nimet breadcrumb-navigoinnissa
Vətəni Yaponiyadır. Hündürlüyi 2m-ə qədər, oduncaqlaşmış, keçəvari, budaqlanmayan gövdəyə malikdir. Onların gövdəsi tökülən yarpaq saplaqları ilə sıx örtülmüşdür, ləkəvarı yarpaqları isə gövdenin ucunda dəstəyə yığılmışdır. Mikrosporofilləri (erkəkcikləri) çoxsaylı, pazşəkilli, qonur, alt tərəfdən çoxsaylı, tozcuqludur. Erkək qozaları silindirikdir. Dişi qozaları yumru, sferik, hissələri lələkvarı bölünmüş olub, yanlarında yumurtacıqları vardır. Qozaları tutqun sarıdır, yazda və ya yayda az miqdarda əmələ gəlir. Toxumu yumru, çəyirdəkşəkilli, üst örtüyü ətli, orta və içəri örtükləri bərkdir, uzunluğu 2sm-ə qədə, narıncı-qırmızı rəngdədir. İşıqlı və yarımkölgəli şəraitdə bitir, düzünə düşən günəş şüalarından qorunmalıdır. Torpaq həmişə rütubətli olmlı, suvarılma vaxdaşırı aparılmalıdır. Kol hissələrə bölünməklə, toxumlarla çoxaldılır. Saqovnikin özəklərindən saqo nişastası alınır. Subtropik mülayim iqlimli ölkələrdə bəzək bitkisi kimi yaşıllaşdırmada istifadə edilir.
Lənkəran, Astara bölgələrində, Abşeron yarımadasında yaşıllıqlarda rast gəlinir. Əyriyarpaq saqovnik otaq bitkisi kimi də istifadə edilir.
“Azərbaycan dendraflorasi” I cild, Baki, “Elm”, 2011, 312 səh.
Azərbaycan florasının konspekti. I-III cildlər. 2005; 2006; 2008.
Vətəni Yaponiyadır. Hündürlüyi 2m-ə qədər, oduncaqlaşmış, keçəvari, budaqlanmayan gövdəyə malikdir. Onların gövdəsi tökülən yarpaq saplaqları ilə sıx örtülmüşdür, ləkəvarı yarpaqları isə gövdenin ucunda dəstəyə yığılmışdır. Mikrosporofilləri (erkəkcikləri) çoxsaylı, pazşəkilli, qonur, alt tərəfdən çoxsaylı, tozcuqludur. Erkək qozaları silindirikdir. Dişi qozaları yumru, sferik, hissələri lələkvarı bölünmüş olub, yanlarında yumurtacıqları vardır. Qozaları tutqun sarıdır, yazda və ya yayda az miqdarda əmələ gəlir. Toxumu yumru, çəyirdəkşəkilli, üst örtüyü ətli, orta və içəri örtükləri bərkdir, uzunluğu 2sm-ə qədə, narıncı-qırmızı rəngdədir. İşıqlı və yarımkölgəli şəraitdə bitir, düzünə düşən günəş şüalarından qorunmalıdır. Torpaq həmişə rütubətli olmlı, suvarılma vaxdaşırı aparılmalıdır. Kol hissələrə bölünməklə, toxumlarla çoxaldılır. Saqovnikin özəklərindən saqo nişastası alınır. Subtropik mülayim iqlimli ölkələrdə bəzək bitkisi kimi yaşıllaşdırmada istifadə edilir.
Ciques (Cycas revoluta) és una planta de la família cicadàcia originària del sud del Japó i molt utilitzada com a planta ornamental. Exteriorment sembla una palmera però no ho és sinó que es tracta d'un cicadofití. En anglès es coneix també com Sago Palm
És una planta molt simètrica amb una corona de fulles pinnades, de 50 a 150 cm de llarg, de color verd fosc. El tronc fa uns 20 cm de diàmetre que en les plantes joves és molt baix i fins i tot subterrani. En individus molt vells arriba a fer 7 metres d'alçada. Però la planta és de creixement molt lent i li cal de 50 a 100 anys en fer aquesta alçada. Els troncs es poden ramificar.
La propagació de les ciques es fa per llavor o per fillols basals. És planta dioica, només els mascles fan uns atractius conus.
En regions prou càlides com el litoral Mediterrani poden créixer a l'exterior és bastant tolerant a la secada i pot créixer a ple sol o a l'ombra a l'exterior però a l'interior de les cases necessita llum. També creix com a Bonsai.
Suporta glaçades bastant fortes (entre 10 i 15 sota zero). Pot tornar a fer fulles després del fred..
És molt verinosa per a animals i humans si s'ingereix, hi ha hagut intoxicacions en gossos que s'han menjat les fulles.[1] En els gossos en 12 hores es presenten símptomes com vòmits diarrea i hepatotoxicitat..[2] Totes les parts de la planta són tòxiques però les llavors són les que més ho són. La toxina que es presenta s'anomena cycasina.
Estructura reproductiva femenina
jove
llavors
A Funchal
A Funchal,
Fulles noves
Ciques (Cycas revoluta) és una planta de la família cicadàcia originària del sud del Japó i molt utilitzada com a planta ornamental. Exteriorment sembla una palmera però no ho és sinó que es tracta d'un cicadofití. En anglès es coneix també com Sago Palm
És una planta molt simètrica amb una corona de fulles pinnades, de 50 a 150 cm de llarg, de color verd fosc. El tronc fa uns 20 cm de diàmetre que en les plantes joves és molt baix i fins i tot subterrani. En individus molt vells arriba a fer 7 metres d'alçada. Però la planta és de creixement molt lent i li cal de 50 a 100 anys en fer aquesta alçada. Els troncs es poden ramificar.
La propagació de les ciques es fa per llavor o per fillols basals. És planta dioica, només els mascles fan uns atractius conus.
Cykas japonský (Cycas revoluta Thunb., 1782), je rostlina pocházející z jižního Japonska. Je nejznámějším druhem mezi třemi stovkami známých druhů cykasů. Ty patří k nejstarším rostlinám na světě a na zemi se objevily poprvé v době permu před 250 miliony let. Pro řadu prehistorických prvků bývají označovány jako živoucí fosílie.[2] Cykas japonský je vzácnou rostlinou, chráněnou před mezinárodním obchodem zařazením na seznam CITES II.
Cykas japonský je běžně dostupný v obchodní síti v ČR.[3]. Pod slovem „cykas“ si proto každý vybaví právě tuto rostlinu. V poslední době se na trhu objevil i další z cykasů, keják otrubnatý.[4]
Rostliny, pěstované botanickými zahradami a sběrateli, se při dobré péči dožívají značného věku. Cykasy japonské jsou přitom velmi dlouho žijící stromy, přičemž některé propočty ukazují na možnost 2000 let života. Délka života starých cykasů v japonských zahradách se odhaduje na více než 1100 let.[5][6] Určování věku cykasů je však složité, protože tyto stromy nemají letokruhy. Dvoutisícileté odhady spočívají především na propočtech z počtu jizev po listech a znalostech průměrné rychlosti růstu.[7]
I když v zahraničí bývá cykas japonský někdy neodborně označován jako ságová palma s palmami nemají cykasy nic společného, snad kromě vzhledu, tvořeného drsným kmenem s korunou lesklých, temně zelených listů. Pravé ságo je přitom škrobovitý prášek, který se vyrábí ze středu kmene palem Metroxylon sagu.
S kmenem dosahujícím u největších rostlin 5 m výšky.[8] se řadí mezi středně velké cykasy. U mladších rostlin má podobu typické hnědé koule, ze které raší koruna „palmových“ listů, tak tvrdých, že si je nezkušené oko může splést s plastem. Kmen se může u starších rostlin větvit.
Samčí šišky dorůstají velikosti 30-60 cm, samičí do 20 cm. Rozeznat od sebe samce a samici cykasu bez šišek není možné, rostliny se vzhledově neliší.
Listy zpeřené, tvrdé, temně zelené a na koncích lehce podvinuté. To je také jeden ze znaků, který jej odlišuje od jiných cykasů, např. druhu Cycas taitungensis.
Původní areál cykasu japonského je ostrov Kjúšú (Kyushu) v jižním Japonsku a ostrovech známých jako Jižní japonské souostroví.[zdroj?] V poslední době se objevily i zprávy o jeho výskytu na jihovýchodě Číny v provincii Lianjiang.[zdroj?] Cykas japonský roste na svazích s vápencovým podkladem, plně vystaven slunci. Občas se objevuje i v lesích, ale vždy na vápenci.
Převažující subtropické počasí má mírné léto s teplotami ve stínu 26-33 °C a chladné zimy od 7-20 °C.[9] Podobné teploty jsou tedy doporučeny, pokud chceme, aby rostlina dobře rostla (nad topením).
Tyto rostliny jsou ovšem schopny přežít kratší snížení teploty až na -10 °C (některé zprávy[zdroj?] mluví i o nižších teplotách). I proto je například v prodeji v Holandsku můžete najít v zimě vystavené venku. Nižším teplotám odolává především kmen, u listů může dojít k poškození mrazem. Ještě odolnější je podobný čínský druh cycas panzhihuaensis, který odolává těžkým mrazům a sněhu.
Pěstování běžně dostupných cykasů je jednoduché, nicméně pro dosažení nejlepšího vzhledu je potřeba se s nimi naučit zacházet. Rostliny v našich domácích podmínkách vytvářejí obvykle jednou za rok vrh listů, které rostou ze středu a odvíjejí lístky podobně jako listy kapradin. Vzhledem k hlubokému a mohutnému hlavnímu kořenu jsou doporučovány vysoké květináče,[zdroj?] které nemusí být příliš široké, musí ovšem zůstat prostor pro vystoupení korálovitých kořenů na povrch.
