The Andean deer has a stocky, thick, and short-legged body. A characteristic of the teeth morphology is the presence of canines. Males possess antlers that fork once and the front prong is usually shorter. The antlers are also relatively small in size. Antlers in large males measure 22 to 27cm. In males the ears are lengthy and narrow and the tail extends less than 10 percent of length of the body. Sexual dimorphism is pronounced. The shoulder height of males is 74-77cm, while that of females is 69-71cm. Both sexes have speckled yellowish gray brown fur and a tail that is dark brown on top and white on the undersurface (Nowak 1983). Also, male and females have a pale colored throat, a dark band fur coloration over the eyes, and a light band around the muzzle (Geist 1998).
Range mass: 45 (low) kg.
Average mass: 68.6 kg.
Other Physical Features: endothermic ; bilateral symmetry
Average lifespan
Status: captivity: 10.6 years.
The Andean deer lives at high elevations (4,100 to 5,000 meters) on rock outcrops. It is rarely found below elevations of 3,960 meters. Home ranges exceed 2km in length. The deer habitat exhibit large daily temperature ranges and large amounts of seasonal rainfall.
Terrestrial Biomes: mountains
The Andean Deer ranges through Andean Ecuador, Peru, Bolivia, Chile, and Argentina. In the Andes, they are found from 12 to 28 degrees South latitude (Geist 1998).
Biogeographic Regions: neotropical (Native )
The Andean Deer is a herbivore, and its diet is composed mostly of sedges and grasses found between the rocks on high peaks. These deer also move change elevation according to the time of the year. During the rainy season (December to May), they head for higher elevations in search of food (Whitehead 1972).
The Andean deer positively benefits humans by being a source of food. Humans also hunt the animal for its fur and antlers
There may be a conflict with the deer eating crops at lower altitudes and competing with domestic stock animals at higher altitudes (Putman 1988).
The Andean deer has been on the Endangered list since 1976. Population decline has been linked to poaching. The number of deer killed by white hunters in Peru is probably very small, but the Indians who live throughout the year at these altitudes undoubtedly take a considerable toll (Whitehead 1972). Also, loss of habitat to agriculture at lower altitudes, competition with domestic stock at higher altitudes, and loss of habitat due to logging operations may also play a role in their decline.
US Federal List: endangered
CITES: appendix i
IUCN Red List of Threatened Species: vulnerable
Perception Channels: tactile ; chemical
Other common names of Hippocamelus antisensis include North Andean deer, turuka, taruga, guamal, Peruvian huemul, and North huemul. A captive specimen of H.antisensis lived for 10 years and 7 months (Nowak 1983). Another species of Andean deer is recognized, Hippocamelus bisulcus. It is found further south in the Andes of Chile and western Argentina. The ranges of the two species are separated by a large gap.
Reproduction is seasonal and rutting peaks in June and July during the driest season. The gestation period is 240 days; this is unusually long for a small deer (Geist 1998).
Key Reproductive Features: gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual
Average gestation period: 255 days.
Average number of offspring: 1.
El cérvol andí septentrional (Hippocamelus antisensis) és una espècie de cérvol que s'estén pels Andes del Perú i Bolívia, així com el nord-oest de l'Argentina. Els animals pesen entre 45 i 65 quilograms i mesuren entre 70 i 80 centímetres d'alçada.
El cérvol andí septentrional (Hippocamelus antisensis) és una espècie de cérvol que s'estén pels Andes del Perú i Bolívia, així com el nord-oest de l'Argentina. Els animals pesen entre 45 i 65 quilograms i mesuren entre 70 i 80 centímetres d'alçada.
Huemul severní, česky také jelen peruánský (Hippocamelus antisensis, celkem se u druhu vystřídalo pět vědeckých jmen), je jelenovitý druh sudokopytníka náležící do rodu huemul (Hippocamelus). Druh popsal Alcide d'Orbigny roku 1834, první zmínka o něm však pochází od Étienne Geoffroye Saint-Hilaireho.
Huemul severní obývá Argentinu (severozápad), Bolívii (západ), Chile (severovýchod, pouze malé populace) a Peru, přičemž se vyskytuje v andské části. Oblast výskytu je roztříštěna na malé navzájem izolované skupiny huemulů. Někdy je do areálu výskytu tohoto kopytníka řazen také Ekvádor, pravděpodobně zde však nežije. Existovaly sice čtyři muzejní exempláře, které prý z tohoto státu pocházely, ale ty již zmizely. U některých je navíc nejasné, zdali se skutečně o tento druh jednalo, či zda nebyl chycen jinde. Jako pochybná byla potom označena nalezená část parohu.
Huemul severní obývá oblasti položené ve vysokých nadmořských výškách (2 000 až 5 000 m), přičemž častěji žije v polohách vyšších než 3 960 m n. m. Platí, že směrem z jihu na sever výška polohy stoupá. Preferovanou oblastí jsou skaliny porostlé vegetací, vítaná je přítomnost vody, například bažiny.
Tento podsaditý kopytník střední velikosti dosahuje délky těla mezi 138 až 146 cm u samců s až 13cm ocasem, samice měří na délku 128 až 130 cm s ocasem dosahujícím maximálně 12 cm. V kohoutku měří huemulové od 69 do 80 cm (samci zhruba 74 až 77 cm, samice 69 až 71 cm) a jejich hmotnost se pohybuje mezi 46 až 60 kg. Samci jsou větší než samice (mimoto existují i znatelné rozdíly ve velikosti mezi jednotlivými samci) − u tohoto druhu se vyvinul pohlavní dimorfismus. Od samic samce odlišuje také paroží, které je však malé, měřící maximálně 30 cm. Druh má krátké končetiny a špičaté uši. Plochá čelní kost tvoří zhruba jednu rovinu s kostmi nosními. U druhu se mohou vyvinout špičáky, jinak celkový zubní vzorec činí
I 0 ⋅ C 0 ⋅ P 3 ⋅ M 3 I 3 ⋅ C 1 ⋅ P 3 ⋅ M 3 = 32 {displaystyle {I0cdot C0cdot P3cdot M3 over I3cdot C1cdot P3cdot M3}=32} 
Huemul severní má hrubou srst, zbarvení je na spodní straně těla vyjma hnědé části hrudníku a břicha bílé, tělo je potom žluto-šedo-hnědé. Ocas má barvu hnědou a jeho spodek je opět bělavý. Obličej druhu potom zdobí typický znak huemula severního: tmavá skvrna ve tvaru písmene Y, případně V, jež ovšem může někdy i chybět.
Huemul severní je převážně druhem společenským; šesti- až sedmičlenné skupinky jsou složeny z jedinců obou pohlaví a mohou měnit své složení, například se slučovat. Největší stádo huemulů čítalo 31 zvířat, na druhou stranu poté existují i záznamy o exemplářích žijících solitérním životem. S těmi se lze setkat zvláště v oblastech narušených lidmi. Pokud huemulové žijí ve stádech, vedou je obvykle samičky, zatímco samci se zdržují na jejich koncích. Aktivitu projevuje huemul během dne a v jeho průběhu mění výšku stanoviště až o 500 m; zatímco pozdní část dne tráví tito kopytníci v nadmořských výškách nižších, dopoledne preferují nadmořské výšky vyšší. Změny nadmořské výšky jsou zaznamenávány taky podle období. Území sdílí huemul s jinými kopytníky (například lama krotká). Huemulové spolu navzájem komunikují pomocí vizuálních gest a pachových značek vylučovaných ze žláz na končetinách; naopak komunikace pomocí zvuků zaznamenána nebyla.
