Turpəng(lat. Barbaréa) — kələmçiçəyikimilər(Brassicaceae) fəsiləsinin ot cinsinə aid bitki növü.
Turpəng toxumlarında 33-42% yarımquruyan yağ (yod ədədi 110-111) vardır. Bu yağ xüsusiyyətlərinə görə raps yağına yaxındır. Amma tərkibindəki eruk turşusu onun qidalılıq dəyərini azaldır. Qida məqsədi ilə saflaşdırılmış yağı və ya tərkibində eruk turşusu az olan sortlardan alınan yağlar istifadə edilir. Belə yağlar yüksək dad keyfiyyətinə malik olurlar. Turpəng yağı sənayenin müxtəlif sahələrində texniki məqsədlər üçün istifadə edilir. Ondan sabunbişirmədə, lak - boyaq sahəsində metallurgiyada və başqa sahələrdə istifadə olunur.
Jmıxın tərkibində 40 % -ə qədər tam keyfiyyətli zülal vardır ki, bu da heyvandarlıqda yaxşı konsentrat yem kimi istifadə olunur. Bujmıxla heyvanları kiçik dozalarda yemləyirlər. Çünki, onun tərkibində heyvan orqanizmi üçün zərərli olan qlükozidlər vardır. Yem məqsədi ilə turpəngin yaşıl kütləsi istifadə edilir. Yaxşı balverən bitkidir. Toxumu asan töküldüyünə görə tarlada çoxlu cücərtilər əmələ gətirir. Ona görə də yaxşı sələf bitkisi hesab olunur. Lakin alaqlara qarşı yüksək və müasir aqrotexniki qaydalarla mübarizə aparılarsa turpəng yazlıq tarla bitkiləri üçün sələf ola bilər.[1]
Turpəng bütün yer kürəsində yayılmış alaq bitkisi formasından mədəni hala keçirilmişdir. Turpəng Əfqanıstanda, Pakistanda, qərbi Çində, İranda və Türkiyədə qədimdən məlum idi. Rusiyada turpəngi XIX əsrdə səpməyə başlamışlar. Hazırda onu Ukraynada, Zaqafqaziyada və bir neçə başqa regionlarda becərirlər.
Onu Sibirdə,Qazaxıstanda, Belorusda və Rusiyanın Şimal hissəsində də becərmək olar. Turpəngin orta toxum məhsuldarlığı 1,2-1,8 ton/ha, toxumçuluq təsərrüfatlarında isə 2,0-2,5 ton/ha-dır.[1]
Turpəng(lat. Barbaréa) — kələmçiçəyikimilər(Brassicaceae) fəsiləsinin ot cinsinə aid bitki növü.
Barbarea és un gènere de plantes amb flors de la família brassicàcia. Consta d'unes 22 espècies i el gènere és originari de les regions de clima temperat de l'hemisferi nord. La major diversitat d'espècies es troba al sud d'Europa i sud-oest d'Àsia. (
Són plantes herbàcies petites bienals o perennes tenen fulles de color verd fosc i profundament lobulades, les flors són grogues amb quatre pètals.
Als Països catalans es presenten com autòctones:[1]Barbarea vulgaris (herba de Santa bàrbara), Barbarea intermedia i Barbarea verna
Les fulles són comestibles crues.
Barbarea és un gènere de plantes amb flors de la família brassicàcia. Consta d'unes 22 espècies i el gènere és originari de les regions de clima temperat de l'hemisferi nord. La major diversitat d'espècies es troba al sud d'Europa i sud-oest d'Àsia. (
Són plantes herbàcies petites bienals o perennes tenen fulles de color verd fosc i profundament lobulades, les flors són grogues amb quatre pètals.
Als Països catalans es presenten com autòctones:Barbarea vulgaris (herba de Santa bàrbara), Barbarea intermedia i Barbarea verna
Barborka (Barbarea) je rod většinou žlutě kvetoucích, převážně plevelných rostlin z čeledě brukvovitých.
