Clitoria és un gènere de plantes amb flor de la família de les papilonàcies (Fabaceae).
Són plantes de les zones temperades d'Euràsia i Amèrica. Són polinitzades pels insectes.
A l'Àsia del sud-est les flors de la Clitoria ternatea es mengen i es fan servir per obtenir colorants blaus per aliments. També tenen usos medicinals a la medicina ayurvèdica del subcontinent indi.[1]
La forma de les flors de Clitoria va inspirar el nom del gènere, basat en els genitals femenins humans. La primera espècie descrita va rebre el nom Flos clitoridis ternatensibus el 1678 de la mà de Rumpf, un botànic alemany empleat per la Companyia Holandesa de les Índies Orientals. Posteriorment fou considerat un nom adient per Johann Philipp Breyne el 1747.[2]
En moltes llengües dels països asiàtics on es troben naturalment aquestes plantes els noms vulgars tradicionals fan una referència directa, o indirecta (mitjançant paraules com conquilla o petxina), al clítoris o la vulva de la dona.
Durant els segles passats el nom d'aquest gènere, considerat de mal gust per alguns, ha donat lloc a múltiples controvèrsies entre botànics. Entre els botànics que es varen oposar a l'ús d'aquest terme cal destacar James Edward Smith el 1807, Amos Eaton el 1817, Michel Étienne Descourtilz el 1826 i també Eaton i Wright el 1840. Algunes alternatives menys explícites sexualment com Vexillaria (Eaton 1817) o Nauchea (Descourtilz 1826) foren proposades, però cap de les propostes va prosperar i el gènere Clitoria ha sobreviscut sense canvis fins als temps actuals.[3]
Clitoria és un gènere de plantes amb flor de la família de les papilonàcies (Fabaceae).
Klitorie[1] (Clitoria) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to keře, byliny i liány nejčastěji s trojčetnými listy a nápadnými otočenými květy s velkou okrouhlou pavézou. Vyskytují se v počtu asi 60 druhů především v tropech a subtropech. Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny, jiné mají využití v medicíně nebo zemědělství.
Klitorie jsou keře, liány, vytrvalé byliny a polokeře, řidčeji i nevelké stromy (např. Clitoria dendrina z jihoamerických savan). Listy jsou střídavé, buď trojlisté a řapíkaté až téměř přisedlé nebo přisedlé jednolisté. Palisty na bázi listů i lístků jsou obvykle vytrvalé. Květenství jsou úžlabní, vrcholová nebo vyrůstají přímo ze starších větví (kauliflorie), některých druhů jsou květy jednotlivé. Někdy se objevují kleistogamní květy. Květy jsou otočené o 180 stupňů (resupinátní), velké, nápadné, obvykle růžové, modré nebo fialové, řidčeji bílé, nažloutlé nebo červené. Kalich je trubkovitý až nálevkovitý, dvoupyský, zakončený 5 zuby, za plodu vytrvalý. Horní dva zuby jsou téměř srostlé, spodní pysk je trojzubý se středním zubem nejdelším. Pavéza je velká, na vrcholu vykrojená, s tmavším žilkováním, mnohem delší než křídla a člunek. Křídla jsou podlouhle srpovitá, v polovině připojená ke člunku. Člunek je kratší než křídla, prohnutý a špičatý. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a prohnutou čnělkou. Lusky jsou stopkaté, podlouhlé, pukající 2 chlopněmi, poněkud ztlustlé na horním nebo na obou švech, uvnitř s měkkou dření a bez přehrádek.[2][3][4]
Rod klitorie zahrnuje asi 60 až 70 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech, některé druhy přesahují i do teplých oblastí mírného pásu. Největší druhové bohatství je v tropické Americe.[2] Některé druhy, zejména Clitoria ternatea, C. laurifolia a C. falcata, jsou dnes zavlečené z míst původu do tropů celého světa.[3]
Rod Clitoria je v současné taxonomii bobovitých řazen do tribu Phaseoleae.
