Kəndirotu, çatıotu (lat. Abutilon) - əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[1]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Kəndirotu, çatıotu (lat. Abutilon) - əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Abutilon és un gènere de plantes amb flor de la família de les malvàcies.
El gènere inclou plantes anuals o perennes. Algunes són males herbes.[1]
Abutilon és un gènere de plantes amb flor de la família de les malvàcies.
Mračňák (Abutilon) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi slézovité (Malvaceae). Jsou to byliny i dřeviny s nápadnými květy a jednoduchými listy s dlanitou žilnatinou, rozšířené zejména v tropech a subtropech. Do České republiky je zřídka jako plevel zavlékán mračňák Theophrastův. Některé druhy a hybridy jsou pěstovány jako okrasné rostliny, mračňák Theophrastův je v Asii pěstován pro vlákna.
Mračňáky jsou byliny, polokeře, keře nebo nevelké stromy s jednoduchými střídavými listy. Listy jsou většinou celistvé nebo výjimečně dlanitě laločnaté, řapíkaté, s dlanitou žilnatinou. Báze listů je srdčitá, na okraji jsou vroubkované nebo pilovité. Palisty jsou většinou opadavé. Květy jsou žluté nebo oranžové, řidčeji červené, často s tmavým středem, jednotlivé, v párech nebo v chudých okolících, které mohou být uspořádané ve vrcholových latách. Kalich je zvonkovitý, s 5 laloky. Kalíšek není vyvinut. Koruna je nálevkovitá až kolovitá, výjimečně trubkovitá, složená z 5 na bázi srostlých korunních lístků. Tyčinek je mnoho a jsou nahloučené na konci dlouhé trubičky vzniklé srůstem nitek. Semeník je svrchní, srostlý obvykle ze 7 až 20 plodolistů. V každém plodolistu je 2 až 9 vajíček. Čnělka je na konci rozvětvená, počet ramen odpovídá počtu plodolistů. Plod je poltivý (schizokarp), kulovitý až polokulovitý, za zralosti se rozpadající na 7 až 20 plůdků (merikarpií). Semena jsou ledvinovitá, lysá nebo lehce chlupatá.[1]
Květ mračňáku Abutilon menziesii
List a květ mračňáku Abutilon pictum
Plod mračňáku Theophrastova
Rod mračňák zahrnuje asi 200 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy se rozšířily jako plevelné rostliny v tropech celého světa.[1] V Evropě se vyskytuje jediný druh, mračňák Theophrastův (Abutilon theophrasti), rozšířený od východního Středomoří po východní Asii.[2][3] V Jižní Americe se mračňáky vyskytují zejména v sušších vnitřních údolích And.[4]
V České republice není žádný druh původní, jako málo významný plevel je do teplejších oblastí zřídka zavlékán mračňák Theophrastův (Abutilon theophrastii).[2]
Od většiny jiných podobných slézovitých rostlin se mračňák liší nepřítomností kalíšku na květech a poltivými plody, rozpadajícími se na plůdky obsahující více semen. Charakteristický je též tvar plodů.[2][4]
Některé druhy mračňáku jsou pěstovány jako okrasné rostliny, zejména Abutilon pictum.[1] V České republice se jako pokojové rostliny pěstují zejména kříženci několika vesměs jihoamerických druhů, označované většinou jako Abutilon x hybridum.[2] V tropech a subtropech se jako okrasné rostliny pěstují americké druhy Abutilon chittendenii, A. megapotamicum a A. palmeri.[6] V českých botanických zahradách se lze zřídka setkat s některými dalšími druhy, jako je Abutilon sonneratianum či A. darwinii.[7]
Mračňák Theophrastův (A. theophrasti) je v Asii pěstován pro lýko, z něhož se zhotovují hrubší tkaniny, pytle a podobně. Má využití i jako léčivá rostlina a zdroj oleje.[8][1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mračňák ve Wikimedia Commons
Mračňák (Abutilon) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi slézovité (Malvaceae). Jsou to byliny i dřeviny s nápadnými květy a jednoduchými listy s dlanitou žilnatinou, rozšířené zejména v tropech a subtropech. Do České republiky je zřídka jako plevel zavlékán mračňák Theophrastův. Některé druhy a hybridy jsou pěstovány jako okrasné rostliny, mračňák Theophrastův je v Asii pěstován pro vlákna.
Abutilon (IPA: aˈbuːtilɔn, [1]; oft wird für einige Arten der deutschsprachige Trivialname Schönmalve verwendet) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Die 150 bis 200 Arten gedeihen hauptsächlich in den Tropen bis Subtropen fast weltweit.[2] Von einigen Arten werden zahlreiche Sorten als Zierpflanzen verwendet.
Abutilon-Arten sind meist verholzende Pflanzen: Halbsträucher, Sträucher oder kleine Bäume. Die meisten Arten stammen aus Südamerika und sind immergrün; einige Arten sind in den kühleren Gebirgswäldern Chiles beheimatet und sind laubabwerfend. Die vegetativen Pflanzenteile sind behaart.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreite ist einfach, selten gelappt (Abutilon pictum) und fiedernervig mit herzförmiger Basis. Die Blattränder sind gekerbt bis gesägt. Nebenblätter fallen früh ab.
