nimet breadcrumb-navigoinnissa
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Pila coed mangrof (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: pilaon coed mangrof) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Camarhynchus heliobates; yr enw Saesneg arno yw Mangrove finch. Mae'n perthyn i deulu'r Breision (Lladin: Emberizidae) sydd yn urdd y Passeriformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn C. heliobates, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Ne America.
Mae'r pila coed mangrof yn perthyn i deulu'r Breision (Lladin: Emberizidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Bras adeingoch Peucaea carpalis Bras cynffon winau Peucaea sumichrasti
_male.jpg)
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Pila coed mangrof (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: pilaon coed mangrof) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Camarhynchus heliobates; yr enw Saesneg arno yw Mangrove finch. Mae'n perthyn i deulu'r Breision (Lladin: Emberizidae) sydd yn urdd y Passeriformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn C. heliobates, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Ne America.
Pěnkavka mangrovová (Camarhynchus heliobates) je drobný pěvec z čeledi strnadovití (Emberizidae). Druh popsali R. E. Snodgrass a E. Heller roku 1901.[2] Je endemickým druhem pro Galapágy, kde se vyskytuje pouze na jednom ostrově.[3] Patří mezi nejvzácnější ptáky světa. Nebezpečím jsou především parazitické mouchy a introdukované krysy. Patří mezi tzv. Darwinovy pěnkavy, pojmenované podle vědce Charlese Darwina, kterému vývoj jejich zobáku pomohl objasnit teorii evoluce. Některé pěnkavky mají zobák na vytahování larev ze dřeva, ale u pěnkavky mangrovové, ačkoli se jimi živí, nebyl tento zvyk zpozorován. Může být zaměněna s pěnkavkou bledou (Camarhynchus pallidus), která je jí velice podobná a lze je od sebe odlišit pouze typem zpěvu. Navíc je pěnkavka bledá běžnější.
Pěnkavka mangrovová je endemická pro souostroví Galapágy, kde se vyskytuje pouze na ostrově Isabela. Dříve žila i na Fernandině, ale zde patrně vyhynula.[4] Poslední zmínka o ní zde je z roku 1971.[5] I na Isabele je ovšem velice vzácná, vyskytuje se tu pouze několik životaschopných populací roztroušených na různých částech ostrova v mangrovníkových porostech.[5] I na ty mají ptáci speciální nároky, je nutné, aby byly odděleny od moře, ale stále pravidelně zaplavované.[6]
Pěnkavka mangrovová váží kolem 18 g. Délka se odhaduje na 14 cm. Peří je převážně hnědavé, zadní část těla přechází do olivové.[7] Částečně je u nich vyvinut pohlavní dimorfismus, samci mohou mít při pelichání kolem krku a na hlavě černé peří, které se ovšem postupně ztratí a nezůstane natrvalo.[7] Díky podobnému zbarvení je možné pěnkavky mangrovové zaměnit s na Galapágách běžnými pěnkavkami bledými (Camarhychus pallidus). Odlišit je od sebe jde nejjednodušeji podle různých hlasových projevů.[8] Pěnkavky se živí především drobným hmyzem. Hledají ho většinou pod dřevem, k čemuž má i uzpůsoben dlouhý a špičatý zobák se zakřivenou špičkou[7]. Její zobák je podobný zobáku pěnkavky bledé (Camarhynchus pallidus). Mimo živočišnou potravou se pěnkavky okrajové živí i rostlinami.[8]
Ozývá se zvuky „chiprrip, chiprrip”[9] Jejich zvukové věty se opakují třikrát za sebou.[5][8]
Pěnkavek existuje na Galapágách mnoho druhů. Všechny, včetně pěnkavky mangrovové, se vyvinuly pouze z jednoho druhu, který se sem, jak je předpokládáno, dostal z americké pevniny a rozrůznil se do mnoha forem.[10] Díky velké přizpůsobivosti se pěnkavkám podařilo osídlit téměř všechny ostrovy. Podle toho, jakou potravu zde nacházely, se jim postupně měnil tvar zobáku. Některé ho mají ve tvaru štípacích kleští, aby mohly louskat semena, jiné jako dlouhou pinzetu.[11][12] Právě toto rozrůznění přivedlo Charlese Darwina na teorii evoluce.