Klitorie mají často nápadné květy a jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Nejrozšířenější je Clitoria ternatea, krátkověká popínavá rostlina původem z Afriky. Je pěstována v tropech celého světa jako okrasná rostlina vyznačující se nápadnými kobaltově modrými květy. V mírném pásu ji lze pěstovat jako jednoletku.[5] Z dalších druhů se jako okrasné rostliny pěstují zejména Clitoria mariana, C. rubiginosa a stromovitý druh Clitoria fairchildiana.[4]
Na terasovitých políčkách s čajem je v Asii pěstována C. laurifolia, která zabraňuje erozi půdy. Tento druh je také pěstován jako půdopokryvná rostlina na teakových plantážích.[4] Některé druhy jsou v tropech pěstovány jako zelené hnojení a ke zlepšování půdy. Náleží mezi ně např. Clitoria ternatea a Clitoria laurifolia. Asijská Clitoria hanceana je využívána v medicíně.[3] Clitoria ternatea je využívána v indické medicíně proti překyselení trávicího traktu, jako tonikum, diuretikum a při chronické bronchitidě.[6] Listy a lusky slouží jako krmivo pro dobytek a nezralé lusky jsou místně používány jako zelenina. Z modrých květů je získáváno barvivo, podobné vlastnostmi lakmusu a použitelné jako acido-bazický indikátor. V Malajsii se s ním obarvují rohože.[4]
Klitorie (Clitoria) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to keře, byliny i liány nejčastěji s trojčetnými listy a nápadnými otočenými květy s velkou okrouhlou pavézou. Vyskytují se v počtu asi 60 druhů především v tropech a subtropech. Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny, jiné mají využití v medicíně nebo zemědělství.
क्लिटोरिया एक प्रकारको फूल फुल्ने वानस्पतिक परिवार हो । यसको परागसेचन किराको माध्यमबाट हुने गर्छ ।
Clitoria mariana flower
Clitoria ternatea, known as Neel Aporajita in Bangladesh
ये फुल भी दिखने में बेहद ही सुन्दर है. दक्षिण पूर्वी एसिया में ये फ्लावर काफी प्रचलित है और इसका इस्तेमाल घर में भी किया जाता है. इसे अगर आप लक्ष केन्दिर करके देखे तो ये भी शारीर के उस अंग के तरह ही दीखता है.
क्लिटोरिया एक प्रकारको फूल फुल्ने वानस्पतिक परिवार हो । यसको परागसेचन किराको माध्यमबाट हुने गर्छ ।
சங்கு அல்லது கருவிளை என்பது தாவரப் பேரினமாகும். வெள்ளை, கருநீலம், ஊதா, வெண்மை கலந்த கருநீலம், ஊதா கலந்த கருநீலம் என பல நிறங்களில் காணப்படுகின்ற சங்குப்பூ இப்பேரினத் தாவரங்களில் காணப்படுகின்றது. தோற்றத்தில் சங்கின் விரிவாய் போலத் தோற்றம் தருவதால் இதனை இவ்வாறு கூறுகின்றனர். நீல நிறப்பூவை கருவிளை என குறிப்பிடுகின்றனர். ஏழு வண்ணங்களில் ஒன்றான நீலநிறத்தைப் பஞ்சவண்ணங்களில் ஒன்றாகக் காணும்போது கருமை எனக் கொள்வர். இந்த வகையில் இது கரிய விளைப்பூ. குன்றத்து மகளிர் குவித்து விளையாடிய பூக்களில் இதுவும் ஒன்று.[1] வெள்ளை நிற சங்குப் பூவை செருவிளை என குறிப்பிடுவர்.
காக்கணம் செடி, மாமூலி, காக்கட்டான், நீல காக்கட்டான், சங்கங்குப்பி, சங்க புஷ்பி எனவும் அழைக்கப்படுகின்றது.
இந்த செடி ஆசியாவில் தோன்றியது. தற்பொழுது ஆப்பிரிக்கா, அமெரிக்கா, ஆஸ்திரேலியா முதலிய கண்டங்களிலும் காணப்படுகிறது.
இது கொடி போல் வளர்பவை. ஈரப்பதம் அதிகம் உள்ள மண்ணில் வளர்பவை. இதன் பூவில் இருந்து நெற்று தோன்றும். ஒவ்வொரு நெற்றிலும் 6 முதல் 10 விதைகள் இருக்கும். இதன் நெற்று இளசாக இருக்கும் பொழுது சாப்பிடப்படுகிறது. இதன் வேர்கள் உப்பிறப்பு வளியை மண்ணில் நிறுத்துவதால் இது மண்ணின் தன்மையை வளப்படுத்த வளர்க்கப்படுகிறது. துவர்ப்புத் தன்மை வாய்ந்தது.