Die meist gestielten Blüten sind einzeln oder in Paaren in den Blattachseln oder in wenigblütigen Blütenständen angeordnet. Es ist kein Nebenkelch vorhanden.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig. Die fünf grünen, oft haltbaren Kelchblätter sind glockenförmig verwachsen. Die fünf meist gelben bis orangefarbenen, seltener roten (oft dunkler im Zentrum) Kronblätter sind an ihrer Basis verwachsen und bilden meist eine Glocke, selten ein Röhre (Abutilon pictum). Bei ihnen haben die herabhängenden Blüten einen aufgeblasenen Blütenkelch über einer Glocke aus fünf überlappenden Kronblättern. Bei der Unterfamilie Malvoideae sind die vielen Staubblätter zu einer den Stempel umgebenden Röhre verwachsen, der sogenannten Columna. Es sind fünf bis viele Fruchtblätter sind zu einem fünf- bis vielfächerigen Fruchtknoten verwachsen. Je Fruchtblatt sind zwei bis neun Samenanlagen vorhanden. Es sind fünf bis viele Griffeläste vorhanden.
Die bei Reife oft schwärzlichen Spaltfrüchte sind fast kugelig bis halbkugelförmig und zerfallen meist in fünf bis viele Teilfrüchte, die ein ledriges Perikarp besitzen. Die nierenförmigen Samen sind kahl oder leicht flaumig behaart.
Der Gattungsname Abutilon wurde 1754 durch Philip Miller in Gardener’s Dictionary ... Abr., 4. Auflage erstveröffentlicht. Ein Synonym für Abutilon Mill. ist Abortopetalum O.Deg. Die Gattung Abutilon gehört zur Tribus Malveae in der Unterfamilie Malvoideae innerhalb der Familie der Malvaceae.[3]
Die Gattung Abutilon umfasst 150 bis 200 Arten (Auswahl):
Nicht mehr zur Gattung Abutilon gehört seit 2012:[5]
Abutilon (IPA: aˈbuːtilɔn, ; oft wird für einige Arten der deutschsprachige Trivialname Schönmalve verwendet) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Malvengewächse (Malvaceae). Die 150 bis 200 Arten gedeihen hauptsächlich in den Tropen bis Subtropen fast weltweit. Von einigen Arten werden zahlreiche Sorten als Zierpflanzen verwendet.
Кендир куурай (Abutilon Adans) – өсүмдүктөрдүн гүлкайырлар тукумундагы чөп же бадал уруусу. 100дөй түрү негизинен тропик же субтропикте таралган, анын ичинде теофраст (A. theophrasti Medic) жана авиценна (A. avicennae Gartn.) Кендир куурайы көп кездешет. Авиценна Кендир куурайы – бир жылдык була өсүмдүк. Жапайы жана эгилме түрлөрү бар. Теофраст Кендир куурайынын сабагы түз (бийиктиги 3–4 м) жумуру, кыска, майда тикен жана капталган, өзөк тамырлуу (тамыры жерге 1 мге кирет). Жалбырагы кезектешип жайгашат. Гүлү сары, саргыч кызыл, чоң, бирден же чачы сымал топ гүлү жалбырак колтугуна чыгат. Уругу майда; 1000 уругунун салм. 14–18 г. Вегетация мезгили 100–150 күндүк Күрдүү жерде жакшы өсөт. Була алуу үчүн өстүрүлөт. Сабагында 25% була болот. Буласынан мүшөк, аркан, жип жасалат. Уругунан 16–20% май алынып, самын, олифа, сыр даярдоодо пайдаланылат. Зыянкечтери: сабак жегич көпөлөк. Илдеттери: фузариоз, боз чирик.
Кендир куурай (Abutilon Adans) – өсүмдүктөрдүн гүлкайырлар тукумундагы чөп же бадал уруусу. 100дөй түрү негизинен тропик же субтропикте таралган, анын ичинде теофраст (A. theophrasti Medic) жана авиценна (A. avicennae Gartn.) Кендир куурайы көп кездешет. Авиценна Кендир куурайы – бир жылдык була өсүмдүк. Жапайы жана эгилме түрлөрү бар. Теофраст Кендир куурайынын сабагы түз (бийиктиги 3–4 м) жумуру, кыска, майда тикен жана капталган, өзөк тамырлуу (тамыры жерге 1 мге кирет). Жалбырагы кезектешип жайгашат. Гүлү сары, саргыч кызыл, чоң, бирден же чачы сымал топ гүлү жалбырак колтугуна чыгат. Уругу майда; 1000 уругунун салм. 14–18 г. Вегетация мезгили 100–150 күндүк Күрдүү жерде жакшы өсөт. Була алуу үчүн өстүрүлөт. Сабагында 25% була болот. Буласынан мүшөк, аркан, жип жасалат. Уругунан 16–20% май алынып, самын, олифа, сыр даярдоодо пайдаланылат. Зыянкечтери: сабак жегич көпөлөк. Илдеттери: фузариоз, боз чирик.