Huemul severní je býložravec, oblíbenou potravou jsou různé traviny či kořeny. Žere například některé hvězdnicovité (Asteraceae), broméliovité (Bromeliaceae, rod Puya), třtinu (Calamagrostis), lupiny (Lupinus), starčeky (Senecio) a řadu dalších rostlinných druhů včetně neidentifikovaných.
Rozmnožování huemula severního probíhá především mezi červnem a srpnem; stáda se tehdy začnou rozdrobovat do menších skupin. Samci si vydržují skupinku samic a s ostatními samci o ně svádějí souboje. Využívají k tomu své paroží, jehož vývoj odpovídá době rozmnožování − plně vyvinuté jsou parohy v květnu, tedy měsíc před začátkem období rozmnožování. V září potom dojde k jejich shození. Se svou skupinkou samic se samci páří. Samotný akt kopulace není dlouhý, trvá několik sekund. Mláďata se rodí zhruba po 240 dnech březosti, datum porodů tedy připadá na období mezi lednem a březnem, kdy je v oblasti období dešťů. Samička má obyčejně jedináčka, dvakráte pak byla zaznamenána dvojčata, z toho jedno v zajetí a jedno ve volné přírodě. Svůj první měsíc života mládě tráví ukryto v bezpečí skal. Predátorů huemulové severní moc nemívají. Pro mláďata představují hrozbu lišky, největším nepřítelem těchto tvorů je potom puma americká (Puma concolor).
Populace huemulů severních činí celkem okolo 12 000 až 17 000 exempláři, z toho až 13 000 jedinců obývá Peru. Nabírá klesající tendenci, převážně kvůli úbytku vhodného přirozeného prostředí, navíc mu konkurují v potravě domestikovaná zvířata, například psi potom huemuly zabíjejí. Nebezpečí představuje také zabíjení huemulů lidmi, již v 60. letech 20. století je ohrožoval lov. Huemulové jsou zabíjeni z různých důvodů. Někde jsou stříleni coby škůdci, kteří ničí úrodu, někde jsou vyhledávaní jako trofeje, přičemž takový lov není legální. Lov probíhá také pro maso a paroží, jenž slouží jako součást tradiční bolivijské medicíny. Přestože huemulové žijí v chráněných územích, ta nedosahují potřebné rozlohy.
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody patří huemul severní mezi zranitelné druhy (poprvé byl za zranitelného považován roku 1982), v Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin je zařazen do první přílohy. V Bolívii, kde spadá druh pod ochranu Decreto de Veda General Indefinida, patří druh mezi ohrožené. Ohroženým je rovněž v Argentině a jedná se o zdejší přírodní památku. Chile považuje huemula severního za zranitelného a spadá rovněž pod právní ochranu (zákon o myslivosti). Mezi některé možnosti ochrany patří například studování druhu, zabránění nezákonným praktikám či snižování stavů hospodářských zvířat.
Obrázky, zvuky či videa k tématu huemul severní ve Wikimedia Commons
Huemul severní, česky také jelen peruánský (Hippocamelus antisensis, celkem se u druhu vystřídalo pět vědeckých jmen), je jelenovitý druh sudokopytníka náležící do rodu huemul (Hippocamelus). Druh popsal Alcide d'Orbigny roku 1834, první zmínka o něm však pochází od Étienne Geoffroye Saint-Hilaireho.
Der Nordandenhirsch (Hippocamelus antisensis), auch Peruanischer Huemul, Taruka oder Nördlicher Andenhirsch genannt, ist eine mittelgroße Art aus der Familie der Hirsche, die in den südamerikanischen Anden verbreitet ist. Tarukas erreichen eine Schulterhöhe von 69 bis 80 cm und ein Gewicht von 45 bis 65 Kilogramm. Die IUCN hat die Art als gefährdet eingestuft.[1]
Tarukas sind mittelgroße, stämmige Hirsche, die ein Gewicht von 46 bis 60 Kilogramm sowie eine Schulterhöhe von 69 bis 80 Zentimeter erreichen können. Die Kopf-Rumpf-Länge beträgt zwischen 140 und 165 Zentimeter. Weibliche Exemplare sind gewöhnlich etwas kleiner und leichter. Das Fell ist grob und weist normalerweise eine sandgraue bis gräulich braune Färbung auf. Das Deckhaar erscheint sehr dick und im letzten Drittel gebändert. Unter dem Deckhaar befindet sich eine dicke weiße Wolle.
Das Gesicht weist charakteristische schwarze Zeichnungen auf, die sich von Individuum zu Individuum unterscheiden. Tarukas besitzen eine sehr große Vorderaugendrüse. Die Kopfunterseite ist weiß gefärbt. Die Ohren sind lang und spitz und gräulich braun gefärbt. Die äußeren Ränder der Ohren weisen einen dunkleren Ton auf. Die Innenseite der Ohren hingegen ist braun mit einer weißlichen Behaarung entlang der Innenkante. Die Halsunterseite ist bis zum Brustansatz mit weißem Fell bedeckt, die Oberseite und das Rückenfell sind gräulich braun. Der hintere Rücken ist dunkler gefärbt, und der Schwanzansatz variiert in der Färbung von braun zu dunkelbraun. Die Unterseite des Rumpfes ist dunkelbraun von der Brust bis zum Abdomen. Die Innenseite der Beine hingegen ist weiß. Die Beine sind kurz, was als Anpassung an die felsige Umgebung und die steilen Hänge interpretiert werden kann. Die Färbung des so genannten Spiegels ist weiß, was die Signalwirkung bei der Flucht unterstreicht. Die Unterseite des Schwanzes ist ebenfalls weiß, an seiner Spitze sitzen lange weiße Haare. Das Geweih, das nur die männlichen Hirsche tragen, ist nahe der Basis einfach gegabelt und misst bis zu 27 Zentimeter.[2]
Der Nordandenhirsch besiedelt die Hänge der Anden vom Nordperu bis in den Norden von Argentinien. Die Tiere halten sich für gewöhnlich in Gruppen oberhalb der Baumgrenze an steinigen Berghängen auf, welche von Felsnasen und einer Vegetation geprägt sind, wie sie für das Grasland typisch ist, und den nahen Zugang zu Wasser bieten – normalerweise kleine Schluchten, Lagunen oder Marschen.[3] Als Tiere des Hochgebirges finden sich Tarukas in Höhenlagen von 2000 bis 4000 Metern, in einigen Teilen des Verbreitungsgebietes steigen sie während des Sommers auch bis auf eine Höhe von 5000 Metern.[2] Sie bewohnen sowohl die Ostseite der Anden mit vorwiegend feuchtem Wetter als auch die klimatisch trockenere Westseite des Gebirges.[1]
Das Verbreitungsgebiet der Tarukas reicht von Peru und Bolivien bis in das nördliche Chile und den Nordwesten von Argentinien. Dies entspricht weitestgehend dem historischen Verbreitungsgebiet, allerdings ist die Population im gesamten Verbreitungsgebiet stark fragmentiert. Insbesondere an den nördlichen bzw. südlichen Enden des Verbreitungsgebietes sind die einzelnen Populationen stark zersplittert und voneinander isoliert.[2]