Pěnkavka mangrovová patří do čeledi strnadovití (Emberizidae) a rodu Camarhynchus, který tvoří společně s dalšími pěti tzv. Darwinovými pěnkavami. Druh popsali Robert E. Snodgrass a Edmund Heller.
Pěnkavky mangrovové vytvářejí monogamní páry.[7] Páří se většinou na začátku období dešťů od prosince do ledna.[9] Po kopulaci samice do hnízda naklade tři vejce[7] o která pečuje a z nichž se později vylíhnou mláďata.
Jde o velice vzácný druh, viz výše. Podle IUCN jde o kriticky ohrožený druh. Problém představují introdukované krysy obecné (Rattus rattus).[5] Ty sem byly dovezeny během pirátských výprav v 16. století.[13][14] V největším nebezpečí bývají mláďata, která se těmto predátorům nedovedou ubránit. Pokles stavů způsobují také parazitické mouchy (Philornis downsi), které mláďatům vysávají krev a oslabují je.[3] Dnes se pěnkavky vyskytují pouze na rozloze asi 30 ha.[15][16] Poslední nadějí na záchranu druhu je umělý odchov v zajetí.[3] Hnízdní biologie tohoto druhu byla zkoumána od roku 1999[5] a odchov začal probíhat v roce 2014, kdy bylo ve volné přírodě odebráno 21 vajec a 3 vylíhnutá mláďata.[17] Od února do března roku 2015 bylo z volné přírodě odebráno 30 vajec a mláďata byla úspěšně odchována.[14] Jde možná o jedinou možnost, jak zachránit tento druh.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mangrove finch na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu pěnkavka mangrovová ve Wikimedia Commons
Pěnkavka mangrovová (Camarhynchus heliobates) je drobný pěvec z čeledi strnadovití (Emberizidae). Druh popsali R. E. Snodgrass a E. Heller roku 1901. Je endemickým druhem pro Galapágy, kde se vyskytuje pouze na jednom ostrově. Patří mezi nejvzácnější ptáky světa. Nebezpečím jsou především parazitické mouchy a introdukované krysy. Patří mezi tzv. Darwinovy pěnkavy, pojmenované podle vědce Charlese Darwina, kterému vývoj jejich zobáku pomohl objasnit teorii evoluce. Některé pěnkavky mají zobák na vytahování larev ze dřeva, ale u pěnkavky mangrovové, ačkoli se jimi živí, nebyl tento zvyk zpozorován. Může být zaměněna s pěnkavkou bledou (Camarhynchus pallidus), která je jí velice podobná a lze je od sebe odlišit pouze typem zpěvu. Navíc je pěnkavka bledá běžnější.
Der Mangrovedarwinfink (Camarhynchus heliobates, Syn.: Geospiza heliobates) ist eine Vogelart aus der Gattung der Baumfinken (Camarhynchus) in der Gruppe der Darwinfinken (Geospizini). Diese werden heute zu den Tangaren (Thraupidae) oder manchmal auch zu den Ammern (Emberizidae) gestellt. Sein Name bezieht sich auf seinen Lebensraum, den Mangrovenwald.
