Erythrina is 'n plant genus wat hoort tot die sub-familie Papilionoideae wat op sy beurt weer hoort tot die familie Fabaceae. Hierdie genus bevat die koraalbome; hulle is wydverspreid, skouspelagtig en welbekend. Die genus is gedurende die Ystertydperkboere in Suider-Afrika versprei. Al die spesies het getrifolioleerde blare en pienk tot rooi blomme. Die peule is tussen die sade saamgesnoer. Die sade is oranje tot rooi met 'n swart kol behalwe in die geval van die Aalwynkoraalboom wat 'n wit kol het.
Wikimedia Commons het meer media in die kategorie Erythrina.
Wikispecies het meer inligting verwant aan: Erythrina
Erythrina is 'n plant genus wat hoort tot die sub-familie Papilionoideae wat op sy beurt weer hoort tot die familie Fabaceae. Hierdie genus bevat die koraalbome; hulle is wydverspreid, skouspelagtig en welbekend. Die genus is gedurende die Ystertydperkboere in Suider-Afrika versprei. Al die spesies het getrifolioleerde blare en pienk tot rooi blomme. Die peule is tussen die sade saamgesnoer. Die sade is oranje tot rooi met 'n swart kol behalwe in die geval van die Aalwynkoraalboom wat 'n wit kol het.
Eritrina (lat. Erythrina)[1] - paxlakimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Erythrina és un gènere de plantes amb flor de la família Fabaceae.
Hi ha unes 130 espècies distribuïdes arreu de les zones tropicals i subtropicals de la terra. Són arbres amb una alçada màxima de 30 m en l'espècie més alta. Són molt utilitzats als parcs urbans de les ciutats del subcontinent indi i l'Àsia del sud-est, car llurs flors són generalment força espectaculars. Els fruits són beines característiques de les fabòidies.
Aquestes plantes són importants com a aliment de les erugues d'alguns lepidòpters, com les de la Endoclita damor, Hypercompe eridanus i Hypercompe icasia. Molts ocells també s'alimenten del nectar d'aquestes flors grans.
Recentment hi ha hagut alguns canvis en la taxonomia del gènere, per exemple E. monosperma és ara Butea monosperma.
Erythrina, el nom del gènere, prové del grec antic ερυθρóς (erythros), "roig" o "vermell", en referència al color roig intens de les flors d'algunes espècies representatives.[2]
Erythrina és un gènere de plantes amb flor de la família Fabaceae.
Zarděnice[1] (Erythrina), česky též korálovec,[2] je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Většina druhů jsou stromy a keře s trojčetnými listy, tlustými trny na kmeni a nápadnými květy nejčastěji v červených, růžových a oranžových odstínech. Kvetou často v bezlistém stavu. Rod zahrnuje asi 115 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Různé druhy zarděnic jsou v teplých krajích pěstovány jako okrasné dřeviny, využití mají i v medicíně.
Zarděnice jsou stromy a keře, řidčeji i vytrvalé byliny, které ovšem mají dřevnaté kořeny. Mnohé druhy jsou opadavé a v bezlistém stavu nápadně kvetou. Na větvích a kmenech jsou obvykle kuželovité trny. Listy jsou trojčetné, s drobnými palisty. Na bázi postranních lístků jsou na řapíku žláznaté palístky. Spodní strana listů může být lysá, chlupatá nebo sivá vlivem voskového povlaku. Květenství jsou úžlabní nebo mnohem častěji vrcholová, hroznovitá, vzpřímená nebo horizontální. Květy jsou v květenství nejčastěji ve svazečcích po 3 a bývají velké a nápadné, obvykle červené, oranžové nebo růžové. Kalich je trubkovitý až zvonkovitý, na konci uťatý nebo s 1 až 5 zuby, někdy i dvoupyský. Pavéza je mnohem delší než křídla a člunek, někdy je přeložená a zakrývá ostatní korunní lístky. Křídla mohou i zcela chybět. Tyčinky jsou nejčastěji srostlé, jedna z nich je ze ¾ volná, zatímco ostatních 9 jen z horní ¼. Semeník je stopkatý a obvykle chlupatý, se zahnutou čnělkou a hlavatou bliznou. Plody jsou podlouhlé, pukavé, často zakřivené nebo mezi semeny zaškrcované, ponejvíce kožovité až dřevnaté, uvnitř bez přehrádek. Semena jsou červená, hnědá nebo dvoubarevná (červeno-černá) a nezřídka vytrvávají na plodech dlouho po jejich otevření.[3][4]
Kvetoucí zarděnice Erythrina speciosa
Kmen zarděnice Erythrina sandwicensis
Plody zarděnice Erythrina sandwicensis
Zarděnice rostou v tropech a subtropech po celém světě a zasahují i do teplých oblastí mírného pásu. Celkově jich je okolo 115 druhů. Pouze jediný druh, Erythrina fusca, má přirozené rozšíření v tropech jak Starého (v tropické Asii) tak i Nového světa.[3] Zarděnice Erythrina variegata má velmi velký areál, sahající od Madagaskaru a Afriky přes tropickou Asii až po Austrálii.[5]
Zarděnice pocházející z tropické Ameriky mají povětšině červené květy s trubkovitou pavézou obklopující ostatní korunní lístky, které obsahují sladký nektar a jsou opylovány kolibříky. Zarděnice z tropů Starého světa mívají květy otočené o 180° (pavézou dolů) s otevřenou pavézou a obsahují jen málo sladký nektar s vysokým obsahem bílkovin, který láká pěvce. Druhy kvetoucí v období sucha poskytují potravu a vodu ptákům a drobným savcům. [5]
