Amorpha fruticosa ye un parrotal de trés a cinco metros orixinariu del este de Canadá, norte de Méxicu, y la mayoría d'EE. XX. continental, y probablemente naturalizada n'árees occidentales. Ye una especie introducida a Europa, Asia, y otros continentes. Ye cultivada como planta ornamental y munches poblaciones monteses baxen d'escapes.
Les sos flores son d'un color azul-violeta que ye lo que-y da'l nome, tienen namái un pétalu. Los estames tán cubiertos d'un polen d'un mariellu brilloso que s'estiende hasta'l pétalu. Les flores tán arrexuntaes en llongures y trupos conxuntos na punta de les cañes. Ye una planta maderiza que usualmente crez 2 metros d'altu. Siendo un miembru de la familia de los chíncharos o arbeyeres, tien les fueyes compuestes con munchos foliolos opuestos que delles vegaes son confundíes coles fueyes d'acacia.
Crez en suelos húmedos y arenosos cerca de los diques y llugares onde l'agua ta cerca de la superficie. Les sos abondoses cañes faen un llugar atopadizu pa los nials de páxaros.
El 6'-O-β-D-glucopyranosyl-12a-hydroxydalpanol, un rotenoide, puédese encortar na fruta de A. fruticosa.[1]
Amorpha fruticosa describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 713. 1753.[2]
Amorpha: nome xenéricu que deriva de la pallabra griega: amorphos que'l so significando "deformado", ye una alusión al únicu pétalu de la flor.[3]
fruticosa: epítetu llatín que significa "arbustivo".[4]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Amorpha fruticosa ye un parrotal de trés a cinco metros orixinariu del este de Canadá, norte de Méxicu, y la mayoría d'EE. XX. continental, y probablemente naturalizada n'árees occidentales. Ye una especie introducida a Europa, Asia, y otros continentes. Ye cultivada como planta ornamental y munches poblaciones monteses baxen d'escapes.
Təbii halda Şimali Amerikada yayılmışdır.
Hündürlüyü 2 m-ə çatan, şaxəli, çubuqvari koldur. Yanlardan çoxlu kök pöhrələri verir. Yarpaqları təklələkvari, tökülən, uzunluğu 8-20 sm-dir. Yarpaqcıqların sayı 11-25 ədəddir. Yarpaqcıqları uzunsov-ellipsvarı və ya ovalşəkilli, uzunluğu 2,5-4 sm-ə çatır, rəngi tünd yaşıldır. Xırda çiçəkləri əvvəlcə bənövşəyi, sonradan tutqun qırmızımtıl rəngdə olub, uzunluğu 15 sm-ə qədər, sıx, ensiz, dikduran, sünbülvari təpə salxımlarda yerləşir. Çiçəkaltlıqları xırdadır. Kasacığı zəngvarı, vəzili olub, 4 küt dişli və bir alt çıxıntılıdır. Tacı birləçəkli, qırmızımtıl-bənövşəyi, uzunluğu kasacığından 2-3 dəfə böyükdür. Erkəkcikləri uzanmış, narıncı-sarı rəngdə, tozkisəlidir. Tozkisələri tacın ləçəyi üzərində ucalır. Sütuncuğu düz yönəlmiş, telvaridir. May-iyun aylarında çiçəkləyir, meyvəsi avqust-sentyabrda yetişir. Paxlası tünd-qonur, açılmayan, uzunluğu 7-9 mm-ə qədər, eni 2,8-3,3 mm-dir. Xırda, uzunsov, ovalşəkilli toxumları, yaşılımtıl-şabalıdı rəngli, parlaqdır. Uzunluğu 3-5 mm, eni 1,5-2 mm və ya əyilmiş buruncuqludur. Toxum, kök bicləri və qələm vasitəsilə çoxalır.
Quraqlığa, işığa, şaxtayadavamlı, işıqsəvən koldur. Quru, qumlu və şoran torpaqlarda yaxşı inkişaf edir.
Dendrologiya İnstitutunun təcrübə sahəsində introduksiya edilmişdir.
Dekorativ bitki kimi park və bağların yaşıllaşdırılmasında istifadəsi məqsədyönlüdür. Meyvələrin qabığından alınmış cövhərdən təbabətdə istifadə olunur. Efir yağlı bitkidir. Yarpaqlarınının tərkibində terpen, amorfen və kadinen adlanan xüsusi seskviterpenli, 0,05-0,08% efir yağı vardır.
Azərbaycanın nadir ağac və kol bitkiləri. Bakı: Elm. Azərbaycanın ağac və kolları. III cild. 1970; Azərbaycanın “Qırmızı” və “Yaşıl Кitabları”na tövsiyə olunan bitki və bitki formasiyaları. 1996; Azərbaycan florasının konspekti. I-III cildlər. 2005; 2006; 2008.
Azərbaycan Dendroflorası III cild-Bakı:"Elm",2016,400 səh. T.S.Məmmədov
Netvařec křovitý (Amorpha fruticosa) je vytrvalý, nenáročný, opadavý keř považovaný v České republice za neofyt. Tento jediný druh rodu netvařec, jenž vyrůstá v české přírodě, byl do Evropy zaveden v prvé polovině 18. století jako okrasná rostlina.
Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, odkud byl rozšířen do mnoha evropských i asijských zemí. Původně to bylo lidským přičiněním, nyní se ale šíří samovolně podél silnic a řek, kde obsazuje vlhká a světlá místa. V Čechách se začal pěstovat jako zahradní a parková rostlina v polovině 19. století a roku 1932 byl prvně zaznamenán zplanělý ve volné přírodě.