Absolutní podmínkou pro pěstování cykasů je prodyšná půda, kterou voda proteče, zůstane vlhká, ale nikoliv zbytečně dlouho mokrá. Škodí jim přílišné vlho a zcela zásadně nesnášejí mokro a chlad současně. Hlavní příčinou jejich úmrtí je proto uhnití kořene ve vlhkém prostředí, které ne vždy lze zpočátku poznat na samotné rostlině. Hlínu je tedy třeba namíchat s kaménky či jiným hrubým materiálem jako je pemza či perlit. Případně lze nouzově využít prodyšné směsi pro palmy nebo pro kaktusy. Naopak občasné úplné vyschnutí půdy po běžné dovolené rostlinám zásadně neuškodí, pokud se nejedná o úplně mladé exempláře. Rostliny dobře snášejí zanedbávání a nezalévání. Uškodit jim může přílišná péče spojená s přeléváním, přílišným hnojením a příliš výživnou hutnou půdou.
Problémy při pěstování doma:
Pro další růst jsou nicméně nutné další faktory – teplo a světlo – bez nich je obtížné dosáhnout vyrašení nových listů, typický problém v našich podmínkách. Na jaře (v březnu) se tedy doporučuje rostliny umístit na teplá a světlá místa, například k oknu nad topení a začít rostlinu více zalévat. To by mělo být dobrým popudem pro zahájení růstu. Teplo musí být zajištěno i v noci, což v ČR může být problémem obzvláště venku. Naopak, teplo by nemělo být v zimě (opět problém ve vytápěných bytech). Teplo totiž rostlinu donutí vyhnat nové listy příliš brzo (v lednu či únoru), kdy je nedostatek denního světla.
Cykasy držené v teple, ale v polostínu vytvářejí protáhlé nepěkné listy (podstatně delší než listy původní), které se po vyzrátí a zatvrdnutí již nikdy nezmění a je možné je tedy odstřihnout. V případě zahájeného rašení nového vrhu listů je proto potřeba rostlinu okamžitě umístit alespoň dočasně na velmi teplé a velmi světlé místo do doby než mladé měkké listy zatvrdnou, poté ji můžete vrátit zpět. Pokud je toto místo u okna s jedním směrem světla, je vhodné rostlinu otáčet, aby se vytvořily pravidelné listy. Bez tepla ovšem rostlina nemusí na jaře nasadit.
Tyto rostliny rostou velmi pomalu. Nejrychlejším růstem pozorovaným ve vynikajících podmínkách komerčního pěstování v jižním Texasu byl přírůstek kmene 3 cm za rok a tři vrhy listů ve stejném období.[10] V domácích podmínkách se občas může dosáhnout dvou vrhů listů za rok a pomalejšího růstu. Zájemcům o větší rostliny je tedy doporučováno přímé zakoupení staršího cykasu. I z tohoto důvodu jsou v Japonsku z cykasů vytvářeny oblíbené bonsaje, sbírány jsou i vzácné odrůdy se zlatými novými listy případně odrůdy s tvarově odlišnými šiškami.
Rostliny jsou především v Holandsku prodávány i bez listů a většiny kořenů, pouze jako „špalek“ – čistý kmen. Pro jejich zakořenění je potřeba držet rostlinu v teple.
Cykasy jsou dvoudomé rostliny, které se rozmnožují semeny, případně i oddělením kmenových výhonků. Samčí rostlina kvete šiškami, samičí rostlina falešnými šiškami tvořenými zpeřenými listy držícími semena – tzv. megasporofyly. Opylování je v přírodě vázáno na specifický druh hmyzu, v zajetí je možné umělé opylování.
Cykas japonský se v domácnosti může množit postranními odnožemi, odebranými v období zimního odpočinku, které zakořeňují v půdě smíchané s hrubším pískem a ve velkém teple (kolem 30 °C). Toto množení není ovšem zcela jednoduché.
Kmen je zdrojem škrobovitého sága, které se používá k přípravě potravy. Škrob se také z cykasů v minulosti průmyslově vyráběl. V Japonsku se z něj na ostrově Rjúkjú vyrábí druh sake a pojídána byla v minulosti i semena po zpracování.
Části cykasů jsou ovšem jedovaté a před konzumací musí být speciálně proprány a dále upraveny. Nebezpečné je nicméně pouze přímé pojídání rostlin, zejména vnitřku semen po vypeckování. Známé otravy cykasy způsobují selhání jater a ledvin, ochrnutí a je studována jejich role v takzvané Guamské nemoci. Některé sloučeniny cykasů jsou rakovinotvorné.
Stavy cykasu japonského (C. revoluta) v přírodě stále klesají, jedná se o chráněnou rostlinu, řazenou na seznam ohrožených rostlin IUCN do kategorie „téměř ohrožený“. Je proto zařazen na seznam ohrožených druhů CITES II. Obchod s nimi je tedy kontrolován. Tento cykas se nicméně poměrně dobře pěstuje, rostliny z obchodů nejsou odebrány z přírody.
Obrázky, zvuky či videa k tématu cykas japonský ve Wikimedia Commons
Galerie cykas japonský ve Wikimedia CommonsCykas japonský (Cycas revoluta Thunb., 1782), je rostlina pocházející z jižního Japonska. Je nejznámějším druhem mezi třemi stovkami známých druhů cykasů. Ty patří k nejstarším rostlinám na světě a na zemi se objevily poprvé v době permu před 250 miliony let. Pro řadu prehistorických prvků bývají označovány jako živoucí fosílie. Cykas japonský je vzácnou rostlinou, chráněnou před mezinárodním obchodem zařazením na seznam CITES II.
Cykas japonský je běžně dostupný v obchodní síti v ČR.. Pod slovem „cykas“ si proto každý vybaví právě tuto rostlinu. V poslední době se na trhu objevil i další z cykasů, keják otrubnatý.
Rostliny, pěstované botanickými zahradami a sběrateli, se při dobré péči dožívají značného věku. Cykasy japonské jsou přitom velmi dlouho žijící stromy, přičemž některé propočty ukazují na možnost 2000 let života. Délka života starých cykasů v japonských zahradách se odhaduje na více než 1100 let. Určování věku cykasů je však složité, protože tyto stromy nemají letokruhy. Dvoutisícileté odhady spočívají především na propočtech z počtu jizev po listech a znalostech průměrné rychlosti růstu.
I když v zahraničí bývá cykas japonský někdy neodborně označován jako ságová palma s palmami nemají cykasy nic společného, snad kromě vzhledu, tvořeného drsným kmenem s korunou lesklých, temně zelených listů. Pravé ságo je přitom škrobovitý prášek, který se vyrábí ze středu kmene palem Metroxylon sagu.
Japansk koglepalme (Cycas revoluta) er fra dinosaurernes tid, den findes stadig i det sydlige Japan og på Ryukyu-øerne. Arten er beskyttet af Washingtonkonventionen og må ikke handles.
Stub
Der Japanische Sagopalmfarn[1] oder Japanische Palmfarn[2] (Cycas revoluta) ist eine Art der Palmfarne mit bis zu 180 Zentimeter langen Laubblättern. Er ist der am häufigsten als Zierpflanze verwendete Palmfarn und wird beispielsweise auch in Gärten am Mittelmeer kultiviert. Sein natürliches Verbreitungsgebiet liegt jedoch in Japan, natürliche Bestände in China könnten inzwischen verschwunden sein.