అబూటిలాన్ (Abutilon (/[unsupported input]əˈbjuːtᵻlɒn/)[2] పుష్పించే మొక్కలలో మాల్వేసి కుటుంబానికి చెందిన ఒక పెద్ద ప్రజాతి. దీనిలో సుమారు 150 జాతుల మొక్కలు ఉన్నాయి. ఇవి పొదలు, చిన్న చెట్లుగా 1–10 మీటగ్ల ఎత్తు పెరుగుతాయి. వీటి పుష్పాలకు 5 ఆకర్షక పత్రాలు ఉంటాయి.
అబూటిలాన్ (Abutilon (/[unsupported input]əˈbjuːtᵻlɒn/) పుష్పించే మొక్కలలో మాల్వేసి కుటుంబానికి చెందిన ఒక పెద్ద ప్రజాతి. దీనిలో సుమారు 150 జాతుల మొక్కలు ఉన్నాయి. ఇవి పొదలు, చిన్న చెట్లుగా 1–10 మీటగ్ల ఎత్తు పెరుగుతాయి. వీటి పుష్పాలకు 5 ఆకర్షక పత్రాలు ఉంటాయి.
Werlaay garab la gu man a gudd fan lool. Fi mu ëppe mooy ci réewi Afrik yu tàng yi fu ci mel ni Senegaal, Muritani, Sudaã, Somali Ba sax ci réewi araab yi ak réewum Endonesi. suuf su saf-sàpp te am ban ak poto-poto lay ñore
Garab gu ndaw la. Taxawaay bi 2i met du ko weesu. Ay caram dañuy àgg it ba 2i met.
Ay doomam dees koy watt di lekk. Xob yi ak reen yi dees koy jëfëndikoo ci wàllum pàj lu ci lu mel ni biir buy daw ak mbàq gu am góom ( estoma).
Gisuñu benn loraangeem.
Tóortóoru Werlaay
Xob yi
.jpg)
Werlaay garab la gu man a gudd fan lool. Fi mu ëppe mooy ci réewi Afrik yu tàng yi fu ci mel ni Senegaal, Muritani, Sudaã, Somali Ba sax ci réewi araab yi ak réewum Endonesi. suuf su saf-sàpp te am ban ak poto-poto lay ñore
Abutilon /əˈbjuːtɪlɒn/[2] is a large genus of flowering plants in the mallow family, Malvaceae.[3] It is distributed throughout the tropics and subtropics[4] of the Americas, Africa, Asia, and Australia.[5] General common names include Indian mallow[6] and velvetleaf;[7] ornamental varieties may be known as room maple, parlor maple, or flowering maple. The genus name is an 18th-century Neo-Latin word[8] that came from the Arabic ’abū-ṭīlūn (أبو طيلون),[9] the name given by Avicenna to this or a similar genus.[10]
The type species is Abutilon theophrasti. Several species formerly placed in Abutilon, including the cultivated species and hybrids commonly known as "flowering maples", have recently (2012, 2014) been transferred to the new genus Callianthe.
Plants of this genus include herbs, shrubs, and trees.[4] They range in height from about 0.5 to 3 meters (1.5 to 10 feet).[11] The herbage is generally hairy to woolly or bristly.[12] The leaf blades are usually entire, but the occasional species has lobed leaves. They are palmately veined and have wavy or serrated edges. Flowers are solitary, paired, or borne in small inflorescences in the leaf axils or toward the branch tips. The calyx is bell-shaped with five lobes. The corolla is usually bell-shaped to wheel-shaped, with five petals joined at the bases.
The flowers of wild species are most often yellow or orange,[4] but can be red or pinkish, sometimes with a darker center. The stamens are fused into a tube lined at the mouth with anthers. Inside the tube is the branching style with head-like stigmas. The fruit is a rounded or hemispherical schizocarp with up to 20 segments, each containing a few seeds.[4][12]
There are about 200 species in the genus.[4][12]
Some abutilons are cultivated as garden plants. Several hybrids and cultivars have been developed.
Cultivars, hybrids, and species that have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit include:
Abutilons can be propagated from seed or via cuttings. A. megapoticum is grown as a house plant, but needs considerable light, including several hours of sunlight per day, and moderate temperatures of 61 to 74 °F (16 to 23 °C). The best potting medium is a loose soil rich in organic material and sand and watered when dry to the touch. The amount of watering should be reduced from November to March and the plant pruned back one third at the end of this rest period. The plant is prone to attack by scale insects. The plant is best replaced every two to three years with new specimens.[31]
Abutilon 'Kentish Belle'
.jpg)
_(8611155984).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) Abutilon /əˈbjuːtɪlɒn/ is a large genus of flowering plants in the mallow family, Malvaceae. It is distributed throughout the tropics and subtropics of the Americas, Africa, Asia, and Australia. General common names include Indian mallow and velvetleaf; ornamental varieties may be known as room maple, parlor maple, or flowering maple. The genus name is an 18th-century Neo-Latin word that came from the Arabic ’abū-ṭīlūn (أبو طيلون), the name given by Avicenna to this or a similar genus.