Ve své severoamerické domovině roste na vlhčích místech ve stinných roklích, v mokřadech i na březích jezer či vodních toků. Na nově osídlených územích se mu ale dobře daří i na sušších místech, kde je půda kamenitá a málo výživná. Využívá toho, že jeho kořenový systém žije v symbióze s půdními bakteriemi vázajícími vzdušný dusík, a obohacuje půdu. Patří mezi keře nejčastěji používané pro ozelenění neplodných míst. Rostlina dobře snáší záplavy i letní přísušky.
Keř s přímými, nepravidelně rozestavěnými větvemi, které dorůstají do výšky 4 m. Jejich hladká kůra je zbarvená černošedě až hnědošedě. Letorosty jsou v mládí pýřité, později olysávají. Listy s opadavými palisty jsou lichozpeřené a bývají dlouhé až 30 cm. Lístky s kratičkými řapíčky vyrůstají v pěti až dvanácti párech, jsou podlouhlé až elipsovité, na bázi zakulacené či klínovité a na vrcholu tupé. Bývají velké 15 až 40 × 8 až 20 mm, žláznatě tečkované, tmavozelené, mají žlutě prosvítající žilky a někdy jsou krátce chlupaté.
Květenství je 7 až 15 cm dlouhý hrozen tvořený 50 až 70 malými, oboupohlavnými, pětičetnými, šikmo odstávajícími květy. Zvonkovitý, roztroušeně chlupatý kalich, asi 3 mm dlouhý, má nestejně dlouhé zuby, horní jsou kratší. Korunu tvoří jen široce elipsovitá, na vrcholu plytce vykrojená pavéza zbarvená tmavě až světle fialově, červenofialově nebo bíle; křídla i člunek chybí. Deset dlouhých tyčinek (devět je jich srostlých) má žluté prašníky čnící ven z květu. Přisedlý semeník mívá jedno až dvě vajíčka. Kvete v červnu a červenci, opylován je včelami a motýly, kterým poskytuje nektar. Ploidie druhu je 2n = 40.
Plod je podlouhlý, čárkovitý, hnědý, nepukavý lusk, asi 8 mm dlouhý. Žláznatě tečkované lusky s kratičkým zobánek vyrůstají klasnatě nahloučené, obsahují jedno až dvě semena asi 4 mm velká. Semena bývají podlouhle vejčitá či ledvinovitá, mírně zploštělá, zelenohnědá a lesklá.
Rozmnožuje se snadno semeny, kterých produkuje veliká množství, nebo dřevitými řízky; téměř každý do země vložený kousek výhonu se ujímá. Je počítán za potenciálně nebezpečnou invazní rostlinu, hlavně v teplejších oblastech.
Netvařec křovitý byl v Evropě v minulosti vysazován v parcích a na ulicích měst jako ozdobný keř. Později se začalo využívat i jeho statného kořenového sytému a začal být používán pro ozelenění neplodné půdy, zpevňování erozí ohrožených svahů, jako větrolam okolo silnic i coby medonosná rostlina. Využívá se také jeho odolnosti vůči zvýšené salinitě půdy a používá se v dělicích pásech na dálnicích nebo po okrajích silnic. Protože dobře snáší průmyslové znečištěné i prašné ovzduší, bývá sázen okolo objektů produkující polétavý prach. Rostliny i semena obsahují isoflavonoidy a jsou mírně jedovaté.[1][2][3][4][5]
Kolonie netvařce křovitého
Rozkvetlé květenství
Plodenství suchých lusků
Lusky a semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu netvařec křovitý ve Wikimedia Commons
Netvařec křovitý (Amorpha fruticosa) je vytrvalý, nenáročný, opadavý keř považovaný v České republice za neofyt. Tento jediný druh rodu netvařec, jenž vyrůstá v české přírodě, byl do Evropy zaveden v prvé polovině 18. století jako okrasná rostlina.
Almindelig særkrone (Amorpha fruticosa) er en løvfældende busk med små, violette blomster i tætte klaser. Busken bliver dyrket af og til som prydplante i parker og større haver. Veddet er skørt, og grenene brækker let.
Almindelig særkrone er en løvfældende buske med en opret til overhængende vækst. Barken er først lysegrøn og dækket af fine hår. Senere bliver den brunlig og i tiltagende grad mørkegrå med stive, børsteagtige hår. Knopperne er spredt stillede, knudeformede og små.
Bladene er uligefinnede med 9-25 ovale, helrandede småblade. Begge bladsider er lyst grågrønne. Blomstringen foregår i juli-september, hvor man finder blomsterne i tætte, endestillede klaser. De enkelte blomster er ganske små og uregelmæssige med kun ét violet kronblad. Frugterne er små bælge med et frø i hver.
Rodsystemet består af en dybtgående pælerod og et vidt udbredt sæt af siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2,50 x 2,50 m (30 x 30 cm/år).
Almindelig særkrone er udbredt fra det sydlige Canada over det meste af USA til det nordlige Mexico. Den foretrøkker lysåbne eller kun let skyggede voksesteder på næringsfattig og veldrænet, ofte tør jordbund. Derfor findes den i plantesamfund i lyse løvskove, langs skovbryn, på prærier og i tørre buskadser.
På sanddæmninger og strande oven over normalt højvandsmærke langs Chesapeake Bays kystlinje (Maryland, USA) findes kratagtige, forholdsvis åbne bevoksninger, hvor alm. særkrone er dominerende. Her vokser den sammen med bl.a. kongebregne, Hibiscus moscheutos, kærmangeløv, Polygonum sagittatum (en art af pileurt), risgræs, rødask, rødløn, smalbladet dunhammer, sumprose og virginsk vinterbær[1]
Almindelig særkrone (Amorpha fruticosa) er en løvfældende busk med små, violette blomster i tætte klaser. Busken bliver dyrket af og til som prydplante i parker og større haver. Veddet er skørt, og grenene brækker let.