Der Mangrovedarwinfink ist einer der seltensten Vögel dieser Erde und vom Aussterben bedroht, es sind nur noch etwa 50 bis 100[1] Exemplare dieser Art auf den Galápagos-Inseln zu finden. Nach eingeschleppten Ratten, die inzwischen mit Giftködern dezimiert wurden, ist nun die ebenfalls eingeschleppte Fliege Philornis downsi der größte Feind des Mangrovedarwinfinken. Die Fliege legt ihre Eier in Vogelnester, die Larven befallen dann die frisch geschlüpften Vogeljungen.[2] Weitere Bedrohungen sind Vogelpocken, Inzuchteffekte aufgrund der kleinen Population und Hybridisierung mit dem Spechtfinken. Die Art stellt besondere Ansprüche an ihr Habitat und ist daher anfällig gegenüber Veränderungen ihres Lebensraumes.[1]
Der Mangrovedarwinfink erreicht eine Körperlänge von 14 cm und ein Gewicht von 18 g. Er ist ein mittelgroßer Darwinfink mit typisch kurzem Schwanz und relativ langem, spitz[1] zulaufenden Schnabel mit gebogenem Schnabelfirst und fast gerader Dillenkante.[3] Die Oberseite ist matt bräunlich mit oliv am Bürzel. Die Unterseite ist weißlich mit schwacher Strichelung. Wie bei anderen Baumfinkenarten kann die Kopfregion bei den Männchen mit zunehmendem Alter schwarz werden. Der Schnabel ist blass, die Beine schwarz.[1]
Der Mangrovedarwinfink lebt auf den zu Ecuador gehörenden Galapagosinseln. Früher waren Bestände in mindestens sechs Mangrovengebieten im Osten der Insel Fernandina und im Osten, Süden und Westen der Insel Isabela bekannt. Die letzte Sichtung auf Fernandina stammt von 1971, bei einer neuerlichen Bestandsaufnahme wurden keine Exemplare entdeckt und es ist davon auszugehen, dass die Art als Brutvogel auf Fernandina nicht mehr vorkommt.[1] Bis vor kurzem gab es noch zwei Populationen auf Isabela, Exemplare der kleineren Population bei Cartago Bay wurden allerdings zuletzt 2009 gesichtet, 2011 und 2012 wurden dort keine Mangrovedarwinfinken mehr nachgewiesen. Zur Zeit existiert nur noch die Population im Nordwesten Isabelas.[4]
Der Mangrovedarwinfink bewohnt dichte Mangrovensümpfe und ernährt sich von Insekten, Larven, Spinnen und etwas von pflanzlicher Nahrung. Die Brutperiode überschneidet sich mit dem Beginn kräftiger Regenfälle, in der Regel im Dezember und Januar. Sie dauert im Allgemeinen bis zum Ende der Regenzeit um Mai, erfolgreiche Brut wurde allerdings auch bereits im September beobachtet. Die Nester werden in hohen Bäumen in Stellen mit hohen Mangroven gebaut, die bei hohem Gezeitenwasserstand oft überflutet werden. Dieser Lebensraum ist auf den Galapagosinseln eher selten. Mangroven die vom Meer getrennt sind, mit hohen Bäumen und reichlich Laubstreu und Totholz werden von der Art bevorzugt, da die nicht ausgewaschene Laubstreu das bevorzugte Futtersubstrat des Mangrovedarwinfinken ist.[1]
Der Mangrovedarwinfink (Camarhynchus heliobates, Syn.: Geospiza heliobates) ist eine Vogelart aus der Gattung der Baumfinken (Camarhynchus) in der Gruppe der Darwinfinken (Geospizini). Diese werden heute zu den Tangaren (Thraupidae) oder manchmal auch zu den Ammern (Emberizidae) gestellt. Sein Name bezieht sich auf seinen Lebensraum, den Mangrovenwald.
Der Mangrovedarwinfink ist einer der seltensten Vögel dieser Erde und vom Aussterben bedroht, es sind nur noch etwa 50 bis 100 Exemplare dieser Art auf den Galápagos-Inseln zu finden. Nach eingeschleppten Ratten, die inzwischen mit Giftködern dezimiert wurden, ist nun die ebenfalls eingeschleppte Fliege Philornis downsi der größte Feind des Mangrovedarwinfinken. Die Fliege legt ihre Eier in Vogelnester, die Larven befallen dann die frisch geschlüpften Vogeljungen. Weitere Bedrohungen sind Vogelpocken, Inzuchteffekte aufgrund der kleinen Population und Hybridisierung mit dem Spechtfinken. Die Art stellt besondere Ansprüche an ihr Habitat und ist daher anfällig gegenüber Veränderungen ihres Lebensraumes.
The mangrove finch (Camarhynchus heliobates) is a species of bird in the Darwin's finch group of the tanager family Thraupidae. It is endemic to the Galápagos Islands. It was found on the islands of Fernandina and Isabela, but recent surveys have failed to record the species on Fernandina. It has been classified as critically endangered by BirdLife International, with an estimated population of 20–40 mature individuals in 2021, located in two large mangroves on Isabela.[1] A study has shown that the two small populations remaining on Isabela Island have begun undergoing speciation and that one or both populations will eventually become extinct due to a lack of interbreeding.[2]
As its name suggests, the mangrove finch lives in the mangroves of the Galápagos Islands. The mangrove finch feeds upon the various insects, larvae, spiders, and vegetable matter found in the mangroves. It closely resembles the far commoner woodpecker finch, but is not known to use tools.
