Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) je jedovatá vřeckovýtrusná houba z čeledi paličkovicovité, která tvoří podhoubí (mycelium) v semeníku lipnicovitých rostlin a mění ho v tmavý tvrdý útvar (sklerocium), tzv. námel. Sklerocia obsahují farmaceuticky využitelné alkaloidy. Může být také původcem onemocnění zvaného ergotismus.
Paličkovice nachová si vysloužila velké množství lidových názvů. Často bývá označována jako námel, černidlo, svaté žito, svatý oheň nebo oheň svatého Antonína.
Tato vřeckovýtrusná cizopasná houba vytváří stopkovité paličkovité útvary (stromata) s četným množstvím plodniček. Stroma je tvořeno sterilní stopkovitou částí a fertilní kulovitou fialově zbarvenou částí. Ve stromatu jsou zanořeny kyjovitě rozšířené plodnice (perithecia), které ústí na povrch úzkými otvory. Uvnitř perithecií se nachází výtrusorodá vrstva tvořená vřecky (asci) a vrstva neplodných podpůrných vláken. V každém vřecku se nachází osm jednobuněčných nitkovitých výtrusů (askospor), které zde vznikají meiotickým a následným mitotickým dělením. Semeníky napadené rostliny se transformují zbytněním pletiv do struktury tmavě fialového až černého útvaru zvaného sklerocium. Sklerocia představují v životním cyklu paličkovice trvalé (rigidní) stadium, v němž houba setrvává po dobu nepříznivých podmínek.
Paličkovice cizopasí především v mladých semenících žita, ale i ječmene, pšenice a dalších druhů trav.
K primární infekci dochází v období květu - koncem jara až začátkem léta. Askospory se zachytí na bliznách pestíků a vyklíčí v hyfy. Hyfy prorůstají do semeníku a rozrůstají se v něm v husté mycelium. Uvnitř mycelia se zakládají drobné komůrky vystlané konidiofory, které produkují nepohlavní konidie. Odškrcené konidie jsou vylučovány na povrch semeníku s kapičkami sladké šťávy (medovice), která je silným lákadlem pro hmyz.
Hmyz tak přenáší konidie hojně obsažené ve šťávě na další květy a stává se původcem sekundární infekce. Prorůstající houbová vlákna postupně mění samotný semeník ve sklerocium. Sklerocium se odděluje od hostitelské rostliny a zimu přečkává na povrchu půdy nebo v ní. V následujícím roce na jaře z něj opět vyrůstají hlavičkovitá stromata. Uvnitř fertilní části stromat se vytváří drobné dutinky, do nichž pronikají hyfy diferencované v pohlavní orgány - samičí askogon a samčí antheridium. Přiložením antheridia k askogonu dojde k plazmogamii s následným dělením jader. Vznikají askogenní hyfy na jejichž koncích se vytváří vřecka. Vřecka obsahují askospory, které celý cyklus započnou znovu.
Jedná se o kosmopolitní houbu, která je hojně rozšířená hlavně v Evropě. Dobře se množí v teplém a vlhkém prostředí.
V současnosti se námel pěstuje jen na uměle infikovaných a speciálně upravených žitných porostech. Podle nejnovějších technologií kultivace lze pěstovat námel také v laboratorních podmínkách na živných médiích. Takto vyšlechtěné kmeny paličkovice produkují jednotlivé alkaloidy nebo jejich směs ve výhodném poměru. Pěstování námele na očkovaných kulturách žita započalo ve 30. letech 20. století ve Švýcarsku. Hlavními producenty námelových alkaloidů jsou dnes kromě Švýcarska také Německo, Itálie a Česko.
