Griphopithecus Abel 1902

El grifopitec (Griphopithecus) és un gènere extint de primats que visqueren durant el Miocè superior, entre fa 16,5 i 15 milions d'anys.

Segons David R. Begun i col·laboradors, els avantpassats d'aquest gènere arribaren a Europa fa uns 16,5 milions d'anys, abans de la formació de la mar Mediterrània, i tornaren a Àfrica fa 9 milions d'anys.

Hylobates

Sivapithecus-Pongo clade

Dryopithecus-Homo clade

Griphopithecus je rod vyhynulých úzkonosých primátů, žijící ve středním miocénu (před 13,5 - 17 miliony let) v jihozápadní Asii a ve střední Evropě. Jedná se o dosud nejstaršího známého zástupce nadčeledi Hominoidea mimo Afriku.

Rozeznán byl již na počátku 20. století, přesto jsou jeho doklady dosud značně nekompletní a útržkovité. Představují je převážně jen zlomky čelistí a izolované zuby, zatímco části postkraniální kostry jsou zachycovány zcela výjimečně.

Nálezy

Griphopithecus byl popsán již v roce 1902 podle nálezu izolované stoličky z lokality Sandberg u Devínské Nové Vsi na Slovensku.^[1] Další nálezy pochází z Rakouska (Kleinhadersdorf), Německa (Engelswies) a Turecka (Paşalar, Çandir), jedná se tudíž o poměrně rozšířený rod.^[2]

Lokalita Kleinhadersdorf vydala kromě několika zubů též loketní a pažní kost. Nejčetnější doklady ovšem pochází z naleziště Paşalar v západní Anatolii, které je vůbec nejbohatší miocénní lokalitou Turecka.^[3]

Nález z Engelswies je zatím nejstarší a posouvá šíření hominoidů do Evropy až do doby před 16,5 - 17 miliony let.^[4][5] Na lokalitě však byla objevena jen jedna rozlomená stolička, a proto je její taxonomické určení značně nejisté. Nese ovšem jasné hominoidní znaky a nejblíže má právě k rodu Griphopithecus.^[6]

Popis

Podle velikosti zubů byl Griphopithecus velký asi jako šimpanz.^[2] O celkové stavbě těla nelze říci téměř nic, protože jsou zatím nalézány převážně jen jednotlivé zuby, popřípadě zlomky horních a dolních čelistí.

Podle zachovaných částí postkraniální kostry byl Griphopithecus nespecializovaný stromový tvor, pohybující se po všech čtyřech končetinách podobně jako starší rody Proconsul či Afropithecus.^[2] V roce 2008 byly na lokalitě Paşalar v Turecku nalezeny články prstů druhu Griphopithecus alpani, které by mohly naznačovat částečný, avšak ne výlučný pohyb po zemi. Většinu času Griphopithecus zřejmě trávil stále ve větvích stromů.^[7] Nález také potvrdil dřívější předpoklady o kvadrupedním pohybu bez náznaků vzpřímenějšího postoje nebo šplhání a brachiace moderních lidoopů.^[6]

Zuby rodu Griphopithecus jsou oproti časně miocénním proconsulidům modernější a nesou kromě několika primitivních znaků i typické charakteristiky středně miocénních hominoidů. Patří mezi ně robustnější čelisti, širší a plošší hrbolky zubů i silnější sklovina, ukazující na potřebu silného žvýkání, mletí a drcení potravy.^[2][8] Podle mikroskopických stop, zanechaných na zubech, konzumoval Griphopithecus malé, tvrdé objekty.^[9]

Předpokládá se, že tyto úpravy chrupu souvisí s postupným vysušováním klimatu během miocénu a se zvyšováním rozdílů mezi ročními obdobími. Ačkoliv ve výživě mohlo stále převažovat měkké ovoce a mladé listy, během suchých etap roku se museli hominoidi uchylovat ke konzumaci tužší potravy, jako jsou ořechy, semena jehličnanů, hlízy a podobně.^[10]

