rodu hvězdnice, které v české přírodě rostou.
Die Berg-Aster (Aster amellus)[1], auch Kalk-Aster genannt, ist eine Pflanzenart aus Gattung der Astern (Aster) innerhalb der Familie Korbblütler (Asteraceae). Sie wird als Zierpflanze verwendet.
Die Berg-Aster ist eine gruppenbildende, ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 50, selten bis zu 70 Zentimetern erreicht.[1] Der kurz behaarte Stängel ist im unteren Teil schwach verholzend und oft niederliegend, im oberen Teil verzweigt.[1]
Die wechselständigen, dunkelgrünen Laubblätter sind im unteren Bereich der Pflanze relativ lang gestielt und die oberen Stängelblätter sind meist am Stängel sitzend bzw. ungestielt. Die einfachen Blattspreiten sind 3 bis 5 Zentimeter lang, an der Pflanzenbasis verkehrt-eiförmig, während sie nach oben hin zunehmend schmäler und lanzettlicher werden. Die Stängelblätter sind meist ganzrandig sowie rau behaart.[1]
Die Blütezeit reicht von Juli bis Oktober. In einem verzweigten, doldentraubigen oder doldenrispigen Gesamtblütenstand stehen mehrere bis zahlreiche körbchenförmige Blütenstände zusammen.[1] Die Blütenkörbchen haben einen Durchmesser von 2 bis 4 selten bis zu 5 Zentimetern. In zwei bis drei Reihen stehen die bei einer Breite von 1,5 bis 2,5 Millimetern spatelförmigen, stumpfen Hüllblätter, von denen die äußeren etwas abstehen.[1] Die Blütenkörbchen enthalten Zungen- und Röhrenblüten. Die zygomorphen Zungenblüten (Strahlenblüten) sind blauviolett. Die radiärsymmetrischen Röhrenblüten (Scheibenblüten) sind gelb.[1]
Es werden Achänen mit Pappus gebildet.[1]
Die Chromosomengrundzahl ist x = 9; es liegt meist Diploidie vor, also 2n = 18.[1][2]
Die Berg-Aster ist ein Hemikryptophyt und eine Schaftpflanze.[3]
Blütenökologisch handelt es sich um „Körbchenblumen“ mit Geschlechtsdimorphismus, das heißt, die inneren, gelben Röhrenblüten sind männlich, die äußeren, blauvioletten Zungenblüten sind weiblich. Als Bestäuber dienen Fliegen, beispielsweise Schwebfliegen, und Falter.[3]
Der Pappus dient als Schirmchenflieger der Windausbreitung; es erfolgt auch Tierausbreitung als Adhäsionshafter. Die Achänen sind Licht- und Frostkeimer. Fruchtreife erfolgt ab September.[3]
In Österreich kommt die Berg-Aster mäßig häufig (besonders in wärmeren Lagen) bis selten vor; in Salzburg ist sie ausgestorben oder verschollen und fehlt in Vorarlberg.