தென்கிழக்கு ஆசியாவில் உணவில் நிறத்தை சேர்ப்பதற்காக இப்பூ பயன்படுத்தப்படுகிறது. பர்மாவில் இப்பூவை தோசை மாவில் கலந்து தோசை செய்யப்படுகிறது. இப்பூ மாலையாக கட்டப்பட்டு கோவில்களில் பயன்படுத்தப்படுகிறது. இப்பூவை எலுமிச்சை சாறுடன் சேர்த்து குடிக்கின்றனர்.
இந்த பூவுக்கு பல மருத்துவ குணங்கள் உள்ளதால் ஆயுர்வேத்தில் பல நூற்றாண்டுகளாக மனதைச் சாந்தப்படுத்துவதற்காக இது பயன்படுத்தபடுகிறது.[2] பண்டைய காலத்தில் கானாரியா மற்றும் மலட்டுதன்மைக்கு மருந்தாகப் பயன்படுத்தபட்டுள்ளது.[3] அண்மைக் காலத்தில் இதன் சாற்றில் இருந்து பிரித்தெடுக்கப்பட்ட க்லைடோடைடு புரதக்கூறுகள் நுண்ணுயிர் கொல்லித்திறன் கொண்டது என்பது கண்டுபிடிக்கப்பட்டுள்ளது.[4] இதன் சாற்றில் இருந்து நுண்ணுயிர் கொல்லி மற்றும் புற்றுநோய்க்கான மருந்தை தயாரிக்க வாய்ப்புள்ளது.[5] உடலுக்கு சூட்டை தரவல்லதெனவும், கைகால்வலி நீக்க வல்லதாகவும் பாரம்பரிய மருத்துவத்தில் கூறப்படுகிறது.
தாவரவியல் வகைப்பாட்டியலில் இத்தாவரம், Clitoria என்ற இந்த பேரினத்தினைச் சார்ந்தது. இப்பேரினத்தினை அடுத்து, இதன் கீழ் அமைந்துள்ள சிற்றினங்களின்(இனம்) பெயர்கள் வருமாறு;-
சங்கு அல்லது கருவிளை என்பது தாவரப் பேரினமாகும். வெள்ளை, கருநீலம், ஊதா, வெண்மை கலந்த கருநீலம், ஊதா கலந்த கருநீலம் என பல நிறங்களில் காணப்படுகின்ற சங்குப்பூ இப்பேரினத் தாவரங்களில் காணப்படுகின்றது. தோற்றத்தில் சங்கின் விரிவாய் போலத் தோற்றம் தருவதால் இதனை இவ்வாறு கூறுகின்றனர். நீல நிறப்பூவை கருவிளை என குறிப்பிடுகின்றனர். ஏழு வண்ணங்களில் ஒன்றான நீலநிறத்தைப் பஞ்சவண்ணங்களில் ஒன்றாகக் காணும்போது கருமை எனக் கொள்வர். இந்த வகையில் இது கரிய விளைப்பூ. குன்றத்து மகளிர் குவித்து விளையாடிய பூக்களில் இதுவும் ஒன்று. வெள்ளை நிற சங்குப் பூவை செருவிளை என குறிப்பிடுவர்.
క్లిటోరియా (Clitoria) పుష్పించే మొక్కలలో ఫాబేసి కుటుంబానికి చెందిన ప్రజాతి. దీనిలో శంఖపుష్పం (Clitoria ternatea) చాలా ప్రసిద్ధిచెందినది.
|month=
ignored (help)CS1 maint: multiple names: authors list (link)
Clitoria is a genus of mainly tropical and subtropical,[1] insect-pollinated flowering pea vines.