Bastardindigo, Scheinindigo[1], Bleibusch oder Falscher Indigo (Amorpha fruticosa) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amorpha in der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae) aus der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler.
Der Bastardindigo ist ein aufrechter, laubabwerfender Strauch, der eine Höhe von 1 bis 4 Meter erreicht. Seine jungen Triebe sind weich behaart, verkahlen aber später.
Die wechselständigen und kurz gestielten Laubblätter sind 9- bis 25-zählig, oft wechselnd, unpaarig gefiedert und erreichen eine Länge von bis zu 30 cm. Ihr Blattstiel wird bis 4 cm lang. Die kurz gestielten, drüsigen und ganzrandigen Fiederblättchen sind eiförmig bis elliptisch oder länglich, tragen vorne eine kurze Stachelspitze und erreichen eine Länge bis 4 cm. Auf der Unterseite sind sie anfangs hellgrau behaart, verkahlen aber bald. Die Nebenblätter sind borstenförmig, fallen aber schon früh ab. Es sind feine Nebenblättchen vorhanden. Die Blätter duften stark.
Der Bastardindigo ist protogyn, also vorweiblich.[2][3] Er blüht von Juni bis August, selten bis September. Die kleinen, duftenden, zwittrigen, kurz gestielten Blüten mit doppelter Blütenhülle stehen in 7 bis 17 cm langen, aufrechten, end- oder achselständigen und fein behaarten, dichten Trauben. Es sind meist abfallende, feine, schmale Trag- und Deckblätter vorhanden. Der kleine, becherförmige und oben leicht behaarte, gezähnte Kelch ist drüsig. Nur die breite Fahne ist von den typischen Schmetterlingsblüten vorhanden, während die seitlichen Flügel und das Schiffchen fehlen. Sie ist aufrecht, röhrig eingerollt und purpur bis dunkelviolett. Die Staubbeutel der 10 abgestuft ungleich langen, an der Basis einbrüderigen und leicht vorstehenden Staubblätter sind gelb. Der lange Giffel ist schütter behaart. Es sind Nektarien im Kelch vorhanden.[3]
Die kleinen, leicht gebogenen Früchte sind bis 10 Millimeter lange und einsamige, drüsig-warzige, nicht öffnende, geschnäbelte Hülsenfrüchte mit beständigem Kelch. Die glatten, harten, länglichen, abgeflachten Samen sind bis 5 Millimeter lang, bräunlich und leicht nierenförmig. Die Früchte stehen noch länger Zeit an der Pflanze.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[4]
Die Bestäuber sind verschiedene Insekten, vor allem Honigbienen.
Die Pflanze wurde aufgrund ihres Ausbreitungspotenzials und der Schäden in den Bereichen Biodiversität, Gesundheit bzw. Ökonomie in die Schwarze Liste der invasiven Neophyten der Schweiz aufgenommen.[5][6]
Der Bastardindigo wächst in lichten Laubwäldern, an Säumen, in Prärien und in Trockengebüschen. Er toleriert trockene Böden. Er gedeiht in der Schweiz in den Gesellschaften des Verbands Auen-Weidengebüsch (Salicion elaeagni).
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+w+ (feucht aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[7]
Er stammt ursprünglich aus den kontinentalen Regionen Nordamerikas, vom südlichen Kanada bis Florida und dem nördlichen Mexiko.[8]
Von den europäischen Siedlern in Nordamerika wurden die Blätter und junge Triebe des Bastardindigos anstelle des Indigostrauchs (Indigofera tinctoria) zum Blaufärben verwendet. Allerdings enthalten sie nur wenig Farbstoff. Die Art ist in Mitteleuropa frosthart und wird gelegentlich als Ziergehölz, Bienenweide und als Erosionsschutz an Böschungen angepflanzt.
Bastardindigo, Scheinindigo, Bleibusch oder Falscher Indigo (Amorpha fruticosa) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amorpha in der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae) aus der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler.
Amorpha fruticosa is a species of flowering plant in the legume family Fabaceae, known by several common names, including desert false indigo, false indigo-bush, and bastard indigobush.[1] It is native to North America.
Amorpha fruticosa is a perennial shrub.[2] It grows as a glandular, thornless shrub which can reach 5 or 6 m (16 or 20 ft) in height and spread to twice that in width. It is somewhat variable in morphology. The leaves are made up of many hairy, oval-shaped, spine-tipped leaflets. The inflorescence is a spike-shaped raceme of many flowers, each with a single purple petal and ten protruding stamens with yellow anthers. The fruit is a legume pod containing one or two seeds.[3]
The native range extends through much of the United States and south into Mexico.[4] Its native habitats include stream and pond edges, open woods, roadsides and canyons.[2]
The species has escaped cultivation elsewhere and is present as an introduced species in Europe,[5] Asia, and other continents. It is often cultivated as an ornamental plant, and some wild populations may be descended from garden escapes.
6'-O-β-D-glucopyranosyl-12a-hydroxydalpanol, a rotenoid, can be found in the fruits of A. fruticosa.[6] Several members of the amorfrutin class of compounds have been isolated from the fruits.[7] Amorfrutins as well as other secondary metabolites from A. fruticosa have displayed favorable bioactivities counteracting diabetes and the metabolic syndrome.[8]
It is a larval host to the clouded sulphur, gray hairstreak, hoary edge, Io moth, marine blue, silver-spotted skipper, and southern dogface.[9] The plentiful seeds are a food source for bobwhite quail. Both bees and butterflies use the flowers as a nectar source.[10]
Amorpha fruticosa is a species of flowering plant in the legume family Fabaceae, known by several common names, including desert false indigo, false indigo-bush, and bastard indigobush. It is native to North America.
