Huemul severní, česky také jelen peruánský (Hippocamelus antisensis, celkem se u druhu vystřídalo pět vědeckých jmen), je jelenovitý druh sudokopytníka náležící do rodu huemul (Hippocamelus). Druh popsal Alcide d'Orbigny roku 1834, první zmínka o něm však pochází od Étienne Geoffroye Saint-Hilaireho.
Huemul severní obývá Argentinu (severozápad), Bolívii (západ), Chile (severovýchod, pouze malé populace) a Peru, přičemž se vyskytuje v andské části. Oblast výskytu je roztříštěna na malé navzájem izolované skupiny huemulů. Někdy je do areálu výskytu tohoto kopytníka řazen také Ekvádor, pravděpodobně zde však nežije. Existovaly sice čtyři muzejní exempláře, které prý z tohoto státu pocházely, ale ty již zmizely. U některých je navíc nejasné, zdali se skutečně o tento druh jednalo, či zda nebyl chycen jinde. Jako pochybná byla potom označena nalezená část parohu.
Huemul severní obývá oblasti položené ve vysokých nadmořských výškách (2 000 až 5 000 m), přičemž častěji žije v polohách vyšších než 3 960 m n. m. Platí, že směrem z jihu na sever výška polohy stoupá. Preferovanou oblastí jsou skaliny porostlé vegetací, vítaná je přítomnost vody, například bažiny.
Tento podsaditý kopytník střední velikosti dosahuje délky těla mezi 138 až 146 cm u samců s až 13cm ocasem, samice měří na délku 128 až 130 cm s ocasem dosahujícím maximálně 12 cm. V kohoutku měří huemulové od 69 do 80 cm (samci zhruba 74 až 77 cm, samice 69 až 71 cm) a jejich hmotnost se pohybuje mezi 46 až 60 kg. Samci jsou větší než samice (mimoto existují i znatelné rozdíly ve velikosti mezi jednotlivými samci) − u tohoto druhu se vyvinul pohlavní dimorfismus. Od samic samce odlišuje také paroží, které je však malé, měřící maximálně 30 cm. Druh má krátké končetiny a špičaté uši. Plochá čelní kost tvoří zhruba jednu rovinu s kostmi nosními. U druhu se mohou vyvinout špičáky, jinak celkový zubní vzorec činí
I 0 ⋅ C 0 ⋅ P 3 ⋅ M 3 I 3 ⋅ C 1 ⋅ P 3 ⋅ M 3 = 32 {displaystyle {I0cdot C0cdot P3cdot M3 over I3cdot C1cdot P3cdot M3}=32} 
Huemul severní má hrubou srst, zbarvení je na spodní straně těla vyjma hnědé části hrudníku a břicha bílé, tělo je potom žluto-šedo-hnědé. Ocas má barvu hnědou a jeho spodek je opět bělavý. Obličej druhu potom zdobí typický znak huemula severního: tmavá skvrna ve tvaru písmene Y, případně V, jež ovšem může někdy i chybět.
Huemul severní je převážně druhem společenským; šesti- až sedmičlenné skupinky jsou složeny z jedinců obou pohlaví a mohou měnit své složení, například se slučovat. Největší stádo huemulů čítalo 31 zvířat, na druhou stranu poté existují i záznamy o exemplářích žijících solitérním životem. S těmi se lze setkat zvláště v oblastech narušených lidmi. Pokud huemulové žijí ve stádech, vedou je obvykle samičky, zatímco samci se zdržují na jejich koncích. Aktivitu projevuje huemul během dne a v jeho průběhu mění výšku stanoviště až o 500 m; zatímco pozdní část dne tráví tito kopytníci v nadmořských výškách nižších, dopoledne preferují nadmořské výšky vyšší. Změny nadmořské výšky jsou zaznamenávány taky podle období. Území sdílí huemul s jinými kopytníky (například lama krotká). Huemulové spolu navzájem komunikují pomocí vizuálních gest a pachových značek vylučovaných ze žláz na končetinách; naopak komunikace pomocí zvuků zaznamenána nebyla.
Huemul severní je býložravec, oblíbenou potravou jsou různé traviny či kořeny. Žere například některé hvězdnicovité (Asteraceae), broméliovité (Bromeliaceae, rod Puya), třtinu (Calamagrostis), lupiny (Lupinus), starčeky (Senecio) a řadu dalších rostlinných druhů včetně neidentifikovaných.
Rozmnožování huemula severního probíhá především mezi červnem a srpnem; stáda se tehdy začnou rozdrobovat do menších skupin. Samci si vydržují skupinku samic a s ostatními samci o ně svádějí souboje. Využívají k tomu své paroží, jehož vývoj odpovídá době rozmnožování − plně vyvinuté jsou parohy v květnu, tedy měsíc před začátkem období rozmnožování. V září potom dojde k jejich shození. Se svou skupinkou samic se samci páří. Samotný akt kopulace není dlouhý, trvá několik sekund. Mláďata se rodí zhruba po 240 dnech březosti, datum porodů tedy připadá na období mezi lednem a březnem, kdy je v oblasti období dešťů. Samička má obyčejně jedináčka, dvakráte pak byla zaznamenána dvojčata, z toho jedno v zajetí a jedno ve volné přírodě. Svůj první měsíc života mládě tráví ukryto v bezpečí skal. Predátorů huemulové severní moc nemívají. Pro mláďata představují hrozbu lišky, největším nepřítelem těchto tvorů je potom puma americká (Puma concolor).
Populace huemulů severních činí celkem okolo 12 000 až 17 000 exempláři, z toho až 13 000 jedinců obývá Peru. Nabírá klesající tendenci, převážně kvůli úbytku vhodného přirozeného prostředí, navíc mu konkurují v potravě domestikovaná zvířata, například psi potom huemuly zabíjejí. Nebezpečí představuje také zabíjení huemulů lidmi, již v 60. letech 20. století je ohrožoval lov. Huemulové jsou zabíjeni z různých důvodů. Někde jsou stříleni coby škůdci, kteří ničí úrodu, někde jsou vyhledávaní jako trofeje, přičemž takový lov není legální. Lov probíhá také pro maso a paroží, jenž slouží jako součást tradiční bolivijské medicíny. Přestože huemulové žijí v chráněných územích, ta nedosahují potřebné rozlohy.
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody patří huemul severní mezi zranitelné druhy (poprvé byl za zranitelného považován roku 1982), v Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin je zařazen do první přílohy. V Bolívii, kde spadá druh pod ochranu Decreto de Veda General Indefinida, patří druh mezi ohrožené. Ohroženým je rovněž v Argentině a jedná se o zdejší přírodní památku. Chile považuje huemula severního za zranitelného a spadá rovněž pod právní ochranu (zákon o myslivosti). Mezi některé možnosti ochrany patří například studování druhu, zabránění nezákonným praktikám či snižování stavů hospodářských zvířat.
Obrázky, zvuky či videa k tématu huemul severní ve Wikimedia Commons
Huemul severní, česky také jelen peruánský (Hippocamelus antisensis, celkem se u druhu vystřídalo pět vědeckých jmen), je jelenovitý druh sudokopytníka náležící do rodu huemul (Hippocamelus). Druh popsal Alcide d'Orbigny roku 1834, první zmínka o něm však pochází od Étienne Geoffroye Saint-Hilaireho.
.jpg)
_Peruvian_guemal.png)