Der Japanische Sagopalmfarn bildet einen bis zu 3 selten auch 8 Meter hohen Stamm, der einen Durchmesser von 45 Zentimeter und selten auch 95 Zentimeter erreichen kann. Die Stammborke ist schwarzgrau und schuppig. Die 40 bis 100 oder mehr Laubblätter sind einfach gefiedert, 70 bis 140 selten bis 180 Zentimeter lang und 20 bis 25 selten bis 28 Zentimeter breit. Sie sind tiefgrün und etwas glänzend. Der Blattstiel ist im Querschnitt mehr oder weniger viereckig, 10 bis 20 Zentimeter breit und zeigt 6 bis 18 Stacheln entlang jeder Seite. Die Blattspreite ist länglich-lanzettlich bis elliptisch-lanzettlich, im Querschnitt deutlich V-förmig und nach unten gebogen. Junge Blätter sind braun filzig behaart. Die Blättchen wachsen in 60 bis 150 Paaren in einem Winkel von 45°. Sie sind ausgewachsen nicht glauk, gerade oder mehr oder weniger sichelförmig gebogen, 10 bis 20 Zentimeter lang und 4 bis 7 Millimeter breit, ledrig und auf der Unterseite spärlich flaumig behaart. Die Blättchenbasis ist herablaufend, die Ränder stark nach unten eingerollt, das Ende zugespitzt und stechend. Die Niederblätter sind dreieckig, 4 bis 5 Zentimeter lang und 1,5 bis 2,3 Zentimeter breit, dicht filzig behaart und zugespitzt.[3][4]
Der Japanische Sagopalmfarn ist zweihäusig. Die Pollenzapfen sind blassgelb, eiförmig-zylindrisch, 30 bis 60 Zentimeter lang und haben einen Durchmesser von 8 bis 15 Zentimetern. Die Mikrosporophylle sind schmal keilförmig, 3,5 bis 6 Zentimeter lang und 1,7 bis 2,5 Zentimeter breit. Die Megasporophylle der weiblichen Blüten sind gelb bis blassbraun, 14 bis 22 Zentimeter lang, dicht filzig behaart und haben einen 7 bis 12 Zentimeter langen Stiel. Die unfruchtbaren Blätter sind eiförmig bis schmal-eiförmig, 6 bis 11 Zentimeter lang und 4 bis 7 Zentimeter breit, tief geschlitzt mit 21 bis 35 1 bis 3 Zentimeter langen Lappen. Auf jeder Seite des Stiels werden zwei oder drei, dicht blassbraun und filzig behaarte Samenanlagen gebildet. Die meist zwei bis selten fünf Samen sind orangefarben bis rot, verkehrt eiförmig oder ellipsoid, etwas zusammengedrückt, ab 3 meist 4 bis 5 Zentimeter lang, 2,5 bis 3,5 Zentimeter breit und spärlich behaart. Sie haben eine fleischige Außenhaut, eine harte Mittelschicht und ein fleischig-mehliges Nährgewebe[5]. Die Bestäubung erfolgt von Mai bis Juli, die Samen reifen von September bis Oktober.[3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22, selten 20.[6]
Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in Japan auf Kyūshū und den Ryūkyū-Inseln und in China in der Provinz Fujian.[7] Man findet die Art in Japan von Meereshöhe bis in Höhen von 300 Metern. Sie wächst meist auf steilen bis abschüssigen, steinigen Hängen auf Kalkstein-Klippen oder auf Felsen entlang der Küste, doch trat sie früher auch in flachen Gebieten auf, die inzwischen gerodet wurden. Man findet sie manchmal auch in niedrigen, dichten Wäldern an sehr schattigen Standorten.[8] In China wächst der Japanische Sagopalmfarn in Dickichten meist auf vorgelagerten Inseln, seltener am Festland in 100 bis 500 Metern Höhe.[3]
Der Japanische Sagopalmfarn wurde im Jahr 2010 von der IUCN in der Roten Liste als nicht gefährdet (Least Concern) eingestuft. Obwohl die Bestände im gesamten Verbreitungsgebiet zurückgehen, ist die Art in Japan recht häufig und es dürfte mehrere Hunderttausend Exemplare geben. Die Vorkommen gelten als stabil.[8] In China war sie im Osten der Provinz Fujian weit verbreitet, doch wurden die Bestände stark genutzt und der Lebensraum zerstört. Noch in den 1960er-Jahren gab es vereinzelte Vorkommen, es ist jedoch unklar, ob es noch heute natürliche Bestände in China gibt.[3]
Der Japanische Sagopalmfarn (Cycas revoluta) ist eine Art aus der Gattung der Sagopalmfarne (Cycas), der einzigen Gattung der Familie Cycadaceae. Sie wurde 1782 als zweite Art der Gattung Cycas[4] von Carl Peter von Thunberg erstbeschrieben.[9] Sie unterscheidet sich von anderen Arten der Gattung durch die gekielten, steifen Laubblätter, den dicht stehenden, steifen und schmalen Blättchen mit den deutlich nach unten gebogenen Rändern und den filzig behaarten Samenanlagen.[4] Synonyme der Art sind Cycas inermis Oudem., Cycas miquelii Warb. und Epicycas miquelii (Warb.) de Laub.[10]
Der Gattungsname Cycas wurde von Carl von Linné gewählt und leitet sich wahrscheinlich vom griechischen koikas bzw. in der Einzahl koix ab, das ein Palmengewächs aus Ägypten bezeichnete.[11] Das Artepitheton revoluta stammt aus dem Lateinischen und bedeutet „zurückgerollt“ oder „eingerollt“ und verweist damit auf die an den Rändern nach unten gebogenen Fiederblättchen.[12]
Der Japanische Sagopalmfarn ist aufgrund seines Aussehens, der Winterhärte und seiner Anpassungsfähigkeit die am häufigsten kultivierte Art der Palmfarne (Cycadales).[3] Man findet ihn beispielsweise häufig als Zierpflanze in den Gärten am Mittelmeer. Alle Teile sind wie bei anderen Sagopalmfarnen giftig. Die Samen und der Stamm können jedoch durch Rösten und Auslaugen entgiftet werden und sind dann essbar. Die Blätter haben einen hohen Gehalt an Stickstoffverbindungen und werden auf den Ryūkyū-Inseln als Düngemittel verwendet. Getrocknete und häufig gefärbte Blätter werden zu Kränzen verarbeitet oder als Sargdekoration verwendet.[5]
Der Japanische Sagopalmfarn oder Japanische Palmfarn (Cycas revoluta) ist eine Art der Palmfarne mit bis zu 180 Zentimeter langen Laubblättern. Er ist der am häufigsten als Zierpflanze verwendete Palmfarn und wird beispielsweise auch in Gärten am Mittelmeer kultiviert. Sein natürliches Verbreitungsgebiet liegt jedoch in Japan, natürliche Bestände in China könnten inzwischen verschwunden sein.
Cycas revoluta (keeng sago, sago cycad, Japanese sago palm), is a species o gymnosperm in the faimily Cycadaceae, native tae soothren Japan. Cycads are nae closely relatit tae the true palms (Arecaceae).
Cycas revoluta (keeng sago, sago cycad, Japanese sago palm), is a species o gymnosperm in the faimily Cycadaceae, native tae soothren Japan. Cycads are nae closely relatit tae the true palms (Arecaceae).
Η κύκας είναι γυμνόσπερμο φυτό της οικογένειας των Κυκαδοειδών με 160 είδη. Το πιο γνωστό είδος είναι το Cycas revoluta (Κύκας η περιεστραμμένη), το οποίο καλλιεργείται ευρέως με το όνομα "Φοίνικας Σάγκο" ή Σαγούτο λόγω της φοινικοειδούς εμφάνισης, παρόλο που δεν είναι πραγματικός φοίνικας.
Το γένος είναι ιθαγενές του Παλαιού κόσμου, με τα είδη να είναι συγκεντρωμένα στους τροπικούς και τους υποτροπικούς. Είναι ιθαγενές της ανατολικής και νοτιοανατολικής Ασίας, συμπεριλαμβανομένων των Φιλιππίνων, με 10 είδη (9 εκ των οποίων είναι ενδημικά), της ανατολικής Αφρικής (συμπεριλαμβανομένης της Μαδαγασκάρης), της Βόρειας Αυστραλίας, της Πολυνησίας και Μικρονησίας. Η Αυστραλία έχει 26 είδη, ενώ η περιοχή της Ινδοκίνας 30. Το πιο βόρειο είδος Cycas revoluta (Κύκας η περιεστραμμένη) βρίσκεται στη νότια Ιαπωνία, ενώ το πιο νότιο στην νοτιοανατολική Κουήνσλαντ της Αυστραλίας.
Η κύκας είναι δίοικο φυτό, έχει δηλαδή ξεχωριστά άτομα για κάθε φύλο. Τα περισσότερα είδη σχηματίζουν εμφανείς κορμούς, αλλά σε κάποια είδη ο κύριος κορμός μπορεί να είναι υπόγειος με ένα στέμμα από φύλλα να εμφανίζεται να ανεβαίνει κατευθείαν από το εδάφος. Τα φύλλα είναι φτερωτά, σκληρά, σπειροειδούς μορφής. Είναι φυτά γνωστά για την αντοχή τους. Ο κορμός τους είναι ανθεκτικός, μπορούν να αναπτυχθούν σε άμμο, σε μέρη με και χωρίς ηλιοφάνεια και είναι ανεκτικά με το αλάτι.
Η κύκας συχνά θεωρείται ζωντανό απολίθωμα, αφού τα πρώτα απολιθώματα του γένους Cycas εμφανίστηκαν στην Πέρμια περίοδο, 280 εκατομμύρια χρόνια πριν, και γνώρισαν τη μέγιστη εξάπλωση το Μεσοζωϊκό αιώνα.
Το φυτό μεγαλώνει πολύ αργά και είναι ικανό να αναπαραχθεί μετά από 10 χρόνια.
Cycas revoluta - Museum specimen
Cycas revoluta (Sotetsu [Japanese ソテツ], sago palm, king sago, sago cycad, Japanese sago palm) is a species of gymnosperm in the family Cycadaceae, native to southern Japan including the Ryukyu Islands. It is one of several species used for the production of sago, as well as an ornamental plant. The sago cycad can be distinguished by a thick coat of fibers on its trunk. The sago cycad is sometimes mistakenly thought to be a palm, although the only similarity between the two is that they look similar and both produce seeds. The leaves grow from the trunk and start out as small leaves near the centre of the plant.
Cycads' only relations to the true palms (Arecaceae) is that both are vascular plants and seed plants. The Latin specific epithet revoluta means "curled back",[5] in reference to the leaves. This is also called kungi (comb) palm in Urdu speaking areas.[6]
This very symmetrical plant supports a crown of shiny, dark green leaves on a thick shaggy trunk that is typically about 20 cm (7.9 in) in diameter, sometimes wider. The trunk is very low to subterranean in young plants, but lengthens above ground with age. It can grow into very old specimens with 6–7 m (over 20 feet) of trunk; however, the plant is very slow-growing and requires about 50–100 years to achieve this height. Trunks can branch several times, thus producing multiple heads of leaves.[7]
The leaves are a deep semiglossy green and about 50–150 cm (20–59 in) long when the plants are of a reproductive age. They grow out into a feather-like rosette to 1 m (3.3 ft) in diameter. The crowded, stiff, narrow leaflets are 8–18 cm (3.1–7.1 in) long and have strongly recurved or revolute edges. The basal leaflets become more like spines. The petiole or stems of the sago cycad are 6–10 cm (2.4–3.9 in) long and have small protective barbs.
Roots are called coralloid with an Anabaena symbiosis allowing nitrogen fixation.[8] Tannins-rich cells are found on either side of the algal layer to resist the algal invasion.