This genus was named after the human clitoris, for the flowers bear a resemblance to the vulva. The first reference to the genus, which includes an illustration of the plant, was made in 1678 by Jakób Breyne, a Polish naturalist, who described it as Flos clitoridis ternatensibus, meaning 'Ternatean flower of the clitoris'.[3][4] Many vernacular names of these flowers in different languages are similarly based on references to female external genitalia.[5]
Controversies existed in the past among botanists regarding the good taste of the naming of the genus. The analogy drew sharp criticism from botanists such as James Edward Smith in 1807, Amos Eaton in 1817, Michel Étienne Descourtilz in 1826, and Eaton and Wright in 1840. Some less explicit alternatives, like Vexillaria (Eaton 1817) and Nauchea (Descourtilz 1826), were proposed, but they failed to prosper, and the name Clitoria has survived to this day.[6]
As of June 2021, Plants of the World Online accepted the following species:[1]
These plants are native to tropical, subtropical and temperate areas of the world, from western North America east to Australia.[1]
The most widely known species of the genus is Clitoria ternatea, also known as butterfly pea. It is used as an herbal medicine,[7][8] and it is used as food, as well.[9][10] Its roots are used in ayurveda Hindu medicine.[11]
Clitoria mariana flower
Clitoria ternatea, known as Neel Aporajita in Bangladesh
{{cite web}}
: CS1 maint: url-status (link) Clitoria es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Fabaceae. Se da en casi todas en las regiones tropicales, pero sobre todo en América. Comprende 178 especies descritas y de estas, solo 64 aceptadas.[2]
Las hojas son pinnadas y las flores nacen aisladas o en pequeños racimos. Aunque su estructura floral es de tipo leguminosa, las flores se presentan invertidas, con el pétalo de la quilla en la parte superior, en lugar de en la inferior, de modo que el polen se deposita en la espalda de los insectos, en vez de hacerlo en el abdomen.
Las raíces de Clitoria ternatea se utilizan en la medicina ayurvédica.[3]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 753.[4]
Clitoria: nombre genérico que hace referencia a su parecido con un clítoris. A los botánicos del siglo XVIII como Linneo (que bautizó este género), no les preocupaba tanto como a los actuales nombrar las plantas por su parecido a partes íntimas de la anatomía humana y Clitoria es uno de esos casos.
Clitoria es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Fabaceae. Se da en casi todas en las regiones tropicales, pero sobre todo en América. Comprende 178 especies descritas y de estas, solo 64 aceptadas.
Siniherneet (Clitoria) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi nykyisin noin 65 lajia, joiden lisäksi monien sukuun kuvattujen lajien taksonominen asema on toistaiseksi epäselvä.[1]
Siniherneet (Clitoria) on hernekasvien (Fabaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi nykyisin noin 65 lajia, joiden lisäksi monien sukuun kuvattujen lajien taksonominen asema on toistaiseksi epäselvä.
Clitoria est un genre de plantes à fleurs papilionacées de la famille des Fabaceae.
Selon NCBI (8 févr. 2012)[1] :
Selon ITIS (8 févr. 2012)[2] :
Clitoria est un genre de plantes à fleurs papilionacées de la famille des Fabaceae.
Clitoria è un genere di piante, famoso per la specie Clitoria trenatea usata come colorante blu.
Clitoria è un genere di piante, famoso per la specie Clitoria trenatea usata come colorante blu.
Klitoria (Clitoria L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Obejmuje co najmniej 66 gatunków[4], występujących dziko w strefie tropikalnej i subtropikalnej[5], z kilkoma gatunkami sięgającymi do strefy klimatu umiarkowanego[6]. Nazwa naukowa nadana została z powodu podobieństwa kwiatów do łechtaczki (clitoris). Z tych samych powodów rośliny wykorzystywane były w medycynie tradycyjnej jako afrodyzjak i w leczeniu chorób wenerycznych.
Charakterystyczny wygląd kwiatów, podobnych do kobiecych zewnętrznych narządów płciowych, był powodem nadania rodzajowi nazwy naukowej od łacińskiej nazwy łechtaczki (clitoris). Wiele nazw ludowych tych kwiatów w różnych językach ma podobne odniesienia. Pierwsza nazwa naukowa została opublikowana przez gdańskiego przyrodnika Johanna Philippa Breyna w 1678 (Flos clitoridis ternatensibus). Nazwa Clitoria ustalona została przez Karola Linneusza w 1753[3]. Z powodów obyczajowych kilkakrotnie proponowano zmianę tej nazwy (na Vexillaria Eaton 1817 i Nauchea Descourtilz 1826), jednak zmiany te nie zostały zaakceptowane[3].
Jeden z rodzajów podrodziny bobowatych właściwych Faboideae w rzędzie bobowatych Fabaceae s.l.[1] W obrębie podrodziny należy do plemienia Phaseoleae i podplemienia Clitoriinae[7].
