nomes no trilho de navegação
Sesel roční (Seseli annuum) je planě rostoucí rostlina s bohatými okolíky bílých kvítků, jeden ze tří druhů rodu sesel vyrůstajících v české krajině. Tento nenáročný druh rostl v minulosti na mnohem větším počtu stanovišť, nyní se následkem mizení přirozených biotopů z české přírody vytrácí.[1]
Tato bylina je rostlinou evropskou a roste hlavně v mírném a submediálním pásu. Souvislý areál jejího výskytu se táhne od Španělska a Francie přes Střední a Východní Evropu až po Ural v Rusku. Na jihu zasahuje do Itálie i na Balkán a severní hranice vede po jižním pobřeží Baltského moře.
V České republice, kde je sesel roční považován za původní druh, roste od nížin až po pahorkatiny. Nejhojnější je v teplých oblastech střední a jižní Moravy a v moravském podhůří Českomoravské vrchoviny, naopak v severozápadních Čechách a ve všech vyšších polohách je poměrně vzácný.[1][2][3]
Vyskytuje se na vysýchavých vápencových, andezitových, flyšových, skeletových nebo sprašových půdách dostatečně obohacených o minerály a humus. Roste na mezofilních až slabě xerofilních pastvinách, sušších loukách, travnatých skalních svazích nebo po obvodě vinic. Vyskytuje se i v řídkých křovinách a na lesních světlinách bukových či dubových lesů.
Květy se rozvíjejí od července do počátku září a jsou opylovány létajícím hmyzem. Zralá vypadaná semena většinou ještě téhož roku vyklíčí a nové semenáčky přezimují. Druhým rokem vyroste lodyha s květy a vytvoří semena. Pokud pro nepříznivé podmínky nevykvete, obvykle přežije do další vegetační sezony. Rostlina je monokarpická, po odkvětu uhyne.[2][3][4]
Bylina s lodyhou vysokou 15 až 60 cm, která vyrůstající z hnědého, vřetenovitého, páchnoucího kořene. Lodyha je přímá, pevná, oblá nebo hranatě rýhovaná a často načervenalá. Obvykle se nevětví, nanejvýše má větve až u vrcholu. Přízemní i lodyžní listy jsou sivozelené, drsně pýřité a mají vejčité až podlouhle vejčité čepele dvakrát až třikrát zpeřené s čárkovitými úkrojky. Přizemní listy mají žlabovité řapíky, lodyžní jsou přisedlé a vyrůstají z napuchlé pochvy s rozšířeným blanitým okrajem.
Na lodyhách nebo na jejích větvích vyrůstají bohaté okolíky tvořené 15 až 40 okolíčky. Okolíky většinou nemají žádný nebo jen jednodílný obal, okolíčky mají obaly tvořené jednotlivými dlouhými, kopinatými listeny s bílým lemem. Okolíčky mají nestejně dlouhé, hranaté stopky na vnitřní straně krátce pýřité, které se za plodu sklánění dovnitř. Bílé nebo načervenalé květy jsou drobné, oboupohlavné a pětičetné. Mají krátký šídlovitý kalich a bílé nebo načervenalé, široce vejčité korunní plátky asi 0,7 mm dlouhé. Samoopylení je bráněno protandrií, pyl v prašnících na vrcholu pěti tyčinek dozrává dřív než vajíčka ve dvoudílném semeníku. Květy jsou opylovány hmyzem lákaným na nektar. Ploidie druhu je 2n = 16. Plody jsou hnědé, eliptické, asi 2 mm velké dvounažky s bělavými žebry.[1][2][3][4][5]
Mnoho jeho přirozených stanovišť z přírody zmizelo a sesel roční je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012 považována za ohrožený druh (C3).[1][6]
Sesel roční (Seseli annuum) je planě rostoucí rostlina s bohatými okolíky bílých kvítků, jeden ze tří druhů rodu sesel vyrůstajících v české krajině. Tento nenáročný druh rostl v minulosti na mnohem větším počtu stanovišť, nyní se následkem mizení přirozených biotopů z české přírody vytrácí.