As with other cycads, it is dioecious, with the males bearing pollen cones (strobilus) and the females bearing groups of megasporophylls. Pollination can be done naturally by insects or artificially.
Propagation of Cycas revoluta is either by seed or clonally by removal of basal offsets. It is one of the most widely cultivated cycads, grown outdoors in warm temperate and subtropical regions, or under glass in colder areas. It grows best in sandy, well-drained soil, preferably with some organic matter. It needs good drainage or it will rot. It is fairly drought-tolerant and grows well in full sun or outdoor shade, but needs bright light when grown indoors. The leaves can bleach somewhat if moved from indoors to full sun outdoors.
Of all the cycads, C. revoluta is the most popular in cultivation. It is seen in almost all botanical gardens, in both temperate and tropical locations. In many areas of the world, it is heavily promoted commercially as a landscape plant. It is also quite popular as a bonsai plant. First described in the late 18th century, it is tolerant of mild to somewhat cold temperatures, provided the ground is dry. Frost damage can occur at temperatures below −10 °C (14 °F). C. revoluta usually defoliates in winter in this temperate climate, but will usually flush (grow) several new leaves by spring.
This plant has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit[9] (confirmed 2017).[10]
The pith contains edible starch, and is used for making sago. Before use, the starch must be carefully washed to leach out toxins contained in the pith. Extracting edible starch from the sago cycad requires special care due to the poisonous nature of cycads.[11] Cycad sago is used for many of the same purposes as palm sago. Sago is extracted from the sago cycad by cutting the pith from the stem, root and seeds of the cycads, grinding the pith to a coarse flour and then washing it carefully and repeatedly to leach out the natural toxins. The starchy residue is then dried and cooked, producing a starch similar to palm sago/sabudana. The cycad seed contains cycasin toxin and should not be eaten as it is possible for cycasin toxin to survive the most vigorous of repeated washings. Cycasin toxin can cause ALS, Parkinson's, prostate cancer and fibrolamellar hepatocellular carcinoma.
Aulacaspis yasumatsui is a scale insect feeding on C. revoluta, and unchecked is able to destroy the plant.[12]
The hydro-alcoholic extract of leaves of C. revoluta shows the presence of alkaloids, steroids and tannins while the chloroform extract shows the presence of saponins, tannins and sugars.[13] Leaflets also contain biflavonoids.[14] Estragole is the primary volatile compound emitted from the male and female cones of C. revoluta.[15]
Cycad sago is extremely poisonous to animals (including humans) if ingested. Pets are at particular risk, since they seem to find the plant very palatable.[16] Clinical symptoms of ingestion will develop within 12 hours, and may include vomiting, diarrhea, weakness, seizures, and liver failure or hepatotoxicity characterized by icterus, cirrhosis, and ascites. The pet may appear bruised, have nose bleeds (epistaxis), melena (blood in the stool), hematochezia (bloody straining), and hemarthrosis (blood in the joints).[17] The ASPCA Animal Poison Control Center estimates a fatality rate of 50 to 75% when ingestion of the sago palm is involved. If any quantity of the plant is ingested, a poison control center or doctor should be contacted immediately. Effects of ingestion can include permanent internal damage and death.
All parts of the plant are toxic; however, the seeds contain the highest level of the toxin cycasin. Cycasin causes gastrointestinal irritation, and in high enough doses, leads to liver failure.[18] Other toxins include Beta-methylamino L-alanine, a neurotoxic amino acid, and an unidentified toxin which has been observed to cause hindlimb paralysis in cattle.[19]
Female reproductive structure
New leaves
Young plant
Seeds
Seedling
A sixteen-year-old two-branched specimen
Cycas revoluta (Sotetsu [Japanese ソテツ], sago palm, king sago, sago cycad, Japanese sago palm) is a species of gymnosperm in the family Cycadaceae, native to southern Japan including the Ryukyu Islands. It is one of several species used for the production of sago, as well as an ornamental plant. The sago cycad can be distinguished by a thick coat of fibers on its trunk. The sago cycad is sometimes mistakenly thought to be a palm, although the only similarity between the two is that they look similar and both produce seeds. The leaves grow from the trunk and start out as small leaves near the centre of the plant.
Cycas revoluta (sotetsu (japonés ソテツ) palma sago, king sago, la cica, palma de iglesia,[2] sagú verdadero de la India,[3] falsa palmera o cica como nombre vulgar en castellano) es una planta oriunda del sur de Japón ejemplo paradigmático de las pseudopalmeras o cicadáceas. Se suele cultivar como planta de interior, ya que no soporta el frío, aunque en España vegeta a gusto en toda la franja costera y especialmente en la zona mediterránea.
Esta planta muy simétrica sostiene una corona de hojas brillantes de color verde oscuro en un tronco grueso y peludo que normalmente mide unos 20 cm (7,9 pulgadas) de diámetro, a veces más anchos. El tronco es muy bajo a subterráneo en las plantas jóvenes, pero se alarga por encima del suelo con la edad. En especímenes muy viejos puede llegar a medir unos 6-7 m (más de 20 pies) de altura de tronco; sin embargo, la planta tiene un crecimiento muy lento y requiere alrededor de 50-100 años para alcanzar esta altura. Los troncos pueden ramificarse varias veces, produciendo así múltiples cabezas de hojas.
Las hojas son de un verde satinado profundo y de unos 50-150 cm (20-59 pulgadas) de largo cuando las plantas están en edad reproductiva. Crecen en una roseta parecida a plumas de 1 m (3,3 pies) de diámetro. Las estípulas de las hojas, apretadas, rígidas y estrechas tienen una longitud de 8-18 cm (3.1-7.1 pulgadas) y tienen bordes fuertemente recurvados o revolutos. Las estípulas basales se parecen más a las espinas. Los pecíolos o tallos de la cícada sagú tienen una longitud de 6-10 cm (2.4-3.9 pulgadas) y pequeñas púas protectoras.
Las raíces forman lo que se denomina "coralloide", una simbiosis con la cianobacteria Anabaena (alga verde azulada), que fija el nitrógeno[4] y, en asociación con los tejidos de la raíz, producen aminoácidos beneficiosos como asparagina y citrulinao. Las células ricas en taninos se encuentran a ambos lados de la capa de algas para resistir la invasión de las algas.
Como sucede con otras cícadaceas, es dioica, con los pies masculinos portando conos de polen (estróbilo) y las hembras con grupos de megasporófilos. La polinización se puede hacer de forma natural, por insectos o artificialmente.
Si se ingiere es extremadamente venenosa, tanto para los seres humanos como para los animales. Los animales domésticos tienen un mayor riesgo ya que encuentran la planta especialmente sabrosa.[5] Los síntomas clínicos se desarrollan en las 12 horas posteriores a la ingestión y pueden incluir vómitos, diarrea, debilidad, desvanecimientos, fallo hepático o toxicidad hepática caracterizada por ictericia, cirrosis y ascitis. Los animales domésticos pueden aparecer como abatidos, sangrar por la nariz (epistaxis), tener melena (sangre en los excrementos), hematoquecia y hemartrosis (sangre en las articulaciones). El Centro para el control de venenos para los animales (ASPCA en sus siglas en inglés) estima una proporción de mortalidad que se encuentra entre el 50 y el 75 por ciento cuando se ingiere la planta. La incidencia de su ingestión por animales domésticos se ha elevado en un 200% en los últimos cinco años. Si cualquier cantidad de la planta es ingerida, se debe contactar con un centro de toxicología inmediatamente. Los efectos de la ingestión pueden incluir daños internos permanentes y la muerte.[6]
Todas las partes de la planta son tóxicas, sin embargo las semillas contienen el nivel más alto de la toxina "cicasina". La cicasina causa irritación gastrointestinal, y en una alta dosis conduce al fallo hepático.[7] Otras toxinas incluyen la Beta-metilamino-L-alanina, un aminoácido neurotóxico, y una toxina no identificada que se ha comprobado que causa parálisis en el ganado.[8]
Cycas revoluta fue descrita por Carl Peter Thunberg y publicado en Verhandelingen uitgegeeven door de hollandse maatschappy der weetenschappen, te Haarlem 20 (2): 424, 426–427. 1782.[9]
Cycas revoluta (sotetsu (japonés ソテツ) palma sago, king sago, la cica, palma de iglesia, sagú verdadero de la India, falsa palmera o cica como nombre vulgar en castellano) es una planta oriunda del sur de Japón ejemplo paradigmático de las pseudopalmeras o cicadáceas. Se suele cultivar como planta de interior, ya que no soporta el frío, aunque en España vegeta a gusto en toda la franja costera y especialmente en la zona mediterránea.
Japaninkruunukävykki[2][3] eli japaninkäpypalmu[2] (Cycas revoluta) on eteläisestä Japanista kotoisin oleva käpypalmulaji. Sitä kasvatetaan laajalti koristekasvina.
Vaikka japaninkruunukävykki ei ole sukua palmuille, se näyttää varsinkin vanhana paljon palmulta: tanakan varren päässä on leveä ruusukemainen lehvästö. Nuoret yksilöt taas muistuttavat saniaisia (joille kasvi ei myöskään ole sukua).