El añil bastardo de Cayena,[1] mangle de la Luisiana[1] o falso indigo (Amorpha fruticosa) es un arbusto de tres a cinco metros originario del este de Canadá, norte de México, y la mayoría de EE. UU. continental, y probablemente naturalizada en áreas occidentales. Es una especie introducida a Europa, Asia, y otros continentes. Es cultivada como planta ornamental y muchas poblaciones silvestres descienden de escapes.
Sus flores son de un color azul-violeta que es lo que le da el nombre, tienen sólo un pétalo. Los estambres están cubiertos de un polen de un amarillo brillante que se extiende hasta el pétalo. Las flores están agrupadas en largos y densos conjuntos en la punta de las ramas. Es una planta leñosa que usualmente crece 2 metros de alto. Siendo un miembro de la familia de los chíncharos o arvejas, tiene las hojas compuestas con muchos folíolos opuestos que algunas veces son confundidas con las hojas de acacia.
Crece en suelos húmedos y arenosos cerca de los diques y lugares donde el agua está cerca de la superficie. Sus abundantes ramas hacen un lugar acogedor para los nidos de pájaros.
El 6'-O-β-D-glucopyranosyl-12a-hydroxydalpanol, un rotenoide, se puede encortar en la fruta de A. fruticosa.[2]
Amorpha fruticosa fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 713. 1753.[3]
Amorpha: nombre genérico que deriva de la palabra griega: amorphos cuyo significando "deformado", es una alusión al único pétalo de la flor.[4]
fruticosa: epíteto latíno que significa "arbustivo".[5]
El añil bastardo de Cayena, mangle de la Luisiana o falso indigo (Amorpha fruticosa) es un arbusto de tres a cinco metros originario del este de Canadá, norte de México, y la mayoría de EE. UU. continental, y probablemente naturalizada en áreas occidentales. Es una especie introducida a Europa, Asia, y otros continentes. Es cultivada como planta ornamental y muchas poblaciones silvestres descienden de escapes.
Amorpha fruticosa, l'Amorphe buissonnante, Indigo du bush ou Faux indigo du désert, est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire d'Amérique du Nord.
Cette plante, originaire d'Amérique du Nord et du Mexique, a été importée en Europe au XVIIIe siècle pour ses qualités ornementales et sa capacité à fixer les dunes, les berges et les talus.
Amorpha fruticosa est un arbuste ou arbrisseau pouvant atteindre 1 à 4 mètres de haut, voire 6 mètres. la plante adulte présente une couronne élargie et peut compter de 1 à 10 tiges. C'est une plante de morphologie très variable. Cette diversité morphologique se reflète dans le fait que l'espèce a de nombreux synonymes[4].
Les feuilles, alternes, caduques, composées imparipennées, sont munies d'un pétiole de 2,5 cm de long[5] et de stipules membraneuses ou cartacées. Elles mesurent de 10 à 30 cm de long. Les nombreuses folioles (9 à 21) sont de forme elliptique ovale à lancéolée, à l'extrémité mucronée, et mesurent de 2 à 4 cm de long sur 1 à 2 cm de large. Leur limbe est parsemé de glandes translucides à la face inférieure[6],[4],[7].
Rameau.
Feuilles.
Inflorescence.
Fleurs.
Les fleurs, odorantes, sont groupées en grappes terminales ou axillaires, denses, spiciformes, dressées, de 7 à 15 cm de long. le calice est formé de cinq sépales soudés en tube[5]. La corolle, de couleur bleu-violet foncé, est, cas inhabituel chez les Faboideae, formée d'un seul pétale, qui correspond à l'étendard de la fleur papilionacée, les quatre autres pétales (ailes et carène) étant absents. La fleur compte 10 étamines à anthère jaune orangé, saillant hors de la corolle.
Dans l'hémisphère nord, la floraison se produit en mai et juin. Les fruits mûrissent en juillet et août. Le fruit est une gousse de couleur marron, lisse ou velue, également parsemée de glandes, de forme oblongue, souvent arquée, longue de 7 à 9 mm et contenant une ou deux graines brunâtres[6],[4].
Amorpha fruticosa est une espèce tétraploïde (2n = 4x = 40)[8].
L'aire de répartition originelle d’Amorpha fruticosa s'étend en Amérique du Nord, dans la plupart des États des États-Unis, dans le sud du Canada (Manitoba) et dans le nord du Mexique (Baja Norte, Chihuahua, Sonora)[9].
L'espèce a été introduite pour la culture dans la plupart des continents et s'est naturalisée notamment en Asie (Irak, Asie centrale, Extrême-Orient russe, sous-continent indien, Chine, Corée), dans l'Océan indien (Maurice), en Europe (Russie), en Amérique du Sud (Argentine) et aux États-Unis (Idaho)[9].
Amorpha fruticosa se rencontre préférentiellement dans des terrains humides, près des cours d'eau et des marais, le long des rives, et dans les prairies humides et les terres boisées des bas-fonds[10],[6].
La plante peut cependant s'adapter à des terrains très divers, même secs et sablonneux, voire salés, et peut tolérer des périodes de sècheresse. C'est une espèce rustique, qui peut résister jusqu’à -25 °C. Elle préfère les expositions ensoleillées mais tolère l'ombre[6],[10].
Amorpha fruticosa est considérée comme une plante envahissante dans divers pays, notamment en Europe centrale[4]. Elle est classée comme noxious weed (mauvaise herbe nuisible) dans deux des États des États-Unis, l'Oregon et l'État de Washington[11].
En Europe, l'Organisation européenne et méditerranéenne pour la protection des plantes (OEPP) a inscrit en 2006 cette espèce dans sa « liste des plantes exotiques envahissantes[12] ».