Tato volně rostoucí rostlina, mnohde považována za nezajímavý plevel, je hojně rozšířena v mírném podnebném pásu hlavně po Severní polokouli, převážně v Evropě a Severní Americe, již méně v Asi. Sporadicky se ve stejném klimatu vyskytuje v jižní Africe a jižní Austrálii včetně Nového Zélandu.[1]
Jsou to byliny s hranatými nebo poléhavými lodyhami, občas chlupatými, dosahují u některých druhů výšky až 50 cm. Jsou dvouleté nebo trvalky, jen výjimečně jednoleté. Přízemní listová růžice mívá řapíkaté listy lichozpeřené s lalokovými lístky nebo peřenosečné lyrovité, jen zřídka bývají nedělené. Listy vyrůstající z lodyh bývají s řapíkem nebo přisedlé, ouškaté, celé, zubaté, lichozpeřené, peřenoklané nebo peřenosečné. Horní lodyžní listy bývají podlouhlé, mnohdy zvlněné, laločné nebo jsou zubaté.
Květenství jsou hroznovitá, často bez listenů, s hranatou lodyhou. Čtyřčetné oboupohlavné květy mají podlouhlé nebo obkopinaté kališní lístky, které jsou někdy vytrvalé. Korunní lístky jsou žluté nebo světle žluté, výjimečně krémově bílé, nehtovité nebo obkopinaté. Květ má 6 tyčinek s podlouhlými prašníky, patyčinky nebývají. Z květního lůžka vystupují 4 nektarové žlázy. Svrchní semeník s jednou čnělkou, někdy lalokovitou, je rozdělen blanitou přepážkou, obsahuje 10 až 40 vajíček. Chromozómové číslo: 2n=16.
Plody jsou pukající šešule s chlopněmi, většinou jsou narostlé na vztyčených stoncích. Drobná, někdy okřídlená semena jsou sestavena v jedné nebo dvou řadách. Barborka se rozmnožuje semeny nebo kořenovými oddenky. Vyhovuje ji nejlépe výživná, kyprá, provlhlá půda, objevuje se na loukách i oraných polích, stejně tak na skládkách, v blízkosti cest nebo ruderálních stanovištích.[2][3]
Poměrně štiplavé listy barborky se leckde používají jako ochucovadlo do zeleninových salátů, případně jako pomocný prostředek pro hojení otevřených ran.[4]
Rod barborka má asi 20 druhů[5], v České republice se vyskytují dva až tři:
Podle[6] jsou 3:
Podle[7] jsou druhy jen 2, neboť barborka obloučnatá je považována za poddruh barborky obecné.
Pro nepříznivý vliv regulací vodních toků na přirozené biotopy klesl v poslední době počet již tak roztroušených lokalit, kde lze barborku přitisklou nalézt. Proto je barborka přitisklá i barborka obloučnatá v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" zařazena do kategorie C4 – mezi vzácnější taxony vyžadující další pozornost.[7][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu barborka ve Wikimedia Commons
Barborka (Barbarea) je rod většinou žlutě kvetoucích, převážně plevelných rostlin z čeledě brukvovitých.
Vinterkarse (Barbarea) er en slægt med under 10 arter, som er udbredt i Makaronesien, Nordafrika, Mellemøsten, Kaukasus, Centralasien, Sibirien, Østasien og på det Indiske subkontinent. Det er kun sjældent enårige, men oftere toårige eller flerårige, urteagtige planter. De flerårige arter danner ofte jordstængler som oplagringsorganer. De overjordiske dele er hårløse eller svagt hårede. De oprette eller nedliggende stængler er forgrenede og ofte kantede. Bladene sidder dels som en grundstillet roset og dels som stængelblade. De er for grundbladenes vedkommende spatelformede og fjersnitdelte med hel eller tandet, bølget rand, mens stængelbladene er spatelformede, fjersnitdelte eller hele med tandet, lappet eller hel rand. Blomsterne er samlet i endestillede halvskærme, der består af klaseagtige stande med mange blomster. Enkeltblomsterne er regelmæssige og 4-tallige med cremehvide, lysegule eller stærkt gule kronblade. Frugterne er slanke skulper med op til 50 frø.
Beskrevne artersamt forvildet:
Die Pflanzengattung Barbarakräuter (Barbarea), auch Winterkressen genannt, gehört zur Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Die Barbarea-Arten wachsen selten als einjährige, meist als zweijährige oder ausdauernde, krautige Pflanzen. Die ausdauernden Arten bilden oft Rhizome als Überdauerungsorgane. Die Pflanzenteile sind nicht oder spärlich flaumig mit einfachen Trichomen (Pflanzenhaaren) bedeckt. Die aufrechten bis manchmal liegenden Stängel sind oft kantig und verzweigt.