Tarukas kommen in über das Verbreitungsgebiet verstreuten Populationen vor, die sich untereinander nur in dünnen Kontaktgebieten überschneiden. Die Spezialisierung auf bestimmte Habitate trägt zu dieser Fragmentierung bei. In manchen Teilen des Verbreitungsgebietes sind diese Habitate voneinander isoliert und durch dicht besiedelte Gebiete voneinander getrennt. Die räumliche Ausbreitung der Population in Chile ist klein, und diese scheint von der bolivianischen Population isoliert zu sein. Es handelt sich wahrscheinlich um einen Ausläufer der südperuanischen Population.[2]
Schätzungen von 2008 zufolge beläuft sich der Bestand des Nordandenhirsches auf ca. 12.000 – 17.000 Exemplare. Die einzelnen Populationen umfassen gewöhnlich weniger als tausend Individuen. Die zunehmende Fragmentierung der Habitate stellt dabei eine ernstzunehmende Bedrohung für die Bestände dar, die in weiten Teilen des Verbreitungsgebietes seit Jahrzehnten rückläufig sind. Weitere Bedrohungen sind u. a. die Konkurrenz mit Nutzvieh, die anhaltende Zerstörung der Habitate, Jagd und Prädation durch Haushunde. In Bolivien werden die Geweihe nach wie vor in der traditionellen Medizin verwendet, um Krankheiten wie Fazialisparese zu heilen, und das getrocknete Fleisch der Tiere wird von der Landbevölkerung gegessen.[1]
Ebenso wie der nahverwandte Südandenhirsch gilt der Taruka als bedroht und ist im Anhang I des CITES-Abkommens gelistet. Die IUCN führt den Taruka als gefährdet (vulnerable).[1]
Einzelne Tarukas besitzen feste Streifgebiete, leben während des Jahres zumeist in gemischten Gruppen mit bis zu 31 Individuen, deren Streifgebiete sich überschneiden. Die Gruppen bestehen aus erwachsenen Männchen, Weibchen, Jährlingen und Kitzen. Die Zusammensetzung der Gruppen variiert im Verlauf mehrerer Tage. Aufgrund der festen Streifgebiete finden jedoch zumindest saisonal immer dieselben Tiere zusammen.[2]
Von Januar bis April, wenn die Kitze geboren werden überwiegen gleichgeschlechtliche Gruppen. Die Führung der Gruppe übernimmt normalerweise ein Weibchen, das der Gruppe vorangeht, während ein großes Männchen immer das letzte Tier in der Gruppe ist. Auf der Flucht teilt sich das Rudel in mehrere kleinere Einheiten oder flieht geschlossen in einer Linie, wobei die Jungtiere sich dicht an adulte Männchen halten.[2]
Tarukagruppen steigen gewöhnlich während des Tages in größere Höhen, wo sie sich vornehmlich von dikotylen Pflanzen, die in Felsspalten wachsen, ernähren. Am späten Nachmittag oder Abend steigen sie wieder auf niedrigere Höhen herab, wo sie die Nacht verbringen. In Gegenden mit Landwirtschaft gehören auch Mais, Kartoffelsprossen und Gerste zu der bevorzugten Nahrung der Tarukas.[2]
Die Männchen werfen ihre Geweihe im September ab, stehen aber bereits im Dezember wieder im Bast, und im Februar sind die Geweihe voll ausgeprägt und der Bast gefegt. Während der Brunftzeit, die ihren Höhepunkt im Juni während der Trockenzeit erreicht, versucht das Männchen das Weibchen durch Lecken oder Anstupsen der Vulva zu stimulieren. Nach der Paarung beträgt die Tragezeit circa 240 Tage, so dass die Hirschkuh zwischen Januar und März während der Regenzeit zumeist ein einzelnes Kalb zur Welt bringt. Dies hat den Vorteil, dass in dieser Zeit Nahrung im Überfluss vorhanden ist. Die für einen Hirsch von der Größe eines Taruka lange Tragezeit wird auf die kalte Umgebung und den geringen Nährwert der Nahrungsressourcen zurückgeführt.[2]
Wenige zoologische Gärten außerhalb des natürlichen Verbreitungsgebietes haben jemals Tarukas gehalten, obwohl die Tiere sich auch in Gefangenschaft gut vermehren. Die größte Anzahl von Tieren in Gefangenschaft befand sich im Zoologischen Garten Berlin. In den Jahren zwischen 1889 und 1902 sowie zwischen 1931 und 1941 hielt der Zoo Berlin Tarukas. Im Zeitraum von zehn Jahren wurden mindestens 12 Jungtiere geboren, jedoch überlebten die Berliner Tarukas den Zweiten Weltkrieg nicht.[4]
Der Nordandenhirsch (Hippocamelus antisensis), auch Peruanischer Huemul, Taruka oder Nördlicher Andenhirsch genannt, ist eine mittelgroße Art aus der Familie der Hirsche, die in den südamerikanischen Anden verbreitet ist. Tarukas erreichen eine Schulterhöhe von 69 bis 80 cm und ein Gewicht von 45 bis 65 Kilogramm. Die IUCN hat die Art als gefährdet eingestuft.
Hatun taruka icha Taruka[1][2] chaylla (Hippocamelus antisensis) nisqaqa huk Antikunapi kawsaq tarukam, iskay ruk'anayuq ñuñuqmi, yura mikhuqmi.
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Hatun taruka.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Hatun taruka
Hatun taruka icha Taruka chaylla (Hippocamelus antisensis) nisqaqa huk Antikunapi kawsaq tarukam, iskay ruk'anayuq ñuñuqmi, yura mikhuqmi.
The taruca (Hippocamelus antisensis), also known as the Peruvian guemal, north Andean deer, north Andean huemul, northern huemul or northern guemal, is a mid sized deer species that inhabits the high regions of the Andes mountains in South America. The common name taruca means "deer" in both the Quechua and Aymara languages, though these are not interrelated. The taruca is closely related to the southern guemal (H. bisulcus), the only other member of the Hippocamelus genus.
The taruca is a medium-sized deer with a heavy body. It measures 128 to 146 cm (50 to 57 in) from head to rump, with an 11 to 13 cm (4.3 to 5.1 in) tail, and stands 69 to 80 cm (27 to 31 in) tall at the shoulder. Adults weigh between 69 and 80 kg (152 and 176 lb). As with most deer, males are significantly larger than females.[3]
It has sandy brown fur over most of its body, with white patches on the underside of its head, neck, tail, and genital region, and on the inner surface of its fore-legs. While females often have a dark brown area on the forehead, facial markings are much clearer in the males. The exact patterns vary between different males, but in general there is a black mask behind the nose, and a black Y or V pattern over the forehead and snout.[3]
As other deer, only male tarucas typically grow antlers. The longer tine of a full grown male generally measures around 30 cm (12-inch). Unlike other South American deer, except for the closely related huemul, the antlers consist of just two tines which branche from the base, and with the posterior tine being the larger. Males also possess canine teeth in their upper jaw, which females usually, but not always, lack.[3]
Tarucas are found only in the Andes mountains, from central Peru, through Bolivia and extreme north-eastern Chile, and into northern Argentina.