Większe znaczenie ekonomiczne ma tylko szerzej rozpowszechniona klitoria ternateńska, pozostałe gatunki znane są tylko lokalnie. Najwyraźniej z powodu specyficznego wyglądu kwiatów i tzw. nauki o sygnaturach, z której wynikać miało, że na każdą chorobę istnieje ziele rozpoznawane przez odpowiedni kształt lub barwę, rośliny z tego rodzaju wykorzystywano w celu poprawy płodności, regulacji cyklu miesiączkowego i w leczeniu rzeżączki[6]. Sproszkowany korzeń klitorii ternateńskiej stosowany jest w medycynie ajurwedyjskiej[8]. Kwiaty tego gatunku wykorzystywane są też jako błękitny barwnik spożywczy[9].
Klitoria (Clitoria L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych. Obejmuje co najmniej 66 gatunków, występujących dziko w strefie tropikalnej i subtropikalnej, z kilkoma gatunkami sięgającymi do strefy klimatu umiarkowanego. Nazwa naukowa nadana została z powodu podobieństwa kwiatów do łechtaczki (clitoris). Z tych samych powodów rośliny wykorzystywane były w medycynie tradycyjnej jako afrodyzjak i w leczeniu chorób wenerycznych.
Clitoria é um género botânico pertencente à família Fabaceae.[1]
Himmelsärtssläktet (Clitoria) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 30 arter och förekommer i tropiska och subtropiska regioner. Himmelsärt (C. ternatea) odlas ibland som krukväxt i Sverige.
Himmelsärtssläktet (Clitoria) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med cirka 30 arter och förekommer i tropiska och subtropiska regioner. Himmelsärt (C. ternatea) odlas ibland som krukväxt i Sverige.
Таку незвичайну назву цей рід дістав завдяки будові квітки: човник, оточений вітрилом та веслами, нагадує жіночий клітор у куточку вульви. Назву Flos clitoridis ternatensibus дав у 1678 році німецький ботанік Г. Е. Румф першим описаним видам цього роду. Аналогічно її йменував німецький ботанік Й. Ф. Брейне у 1747 році[1]. Примітно, що різні назви цієї рослини мовами місцевого населення теж пов'язані з жіночими статевими органами.
Проте, таку відверту назву уподобали не всі ботаніки, деяким вона здалася проявом поганого смаку. Критикували назву Кліторія Джеймс Сміт у 1807 році, Амос Ітон у 1817, Мішель Етьєнн Декуртіль у 1826, Ітон з В. Райтом у 1840. Були запропоновані інші назви: Vexillaria (Eaton 1817) та Nauchea (Descourtilz 1826), але вони не відбивали особливостей незвичайної будови квітки і не прижилися[2].
Ненаукові назви: «голубині крила» (англомовні країни), «соромітна квітка» (Німеччина), «метеликовий горошок» (англомовні країни, Німеччина), «анчан» (Таїланд).
Рослини роду Clitoria ростуть у тропічних та помірних широтах, зокрема в Південно-Східній Азії та Мадагаскарі, деякі види походять з тропіків та субтропіків Америки. Найбільш поширеним видом є кліторія трійчаста (Clitoria ternatea).
У Південно-Східній Азії квітки кліторії вживають замість харчового барвника — малайці підбарвлюють ними страви з рису (зокрема «хао том»), а у Таїланді їх використовують для приготування напою блакитного кольору нам док анчан (тайськ. น้ำดอกอัญชัน).
Кліторія трійчаста є лікарською рослиною: її коріння використовують в аюрведичній медицині[3].
Деякі види кліторії вирощують як декоративні рослини. Найбільш поширена у культурі кліторія трійчаста, гірше приживається кліторія атлантична. Представники роду Кліторія є теплолюбними рослинами: так, трійчаста кліторія не переносить температуру нижче 10 °C, отже, у регіонах з помірним кліматом кліторію можна вирощувати тільки у закритому ґрунті (в оранжереях або горщиках), і лише частину року її можна виставляти на відкрите повітря.