Fylogeneze

Nekompletnost nalézaných ostatků znesnadňuje identifikaci fylogenetických vazeb k vzácným africkým hominoidům středního miocénu i k eurasijským pozdně miocénním druhům.^[2]

Morfologicky je Griphopithecus příbuzný zejména k rodu Kenyapithecus a blízký je mu i Equatorius.^[11] Dosud není jisté, zda byl Griphopithecus původně africkým rodem, který zahájil expanzi hominoidů do Eurasie a nebo zda se jednalo o potomka starších afrických rodů (Afropithecus, Heliopithecus), který se vyvinul již v Evropě či v Asii a prostřednictvím svých potomků (Kenyapithecus) se vrátil zpět do Afriky.^[8]

Rod Griphopithecus je vzhledem k nedostatku nálezů jen s opatrností stavěn na počátek výrazné adaptivní radiace hominoidů v Eurasii. Je možné, že patří k vývojové linii orangutanů, může jít ale i o slepou vývojovou větev. Dokladem spojení a návaznosti afrických a eurasijských hominoidů může být identifikace ostatků rodu Kenyapithecus na turecké lokalitě Paşalar, nalezených společně s pozůstatky rodu Griphopithecus. Na jejich základě ovšem dosud nelze rozhodnout o konkrétní podobě vzájemného vztahu obou rodů.^[12]

Členění

Rozeznává se několik druhů rodu Griphopithecus s pestrou taxonomickou historií:

• Griphopithecus darwini / Griphopithecus suessi je známý z lokalit Devínská Nová Ves – Sandberg, Kleinhadersdorf a snad i Engelswies. Tento typový druh rodu Griphopithecus byl popsán rozeznán v roce 1902 na základě nálezu dvou zubů, ovšem každý z nich byl připsán zvláštnímu druhu – Dryopithecus darwini a Griphopithecus suessi. Později byly oba zuby sloučeny pod názvem Sivapithecus darwini, než došlo k revizi a vzkříšení taxonu Griphopithecus.^[13] Je obtížné rozhodnout, zda má podle taxonomických pravidel přednost druhové jméno darwini či suessi. Objevují se obě varianty, ale označení Griphopithecus darwini převažuje.^[14] Do stejného druhu byly zařazeny také nálezy z Kleinhadersdorf, označené původně jako Austriacopithecus abeli a Austriacopithecus weinfurteri.^[15]

• Griphopithecus alpani byl zachycen na lokalitách Paşalar a Çandir. Původně byl přiřazen ke staršímu druhu Griphopithecus darwini, v té době známým pod názvem Sivapithecus darwini.^[16] Vytvoření samostatného druhu Sivapithecus alpani podle nálezu z Çandir bylo navrženo v roce 1974^[17] a přeřazení do současného druhu Griphopithecus alpani v roce 1996.^[13]

• Griphopithecus africanus je nejednoznačně přijímaný druh, navržený jako synonymum druhu Equatorius africanus.^[6]