Peru holds the largest population of tarucas in South America. In 2008 it was suggested that between 9,000 and 12,000 individuals lived across the central Andes mountains. The Huancabamba depression marks the northern limit of the species distribution. Tarucas live at altitudes ranging from 3,500 m (11,500 ft) to 5,000 m (16,000 ft), and at lower altitudes within that range, might share territory with the Peruvian whitetail deer that are also endemic to the region. In Argentina, tarucas are found at altitudes of 2,000 m (6,600 ft) to 3,000 m (9,800 ft) where they occupy grasslands marked by occasional shrubs and rocky outcrops, typically near water.[1] There are no recognised subspecies.
Tarucas are mainly found in rocky slopes, queñual forests and at puna grasslands by the side of glaciar lakes at high altitude mountain terrains. Despite living in grasslands, the taruca feeds mainly on the local bushes, shrubs, and herbs for much of the year, but supplements this diet with grasses during the rainy season. Plants commonly eaten include dwarf gentian, ragworts, lupins, senna, valerian, and clubmosses. Tarucas may also feed on agricultural crops, such as alfalfa, barley, and potato plants.[3]
Tarucas are gregarious, but do not live in stable herds, with individuals moving between groups of up to thirty members each over the course of a few days. Their populations are scattered, due to their need for relatively specialised habitats, with population densities as low as 0.15/km2 (0.39/sq mi), even away from human habitation. Individual groups are typically led by the females.[4] During the breeding season, males may compete with one another, displaying threatening behaviour by raising their forelegs one at a time and pointing their antlers towards one another.[4]
The rut lasts from May to July, during which time the deer segregate into smaller groups with a single adult male. Males drop their antlers immediately after the breeding season finishes, in September, with the new pair beginning to grow in December, and losing the velvet by February. Pregnancy lasts for 240 days, so that the single fawn is born between January and March, coinciding with the rainy season. Twins have been observed in captivity, but are rare. The mother leaves the group in order to give birth, and keeps the fawn hidden behind rocky outcrops for the first month of life.[3]
The taruca (Hippocamelus antisensis), also known as the Peruvian guemal, north Andean deer, north Andean huemul, northern huemul or northern guemal, is a mid sized deer species that inhabits the high regions of the Andes mountains in South America. The common name taruca means "deer" in both the Quechua and Aymara languages, though these are not interrelated. The taruca is closely related to the southern guemal (H. bisulcus), the only other member of the Hippocamelus genus.
La taruca (Hippocamelus antisensis) también llamado taruka, venado andino, o huemul del norte, es un mamífero categorizado en estado vulnerable [2]; perteneciente a la familia Cervidae, que habita las escarpas andinas, y sistemas orográficos próximos, en Sudamérica. Una especie estrechamente emparentada es el huemul del sur, con el cual tiene bastante similitud de aspecto. Taruca también es el nombre de la especie en lenguas aimara y quechua, y aunque no son lenguas relacionadas, en ambas significa venado. El nombre científico genérico significa "caballo-camello", porque al describirlo por primera vez se dudaba de su ubicación taxonómica.
Se distribuye principalmente a lo largo de la cordillera de los Andes del Perú, y también en poblaciones fragmentadas en el extremo norte de Chile, el oeste de Bolivia, el norte y noroeste de Argentina.
La taruca se distribuye en poblaciones dispersas generalmente sujetas al aislamiento geográfico explicado por la localización de su especializado hábitat. El rango es casi continuo a lo largo de la parte alta de los Andes, desde el norte del Perú, al sur de la depresión de Huancabamba, hasta el extremo norte de Chile, pero siempre tomando en cuenta el aislamiento de su hábitat y la población humana que habita las zonas entre áreas con tarucas. En la porción sur de la distribución (Bolivia y Argentina) sus poblaciones están severamente fragmentadas, no contando con registros modernos en el suroeste de Bolivia. Se estima que la distribución histórica es similar a la actual pero menos fragmentada. Contrario a algunas publicaciones, la taruca nunca habitó en Ecuador; es improbable que la especie haya cruzado la depresión de Huancabamba en el norte de Perú. La presencia en Ecuador se basa en registros dudosos de restos sin origen claro, los cuales han desaparecido.[3]
El sitio arqueológico más austral con evidencia de taruca es Caleta Huelén-42, datado entre 2800-1800 a.C, cerca de la boca del río Loa, en el extremo norte de la provincia de Antofagasta (aprox. 21°12'S; 68°34'W).
En Argentina su hábitat natural actual se extiende desde la región serrana y cordillerana de la provincia de La Rioja hacia el norte (sector septentional de las Sierras Pampeanas y la Precordillera del Noroeste) (provincias de Salta, Jujuy, Tucumán, Catamarca y La Rioja). Según la evidencia arqueológica, habitó en el pasado también en los alrededores de los sitios Intihuasi, San Luis (32°10'S; 66°21'W) y Ongamira, Córdoba (30°51'S; 64°31'W).
Es un ungulado de tamaño mediano y corpulento, adaptado a la geografía y condiciones ambientales de alta montaña. Pesan entre 45 y alrededor de 80 kg, altura a la cruz de 69 a 80 cm y 140 cm contando la cabeza y las astas, con los menores tamaños y pesos correspondientes a las hembras. El pelaje es de color general gris arena a marrón grisáceo. El pelaje está compuesto por pelos huecos y gruesos, con pelos cobertores cercanos a la piel.[3] Las caras tienen marcas negras, que se diferencian entre individuos, y son más notorias, parecidas a máscaras en forma de V o Y en machos.[3][4][5]
Tienen una glándula pre-orbital grande. Presenta blanco en la parte inferior de la cara y parte delantera del cuello, así como en el hocico detrás de la nariz. Esto último varía entre individuos pero siempre presenta un parche justo detrás de los lados de la nariz. Las orejas son largas. La espalda es más oscura cerca a la rabadilla y en la base de la cola, variando de marrón a marrón oscuro. La región ventral es parda, la zona inguinal y casi toda la cola en adultos es blanca. Toda la parte interna de las piernas es blanca así como en ambos lados en la parte distal. Las piernas son cortas. Al igual que otros cérvidos, solo los machos desarrollan astas, que mudan una vez al año, por lo general al inicio de la temprada de lluvias. Estas son bifurcadas en la base, y crecen en promedio unos 30 cm en los candiles posteriores en machos adultos. Las crías no son moteadas.[3]
Este cérvido se caracteriza por vivir en faldeos rocosos de las cordilleras, pobres en vegetación, peñas y pastizales de puna, a alturas de entre 1800 y 5500 msnm. Se le encuentra principalmente en zonas dominadas por roquedales y pastizales de puna, en los pisos superiores de las sierras y en algunos ambientes de la prepuna al sur de su distribución.
Generalmente forman tropas familiares de hasta quince individuos, liderados por una hembra, que se reagrupan aleatoriamente y se redistribuyen por lo general dependiendo de la época del año, momento de apareamiento, que en los Andes Centrales se da generalmente en los meses de mayo y junio; o durante la parición. El periodo de gestación es de aproximadamente 270 días, que coincide con el final de la temporada de lluvias, cuando hay más vegetación [6]. Es un animal diurno, muy tímido y arisco, que no duda en emprender la huida ante la presencia humana o alguna señal de peligro. Vive en estado silvestre alrededor de 10 años edad promedio.