En France, l'espèce a été inscrite dans la « liste des plantes soumises à recommandations » du Code de conduite professionnel relatif aux plantes exotiques envahissantes en France métropolitaine. Les recommandations concernant cette espèce sont les suivantes « Ne pas planter à proximité (une centaine de mètres) de voies d’eau, de milieux dunaires et d’espaces naturels sensibles ou protégés[13],[14]. » En Suisse, l'espèce a été inscrite dans la « liste noire » d'Info Flora[7]. Cette liste recense « les espèces néophytes envahissantes possédant un fort potentiel de propagation en Suisse et causant des dommages importants et prouvés au niveau de la diversité biologique, de la santé ou de l'économie. La présence et l'expansion de ces espèces doivent être empêchées »[15].
L'espèce Amorpha fruticosa a été décrite par Linné et publiée en 1753 dans son Species plantarum 2: 713[16].
Selon Tropicos (17 août 2018)[19] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Amorpha fruticosa est largement cultivée comme plante ornementale, notamment comme arbuste pour des haies composées. Ses fleurs à odeur de vanille attirent les papillons[6].
Le faux indigo a un système racinaire étendu et est également assez tolérant au vent. Il peut être planté comme brise-vent sous forme de haies buissonnantes et aussi pour lutter contre l'érosion du sol ou pour fixer les talus, les berges des cours d'eau et les dunes[20]. En Chine, on le plante pour contrôler l’érosion des berges[6].
Ses fruits entrent dans la composition de produits de parfumerie et de cosmétologie[6].
Les glandes résineuses de la plante contiennent de l'amorphine, qui est un insecticide de contact ou stomachique qui agit également comme insectifuge[20].
La plante contient un pigment qui peut être utilisé pour fabriquer une teinture bleue. Les premiers colons américains utilisaient cet arbuste comme substitut du véritable indigo[20]. Cependant, ce pigment est présent en trop faible quantité dans la plante pour qu'une éventuelle exploitation commerciale soit envisageable[21].
Elle est utilisée à l'occasion comme plante mellifère en Hongrie[6].
L'espèce est utilisée comme engrais vert en Chine[6].
Les graines sont une source d’huile utilisée dans la fabrication du glycérol[6].
Les Amérindiens des Grandes Plaines utilisaient Amorpha fruticosa comme litière pour les animaux, comme fourrage pour les chevaux, et les tiges servaient à fabriquer des hampes de flèches, ou étaient disposées sur le sol afin de poser la viande découpée sur une surface propre[8].
Amorpha fruticosa, l'Amorphe buissonnante, Indigo du bush ou Faux indigo du désert, est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, originaire d'Amérique du Nord.
Cette plante, originaire d'Amérique du Nord et du Mexique, a été importée en Europe au XVIIIe siècle pour ses qualités ornementales et sa capacité à fixer les dunes, les berges et les talus.
Amorfa (kineski bagrem, čivitnjača, lat. Amorpha fruticosa), biljka je iz porodice Fabaceae kod nas znana i kao čivitnjača, murvan, bagremac, te divlji bagrem. Potječe iz Sjeverne Amerike, a u Europu je unesena još 1724. (Engleska). U Hrvatsku se počela širiti iz susjedne Mađarske, u prvoj polovini prošlog stoljeća. Kod nas se smatra invazivnom vrstom.
Razgranati grm s uspravnim izdancima bez trnja, dostiže 4-5m visine i dvostruku širinu. Izdanci u početku dlakavi, kasnije goli. Dosta je morfološki varijabilan.
Listovi neparno perasto složeni, spiralno raspoređeni, dužine 25-30cm sa 6-17 pari liski. Liske su eliptične do lancetaste 1-6cm dužine, 0,5-1,8cm širine, kratko zašiljene, maljave, na kratkim peteljka ma (1,5-2mm); točkasto su prozirno punktiranom po cijeloj površini kada se upere ka svjetlosti. Uskolinerni priperci 7mm dugi opadaju ubrzo po razvoju lista. [1]
Cvast i su terminalni uspravni klasoliki gusti grozd ovi 10-15cm dužine s mnogobrojnim cvijetovima. Cvjetovi na kratkim peteljkama; čašica zvonasta s četiri tupa i jednim, nižim zašiljenim zubom; krunica s jednom laticom (zastavicom) je tamno ljubičasta 4-6mm dužine. Prašnika a 10 sa žutim anterama koje vire izvan zastavice. Cvjeta od travnja do srpnja. Oprašivači su različiti insekti, osobito pčele. I cvjetovi i plod ovi su aromatični.
Plod je jednosjemeni nepucajuća mahuna, gola, srpasta, žuto-sivosmeđa, oštrih rubova i sa okruglim ispupčenim depoima smole; dužina oko 1cm, masa tisuću plodova 9,3-9,6g. Mahune dozrijevaju ujesen a na granama ostaju i tijekom zime. Sjeme izduženo bubrežasti oker sjemenjače, s malo endosperm a lateralno, masa tisuću sjemena 6,4-6,5 g. [2]
Koristi se u hortikulturi.Također se od biljke dobivaju i u medicini korišteni preparati.Sjemenke se mogu koristiti kao začin.Sudeći po američkim imenima (bastard indigo) koristila se i kao nadomjestak za indigo boju za tkanine. Koristi se i u pčelarstvu kao medonosna biljka.
Amorfa (kineski bagrem, čivitnjača, lat. Amorpha fruticosa), biljka je iz porodice Fabaceae kod nas znana i kao čivitnjača, murvan, bagremac, te divlji bagrem. Potječe iz Sjeverne Amerike, a u Europu je unesena još 1724. (Engleska). U Hrvatsku se počela širiti iz susjedne Mađarske, u prvoj polovini prošlog stoljeća. Kod nas se smatra invazivnom vrstom.