Odkazy

Literatura

1. ↑ ABEL, O. Zwei neue Menschenaffen aus den Leithakalkbildungen des Wiener Beckens. Sitzungsberichte, Akademie der Wissenschaften in Wien, Mathematisch Wissenschaftliche Klasse. 1902, roč. 1, s. 1171 - 1202.
2. ↑ ^{a b c d e} KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347 - 1377.
3. ↑ CONROY, G. C. Reconstructing human origins. New York: W. W. Norton & company, 1997. 547 s.
4. ↑ HEIZMANN, E.; BEGUN, D. R. The oldest European hominoid. Journal of Human Evolution. 2001, roč. 41, s. 465 - 481.
5. ↑ BÖHME, M, Aziz, H. A., Prieto, J., Bachtadse, V., Schweigert, G. Bio-magnetostratigraphy and environment of the oldest Eurasian hominoid from the Early Miocene of Engelswies (Germany). Journal of Human Evolution. 2011, roč. 61, s. 332 - 339.
6. ↑ ^{a b c} BEGUN, D. R. European hominoids. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 20, s. 339 - 368.
7. ↑ ERSOY, A.; KELLEY, J.; ANDREWS, P., Alpagut, B. Hominoid Phalanges form the middle Miocen Site of Pasalar, Turkey. Journal of Human Evolution. 2008, roč. 54, s. 518 - 529.
8. ↑ ^{a b} BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67 - 84.
9. ↑ BROOKS, A. S., et al. Encyclopedia of human evolution and prehistory. New York: Taylor & Francis, 2000. 800 s.
10. ↑ KING, T.; AIELLO, L. C.; ANDREWS, P. Dental microwear of Griphopithecus alpani. Journal of Human Evolution. 1999, roč. 36, s. 3 - 31.
11. ↑ BEGUN, D. R. Middle Miocene hominoid origins. Science. 2000, roč. 287, s. 2375a.
12. ↑ KELLEY, J., Andrews, P., Alpagut, B. A new hominoid species from the middle Miocene site of Paşalar, Turkey. Journal of Human Evolution. 2008, roč. 54, s. 455 - 479.
13. ↑ ^{a b} ANDREWS, P. J., Harrison, T., Delson, E., Bernor, R. L., Martin, L. Distribution and biochronology of European and South‐western Asian Miocene catarrhines. In: BERNOR, R. L.; FAHLBUSCH, V.; MITTMANN, H. W. The evolution of Western Eurasian Neogene mammal faunas. New York: Columbia University Press, 1996. S. 168 - 295.
14. ↑ HOLEC, P.; EMRY, R. J. Another molar of the miocene hominid Griphopithecus suessi from the type locality at Sandberg, Slovakia. Bulletin of the American Museum of Natural History. 2003, roč. 279, s. 625 - 631.
15. ↑ Obě lokality – Sandberg i Kleinhadersdorf – jsou od sebe vzdálené jen asi 60 km, přestože je dělí státní hranice.
16. ↑ ALPAGUT, B.; ANDREWS, P. J; MARTIN, L. B. New hominoid specimens from the Middle Miocene site at Paşalar, Turkey. Journal of Human Evolution. 1990, roč. 19, s. 397 - 422.
17. ↑ TEKKAYA, I. A new species of Tortonian anthropoid (Primates, Mammalia) from Anatolia. Bulletin of the Mineral Resources and Exploration Institute of Turkey. 1974, roč. 83, s. 148 - 165.

Griphopithecus ist eine ausgestorbene Gattung der Altweltaffen, die vor rund 12 Millionen Jahren während des Miozäns in Mitteleuropa und in der Türkei vorkam.^{[1][A 1]} Holotypus der Gattung und der Typusart Griphopithecus suessi ist ein einzeln erhalten gebliebener, großer linker 3. Unterkiefer-Backenzahn vom Fundort „Sandberg“ in Devínska Nová Ves, Slowakei, der im Naturhistorischen Museum Wien verwahrt wird. Die Größe des Zahns lässt darauf schließen, dass sein Besitzer zu Lebzeiten ungefähr so groß wie ein heute lebender Schimpanse war.^[2]

Namensgebung

Die Bezeichnung der Gattung Griphopithecus verweist auf Gripho († 753), den Sohn Karl Martells, und auf altgriechisch πίθηκος píthēkos, deutsch ‚Affe‘. Das Epitheton der Typusart, suessi, ehrt den österreichischen Geologen Eduard Suess, das Epitheton alpani ehrt Sadrettin Alpan, den ehemaligen Generaldirektor des türkischen M.T.A. (türkisch Maden ve Tetkik Arama Genel Müdürlüğü, englisch Mineral Research & Exploration General Directorate).