La reducción del hábitat, la competencia con el ganado doméstico y la falta de un manejo cinegético adecuado son las principales amenazas sobre la especie. La taruca es catalogada como Vulnerable (VU) a nivel internacional (UICN). La especie se encuentra en el apéndice I de CITES y se encuentra en numerosas áreas protegidas a lo largo de su distribución.[1]
Para el 2008, se estimó una población total de entre 12000 y 17000 individuos. La mayor parte se encuentran en Perú con un estimado de entre 9000 a 13000 ejemplares. En Chile habitarían unas 1000 tarucas, y algo más de 2000 en Argentina y Bolivia.[1]
El Hippocamelus antisensis fue declarado monumento natural en Argentina el 25 de septiembre de 1996 mediante la sanción de la ley n.º 24702[7] y monumento natural provincial por la provincia de Jujuy el 27 de mayo de 2004 mediante la ley n.º 5405.[8] Desde diciembre de 2018, el animal está retratado en el billete de 100 pesos de la República Argentina, como parte de la familia “Fauna Autóctona de la República Argentina” que conforma los nuevos modelos de dicha moneda nacional.
La taruca (Hippocamelus antisensis) también llamado taruka, venado andino, o huemul del norte, es un mamífero categorizado en estado vulnerable ; perteneciente a la familia Cervidae, que habita las escarpas andinas, y sistemas orográficos próximos, en Sudamérica. Una especie estrechamente emparentada es el huemul del sur, con el cual tiene bastante similitud de aspecto. Taruca también es el nombre de la especie en lenguas aimara y quechua, y aunque no son lenguas relacionadas, en ambas significa venado. El nombre científico genérico significa "caballo-camello", porque al describirlo por primera vez se dudaba de su ubicación taxonómica.
Hippocamelus antisensis Hippocamelus generoko animalia da. Artiodaktiloen barruko Capreolinae azpifamilia eta Cervidae familian sailkatuta dago
Hippocamelus antisensis Hippocamelus generoko animalia da. Artiodaktiloen barruko Capreolinae azpifamilia eta Cervidae familian sailkatuta dago
Andienhirvi eli guemuli (Hippocamelus antisensis) on uhanalainen hirvieläin, joka elää Perun ja Bolivian Andeilla, Chilen pohjoisosassa sekä Luoteis-Argentiinassa. Se painaa 45–65 kg ja sen korkeus on 70–80 cm.
Nisäkäsnimistötoimikunnan ehdotus andienhirven uudeksi suomenkieliseksi nimeksi on perunhemuli.[2]
Andienhirvi eli guemuli (Hippocamelus antisensis) on uhanalainen hirvieläin, joka elää Perun ja Bolivian Andeilla, Chilen pohjoisosassa sekä Luoteis-Argentiinassa. Se painaa 45–65 kg ja sen korkeus on 70–80 cm.
Nisäkäsnimistötoimikunnan ehdotus andienhirven uudeksi suomenkieliseksi nimeksi on perunhemuli.
Le Taruca ou cerf andin ou Hippocamelus antisensis ou Guemal du Pérou ou Huemul péruvien est une des deux espèces du genre Hippocamelus.
Le taruca est un cerf autochtone des montagnes du Pérou, de la Bolivie, du Chili et du nord-ouest de l'Argentine. Dans ce dernier pays on le trouve dans les provinces de Salta, Jujuy, Tucumán, Catamarca et La Rioja. Il vit dans les pâturages de l'étage supérieur des sierras andines, en groupes familiaux jusqu'à quinze individus. Ils sont réputés très timides et prennent la fuite au premier signal de danger. Leur aspect et leur taille est similaire à ceux des Hippocamelus bisulcus ou huemuls, leur proche parent. Ils appartiennent de fait au même genre. Comme eux, les mâles tarucas possèdent des bois avec une bifurcartion.
Leurs prédateurs traditionnels étaient historiquement le puma et le jaguar, mais alors que ces derniers sont en régression, c'est la prédation humaine qui a mis l'espèce en danger. La chasse sans modération associée aux changements apportés par l'Homme à leur habitat ont rendu l'espèce de plus en plus rare. Elle a été cataloguée comme "espèce en danger d'extinction" au niveau international (CITES).
Actuellement, le taruca est protégé à l'intérieur du parc national Calilegua en Argentine, mais il reste à prendre un ensemble de mesures pour assurer sa survie dans le reste du pays.
Le Taruca mesure environ 73 cm au garrot. Il est légèrement plus petit et plus pâle que son proche parent le Huemul (H. bisculus). L'espèce présente généralement une coloration gris sable ; la gorge et le cou sont blanchâtre, de même que la face interne des pattes antérieures. La plupart des individus présente un dessin sombre en forme de Y sur la face. La queue est marquée par une tache sombre à la base ; elle est blanche en dessous. Les bois se ramifient une seule fois à la base pour former deux pointes de 20 à 30 cm de long chacune, et ce sur chaque bois.[1],[2],[3],[4]
Cette espèce fréquente actuellement la chaîne montagneuse des Andes au Nord depuis l’Équateur, à travers le Pérou, la Bolivie, l'extrême Nord du Chili et jusqu'au Nord-Ouest de l'Argentine[5],[6],[7],[4].
Dans le Sud du Pérou, la mise-bas a lieu de Février à Avril, ce qui coïncide avec la fin de la saison des pluies, après une gestation d'environ 240 jours. Le rut est surtout observé en Juin, pendant la saison sèche. Les mâles perdent leurs bois entre Septembre et Octobre, durant le début de la saison des pluies. La mise-bas et le cycle des bois (croissance/ perte) sont tous les deux particulièrement synchronisés, reflétant vraisemblablement des changements saisonniers très marqués de leur habitat[8],[1],[4].
Le Taruca est un cervidé de milieux ouverts des hautes Andes, où il fréquente des milieux localisés entre 2 500 et 5 000 m d'altitude. Dans certaines parties de son aire de répartition, il est fréquemment observé au-dessus de la limite supérieure des arbres en été, puis gagne les forêts durant l'hiver. Dans le Sud du Pérou, cette espèce occupe les zones herbeuses et buissonnantes de haute altitude. Les hauts plateaux du Pérou et de Bolivie (altiplano) ont été grandement affectés par les activités humaines, souvent longtemps avant les conquêtes européennes ; les forêts ont été altérées par le défrichage des terres et la coupe de bois de chauffe. Aussi, il semble difficile d'imaginer le couvert forestier originel à la mesure du couvert forestier existant où survit aujourd'hui Hippocamelus antisensis. Les individus sont rarement observés seuls ; dans le Sud du Pérou, la plupart forme des groupes d'une demi-douzaine d'individus, avec parfois un maximum de 40 individus ensemble. Les mâles adultes passent la plupart de leur temps en groupes mixtes avec les femelles, sauf durant la mise-bas. Occasionnellement, des groupes non-mixtes sont aussi observés. Dans le Nord-Ouest de l'Argentine, cette espèce est notée comme pouvant se regrouper en grandes hardes durant l'hiver, puis se subdivisant en Septembre en groupes plus petits avec un mâle pour deux femelles en moyenne. Dans cette région, le Taruca est connu pour être la proie du Puma (Puma concolor)[5],[9],[8],[2],[10],[4].
Le Taruca ou cerf andin ou Hippocamelus antisensis ou Guemal du Pérou ou Huemul péruvien est une des deux espèces du genre Hippocamelus.
