nomes no trilho de navegação
Javor Davidův (Acer davidii) je druh javoru s typickou výrazně podélně pruhovanou kůrou. Pochází z Číny a je v České republice pěstován jako okrasná dřevina.
Roste přirozeně v Číně, od provincie Ťiang-su jižně po Fu-ťien a Kuang-tung, a od západu po jihovýchod Kan-su a Jün-nan.[2]
Strom původně objevil Armand David, misionář v centrální Číně. Znovuobjevil jej Charles Maries během návštěvy Jiangsu v roce 1878.[3]
Je to malý opadavý strom, rostoucí do výšky 10–15 m s kmenem do 40 cm v průměru, ale většinou menším, často s několika kmeny a širokou korunou s dlouhými obloukovitými větvemi. Kůra je hladká, olivově zelená s pravidelnými úzkými svislými pruhy na mladých stromcích, která se nakonec stává temně šedo-hnědou na kmenech starých stromů. Listy jsou 6–18 cm dlouhé a 4–9 cm široké, s 3–6 cm dlouhým řapíkem. Jsou tmavě zelené, slabě třílaločnaté, jemně zoubkaté. Barva se na podzim mění na zářivě žlutou, oranžovou nebo červenou. Květy jsou malé, žluté, s pěti kališními lístky asi 4 mm dlouhými, obloukovitě visící v 7–12 cm dlouhém hroznu. Kvete koncem jara, květy jsou jednopohlavné, samčí a samičí květy rostou v jiných hroznech. Plody jsou 7–10 mm dlouhé a 4–6 mm široké nažky, s křídly 2–3 cm dlouhými a 5 mm širokými.[2][4][5]
Existují dva poddruhy,[2][5] často rozlišované jako odlišné druhy:[4][6]
Spolu s Acer rufinerve patří dva poddruhy javora Davidova mezi nejčastěji pěstované javory s pruhovanou kůrou. Oba jsou poměrně odolné a rychle rostoucí.[5]
Mezi kultivary A. davidii patří např. 'Canton' (holandský kultivar s nafialovělým odstínem na jeho zelených pruzích), 'George Forrest' ( skotský kultivar s velkými listy a tmavě červenými mladými výhonky), 'Ernest Wilson' (odrůda, která může být viděna ve Westonbirt Arboretum v Anglii) a 'Serpentine' (kultivar s výrazně malými, úzkými listy).[5][6] V některých případech tyto kultivary nelze zařadit do jednoho z poddruhů ostatních, a jsou prostě považovány za kultivary A. davidii.[5]
Javor Davidův lze použít v ČR jako okrasnou rostlinu. Je to efektní solitéra, ale uplatní se i do skupin poblíž cest.[7]
Vyžaduje slunce, ale snáší i částečné zastínění. Snese mírně kyselou i mírně alkalickou půdu (pH 6,1–7,8). Vhodná je propustná, humózní půda dobře zásobená vodou.[8]
Rozmnožuje se dřevitými řízky, bylinnými řízky, semeny na jaře, očkováním.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acer davidii na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu javor Davidův ve Wikimedia Commons
Javor Davidův (Acer davidii) je druh javoru s typickou výrazně podélně pruhovanou kůrou. Pochází z Číny a je v České republice pěstován jako okrasná dřevina.
Der Davids-Ahorn (Acer davidii), auch Davids Schlangenhaut-Ahorn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Ahorne (Acer) innerhalb der Familie der Seifenbaumgewächse (Sapindaceae). Sie stammt aus dem mittleren bis südlichen China sowie Myanmar.
Der Davids-Ahorn wächst als sommergrüner Baum, der Wuchshöhen von meist 10, selten bis zu 15 Metern erreicht und einen großen Kronendurchmesser erreichen kann. Sein Habitus ist offen und die Zweige hängen ausladend herab. Die kleinen, länglichen, kahlen Winterknospen besitzen zwei Paare von Knospenschuppen.