The type species is Abutilon theophrasti. Several species formerly placed in Abutilon, including the cultivated species and hybrids commonly known as "flowering maples", have recently (2012, 2014) been transferred to the new genus Callianthe.
Abutilo[1] (latine Abutilon) estas genro el la familio de la malvacoj de pli ol 100 specioj de arbustoj kaj unu- kaj plur-jaraj herboj el la tropikaj kaj varmaj regionoj; multaj specioj estas kultivataj por ornamo aŭ (ekz. A. theophrastii, el Ĉinio) por fibroj utiligataj por juto (el NPIV 2002).
Abutilo (latine Abutilon) estas genro el la familio de la malvacoj de pli ol 100 specioj de arbustoj kaj unu- kaj plur-jaraj herboj el la tropikaj kaj varmaj regionoj; multaj specioj estas kultivataj por ornamo aŭ (ekz. A. theophrastii, el Ĉinio) por fibroj utiligataj por juto (el NPIV 2002).
Abutilon es un gran género de plantas con flores perteneciente a la familia Malvaceae. Comprende 576 especies descritas y de estas, solo 220 aceptadas.[2][3]
El género plantas anuales, perennes de arbustos y pequeños árboles que aan 1-10 metros de altura y se encuentran en las regiones tropicales y subtropicales de todos los continentes. Las hojas son alternas, enteras o palmeadas de 3 a 4 lóbulos. Las flores con cinco pétalos son de color rojo, rosa, amarillo o blanco.
Especies de Abutilon son el alimento de las larvas de algunas especies de lepidópteros, incluyendo Pyrgus sidae (que come solo de A. avicennae) y Chionodes mariona.También atrae a los colibríes.
El género fue descrito por Gerrit Smith Miller" y publicado en The Gardeners Dictionary...Abridged...fourth edition 1754.[4] La especie tipo es Abutilon theophrasti Medik.
Abutilon es un gran género de plantas con flores perteneciente a la familia Malvaceae. Comprende 576 especies descritas y de estas, solo 220 aceptadas.
Abuutilon (Abutilon) on kassinaeriliste sugukonda kuuluv taimeperekond.
Perekonda kuulub umbes 160 liiki[1]. Perekonda kuulub nii ühe- kui mitmeaastaseid põõsaid ja väikeseid puid, mis on levinud maailma troopilistel ja lähistroopilistel aladel, peamiselt Lõuna-Ameerikas, Aafrikas ja Aasias.[1]
Eestist on leitud raudteetulnukana pärn-abuutiloni (Abutilon theophrasti), mille esmakordne leid oli 1969. aastal Tallinnast[1]. Rohttaim pärn-abuutilon on tuntud hea kiutaimena.[2] Rohke kiusisalduse tõttu (kuni 25%) on temast valmistatud nööri ning kotiriiet.[2] Jõgeva Sordikasvanduses uuriti 1938. aastal pärn-abuutiloni kui uue kiutaime kasvatamisvõimalusi ja -viise.
Toataimena kasvatatakse enamasti hübriidset värd-abuutiloni (Abutilon × hybridum), mida vahtralehti meenutavate lehtede tõttu kutsutakse ka toavahtraks.[2]
Eesti põllumajandusteadus põllumehe teenistuses. RK "Teaduslik Kirjandus", Tartu 1946
Abuutilon (Abutilon) on kassinaeriliste sugukonda kuuluv taimeperekond.
Perekonda kuulub umbes 160 liiki. Perekonda kuulub nii ühe- kui mitmeaastaseid põõsaid ja väikeseid puid, mis on levinud maailma troopilistel ja lähistroopilistel aladel, peamiselt Lõuna-Ameerikas, Aafrikas ja Aasias.
Eestist on leitud raudteetulnukana pärn-abuutiloni (Abutilon theophrasti), mille esmakordne leid oli 1969. aastal Tallinnast. Rohttaim pärn-abuutilon on tuntud hea kiutaimena. Rohke kiusisalduse tõttu (kuni 25%) on temast valmistatud nööri ning kotiriiet. Jõgeva Sordikasvanduses uuriti 1938. aastal pärn-abuutiloni kui uue kiutaime kasvatamisvõimalusi ja -viise.
Toataimena kasvatatakse enamasti hübriidset värd-abuutiloni (Abutilon × hybridum), mida vahtralehti meenutavate lehtede tõttu kutsutakse ka toavahtraks.