Pyšny indigo (Amorpha fruticosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Pyšny indigo je zrunany kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 1 hač do 3 m. Jeho młode wurostki su mjechko kosmate, pozdźišo so pak wobnažuja.
Měnjate łopjena su 9ličbnje hač 25ličbnje njeporowje pjerite a docpěja dołhosć wot hač do 30 cm. Jich stołpik docpěje dołhosć wot 2 hač do 4 cm. Łopješka su dołhojće-owalne hač eliptiske, njesu prědku krótki kałačowy kónčk a docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 4 cm. Jich kroma je hładka. Na delnim boku na spočatku su swětłošěrje kosmate, ale so skoro wobnažuja.
Pódlanske łopješka su wusko-linealne a hižo krótko po rozwiću łopjenow wotpadnu.
Kćěje wot junija hač do awgusta, rědko hač do septembra. Kćenja su małke a steja w 7 hač 15 cm dołhich, zrunanych, nakónčnych kićach abo dwójnych kićach. Jenož šěroka chorhojčka eksistuje wot typiskich krónowych łopješkow, mjeztym zo pódlanskej křidlešce a čołmik faluja. Wona je purpurmódra hač módrowioletna. Próšniki su žołte.
Płody njejsu typiske łušćiny, ale jednosymjenjowe, nabok wopłonjene, zmoršćene worješki. Jich sćěna je hruba.
Rosće w swětłych lisćowych lěsach, na kromach, w prerijach a w suchich kerčinach. Ma radšo suche pódy.
Pochadźa originalnje z kontinentalnych regionow sewjerneje Ameriki, wot Kanady hač do Floridy a Mexika.
Rostlina so jako pyšnu drjewinu plahuje.
Pyšny indigo (Amorpha fruticosa) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Il falso indaco (Amorpha fruticosa L.) o indaco bastardo è una pianta della famiglia delle Fabaceae[1].
La pianta ha portamento arbustivo, foglie composte imparipennate, simili a quelle della robinia, con la quale viene confusa anche se priva di spine, e fiori abbondanti, di colore violetto e ricchi di polline, riuniti in racemi terminali. I frutti sono piccoli legumi.
Pianta di origine nordamericana, si è acclimatata molto bene in Italia, tanto da occupare svariati ambienti e diventare spesso infestante. Vegeta bene in luoghi soleggiati, sopporta bene il freddo.
È una pianta tintoria e una pianta mellifera, visitata dalle api, cui fornisce in abbondanza polline ed un nettare da cui si ricava un ottimo miele.[1]
Il legno è molto flessibile e resistente e pertanto viene utilizzato per la costruzione di piccole serre per proteggere piante e ortaggi dai rigori del clima.
Il falso indaco (Amorpha fruticosa L.) o indaco bastardo è una pianta della famiglia delle Fabaceae.
Krūminė amorfa (lot. Amorpha fruticosa) – pupinių (Fabaceae) šeimos amorfų (Amorpha) genties augalų rūšis.
Iki 4 m aukščio užaugantis krūmas. Lapai iki 30 cm ilgio, sudaryti iš 11-25 trumpakočių lapelių. Žiedai sutelkti tankiose kekėse. Žydi birželio – liepos mėn. Žiedus gausiai lanko bitės. Ankštys išlenktos, gelsvai rudos, su liaukutėmis.
Lietuvoje tai vienintelė retai auginama dekoratyvinė rūšis.
Amorfa krzewiasta, a. drzewiasta, a. zwyczajna, indygowiec zwyczajny, (Amorpha fruticosa L.) – gatunek krzewu z rodziny bobowatych. Pochodzi ze wschodniej części USA, skąd wzdłuż rzek rozprzestrzeniła się na niemal całe Stany Zjednoczone i na południową część Kanady, rozprzestrzenia się również w Europie i w Azji[2]. Do Europy została sprowadzona w XVIII wieku w celach komercyjnych i z czasem naturalizowała się w wielu krajach, zwłaszcza na południu Europy (w Polsce obecna od 1806 roku). W Polsce roślina uprawna[3], lokalnie występować może też jako kenofit[4].
Siedlisko: rośnie wzdłuż rzek i strumieni, na brzegach stawów, jezior, na terenach bagnistych i na naturalnych rozlewiskach rzecznych. Ma małe wymagania glebowe, rośnie dobrze nawet na suchych, piaszczystych i kamienistych terenach. Preferuje podłoże o pH 7-8,5. Jest rośliną światłolubną, odporną na silny wiatr i suszę. Mrozoodporna, dobrze znosi zasolenie. Na liściach występują gruczołki żywiczne produkujące substancję owadobójczą. Kwitnie od czerwca do sierpnia i jest rośliną miododajną.
Początek maja – amorfa nie ma jeszcze liści
Liście
Owoce
Amorfa krzewiasta, a. drzewiasta, a. zwyczajna, indygowiec zwyczajny, (Amorpha fruticosa L.) – gatunek krzewu z rodziny bobowatych. Pochodzi ze wschodniej części USA, skąd wzdłuż rzek rozprzestrzeniła się na niemal całe Stany Zjednoczone i na południową część Kanady, rozprzestrzenia się również w Europie i w Azji. Do Europy została sprowadzona w XVIII wieku w celach komercyjnych i z czasem naturalizowała się w wielu krajach, zwłaszcza na południu Europy (w Polsce obecna od 1806 roku). W Polsce roślina uprawna, lokalnie występować może też jako kenofit.
Amorfa arbustivă (Amorpha fruticosa L.) este un arbust alohton invaziv, originar din sud-vestul Americii de Nord. A fost aclimatizată în Europa ca arbust ornamental, constatându-se în timp caracterul său invazi-agresiv.
Amorfa arbustivă face parte din genul Amorpha (salcâm mic, salcâm pitic). Are frunze prevăzute cu stipele imparipenat-compuse. Arbustul crește în tufe cu înălțimea medie de 1 metru, dar exemplarele vârstnice trec de 3 metri.