The main predators of the mangrove finch are cats, fire ants, paper wasps, and especially destructive black rats and parasitic flies. The black rats (Rattus rattus) are predators that account for 54% mortality rate of the mangrove finch during egg incubation, while the larvae of the avian vampire fly (Philornis downsi) add an additional 14% mortality rate of newly hatched chicks.[3] Due to high predation rates in 2007 and 2008, rat poison was spread throughout different mangrove sites where the finches lived, which decreased rat predation to 30% mortality of the finch eggs. A year before the rat poison was dispersed, predation was observed in 70% of nests and the average success of nesting was 18%.[4] By 2013, the avian vampire fly (introduced to the Galapagos Islands circa 1960s) had spread and killed about 55% of Darwin's finch nestlings within nests.[5]
The mangrove finch is classified as critically endangered on the IUCN Red List, with only 20–40 mature individuals as of 2021.[1]
In January 2014, project researchers reported successfully raising 15 mangrove finch chicks in captivity and releasing them back into the wild. Since then, 36 fledglings have been "head-started" and the project is building on this success.[6]
The Mangrove Finch Project is a bi-institutional project carried out by the Charles Darwin Foundation and Galapagos National Park in collaboration with San Diego Zoo Global and Durrell Wildlife Conservation Trust. The project is supported by the Galapagos Conservation Trust, the Mohamed bin Zayed Species Conservation Fund, Durrell Wildlife Conservation Trust, The Leona M. and Harry B. Helmsley Charitable Trust, Galapagos Conservancy, and the British Embassy in Ecuador.[7]
The mangrove finch (Camarhynchus heliobates) is a species of bird in the Darwin's finch group of the tanager family Thraupidae. It is endemic to the Galápagos Islands. It was found on the islands of Fernandina and Isabela, but recent surveys have failed to record the species on Fernandina. It has been classified as critically endangered by BirdLife International, with an estimated population of 20–40 mature individuals in 2021, located in two large mangroves on Isabela. A study has shown that the two small populations remaining on Isabela Island have begun undergoing speciation and that one or both populations will eventually become extinct due to a lack of interbreeding.
El pinzón de Darwin manglero,[3] pinzón de Darwin de los mangles, pinzón de manglar o pinzón manglero (Camarhynchus heliobates)[4] es una especie de ave paseriforme de la familia Thraupidae perteneciente al género Camarhynchus. Es endémico de las islas Galápagos en Ecuador. Pertenece al grupo denominado pinzones de Darwin. Está en la Lista Roja de la UICN catalogada como especie en peligro crítico de extinción.[1]
Se encontraba en las islas de Fernandina e Isabela, pero los censos recientes no han podido detectar la especie en Fernandina, en la actualidad se encuentra restringido en dos poblaciones separadas en los manglares de la costa occidental de Isabela.[1]
Como su nombre lo indica, el pinzón de Darwin manglero vive en los enmarañados densos y altos de los manglares de las islas Galápagos.[1]
El pinzón de Darwin manglero ha sido calificado como críticamente amenazado de extinción por la Unión Internacional para la Conservación de la Naturaleza (IUCN) debido a que posee una zona de distribución extremadamente pequeña y severamente fragmentada y su población total, dividida en apenas dos sub-poblaciones viables, estimada entre 40 y 80 individuos maduros, se presume estar en decadencia.[1]
Las principales amenazas son los depredadores introducidos: los gatos, las hormigas de fuego, las avispas, y especialmente destructivas son las ratas negras y las moscas parásitas Philornis downsi. Las ratas negras (Rattus rattus) son las responsables por el 54% de la mortalidad de pinzones de manglar durante la época de incubación, mientras que las larvas de las moscas parásitas (Philornis downsi) añaden un 14% más a la tasa de mortalidad de los polluelos recién eclosionados.[5] Debido a la alta tasa de depredación en 2007 y 2008, se realizaron campañas de dispersión de veneno para ratas en los manglares donde vivían los pinzones, y la tasa de mortalidad debida a las ratas descendió al 30%. Un año antes de la campaña se había producido depredación en el 70% de los nidos y el éxito reproductivo fue del 18%.[6]
Un estudio ha demostrado que las dos pequeñas poblaciones restantes de la isla Isabela han de divergir genéticamente iniciando el proceso de especialización, lo que podría conducir a que una o ambas poblaciones con el tiempo se extinguirán debido a la falta de mestizaje.