Špaček indomalajský (Sturnus contra) na květech Erythrina variegata
Kolibřík západní (Phaethornis longirostris) na květech mexické zarděnice
Kolibřík u květů Erythrina americana
Semena většiny druhů zarděnic obsahují indolylové alkaloidy a jsou jedovatá.[6] Některé tyto alkaloidy mají účinky podobné kurare.[7] V listech i kmeni Erythrina variegata var. orientalis byl zjištěn alkaloid erythrinalin, v semenech alkaloid hypaphorin a saponin migarrhin.[8]
Zarděnice jsou v klimaticky příhodných oblastech pěstovány jako okrasné dřeviny. Mezi nejhojněji pěstované druhy náleží zarděnice hřebenitá (E. crista-galli) a zarděnice Erythrina corallodendron, obě pocházející z tropické Ameriky. Z amerických druhů se dále pěstuje E. coralloides, E. falcata, E. folkersii, E. herbacea a E. speciosa, z afrických E. caffra, E. humeana a E. lysistemon. Druh E. variegata má široké rozšíření v tropech Starého světa, zahrnující oblast od Madagaskaru a Afriky až po Austrálii. Pěstují se také kříženci, např. Erythrina x bidwillii (hybrid mezi E. crista-galli a E. herbacea).[5][4][6]
Asijská zarděnice Erythrina indica je často pěstována na plantážích kakaovníku, kávovníku, pepřovníku apod. jako stínící strom. Některé druhy jsou těženy pro dřevo. Erythrina edulis, rostoucí v oblasti And, má jedlá semena. Mladé listy Erythrina fusca jsou rovněž jedlé. Semena některých druhů, např. Erythrina corallodendron a E. rubrinervia jsou svítivě červená a lesklá a jsou využívána na výrobu náhrdelníků.[6][4][9]
Některé druhy zarděnic mají využití v medicíně. Erythrina indica je používána jako antiseptikum, při nespavosti, horečkách a k tišení bolestí. V čínské tradiční medicíně se používá též při choleře, úplavici, neuralgii aj. Některé americké druhy jsou používány jako halucinogeny, ačkoliv obsah psychotropních alkaloidů v nich nebyl prokázán. Náleží mezi ně Erythrina flabelliformis, E. coralloides, E. americana a E. berteroana.[6] Listy Erythrina variegata var. orientalis jsou ve Vietnamu používané jako sedativum.[8] V Jižní Americe jsou medicínsky využívané druhy Erythrina ulei a E. fusca.[9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zarděnice ve Wikimedia Commons
Zarděnice (Erythrina), česky též korálovec, je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Většina druhů jsou stromy a keře s trojčetnými listy, tlustými trny na kmeni a nápadnými květy nejčastěji v červených, růžových a oranžových odstínech. Kvetou často v bezlistém stavu. Rod zahrnuje asi 115 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Různé druhy zarděnic jsou v teplých krajích pěstovány jako okrasné dřeviny, využití mají i v medicíně.
Die Korallenbäume (Erythrina) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).[1][2]
Erythrina-Arten sind meist verholzende Pflanzen, die meist als Bäume, seltener Sträucher[2] oder Halbsträucher wachsen oder es sind ausdauernde krautige Pflanzen.[1] Die unterirdischen Pflanzenteile können angeschwollen oder knollig und manchmal sukkulent sein und manchmal sind die Stämme sukkulent angeschwollen. Die Stämme sind oft mit sichelförmigen oder konischen Stacheln bewehrt.[2]
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und -spreite gegliedert. Die Blattspreiten sind immer in dreiteilig unpaarig gefiedert.[2] Die Fiederblätter sind relativ groß, wobei die Endfiedern meist größer sind als die Seitenfiedern.[2] Die relativ kleinen Nebenblätter[2] können haltbar oder früh abfallend sein. Die winzigen Nebenblättchen sind meist fleischig oder drüsig und fallen früh ab.[2]
Die end- oder seitenständigen,[2] traubenartigen Blütenstände enthalten viele Blüten in Dreier-Gruppen über behaarten, hinfälligen Hochblättern. Die Blütenstiele sind im oberen Bereich verdickt.[2]
Die relativ großen,[2] zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind zu einer Röhre mit sehr variabler Gestalt verwachsen. Die meist roten bis orangefarbenen[2] Blütenkronen weisen die typische Form von Schmetterlingsblüten auf. Die Fahne ist zusammengelegt, sichelförmig, länglich oder gerundet und umschließt beim Aufblühen meist die inneren Blütenteile. Die Flügel sind sichelförmig. Die Flügel sind viel kleiner als das Schiffchen.[2] Die zwei Kronblätter des Schiffchens sind verwachsen oder auch frei. Die zehn Staubfäden, die manchmal teilweise mit der Fahne verwachsen sind, stehen in ein oder zwei Gruppen. Das einzige Fruchtblatt ist gestielt,[2] dicht behaart und meist länglich oder spindelförmig. Der schlanke, lange, kahle Griffel ist nach innen gekrümmt und endet in einer kopfigen Narbe.[2]
Die gestielten,[2] ganz oder teilweise verholzende Hülsenfrucht reißen bei Reife an einer Naht auf und enthalten einige Samen.[2] Die roten oder braunen Samen sind ellipsoidal und glatt. Das Hilum ist seitlich.[2]
Eine Bestäubung findet (vorwiegend) durch Vögel statt.