In Deutschland ist sie in Mittel- und Nordbayern verbreitet, vor allem auf Juraausläufern in Franken. Auch in Kalkgebieten in Thüringen und Baden-Württemberg ist die Berg-Aster ebenfalls verbreitet. In anderen Teilen Deutschlands findet sich die Berg-Aster nur vereinzelt. In Sachsen und Mecklenburg-Vorpommern ist sie ausgestorben. Aster amellus wird in Deutschland in der Roten Liste der gefährdeten Pflanzenarten mit Stufe 3 = „Gefährdet“ bewertet[1]. Sie ist nach dem Bundesnaturschutzgesetz (BNatSchG) (1. Gesetz zur Änderung des Bundesnaturschutzgesetzes) seit 1987 als „besonders geschützt“; dies betrifft nur wild lebende Populationen (Neufassung der Bundesartenschutzverordnung – BArtSchV Novellierung, Anhang 1).[4]
Die Berg-Aster gedeiht in Mitteleuropa auf sonnigen Hängen, Felsen und in lichten Wäldern von den Niederungen bis zur Gebirgsstufe. Sie gedeiht vorwiegend auf Kalkböden, was ihr auch ihren deutschsprachigen Trivialnamen Kalk-Aster einbrachte. Sie ist eine Charakterart der Geranio-Peucedanetum aus dem Verband Geranion sanguinei, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften der Klasse Festuco-Brometea oder der Verbände Cytiso-Pinion oder Erico-Pinion vor.[5]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2w (mäßig trocken aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 5 (basisch), Temperaturzahl T = 3+ (unter-montan und ober-kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[6]
Die Erstveröffentlichung von Aster amellus erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, Seite 873[7].[8] Das Artepitheton amellus leitet sich von einem römischen Pflanzennamen, vom Fluss Mella in Italien ab. Synonyme für Aster amellus L. sind Aster ottomanus auct. Velen. non Heldr. & Sart. ex Boiss., Aster amelloides Besser.[9]
Das Verbreitungsgebiet von Aster amellus reicht in Mittel- und Osteuropa bis zum Kaukasusraum sowie nach Sibirien. Es gibt Fundortangaben für Deutschland, Österreich, Frankreich, Italien, Polen, Tschechien, Slowakei, Ungarn, Slowenien, Serbien, Kroatien, Bosnien und Herzegovina, Montenegro, Bulgarien, Rumänien, Albanien, Mazedonien, die nordöstliche Türkei, Armenien, Aserbaidschan, Dagestan, Chelyabinsk, Kasachstan, Ukraine, Krim und vielleicht Griechenland.[9][10] In Spanien, im Vereinigten Königreich und in Norwegen ist sie ein Neophyt.[9]
Von Aster amellus gibt es etwa drei Unterarten:[11]
Im deutschsprachigen Raum werden oder wurden für diese Pflanzenart, zum Teil nur regional, auch die weiteren Trivialnamen Wäld Katrengeblom (Siebenbürgen), Schartenwurtz (Schweiz), Sternkraut und Stierauge (Schweiz) verwandt.[12]
Zahlreiche Sorten der Berg-Aster mit verschiedenen Blütenfarben (rosafarben, violett, fliederblau) werden in gemäßigten Gebieten als Zierpflanze für Parks und Gärten verwendet.
Die Berg-Aster (Aster amellus), auch Kalk-Aster genannt, ist eine Pflanzenart aus Gattung der Astern (Aster) innerhalb der Familie Korbblütler (Asteraceae). Sie wird als Zierpflanze verwendet.
Акчәчәк кашкарые (лат. Aster amellus L., 1753[1]) — оешма чәчәклеләр гаиләлегенең Кашкарый ыруына караган үсемлекләр төре.
Акчәчәк кашкарые (лат. Aster amellus L., 1753) — оешма чәчәклеләр гаиләлегенең Кашкарый ыруына караган үсемлекләр төре.
Aster amellus, the European Michaelmas daisy,[1] is a perennial herbaceous plant in the genus Aster of the family Asteraceae.
The specific name amellus is first used in the Georgics (Book IV, 271–280), a poem of the Latin poet Publius Vergilius Maro (70 BCE – 19 BCE), but the etymology is obscure and uncertain.
The English common name derives from the flowers being in bloom during Michaelmas (the Feast of St. Michael the archangel).[2]
Aster amellus reaches on average a height of 20–50 centimetres (7.9–19.7 in). The stem is erect and branched, the leaves are dark green. The basal leaves are obovate and petiolated, the cauline ones are alternate and sessile, increasingly narrower and lanceolate. The flowers are lilac. The flowering period extends from July through October. The hermaphroditic flowers are either self-fertilized (autogamy) or pollinated by insects (entomogamy). The seeds are an achene that ripens in October.
This plant is present on the European mountains from the Pyrenees and the Alps to the Carpathians. Outside Europe it is located in western Asia (Turkey), the Caucasus, Siberia, South Asia (Uttarakhand, India) and Central Asia (Kazakhstan).