Die Borke ist grau-braun. Die Bezeichnung „Schlangenhautahorn“ leitet sich von der charakteristischen grün-weiß längsgestreiften Rinde ab, die an eine Schlange erinnert. Die Grundfarbe der Rinde älterer Äste ist grün, sie ist von weißen Längsstreifen durchzogen, daneben findet man noch braune, graue und rötliche Zeichnungen. Die Rinde junger Zweige ist rot oder grünlich und kahl.
Die gegenständig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattspreite und Blattstiel gegliedert. Der 3 bis 6 Zentimeter lange Blattstiel ist anfangs rötlich-braun flaumig behaart. Die einfache, papierartige Blattspreite ist bei einer Länge von 8 bis 12 (6 bis 14) Zentimeter und einer Breite von 5 bis 8 (4 bis 9) Zentimeter eiförmig, eiförmig-länglich bis fast kreisförmig oder manchmal herzförmig. Die Spreitenbasis ist fast herzförmig oder gerundet und die Spreitenspitze ist zugespitzt, seltener lang ausgezogen. Die Blattunterseite ist hellgrün und die Blattoberseite dunkelgrün. Der Blattrand ist ungelappt, drei- oder fünflappig und nur gering bis doppelt gesägt. Wenn Blattlappen vorhanden sind, dann können sie stumpf enden oder der oberste Abschnitt ist dreieckig und die seitlichen und basalen enden spitz. Es sind 10 bis 13 Paare von Seitennerven vorhanden. Junge Blätter sind auf der Unterseite auf den Blattadern rötlich-braun flaumig behaart und später wie die Blattoberseite kahl.
Die meisten Sorten fallen durch eine prachtvolle Herbstfärbung des Laubes auf.
Davids-Ahorn ist andromonözisch, aber oft androdiözischen Ausprägung. Es gibt männliche und zwittrige Blüten, manchmal beide Typen auf einem Baum, manche Exemplare bilden nur männliche Blüten. Die Blütezeit liegt im Frühjahr, in China zwischen März und April. Die hängenden Blütenstände sind traubig. Der dünne Blütenstiel weist eine Länge von 1 bis 1,5 Zentimeter auf.
Die relativ kleinen, grünlich-gelben Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind bei einer Länge von etwa 4 Millimeter elliptisch mit stumpfem oberen Ende. Die fünf Kronblätter sind bei einer Länge von etwa 4 Millimeter verkehrt-eiförmig. Die acht kahlen, fertilen Staubblätter sind etwa 3 Millimeter lang mit gelben Staubbeuteln. Die kahle Nektarscheibe (Diskus) befindet sich innerhalb des Staubblattkreises. Bei männlichen Blüten ist ein rudimentärer Fruchtknoten vorhanden.
Die Flügel der bräunlich-gelben, 2,5 bis 2,8 Zentimeter langen Früchte (Samara) stehen waagrecht bis in einem stumpfen Winkel ab. Die flachen Nussfrüchte weisen eine Länge von 8 bis 10 Millimeter und eine Breite von etwa 6 Millimeter auf. Die Früchte reifen in China im September.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26.[1]
Davids-Ahorn bevorzugt nährstoffreiche, saure bis neutrale sowie kalkfreie Böden.
Als Ziergehölz wirkt er gut als Solitärpflanze, aber auch in Gruppen.
Von Davids-Ahorn gibt es einige Sorten, zum Beispiel 'Rosalie', 'Ernest Wilson', 'Serpentine', 'Grosser’s Schlangenhautahorn'. Die Sorte 'George Forrest' weist eine eher unauffällige Herbstfärbung auf.
Davids-Ahorn kommt in Myanmar und den chinesischen Provinzen Anhui, Fujian, südöstlichen Gansu, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hebei, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Ningxia, südlichen Shaanxi, Shanxi, Sichuan, Yunnan und Zhejiang natürlich vor. Er gedeiht in Mischwäldern in gebirgigen Gegenden in Höhenlagen 1000 bis zu 3000 Metern.
Die Erstbeschreibung von Acer davidii erfolgte 1885 durch Adrien René Franchet in Nouvelles archives du muséum d'histoire naturelle, Sér. 2, 8, S. 212.[2]
Acer davidii gehört zur Sektion Macrantha innerhalb der Gattung Acer. Nahe verwandte Arten sind weitere „Schlangenhautahorne“ wie Acer capillipes oder Acer rufinerve.