Die Gattung Erythrina wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 706 aufgestellt.[1][3] Der botanische Gattungsname Erythrina leitet sich vom altgriechischen Wort ερυθρος erythros für „rot“ ab und bezieht sich auf die bei den meisten Arten der Gattung roten Blütenkronen. Als Lectotypus-Art wurde 1924 Erythrina corallodendron L. durch N. L. Britton und P. Wilson in Scient. Surv. Porto Rico 427 festgelegt.[3]
Anne Bruneau gliederte 1996 die Gattung Erythrina in fünf Untergattungen mit insgesamt 26 Sektionen:[4]
Die 108 bis 127 Arten recht große Gattung ist weltweit in den Tropen und Subtropen verbreitet.[2]
Es gibt 108[2] bis 127 Arten in der Gattung Erythrina:[5][6]
Da die meisten Arten eindrucksvolle, rote bis orangenfarbene Blüten tragen, sind einige auch außerhalb ihrer natürlichen Verbreitungsgebiete als Zierpflanzen anzutreffen. In den gemäßigten Gebieten werden sie wegen ihrer Kälteempfindlichkeit fast ausschließlich als Kübelpflanzen (mit frostfreier Überwinterung) kultiviert. Die sukkulenten Arten sind nur selten in Sammlungen zu sehen.
Die Korallenbäume (Erythrina) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).
Amasisa[2] icha China wayruru[3] (genus Erythrina) nisqakunaqa huk yurakunam, sach'akunam, chaqallu yura rikch'aq aylluman kapuq. 130-chá rikch'aqninkunaqa Urin Awya Yala, Chawpi Awya Yala, Asya allpapachakunapim wiñan. Tuktunkunataqa pisqukunam (q'intikunam) sisachan.
Kaymi huk rikch'aqninkuna:
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Amasisa
Amasisa icha China wayruru (genus Erythrina) nisqakunaqa huk yurakunam, sach'akunam, chaqallu yura rikch'aq aylluman kapuq. 130-chá rikch'aqninkunaqa Urin Awya Yala, Chawpi Awya Yala, Asya allpapachakunapim wiñan. Tuktunkunataqa pisqukunam (q'intikunam) sisachan.
Η ερυθρίνα[1] (Erythrina), γνωστή και ως Coral Tree, είναι δένδρο της οικογένειας Pea, Fabaceae. Υπάρχουν περίπου 130 διαφορετικά είδη τα οποία ευδοκιμούν παγκοσμίως, κυρίως στις τροπικές περιοχές. Το ύψος του μπορεί να φτάσει ακόμη και τα τριάντα μέτρα, ενώ η ονομασία του προκύπτει από την ελληνική λέξη ερυθρóς (erythros) και χαρακτηρίζει το κόκκινο χρώμα του άνθους του[2].
Η ερυθρίνα (Erythrina), γνωστή και ως Coral Tree, είναι δένδρο της οικογένειας Pea, Fabaceae. Υπάρχουν περίπου 130 διαφορετικά είδη τα οποία ευδοκιμούν παγκοσμίως, κυρίως στις τροπικές περιοχές. Το ύψος του μπορεί να φτάσει ακόμη και τα τριάντα μέτρα, ενώ η ονομασία του προκύπτει από την ελληνική λέξη ερυθρóς (erythros) και χαρακτηρίζει το κόκκινο χρώμα του άνθους του.
ఎరిత్రినా (Erythrina; /[unsupported input]ˌɛrᵻˈθraɪnə/)[3] పుష్పించే మొక్కలలో ఫాబేసి కుటుంబానికి చెందిన ప్రజాతి. దీనిలో సుమారు 130 జాతులు ఉష్ణ, సమశీతోష్ణ మండలాలలో విస్తరించాయి. ఇవి ఎక్కువగా చెట్లుగా సుమారు 30 m (98 ft) ఎత్తు పెరుగుతాయి. దీని పేరు గ్రీక్ పదమైన ερυθρóς (erythros), అనగా "ఎరుపు," రంగు పువ్వుల ఆధారంగా వచ్చినది.[4]
ఎరిత్రినా (Erythrina; /[unsupported input]ˌɛrᵻˈθraɪnə/) పుష్పించే మొక్కలలో ఫాబేసి కుటుంబానికి చెందిన ప్రజాతి. దీనిలో సుమారు 130 జాతులు ఉష్ణ, సమశీతోష్ణ మండలాలలో విస్తరించాయి. ఇవి ఎక్కువగా చెట్లుగా సుమారు 30 m (98 ft) ఎత్తు పెరుగుతాయి. దీని పేరు గ్రీక్ పదమైన ερυθρóς (erythros), అనగా "ఎరుపు," రంగు పువ్వుల ఆధారంగా వచ్చినది.
Erythrina /ˌɛrɪˈθraɪnə/[3] is a genus of plants in the pea family, Fabaceae. It contains about 130 species, which are distributed in tropical and subtropical regions worldwide. They are trees, with the larger species growing up to 30 m (98 ft) in height. The generic name is derived from the Greek word ερυθρóς erythros, meaning "red", referring to the flower color of certain species.[4]
Particularly in horticulture, the name coral tree is used as a collective term for these plants. Flame tree is another vernacular name, but may refer to a number of unrelated plants as well. Many species of Erythrina have bright red flowers, and this may be the origin of the common name. However, the growth of the branches can resemble the shape of sea coral rather than the color of Corallium rubrum specifically, and this is an alternative source for the name. Other popular names, usually local and particular to distinct species, liken the flowers' red hues to those of a male chicken's wattles, and/or the flower shape to its leg spurs. Commonly seen Spanish names for any local species are bucaré, frejolillo or porotillo, and in Afrikaans some are called kafferboom (from the species name Erythrina caffra). Mullumurikku is a widespread name in Kerala.