Amorfa a fost utilizată pentru consolidarea taluzărilor și a pantelor instabile, pentru realizarea gardurilor vii și a perdelelor de protecție contra vânturilor, în asociere cu specii de arbori. Nu prezintă pretenții în ceea ce privește solul, crește pe terenuri degradate, foarte sărace, uscate și pe nisipuri.
Semințele amorfei sunt foarte apreciate de unele specii avicole, cum este fazanul.
Planta produce nuiele relativ drepte și destul de lungi, dar puțin flexibile, ceea ce le face improprii folosirii pentru împletirea coșurilor. Totuși ingeniozitatea oamenilor din zonele invadate le-a găsit o utilizare în confecționarea scheletului coroanelor funerare.
În timp s-au constatat efecte negative asupra mediului, prin concurența făcută speciilor autohtone, ceea ce a condus chiar la eliminarea unora dintre acestea pe arealele afectate.
Îndepărtarea tufărișului de amorfă din habitatele naturale invadate, în scopul regenerării acestora, este deosebit de dificilă, din cauza prolificității deosebite a speciei, presupunând, de asemenea, resurse financiare foarte mari.
Amorfa arbustivă (Amorpha fruticosa L.) este un arbust alohton invaziv, originar din sud-vestul Americii de Nord. A fost aclimatizată în Europa ca arbust ornamental, constatându-se în timp caracterul său invazi-agresiv.
Кущ родини бобових заввишки 1-3 м. Гілочки тоненькі, вкриті бурою або темно-сірою корою. Листки (12-22 см завдовжки) чергові, непарноперисті з 8-12 парами овальних, продовгувато-еліптичних або майже ланцетних листочків. Бічні листочки (2-4 см завдовжки) зверху зелені, зісподу сірувато-зелені.
Квітки дрібні (3-6 мм завдовжки), майже сидячі, зібрані в густі видовжені (10-15 см завдовжки) верхівкові китиці. Суцвіття зібрані по кілька на верхівках гілок, мають короткі квітконоси. Оцвітина подвійна. Чашечка з чотирма тупими зубцями і одним нижнім гострим, фіолетова, притиснуто-білуватоволосиста. Віночок темночервонувато-фіолетовий, з однією пелюсткою (4-6 мм завдовжки, 4 мм завширшки), з нігтиком 1 мм завдовжки.
Плід — серпоподібнозігнутий, одно- або двонасінний біб (5-8 мм завдовжки). Насіння (3-4 мм завдовжки) довгасто-овальне, трохи зігнуте, коричнювате, гладеньке.
Росте в більшій частині США, в пд.-сх. Канаді і на півночі Мексики, присутня як інтродукований вид у Європі, Азії й на інших континентах. Поширена по всій Україні, але переважно на півдні. Росте аморфа в культурі у зріджених мішаних і листяних лісах, на галявинах, відкритих освітлених схилах. Часто вирощують її у садах і парках, полезахисних лісосмугах, у лісокультурах протиерозійних насаджень, уздовж шосейних доріг і залізниць.
Солевитривала, світлолюбна рослина. Цвіте у травні — червні.
Фітомеліоративна, лікарська, медоносна, олійна, ефіроолійна, танідоносна і декоративна рослина.
Аморфа кущова — гарний фітомеліоратор. Вона має глибоку, дуже розвинену кореневу систему, що утворює багато кореневих паростків, тому її рекомендують для закріплення крутосхилів, для залісення пісків, а також для насаджень у лісосмугах, особливо в крайніх умовах посушливості і засоленості ґрунтів.
У 1943 році з плодів аморфи кущової виділили глюкозид аморфін. Внаслідок фармакологічних досліджень аморфіну, проведених у Всесоюзному науково-дослідному інституті лікарських рослин, установлено, що він має седативну і кардіотонічну дію.
Аморфа кущова — посередній медонос, але з її квіток бджоли беруть багато червонувато-оранжевого пилку. 3а короткий час бджоли заповнюють темно-фіолетовою пергою аморфи 2-5 вільних рамок, іноді бджоли нею займають таку кількість стільників у гнізді, що матці залишається мало місця для відкладання яєць. Бджоли поїдають пергу аморфи неохоче, вона лишається у вуликах на зиму і до весни псується, кам'яніє в сотах.
В оплоднях і насінні аморфи містяться таніди (5,7 %), у насінні, крім того, жирна олія (близько 15 %), яку використовують у медицині. Ефірна олія міститься також у квітках.
Як декоративна рослина аморфа придатна для живоплотів і групових насаджень.
Amorpha fruticosa là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
Bài viết liên quan đến Phân họ Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Amorpha fruticosa là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên.
Amorpha fruticosa L., 1753
Синонимы
Амо́рфа куста́рниковая (лат. Amórpha fruticósa) — листопадный кустарник, вид рода Аморфа (Amorpha) семейства Бобовые (Fabaceae).
Ареал вида охватывает западные районы Канады, практически всю территорию США, северные районы Мексики. Натурализовалось в Европе и умеренных районах Азии[2].
Кустарник высотой 1—2 (до 6) м. Ветви многочисленные, вверх направленные, вначале опушённые, позднее голые. Кора бурая или тёмно-серая, покрытая короткими, прижатыми, белыми волосками (за исключением старых ветвей).
Листья непарноперистые, длиной 9—17 (до 30) см, с 5—12 парами продолговато-овальных или продолговато-эллиптических листочков. Листочки от узко и широко-эллиптических, до яйцевидных и обратнояйцевидных, длиной 2—4 см, шириной 0,5—1,8 см, с тёмными, точечными железками, на верхушке округлённые или коротко заострённые, с коротким шипиком, при основании широко или узко-клиновидные, сверху ярко-зелёные, снизу светлее, почти голые, по краю ресничатые, на черешочках длиной 1.5—2 мм. Прилистники острые, длиной до 7 мм, шириной 0,5 мм.