Die sowohl in grundständigen Rosetten als auch am Stängel verteilt angeordneten (Phyllotaxis) Laubblätter sind gestielt oder sitzend mit glatten, gekerbten, gelappten, selten gezähnten oder gewellten Blatträndern. Die grundständigen Blätter sind meist leierförmig bis fiederteilig, selten einfach. Die Stängelblätter sind gestielt oder sitzend, manchmal mit Öhrchen oder stängelumfassend, leierförmig bis fiederteilig oder einfach mit gezähnten, gelappten oder glatten Blatträndern.
Die traubigen Blütenstände stehen einzeln oder zu mehreren in schirmtraubigen Gesamtblütenständen zusammengefasst und enthalten viele Blüten. Die Blütenstände verlängern sich bis zur Fruchtreife meist deutlich oder selten nur etwas. Die Blütenstandsrhachis ist gestreift. Selten sind Tragblätter vorhanden. Die schlanken oder gedrungenen Blütenstiele sind sperrig oder aufrecht bei der Fruchtreife, manchmal fehlen sie.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch bis zygomorph, vierzählig mit doppelten Perianth. Die vier ausgebreiteten bis selten aufrechten Kelchblätter sind meist länglich, selten eiförmig oder linealisch und manchmal lange haltbar. Die vier leuchtend bis hell gelben, selten cremeweißen Kronblätter sind mindestens gleich lang wie die Kelchblätter, spatelförmig oder verkehrt-lanzettförmig und deutlich abgesetzt genagelt. In zwei Kreisen stehen insgesamt sechs Staubblätter. Die manchmal gelben Staubfäden sind verbreitert. Die Staubbeutel sind länglich. Es sind vier Nektardrüsen vorhanden, wobei die seitlichen ringförmig und die mittleren Drüsen zahnförmig ausgebildet sind. Der Fruchtknoten enthält etwa 10 bis 50 Samenanlagen. Der Griffel kann kaum erkennbar oder mit einer Länge von 5 mm deutlich ausbildet sein. Die Narbe ist kopfig oder manchmal leicht zweilappig.
Es werden gestielte bis selten ungestielte, meist längliche oder selten elliptisch-längliche Schoten mit rundem oder vierkantigen Querschnitt gebildet, die glatt sind oder kleine Wulste aufweisen. Die meist kahlen oder selten flaumig behaarten Klappen besitzen einen prominenten Hauptnerv und deutliche Seitennerven. Das Replum ist rundlich und das manchmal breite Septum ist vollständig ausgebildet. Die in einer Reihe oder fast zwei Reihen angelegten Samen sind dick oder leicht abgeflacht und können geflügelt und gerandet sein. Die Samenschale ist netzartig oder selten warzig und wird im nassen Zustand nicht klebrig-schleimig.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 8.
Die Gattung Barbarea kommt mit 20 Arten von Europa bis in das südöstliche Asien, in Nordamerika und mit zwei Arten in Australien natürlich vor. Mit Ausnahme der beiden australischen Arten liegen die Vorkommen in den gemäßigten Breiten der Nordhalbkugel. Einige Arten sind in vielen Teilen der Welt Neophyten.
Der gültige Gattungsname Barbarea wurde 1812 von William Townsend Aiton in William Aiton und William Townsend Aiton: Hortus Kewensis; or, a Catalogue of the Plants Cultivated in the Royal Botanic Garden at Kew. London, 2. Auflage, 4, S. 109 mit der Typusart Barbarea vulgaris W.T.Aiton veröffentlicht; manchmal wird Robert Brown als Autor in diesem Werk zitiert, doch beweist nichts seine Autorenschaft. Barbarea W.T.Aiton wurde gegen das früher veröffentlichte Homonym Barbarea Scop., nom. rej. konserviert (Vienna ICBN Art. 14.10 & App. III und Vienna ICBN Art. 53). Ein Synonym für Barbarea W.T.Aiton ist Campe Dulac. Die Gattung Barbarea gehört zur Tribus Cardamineae innerhalb der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae)[1].