Auliot (Abutilon) on kasvisuku malvakasvien heimossa. Siihen kuuluu 100–216[1] trooppisilla ja lämpimillä alueilla kasvavaa lajia. Aulioiden suvussa on monia koristekasveja. Eräitä lajeja viljellään kuitukasveina Kiinassa.[2]
Auliot ovat enimmäkseen ainavihantia pensaita.[3]
Joidenkin aulioden kukat ovat riippuvia ja niissä on laajentunut verhiö ja kellomainen teriö, jossa on viisi limittäistä terälehteä. Tällaiset kukat ovat sopeutuma lintupölytykseen. Valtaosalla aulioista on kuitenkin enemmän hibiskusten kukkaa muistuttava avoin kukka. Kukan väri on useimmiten keltainen tai oranssi.[3]
Aulioiden suku on levinnyt laajalle lämpimillä alueilla, mutta enemmistö lajeista on peräisin Etelä-Amerikasta. Chilen lauhkeilla alueilla esiintyy ryhmä lajeja, joiden kukat ovat malvanvärisiä ja lehdet karisevia.[3]
Pohjoismaissa ja Suomessa tavataan luonnonvaraisena yksi auliolaji, kelta-aulio (Abutilon theophrasti). Se on harvinainen Kaakkois-Euroopasta ja Aasiasta kotoisin oleva satunnaistulokaskasvi.[4]
Useita auliolajeja käytetään huonekasveina:[5]
Auliot viihtyvät hyvin vettä läpäisevässä mullassa aurinkoisessa tai puolivarjoisessa paikassa. Multa ei saa päästä kokonaan kuivumaan. Kasveja voi lisätä pistokkaista.[3]
Auliot (Abutilon) on kasvisuku malvakasvien heimossa. Siihen kuuluu 100–216 trooppisilla ja lämpimillä alueilla kasvavaa lajia. Aulioiden suvussa on monia koristekasveja. Eräitä lajeja viljellään kuitukasveina Kiinassa.
Abutilon est un genre botanique originaire des régions tropicales humides. Il regroupe environ 150 espèces de plantes annuelles ou vivaces appartenant à la famille des Malvacées.
Abutilon est un genre botanique originaire des régions tropicales humides. Il regroupe environ 150 espèces de plantes annuelles ou vivaces appartenant à la famille des Malvacées.
Abutilon é un gran xénero de plantas dicotiledóneas orixinarias de rexións tropicais e subtropicais húmidas da familia Malvaceae, agrupa a 576 especies diferentes, mais destas só 220 son aceptadas.
Abutilon é un gran xénero de plantas dicotiledóneas orixinarias de rexións tropicais e subtropicais húmidas da familia Malvaceae, agrupa a 576 especies diferentes, mais destas só 220 son aceptadas.
Mračnjak (žuti sljez, veliki sljez; lat. Abutilon), bilji rod zimzelenih, poluzimzelenih ili listopadnih grmova, trajnica i jednogodišnjeg raslinja iz porodice sljezovki (Malvaceae). Prema nekim navodima postoji preko 160 vrsta[1], a po drugima preko 200 vrsta[2]. Raširen je po suptropskim i tropskim predjelima Amerike, Afrike, Azije i Australije. Najviši predstavnici roda narastu do 3 metra visine (10 stopa). Jedini predstavnik u Hrvatskoj je teofrastov mračnjak (Abutilon theophrasti).
Tri havajske vrste mračnjaka su kritično ugrožene, A. eremitopetalum sa otoka Lānaʻi na Hawaiima, A. menziesii lokalno poznata kao Koʻoloaʻula također na Havajima i A. sandwicense sa otoka Oʻahu.
Mračnjak (žuti sljez, veliki sljez; lat. Abutilon), bilji rod zimzelenih, poluzimzelenih ili listopadnih grmova, trajnica i jednogodišnjeg raslinja iz porodice sljezovki (Malvaceae). Prema nekim navodima postoji preko 160 vrsta, a po drugima preko 200 vrsta. Raširen je po suptropskim i tropskim predjelima Amerike, Afrike, Azije i Australije. Najviši predstavnici roda narastu do 3 metra visine (10 stopa). Jedini predstavnik u Hrvatskoj je teofrastov mračnjak (Abutilon theophrasti).
Tri havajske vrste mračnjaka su kritično ugrožene, A. eremitopetalum sa otoka Lānaʻi na Hawaiima, A. menziesii lokalno poznata kao Koʻoloaʻula također na Havajima i A. sandwicense sa otoka Oʻahu.
Abutilon Mill. è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Malvacee[1], diffuso nelle regioni calde di entrambi gli emisferi.
Pianta annuale con fusto alto da 30– 150 cm, le foglie possono essere lunghe fino a 15–20 cm.
In Italia la possiamo trovare in: Piemonte, Lombardia, Veneto, Friuli-Venezia Giulia, Liguria, Emilia-Romagna, Toscana, Lazio, Campania e Sicilia. Questa pianta è considerata infestante delle culture a ciclo primaverile ed estivo e deve la sua espansione all'enorme quantità di semi prodotti. I suoi habitat sono i terreni umidi ed incolti, gli orti e i campi coltivati.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Alcune specie spontanee nei paesi caldi e in particolare in Asia hanno anche un interesse agrario quali piante fornitrici di fibre tessili. Infatti con il nome di fibre di Abutilon sono noti alcuni prodotti simili alla juta ottenuti per macerazione della corteccia.