Le taruca est un cerf autochtone des montagnes du Pérou, de la Bolivie, du Chili et du nord-ouest de l'Argentine. Dans ce dernier pays on le trouve dans les provinces de Salta, Jujuy, Tucumán, Catamarca et La Rioja. Il vit dans les pâturages de l'étage supérieur des sierras andines, en groupes familiaux jusqu'à quinze individus. Ils sont réputés très timides et prennent la fuite au premier signal de danger. Leur aspect et leur taille est similaire à ceux des Hippocamelus bisulcus ou huemuls, leur proche parent. Ils appartiennent de fait au même genre. Comme eux, les mâles tarucas possèdent des bois avec une bifurcartion.
Leurs prédateurs traditionnels étaient historiquement le puma et le jaguar, mais alors que ces derniers sont en régression, c'est la prédation humaine qui a mis l'espèce en danger. La chasse sans modération associée aux changements apportés par l'Homme à leur habitat ont rendu l'espèce de plus en plus rare. Elle a été cataloguée comme "espèce en danger d'extinction" au niveau international (CITES).
Actuellement, le taruca est protégé à l'intérieur du parc national Calilegua en Argentine, mais il reste à prendre un ensemble de mesures pour assurer sa survie dans le reste du pays.
Lo huemul del nord (Hippocamelus antisensis d'Orbigny, 1834), noto anche come taruca, è un mammifero in via di estinzione appartenente alla famiglia dei Cervidi che abita in Sudamerica, sui pendii delle Ande e di altri sistemi orografici vicini. È strettamente imparentato con lo huemul del sud, molto simile nell'aspetto (la specie del nord è solamente più snella e un po' più alta). Taruca è il nome con cui questa specie viene indicata in aymara e quechua, e, sebbene queste due lingue non siano imparentate tra loro, in entrambi i casi il nome significa «cervo». Il nome scientifico del genere, Hippocamelus, significa «cavallo-cammello», poiché i primi studiosi che descrissero questo animale misero in dubbio la sua posizione tassonomica.
Si tratta di un ungulato tozzo e di medie dimensioni, con un peso di 45–60 kg e un'altezza al garrese di 69–80 cm; le femmine sono più piccole. Il mantello varia dal grigio al bruno-grigiastro sabbia ed è composto da peli cavi e spessi che ricoprono quasi ogni centimetro di pelle[3]. Sulla faccia sono presenti delle caratteristiche macchie nere, differenti da un esemplare all'altro e ben più visibili nei maschi sotto forma di «V» o «Y»[3][4][5].
Possiede una grossa ghiandola preorbitale. Presenta delle zone bianche sulla regione inferiore della faccia, su quella anteriore del collo e sul muso, dietro al naso. Quest'ultima macchia varia da un individuo all'altro, ma è sempre situata dietro ai lati del naso. Le orecchie sono lunghe. Il dorso è più scuro nella regione posteriore e alla base della coda, variando dal marrone al marrone scuro. La regione ventrale è di colore marrone, mentre la zona inguinale e la maggior parte della coda, negli esemplari adulti, sono bianche. Tutto l'interno delle zampe ed entrambi i lati della loro regione distale è bianco. Le zampe sono corte. I palchi si biforcano vicino alla base e la punta posteriore può raggiungere i 30 cm di lunghezza. I piccoli non sono macchiati[3].
Lo huemul del nord è diffuso in Perù, nell'estremità settentrionale del Cile, nella Bolivia occidentale e nell'Argentina nord-occidentale.
È suddiviso in varie popolazioni sparse con pochi contatti tra loro, come si può facilmente intuire dalla localizzazione del suo habitat, costituito dalle elevate cime dei monti. La sua distribuzione lungo le cime delle Ande è quasi continua dal centro del Perù all'estremo nord del Cile, sempre tenendo conto, però, dell'isolamento del suo habitat e degli insediamenti umani presenti in varie regioni dell'areale. Nella parte meridionale dell'areale (Bolivia e Argentina) le popolazioni sono fortemente frammentate e nel sud-ovest della Bolivia la specie è probabilmente scomparsa. Si stima che l'areale storico sia stato simile a quello attuale, ma meno frammentato. Contrariamente a quanto riferito in alcune pubblicazioni, lo huemul del nord non è mai vissuto in Ecuador, poiché è molto improbabile che sia riuscito ad attraversare la Depressione di Huancabamba nel nord del Perù. Le ipotesi della sua presunta antica presenza in Ecuador sono state dedotte solamente a partire da resti archeologici di origine incerta andati perduti[3].
Il sito archeologico indicante la presenza dello huemul situato più a sud è Caleta Huelén-42, risalente al 2800-1800 a.C., nei pressi della foce del fiume Loa, nell'estremità settentrionale della Provincia di Antofagasta (circa 21°12' S e 68°34' O).
In Argentina, l'areale attuale della specie si estende lungo le regioni montuose comprese tra la Provincia di La Rioja e il nord del Paese (regione settentrionale delle Sierras Pampeanas e Precordigliera del Nordovest, nelle province di Salta, Jujuy, Tucumán, Catamarca e La Rioja). Secondo i resti archeologici, in passato lo huemul visse anche nelle aree attorno ai siti di Intihuasi, nella Provincia di San Luis (32°10' S e 66°21' O), e di Ongamira, nella Provincia di Córdoba (30°51' S e 64°31' O).
Questo cervo vive sulle pareti rocciose quasi prive di vegetazione ad altitudini di 1800–5500 m. Si incontra soprattutto nelle zone dominate da distese rocciose miste a praterie di puna, nelle regioni più elevate delle sierre e in alcune zone di pre-puna poste al limite sud dell'areale.
Lo huemul del nord vive in gruppi familiari guidati da una femmina, composti anche da quindici esemplari. È un animale diurno, molto timido e sfuggente, che fugge via non appena percepisce la presenza dell'uomo o di un'altra minaccia. In natura vive in media circa 10 anni.
La caccia spietata, la competizione con il bestiame domestico e le variazioni avvenute all'habitat sono le principali minacce per lo huemul del nord. La IUCN lo inserisce tra le specie vulnerabili e la CITES lo classifica nell'Appendice I. È diffuso, tuttavia, in numerose aree protette sparse per tutto l'areale[2].
La popolazione totale della specie è stata stimata tra i 12.000 e i 17.000 esemplari. La maggior parte di questi, 9000-13.000, vive in Perù. In Cile ne vivono circa 1000, mentre in Argentina e Bolivia ve ne sono poco più di 2000[2].
Lo huemul del nord (Hippocamelus antisensis d'Orbigny, 1834), noto anche come taruca, è un mammifero in via di estinzione appartenente alla famiglia dei Cervidi che abita in Sudamerica, sui pendii delle Ande e di altri sistemi orografici vicini. È strettamente imparentato con lo huemul del sud, molto simile nell'aspetto (la specie del nord è solamente più snella e un po' più alta). Taruca è il nome con cui questa specie viene indicata in aymara e quechua, e, sebbene queste due lingue non siano imparentate tra loro, in entrambi i casi il nome significa «cervo». Il nome scientifico del genere, Hippocamelus, significa «cavallo-cammello», poiché i primi studiosi che descrissero questo animale misero in dubbio la sua posizione tassonomica.
Šiaurinis Andų elnias (lot. Hippocamelus antisiensis, isp. Taruca) – elninių (Cervidae) šeimos žinduolis. Paplitęs Andų kalnuose Bolivijoje, Peru, taip pat šiaurinėje Čilės ir Argentinos dalyje.