Von Acer davidii gibt es zwei Unterarten:
Der Davids-Ahorn (Acer davidii), auch Davids Schlangenhaut-Ahorn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Ahorne (Acer) innerhalb der Familie der Seifenbaumgewächse (Sapindaceae). Sie stammt aus dem mittleren bis südlichen China sowie Myanmar.
Acer davidii, or Père David's maple, is a species of maple in the snakebark maple group. It is native to China, from Jiangsu south to Fujian and Guangdong, and west to southeastern Gansu and Yunnan.[2]
The tree was originally discovered by a Chinese person lost to history but a French priest Armand David who was in Central China as a missionary took the credit. It was re-discovered by Charles Maries during his visit to Jiangsu in 1878.
It is a small deciduous tree growing to 10–15 m tall with a trunk up to 40 cm in diameter, though usually smaller and often with multiple trunks, and a spreading crown of long, arching branches. The bark is smooth, olive-green with regular narrow pale vertical stripes on young trees, eventually becoming dull grey-brown at the base of old trees. The leaves are 6–18 cm long and 4–9 cm broad, with a petiole 3–6 cm long; they are dark green above, paler below, ovate, unlobed or weakly three-lobed, with a serrated margin. They turn to bright yellow, orange or red in the autumn. The flowers are small, yellow, with five sepals and petals about 4 mm long; they are produced on arching to pendulous 7–12 cm racemes in late spring, with male and female flowers on different racemes. The samara nutlets are 7–10 mm long and 4–6 mm broad, with a wing 2–3 cm long and 5 mm broad.[2][3][4]
There are two subspecies,[2][4] often treated as a distinct species:[3][5]
Along with A. rufinerve, the two subspecies of Père David's maple are among the most commonly cultivated snakebark maples. Both are relatively hardy and fast-growing.[4]
Among the cultivars of A. davidii are:-
In some cases, these cultivars cannot be assigned to one subspecies or the other but are simply considered cultivars of A. davidii.[4]
Acer davidii emergent flowers and foliage
Acer davidii subsp. davidii
Bark of cultivar 'Ernest Wilson'
Acer davidii subsp. grosseri
Acer davidii subsp. grosseri
Acer davidii subsp. grosseri
Wikimedia Commons has media related to Acer davidii. Acer davidii, or Père David's maple, is a species of maple in the snakebark maple group. It is native to China, from Jiangsu south to Fujian and Guangdong, and west to southeastern Gansu and Yunnan.
The tree was originally discovered by a Chinese person lost to history but a French priest Armand David who was in Central China as a missionary took the credit. It was re-discovered by Charles Maries during his visit to Jiangsu in 1878.
It is a small deciduous tree growing to 10–15 m tall with a trunk up to 40 cm in diameter, though usually smaller and often with multiple trunks, and a spreading crown of long, arching branches. The bark is smooth, olive-green with regular narrow pale vertical stripes on young trees, eventually becoming dull grey-brown at the base of old trees. The leaves are 6–18 cm long and 4–9 cm broad, with a petiole 3–6 cm long; they are dark green above, paler below, ovate, unlobed or weakly three-lobed, with a serrated margin. They turn to bright yellow, orange or red in the autumn. The flowers are small, yellow, with five sepals and petals about 4 mm long; they are produced on arching to pendulous 7–12 cm racemes in late spring, with male and female flowers on different racemes. The samara nutlets are 7–10 mm long and 4–6 mm broad, with a wing 2–3 cm long and 5 mm broad.