Japaninkäpypalmu kasvaa hyvin hitaasti, ja voi lopulta saavuttaa noin kolmen metrin korkeuden. Spiraalimaisesta lehtiruusukkeesta tulee 1-2 metriä leveä. Lehdet ovat jäykät, lehdykät kapeat ja teräväkärkiset.[4]
Kasvi on kaksikotinen. Hedekukinto näyttää ananakselta, emikukinto muistuttaa höyhenpalloa ja siitä muodostuu myöhemmin tiivis siementähkä. Siemenet ovat noin 3 cm leveät ja niitä peittävät pienet valkoiset suojuslehdet.[5]
Japaninkruunukävykkiä kasvaa yleisesti Japanissa Ryūkyūsaarilla. Nykyisin sitä tavataan kivikkoisilla rinteillä, mutta aiemmin sitä oli tasankoalueillakin mistä sitä on raivattu pois muiden lajien tieltä. Myös Kiinasta on havaintoja luonnonvaraisesta kannasta. Lajia viljellään laajasti muualla maailmassa.[6]
Japaninkruunukävykki eli japaninkäpypalmu (Cycas revoluta) on eteläisestä Japanista kotoisin oleva käpypalmulaji. Sitä kasvatetaan laajalti koristekasvina.
Cycas revoluta
Le Cycas revoluta, appelé aussi sagoutier, sagou du Japon, cycas du Japon ou encore petit rameau aux Antilles françaises, est une plante originaire des îles Nansei et des îles Ryūkyū au Japon et de la côte chinoise. Le cycas n'est pas une fougère bien qu'il ressemble à une fougère arborescente, ni un palmier bien qu'il en ait le port. C'est une plante à graines (spermatophyte) ayant conservé des caractères archaïques évidents, tels que des gamètes mâles mobiles (anthérozoïdes, fonctionnant comme des spermatozoïdes végétaux géants).
Le Cycas revoluta est un arbuste pouvant mesurer jusqu'à 7 mètres de haut[1], doté d'un gros tronc (plus exactement d'un stipe) et d'une tige souterraine. Il peut vivre assez longtemps. Les plus vieux spécimens atteignent 6-7 mètres de haut à l'âge de 50-100 ans. C'est une plante dioïque (avec des pieds mâles et des pieds femelles distincts).
Les nombreuses feuilles (de 40 à 100) sont disposées en couronne à l'extrémité du stipe. Ce sont des feuilles pennées mesurant de 70 à 200 cm de long sur 20-25 cm de large[2] lorsque la plante atteint l'âge de se reproduire. Elles portent de nombreuses folioles linaires, à l'apex pointu, de 10-20 cm de long sur 4-7 mm de large et à marges révolutées (enroulées). Le pétiole de 6-20 cm de long est bordé de 6-18 épines de chaque côté.
Les inflorescences se forment au centre de la touffe de feuilles. Les pieds mâles portent un gros cône mâle érigé de 30-60 × 8-15 cm, formé d'écailles allongées avec sur leur face inférieure des sporanges où se forment les grains de pollen qui seront dispersés par le vent ou les insectes. Les pieds femelles portent au centre des feuilles réduites, veloutées et de couleur beige, avec quelques ovules à leur base.
Lorsque le grain de pollen tombe sur l'ovule mûr, il rencontre une gouttelette de liquide visqueux qui en séchant l'entraine dans la chambre de l'ovaire. Il ne se forme jamais de tube pollinique. Le développement de l'embryon commence dès la fécondation mais celle-ci intervient très tardivement, six mois après la pollinisation.
Les graines sont volumineuses, légèrement aplaties, protégées par une couche externe charnue vivement colorée en rouge. Elles ne sont toutefois pas incluses dans un fruit : les cycadacées sont des gymnospermes, plantes à « graines nues ».
Feuilles ovulifères de Cycas revoluta au Conservatoire Botanique de Brest
Fleur de cycas revoluta. Diamètre de la fleur : 22 cm. Espagne
Cône mâle de Cycas revoluta
Graines
Pied de Cycas revoluta
Cycas revoluta - Muséum de Toulouse
Le Cycas revoluta est originaire du Japon (îles Ryūkyū) et de la province côtière du Fujian en Chine. Il avait jadis une large répartition dans l'est du Fujian mais en raison des prélèvements des collecteurs et de la destruction des habitats, il était devenu très rare dans les années 1960 et on ne sait pas s'il existe encore aujourd'hui des populations sauvages[3].
Dans les îles du sud du Japon, il colonise les plaines rocailleuses et les falaises abruptes. On peut aussi admirer quelques beaux spécimens centenaires, de plusieurs mètres de haut, dans les temples bouddhiques et les sanctuaires shinto[4] où les moines les protègent.
En 2019, signe de réchauffement climatique au XXIe siècle en Europe, dans un jardin botanique de l'île de Wight , un Cycas revoluta a produit des organes mâles et femelle en extérieur, pour la première fois en Angleterre depuis 60 millions d'années[5].
Le sagou du Japon a été décrit par le botaniste suédois Carl Peter Thunberg en 1782.
Étymologie : revoluta du latin revolutus enroulé, allusion aux marges des folioles révolutées.
Le cycas est cultivé comme plante ornementale. Le Cycas revoluta est appelé « petit rameau » dans les Antilles françaises ainsi que dans l'archipel du Vanuatu, car on utilise ses feuilles en lieu et place des palmes ou du buis pour le « dimanche des Rameaux ».
Le cycas du Japon est une plante particulièrement toxique. Il synthétise un glucoside très toxique pour les herbivores[6] (la cycasine) et un acide aminé neurotoxique, la bêta-N-méthylamino-L-alanine. Douze heures après une ingestion de feuilles par un animal, celui-ci va commencer à vomir, avoir des diarrhées, des saignements de nez, et d'autres symptômes pouvant conduire jusqu'à la mort[7].
Toutefois les tiges de cycas riches en amidon sont consommées en milieu tropical mais elles doivent être bouillies longuement pour annihiler les effets neurotoxiques de la cycasine. Au Japon, l'arbre est activement propagé et sert à fabriquer un faux sagou (le vrai sagou est tiré des palmiers) qui est utilisé moulé en pâte pour être consommé tartiné sur du pain. Il est à l'origine de possible Sclérose latérale amyotrophique (SLA, aussi appelé dans le monde francophone maladie de Charcot) selon des études et ces toxines sont proches de celles du Gyromitre comestible (Gyromitra esculenta)[4],[8] ou fausse morille qui peut aussi provoquer aussi cette maladie[8].
Cycas revoluta
Le Cycas revoluta, appelé aussi sagoutier, sagou du Japon, cycas du Japon ou encore petit rameau aux Antilles françaises, est une plante originaire des îles Nansei et des îles Ryūkyū au Japon et de la côte chinoise. Le cycas n'est pas une fougère bien qu'il ressemble à une fougère arborescente, ni un palmier bien qu'il en ait le port. C'est une plante à graines (spermatophyte) ayant conservé des caractères archaïques évidents, tels que des gamètes mâles mobiles (anthérozoïdes, fonctionnant comme des spermatozoïdes végétaux géants).
A cica, Cycas revoluta, ou falsa palmeira, é unha planta oriunda do sur do Xapón. Adóitase cultivar como planta de interior, xa que non atura o frío, aínda que pode adaptarse aos climas máis temperados como o mediterráneo. En Galiza atopamos algúns exemplares como ornamentais.
Posúe un talo cilíndrico que presenta un crecemento apical cuberto das cicatrices que deixan as follas que vai perdendo a medida que medra. Estas, pinnadas e de cor verde brillante pola face anterior e mate polo envés, forman unha crista terminal. O miolo do talo, o sagú, utilízase para a alimentación polo seu alto contido en glícidos.
A súa reprodución é dioica, é dicir, a planta feminina presenta no extremo do talo os megasporófilos, agrupados en conos arredondados que conteñen as macrósporas. As plantas masculinas emiten unha espiga lateral, os microsporófilos, que se agrupan formando conos que poden acadar os 60 cm de altura.
Se se inxire é extremadamente velenosa, tanto para os seres humanos como para os animais. Os animais domésticos teñen un maior risco xa que atopan a planta especialmente saborosa. Os síntomas clínicos desenvólvense nas 12 horas posteriores á inxestión e poden incluír vómitos, diarrea, frouxidade, esvaementos, fallo hepático ou toxicidade hepática caracterizada por ictericia, cirrose e ascite. Os animais domésticos poden aparecer moi febles, sangrar polo nariz (epistaxe), ter melena (sangue nos excrementos), hematoquecia e hemartrose (sangue nas articulacións). Pode provocar incluso a morte.
Todas as partes da planta son tóxicas, porén as sementes conteñes o nivel máis alto da toxina "cicasina". A cicasina causa irritación gastrointestinal, e nunha alta dose conduce ao fallo hepático. Outras toxinas inclúen a "Beta-metilamino L-alanina", un aminoácido neurotóxico, e unha toxina non identificada que se comprobou que causa parálise no gando.
A cica, Cycas revoluta, ou falsa palmeira, é unha planta oriunda do sur do Xapón. Adóitase cultivar como planta de interior, xa que non atura o frío, aínda que pode adaptarse aos climas máis temperados como o mediterráneo. En Galiza atopamos algúns exemplares como ornamentais.
Japanski palmowy paproć (Cycas revoluta) je štom ze swójby palmowych paproćow (Cycadaceae).
Japanski palmowy paproć (Cycas revoluta) je štom ze swójby palmowych paproćow (Cycadaceae).
Cycas revoluta Thunb., 1782 è una pianta della famiglia Cycadaceae, originaria del Giappone.
L'aspetto ricorda la palma sia per il fusto, poco ramificato, che per la disposizione delle foglie, grandi e pennate poste a spirale alla sommità del fusto, come una corona. Il fusto raggiunge un diametro di circa 20 cm ed ha una crescita molto lenta: lungo pochi centimetri nelle piante giovani, negli esemplari molto anziani (oltre 50 anni) può raggiungere i 6–7 m di altezza.