Se alimenta de los diversos insectos, larvas, arañas y material vegetal que se encuentra en los manglares. Se parece al más abundante pinzón de Darwin carpintero Camarhynchus pallidus, pero es incapaz de usar herramientas como él.
La especie C. heliobates fue descrita por primera vez por los zoólogos estadounidenses Robert Evans Snodgrass y Edmund Heller en 1901 bajo el nombre científico Geospiza heliobates; su localidad tipo es: «Tagus Cove, Albemarle (actual isla Isabela), Galápagos, Ecuador».[4]
El nombre genérico masculino Camarhynchus se compone de las palabras del griego «kamara»: arco, cúpula, y «rhunkhos»: ‘pico’; y el nombre de la especie heliobates, se compone de las palabras griegas «hēlios»: sol, y «batēs»: ‘caminante’.[7]
Un estudio filogenético de los pinzones de Darwin de Lamichhaney et al. (2015) que analizó 120 individuos representando todas las especies y dos parientes próximos reveló discrepancias con la taxonomía actual basada en fenotipos. Una de las conclusiones es que las especies del género Camarhynchus están embutidas dentro del género Geospiza.[8] Una solución sería sinonimizar este género con Geospiza, solución ya adoptada por Aves del Mundo (HBW) y Birdlife International (BLI); en estas clasificaciones la presente especie pasa a denominarse Geospiza heliobates.[9] Es monotípica.
El pinzón de Darwin manglero, pinzón de Darwin de los mangles, pinzón de manglar o pinzón manglero (Camarhynchus heliobates) es una especie de ave paseriforme de la familia Thraupidae perteneciente al género Camarhynchus. Es endémico de las islas Galápagos en Ecuador. Pertenece al grupo denominado pinzones de Darwin. Está en la Lista Roja de la UICN catalogada como especie en peligro crítico de extinción.
Camarhynchus heliobates Camarhynchus generoko animalia da. Hegaztien barruko Thraupidae familian sailkatua dago.
Camarhynchus heliobates Camarhynchus generoko animalia da. Hegaztien barruko Thraupidae familian sailkatua dago.
Mangrovesirkku (Camarhynchus heliobates) on niin sanottuihin Darwininsirkkuihin kuuluva Galápagossaarilla Isabelan saarella äärimmäisen uhanalaisena elävä lintu. Aiemmin Mangrovesirkkuja tavattiin myös Fernandinan saarelta.[1]
Mangrovesikrut saavuttavat noin 14 cm:n pituuden. Lintu on vatsastaan vaalea ja selkäpuoli on ruskea. Jalat ovat linnulla tummat. Mangrovesirkku muistuttaa läheisesti tikkasirkkua, mutta mangrovesirkun nokka on pienempi ja laji on myös väritykseltään ruskeampi. Lajin äänet ovat kaksi- tai kolmiosaisia toistoja tur-äänestä.[2]
Mangrovesirkut elävät mangrovemetsissä. Linnut käyttävät ravintonaan hyönteisiä, toukkia, hämähäkkejä ja joitakin kasvinosia. [2]
Vuonna 1999 kannan kooksi arveltiin vain 16–36 paria. Lajin vähentymisen tarkkoja syitä ei tunneta, mutta pääsyiksi arvellaan saarelle tulleita vieraita lajeja.Yhtenä syynä pidetään saarelle saapunutta Polistes versicolor -pistiäistä, jonka toukat loisivat hyönteisten toukissa ja vähentävät siten mangrovesirkkujen ravintoa. Muita mahdollisia lajeja,jotka voivat olla lintujen vähenemisen syynä on pesillä käyvät mustarotat ja villikissat sekä pesäloiset ani ja Philornis downi[1]
Mangrovesirkku (Camarhynchus heliobates) on niin sanottuihin Darwininsirkkuihin kuuluva Galápagossaarilla Isabelan saarella äärimmäisen uhanalaisena elävä lintu. Aiemmin Mangrovesirkkuja tavattiin myös Fernandinan saarelta.
Mangrovesikrut saavuttavat noin 14 cm:n pituuden. Lintu on vatsastaan vaalea ja selkäpuoli on ruskea. Jalat ovat linnulla tummat. Mangrovesirkku muistuttaa läheisesti tikkasirkkua, mutta mangrovesirkun nokka on pienempi ja laji on myös väritykseltään ruskeampi. Lajin äänet ovat kaksi- tai kolmiosaisia toistoja tur-äänestä.