Acer davidii Franch. (arce del Padre David) es una especie de arce en el grupo de los arces de corteza de serpiente. Es nativo de China, desde el sur de Jiangsu a Fujian y Guangdong, y del oeste al sureste de Gansu y Yunnan.[1]
El árbol fue descubierto y descrito por el Padre Armand David que se encontraba en el centro de China como misionero. Fue redescubierto por Charles Maries durante su visita a Jiangsu en 1878.[2]
Es un pequeño árbol caducifolio que alcanza de 10 a 15 m de alto con un tronco de hasta 40 cm de diámetro, aunque generalmente más pequeño y a menudo con troncos múltiples, y una corona extensa, con brazos ramificados y arqueados. La corteza es lisa, verde oliva con las rayas verticales pálidas estrechas regulares en los árboles jóvenes, más difuminadas e irregulares de color marrón grisáceo en la base de árboles viejos. Las hojas son de 6 a 18 cm de largo y de 4 a 9 cm de ancho, con un pecíolo de 3 a 6 cm de largo, son verde oscuro en el haz, más pálidas por el envés, ovoides, sin lóbulos, o débilmente trilobuladas, con un margen serrado. Adquieren un color amarillo brillante, naranja o rojo en el otoño. Las flores son pequeñas, amarillas, con cinco sépalos y pétalos de unos 4 milímetros de largo, se disponen en un racimo de arqueado a colgante de entre 7 a 12 cm que sale a finales de la primavera. Las flores masculinas y femeninas en diferentes racimos. Los frutos son sámaras de 7 a 10 milímetros de largo y de 4 a 6 milímetros de ancho, con un ala de 2 a 3 cm de largo y de 5 milímetros de ancho.[1][3][4]
Junto con A. rufinerve, las dos subespecies del arce del Padre David se encuentran entre las más comúnmente cultivadas de arces de corteza de serpiente. Ambos son relativamente resistentes y con un desarrollo rápido.[4]
Entre los cultivares de A. davidii se encuentra a 'Canton' (un cultivar holandés con una tonalidad púrpura en sus rayas verdes), 'George Forrest' (un cultivar escocés con las hojas grandes y los brotes jóvenes en color rojo oscuro), 'Ernest Wilson' (un espécimen que puede ser visto en el Westonbirt Arboretum en Inglaterra), y 'Serpentine' (un cultivar con las hojas pequeñas, y estrechas).[5][4] En algunos casos, estos cultivares no pueden ser asignados a una subespecie u a otra sino simplemente se consideran los cultivares de A. davidii.[4]
Acer davidii fue descrita por Adrien René Franchet y publicado en Nouvelles archives du muséum d'histoire naturelle, sér. 2, 8: 212, en el año 1885.[6]
Acer: nombre genérico que procede del latín ǎcěr, -ĕris = (afilado), referido a las puntas características de las hojas o a la dureza de la madera que, supuestamente, se utilizaría para fabricar lanzas. Ya citado en, entre otros, Plinio el Viejo, 16, XXVI/XXVII, refiriéndose a unas cuantas especies de Arce.[7]
davidii: epíteto otorgador en honor de Armand David.
Hay dos subespecies,[1][4] frecuentemente tratadas como especies distintas:[3][5]
Acer davidii Franch. (arce del Padre David) es una especie de arce en el grupo de los arces de corteza de serpiente. Es nativo de China, desde el sur de Jiangsu a Fujian y Guangdong, y del oeste al sureste de Gansu y Yunnan.
Acer davidii
L'érable du Père David est une espèce d'érable appartenant à la section Macrantha de la classification des érables. Originaire de Chine, il appartient aussi à la catégorie des érables à peau de serpent.
Il a été nommé ainsi en l'honneur d'un missionnaire, le père David, qui envoyait de Chine vers Paris des espèces botaniques nouvelles à Franchet.
Il est planté comme arbre ornemental pour son feuillage coloré à l'automne et son tronc jaspé.
L'Acer davidii ssp. grosseri aussi appelé « érable jaspé de Chine » est une sous-espèce importante.
Le nom de genre vient du latin Acer « pointu, perçant » peut-être parce que le bois dur de l’érable, servait à faire des hampes de lances, à l’extrémité pointue[1]. L’encyclopédiste romain du Ier siècle, Pline, utilisait le terme acer pour désigner l’érable et distinguer différentes espèces, comme acer album « érable blanc, sycomore », acer campestre etc. (Pline[2], HN, XVI, 66). C’est cet usage antique qui a dû motiver Linné lorsqu'il a créé le genre Acer en 1753 dans Species plantarum[3].