Asters are valued in the garden for late summer and autumn colour in shades of blue, pink and white. This species has several cultivars of ornamental garden use. The following have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-
The typical habitat is rocky limy areas, the edges of the bushes and copses, but also the sub-alpine meadows, marshy places and lake sides. It prefers calcareous and slightly dry substrate with basic pH and low nutritional value, at an altitude of 0–800 metres (0–2,625 ft) above sea level.
The Michaelmas Daisy. was one of Letitia Elizabeth Landon's earliest published poems (1820).
Illustration from "Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz", 1885
.jpg)
Flowers
Fruits
Aster amellus, the European Michaelmas daisy, is a perennial herbaceous plant in the genus Aster of the family Asteraceae.
La estrellada, o Aster amellus es una especie de fanerógama perteneciente al género de las asteráceas.
Alcanza los 20-70 cm de altura con el tallo erecto, de color rojizo ramificado. Las hojas son color verde y sésiles y sin brillo las superiores y pecioladas las inferiores.
Tiene una amplia distribución que abarca el Mediterráneo , América Central, desde el Atlántico al este de Europa y desde el Báltico al oeste de Siberia y el Cáucaso.
Aster amellus fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 873. 1753.[1]
El nombre del género ( Aster ) se deriva del griego y significa (en sentido amplio) "con forma de flor de estrella". Fue introducido por Linneo en 1735, pero el nombre era ciertamente conocido desde la antigüedad.
El epíteto específico ( amellus ) es el primer poema en la Geórgicas (Libro IV, 271-280) del poeta latino Publio Virgilio Marón ( 70 aC - 19 aC ), pero la etimología es oscura e incierta.
La estrellada, o Aster amellus es una especie de fanerógama perteneciente al género de las asteráceas.
Amellaster (Aster amellus) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Amellaster (Aster amellus) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Elokuunasteri (Aster amellus) on lajista riippuen kukkaväriltään sininen tai punainen asterikasvi. Se kukkii elo-syyskuussa. Se on kotoisin Euroopan itäosista sekä Siperian länsiosista.
Kooltaan kasvi on lajikkeesta riippuen 30–60 senttimetriä, harvoin alempi tai pitempi. Lehdet ovat pitkänomaisia ja karvapeitteisiä. Versot ovat voimakkaasti haarautuneet. Laitakukat ovat sinisiä tai ruusunpunaisia sekä kehräkukat keltaisia. Kukka on myös kestävä erilaisia tauteja vastaan.
Kasville sopii alustakseen kevyt, ravinnepitoinen ja ojitettu maa, jonka pitää olla auringossa.
Elokuunasteri (Aster amellus) on lajista riippuen kukkaväriltään sininen tai punainen asterikasvi. Se kukkii elo-syyskuussa. Se on kotoisin Euroopan itäosista sekä Siperian länsiosista.
Kooltaan kasvi on lajikkeesta riippuen 30–60 senttimetriä, harvoin alempi tai pitempi. Lehdet ovat pitkänomaisia ja karvapeitteisiä. Versot ovat voimakkaasti haarautuneet. Laitakukat ovat sinisiä tai ruusunpunaisia sekä kehräkukat keltaisia. Kukka on myös kestävä erilaisia tauteja vastaan.
Kasville sopii alustakseen kevyt, ravinnepitoinen ja ojitettu maa, jonka pitää olla auringossa.
Aster amelle
L'Aster amelle ou Marguerite de la Saint-Michel (Aster amellus L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Asteraceae du genre Aster.
Hauteur de 15 à 60 cm. La tige est dressée, souvent ramifiée vers le haut. Les feuilles sont entières, rugueuses et pubescentes. Les fleurs en tubes jaunes et les ligules bleu violacé.
Étages collinéens et montagnards. Stations chaudes et sèches. Pelouses, clairières, lisières, talus, chemins.
Médioeuropéenne. France: Est, Centre. Absente de la région méditerranéenne.