Mangrovesirkut elävät mangrovemetsissä. Linnut käyttävät ravintonaan hyönteisiä, toukkia, hämähäkkejä ja joitakin kasvinosia.
Vuonna 1999 kannan kooksi arveltiin vain 16–36 paria. Lajin vähentymisen tarkkoja syitä ei tunneta, mutta pääsyiksi arvellaan saarelle tulleita vieraita lajeja.Yhtenä syynä pidetään saarelle saapunutta Polistes versicolor -pistiäistä, jonka toukat loisivat hyönteisten toukissa ja vähentävät siten mangrovesirkkujen ravintoa. Muita mahdollisia lajeja,jotka voivat olla lintujen vähenemisen syynä on pesillä käyvät mustarotat ja villikissat sekä pesäloiset ani ja Philornis downi
Camarhynchus heliobates
Le Géospize des mangroves (Camarhynchus heliobates) est l'une des espèces de passereaux plus connues sous le nom de pinsons de Darwin. Elle appartient à la famille des Thraupidae.
Cette espèce est éteinte, notamment par les larves hématophages de la mouche Philornis downsi, espèce introduite accidentellement aux Galapagos, qui sont responsables d'une grande mortalité parmi ses oisillons.
Référence interne
Camarhynchus heliobates
Le Géospize des mangroves (Camarhynchus heliobates) est l'une des espèces de passereaux plus connues sous le nom de pinsons de Darwin. Elle appartient à la famille des Thraupidae.
Cette espèce est éteinte, notamment par les larves hématophages de la mouche Philornis downsi, espèce introduite accidentellement aux Galapagos, qui sont responsables d'une grande mortalité parmi ses oisillons.
Référence interne
Pinsons de DarwinIl fringuello delle mangrovie (Camarhynchus heliobates (Snodgrass & Heller, 1901)) è un uccello della famiglia Thraupidae, endemico delle isole Galapagos (Ecuador).[2]
L'areale della specie è ristretto alle isole Galapagos ed in particolare alle isole Fernandina e Isabela.[1]
Il suo habitat tipico sono le mangrovie.
La popolazione stimata si aggira tra i 60 e i 140 esemplari il che fa ritenere la specie in pericolo critico di estinzione.[1]
Il fringuello delle mangrovie (Camarhynchus heliobates (Snodgrass & Heller, 1901)) è un uccello della famiglia Thraupidae, endemico delle isole Galapagos (Ecuador).
De mangrovevink (Camarhynchus heliobates) is één van de darwinvinken, zangvogels uit de grote Amerikaanse familie Thraupidae (tangaren). De darwinvinken komen als endemische soorten alleen voor op de Galapagoseilanden.
De mangrovevink heeft een lange vrij puntige snavel en een gebogen bovensnavel waarmee boombast kan worden afgescheurd op zoek naar insecten. Het verenkleed is dofgrijs van boven, naar de stuit toe olijfgroen. De mangrovevink is van onder bleekwit met een vage streping. Het mannetje heeft een zwarte kop en dit zwart breidt zich geleidelijk uit als het mannetje ouder wordt. Deze boomvink lijkt erg op de spechtvink (C. pallidus) die niet zo zeldzaam is. De spechtvink gebruikt gereedschap, van de mangrovevink is dit gedrag niet bekend.
De mangrovevink kwam voor op de eilanden Fernandina en Isabela. Sinds de jaren 1970 zijn er geen waarnemingen meer gedaan op Fernandina. Uit onderzoek in de jaren 2007 tot en met 2009 bleek dat er tussen de 80 en 120 broedparen zijn overgebleven op het eiland Isabela, waar de vogel nog broedt in twee gebieden met mangrovebos.
De mangrovevink heeft een uiterst klein verspreidingsgebied (alleen nog op het eiland Isabela) en daardoor is de kans op uitsterven groot. De omvang van de wereldpopulatie werd in 2013 geschat op 36 tot 70 volwassen vogels. Als oorzaken van de achteruitgang worden een aantal ecologische factoren genoemd zoals de introductie van katten en de zwarte rat (R. rattus). Verder de kleine ani (Crotophaga ani een vogel die behoort tot de koekoeken, maar geen broedparasiet is), vuurmieren en een bloedzuigende vlieg (Philornis downsi). Door al deze bedreigingen staat de mangrovevink als kritiek (ernstig bedreigd) op de Rode Lijst van de IUCN.[1]
Bronnen, noten en/of referentiesDe mangrovevink (Camarhynchus heliobates) is één van de darwinvinken, zangvogels uit de grote Amerikaanse familie Thraupidae (tangaren). De darwinvinken komen als endemische soorten alleen voor op de Galapagoseilanden.