L’épithète spécifique davidii a été dédiée au missionnaire botaniste Armand David (1826-1900) qui a parcouru la Chine au XIXe siècle pour collecter des plantes inconnues des botanistes qu’il envoyait à Adrien Franchet du Muséum national d’histoire naturelle pour identification.
Le père David collecta en avril 1869 à Moupin (Baoxing, dans la montagne, à l’ouest de Chengdu) cette espèce d'érable et Franchet en publia la description en 1885[4].
Deux sous-espèces sont distinguées[5] :
Parmi les cultivars, on citera :
Cet érable a une hauteur maximale de 10 à 15 m, avec un tronc d'un diamètre maximum de 40 cm, souvent moins. Port arrondi. Le feuillage est caduc.
Il a tendance à avoir plusieurs troncs. Belle écorce jaspée, verte avec des bandes verticales blanches, caractéristique des érables à peau de serpent.
La feuille est simple, de forme ovale, ovale-oblong, de 8-12 (-14) cm de long sur 5–8 cm de large[5], vert foncé brillant sur le dessus, pubescente dessous au stade juvénile. La marge peut être entière, ou (3 ou) 5-lobée, dentelée ou doublement dentelée ; l’apex est généralement acuminé.
L’espèce est andromonoïque. L’inflorescence pendante, racémeuse, porte des fleurs jaune verdâtre. La fleur comporte 5 sépales elliptiques, de 4 mm, 5 pétales obovales, de 4 mm, 8 étamines, à anthères jaunes[5].
La floraison a lieu en mars-avril.
Le fruit une samare, jaune brunâtre est une nucule plate, de 8–10 x10 mm, avec des ailes étalées horizontalement de 2,5 à 2,8 mm. La fructification a lieu en septembre.
Feuille d’érable de David
Feuille trilobée
Inflorescence d'érable du père David
Samares de Acer davidii subsp. grosseri
Fruits
Tronc jaspé de l'érable du père David
Acer davidii subsp. grosseri
L’érable de David est en présent essentiellement en Chine et un peu au Myanmar. En Chine, on le trouve partout au Centre et à l’Est (Anhui, Fujian, SE Gansu, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hebei, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Ningxia, S Shaanxi, Shanxi, Sichuan, Yunnan, Zhejiang) sauf au Xizang, Xinjiang, Mongolie intérieure et provinces du Nord-Ouest.
L’érable de David croît dans les forêts mixtes, entre 500 et 1 500 m.
Espèce ornementale, plantée dans les parcs en raison de son écorce jaspée et de la belle coloration automnale de ses feuilles. Son feuillage passe du vert foncé au doré puis au roux et rouge à l’automne.
C’est un arbre rustique en France qui préfère les sols frais, et une exposition à mi-ombre. Résiste à -20 °C.
Acer davidii
L'érable du Père David est une espèce d'érable appartenant à la section Macrantha de la classification des érables. Originaire de Chine, il appartient aussi à la catégorie des érables à peau de serpent.
Il a été nommé ainsi en l'honneur d'un missionnaire, le père David, qui envoyait de Chine vers Paris des espèces botaniques nouvelles à Franchet.
Il est planté comme arbre ornemental pour son feuillage coloré à l'automne et son tronc jaspé.
L'Acer davidii ssp. grosseri aussi appelé « érable jaspé de Chine » est une sous-espèce importante.
L'Acero di Padre David (Acer davidii Franch.) è un piccolo albero deciduo originario della Cina che prende il nome da Armand David, il missionario francese che lo scoprì[1].
Alto fino a quattordici metri nella varietà 'George Forrest', meno nella varietà 'Ernest Wilson', ha chioma affusolata[1].
La corteccia è di color verde e presenta striature bianche. I giovani rametti della varietà 'George Forrest' sono di color porpora o rosso scuro[1].
Nella varietà 'George Forrest' le foglie sono piane e di superficie più ampia di quelle degli altri aceri, ma non assumono colorazioni autunnali appariscenti. Nella varietà 'Ernest Wilson' appaiono più strette e ripiegate lungo la nervatura mediana, con colorazione autunnale rosso-arancione[1].
I fiori sono di colore giallo, riuniti in spighe della lunghezza variabile da cinque a dieci centimetri, sbocciano in maggio e non sono particolarmente appariscenti[1].
