Pláštěnci (Tunicata, Urochordata) je podkmen mořských strunatců. Hlavní vývojové znaky strunatců (pevná struna hřbetní a nervová trubice) jsou vyvinuty pouze u larev (s výjimkou vršenek). Tělo většiny dospělých obklopuje tuhý rosolovitý plášť (tunica), tvořený polysacharidem tunicinem. Pláštěnci žijí především přisedlým životem v koloniích.
Oplozené vajíčko pláštěnců je již před prvním dělením rozfragmentováno na části, z nichž se později vyvinou jednotlivé tkáně. Nejprve dochází k rýhování (dělení vajíčka), které je bilaterálního holoblastického typu. Na konci rýhování je tedy již dvoustranně symetrický zárodek. Ve stadiu 32 buněk vzniká uvnitř malá dutina – blastocoel – a poté začíná gastrulace. Ta probíhá tak, že nejprve se do dutiny vchlípí endoderm, vzniklá dutina (blastoporus) je obklopena rty z mezodermu. Tyto rty se ve druhé fázi sklouznou po vnitřním povrchu endodermálních buněk a usídlí se uvnitř. Výsledné embryo (gastrula) se začne podél předozadní osy prodlužovat. Následně vznikají první základy orgánů, jako je nervová trubice a chorda dorsalis. Vzniká postupně larva („pulec“).[1]
Larva pláštěnců je sice velká pouhých několik milimetrů a v mořském planktonu zcela zapadne, je pro vědce velmi cenná. Nese totiž řadu typických znaků strunatců. Připomíná pulce. Má ocasní chordu, nervovou trubici, kompletní trávicí soustavu, děrovaný hltan, endostyl, srdce a příslušné cévy, ale i jednoduchý „mozek“ a oči.[2]
Tyto znaky však do velké míry u dospělce nejsou patrné (výjimkou jsou však dospělé vršenky). Obvykle dojde k tzv. ontogenetické regresi, kdy např. zakrňuje nervová soustava a chorda, naopak začne velice růst hltan. Larva ztrácí ocas a přisedá na povrch mořského dna.[2]
Pláštěnci žijí buď samostatně, nebo v koloniích dosahujících velikosti až několik metrů. Velikost jednoho jedince může být někdy méně než milimetr, jindy však i 60 cm.[3] Pokožka je jednovrstevná a vylučuje zmíněný plášť (tuniku). Ač patří mezi strunatce, jejich struna hřbetní je většinou pouze u larev, a to v ocasní svalnaté části těla.[2]
Jsou to zpravidla hermafrodité s nepárovými pohlavními orgány. Pohlavně se množí larvální stádia. K nepohlavnímu množení dochází pučením, častá tvorba kolonií. Někdy dochází k rodozměně (metagenezi), při níž se oba způsoby střídají. Larva pláštěnců je nebarevná a vyvinutá. Po dosáhnutí dospělosti přisedne a následně je barevná a primitivnější.
Pláštěnci se dělí na tři třídy.[4]
Sumky žijí přisedlým životem především ve velmi studených vodách. Larva se tělem velmi podobá pulci a žije asi 2 až 3 dny. Dospělec měří zhruba 0,5 cm, žije průměrně rok a je primitivnější než larva.
Salpy mají červenou nebo oranžovou barvu. Žijí v koloniích, které se vznášejí mořem, nebo přisedle. Jsou menší než 20 cm. Pohybují se pomocí protékání a pumpují vodu podobně jako medúzy. Bývají částí planktonu. Na rozdíl od sumek je v jejich pohlavním cyklu přítomna rodozměna.
Nejvyspělejší z pláštěnců jsou vršenky. Jako jediní mají hřbetní strunu zachovanou po celý život. Žijí u hladiny, jelikož k životu potřebují světlo a živí se řasami, které se zde nacházejí. Vyskytují se ve všech oceánech a mají takzvané sítko, kterým filtrují potravu. Když se toto sítko zanese, vršenky se z něj svléknou. Jejich schránku tvoří vápník a bílkovina.
Obrázky, zvuky či videa k tématu pláštěnci ve Wikimedia Commons
Pláštěnci (Tunicata, Urochordata) je podkmen mořských strunatců. Hlavní vývojové znaky strunatců (pevná struna hřbetní a nervová trubice) jsou vyvinuty pouze u larev (s výjimkou vršenek). Tělo většiny dospělých obklopuje tuhý rosolovitý plášť (tunica), tvořený polysacharidem tunicinem. Pláštěnci žijí především přisedlým životem v koloniích.