L'Aster amelle figure sur la Liste des espèces végétales protégées sur l'ensemble du territoire français métropolitain. Elle craint la densification des couverts.
Aster amelle
L'Aster amelle ou Marguerite de la Saint-Michel (Aster amellus L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Asteraceae du genre Aster.
L'Astro amello (nome scientifico Aster amellus L., 1753) è una piccola pianta erbacea, perenne spontanea dei prati italiani appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Il nome del genere (Aster) deriva dal greco e significa (in senso ampio) "fiore a stella". Fu introdotto da Linneo nel 1735, ma sicuramente tale denominazione era conosciuta fin dall'antichità. Dioscoride fa riferimento a un Astro attico (un fiore probabilmente dello stesso genere)[1]. Il termine specifico (amellus) si trova per la prima volta nelle Georgiche (libro IV, versi 271-280) di Virgilio (70 a.C. - 19 a.C.), ma l'etimologia rimane oscura e incerta.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Aster amellus) fu proposto da Linneo (1707 – 1778), biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species plantarum del 1753[2].
È una pianta che può arrivare fino a 2 – 5 dm (massimo 7 dm) di altezza. La forma biologica è definita come emicriptofita scaposa (H scap): ossia è una pianta perennante per mezzo di gemme al livello del terreno e con asse fiorale di tipo cespitoso.
Le radici sono secondarie da rizoma.
Le foglie sono un po' coriacee (membranose) a forma ovato-lanceolata con i bordi interi o finemente seghettati; la superficie è pubescente. Sui peduncoli delle infiorescenze sono presenti delle brattee (quelle inferiori sono revolute verso l'esterno).
L'infiorescenza è di tipo corimboso ed è composta da un diversi capolini (da 2 a 6 e anche di più – fino a 15) con la forma di una margherita. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: il peduncolo sorregge un involucro conico composto da diverse squame che fanno da protezione al ricettacolo nudo e piano nella parte terminale sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: i fiori esterni ligulati, e i fiori centrali tubulosi. In particolare quelli periferici sono femminili, sono disposti su un'unica circonferenza (o raggio o serie)[3] ed hanno una corolla ligulata con la ligula molto allargata; quelli interni, tubulosi, sono altrettanto numerosi e sono ermafroditi. Le squame sono delle brattee arrossate a forma ob-cuneata, rotondeggianti e patenti all'apice e disposte in modo embricato su più serie. Diametro dei capolini: 2,5 – 4 mm. Peduncoli di 5 – 10 mm (in genere sono rivolti tutti dallo stesso lato a destra e a sinistra). Dimensione dell'involucro: larghezza 6 – 7 mm; lunghezza 7 – 8 mm. Dimensione delle squame: larghezza 2,5 mm; lunghezza 5 mm.
I fiori sono zigomorfi (quelli periferici ligulati) e attinomorfi(quelli centrali tubolosi). Entrambi sono tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla sono formati da 5 elementi)[4].
Il frutto è un achenio ispido che matura fine estate. Si presenta sormontato da un pappo con peli biancastri disposti su due serie[3] e con la superficie pluri-solcata longitudinalmente. Dimensione degli acheni: 2,5 mm. Lunghezza del pappo: 4 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[8]:
La famiglia di appartenenza della Aster amellus (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[10] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[11]). Il genere Aster comprende oltre 200 specie diffuse in tutto il mondo ma in prevalenza si trovano nel vecchio mondo. Una decina di specie sono proprie del territorio italiano (va ricordato soprattutto Aster alpinus - Astro alpino).
Da un punto di vista orticolo le specie di questo genere vengono divise in 4 gruppi esaminando il tipo di infiorescenza e la forma delle foglie. La specie Aster amellus appartiene al secondo gruppo in quanto i capolini sono sempre numerosi e le foglie basali sono del tipo cordiforme e picciolate.