Die Gattung Barbarea enthält etwa 22 Arten[2][1] (Auswahl):
Illustration des Echten Barbarakrautes (Barbaraea vulgaris)
Illustration des Steifen Barbarakrautes (Barbaraea stricta)
Die Pflanzengattung Barbarakräuter (Barbarea), auch Winterkressen genannt, gehört zur Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
She genus dy lossreeyn lossreeyn blaaghey sheer-vio eh Barbarea (burley geuree). T'ad dooghyssagh da'n Lieh-chruinney Hwoaie, as y chooid smoo jeu 'syn Oarpey yiass as yn Aishey heear yiass.
Ta duillagyn babbanagh glassey dorraghey echey. Ta ny blaaghyn buighey as kiare-phetyllagh.
Rere The Plant List:[1]
Ta kiare dooieyn (B. intermedia, B. stricta, B. vulgaris as B. verna) dooghyssagh da ny h-Ellanyn Goaldagh.
Ta duillagyn yn-ee ec kuse dy ghooieyn.
She genus dy lossreeyn lossreeyn blaaghey sheer-vio eh Barbarea (burley geuree). T'ad dooghyssagh da'n Lieh-chruinney Hwoaie, as y chooid smoo jeu 'syn Oarpey yiass as yn Aishey heear yiass.
Ret'khein (latin.: Barbarea) om Kapustižed-sugukundan heim. Kogoneb läz 30 erikospäi, mülütab kaks'voččid i äivoččid heinäsižid kazmusid.
Erikoiden augotižlibundan tahod oma Evropas, Azijas, Pohjoižamerikas. Om invazivižeks erikoks Avstralijas. Barbarea verna-erik om ottud kul'turha Anglijas 17. voz'sadal kuti heinän purde salatoihe.
Kazmusen lehtesed oma muzavihandad. Änikod oma pakuižed nellänke äniklehtesenke.
Ret'kheiniš om glikozidoiden erazvuiččid toižendoid. Erased erikod mülütadas saponinoid, ka ned oma travijad gavedile.
Ret'khein (latin.: Barbarea) om Kapustižed-sugukundan heim. Kogoneb läz 30 erikospäi, mülütab kaks'voččid i äivoččid heinäsižid kazmusid.
Erikoiden augotižlibundan tahod oma Evropas, Azijas, Pohjoižamerikas. Om invazivižeks erikoks Avstralijas. Barbarea verna-erik om ottud kul'turha Anglijas 17. voz'sadal kuti heinän purde salatoihe.
Kazmusen lehtesed oma muzavihandad. Änikod oma pakuižed nellänke äniklehtesenke.
Ret'kheiniš om glikozidoiden erazvuiččid toižendoid. Erased erikod mülütadas saponinoid, ka ned oma travijad gavedile.
Barbarea (winter cress or yellow rocket) is a genus of about 22 species of flowering plants in the family Brassicaceae, native to temperate regions of the Northern Hemisphere, with the highest species diversity in southern Europe and southwest Asia. They are small, herbaceous, biennial or perennial plants with dark green, deeply lobed leaves and yellow flowers with four petals.
They grow into rosettes of edible cress foliage that resemble dandelion leaves. Barbarea verna, known as upland cress, early winter cress, American cress, Belle Isle cress and scurvy grass, is used to add a spicy taste to salads and mixed leaf greens for cooking.[1]
Winter cress contains different glucosinolates, flavonoids, and saponins.[2][3][4]
Barbarea (winter cress or yellow rocket) is a genus of about 22 species of flowering plants in the family Brassicaceae, native to temperate regions of the Northern Hemisphere, with the highest species diversity in southern Europe and southwest Asia. They are small, herbaceous, biennial or perennial plants with dark green, deeply lobed leaves and yellow flowers with four petals.
Barbarea es un género de plantas perteneciente a la familia Brassicaceae, nativo de las regiones templadas del hemisferio norte, con gran cantidad de especies en el sur de Europa y sudeste de Asia. Comprende 99 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas.[2]
Son pequeñas plantas herbáceas bienales o perennes con hojas de color verde oscuro y profundamente lobuladas. Flores amarillas con cuatro pétalos.
El género fue descrito por Edward Lee Greene y publicado en Hortus Kewensis; or, a Catalogue of the Plants Cultivated in the Royal Botanic Garden at Kew. London (2nd ed.) 4: 109. 1812.[3]
Barbarea: nombre genérico que deriva de Santa Bárbara, la patrona de los artilleros y los mineros, ya que esta planta en el pasado se usaba para calmar las heridas causadas por las explosiones.