La specie Abutilon theophrasti ha proprietà emollienti, antinfiammatorie, diuretiche ed antisettiche. Le radici, le foglie ed il fusto vengono usate per l'alto contenuto di mucillagine, per lenire le mucose del sistema respiratorio ed urinario, produce effetti calmanti anche su ferite ed ulcere. I semi hanno potere lassativo.
Abutilon Mill. è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Malvacee, diffuso nelle regioni calde di entrambi gli emisferi.
Galenis (lot. Abutilon, angl. Mallow, vok. Zimmerahorn) – dedešvinių (Malvaceae) šeimos augalų gentis, kurioje yra apie 150 rūšių, paplitusių tropikų ir subtropikų srityse. Genties pavadinimas sudarytas iš graikiškų žodžių: a – ne, bous – jautis ir tilos – viduriavimas; augalas naudojamas nuo viduriavimo. Tai žoliniai augalai arba krūmai. Jų žiedai išauga lapų pažastyse.
Lietuvoje gana dažnai patalpose auginamas hibridinis galenis (Abutilon x hybridum) ir labai retas pluoštinis galenis (Abutilon theophrasti).
Abutilon is de botanische naam van een geslacht uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae).
Het geslacht bevat circa 150 soorten groenblijvende planten.
Deze planten komen voornamelijk voor in de tropische en subtropische gebieden in Midden- en Zuid-Amerika. Verder komen de soorten ook voor in Afrika, Zuid- en Oost-Europa, in grote delen van Azië en in Australië.[1] Volgens de 23e druk van de Flora van Heukels komt het Fluweelblad (Abutilon theophrasti Medik) in Nederland voor.
Het zijn niet-winterharde, groenblijvende, kruidachtige struiken of kleine bomen met min of meer overhangende, dunne twijgen. De bladeren zijn meestal handvormig en bij een aantal soorten bont, als gevolg van een virusaantasting. De bloemen zijn klokvormige, opvallende en worden wit, geel, oranje en/of rood van kleur met soms contrasterende aders in donkerder kleuren.
Abutilon 'Patricia'
Abutilon 'Patricia'
Abutilon ×hybridum 'Moonchimes' bloem
Abutilon ×hybridum 'Moonchimes' bladeren
... · Abelmoschus · Abroma · Abutilon · Acaulimalva · Acropogon · Akrosida · Allosidastrum · Allowissadula · Apeiba · Ayenia · Bakeridesia · Adansonia (Baobab) · Alcea · Althaea (Heemst) · Anisodontea · Anoda · Argyrodendron · Bastardia · Berrya · Bombax · Brachychiton · Brownlowia · Burretiodendron · Byttneria · Callirhoe · Carpodiptera · Cavanillesia · Ceiba · Chiranthodendron · (Chorisia) · Cola · Colona · Commersonia · Corchorus · Craigia · Cristaria · Cullenia · Diplodiscus · Dombeya · Duboscia · Durio · Entelea · Eremalche · Eriolaena · Eriotheca · Firmiana · Franciscodendron · Fremontodendron · Fuertesimalva · Glyphaea · Gossypium (Katoenplant) · Grewia · Guichenotia · Gynatrix · Gyranthera · Hampea · Hannafordia · Helicteres · Heliocarpus · Herissantia · Heritiera · Hermannia · Hibiscadelphus · Hibiscus · Hildegardia · Hoheria · Horsfordia · Howittia · Huberodendron · Iliamna · Keraudrenia · Kleinhovia · Kokia · Kosteletzkya · Kostermansia · Kydia · Lagunaria · Lasiopetalum · Lavatera · Lawrencia · Lebronnecia · Luehea · Lysiosepalum · Macrostelia · Malacothamnus · Malope · Malva (Kaasjeskruid) · Malvaviscus · Malvella · Matisia · Megistostegium · Melhania · Melochia · Microcos · Nayariophyton · Nesogordonia · Ochroma · Pachira · Palaua · Pavonia · Pentace · Pentaplaris · Phragmotheca · Phymosia · Pseudobombax · Pterospermum · Pterygota · Quararibea · Radyera · Reevesia · Rhodognaphalon · Robinsonella · Rulingia · Scaphium · Scaphopetalum · Schoutenia · Scleronema · Senra · Sida · Sidalcea · Sparrmannia · Sphaeralcea · Sterculia · Symphyochlamys · Talipariti · Theobroma · Thespesia · Thomasia · Tilia (Linde) · Triplochiton · Triumfetta · Trochetia · Trochetiopsis · Urena · Waltheria · Wercklea · Wissadula · ...
Abutilon is de botanische naam van een geslacht uit de kaasjeskruidfamilie (Malvaceae).
Het geslacht bevat circa 150 soorten groenblijvende planten.
Deze planten komen voornamelijk voor in de tropische en subtropische gebieden in Midden- en Zuid-Amerika. Verder komen de soorten ook voor in Afrika, Zuid- en Oost-Europa, in grote delen van Azië en in Australië. Volgens de 23e druk van de Flora van Heukels komt het Fluweelblad (Abutilon theophrasti Medik) in Nederland voor.
