Pečárka ovčí neboli žampion ovčí (Agaricus arvensis) je houba z třídy stopkovýtrusých hub.
Jedná se o jedlou a hojně sbíranou houbu. Poprvé byla odborně popsána v roce 1762 Jacobem Christianem Schäfferem.
Má 5–10 cm široký bílý až krémový klobouk, který mívá někdy sytě žlutý nádech, s až 12 mm vysokými hustými lupeny, zprvu šedavými, později šedo- až tmavohnědými. Třeň bývá dlouhý 6–16 cm, bělavý, o průměru 1–2,5 cm a s prstencem v horní třetině. Je jedlá.[1]
Purpurově hnědé výtrusy jsou vejčitého tvaru o rozměrech 6–8 × 4,5–5,5 µm.
Vyskytuje se na loukách, pastvinách, parcích a zahradách a na vyhnojených místech. Je typickým saprobiotickým druhem, nachází se i na písečných dunách nebo pod keři, ale ne v lesích. Vyrůstá v čarodějných kruzích, které ročně přirůstají o 40 až 50 centimetrů. Jejich výzkumy prokázaly vliv houby na růst psinečku obecného. Vznikají tři zóny čarodějného kruhu: vnější, kde je růst psinečku stimulován, střední, kde se téměř žádný nenachází a vnitřní, kde dochází k silné stimulaci jeho růstu.[2]
Jde o druh běžný v celém mírném podnebném pásu. V Evropě a Severní Americe je běžným druhem, široce je rozšířena v Asii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Pečárka ovčí neboli žampion ovčí (Agaricus arvensis) je houba z třídy stopkovýtrusých hub.
Jedná se o jedlou a hojně sbíranou houbu. Poprvé byla odborně popsána v roce 1762 Jacobem Christianem Schäfferem.