I frutti sono disamare con ali lunghe da due centrimetri e mezzo a poco meno di quattro[1].
L'Acero di Padre David (Acer davidii Franch.) è un piccolo albero deciduo originario della Cina che prende il nome da Armand David, il missionario francese che lo scoprì.
Klon Davida (Acer davidii) – gatunek drzewa z rodziny mydleńcowatych (Sapindaceae). Występuje naturalnie w Chinach.
W Polsce uprawiany jest jako drzewo ozdobne. Bardzo dobrze znosi mróz. Szybko rośnie na żyznej glebie dobrze odwadnianej. Źle znosi glebę bardzo wilgotną.
Klon Davida (Acer davidii) – gatunek drzewa z rodziny mydleńcowatych (Sapindaceae). Występuje naturalnie w Chinach.
Acer davidii é uma espécie de árvore do gênero Acer, pertencente à família Aceraceae.
Existem 2 subespécies[1][2] muitas vezes tratadas como espécies distintas:[3][4]
Entre os cultivares de A. davidii encontram-se:
Em alguns casos, estes cultivares não podem ser atribuídos a uma subespécie ou outra, mas simplesmente consideradas como cultivares de A. davidii.[2]
Davidov javor (znanstveno ime Acer davidii) je vrsta javora, ki je samonikla na Kitajskem; od Jiangsuja do Fujiana in Guangdonga na jugu, pa vse do jugovzhodnega dela pokrajine Gansu ter Yunnan na zahodu[1].
Drevo je prvi odkril duhovnik in misijonar Armand David, po katerem je drevo dobilo tudi znanstveno ime. Ponovno je drevo odkril Charles Maries med svojim obiskom pokrajine Jiangsu leta 1878[2].
Davidov javor je listopadno drevo, ki v višino zraste med 10 in 15 m, deblo pa doseže premer do 40 cm. Skorja je olivno zelene barve in je pokončno razpokana. Listi so dolgi med 6 in 18 cm, široki pa med 4 in 9 cm, na veje pa so nasajeni na od 3 do 6 cm dolgih pecljih. Po zgornji strani so temno zelene barve, po spodnji strani pa so bolj bledo zeleni. Običajno so ovalni, včasih pa je nakazana delitev na tri krpe. Rob je nazobčan. V jeseni se listi obarvajo živo rumeno, oranžno ali rdeče. Majhni cvetovi so rumene barve in imajo pet venčnih listov in okoli 4 mm dolge prašnike. Združeni so v socvetja. Socvetja se tvorijo na koncu od 7 do 12 cm dolgih pecljev, rastlina pa cveti pozno spomladi. Moški in ženski cvetovi niso nikoli združeni v enem socvetju. Plodovi so krilati oreški, ki so dolgi med 7 in 10 mm, široki pa med 4 in 6 mm. Krila merijo v dolžino med 2 in 3 cm, v širino pa merijo okoli 5 mm[1][3][4].
Obstajata dve podvrsti davidovega javora,[1][4] ki ju pogosto opisujejo kot dve različni vrsti:[3][5]
Skupaj z vrsto A. rufinerve, sta obe podvrsti davidovega javora najpogosteje gojeni vrsti javora. Vse tri vrste so priljubljene zaradi hitre rasti[4]. Gojijo jih predvsem kot okrasna drevesa v parkih.
Acer davidii subsp. davidii
Skorja kultivarja 'Ernest Wilson'
Acer davidii subsp. grosseri
Acer davidii subsp. grosseri
Acer davidii subsp. grosseri
Davidov javor (znanstveno ime Acer davidii) je vrsta javora, ki je samonikla na Kitajskem; od Jiangsuja do Fujiana in Guangdonga na jugu, pa vse do jugovzhodnega dela pokrajine Gansu ter Yunnan na zahodu.
Drevo je prvi odkril duhovnik in misijonar Armand David, po katerem je drevo dobilo tudi znanstveno ime. Ponovno je drevo odkril Charles Maries med svojim obiskom pokrajine Jiangsu leta 1878.