Het zijn niet-winterharde, groenblijvende, kruidachtige struiken of kleine bomen met min of meer overhangende, dunne twijgen. De bladeren zijn meestal handvormig en bij een aantal soorten bont, als gevolg van een virusaantasting. De bloemen zijn klokvormige, opvallende en worden wit, geel, oranje en/of rood van kleur met soms contrasterende aders in donkerder kleuren.
Zaślaz (Abutilon Mill.) – rodzaj roślin z rodziny ślazowatych. Według niektórych ujęć taksonomicznych należy do niego około 100 gatunków[2]. Są szeroko rozprzestrzenione na obszarach o ciepłym klimacie, większość jednak gatunków pochodzi z Ameryki Południowej[2]. Gatunkiem typowym jest Abutilon theophrasti Medik[3].
Krzewy, zazwyczaj wiecznie zielone. U większości gatunków kwiaty są szeroko rozwarte, u niektórych gatunków zwisające na szypułkach, z rozdętym kielichem, przystosowane do zapylania przez kolibry. U większości gatunków kolor kwiatów jest żółty lub pomarańczowy.
Abortopetalum O. Deg.
Należy do plemienia Malveae, podrodziny Malvoideae, rodziny ślazowatych Malvaceae, rzędu ślazowców, kladu różowych (rosids) w obrębie okrytonasiennych (Magnoliophyta )[1][5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Malvanae Takht., rząd ślazowce (Malvales Dumort.), podrząd Malvineae Rchb., rodzina ślazowate (Malvaceae Juss.), podplemię Abutilinae A. Gray, rodzaj zaślaz (Abutilon Mill.)[6]
Zaślaz (Abutilon Mill.) – rodzaj roślin z rodziny ślazowatych. Według niektórych ujęć taksonomicznych należy do niego około 100 gatunków. Są szeroko rozprzestrzenione na obszarach o ciepłym klimacie, większość jednak gatunków pochodzi z Ameryki Południowej. Gatunkiem typowym jest Abutilon theophrasti Medik.
Abutilon é um género botânico pertencente à família das Malváceas, onde se agrupam cerca de 150 espécies de plantas de folha perene. O género engloba plantas anuais, plantas perenes, arbustos, e árvores de 1 até 10 metros, aproximadamente, que podem ser encontradas em áreas tropicais e subtropicais de todos os continentes.[1]
As espécies deste género são comummente conhecidas como abutilhões.[2]
O nome genérico, Abutilon, trata-se de uma latinização do substantivo árabe abū ṭīlūn (أَبُو طِيلُون ) que significa «malva indiana».[3]
As suas flores têm cinco pétalas que podem ser de cor vermelha, cor-de-rosa, laranja, amarela ou branca. Alguns representantes arbustivos fornecem fibras têxteis.
Abutilon é um género botânico pertencente à família das Malváceas, onde se agrupam cerca de 150 espécies de plantas de folha perene. O género engloba plantas anuais, plantas perenes, arbustos, e árvores de 1 até 10 metros, aproximadamente, que podem ser encontradas em áreas tropicais e subtropicais de todos os continentes.
As espécies deste género são comummente conhecidas como abutilhões.
Klockmalvasläktet (Abutilon)[1][2] är ett släkte i familjen malvaväxter med 150 arter. De flesta arterna är tropiska eller subtropiska. Några arter odlas som krukväxter i Sverige.
Släktet består av fleråriga örter, buskar eller små träd (upp till mer än meterhöga) täckta av stjärnhår. Bladen är flikiga. Blommorna kommer i bladvecken eller är toppställda, ensamma eller i klasar. De har gula till orangegula, rosa eller vita kronblad som är sammanväxt vid basen. Ytterfoder saknas. Fodret är fem-flikigt.
Wikimedia Commons har media som rör Abutilon.
Wikispecies har information om Abutilon.
Klockmalvasläktet (Abutilon) är ett släkte i familjen malvaväxter med 150 arter. De flesta arterna är tropiska eller subtropiska. Några arter odlas som krukväxter i Sverige.
Släktet består av fleråriga örter, buskar eller små träd (upp till mer än meterhöga) täckta av stjärnhår. Bladen är flikiga. Blommorna kommer i bladvecken eller är toppställda, ensamma eller i klasar. De har gula till orangegula, rosa eller vita kronblad som är sammanväxt vid basen. Ytterfoder saknas. Fodret är fem-flikigt.
Güzelhatmi, ebegümecigiller (Malvaceae) familyasından Abutilon cinsini oluşturan anavatanı Batı Avustralya olan bir bitki cinsi.
Çok nadirdir. Yıl boyunca çiçeklidir. Yazı dışarda aydınlık ya da yarı gölge bir yerde geçirebilir. Sonbahardan itibaren içeri alınmalı, kışı ise aydınlık fakat daha serin bir yerde geçirmelidir. İlkbahar başından yaz sonuna kadar bol sulanıp, haftada iki kez besin verilmelidir. İlkbaharda budanıp yeni saksıya alınmalıdır.