_feeding_on_Indian_Coral_Tree_(Erythrina_variegata)_in_Kolkata_I_IMG_4005.jpg)
Not all species of Erythrina have bright red flowers; the Wiliwili (E. sandwicensis) has extraordinary variation in its flower colour, with orange, yellow, salmon, green and white all being found within natural populations. This striking color polymorphism is also found in Erythrina lysistemon and Erythrina caffra.
All species except the sterile hybrids E. × sykesii and E. × bidwillii have legume-type fruit, sometimes called pods, containing one or more seeds. The resilient buoyant seeds are often carried by the sea for large distances and are commonly called "sea beans".
Erythrina leaves are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including the swift moth Endoclita damor and the woolly bears Hypercompe eridanus and Hypercompe icasia. The mite Tydeus munsteri is a pest on the coastal coral tree (E. caffra).
Many birds visit the nectar-rich Erythrina flowers. In the Neotropics, these are usually larger hummingbirds, for example the swallow-tailed hummingbird (Eupetomena macroura) and the black-throated (Anthracothorax nigricollis) and green-breasted mangos (A. prevostii) – though they seem not to be especially fond of E. speciosa at least, which they visit rather opportunistically. In Southeast Asia, the black drongo (Dicrurus macrocercus) which usually does not eat nectar in quantity has been observed feeding on E. suberosa flowers, and mynas and of course more specialized nectar feeders also utilize coral tree flowers. Lorikeets such as the collared lory (Phigys solitarius) and the possibly extinct New Caledonian lorikeet (Charmosyna diadema) are known to consume (or have consumed) large amounts of Erythrina nectar.
Some coral trees are used widely in the tropics and subtropics as street and park trees, especially in drier areas. In some places, such as Venezuela, bucarés are used as shade trees for coffee or cocoa crops. In the Bengal region, they are used for the same purpose in Schumannianthus dichotoma plantations. E. lanceolata in particular is considered highly suitable as "frame" tree for vanilla vines to grow up on.
Native Hawaiians made a number of items from wiliwili wood because of its low density, such as mouo (fishing net floats), ama (outrigger canoe floats,[5] and extremely long papa heʻe nalu (surfboards) called olo. Olo, which averaged 18 feet (5.5 m), were exclusively ridden by aliʻi (royalty).[6] The wood was sometimes used for the waʻa (hull) of outrigger canoes intended to be used near-shore, for recreation, or for training.[7] The shiny orange-red seeds were strung into lei.[8]
The conspicuous, even dramatic coral trees are widely used as floral emblems. cockspur coral tree (E. crista-galli) is the national flower of Argentina and Uruguay. The coastal coral tree (E. caffra) is the official city tree of Los Angeles, California, where it is referred to simply as the "coral tree".[9] The state trees of Mérida and Trujillo in Venezuela are bucaré ceibo (E. poeppigiana) and purple coral tree (bucaré anauco, E. fusca), respectively. Yonabaru, Okinawa as well as the Okinawa Prefecture, Quanzhou, Fujian Province and Pathum Thani Province have the Indian coral tree (E. variegata) as floral emblems. Known as thong lang in Thailand, the latter species is also one of the thong ("trees") referred to in the name of Amphoe Chom Thong, Chiang Mai Province. In a similar vein, Zumpahuacán in Mexico derives its name from Nahuatl tzompahuacá, "place of the Erythrina americana". In Vietnam, people use the leaves of E. variegata to wrap nem (a kind of fermented pork).
In Hinduism, the mandara tree in Indra's garden in Svarga is held to be E. stricta. The same motif is found in Tibetan Buddhism, where the man da ra ba growing in Sukhavati is identified as an Indian coral tree (E. variegata). The concept of the Five Trees of Paradise is also found in Christian Gnosticism. Though as none of the trees is identified as an Erythrina here, the concept might not be as directly related to the Asian religions as some presume.
The seeds of at least one-third of the species contain potent erythrina alkaloids, and some of these are used for medicinal and other purposes by indigenous peoples. They are all toxic to some degree, however, and the seeds of some can cause fatal poisoning. The chemical compounds found in plants in this genus include alkaloids such as scoulerine, erysodin, erysovin (namely in E. flabelliformis), and the putative anxiolytic erythravine (isolated from Mulungu, E. mulungu). Erysodienone is a precursor in the biosynthesis of many of these alkaloids.[10]
Root tubers of Erythrina species have been traditional food for aborigines of the Northern Territory of Australia.[11]
_IMG_2097.JPG)
Growing, selling or possessing Erythrina spp. except for ornamental purposes, is prohibited by Louisiana State Act 159 (where the genus is misspelled Erythina); the Act covers various known, suspected, or rumored hallucinogenic plants.
_feeding_on_Indian_Coral_Tree_(Erythrina_variegata)_in_Kolkata_I_IMG_4005.jpg)
_IMG_2097.JPG)
_feeding_on_Indian_Coral_Tree_(Erythrina_variegata)_in_Kolkata_I_IMG_4005.jpg)
_001.jpg)
.jpg)
_feeding_on_Indian_Coral_Tree_(Erythrina_variegata)_in_Kolkata_I_IMG_4005.jpg)
.jpg)
_(14807518117).jpg)
_(25203076648).jpg)
.jpg)
_IMG_2097.JPG)
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) Erythrina flabelliformis - MHNT Erythrina /ˌɛrɪˈθraɪnə/ is a genus of plants in the pea family, Fabaceae. It contains about 130 species, which are distributed in tropical and subtropical regions worldwide. They are trees, with the larger species growing up to 30 m (98 ft) in height. The generic name is derived from the Greek word ερυθρóς erythros, meaning "red", referring to the flower color of certain species.