Il numero cromosomico di A. amellus è: 2n = 18[2]
La checklist dell'istituto americano “USDA - Germplasm Resources Information Network” considera valida la seguente sottospecie di origine asiatica:
Con la specie Aster alpinus la pianta di questa voce forma il seguente ibrido interspecifico:
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. La tabella seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti[12]:
Le foglie di questa pianta hanno (secondo la medicina popolare) le seguenti proprietà[13]:
Da analisi fatte[13], le foglie, per ogni 100 grammi di sostanza secca forniscono 305 calorie e contengono tra l'altro:
Sono piante molto ornamentali per cui sono coltivate nei giardini. La moltiplicazione può avvenire per divisione dei cespi in autunno, o per seme in primavera.
L'Astro amello (nome scientifico Aster amellus L., 1753) è una piccola pianta erbacea, perenne spontanea dei prati italiani appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Multimedia w Wikimedia Commons Aster gawędka (Aster amellus) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych.
Występuje w stanie dzikim w środkowej, południowej i wschodniej Europie oraz na części obszaru Azji (Kaukaz, Turcja, Czelabińsk, Kazachstan)[2]. W Polsce przebiega północna granica zasięgu tego gatunku. Występuje na Roztoczu, Wyżynie Lubelskiej i Wyżynie Małopolskiej, w dorzeczu Wisły oraz na Pomorzu Wschodnim. Izolowane stanowisko astra gawędki znajduje się w Bączalu Górnym na jednej z tamtejszych zarastających polan. Poza tymi obszarami występuje tylko na pojedynczych stanowiskach.
Roślina objęta w Polsce od 2004 ścisłą ochroną gatunkową. Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[6]. W ostatnich latach wyraźnie spada liczba naturalnych stanowisk. Zagrożeniem dla gatunku jest zarastanie muraw kserotermicznych, w których występuje przez krzewy i drzewa, a także ich gospodarcze wykorzystywanie[7].
Aster gawędka (Aster amellus) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych.
Cúc cánh mối (vì hoa mỏng nhẹ như cánh mối), hay còn gọi là thạch thảo, cúc thạch thảo, cúc Nhật là một loài thuộc chi Cúc sao (Aster) thuộc về họ Cúc (Asteraceae). Tên tiếng Anh European Michaelmas Daisy, tiếng Pháp Oeil de Christ.
Tên gọi thạch thảo trong tiếng Việt có lẽ ảnh hưởng từ bài dịch của Bùi Giáng và Phạm Duy đối với tên hoa bruyère trong bài thơ L'adieu của Guillaume Apollinaire, một nhóm cây trong chi Thạch nam.
Cây có nguồn từ châu Âu, châu Á. Là cây thân thảo, sống nhiều năm nhờ có thân rễ mọc bò dưới đất. Thân cao 15 – 50 cm, đơn hay phân nhánh ít ở ngọn. Lá dài, thuôn hình giáo tù, hơi có lông mịn, nguyên, các lá ở thân không có cuống. Cụm hoa hình đầu đơn độc ở ngọn các nhánh. Vòng hoa đều dài, cánh môi thuôn hẹp, thẳng màu lam tím. Các hoa ở ngoài hình lưỡi, màu lam tím, dài 1 cm. Hoa giữa hình ống hẹp màu vàng, xếp sát nhau. Hoa thường màu tím nhạt. Quả bế có mào lông mịn màu vàng.
Aster amellus
Germany - Tauberland
Aster amellus
Illustration in:
Jakob Sturm: "Deutschlands Flora in Abbildungen",
Stuttgart (1796)
Aster amellus
Illustration in:
Otto Wilhelm Thomé: "Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz", Gera (1885)
Rất nhiều giống cúc cánh mối với các màu hoa khác nhau (hồng, tím, tím xanh) được sử dụng ở các khu vực ôn đới làm cây cảnh cho công viên và vườn.