Der Steppenfenchel (Seseli annuum), auch Steppen-Sesel[1] genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie Doldenblütler (Apiaceae).
Der Steppenfenchel ist eine ein- oder zweijährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von bis zu 60 Zentimetern erreicht. Er stirbt nach der Fruchtreife ab. Der Stängel ist meist violett überlaufen, ziemlich gleichmäßig beblättert und nur im oberen Teil unterhalb der Dolden (wie auch der Doldenstiele) kurz flaumig behaart. Die Laubblätter sind doppelt bis dreifach gefiedert, deren Blattzipfel sind lineal, etwa 1 Zentimeter lang und unter 1 Millimeter breit.
Der doldenförmige Blütenstand besitzt einen Durchmesser von bis zu 8 Zentimetern und 12 bis 40 Doldenstrahlen. Die Blüten sind weiß (bis hellviolett). Die Frucht ist 1 bis 2,5 Zentimeter lang, länglich-eiförmig und besitzt scharf hervortretende Kanten. Die Blütezeit beginnt in der zweiten Augusthälfte und reicht bis zum Teil in den November hinein.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16 oder 22.[2]
Beim Steppen-Sesel handelt es sich um einen skleromorphen, mesomorphen Hemikryptophyten.[1]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten oder Selbstbestäubung.[1]
Die Ausbreitung der Diasporen erfolgt durch den Wind oder Klettausbreitung.[1]
Der Steppenfenchel kann frühe Mahd vertragen und noch zur Blüte kommen.
Der Steppenfenchel kommt in der submediterranen und gemäßigten Zone Europas, südwärts bis Südfrankreich, Oberitalien, Jugoslawien und Bulgarien und nordwärts bis Nordfrankreich vor. In Russland dringt er bis etwa zum 56. nördlichen Breitengrad vor. Der Steppenfenchel dürfte in Mitteleuropa erst mit dem Menschen eingewandert sein und kommt in Mitteleuropa recht selten vor.
Seseli annuum kommt ziemlich selten in Ost-, Mittel- und Süddeutschland vor. Die nordwestlichsten Vorkommen in Deutschland befinden sich in Nordrhein-Westfalen, in Magerrasen der Briloner Hochfläche. Der Steppenfenchel wurde 1996 in Deutschland in die Gefährdungskategorie 3 = gefährdet eingestuft.
Der Steppen-Sesel tritt in Österreich zerstreut bis selten in allen Bundesländern in der collinen bis montanen Höhenstufe auf. Sie gilt in Österreich als gefährdet, im westlichen Alpengebiet und nördlichen Alpenvorland stark gefährdet.[3]
Seseli annuum wächst einzeln, doch meist gesellig an sonnigen, warm-trockenen, kalkreichen und basischen Standorten. Sie ist kennzeichnend für Halbtrockenrasen. Gelegentlich kommt sie auch in Staudengesellschaften der Waldränder vor. Sie ist ein Charakterart der Klasse Festuco-Brometea und kommt besonders in Gesellschaften der Verbände Cirsio-Brachypodion, Mesobromion und Geranion sanguinei vor.[2]
Die Erstveröffentlichung von Seseli annuum erfolgte 1753 durch Carl von Linné.
Bei manchen Autoren gibt es von Seseli annuum zwei Unterarten:[4]
Dolde mit teilweise roten Kronblättern
Der Steppenfenchel (Seseli annuum), auch Steppen-Sesel genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie Doldenblütler (Apiaceae).
Seseli annuum is a species of flowering plant belonging to the family Apiaceae.[1]
Its native range is Europe.[1]
Seseli annuum is a species of flowering plant belonging to the family Apiaceae.
Its native range is Europe.
Séséli des steppes
Seseli annuum, le Séséli des steppes ou Séséli annuel, est une plante à fleurs de la famille des Apiaceae (Ombellifères), sous-famille des Apoideae, tribu des Apieae.