Funde

Die Gattung Griphopithecus wurde im Jahr 1902 vom österreichischen Paläontologen Othenio Abel erstmals wissenschaftlich beschrieben.^[3] In einer Sitzung der in Wien ansässigen Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften stellte er am 18. Dezember 1902 zwei Arten dieser Gattung vor, jeweils belegt durch einen einzigen Zahn vom gleichen Fundort in der heutigen Slowakei: Als Holotypus von Griphopithecus suessi galt ihm ein linker 1. oder 2. großer Oberkiefer-Backenzahn, als Holotypus von Griphopithecus darwini der linke Unterkiefer-Backenzahn. Die Merkmale beider Zähne grenzte er vor allem gegen die Gattung Dryopithecus ab.

Die von Abel gewählte Zuweisung beider Funde zu zwei Arten stieß bereits in den 1920er- und 1930er-Jahren auf Widerspruch bei Fachkollegen und wurde schließlich im Jahr 1996 aufgehoben. Beide Zähne werden seitdem Griphopithecus suessi zugeordnet.^[4] Ob ein Oberarmknochen und eine Elle aus Kleinhadersdorf ebenfalls zu Griphopithecus suessi gehören oder – wie nach ihrer Entdeckung so entschieden – zu Austriacopithecus^[5], ist nicht endgültig geklärt.^[6]

1974 ordnete Ibrahim Tekkaya einen im Vorjahr unweit der Stadt Çandır (Zentralanatolien) geborgenen Unterkiefer mit teilweise erhaltener Bezahnung der Gattung Griphopithecus zu und wählte für ihn den Artnamen Griphopithecus alpani.^[7] Weitere zu dieser zweiten Art gestellte Funde stammen aus der Fundstätte Paşalar im Nordwesten der Türkei. Anhand der Beschaffenheit ihrer Oberfläche konnte beispielsweise für drei Zähne plausibel gemacht werden, dass die Abriebspuren auf eine Ernährung schließen lassen, die jener der heute lebenden Schimpansen ähnelte, also vorwiegend aus Früchten und anderer relativ weicher Nahrung bestand.^[8]

In verwandtschaftlicher Nähe zu Griphopithecus stehen möglicherweise die etwas jüngeren Gattungen Kenyapithecus^[6] und Equatorius.

Anmerkungen

1. ↑ In älteren Forschungsberichten heißt es, das Alter der Funde betrage rund 16 bis 17 Millionen Jahre.

Belege

1. ↑ Isaac Casanovas-Vilar et al.: Updated chronology for the Miocene hominoid radiation in Western Eurasia. In: PNAS. Band 108, Nr. 14, 2011, S. 5554–5559, doi:10.1073/pnas.1018562108.
2. ↑ David R. Begun: European Hominoids. In: Walter C. Hartwig (Hrsg.): The Primate Fossil Record. Cambridge University Press, 2002, S. 344–345, ISBN 0-521-66315-6.
3. ↑ Othenio Abel: Zwei neue Menschenaffen aus den Leithakalkbildungen des Wiener Beckens. In: Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. Abtheilung 1, Band 111, S. 1171–1207, Wien 1902, Volltext (PDF).
4. ↑ Isaac Casanovas‐Vilar et al.: SI Appendix for An updated chronology for the Miocene hominoid radiation in Western Eurasia. S. 3. Volltext (PDF)
   Isaac Casanovas-Vilar: Updated chronology for the Miocene hominoidradiation in Western Eurasia. In: PNAS. Band 108, Nr. 14, 2011, S. 5554–5559, doi:10.1073/pnas.1018562108.
5. ↑ Helmuth Zapfe: Ergebnisse einer Untersuchung der Austriacopithecus-Reste aus dem Mittelmiozän von Klein-Hadersdorf, N.-Ö., und eines neuen Primatenfundes aus der Molasse von Trimmelkam, O.-Ö. In: Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften, mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse. Band 170, 1961, S. 139–148, Volltext
6. ↑ ^{a b} David W. Cameron: Hominid. Adaptations and Extinctions. University of New South Wales Press, Sydney 2004, S. 89, ISBN 0-86840-716-X.
7. ↑ Ibrahim Tekkaya: A New Species of Tortonian Anthropoid (Primates, Mammalia) from Anatolia. In: Bulletin of the Mineral Research and Exploration [Institute of Turkey]. Band 83, 1974, S. 1–11, Volltext.
8. ↑ Tania King, Leslie Aiello und Peter Andrews: Dental microwear of Griphopithecus alpani. In: Journal of Human Evolution. Band 36, Nr. 1, 1999, S. 3–31, doi:10.1006/jhev.1998.0258.