Phương tiện liên quan tới Aster_amellus tại Wikimedia Commons
Cúc cánh mối (vì hoa mỏng nhẹ như cánh mối), hay còn gọi là thạch thảo, cúc thạch thảo, cúc Nhật là một loài thuộc chi Cúc sao (Aster) thuộc về họ Cúc (Asteraceae). Tên tiếng Anh European Michaelmas Daisy, tiếng Pháp Oeil de Christ.
Tên gọi thạch thảo trong tiếng Việt có lẽ ảnh hưởng từ bài dịch của Bùi Giáng và Phạm Duy đối với tên hoa bruyère trong bài thơ L'adieu của Guillaume Apollinaire, một nhóm cây trong chi Thạch nam.
Цветёт с середины июля до сентября (60—65 дней). Культивируют много сортов с сиреневыми, лавандовыми, розовыми, светло- и тёмно-синими соцветиями.
Почвы: тёплые, суховатые, известковые, хорошо дренированные, гравийные.
Свет: участки освещённые солнцем большую часть дня. Используют для солнечных миксбордеров, для групповых посадок на солнечных опушках.
Разновидность Aster amellus var. bessarabicus (= amelloides) выше номинальной формы, часто используется в гибридизации, имеет более крупные корзинки и цвет язычковых цветков более пурпурный.
Гибриды:
Популярные сорта:
Сорта менее устойчивы к заболеваниям и при определенных условиях (плохая аэрация почвы, застойное увлажнение, слишком плодородные почвы, частая посадка) поражаются грибковыми заболеваниями, особенно Verticillum albo-atrium, а также требуют более частого деления[3].
Размножение семенами и делением куста весной.
Цветёт с середины июля до сентября (60—65 дней). Культивируют много сортов с сиреневыми, лавандовыми, розовыми, светло- и тёмно-синими соцветиями.
Почвы: тёплые, суховатые, известковые, хорошо дренированные, гравийные.
Свет: участки освещённые солнцем большую часть дня. Используют для солнечных миксбордеров, для групповых посадок на солнечных опушках.
Разновидность Aster amellus var. bessarabicus (= amelloides) выше номинальной формы, часто используется в гибридизации, имеет более крупные корзинки и цвет язычковых цветков более пурпурный.
Гибриды:
Популярные сорта:
'Гном' ('Gnom') — язычковые цветки фиолетовые. 'Герман Лёне' ('Herman Lens') — сорт обильноцветущий, язычковые цветки светло-фиолетовые. 'Генрих Зейберт' ('Henrich Seibert') — язычковые цветки светло-розовые. 'Розея' ('Rosea') — корзинки до 4 см в диаметре, язычковые цветки розовые, трубчатые — светло-коричневые, цветёт 40—45 дней. 'Кобольд' ('Kobold') — корзинки до 4 см в диаметре, язычковые цветки тёмно-лиловые, цветёт в средней полосе в июле 50—55 дней; 'Церулея' ('Coerulea') — корзинки до 4 см в диаметре, язычковые цветки голубые или сиреневые, трубчатые — жёлтые. 'Кинг Георг' ('King George') — соцветия фиолетово-голубые. 'Леди Хайндлип' ('Lady Hindlip') — соцветия с розовыми краевыми цветками. 'Rudolf Goeth' (syn. 'Rudolf Goethe') - высота растений до 50 см. Куст полушаровидной формы с хорошо разветвлёнными опушенными стеблями, листья сидячие, линейно-ланцетные, расположенные в очередном порядке. Соцветия крупные, до 4—5 см в диаметре, в рыхлых щитках. Каждое соцветие несёт 10—15 соцветий-корзинок, поэтому растение плотно ими покрыто. Язычковые цветки лавандово-голубые, трубчатые — жёлтые. Цветёт с августа до заморозков (60—65 дней).Сорта менее устойчивы к заболеваниям и при определенных условиях (плохая аэрация почвы, застойное увлажнение, слишком плодородные почвы, частая посадка) поражаются грибковыми заболеваниями, особенно Verticillum albo-atrium, а также требуют более частого деления.
Размножение семенами и делением куста весной.
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
-2.jpg)