Hauteur de 10 à 60 cm. Fleurs en ombelle (10 à 30 rayons). Feuilles composées et pennées. Une seule tige, velue.
Floraison de juillet à septembre. Hémicryptophyte bisannuel ou pérennant (malgré son nom !)
Pelouses sèches calcicoles.
Europe méridionale et médiane, en France, essentiellement Centre et Est.
Séséli des steppes
Seseli annuum, le Séséli des steppes ou Séséli annuel, est une plante à fleurs de la famille des Apiaceae (Ombellifères), sous-famille des Apoideae, tribu des Apieae.
Pievinis auksveitis (Seseli annuum) – salierinių (Apiaceae) šeimos auksveičio (Seseli) genties žolinių augalų rūšis. Įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.
Tai dvimetis, kartais ir daugiametis, 20–80 cm aukščio augalas. Šaknis liemeninė, jos kaklelį dengia senų lapkočių plaušai. Stiebas stačias, apvalus, smulkiai vagotas, lapuotas, plaukuotas, neretai violetinio atspalvio, su trumpomis, glaustomis šakomis. Lapai dažniausiai melsvai žali, plunksniškai suskaldyti. Lapkočiai vagoti.
Žiedynai 9–12 cm skersmens; stipinų 15–35, jie tarpusavyje suartėję, nevienodo ilgio, briaunoti, jų viršutinės pusės plaukuotos.
Žydi nuo birželio pabaigos iki rugpjūčio mėnesio. Vaisiai plačiai elipsiški, 1,5–2,5 mm ilgio ir 1,5 mm pločio, jauni plaukuoti, vėliau pliki, su šviesesnėmis briaunelėmis. Dauginasi tik sėklomis.
Rūšis paplitusi Vidurio ir Pietų Europoje. Lietuvoje labai retas.
Auga šlaituose, sausose pievose, pamiškėse, palaukėse.
Lietuvoje rūšis saugoma nuo 1981 m.[1] Pagrindinės nykimo priežastys yra tinkamų plotų mažėjimas ir mėginimas sukultūrinti augavietes.
Pievinis auksveitis (Seseli annuum) – salierinių (Apiaceae) šeimos auksveičio (Seseli) genties žolinių augalų rūšis. Įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.
Багаторічна рослина 25–90 см. Обгорточки з вузьколанцетоподібних, з країв плівчастих листочків, які перевищують квітконіжки, а часто і весь зонтик. Стебла з короткими вгору спрямованими гілками, рівномірно листяний. Листки в контурі довгасто-яйцеподібні, тричі перисторозсічені, з лінійними, загорнутими вниз, краями. Плоди 2 мм довжиною[2].
Поширений у Європі від Іспанії до зх. Росії, минаючи північні регіони[3][4].
В Україні вид зростає у світлих і сухих лісах, на галявинах і узліссях, в степах, на схилах — у б. ч. України крім Криму; у степових районах рідко[2].
листок
суцвіття з частково червоними пелюстками
ілюстрація
Seseli annuum L.
Жа́брица одноле́тняя (лат. Sēseli ānnuum) — вид двудольных растений рода Жабрица (Seseli) семейства Зонтичные (Apiaceae).
Жабрица однолетняя — однолетнее и двулетнее травянистое растение. Высота от 10 до 60 см. Корневище короткое ползучее, обладающие сильным запахом. Стебель ребристый, мягкоопушенный. Листья триждыперисторассечённые, серо-зелёные, с влагалищными черешками. Цветки собраны в зонтичные соцветия. Белые либо розоватые. Плоды — семянки с острыми рёбрышками. Цветёт с середины июля до середины сентября.
Европейский вид. Светолюбивое растение, требовательное к плодородию почвы. Чаще всего встречается в травянистых сообществах вторичных степей вместе с овсяницей и костером, по опушкам теплолюбивых дубрав.
Жа́брица одноле́тняя (лат. Sēseli ānnuum) — вид двудольных растений рода Жабрица (Seseli) семейства Зонтичные (Apiaceae).