Griphopithecus is a prehistoric ape from the Miocene of Turkey and Central Europe.

Description

Griphopithecus has been consistently grouped with stem hominoids. The material therefore indicates the range of hominoid locomotor anatomy in mid-Miocene Europe, rather than a specifically crown hominoid anatomy.

Species

• †Griphopithecus alpani Tekkaya, 1974^[2]
• †Griphopithecus suessi Abel, 1902^[3]

See also

• Graecopithecus
• Pierolapithecus
• Anoiapithecus
• Ouranopithecus
• Sivapithecus
• Lufengpithecus
• Gigantopithecus
• Khoratpithecus
• Chororapithecus

References

Griphopithecus^[1]​ es un género extinto de primate homínido que existió en Europa y Asia hace aproximadamente 16,5 a 17 millones de años, a finales del Mioceno Inferior.^[2]​ Se describió en 2002, a partir de un fragmento de molar hallado en Alemania. Se conoce principalmente a partir de numerosos especímenes de la misma antigüedad, principalmente dientes, hallados en Turquía y otros que vivieron posteriormente (hace 14-15 millones de años) en Eslovaquia.^[3]​ Las especies reconocidas del género son Griphopithecus africanus, Griphopithecus alpani y Griphopithecus darwini,^[2]​ de las cuales la mejor conocida es Griphopithecus alpani (Tekkaya 1974).^[3]​

Hylobates

Sivapithecus-Pongo clade

Dryopithecus-Homo clade

Características

El primer fragmento de molar hallado en Alemania, presenta características evolucionadas como una capa de esmalte con baja penetración dentro de la dentina a diferencia de Proconsul y posiblemente Afropithecus. Esta especie poseía mandíbulas robustas, con sínfisis fuertemente reforzadas con molares anchos y aplanados, con esmalte de poco espesor, y el cíngulo dental menos desarrollado comparado con Proconsul. La morfología dental y los microsurcos presentes hace presumir que le permitía alimentarse de frutas con corteza dura, sin embargo, no se puede establecer si era oportunista o estas constituían la base de su dieta. A partir de dos especímenes postcraneales constituidos por fragmentos de un húmero y un cúbito hallados en Austria, se estableció que las proporciones eran similares a Proconsul y que posiblemente se trataba de un primate arbóreo similar en tamaño y tipo de locomoción a Proconsul nyanzae.^[3]​

Referencias

Griphopithecus

Griphopithecus (Griphopithèque en français) est un genre éteint de singes de la famille des hominidés. Il vivait en Europe centrale et en Turquie au cours du Miocène moyen, il y a entre 17 et 13,5 millions d'années (Ma).

Liste d'espèces

Le genre Griphopithecus comprend deux espèces^[1] :

• † Griphopithecus suessi (Abel, 1902) : Europe centrale
  • synonyme : † Griphopithecus darwini
• † Griphopithecus alpani (Tekkaya, 1974) : Turquie

Description

Des fossiles de Griphopithecus suessi ont été trouvés sur trois sites d'Europe centrale^[2] :

• une molaire partielle, à Engelswies, en Allemagne, datée entre 17 et 16,2 Ma
• 5 dents isolées, à Devinska Nova Ves, en Slovaquie, d'environ 15 Ma
• des ossements post-crâniens, à Klein Hadersdorf, en Autriche, d'environ 15 Ma

Le poids d'un Griphopithecus suessi mâle est estimé à environ 50 kg^[3].