Eritrino aŭ eritreno[1] (latine Erythrina) estas genro el la familio fabacoj.
La arbo aŭ arbedo estas disvatiĝanta en la tropikaj kaj subtropikaj regionoj de la mondo. Ĝi havas triopan folion, grandajn, fajroruĝajn florojn, ovoformajn grajnojn en plurgrajna guŝo. La grajnoj estas brile nigraj aŭ ruĝaj.
Jen kelkaj specioj de la genro.
Pri iuj specioj:
Erythrina x sykesii dum florado en Auckland, Nov-Zelando
Erythrina flabelliformis - Muzeo de Tuluzo
Erythrina es un género de la familia Fabaceae distribuido por las regiones tropicales y subtropicales del mundo entero.
Sus miembros son árboles cuyas alturas superan los 30 m. El nombre genérico deriva del griego ερυθρος (erythros) que significa "rojo", refiriéndose al color de las flores de algunas de las especies.[2]
El nombre común de árbol del coral se usa en horticultura para referirse colectivamente a este género de árboles, aunque también se llaman así diferentes plantas no emparentadas con ellos. El color rojo de las flores de algunas especies también podría ser el origen del nombre vulgar. Sin embargo, el crecimiento de las ramas, que se asemejan a la forma del coral marino, no específicamente a su color, sería una fuente alternativa de su etimología.
No todas las especies tienen flores de color rojo intenso. La especie Erythrina sandwicensis conocida como wiliwili (nombre hawaiano) tiene extraordinarias variaciones en el colorido de sus flores que van del naranja, amarillo, salmón, verde y blanco, todas producidas en poblaciones naturales. Este sorprendente polimorfismo de color es probablemente único del género.
Todas las especies, excepto el híbrido estéril Erythrina x sykesii tienen frutos con aspecto de leguminosa (vainas alargadas como el frijol o la judía), con una o más semillas. Las más resistentes son a menudo transportadas por el mar a largas distancias.
Las hojas de Erythrina constituyen el alimento de las larvas de algunas especies de lepidópteros, como Endoclita damor, Hypercompe eridanus y Hypercompe icasia. El ácaro Tydeus munsteri es una plaga para la especie costera Erythrina caffra.
Muchos pájaros visitan las flores ricas en néctar de estos árboles. En el Neotrópico son normalmente grandes colibríes, como Eupetomena macroura, Anthracothorax nigricollis y Anthracothorax prevostii, aunque no son demasiado aficionados a E. speciosa. En el Sureste Asiático se ha observado a Dicrurus macrocercus, que normalmente no ingiere néctar en cantidad, alimentándose de las flores de E. suberosa, así como el género de pájaros Gracula y, por supuesto, algunos nectarívoros especializados se alimentan de estas flores. También las semillas son el alimento de muchos de ellos, como Turdus merula.
Algunos de los árboles de este género son ampliamente utilizados en los trópicos y subtrópicos como ornamentales en calles y parques, en especial en zonas secas. En algunos lugares como Venezuela, los bucarés se utilizan para sombrear los cultivos de café o cacao. En la región de Bengala se utilizan para el mismo propósito en plantaciones de Schumannianthus dichotoma. E. lanceolata es muy adecuado como soporte del crecimiento de la trepadora Vanilla.
Las semillas de al menos un tercio de las especies contienen alcaloides. Los pueblos indígenas utilizan algunas de ellas con fines medicinales u otros propósitos. Sin embargo, todas tienen algún grado de toxicidad y algunas pueden provocar un envenenamiento fatal. Los principales compuestos activos generalmente son alcaloides como escoulerina, erysodina y erysovina (a saber en E. flabelliformis) y el putativo ansiolítico Erythravine (aislado de E. mulungu).
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 706–707. 1753.[3] La especie tipo es: Erythrina corallodendron
Erythrina: nombre genérico que proviene del griego ερυθρóς (erythros) = "rojo", en referencia al color rojo intenso de las flores de algunas especies representativas.[4]
Erythrina es un género de la familia Fabaceae distribuido por las regiones tropicales y subtropicales del mundo entero.
Sus miembros son árboles cuyas alturas superan los 30 m. El nombre genérico deriva del griego ερυθρος (erythros) que significa "rojo", refiriéndose al color de las flores de algunas de las especies.
El nombre común de árbol del coral se usa en horticultura para referirse colectivamente a este género de árboles, aunque también se llaman así diferentes plantas no emparentadas con ellos. El color rojo de las flores de algunas especies también podría ser el origen del nombre vulgar. Sin embargo, el crecimiento de las ramas, que se asemejan a la forma del coral marino, no específicamente a su color, sería una fuente alternativa de su etimología.
No todas las especies tienen flores de color rojo intenso. La especie Erythrina sandwicensis conocida como wiliwili (nombre hawaiano) tiene extraordinarias variaciones en el colorido de sus flores que van del naranja, amarillo, salmón, verde y blanco, todas producidas en poblaciones naturales. Este sorprendente polimorfismo de color es probablemente único del género.