Šiaurinis Andų elnias gerai prisitaikęs gyventi kalnuotose vietovėse, turi trumpas, bet tvirtas kojas. Sveria 45-65 kg. Ragus turi tik patinai, jų ilgis iki 30 cm, Y raidės formos. Kailis gali būti įvairių spalvų: pilkšvas, rudas, kaštoniškas, rausvas. Ausys didelės, uodega trumpa.
Gyvena nedidelėmis grupėmis, maždaug po 8, vadovaujami patelės. Aktyvūs dieną, bet baikštūs. Reti, nykstantys.
De Peruviaanse huemul (Hippocamelus antisensis) is een zoogdier uit de familie van de hertachtigen (Cervidae). De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door d'Orbigny in 1834.
Bronnen, noten en/of referenties
Huemal peruwiański[3], taruka[4] (Hippocamelus antisensis) – gatunek ssaka parzystokopytnego z rodziny jeleniowatych blisko spokrewniony z huemalem.
Obecny zasięg występowania gatunku obejmuje kraje Ameryki Południowej – Ekwador, Peru, Boliwia, Chile i Argentyna. Huemal peruwiański zasiedla górskie zarośla na wysokościach 4100-5200 m n.p.m. Rzadko spotykana poniżej 4000 m n.p.m.
Ciało krępe z krótkimi kończynami, bardzo długie uszy, poroże słabo rozgałęzione, tuż nad różą od łodygi odchodzi długie rozgałęzienie. Samce zrzucają poroże w październiku-listopadzie. Długość ciała 140-160 cm, długość ogona 10-15 cm, wysokość w kłębie 75-85 cm, samice niższe (69-71 cm), masa ciała 45-65 kg[5]. Długość poroża 22-27 cm. Ubarwienie żółtoszarobrązowe. Wierzchnia część ogona jest ciemnobrązowa, a spodnia biała. Dymorfizm płciowy jest zaznaczony. Ciąża trwa około 240 dni.
Prowadzą dzienny tryb życia. Żyją w małych grupach złożonych z 4-9 osobników obojga płci prowadzonych przez doświadczoną samicę. Poszczególne grupy są ze sobą ściśle związane i łączą się w okresie godowym w większe stada. Samce toczą walki o samice. Taruka żywi się roślinami. Żyje do 10 lat.
Na czas porodu samice oddalają się od stada na ok. 30 dni. Rodzą jedno, rzadko 2 młodych.
Głównym drapieżnikiem polującym na huemale peruwiańskie jest puma płowa. Człowiek poluje na nie dla mięsa, skór i poroża.
Gatunek jest objęty konwencją CITES (załącznik I)[6]. W Czerwonej księdze gatunków zagrożonych Międzynarodowej Unii Ochrony Przyrody i Jej Zasobów figuruje w kategorii VU[7].
Huemal peruwiański, taruka (Hippocamelus antisensis) – gatunek ssaka parzystokopytnego z rodziny jeleniowatych blisko spokrewniony z huemalem.
O taruca, ou guemal, (Hippocamelus antisensis) é um mamífero ameaçado pertencentes à família dos cervídeos, que é distribuída (de norte a sul), no Equador, Peru, Chile, Bolívia e Argentina.
Os veados são acostumados a viver em grandes altitudes, entre 2.500 e 5.200 metros acima do nível do mar. Suas atividades sociais incluem pastar em grupos de cerca de oito animais liderada por uma fêmea. O taruca é um animal diurno, mas muito tímida antes da presença humana, que vivem em estado selvagem cerca de 10 anos.
Este ungulado tem as suas unhas perfeitamente adaptadas para correr em terras Risp, pedregoso e anfractuosity, seu tronco e da cabeça são relativamente grandes em comparação com os pés, a altura do adulto com a cruz ou de nível elevado nas costas faz-se entre 7 8 dm corpo a ser mais elevada do sexo masculino. Eles têm chifres de até 30 cm em comprimento terminem em um "garfo" (na forma de Y). Suas orelhas são longas e tecidos moles, a sua cauda é bastante curto, cerca de 1 dm. Seu casaco exterior é bruto, com cores de espessura variando de cinza ao marrom avermelhado a atravessar (como uma subespécie, com adaptadas a mimesis da paisagem), na sua área ventral com uma mancha blancusca enquanto o focinho e os seus rostos normalmente mostram uma mancha preta. O peso destes animais se permanerem adultos e saudáveis, varia entre 45 e 65 kg, com um peso maior do sexo masculino , (dimorfismo sexual).
O taruca, ou guemal, (Hippocamelus antisensis) é um mamífero ameaçado pertencentes à família dos cervídeos, que é distribuída (de norte a sul), no Equador, Peru, Chile, Bolívia e Argentina.
Os veados são acostumados a viver em grandes altitudes, entre 2.500 e 5.200 metros acima do nível do mar. Suas atividades sociais incluem pastar em grupos de cerca de oito animais liderada por uma fêmea. O taruca é um animal diurno, mas muito tímida antes da presença humana, que vivem em estado selvagem cerca de 10 anos.
Hippocamelus antisensis[2][3][4] är en däggdjursart som först beskrevs av d'Orbigny 1834. Hippocamelus antisensis ingår i släktet huemuler, och familjen hjortdjur.[5][6] IUCN kategoriserar arten globalt som sårbar.[1] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[5]
Detta hjortdjur förekommer i Anderna från Peru över Bolivia och norra Chile till norra Argentina. Arten vistas i regioner som ligger 2000 till 5000 meter över havet. Hippocamelus antisensis lever främst på klippiga bergsängar som ligger högre än trädgränsen. Ibland besöker den buskskogar eller öppna skogar. När hjortdjuret hämtar sin föda från jordbruksmark betraktas det som skadedjur.[1]
Arten blir 150 till 170 cm lång (huvud och bål), har en mankhöjd av 70 till 90 cm och väger 45 till 65 kg. Hippocamelus antisensis har för ett hjortdjur ganska korta extremiteter och en robust kropp. Honor är allmänt mindre än hannar. Pälsen på ovansidan bildas av underull samt av lite styva täckhår och är grå till ljusbrun. Den korta svansen har en mörk ovansida och en vit undersida. Mellan näsborrarna och hjässan finns ett kännetecknande mörkt mönster som har formen av ett Y. Ovanför och nedanför läpparna förekommer ett vitt band. Strupen är alltid ljus gråaktig. Hannar har horn som bildar ett V med grenarna fram- respektive bakåt.[7] Honor och ungar har en mera brunaktig päls än hannar. Artens öron har en svart spets.[8]
Honor, hannar och ungdjur bildar flockar med 4 till 9 medlemmar och en äldre hona i spetsen. Hannarna går vanligen bakom alla andra gruppmedlemmar. Hippocamelus antisensis är aktiv mellan skymningen och gryningen. Den gömmer sig på dagen mellan klippor. Honor är dräktiga i cirka 7 månader och ungarna föds i januari eller februari (sommar på södra jordklotet).[7] Födan utgörs av gräs, örter och blad frän buskar eller från trädens låga delar. Populationer i bergstrakter vandrar före vintern till lägre regioner.[8]
Wikimedia Commons har media som rör Hippocamelus antisensis.
Wikispecies har information om Hippocamelus antisensis.