Barbarea es un género de plantas perteneciente a la familia Brassicaceae, nativo de las regiones templadas del hemisferio norte, con gran cantidad de especies en el sur de Europa y sudeste de Asia. Comprende 99 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas.
Kollakas (Barbarea R. Br.) on taimeperekond ristõieliste sugukonnas. Ingliskeelne taimenimetus on winter cress, yellow rocket; saksakeelne das Barbarakraut, die Winterkresse; soome kanankaalit; vene keeles сурепка, сурепица; ladina keeles Barbarea R. Brown.
Kollalaks on üks esimesi teede ääres kasvavaid kollaseõielisi ristõielisi taimi, kes annavad rohumaadele kollase üldilme.
Ristõieliste sugukonda kuuluv kaheaastane umbrohi. Kasvab kuni 60 cm kõrguseks. Õied väikesed, lõhnavad, kuldkollased, mis on koondunud tihedatesse õisikutesse. Lehed aluselt laienenud. Esineb sagedamini niiskemates kohtades, jõgede ja järvede kallastel, niisketel niitudel ja luhtadel. Õitseb maist augustini. Nektari ja õietolmutaim. Meeproduktiivsus 35–40 kg/ha. (kirjanduse andmetel kuni 184 kg/ha). Mesi rohekaskollane, nõrgalt aromaatne, kuid meeldiva maitsega. Kristalliseerub kiiresti, mistõttu ei sobi mesilastele talvesöödaks.
Kaarkollakas sarnaneb teiste ristõieliste taimedega, näiteks hariliku tõlkjaga (rahvapärase nimetusega Rakvere raibe). Tõlkjas aga hakkab õitsema hiljem.
Ta on Eestis tavaline taim, kes kasvab umbrohuna põldudel, niitudel, mererannas, põõsastikes, prahipaikades ja teede ääres. 20–60 cm kõrgune taim on püstine, harunev ja mitmevarreline.
Kaarkollaka alumised varrelehed on kanneljad, rootsulised; ülemised lehed on varreümbrised, noolja alusega, hõlmised või suurte hammastega.
Kaarkollaka õite kroonlehed on kollased, tolmukatest pikemad, õitseb maist juulini. Kirjandusallikast leidsin vihje, et ta meeproduktiivsus on 30–40 kg/ha, mõne allika järgi isegi kuni 180 kg/ha.
Mesi on rohekaskollane, nõrga aroomiga ja kiiresti kristalliseeruv. Kaarkollaka viljad on ristõielistele taimedele vastavad kõdrad, mis on kaarjad ja varrest eemaldunud.
Noori lehti süüakse salatina. Sisaldab C-vitamiini, kuid kasutamisel tasub olla ettevaatlik – taim on veidi mürgine.
Kaarkollakas on ka värvitaim, ta õitest saadakse kollast värvi.
Kollakas (Barbarea R. Br.) on taimeperekond ristõieliste sugukonnas. Ingliskeelne taimenimetus on winter cress, yellow rocket; saksakeelne das Barbarakraut, die Winterkresse; soome kanankaalit; vene keeles сурепка, сурепица; ladina keeles Barbarea R. Brown.
Kanankaalit (Barbarea) on ristikukkaiskasveihin (heimo Brassicaceae eli Cruciferae) kuuluva kasvisuku, jonka lajeja voidaan käyttää ravintokasveina. [1] Sukuun kuuluu noin 22 lajia.
Kanankaalit (Barbarea) on ristikukkaiskasveihin (heimo Brassicaceae eli Cruciferae) kuuluva kasvisuku, jonka lajeja voidaan käyttää ravintokasveina. Sukuun kuuluu noin 22 lajia.
Barbarea (les Barbarées) est un genre de plantes à fleurs de la famille des Brassicaceae.
C'est notamment le genre de la Barbarée commune ou Herbe de Sainte-Barbe (Barbarea vulgaris).
Les chenilles de plusieurs papillons de jour (rhopalocères) se nourrissent de barbarées, notamment Euchloe crameri, Euchloe ausonia[1] et Pontia edusa[réf. souhaitée].
Barbarea (les Barbarées) est un genre de plantes à fleurs de la famille des Brassicaceae.