Korallipuut (Erythrina) on suku hernekasvien heimossa. Siihen kuuluu noin 130 lajia.[1]
Korallipuut (Erythrina) on suku hernekasvien heimossa. Siihen kuuluu noin 130 lajia.
Erythrina est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, à répartition pantropicale, qui comprend 129 espèces acceptées.
Ses espèces sont distribuées un peu partout sur le globe dans les régions tropicales et subtropicales. Plusieurs espèces d’Erythrina ont de grandes fleurs rouges, ce qui est à l'origine de leur nom (en grec ερυθρος veut dire rouge). Cependant toutes les espèces d'Erythrina n'ont pas que des fleurs rouges : le wiliwili (Erythrina sandwicensis) a des variations dans la couleur de ses fleurs, qui peuvent être orange, jaunes, saumon, vertes ou blanches, et cela naturellement. Ce polymorphisme est sans doute unique au sein de ce genre.
Les plantes du genre Erythrina sont des arbres ou des arbustes, plus rarement des plantes herbacées vivaces, munies de piquants. Les feuilles trifoliées présentes de petites stipules.
Les fleurs, remarquables par leur couleur et leur forme, sont groupées en inflorescences racémeuses terminales ou axillaires. La corolle, souvent rouge ou orange, est en général plus longue que le calice, et présente des pétales très inégaux : l'étendard large, arrondi ou oblong est souvent plié longitudinalement, dressé ou étalé, les ailes sont courtes, parfois absentes, la carène très courte. Les étamines sont diadelphes, avec une étamine vexillaire libre. L'ovaire stipité (pédicellé) compte de 2 à de nombreux ovules.
Les fruits sont des gousses stipitées, le plus souvent linéaires-oblongues, souvent courbées, généralement déhiscentes le long de la suture ventrale, rarement indéhiscentes, généralement coriaces ou ligneuses, souvent rétrécies entre les graines mais non cloisonnées. Elles comptent de 1 à 14 graines ovoïdes, de couleur blanche, grise ou brune, rarement rouge avec des taches foncées[2].
Certaines espèces présentes en Nouvelle-Calédonie attiraent les roussettes et sont appelées pour cette raison arbres à roussettes.
Selon The Plant List (3 novembre 2018)[3] :
Au Mexique, certaines espèces de Erythrina sont considérées comme des arbres divinatoires légendaires connus localement comme tsité[4].
Leurs graines sont vendues sur les marchés avec celles de Calia secundiflora ce qui laisse supposer un caractère hallucinogène. Elles sont utilisées dans le patolli, un jeu rituel[4].
Erythrina est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Fabaceae, sous-famille des Faboideae, à répartition pantropicale, qui comprend 129 espèces acceptées.
Ses espèces sont distribuées un peu partout sur le globe dans les régions tropicales et subtropicales. Plusieurs espèces d’Erythrina ont de grandes fleurs rouges, ce qui est à l'origine de leur nom (en grec ερυθρος veut dire rouge). Cependant toutes les espèces d'Erythrina n'ont pas que des fleurs rouges : le wiliwili (Erythrina sandwicensis) a des variations dans la couleur de ses fleurs, qui peuvent être orange, jaunes, saumon, vertes ou blanches, et cela naturellement. Ce polymorphisme est sans doute unique au sein de ce genre.
Erythrina L. è un genere di piante della famiglia delle Fabacee (sottofamiglia Faboideae, tribù Phaseoleae).[1]
Comprende oltre un centinaio di specie, in prevalenza arboree o arbustive, raramente erbacee, caratterizzate da vistose infiorescenze racemose di colore generalmente rosso acceso (ma alcune specie, come p.es. Erythrina sandwicensis, esibiscono infiorescenze bianche, rosa, gialle o verdi).[2][3][4]
Le foglie, alterne, pinnate, compaiono in epoca successiva alla fioritura. Il frutto è un baccello oblungo, spesso ricurvo, che contiene da 1 a 14 semi ovoidali, simili a fagioli, di colore dal bianco al rosso e al marrone, spesso con una macchia nera in corrispondenza dell'ilo.
Le specie di questo genere sono presenti nelle regioni tropicali e subtropicali del globo terrestre, estendosi sino alla zona temperata.[2][3][4][5]
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Per le loro vistose fioriture, le specie di questo genere sono spesso utilizzate come piante ornamentali.[6]
In Messico, alcune specie di Erythrina, localmente note come tsité, sono considerate come alberi divinatori, e i loro semi utilizzati per la preparazione di bevande allucinogene.[7].
I semi erano inoltre utilizzati nel patolli, un gioco rituale diffuso in buona parte delle culture mesoamericane precolombiane.[7].
Erythrina L. è un genere di piante della famiglia delle Fabacee (sottofamiglia Faboideae, tribù Phaseoleae).
Raudūnė (lot. Erythrina, angl. Coral tree, vok. Hahnenkammbäume) – pupinių (Fabaceae) šeimos Faboideae pošeimio augalų gentis.
Priklauso medžiai su ryškiai raudonais žiedais. Auga tropinio ir subtropinio klimato kraštuose. Kai kurios jų auginamos parkuose, skveruose.
Gentyje yra apie 130 rūšių:
De koraalboom, koraalstruik of (Afrikaans leenwoord) kafferboom (wetenschappelijke naam: Erythrina, van het Griekse ερυθρός, erithrós, dat rood betekent) is een geslacht van bedektzadige planten uit de vlinderbloemenfamilie (Fabaceae). Er zijn ongeveer 130 soorten, die alle in de tropen en subtropen groeien. De meeste soorten kunnen bomen van tot 30 m hoog worden. Veel soorten hebben opvallende rode bloemen.