Griphopithecus alpani a été trouvé sur deux sites turcs, Pasalar et Çandir, où ses fossiles sont datés entre 15 et 13,6 Ma^[2].
Ses dents sont couvertes d'une couche d'émail moyennement épaisse, dénotant peut-être un régime alimentaire relativement diversifié.
L'espèce présenterait un fort dimorphisme sexuel.

Classification

Phylogénie des genres actuels d'hominidés, d'après Shoshani et al. (1996)^[4] et Springer et al. (2012)^[5] :

Pongo (Orang-outan)

Gorilla (Gorille)

Pan (Chimpanzé)

Homo (Homme)

Griphopithecus appartiendrait au groupe des Kenyapithecinae (Leakey, 1962), parfois aussi appelé Griphopithecinae (Begun, 2002), une sous-famille éteinte de la famille des Hominidae^[1].

Débat

Selon le paléoprimatologue canadien David R. Begun, de l'université de Toronto, Griphopithecus pourrait être issu d'Afropithecus, un Hominoidea fossile trouvé au Kenya et daté d'environ 17,5 millions d'années (Ma). Griphopithecus serait arrivé en Europe il y a quelque 17 Ma, à la faveur de la collision des plaques arabo-africaine et eurasiatique. Il se serait diffusé ensuite vers l'Anatolie. Il pourrait être l'ancêtre de Dryopithecus, dont les fossiles sont connus en Europe à partir de 12,5 Ma, et de toute la sous-famille des Homininae, à laquelle appartient le genre Homo^[1],[2].

Selon d'autres chercheurs, l'ascendance de la lignée humaine est à rechercher en Afrique, parmi les Homininae africains, qui sont toutefois maigrement représentés dans le registre fossile à ce jour.

Références

Voir aussi

Griphopithecus è un primate del Miocene (16,5 milioni di anni fa) vissuto nell'Europa centrale e la Turchia.

Tra i modelli evolutivi che ipotizzano un'origine euroasiatica dell'uomo (la scoperta di Anoiapithecus brevirostris e di altri fossili in Eurasia e nell'Europa del Sud^[1], secondo alcuni paleoantropologi, indica che l'evoluzione dell'antenato comune grandi scimmie/uomo sia avvenuto lì anziché in Africa^[2]) considerano il Griphopithecus l'antenato comune dell'uomo, scimpanzé, gorilla, orangutan e gibboni.^[3]

Note

Griphopithecus^[1] é um género extinto de primata hominídeo. Viveu na Europa e Ásia (Eurásia) há aproximadamente 17 a 16,5 milhões de anos atrás, durante o Mioceno.^[2]

O Griphopithecus possuía três espécies:

• Griphopithecus africanus
• Griphopithecus alpani
• Griphopithecus darwini

Hylobates

Sivapithecus-Pongo clade

Dryopithecus-Homo clade

Ver também

• Khoratpithecus
• Gigantopithecus

Referências

Griphopithecus je vyhynutý rod hominoidovcov. Vek: 15 až 14 mil. rokov. Jediným druhom je Griphopithecus suessi, ktorý zahŕňa nálezy pôvodne označované ako:

• †Griphopithecus alpani (pôvodne Sivapithecus alpani) – Pasalar a Candir v Turecku
• †Griphopithecus suessi (al. Griphopitecus darwini, pôvodne Sivapithecus darwini) – Sandberg v Bratislave – Devínskej Novej Vsi (tunajšie nálezy dali druhu názov)
• †Austriacopithecus weinfurteri – Klein Hadersdorf v Rakúsku
• †Austriacopithecus abeli - Klein Hadersdorf v Rakúsku

• 1 Характеристика
• 2 Кладистика
• 3 Література
• 4 Посилання

• † Griphopithecus darwini
• † Griphopithecus alpani
• † Griphopithecus suessi

• 1 Происхождение
• 2 Классификация
• 3 См. также
• 4 Примечания
• 5 Литература