Le foglie, di colore verde brillante e lunghe sino a 1,5 metri, sono pennate, leggermente arcuate, lucide ed appuntite. Le singole foglioline, rigide e sottili, sono lunghe 8–18 cm; quelle più vicine al fusto si modificano in forma di spine.
Le foglie giovani appaiono in primavera all'apice del fusto in gruppi numerosi; al momento dell'emergenza dal fusto sono raggomitolate e coperte da una densa peluria; nel giro di pochi giorni si dispiegano e raggiungono rapidamente l'aspetto delle foglie mature.
La propagazione può avvenire per semina o per rimozione dei polloni basali.
Come la gran parte delle cicadi è una pianta dioica: i coni maschili e quelli femminili si trovano su esemplari differenti.
Studi recenti hanno dimostrato che nella C. revoluta l'impollinazione avviene anche tramite insetti (cosiddetta impollinazione entomofila)[1].
Coni maschili
Coni femminili
Ovari femminili
Cycas revoluta - Museum specimen
La pianta, scoperta alla fine del Settecento, è nativa del Giappone meridionale.
Fu messa per la prima volta a dimora in Europa nel 1793, presso l'Orto botanico di Palermo.
Cresce ottimalmente in terreni sabbiosi, ben drenati, in aree con estati molto calde (temperature medie di 30-35 °C) ma tollera anche climi con temperature più basse. La occasionale esposizione a temperature al di sotto dello zero può causare danni alle foglie.
Il midollo del tronco è utilizzato per la preparazione del sago, una fecola di impiego alimentare. Per l'estrazione del sago si utilizzano le piante che non sono ancora giunte alla fioritura, tagliandone i tronchi in un certo numero di pezzi, e quindi spaccandoli nel senso della lunghezza, in modo da poterne separare il tessuto interno, dal quale si ottiene la fecola mediante lavaggio. Nei luoghi di produzione il sago rappresenta un prodotto di notevole importanza alimentare e viene anche esportato. La Cycas revoluta, anche in quantità limitate, se ingerite da cani o gatti può provocare danni respiratori ed epatici, e nei casi più gravi la morte. Causa gastroenterite emorragica, coagulopatie, danni epatici, insufficienza renale.
Tra tutte le cicadi la Cycas revoluta è una delle più utilizzate a scopo ornamentale: ogni anno nel mondo ne vengono commercializzati milioni di esemplari.
Cycas revoluta Thunb., 1782 è una pianta della famiglia Cycadaceae, originaria del Giappone.
Paprastasis cikas (Cycas revoluta) – cikinių (Cycadaceae) šeimos plikasėklių augalų rūšis. Paplitusi pietų Japonijoje (Kiūšiū ir Riūkiū salose).
Tai simetriškas, krūminis, palmės lają primenantis augalas. Turi trumpą (20 cm), drūtą kamieną. Jaunų individų kamienas beveik visas po žeme, o labai senų gali siekti 6-7 m. Lapai plunksniški, 50-150 cm ilgio, sudaryti iš 8–18 cm ilgio lapelių. Pagrindo lapai tampa dygliuoti. Iš augalo pagrindo išauga dideli kankorėžiai, apdulkinami vabzdžių. Paprastasis cikas kaip ir kiti cikai yra dvinamis.
Paprastasis cikas yra labai nuodingas tiek žmonėms, tiek gyvūnams. Visos augalo dalys nuodingos, ypač sėklos. Sukelia kepenų atrofiją, gali sukelti mirtį.
Paprastasis cikas dažnai auginamas oranžerijose ar kaip kambarinis augalas, taip pat gali pakęsti nestiprias šalnas, todėl auginamas gan plačiame areale ir lauko sąlygomis.
Vyriškas kankorėžis
Moteriški kankorėžiai
1100 metų amžiaus cikas
Cycas revoluta - Museum specimen
Cycas revoluta, ook wel "cycaspalm", "smalbladige sagopalm" of "vredespalm" genoemd behoort tot de palmvarens (Cycadales). Hoewel deze naaktzadige planten enigszins op kleine palmachtige boompjes lijken, zijn ze meer verwant aan coniferen dan aan palmen of varens. De plant komt voor in Oost- en Zuidoost-Azië (Japan, Indonesië, Maleisië), India, Sri Lanka en Madagaskar. De soort staat op de Rode Lijst van de IUCN geklasseerd als 'niet bedreigd'.[1]
De (vrouwelijke) macrosporofyllen staan in kransen om de stam van de plant. De grote zaadknoppen staan aan de rand van de bladvormige sporofyllen. De (mannelijke) microsporofyllen staan in een strobilus of kegel. De sporofyllen dragen aan de onderkant in grote aantallen de microsporangia, waar de microsporen of het pollen gevormd worden.
De soort is reeds fossiel bekend van de warmere mangrove-bossen in het Carboon, waar hij leefde op drooggevallen eilandjes.
In Europa is Cycas revoluta een geliefde kamerplant. De bladeren werden in sommige gebieden gebruikt op palmzondag.
Bronnen, noten en/of referentiesSagopalme (Cycas revoluta), av noen kalt kongepalme, er en av de mest populære plantene i konglepalmeslekten, og kommer opprinnelig fra sørlige Japan. På tross av navnet, er planten ingen palme.
Det er en saktevoksende plante som i løpet av 50-100 år blir inntil 6-7 meter høy. Planten har en symmetrisk bladkrone bestående av mørkegrønne blader, og en stammediameter på 20cm.
Sagopalmen er svært populær som stueplante i kjøligere klima, men kan plantes utendørs i et varmt temperert eller subtropisk klima. Den liker sandholdig jord og trenger god drenering, tåler tørke bra og kan vokse utendørs i full sol eller skygge. Som stueplante bør planten stå lyst.
Planten tåler en del kulde, men trenger vanligvis varme fuktige somrer for å vokse bra. Frostskade på blader kan forekomme ved temperaturer ned mot -10 grader celcius; ved lavere temperaturer hvor bladene visner ned vil planten vanligvis overleve og sende ut et nytt sett med blader følgende vår/sommer.
Hvis planten ikke har sendt ut nye bladsett på noen år, eller hvis bladene har fått store vinterskader, kan man simulere en monsun ved å sette plantens rotklump under vann i tre sammenhengende døgn. Når planten har stått relativt tørt over lang tid og opplever å få røttene dynket med vann vil den tro det er regntid.
I sitt opprinnelige element er planten avhengig av monsunen for å ha rikelig tilgang på vann for å kunne produsere nye blader. Skal man lure planten til å produsere nye blader bør dette gjøres tidlig på sommeren mens solen er sterkest (medio juni) og temperaturene er gode. I mangel på tilstrekkelig sol og varme vil ikke bladene herdes i tide til vinteren, og vil lettere ta skade fra vær og vind.
Planten er svært gifitg for både mennesker og dyr hvis den konsumeres. Man bør derfor vise stor aktsomhet når man berører planten, og plantestedet bør tenkes nøye igjennom slik at ikke husdyr lar seg friste av planten.
Sagopalme (Cycas revoluta), av noen kalt kongepalme, er en av de mest populære plantene i konglepalmeslekten, og kommer opprinnelig fra sørlige Japan. På tross av navnet, er planten ingen palme.
Sagowiec odwinięty (Cycas revoluta Thunb.) – gatunek roślin należących do klasy sagowców i rodziny sagowcowatych. Zasięg naturalny obejmuje południową Japonię. Popularna roślina ozdobna, w środkowoeuropejskich warunkach klimatycznych uprawiana jako roślina doniczkowa.
Pokrój starszego sagowca
Szyszka męska
Szyszka żeńska
Nasiona
Ponieważ nie toleruje spadków temperatur poniżej –5 °C i wymaga latem temperatur 20 °C - 30 °C w warunkach środkowoeuropejskich najlepiej rośnie w cieplarniach, może być też z powodzeniem uprawiany w domach. Roślina wymaga dużo przestrzeni dla swoich rozłożystych liści, dlatego dobrze się czuje tylko w dużych, jasnych pomieszczeniach. Parapet okienny do tego celu się nie nadaje.
Wszystkie części rośliny są trujące. Szczególnie wysokie stężenie toksycznej cycazyny występuje w nasionach i młodych liściach. Innymi truciznami obecnymi w tych roślinach są neurotoksyczne aminokwasy, w tym BMAA. Spożycie nasion sagowca jest częstą przyczyną śmiertelnych zatruć zwierząt domowych, dla których sagowce mogą być ulubionym miejscem zabaw - ponad połowa przypadków takich zatruć u psów i kotów kończy się ich śmiercią, nawet pomimo podjętego leczenia[3][4].
Sagowiec odwinięty (Cycas revoluta Thunb.) – gatunek roślin należących do klasy sagowców i rodziny sagowcowatych. Zasięg naturalny obejmuje południową Japonię. Popularna roślina ozdobna, w środkowoeuropejskich warunkach klimatycznych uprawiana jako roślina doniczkowa.
Cycas revoluta, conhecida no Brasil como sagu-de-jardim, é uma espécie de cicadófita do género Cycas da família Cycadaceae, nativa de Fujian, na China, e de Kyushu e Ilhas Ryukyu, no Japão. Esta espécie tem importância ornamental, mas é tóxica se ingerida.[2] É ainda usada na medicina popular.[3] Segundo dados de 2010, a população encontra-se estável.
Cycas revoluta, conhecida no Brasil como sagu-de-jardim, é uma espécie de cicadófita do género Cycas da família Cycadaceae, nativa de Fujian, na China, e de Kyushu e Ilhas Ryukyu, no Japão. Esta espécie tem importância ornamental, mas é tóxica se ingerida. É ainda usada na medicina popular. Segundo dados de 2010, a população encontra-se estável.