De meeste koraalbomen zijn boomgrote planten of grote struiken, vaak met een wat knoestig profiel. De wortels vormen vaak knollen en zijn soms succulent. Het laatste geldt soms ook voor de stam, die bij veel soorten met stekels bedekt is. De bladeren groeien altijd met drie aan een stengel. Zowel deze stengels als de bladen apart gaan vergezeld van een steunblaadje.
De bloemen groeien in pluimen, vanuit de bladoksels of alleenstaand, afhankelijk van de soort. Ze bestaan uit vijf kelk- en kroonbladeren. De kelkbladeren zijn tot een schelpvormige structuur vergroeid, die afhankelijk van de soort vele vormen aan kan nemen. Typisch zijn de bloemen opvallend scharlaken- of koraalrood, vandaar de naam koraalboom. Dit is echter niet bij alle soorten het geval: de wiliwili (Erythrina sandwicensis), die inheems is op Hawaï, heeft zalmroze tot oranjekleurige bloemen.
Behalve enkele onvruchtbare kruisingen, dragen alle soorten peul-achtige ketens van vruchten, waarbij zich in elke vrucht een of meer zaden bevinden. De zaden zijn bijzonder licht en blijven drijven, zodat ze over grote afstanden door water getransporteerd kunnen worden.
De bladeren van koraalbomen dienen als voedsel voor de larven van veel vlindersoorten, waaronder de wortelboorder Endoclita damor en de beervlinders Hypercompe eridanus en Hypercompe icasia. De mijt Tydeus munsteri is een schadelijke parasiet op de koraalboom Erythrina caffra.
De nectarrijke bloemen van koraalbomen bieden veel vogelsoorten voedsel. In het Neotropisch gebied zijn dit meestal kolibries, zoals de zwaluwstaartkolibrie (Eupetomena macroura), de zwartkeelmango (Anthracothorax nigricollis) en de groenborstmango (Anthracothorax prevostii). In Azië voeden diverse soorten lori's, spreeuwen van het geslacht Leucopsar en de zwarte drongo (Dicrurus macrocercus) zich met nectar van koraalbomen.
De zaden worden door veel soorten vogels gegeten, waaronder de merel (Turdus merula).
Sommige soorten koraalbomen worden in de tropen als parkplant gebruikt. In plantages wordt de boom gebruikt om schaduw te geven aan koffieplanten of cacaoplanten. In het Surinaams wordt de koraalboom dan ook koffie-mama genoemd. Behalve voor schaduw worden koraalbomen op plantages ook als versteviging voor het wingewas aangeplant. De soort Erythrina lanceolata wordt gebruikt om vanilleplanten tegen aan te laten groeien. In Assam worden koraalbomen in plantages gebruikt om de pati betboom (Schumannianthus dichotoma) versteviging te bieden. Materiaal van de laatste soort wordt gebruikt om er matten van te vlechten.
In Vietnam worden de bladeren van koraalbomen gebruikt om nem in te wikkelen, een gerecht bestaande uit varkensvlees.
De zaden van een aantal soorten bevatten alkaloïden waaraan een geneeskrachtige werking wordt toegeschreven, zoals scoulerine, erythravine, erysodine en erysovine. Ze worden gebruikt in de traditionele geneeskunde, maar de zaden zijn giftig voor de mens en overdoses kunnen een fatale afloop hebben.
Zowel in de hindoeïstische als boeddhistische mythologie spelen koraalbomen een rol. Volgens hindoeïstische geschriften zou in de tuinen van de hindoeïstische god Indra in de mythische wereld Svarga de koraalboom Erythrina stricta groeien. Volgens religieuze teksten van het mahayana-boeddhisme zou de koraalboom Erythrina variegata in het mythische land Sukhavati groeien.
De soort Erythrina crista-galli is de nationale bloem van Argentinië en Uruguay. De Venezolaanse deelstaten Mérida en Trujillo hebben respectievelijk Erythrina poeppigiana en Erythrina fusca als symbool. Erythrina caffra is een symbool van de Amerikaanse stad Los Angeles. De Japanse prefectuur Okinawa en de Thaise provincie Pathum Thani gebruiken Erythrina variegata als bloemsymbool.
Een aantal junior synoniemen zijn: Chirocalyx, Corallodendron, Duchassaingia, Hypaphorus, Micropteryx en Tetradapa. De soorten Butea monosperma en Piscidia piscipula werden vroeger ook tot het geslacht Erythrina gerekend, als respectievelijk Erythrina monosperma en Erythrina poscopula.
De koraalboom, koraalstruik of (Afrikaans leenwoord) kafferboom (wetenschappelijke naam: Erythrina, van het Griekse ερυθρός, erithrós, dat rood betekent) is een geslacht van bedektzadige planten uit de vlinderbloemenfamilie (Fabaceae). Er zijn ongeveer 130 soorten, die alle in de tropen en subtropen groeien. De meeste soorten kunnen bomen van tot 30 m hoog worden. Veel soorten hebben opvallende rode bloemen.
Koralodrzew, erytryna (Erythrina L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych, występujących naturalnie oraz sadzonych jako rośliny ozdobne w krajach o klimacie tropikalnym i subtropikalnym. Nazwa pochodzi od greckiego słowa ερυθρóς (erythros) "czerwony", i związana jest ze spektakularną barwą kwiatów. Rodzaj Erytryna obejmuje około 100 gatunków[2].