C'est notamment le genre de la Barbarée commune ou Herbe de Sainte-Barbe (Barbarea vulgaris).
Barmowka (Barbaraea) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Barbarea W.T.Aiton, 1812 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Brassicaceae,[1] dall'aspetto di piccole erbacee bienni o perenni dalla tipica infiorescenza recemosa con fiori gialli.
La famiglia delle Brassicaceae (assieme alle Asteraceae) è una delle più numerose delle Angiosperme con circa 350 generi e 3000 specie[2], diffusa principalmente nella fascia temperata e fredda del nostro globo. Il genere Barbarea comprende circa 22 specie, 7 delle quali sono presenti spontaneamente sul territorio italiano.
Il Sistema Cronquist assegna la famiglia delle Brassicaceae all'ordine Capparales mentre la moderna classificazione APG la colloca nell'ordine delle Brassicales. Sempre in base alla classificazione APG sono cambiati anche i livelli superiori (vedi tabella a destra).
Nelle classificazioni più vecchie la famiglia del genere Barbarea era chiamata anche Crociferae e a volte Cruciferae.
Nelle prime classificazioni scientifiche di Carl von Linné (Rashult, 23 maggio 1707 – Uppsala, 10 gennaio 1778) i fiori dell'"Erba di Santa Barbara" erano compresi nel genere Erysimum.
Qui di seguito è indicata la classificazione scientifica di questo genere[3][4]:
Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della flora italiana) l'elenco che segue utilizza in parte il sistema delle chiavi analitiche[5].
La famiglia delle Brassicaceae è molto vasta con tanti generi, molto dei quali a fiori gialli e quindi abbastanza simili al genere Barbarea. Nell'elenco che segue sono indicati i generi che più si avvicinano a quello di questa scheda:
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Barbarea. Il nome generico (Barbarea) è stato assegnato dal botanico scozzese Robert Brown (21 dicembre 1773 – 10 giugno 1858) in una pubblicazione del 1812, probabilmente in onore di Santa Barbara. Santa Barbara è la protettrice dei minatori (in particolar modo degli addetti alla preparazione e custodia degli esplosivi) e questa pianta nel passato è servita spesso a guarire le ferite causate da questo pericoloso lavoro (queste piante hanno delle buone proprietà vulnerarie); secondo alcuni testi il nome potrebbe essere derivato da questo impiego.
Alcune piante di questo genere emanano un odore nauseabondo. L'altezza massima (almeno per le specie europee) può essere di un metro. La forma biologica prevalente è emicriptofita scaposa (H scap), ossia sono piante erbacea con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve, dotate di un asse fiorale più o meno eretto e con poche foglie.
Il portamento (Barbarea bracetosa)
Le foglie (Barbarea orthoceras)
Infiorescenza (Barbarea orthoceras)
I fiori (Barbarea vulgaris)
Località: Praloran, Limana (BL), 319 m s.l.m. - 16/04/2007
Le radice normalmente sono del tipo a fittone.
Il fusto si presenta eretto, ramoso con steli angolosi e striati. Può essere anche legnoso.
L'infiorescenza è formata da grappoli di piccoli fiori gialli (per alcune specie il colore è bianco) su terminali eretti (struttura di un racemo allungato a pannocchia). In questo tipo di infiorescenza non esiste un singolo fiore apicale. I fiori sono inoltre privi di brattee e sono brevemente peduncolati.
I fiori sono ermafroditi, dialipetali, attinomorfi (in realtà sono fiori dissimmetrici – a due piani di simmetria) e tetrameri (calice e corolla composti da 4 parti).
Il frutto è una siliqua lineare a 4 spigoli ottusi e senza becco. Le valve sono carenate (il nervo mediano è più marcato). I semi all'interno della siliqua sono disposti in un'unica fila ed hanno una forma appiattita. Il peduncolo del frutto in genere è più corto della siliqua stessa. La disposizione dei frutti è divergente rispetto all'asse del racemo. I semi sono sprovvisti di endosperma.
Delle sette specie spontanee della flora italiana 5 vivono sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla diffusione delle specie alpine[7].
Legenda e note alla tabella.