Wikimedia Commons'ta Cycas revoluta ile ilgili çoklu ortam belgeleri bulunur. 
Wikispecies'te Cycas revoluta ile ilgili detaylı taksonomi bilgileri bulunur. Cycas revoluta, Cycadaceae familyasından, değerli bir süs bitkisi türü. Bu palmiye formlu süs bitkisinin büyümesi uzun yıllar almaktadır. Gelişen ağaçlar kökün toprakla birleştiği yerden yumru verir ve bu yolla üretilir doğal ortamında tohumla çoğalır.
Ağaç ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Це дводомна деревна рослина до 2–4 м заввишки, з товстим, до 1 м заввишки стовбуром, вкритим панциром із основ відмерлих листків. На верхівці розташована крона з красивих шкірястих перистих листків. На верхівці розташована крона з красивих шкірястих перистих листків до 1–2 м завдовжки. Біля основи листків розміщені поодинокі, жовтуватого кольору дрібні листки — мегаспорофіли Вони несуть з боків здебільшого по три пари насінних зачатків. Розглядаючи будову насінного зачатку, помітно покрови, пилковхід, нуцелус, пилкову камеру, ендосперм з двома архегоніями. Насінина має шкірку саркотесту (м'якуш) і склеротесту (твердий шар), зародок та гаплоїдний ендосперм.
Саговник відгорнений зустрічається у природі на півдні Південно-Східної Азії (Японія, Китай). В Україні вирощується в оранжереях ботанічних садів; культивується на Чорноморського узбережжі Криму у відкритому ґрунті.
Жіноча рослина
Молода рослина
Насіння
Cycas revoluta
Vạn tuế (danh pháp: Cycas revoluta) là một loài cây có nguồn gốc từ miền nam Nhật Bản, thuộc chi Cycas, họ Cycadaceae, bộ Cycadales, lớp Cycadopsida, ngành Cycadophyta.
Mua ra nón 6 - 7. Hạt chín tháng 10-11. Cây sinh trưởng chậm. Tuổi thọ hàng trăm năm
Vạn tuế (danh pháp: Cycas revoluta) là một loài cây có nguồn gốc từ miền nam Nhật Bản, thuộc chi Cycas, họ Cycadaceae, bộ Cycadales, lớp Cycadopsida, ngành Cycadophyta.
Cycas revoluta Thunb. (1783)
Синонимы
Саго́вник поника́ющий (лат. Cýcas revolúta) — вечнозелёное древовидное растение рода Саговник, наиболее известный вид из этого рода.
Его родина — субтропическая Япония: острова Кюсю и Рюкю (по некоторым сведениям, он встречается также в провинции Фуцзянь в Китае).
Названия на других языках: англ. Japanese Sago Palm, King Sago Palm, Sago Cycas, Sago Cycad, Sago Palm, вантуэ (вьетн. Vạn tuế) дат. Japansk Koglepalme, Sagopalme, исп. Palma sagú, Sagutero, итал. Palma a sagù, кит. трад. 蘇鐵, упр. 苏铁, пиньинь: sūtiě, палл.: суте, кор. 소철, сочхоль, малаял. അലങ്കാരപ്പന, нем. Japanischer Palmfarn, Sagopalme, нидерл. Cycas revoluta, польск. Sagowiec odwinięty, порт. Palmeira cica, фин. Saagopalmu, фр. Cycas du Japon, Cycas sagoutier, чеш. Cykas japonský, сотэцу (яп. 蘇鉄).
Вечнозелёное двудомное древовидное растение.
Ствол мощный, колоннообразный, с остатками отмерших листьев. Вырастает до 2—3 м, очень старые экземпляры могут достигать высоты 6—7 м.
Листья тёмно-зелёные непарноперистые, длиной 50—150 см, расположены плотной розеткой на верхушке ствола, с 100—240 узкими жёсткими листовыми пластинками. Взрослые растения могут ветвиться, а также образовывать многочисленные детки у основания ствола, что приводит к образованию характерного плотного скопления нескольких растений с множеством розеток листьев.
Спорофиллы собраны в однополые стробилы. Опыление — с помощью ветра.
Семена округлые, слегка продолговатые, 2—2,5 см в диаметре.
Способен жить более ста лет.
Этот вид саговника — единственный, который может переносить небольшие заморозки, поэтому он известен далеко за пределами своего естественного ареала. На территории России и сопредельных стран его можно встретить в качестве паркового растения (на Черноморском побережье Кавказа, в Крыму).
Саговник поникающий может выращиваться и как комнатное растение. В этом случае он обычно вырастает в высоту не более, чем на 60 см. Как и все саговники, предпочитает хорошо дренированную почву. Хорошо переносит пересадку.
Во Вьетнаме активно использовался в местной разновидности бонсая — хоннонбо — изготавливавшихся к празднованию дня рождения богатых и знатных вьетнамцев[1].
Как и у некоторых других саговников, саго (крахмалистая сердцевина стволов) саговника используется народами тропических стран в пищу. В свежем виде оно может представлять опасность, так как содержит токсины, но специальная обработка приводит к их разрушению.
Саговник поникающий ядовит для людей и животных при употреблении в пищу. Особо следует отметить, что вкус растения привлекателен для домашних животных. Клинические симптомы отравления возникают в течение 12 часов и могут включать в себя рвоту, тошноту, слабость и судороги.
Все части растения ядовиты, в особенности семена.
Женское растение
Молодое растение
Семена
Cycas revoluta
Саго́вник поника́ющий (лат. Cýcas revolúta) — вечнозелёное древовидное растение рода Саговник, наиболее известный вид из этого рода.
Его родина — субтропическая Япония: острова Кюсю и Рюкю (по некоторым сведениям, он встречается также в провинции Фуцзянь в Китае).
「苏铁」重定向至此。關於其他苏铁类植物，詳見「蘇鐵目」。苏铁（学名：Cycas revoluta），也称鐵樹、鳳尾蕉、鳳尾松、避火樹，属于苏铁科的一种植物。
常绿乔木，樹幹短而粗，大型坚硬的叶子集生在茎顶，羽状分裂，线形裂片有一中脉，边缘向下卷曲，葉子呈深綠色，堅硬，葉子基部有刺。雌雄异株，球花生于茎顶，雄花由无数鳞片状的雄蕊所成，雌花由一羽毛状的心皮所成，心皮下部两缘生胚珠数枚。红色核果状的种子，微扁。蘇鐵壽命可達200年以上。