Цветки мелкие, почти сидячие в густых верхушечных, сближенных кистях длиной 9—14 см, с пазушными укороченными цветоносами. Прицветники маленькие, длиной 0,5—1 мм, чешуевидные. Чашечка колокольчатая, в верхней части окрашенная в фиолетовый цвет, длиной 2.5—3 мм, шириной 2 мм, с четырьмя тупыми зубцами и 1 нижним, острым. Флаг голый, красновато-фиолетовый, тёмный, длиной 4—6 мм, шириной 4 мм, с ноготком длиной 1 мм. Тычиночные нити удлинённые, с жёлтыми пыльниками, выдающиеся над флагом.
Бобы длиной около 8—9 мм, шириной 2 мм, выгнутые на спинке, голые, одно-двусемянные, с загнутым длинным острием. Семена удлинённо-почковидные, блестящие, гладкие, коричневые, согнутые в верхней части, длиной 3—4 мм, шириной 1,5 мм. В 1 кг около 111 тысяч бобов; 1 тысяча бобов весит 6—13 г.
Цветёт в мае — июне. Цветение продолжается в течение 25 дней. Плодоносит в сентябре.
Всходы с продолговато-эллиптическими, сидячими семядолями длиной 0,8—1,2 см и шириной 0,3—0,4 см; первые 3—4 листа простые, округлые, на черешках более длинных, чем пластинка, затем листья с 3, 5 и так далее листочками.
Семена растения содержат гликозид аморфин, плохо растворимый в холодной воде.
Аморфин оказывает успокаивающее действие, обладает кардиотоническими и нейротропными свойствами.
Пригодна для групп в садах и парках и для укрепления оврагов, довольно соле- и засухоустойчива.
Опасное инвазионное растение как в Америке[3], так и в Европе[4][5].
Препараты применяют как седативное средство при вегетативных неврозах, неврозах сердечно-сосудистой системы и пароксизмальной тахикардии. В нетоксических дозах он предупреждает судороги, вызванные камфорой; в меньшей степени предупреждает стрихниновые судороги.
На основе аморфина создан препарат «Фрутицин», обладающий успокаивающим действием при различных невротических состояниях (пароксизмальная тахикардия, вегетососудистая дистония, неврозы сердечно-сосудистой системы).
Вид Аморфа кустарниковая входит в род Аморфа (Amorpha) трибы Amorpheae подсемейства Мотыльковые (Faboideae) семейства Бобовые (Fabaceae) порядка Бобовоцветные (Fabales).
Амо́рфа куста́рниковая (лат. Amórpha fruticósa) — листопадный кустарник, вид рода Аморфа (Amorpha) семейства Бобовые (Fabaceae).
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 目 : マメ目 Fabales 科 : マメ科 Fabaceae 亜科 : マメ亜科 Faboideae 属 : イタチハギ属 Amorpha 種 : イタチハギ A. fruitcosa 学名 Amorpha fruitcosa L. シノニム イタチハギ（学名：Amorpha fruitcosa）は、北アメリカ原産のマメ亜科イタチハギ属の落葉低木の一種。別名「クロバナエンジュ」。
北アメリカ（カナダの一部とアメリカ）、メキシコを原産地とする[1]。
樹木の高さは1-5mほど[1]。葉は互生で、奇数羽状複葉[1]。花期は4-7月で、長さ6-20cmの黒紫色をした穂状花序をつける[1]。両性花で、果実の大きさは約1cm[3]。
道端、河川敷、荒地、海岸など幅広い環境に生育する[3]。高温や乾燥に強い[3]。
根の土壌固定力が強く、マメ科特有の窒素固定による肥料木としても有用であるため、法面緑化に利用されている[2]。
日本には韓国から1912年に初めて導入され、1940年代以降、緑化や観賞用として本格的に輸入された[1]。日本各地に野生化している[1]。
霧ヶ峰や白山といった自然度の高い地域で、在来種の植物の生育を阻害したり、景観を損なうなどの問題を起こしている[1]。
また、日本に導入されたイタチハギの種子から同じく北アメリカ原産のイタチハギマメゾウムシが確認されており、本種の導入がさらに別の生態学的に関連のある外来種の定着を促進してしまっている[4]。
日本生態学会では、これらの侵略性を考慮してイタチハギを日本の侵略的外来種ワースト100に選定している[1]。しかしその一方で、本種は緑化樹木として経済的に有用であるがゆえに、外来生物法では「別途総合的な取り組みを進める外来生物」とされて要注意外来生物の指定にとどまっており、特定外来生物のような導入や栽培への規制が行われていない[2]。
족제비싸리(문화어: 왜싸리)는 콩과에 속하는 갈잎 떨기나무이다. 북아메리카 원산이다.
공해·추위·건조에 모두 강해 어디서나 잘 자라며, 녹화 용으로 헐벗은 산이나 강둑에 심는다. 키는 3 미터에 달하며, 잔가지에 털이 나다가 자라면서 없어진다. 잎은 어긋나며 깃꼴겹잎인데, 작은 잎은 11~25개 달리며, 달걀 모양이거나 타원 모양이고, 끝이 둥근 편인데 주맥 끝은 뾰족하다. 꽃은 5~6월에 피는데 가지 끝의 수상꽃차례에 짙은 자줏빛이 나는 푸른색 꽃이 핀다. 향기가 진하다. 열매는 작은 꼬투리열매가 달리며, 9월에 익는다. 약간 굽은 모양이며 겨울에도 달려 있다.
꽃
열매
잎가지