Per il “substrato” con “Ca - Si” si intendono rocce di carattere calcareo o siliceo; vengono prese in considerazione solo le zone alpine del territorio italiano (sono indicate le sigle delle province). Comunità vegetali:
Ambienti:
Alcune specie sono eduli come ad esempio la Barbarea praecox. Nel mezzogiorno della Francia questa pianta viene coltivata e utilizzata come il ”crescione d'acqua” (Nasturtium officinale R. Br.), il sapore è solo un po' più pungente. Oppure la Barbarea vulgaris in diverse parti dell'Europa (ad esempio in Inghilterra e Svezia) viene raccolta con le foglie, bollita in acqua e quindi mangiata come ortaggio[9].
Barbarea W.T.Aiton, 1812 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Brassicaceae, dall'aspetto di piccole erbacee bienni o perenni dalla tipica infiorescenza recemosa con fiori gialli.
Barborytė (lot. Barbarea, angl. Winter cresses, Yellow rockets, vok. Winterkresse) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis.
Daugiamečiai, 30-90 cm dydžio augalai. Žiedai 7-9 mm skersmens, auksinės geltonos spalvos. Stiebas briaunotas, lapai lyriškai išpjaustyti. Dažna pievų ir ganyklų piktžolė.
Lietuvoje auga 3 barborytės rūšys:
Barborytė (lot. Barbarea, angl. Winter cresses, Yellow rockets, vok. Winterkresse) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis.
Daugiamečiai, 30-90 cm dydžio augalai. Žiedai 7-9 mm skersmens, auksinės geltonos spalvos. Stiebas briaunotas, lapai lyriškai išpjaustyti. Dažna pievų ir ganyklų piktžolė.
Barbarea of barbarakruid is een geslacht uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). Het omvat circa 22 soorten. Barbarakruid is inheems in de gematigde streken van het noordelijk halfrond. De meeste soorten worden in Zuid-Europa en in Zuidwest-Azië gevonden.
Het zijn kleine, kruidachtige tweejarige of overblijvende planten. Ze groeien snel op en overwinteren als rozetten van donkergroen gelobd blad, waarboven zich in de lente dichte eindstandige trossen van gele bloemen met vier bloemblaadjes ontwikkelen.
Als in de winter verse groenten schaars zijn, bieden de verse blaadjes van barbarakruid een bron van vitamine C. Behalve een hoog gehalte aan vitamine C bevat het kruid ook nog: karotenoiden, calcium, behoorlijk wat ijzer, magnesium, mangaan, mosterdolie (vandaar de scherpe smaak), vitamine B1 en B2.
De namen Barbarea en barbarakruid stammen uit de vroege middeleeuwen, toen planten naar heiligen werden vernoemd. Herba Sanctae Barbarae is genoemd naar de Heilige Barbara.
... · Alliaria · Alyssum (Schildzaad) · Arabidopsis · Arabis (Scheefkelk) · Armoracia · Aubrieta · Barbarea (Barbarakruid) · Berteroa · Brassica (Kool) · Bunias (Hardvrucht) · Cakile · Calepina · Camelina · Capsella (Herderstasje) · Cardamine (Veldkers) · Cochlearia (Lepelblad) · Coincya · Conringia · Coronopus (Varkenskers) · Crambe (Bolletjeskool) · Descurainia · Diplotaxis (Zandkool) · Draba · Erophila · Eruca · Erucastrum · Eutrema · Erysimum (Steenraket) · Heliophila · Hesperis · Hirschfeldia · Hormathophilla · Hornungia · Iberis (Scheefbloem) · Isatis · Lepidium (Kruidkers) · Lobularia · Lunaria (Judaspenning) · Malcolmia · Matthiola · Neslia · Physaria · Pringlea · Ptilotrichum · Raphanus (Radijs) · Rapistrum · Rorippa (Waterkers) · Sinapidendron · Sinapis · Sisymbrium (Raket) · Subularia · Teesdalia · Thlaspi (Boerenkers) · ...
Barbarea of barbarakruid is een geslacht uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). Het omvat circa 22 soorten. Barbarakruid is inheems in de gematigde streken van het noordelijk halfrond. De meeste soorten worden in Zuid-Europa en in Zuidwest-Azië gevonden.
Het zijn kleine, kruidachtige tweejarige of overblijvende planten. Ze groeien snel op en overwinteren als rozetten van donkergroen gelobd blad, waarboven zich in de lente dichte eindstandige trossen van gele bloemen met vier bloemblaadjes ontwikkelen.