Hippocamelus antisensis är en däggdjursart som först beskrevs av d'Orbigny 1834. Hippocamelus antisensis ingår i släktet huemuler, och familjen hjortdjur. IUCN kategoriserar arten globalt som sårbar. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Detta hjortdjur förekommer i Anderna från Peru över Bolivia och norra Chile till norra Argentina. Arten vistas i regioner som ligger 2000 till 5000 meter över havet. Hippocamelus antisensis lever främst på klippiga bergsängar som ligger högre än trädgränsen. Ibland besöker den buskskogar eller öppna skogar. När hjortdjuret hämtar sin föda från jordbruksmark betraktas det som skadedjur.
Arten blir 150 till 170 cm lång (huvud och bål), har en mankhöjd av 70 till 90 cm och väger 45 till 65 kg. Hippocamelus antisensis har för ett hjortdjur ganska korta extremiteter och en robust kropp. Honor är allmänt mindre än hannar. Pälsen på ovansidan bildas av underull samt av lite styva täckhår och är grå till ljusbrun. Den korta svansen har en mörk ovansida och en vit undersida. Mellan näsborrarna och hjässan finns ett kännetecknande mörkt mönster som har formen av ett Y. Ovanför och nedanför läpparna förekommer ett vitt band. Strupen är alltid ljus gråaktig. Hannar har horn som bildar ett V med grenarna fram- respektive bakåt. Honor och ungar har en mera brunaktig päls än hannar. Artens öron har en svart spets.
Honor, hannar och ungdjur bildar flockar med 4 till 9 medlemmar och en äldre hona i spetsen. Hannarna går vanligen bakom alla andra gruppmedlemmar. Hippocamelus antisensis är aktiv mellan skymningen och gryningen. Den gömmer sig på dagen mellan klippor. Honor är dräktiga i cirka 7 månader och ungarna föds i januari eller februari (sommar på södra jordklotet). Födan utgörs av gräs, örter och blad frän buskar eller från trädens låga delar. Populationer i bergstrakter vandrar före vintern till lägre regioner.
грец. ἵππος — «кінь», грец. κάμηλος — «верблюд». Antisana стосується географічної назви, ensis означає «належить».
Країни проживання: Аргентина, Болівія, Чилі, Перу. Наявність цього виду в Еквадорі знаходиться на стадії обговорення.
Тарука був знайдений на висотах 2000–3500 над рівнем моря в південній частині їх розподілу в Аргентині, на 2500–4000 м на півночі Чилі, на 3500–5000 м в горах Перу і Болівії. Зазвичай розташовані вище лінії дерев на гірських схилах, що характеризуються кам'яними і скельними оголеннями серед трав'янистої рослинності. Більше тяжіють до скелястих ділянках з рідкісною рослинністю поблизу джерел води, проте можуть бути виявлені і в чагарниках.
Морфометрія. довжина голови й тіла: 1400–1600 мм, довжина хвоста: 115–130 мм, висота в плечах: 700–730 мм, вага: 45–65 кг. Роги може вирости до 30 см в довжину. Самці важчі.
Опис. Це великий копитна тварина. Хутро є жорстким і щільним, кольору від сірувато-коричневого до світло-коричневого на спині, а вентральна область біла, як і внутрішні сторони кінцівок. Голова має той же колір, що спина. Писок білуватого кольору. Тулуб і голова відносно товсті в порівнянні з ногами. Дорослі самці мають роги, що закінчуються Y-подібним розгалуженням, роги оновлюються щорічно. Копита добре пристосовані для ходіння по кам'янистому ґрунті. Хвіст невеликий і коричневий.
Зубна формула: I 0/3, C 1/1, P 3/3, M 3/3 = 34 зубів.
Це наземний, товариський вид, але іноді може бути солітарним. Харчується в основному травою, листям чагарників. Самиця має період вагітності дев'ять місяців і народжує одне теля.
Hippocamelus antisensis là một loài động vật có vú trong họ Hươu nai, bộ Guốc chẵn. Loài này được d'Orbigny mô tả năm 1834.[2]
Phương tiện liên quan tới Hippocamelus antisensis tại Wikimedia Commons
.png){kind=small}
Bài viết về chủ đề Bộ Guốc chẵn này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Hippocamelus antisensis là một loài động vật có vú trong họ Hươu nai, bộ Guốc chẵn. Loài này được d'Orbigny mô tả năm 1834.
Hippocamelus antisensis d'Orbigny, 1834
Охранный статус
Перуанский олень[1] (лат. Hippocamelus antisensis) — один из двух видов андских оленей[uk], обитающий на территории Аргентины, Боливии, Чили и Перу.
Длина тела 1,4—1,6 м, длина хвоста 11,5—13 см, высота в холке 70—73 см, вес — 45—65 кг. Рога могут достигать до 30 см в длину. Самцы тяжелее.
Это крупное копытное животное. Мех жёсткий и густой, его окраска на спине от серовато-коричневого до светло-коричневого цвета, брюхо и внутренние стороны конечностей белого цвета. Голова того же цвета, что спина. Рот беловатого цвета. Туловище и голова относительно толстые по сравнению с ногами. Взрослые самцы имеют рога, оканчивающиеся Y-образным разветвлением, рога обновляются ежегодно. Копыта хорошо приспособлены для хождения по каменистой почве. Хвост небольшой и коричневый.
Зубная формула: I 0 /3 , C 1/ 1 , P 3 /3 , M 3 /3 = 34 зуба.
Перуанский олень встречается на высоте 2000—3500 над уровнем моря в южной части своего ареала в Аргентине, на высоте 2500—4000 м на севере Чили, на высоте 3500—5000 м в горах Перу и Боливии. Обычно живут выше границы лесов на горных склонах, характеризующихся каменными и скальными обнажениями среди травянистой растительности. Больше тяготеют к скалистым участкам с редкой растительностью вблизи источников воды, но могут встречаться и в зарослях.
Живёт в группах или в одиночку. Питается в основном травой, листьями кустарников. Период беременности самки длится девять месяцев. Обычно рождает одного детёныша.
Перуанский олень (лат. Hippocamelus antisensis) — один из двух видов андских оленей[uk], обитающий на территории Аргентины, Боливии, Чили и Перу.
북방안데스사슴(Hippocamelus antisensis)은 사슴과 노루아과에 속하는 사슴의 일종이다. 타르카(taruca) 또는 페루우에물로도 알려져 있다. 남아메리카의 페루 중부와 볼리비아를 지나 칠레 북동부, 그리고 아르헨티나 북부 지역에 이르는 안데스 산맥에서만 발견된다. 중형 크기의 무거운 사슴이다. 몸길이는 128~146cm, 꼬리는 11~13cm, 어깨 높이는 69~80cm 정도이다. 다 자라면 몸무게는 69~80kg이다. 대부분의 사슴과 마찬가지로 수컷이 암컷보다 현저히 크다.[2]
북방안데스사슴(Hippocamelus antisensis)은 사슴과 노루아과에 속하는 사슴의 일종이다. 타르카(taruca) 또는 페루우에물로도 알려져 있다. 남아메리카의 페루 중부와 볼리비아를 지나 칠레 북동부, 그리고 아르헨티나 북부 지역에 이르는 안데스 산맥에서만 발견된다. 중형 크기의 무거운 사슴이다. 몸길이는 128~146cm, 꼬리는 11~13cm, 어깨 높이는 69~80cm 정도이다. 다 자라면 몸무게는 69~80kg이다. 대부분의 사슴과 마찬가지로 수컷이 암컷보다 현저히 크다.
.jpg)
_Peruvian_guemal.png)