Sklerocium je zdrojem velkého množství alkaloidů. V námelu se jich objevuje více než čtyřicet. Jejich zastoupení se liší v závislosti na lokalitě pěstování. Jedná se o alkaloidy dvou strukturních typů – derivátu kyseliny lysergové (jednoduchých amidů a peptidových alkaloidů především ergotaminové, ergotoxinové a ergostinové řady) a klavinových alkaloidů. Přítomny jsou i další látky, jako například acetylcholin, aminy, oleje a barviva (sklererythrin, ergochrysin, ergoflavin).
V České republice je v důsledku dodržování zásad správné zemědělské praxe nařízených Ministerstvem zemědělství ČR možnost nákazy ergotismem minimální. Nákaza však není zcela vyloučena při hrubém porušení zemědělské a technologické praxe v pěstování a následném zpracování obilovin. Jisté riziko představují také obilné výrobky produkované zeměmi, jejichž zemědělství a jeho kontrola se nachází na nedostatečné úrovni. Námelové alkaloidy jsou termolabilní a vlivem pečení či jiné tepelné úpravy dochází k jejich redukci o 50–86 %.
V léčebných dávkách působí na nervová zakončení a hladké svaly krevních cév, čímž získávají schopnost zastavovat krvácení (např. poporodní krvácení). Mimo to vyvolávají i stahy děložního svalstva. Při těžké otravě zapříčiňují silné křeče, zvracení, bolesti hlavy, pomatenost a dokonce i smrt.
Námelové alkaloidy našly uplatnění především v lékařství. Hojně se využívají v gynekologii, porodnictví a interním lékařství. Jsou také výchozí látkou pro výrobu LSD, které se využívá v psychiatrii nebo v konečné fázi léčby rakoviny.[zdroj?]
Už ve starověku, v řeckém chrámu v Eleusis poblíž Athén, kde se konaly mystické obřady, našel námel své uplatnění. Eleusinská mystéria byla spojena s kultem bohyně úrody a plodnosti Démétér. Součástí těchto obřadů bylo zasvěcení, jehož zakončením bylo popíjení rituálního nápoje zvaného kykeón. Tvořila ho směs vody, ječmene a koření. Účastnící po vypití tohoto blahodárného nápoje pociťovali nezapomenutelné fyzické i mystické prožitky doprovázené tělesným třesem a závratěmi způsobené intoxikací alkaloidy.
Až s nástupem křesťanství došlo v Evropě k rozsáhlejšímu pěstování žita. Především na venkově se v důsledku požívání mouky znečištěné námelem značně rozšířily otravy. Tyto otravy si ve středověku vyžádaly tisíce obětí a postupem času vyvrcholily v epidemie. Z této doby jsou popsány dva typy onemocnění. Jedná se o konvulzivní formu (ergotismus convulsivus), objevující se častěji v severovýchodní Evropě, a sněť (ergotismus gangraenosus), která byla častější v jihozápadní Evropě. Onemocnění gangrenózní formou ergotismu bylo pokládáno za boží trest a označováno jako Ignis sancti Antonii neboli oheň sv. Antonína.
Příčinu těchto epidemií objasnil francouzský lékař Louis Thuillier v roce 1676. V době středověku mlynáři často rozdělovali mouku pro bohatší zákazníky a pro chudinu. Mouka pro chudinu běžně obsahovala 6–10 % námele. V dnešní době jsou pro zdraví škodlivá stanovena 0,2 % námele. Objevem příčiny epidemií se zvýšila kontrola mouky ve mlýnech a počty otrav se začaly snižovat.
Obrázky, zvuky či videa k tématu paličkovice nachová ve Wikimedia Commons
Galerie paličkovice nachová ve Wikimedia CommonsPaličkovice nachová (Claviceps purpurea) je jedovatá vřeckovýtrusná houba z čeledi paličkovicovité, která tvoří podhoubí (mycelium) v semeníku lipnicovitých rostlin a mění ho v tmavý tvrdý útvar (sklerocium), tzv. námel. Sklerocia obsahují farmaceuticky využitelné alkaloidy. Může být také původcem onemocnění zvaného ergotismus.