Кліторія трійчаста потребує доброго сонячного освітлення, їй не протипоказане навіть пряме проміння. Влітку рослини ліпше виносити на відкрите повітря. Рослина любить воду, обов'язкове регулярне поливання, ліпше м'якою відстоялою водою. Вона віддає перевагу багатим на живильні речовини структурованим ґрунтам, для посадки можна використати ґрунтосуміш з торфу, річкового піску, перегною та дернової землі (у пропорції 2:1:1:1). Субстрат повинен бути добре дренованим: щоб запобігти перезволоженню. Корисні підживляння добривами для квітних рослин: їх рекомендують вносити протягом всього періоду вегетації, двічі на місяць. Якщо кліторію вирощують як багаторічник, навесні проводять обрізання та пересадження у більший горщик.
Розмножують кліторію насінням та живцями. Насіння рекомендують висіювати у лютому-березні, перед сівбою його вимочують у воді або розчині стимулятору на 3-4 години, потім садять у суміш торфу, річкового піску та листяної землі (1:1:1) або у торфяні таблетки. Ємності з посівом повинні перебувати у теплому місці (близько 20 °C), не слід забувати про зволоження та провітрювання. Сходи з'являються приблизно через 10 днів. Коли вони зміцніють, їх пікирують в окремі горщики. Живці зрізають у квітні-липні, висаджують у торфяні таблетки, вологий перліт або вермикуліт. У відкритий ґрунт розсаду висаджують, лише коли минуть заморозки. Заквітає кліторія у середині літа та цвіте до осені. Перед заморозками її викопують та переносять до теплого приміщення. Можна вирощувати кліторію і як однорічну рослину[4][5].
Кліторія трійчаста у Вішакхапатнамі (Індія)
Chi Đậu biếc (danh pháp: Clitoria) là chi thực vật có hoa thuộc họ Đậu.
Các loài thuộc chi Đậu biếc bản địa của khu vực nhiệt đới với nền nhiệt cao thuộc Tân Thế giới và Cựu thế giới, bao gồm Đông Nam Á, nơi người dân thường lấy hoa làm phẩm nhuộm.
Loài được biết đến nhiều nhất trong chi này là Clitoria ternatea, được dùng làm thuốc đông y và làm thực phẩm. Người Ấn Độ dùng cả rễ cây để chữa bệnh[1].
|month=
bị phản đối (trợ giúp)
Chi Đậu biếc (danh pháp: Clitoria) là chi thực vật có hoa thuộc họ Đậu.
Используется в основном клитория тройчатая — в научной и традиционной медицине, а также в кухне Юго-Восточной Азии (как синий пищевой краситель, а также для производства напитка nam dok anchan).
Некоторые виды клитории выращивают в садах как декоративные растения. Делать это можно не только в тропических регионах, но и в районах с умеренным климатом, но без заморозков[2]. Выращивают большей частью клиторию тройчатую. Североамериканская клитория атлантическая (Clitoria mariana) также весьма декоративна, но в культуре приживается с трудом[4].
Как и многие другие представители бобовых, клитория способна фиксировать атмосферный азот, поэтому иногда её выращивают для повышения качества земель. Клитория тройчатая, к примеру, в Австралии используется для рекультивации территорий угольных шахт.
Род Клитория входит в подтрибу Клиториевые (Clitoriinae) трибы Фасолевые (Phaseoleae). Из широко известных растений в эту же трибу входят роды Вигна, или Коровий горох (Vigna), Соя (Glycine) и Фасоль (Phaseolus). Триба Фасолевые относится к подсемейству Мотыльковые (Faboideae) семейства Бобовые (Fabaceae)[6]. Ранее клиторию включали в трибу Нутовые (Cicereae).
Общее число видов рода Клитория — около семидесяти[2][8]. Некоторые из них:
Используется в основном клитория тройчатая — в научной и традиционной медицине, а также в кухне Юго-Восточной Азии (как синий пищевой краситель, а также для производства напитка nam dok anchan).
Некоторые виды клитории выращивают в садах как декоративные растения. Делать это можно не только в тропических регионах, но и в районах с умеренным климатом, но без заморозков. Выращивают большей частью клиторию тройчатую. Североамериканская (Clitoria mariana) также весьма декоративна, но в культуре приживается с трудом.
Как и многие другие представители бобовых, клитория способна фиксировать атмосферный азот, поэтому иногда её выращивают для повышения качества земель. Клитория тройчатая, к примеру, в Австралии используется для рекультивации территорий угольных шахт.
蝶豆属(学名:Clitoria)是蝶形花科下的一个属,为缠绕草本或亚灌木植物。该属共有30种,分布于热带和亚热带地区。[1]