Multimedia w Wikimedia Commons Kłowacz namorzynowy[4] (Camarhynchus heliobates) – gatunek ptaka z rodziny tanagrowatych (Thraupidae), wcześniej zaliczany do trznadli. Jest to ptak należący do tak zwanych zięb Darwina. Jego występowanie ogranicza się tylko do Archipelagu Galapagos. Kłowacze namorzynowe są ptakami nadrzewnymi, o długich cienkich dziobach, owadożernymi.
Kłowacz namorzynowy został sklasyfikowany jako gatunek krytycznie zagrożony wyginięciem[3]. Jest najrzadszą z zięb Darwina i jednym z najrzadszych ptaków na świecie – obecnie żyje około stu osobników. Zasięg występowania gatunku jest ograniczony do lasów namorzynowych na wschodnim i zachodnim wybrzeżu wyspy Isabela[5].
Kłowacz namorzynowy (Camarhynchus heliobates) – gatunek ptaka z rodziny tanagrowatych (Thraupidae), wcześniej zaliczany do trznadli. Jest to ptak należący do tak zwanych zięb Darwina. Jego występowanie ogranicza się tylko do Archipelagu Galapagos. Kłowacze namorzynowe są ptakami nadrzewnymi, o długich cienkich dziobach, owadożernymi.
Kłowacz namorzynowy został sklasyfikowany jako gatunek krytycznie zagrożony wyginięciem. Jest najrzadszą z zięb Darwina i jednym z najrzadszych ptaków na świecie – obecnie żyje około stu osobników. Zasięg występowania gatunku jest ograniczony do lasów namorzynowych na wschodnim i zachodnim wybrzeżu wyspy Isabela.
Mangrovefink[2] (Camarhynchus heliobates) är en akut hotad fågel i familjen tangaror inom ordningen tättingar som enbart förekommer på en ö i Galápagosöarna.[3] Den är numera begränsad till ett mycket litet område i mangroveskogar på ön Isabellas västkust i Galápagosöarna.[3] Tidigare förekom den även på östra sidan av ön och på ön Fernandina.[3] IUCN kategoriserar arten som akut hotad.[1]
Wikimedia Commons har media som rör mangrovefink.
Wikispecies har information om Camarhynchus heliobates.
Mangrovefink (Camarhynchus heliobates) är en akut hotad fågel i familjen tangaror inom ordningen tättingar som enbart förekommer på en ö i Galápagosöarna. Den är numera begränsad till ett mycket litet område i mangroveskogar på ön Isabellas västkust i Galápagosöarna. Tidigare förekom den även på östra sidan av ön och på ön Fernandina. IUCN kategoriserar arten som akut hotad.
Camarhynchus heliobates là một loài chim trong họ Thraupidae.[2] Đây là loài bản địa quần đảo Galapagos.
Bài viết liên quan đến họ chim Thraupidae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Camarhynchus heliobates là một loài chim trong họ Thraupidae. Đây là loài bản địa quần đảo Galapagos.
Camarhynchus heliobates
(Snodgrass & Heller, 1901)
Мангровый древесный вьюрок[1] (лат. Camarhynchus heliobates) — редкая птица из семейства овсянковых. Эндемик Галапагосских островов.
Оперение верхней части тела сероватого цвета, а брюхо оливкового цвета. У мангрового древесного вьюрка округлая форма крыльев и закруглённый хвост.
Вид обитает только на галапагосском острове Исабела.
Мангровый древесный вьюрок питается крупными насекомыми, их личинками, часто используя для этого инструменты. Он берёт в клюв веточки или шипы и копает ими в поисках личинок или опарышей.
Вид находится под угрозой вымирания. Его популяция насчитывает от 60 до 140 особей[2].
Мангровый древесный вьюрок (лат. Camarhynchus heliobates) — редкая птица из семейства овсянковых. Эндемик Галапагосских островов.