Zrzucające liście lub w połowie wiecznie zielone drzewa i krzewy. Pnie i gałęzie kolczaste. Są kruche i dość często łamią się podczas burzy i wichrów. Liście złożone z 3 blaszek. Kwiaty w różnych odcieniach czerwieni lub pomarańczowe, zebrane w kwiatostany na szczytach pędów. Owocem są stożkowate strąki, po dojrzeniu czerwieniejące[3].
Chirocalyx Meisn., Corallodendron KuntzeDuchassaingia Walp., Hypaphorus Hassk., Micropteryx Walp., Tetradapa Osbeck
Jeden z rodzajów podrodziny bobowatych właściwych Faboideae w rzędzie bobowatych Fabaceae s.l.[1]. W obrębie podrodziny należy do plemienia Phaseoleae[4].
W krajach o ciepłym klimacie wiele gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne[3].
Koralodrzew, erytryna (Erythrina L.) – rodzaj roślin z rodziny bobowatych, występujących naturalnie oraz sadzonych jako rośliny ozdobne w krajach o klimacie tropikalnym i subtropikalnym. Nazwa pochodzi od greckiego słowa ερυθρóς (erythros) "czerwony", i związana jest ze spektakularną barwą kwiatów. Rodzaj Erytryna obejmuje około 100 gatunków.
Erythrina é um género de árvores da família Fabaceae (Faboideae), conhecidas como eritrinas.
Horticultural híbridas:
Erythrina é um género de árvores da família Fabaceae (Faboideae), conhecidas como eritrinas.
Korallbusksläktet (Eryhtrina) är ett släkte i familjen ärtväxter. De återfinns i tropiska och subtropiska regioner över hela världen. Många av arterna har klarröda blommor, och detta är eventuellt ursprunget till det gemensamma namnet (från grekiska ερυθρος). Men grenarna kan växa i en form som påminner om korall, vilket är en alternativ förklaring till namnet.
Inte alla arter i släktet har röda blommor; i synnerhet Etythrina sandwicensis uppvisar en mycket stor variation vad gäller blomfärg med orange, gula, laxfärgade, gröna och vita blommor hos naturligt förekommande populationer.
Släktet innehåller ungefär 130 arter, några av dem välkända som parkträd och i andra planteringar i stadsmiljö, i synnerhet i torra områden. Bland arterna återfinns:
Alla arter av korallbuskar har bönlika fröbaljor.
Korallbusksläktet (Eryhtrina) är ett släkte i familjen ärtväxter. De återfinns i tropiska och subtropiska regioner över hela världen. Många av arterna har klarröda blommor, och detta är eventuellt ursprunget till det gemensamma namnet (från grekiska ερυθρος). Men grenarna kan växa i en form som påminner om korall, vilket är en alternativ förklaring till namnet.
Inte alla arter i släktet har röda blommor; i synnerhet Etythrina sandwicensis uppvisar en mycket stor variation vad gäller blomfärg med orange, gula, laxfärgade, gröna och vita blommor hos naturligt förekommande populationer.
Chi Vông nem (danh pháp hai phần: Erythrina) là một chi thực vật có hoa thuộc họ Đậu (Fabaceae). Chi này có 130 loài. Môi trường sống tự nhiên của các loài trong chi này là vùng núi ẩm nhiệt đới và cận nhiệt đới.
Chúng là cây cao đến 30 m (98 ft).
Chi Vông nem (danh pháp hai phần: Erythrina) là một chi thực vật có hoa thuộc họ Đậu (Fabaceae). Chi này có 130 loài. Môi trường sống tự nhiên của các loài trong chi này là vùng núi ẩm nhiệt đới và cận nhiệt đới.
Chúng là cây cao đến 30 m (98 ft).
Эритри́на, или Коралловое дерево (лат. Erythrina) — род цветковых растений семейства бобовых.
Эритрины — деревья, достигающие 30 м в высоту. В роде около 130 видов, произрастающих в тропических и субтропических регионах по всему миру. Родовое название указывает на красный цвет цветков некоторых видов (греч. ερυθρóς — красный). Не у всех видов эритрин красные цветы. У эритрины гавайской они могут быть оранжевого, жёлтого, зелёного, лососевого и белого цвета. Семена представляют собой бобы, собранные в стручки, содержащие один или несколько семян. Из-за того, что семена могут переносится морем на большие расстояния, их ещё называют «морскими бобами». Листьями эритрин питаются личинки некоторых чешуекрылых, включая молей рода Endoclita и бабочек рода Hypercompe. Семенами питаются многие виды птиц, в частности чёрные дрозды.
Некоторые эритрины используются в тропиках и субтропиках, как уличные и парковые деревья, особенно в засушливых регионах. В таких странах, как Венесуэла, эти деревья используются для создания тени для какао и кофейных деревьев. В Бенгалии эритрины используются для этих же целей на плантациях Schumannianthus dichotoma. Семена некоторых видов содержат сильные алкалоиды и используются аборигенами в лечебных и других целях.
Род Эритрина включает 128 видов[2]:
Эритри́на, или Коралловое дерево (лат. Erythrina) — род цветковых растений семейства бобовых.
刺桐属（学名：Erythrina）是蝶形花科下的一个属，为乔木或灌木植物。该属共有约200种，分布于全球的热带和亚热带地区。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_IMG_2097.JPG)
-_Goya_-_Argentina_-_Foto_de_Alberto_Ferrari.jpg)
_feeding_on_Indian_Coral_Tree_at_Kolkata_I_IMG_3989.jpg)