蘇鐵主要生長在熱帶和亞熱帶地區，偏好微酸性泥土，喜光照及溫暖，不耐寒，低於零度下會凍傷，因此在較北方種植易霜凍所損害。 [2]
原產於日本九州以南、琉球群岛，也是世界上最廣為栽種的蘇鐵類植物之一。世界熱帶及亞熱帶地區均有種植，而在中國雲南、廣西、廣東、福建、海南、香港等地都有種植。此外，日本鹿兒島縣奄美大島上的安木屋場的「蘇鐵群生地」擁有約6萬棵蘇鐵佈滿整座山，是日本最多蘇鐵集中地。
蘇鐵自然界中主要透過有性生殖繁殖，每年春夏天，樹齡十年以上的雌雄異株蘇鐵會長出雄球花及雌球花，雄球花會產生花粉，並透過風或昆蟲使花粉落在雌球花上，完成授粉，種子逐漸在雌株發育。其後在秋冬天時種子才會成熟，成熟紅色的種子就會透過某些松鼠以及昆蟲等傳播到其他地方。
蘇鐵主要透過兩種方法，分別是播種和分蘗。播種是為蘇鐵人工授粉，得出種子，然後培植。分蘗是將蘇鐵切去頂部，莖或基部，侍傷口癒合組織後，會在其周圍會長出許多萌蘗，待其生長2至3年後把萌蘗剝離母株，使萌蘗生根後便能形成一棵小蘇鐵。[3] [4]
是一種漢方藥材，叶子入药，性凉、味甘淡，功能散瘀、止血。
蘇鐵樹幹中薄壁細胞含有很多澱粉，磨粉後可供食用，俗稱西米。[5]
蘇鐵種子含有蘇鐵甙（Cycasin），有毒，誤食蘇鐵的種子會引起抽筋，嘔吐，腹瀉和出血等症狀。
蘇鐵的主要威脅是由於人類開發土地導致棲息地喪失以及過度砍伐。而自然界中主要天敵為東陞蘇鐵小灰蝶及蘇鐵白輪盾介殼蟲。[6] 2003年版的IUCN紅色名錄將蘇鐵列為近危（NT）級別，其後2009年版改為無危（LC）級別。[7]
雌毬果
幼苗
種子
この項目では、植物について説明しています。その他の用法については「そてつ」をご覧ください。 
保全状況評価[1] LEAST CONCERN
ワシントン条約附属書II類[2] 分類（新エングラー体系） 界 : 植物界 Plantae 門 : 裸子植物門 Gymnospermae 綱 : ソテツ綱 Cycadopsida 目 : ソテツ目 Cycadales 科 : ソテツ科 Cycadaceae 属 : ソテツ属 Cycas 種 : ソテツ C. revoluta 学名 Cycas revoluta Thunb.[1][2][3] シノニム Cycas miquelii Warb., Cycas revoluta Thunb. Messeri, Cycas revoluta Thunb. Miq., Cycas revoluta Thunb. Sieb. & Zucc.[1]
和名 ソテツ 英名 Fern Palm, Sago Palm[1]ソテツ（蘇鉄、学名：Cycas revoluta）は、裸子植物ソテツ科の常緑低木。ソテツ類の中で日本に自生がある唯一の種である。
日本の九州南端、南西諸島[1]、台湾、中国大陸南部[4]に分布する。主として海岸近くの岩場に生育する。なお、自生北限は鹿児島県の薩摩・大隅半島南端である。
カナリーヤシ（フェニックス）やワシントンヤシ（ワシントニアパーム）などと共に、九州南部・南西諸島の南国ムードを強調する為の演出として映像素材に用いられることが多い。九州南部・南西諸島の主要都市には大抵植えられている。
「蘇鉄」という名前は、枯れかかったときに鉄クギを打ち込むとよみがえるという伝承に由来する。
根に珊瑚状の根粒があり、藍藻類を共生させており、それらが窒素固定能を持つため、痩せ地でも生育できる[5]。また、本州中部以南の各地でも冬季防寒（わらぼっち）をする事で植栽が可能である。記念樹としてよく公園、官公庁や学校などにも植えられる。ロータリーの真ん中などでは特によく植栽される。
生育は遅いが成長すれば樹高は8m以上にもなり、その際でも移植が可能なほどに強健である。幹は太く、たまにしか枝分かれせず、細い枝は無い。幹の表面は一面に葉跡で埋まっている。葉はその先端に輪生状につき、全体としては幹の先に杯状の葉の集団をつける。葉は多数の線状の小葉からなる羽状複葉で、葉先は鋭く尖り、刺さると痛い。雌雄異株である。雄花は幹と同じくらいの太さの松かさを長くして、幹の先端に乗せたような形で、松傘の鱗片にあたるものの裏一面に葯がつく。雌花は茎の先端に丸くドーム状に膨らみ、雌しべを個々に見ると、上半分は羽状複葉の葉が縮んだ形、下半分の軸には左右に胚珠が並ぶ。種子は成熟すると朱色に色づく。この種子は日本国外へも輸出され、主な出荷先は台湾、中米（コスタリカなど）[6]。取引がされる場合には主に幹の長さでその価値が決まる。大島紬の泥染では染まりが悪いと蘇鉄の葉を入れて化学的作用を強くする場合がある[7]。
近年では、新芽を食害する熱帯アジア原産の蝶の一種クロマダラソテツシジミ Chilades pandavaが日本に帰化しており、問題となっている[8][9]。
ソテツ属 (Cycas)のソテツ (Cycas revoluta)は、日本の南西諸島の島嶼域では、中世から近代まで食用にされてきた。ソテツは、有毒で発癌性物質のアゾキシメタンを含む配糖体であるサイカシン(Cycasin)を、種子を含めて全草に有し[10]、サイカシンは、摂取後に人体内でホルムアルデヒドに変化して急性中毒症状を起こす。しかし一方でソテツには澱粉も多く含まれ、幹の皮を剥ぎ、時間をかけて充分に水に晒し、発酵させ、乾燥するなどの処理を経てサイカシンを除去すれば食用が可能になる。
上記の通り、鹿児島県奄美群島や沖縄県においては、サゴヤシのようにソテツの幹から澱粉を取り出して食用する伝統がある[11]。また、種子から取った澱粉を加工して蘇鉄餅が作られたり、奄美大島や粟国島では、毒抜き処理と微生物による解毒作用を利用して無毒化された蘇鉄味噌が生産されたりしており、蘇鉄味噌を用いたアンダンスーが作られることもある。
奄美・沖縄地域では、郷土食以外にも飢饉の際にソテツを救荒食として飢えを凌いだ歴史があったが、正しい加工処理をせずに食べたことで食中毒により死亡する者もいた。大正末期から昭和初期にかけて、干魃や経済不況により重度の貧困と食糧不足に見舞われた沖縄地域は、ソテツ食中毒で死者を出すほどの悲惨な状況にまで陥り、これを指して「ソテツ地獄」と呼ばれるようになった[12]。与論島でも、戦後から本土復帰（1953年）後の数年間は島民の生活は大変貧しく、ソテツの種子で飢えを凌いでおり、その有り様も「ソテツ地獄」と称された。
ソテツ澱粉を水に晒す時間が不十分で毒物が残留していたり、長期間にわたる食用で体内に毒素が蓄積されるケースが多く報告されており、例えばグアム島など、ソテツ澱粉を常食している住民がいる地域ではALS/PDC（筋萎縮性側索硬化症/パーキンソン認知症複合、いわゆる牟婁病）と呼ばれる神経難病が見られることがある[13][14]。
ソテツは、あくまで他の食料が乏しい時の救飢食として利用されているものであって、素人が安易に試すのは避けるべきとされる。また、同じソテツ属でも revoluta 以外のものは可食性は未確認である。
日本の局方には収載されていないが、 中国では漢方薬として、葉・種子・茎・花・根が薬用になると考えられている。葉には止血・解毒・止痛の効果があるとされ、胃薬や血止めの薬にされる。種子は男性機能増進や腰痛、打ち身などに使われる場合があるが、前述の通り有毒である以上、素人判断での使用は危険である。根や花は血行を良くするとされ、喀血や打ち身などに効くとされる。根には、腎臓機能を高める効果もあるとされる。[要出典]
大正期には実が薬用になるとして本土の大都市で販売されたが、誤った製法によったため中毒事故を起こす事もあった[15]。
LEAST CONCERN (IUCN Red List Ver. 3.1 (2001))[1]
IUCNレッドリストでは、2003年版で準絶滅危惧（Near Threatened）に評価され、その後、2009年版で軽度懸念に変更された[1]。
1977年2月4日にワシントン条約附属書II類に指定された[2]。
소철(蘇鐵)은 소철속에 속하는 겉씨식물로, 학명은 Cycas revoluta Thunb.이다. 상록수로서, 높이는 1-4m 정도이며 지름은 20-30cm이다. 암수딴그루이고, 줄기는 굵고 검은 빛인데, 온통 비늘모양을 한 잎의 흔적으로 덮여 있다. 그 끝에는 크고 긴 것 모양의 겹잎이 군생하고 있다. 잎은 가늘고 길며, 진한 초록색으로 윤이 난다. 수분기는 6~8월로 줄기 끝의 잎 사이에서 구과가 피어난다. 수구과는 길쭉한 솔방울 모양으로 길이 50-70cm, 폭 10cm 가량이며, 암구과는 손바닥 모양의 대포자엽으로 겹겹이 싸여 피어난다. 종자는 달걀 모양으로 바깥쪽은 적색, 안쪽은 흰색이고, 기름·당분 등을 포함하고 있다. 씨는 식용이나 약용으로 이용되며, 잎은 말려서 광주리 등을 만드는 데 이용한다.[1]
줄기 끝부분에서 잎이 돌려나듯 모여난다. 잎이 떨어져나간 자리가 비늘모양으로 남아 줄기를 이룬다. 잎은 길이 0.5 - 2 m 정도로 우상복엽이다.[2]
소철의 모양새
수그루의 수구화수. 여러 소포자엽이 빽빽하게 모여있다.
암그루의 대포자엽. 수분되면 열매가 자란다.
익은 소철 열매
Cycas revoluta - Museum specimen
소철은 암수 딴그루로 생식을 한다. 수나무는 소포자엽을 지녀 소나무의 수술과 같이 꽃가루를 만들고 암나무는 대포자엽을 지녀 수분되면 열매가 자란다. 주로 바람에 날려 수분되기 때문에 한꺼번에 많은 꽃가루를 일시에 날려보낸다. 수분된 대포자엽은 열매가 자란다.[3] 6월에서 8월에 걸쳐 수분하고 열매는 길이 4 cm 정도로 끝이 뾰족한 달걀모양인데 11월 - 12월에 붉게 익는다.[2]
소철은 페름기에서 트라이아스기에 크게 번성하였다.[4] 트라이아스기는 때로 소철의 시대라 불리기도 한다. 암수 딴그루인 소철의 정자는 편모를 가지고 있지만 실재로는 바람이나 곤충에 의해 수분되기 때문에 수정에 물이 필요하지는 않다. 따라서 이러한 편모성 정자는 흔적기관이다.[5] 나자식물의 편모가 달린 정자는 1896년 일본인 학자가 은행나무의 정자를 관찰하여 처음 확인하였고, 이후 소철의 정자를 관찰하여 많은 편모가 달려 움직이는 것을 확인하였다.[6]
소철의 잎과 줄기엔 강한 독성이 있어 식용하면 안된다.[2] 소철의 독성은 사이카신(cycasin)에 의한 것이다. 사이카신은 암을 유발하고 신경계 마비 질환을 일으키는 것으로 알려져 있다.[7]
중국 동남부 푸젠성, 일본 규슈 남부, 오키나와, 타이완 등지에 자생지가 있다. 대한민국에서는 제주도와 남부지역에 조경수로 식재하였다.[2]
소철(蘇鐵)은 소철속에 속하는 겉씨식물로, 학명은 Cycas revoluta Thunb.이다. 상록수로서, 높이는 1-4m 정도이며 지름은 20-30cm이다. 암수딴그루이고, 줄기는 굵고 검은 빛인데, 온통 비늘모양을 한 잎의 흔적으로 덮여 있다. 그 끝에는 크고 긴 것 모양의 겹잎이 군생하고 있다. 잎은 가늘고 길며, 진한 초록색으로 윤이 난다. 수분기는 6~8월로 줄기 끝의 잎 사이에서 구과가 피어난다. 수구과는 길쭉한 솔방울 모양으로 길이 50-70cm, 폭 10cm 가량이며, 암구과는 손바닥 모양의 대포자엽으로 겹겹이 싸여 피어난다. 종자는 달걀 모양으로 바깥쪽은 적색, 안쪽은 흰색이고, 기름·당분 등을 포함하고 있다. 씨는 식용이나 약용으로 이용되며, 잎은 말려서 광주리 등을 만드는 데 이용한다.
.JPG)