İlkbaharda yeşil dalları ya da ağustosta odunsu dallarından köklendirilerek üretilir.
Çiçek ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. 
İki çenekliler ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Трав'янисті рослини, кущі, рідко дерева.
Відомо понад 200 видів, поширених у тропіках і субтропіках обох півкуль. В Україні (в Лісостепу і Степу), — один дикорослий вид — абутилон Теофраста або канатник (Abutilon theophrasti). Іноді його культивують як волокнисту рослину. Деякі види абутилону вирощуються як декоративні.
.jpg){kind=small}
Це незавершена стаття про Мальвові.Chi Cối xay (danh pháp: Abutilon) là chi lớn chứa khoảng 150 loài cây thường xanh lá rộng thuộc họ Cẩm quỳ. Chi Cối xay gồm các loài cây hàng năm, cây lâu năm, cây bụi, cây gỗ nhỏ, cao từ 1 m đến 10 m, phân bố tại các vùng nhiệt đới và cận nhiệt đới trên tất cả các lục địa.
Tên Latin của chi này có nguồn gốc từ tiếng Ả Rập أبو طيلون = Abu Tilon.[2]
Abutilon hirtum
Hoa của A. megapotamicum
Hoa A. menziesii
Cây trồng có tên tiếng Anh "Bella Red Flowering Maple"
_in_Hyderabad_W_IMG_5692.jpg)
|coauthors= bị phản đối (trợ giúp)
Chi Cối xay (danh pháp: Abutilon) là chi lớn chứa khoảng 150 loài cây thường xanh lá rộng thuộc họ Cẩm quỳ. Chi Cối xay gồm các loài cây hàng năm, cây lâu năm, cây bụi, cây gỗ nhỏ, cao từ 1 m đến 10 m, phân bố tại các vùng nhiệt đới và cận nhiệt đới trên tất cả các lục địa.
Tên Latin của chi này có nguồn gốc từ tiếng Ả Rập أبو طيلون = Abu Tilon.
Abutilon Mill., 1754
Синонимы
Кана́тник[3], или Абути́лон (лат. Abutílon) — род вечнозелёных однолетних и многолетних трав, полукустарников, кустарников, иногда небольших деревьев семейства Мальвовые (Malvaceae), в котором насчитывается более 200 видов, в том числе более 10 эндемичных видов, произрастающих на Гавайских островах, а также в Индии и Китае. Виды этого рода произрастают в тропиках и субтропиках Южной Америки, Африки, Австралии, Индии и Китая.
Около 10 видов канатника, происходящих из Южной Америки, преимущественно с территории Бразилии, культивируются как декоративные. Отдельные виды используются для получения растительного волокна. В сухих стеблях Канатник Теофраста содержится до 25 % волокна, используемого для выработки пряжи, из которой изготовляют мешковину, шпагат, верёвки и др. Родина и древний центр культуры канатника — Китай, где его возделывают, как сельскохозяйственную культуру.
На территории России встречается Канатник Теофраста, растущий во многих регионах Евразии; этот вид находит применение как волокнистое (лубяное) растение.
Декоративные разновидности, культивируемые цветоводами, известны под собирательным названием «Комнатный клён». Многие сорта и гибриды выращиваются цветоводами как комнатные растения.
Abutilon Bella Vanila
Abutilon Bella Apricot Shade
Abutilon 'Appleblossom'
Абутилон 'Злата'. Селекция Цепковой Т.
Абутилон 'Альбертино'. Селекция Цепковой Т.
Цветки декоративных абутилонов имеют разнообразные формы: колокольчик, широкораскрытый колокольчик, воронковидные и колесовидные. Цветочные почки образуются на новых побегах, расположены в пазухах листьев. Листья очередные черешковые длиной от 4 до 10 см, различной формы: яйцевидные, трехлопастные, реже пятилопастные, с городчатым краем.
По информации базы данных The Plant List, род включает 216 видов[4], некоторые из них:
Кана́тник, или Абути́лон (лат. Abutílon) — род вечнозелёных однолетних и многолетних трав, полукустарников, кустарников, иногда небольших деревьев семейства Мальвовые (Malvaceae), в котором насчитывается более 200 видов, в том числе более 10 эндемичных видов, произрастающих на Гавайских островах, а также в Индии и Китае. Виды этого рода произрастают в тропиках и субтропиках Южной Америки, Африки, Австралии, Индии и Китая.
苘麻属（学名：Abutilon）是锦葵科下的一个属，为草本或灌木植物。该属共有约150种，分布于热带和亚热带地区。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
アブチロン属（-ぞく）とはアオイ科の属の一つ。和名はイチビ属。学名Abutilon。熱帯から亜熱帯に100種程度が分布する。総称してショウジョウカ（猩猩花）と呼ばれることがある。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 アブチロン属（-ぞく）とはアオイ科の属の一つ。和名はイチビ属。学名Abutilon。熱帯から亜熱帯に100種程度が分布する。総称してショウジョウカ（猩猩花）と呼ばれることがある。
_in_Hyderabad_W_IMG_5692.jpg)