Als in de winter verse groenten schaars zijn, bieden de verse blaadjes van barbarakruid een bron van vitamine C. Behalve een hoog gehalte aan vitamine C bevat het kruid ook nog: karotenoiden, calcium, behoorlijk wat ijzer, magnesium, mangaan, mosterdolie (vandaar de scherpe smaak), vitamine B1 en B2.
De namen Barbarea en barbarakruid stammen uit de vroege middeleeuwen, toen planten naar heiligen werden vernoemd. Herba Sanctae Barbarae is genoemd naar de Heilige Barbara.
Gorczycznik (Barbarea Aiton) – rodzaj roślin z rodziny kapustowatych obejmujący ok. 22[3]–29[4] gatunków roślin zasiedlających strefę umiarkowaną półkuli północnej. Największe zróżnicowanie gatunków występuje w południowej Europie i na Bliskim Wschodzie. Należą tu rośliny dwuletnie i byliny.
Rodzaj ma centrum zróżnicowania w Europie i południowo-zachodniej części Azji. Dwa gatunki są endemitami Chin (B. taiwaniana i B. hongii)[5], jeden Tasmanii (B. australis)[6], a zasięg czterech gatunków obejmuje także Amerykę Północną (B. orthoceras, B. stricta, B. verna, B. vulgaris)[3].
Gorczycznik pospolity Barbarea vulgaris
Gorczycznik pośredni Barbarea intermedia
Gorczycznik prosty Barbarea stricta
Gorczycznik wiosenny Barbarea verna
Należy do rodziny kapustowatych (Brassicaceae), rzędu kapustowców (Brassicales), kladu różowych (rosids) w obrębie okrytonasiennych (Magnoliophyta )[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Capparanae Reveal, rząd kaparowce (Capparales Hutch.), podrząd Capparineae Engl., rodzina kapustowate (Brassicaceae Burnett), rodzaj gorczycznik (Barbarea R.Br.)[8].
Pojawiające się wczesną wiosną rozety liści gorczycznika wiosennego spożywane są w postaci sałatek.
Gorczycznik (Barbarea Aiton) – rodzaj roślin z rodziny kapustowatych obejmujący ok. 22–29 gatunków roślin zasiedlających strefę umiarkowaną półkuli północnej. Największe zróżnicowanie gatunków występuje w południowej Europie i na Bliskim Wschodzie. Należą tu rośliny dwuletnie i byliny.
O género botânico Barbarea, da família das Brassicaceae (a que também pertencem a couve e a mostarda) é composto por pequenas plantas herbáceas das regiões temperadas, com folhas verde-escuras comestíveis. Pode tornar-se uma planta invasiva de determinados habitats..[1]
O género botânico Barbarea, da família das Brassicaceae (a que também pertencem a couve e a mostarda) é composto por pequenas plantas herbáceas das regiões temperadas, com folhas verde-escuras comestíveis. Pode tornar-se uma planta invasiva de determinados habitats..
Перший представник роду був описаний в III столітті давньоримським ботаніком-натуралістом Зеноном Молодшим в книзі «Barbarea» («Барбарія») і тому рід і отримав свою латинську назву.
За іншою версією рід названий на честь святої Варвари, небесної заступниці гірників, котрі використовували суріпицю для загоєння ран.
Назва «суріпка» пішла від слова «ріпа» й префікса су-, що означає схожість та суфікса -иц, -к.
Barbarea verna або Американський кресс-салат використовується в салатах, а також для надання різкого смаку зелені для приготування їжі.
Рослини містять різні типи глікозидів[1][2][3]. Деякі типи рослини токсичні для комах з причини того, що вони містять сапоніни[4][5][6][7].
Ті види, що позначені зірочкою (*), поширені в Україні.
Barbarea là chi thực vật có hoa trong họ Cải.[1]
Barbarea là chi thực vật có hoa trong họ Cải.
Виды Barbarea australis, Barbarea intermedia, Barbarea orthoceras, Barbarea verna часто объединяют общим наименованием «американский зимний кресс».
Виды Barbarea australis, Barbarea intermedia, Barbarea orthoceras, Barbarea verna часто объединяют общим наименованием «американский зимний кресс».
山芥属（学名：Barbarea）是十字花科下的一个属，为二年生或多年生草本植物。该属共有15种，主要产自欧洲及亚洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