David akçaağacı (Acer davidii), Sapindaceae familyasından bir akçaağaç türü.
10–15 m boyunda küçük bir ağaçtır. Gövde kabuğu ve dallar güzel görünümlüdür. Parlak yeşil üzerine beyaz çizgiler hakimdir.
Yapraklar yumurtamsı-dikdörtgen biçiminde olup lopsuzdur. Kenarları düzensiz testere dişli; yaprak ayası 8–15 cm uzunluğunda koyu yeşil renkli üst bölümü tüysüzdür. Yaprak tabanı kalp biçiminde ya da yuvarlaktır. Sonbaharda açık sarı ya da turuncu dönen yaprakları göz alıcıdır. Kanatlı meyve 3 cm uzunluğundadır.
İki alt türü tespit edilmişitir:
Acer davidii subsp. davidii. Kabuk yeşilimsi kahverengi ve beyaz çizgilidir. Yaprak sapı pembe ya da kırmızı; yaprak kenarı genellikle tek testere dişlidir.
Acer davidii subsp. grosseri. Kabuk yeşil ile beyaz renkli ve soluk yeşil çizgilidir. Yaprak ayası yeşil; yaprak kenarı çoğukez üç loplu ve çift testere dişlidir.
Anavatanı Orta Çin'dir.
David akçaağacı (Acer davidii), Sapindaceae familyasından bir akçaağaç türü.
10–15 m boyunda küçük bir ağaçtır. Gövde kabuğu ve dallar güzel görünümlüdür. Parlak yeşil üzerine beyaz çizgiler hakimdir.
Yapraklar yumurtamsı-dikdörtgen biçiminde olup lopsuzdur. Kenarları düzensiz testere dişli; yaprak ayası 8–15 cm uzunluğunda koyu yeşil renkli üst bölümü tüysüzdür. Yaprak tabanı kalp biçiminde ya da yuvarlaktır. Sonbaharda açık sarı ya da turuncu dönen yaprakları göz alıcıdır. Kanatlı meyve 3 cm uzunluğundadır.
İki alt türü tespit edilmişitir:
Acer davidii subsp. davidii. Kabuk yeşilimsi kahverengi ve beyaz çizgilidir. Yaprak sapı pembe ya da kırmızı; yaprak kenarı genellikle tek testere dişlidir.
Acer davidii subsp. grosseri. Kabuk yeşil ile beyaz renkli ve soluk yeşil çizgilidir. Yaprak ayası yeşil; yaprak kenarı çoğukez üç loplu ve çift testere dişlidir.
Anavatanı Orta Çin'dir.
Acer davidii là một loài thực vật có hoa trong họ Bồ hòn. Loài này được Franch. mô tả khoa học đầu tiên năm 1885.[1]
Acer davidii là một loài thực vật có hoa trong họ Bồ hòn. Loài này được Franch. mô tả khoa học đầu tiên năm 1885.
Acer davidii Franch.
Клён Давида (лат. Acer davidii, кит. 青榨枫 qing zha feng), называемый также змеекорым клёном Давида — вид деревьев из рода Клён (лат. Acer) семейства Сапиндовые (лат. Sapindaceae).
Это дерево, покрытое корой с характерным зелёно-белым полосатым рисунком произрастает в центральном и южном Китае, где поднимается в горы до высот в 3000 метров.
Клён Давида достигает 15 м в высоту и в ширину. Габитус открытый с широко свисающими в стороны ветвями. Название «змеекорый» указывает на окраску коры, напоминающую змеиную кожу. Молодые ветки красные или зеленоватые и неопушённые. Более старая кора приобретает зелёный цвет, расчерченный белыми продольными полосами, встречаются также коричневые, серые и красноватые отметины.
Тёмно-зелёные листья этого клёна имеют около 10 см в длину и лишь слегка зазубрены. У большинства сортов листья обретают великолепную расцветку осенью. Форма листа варьирует от продолговатой яйцеобразной до округлой или даже сердцеобразной. Кончик листа заострён, реже вытянут. Жилки на нижней стороне молодых листьев покрыты красноватым пушком.
Весной появляются очень маленькие, чаще желтоватые цветы в метёлкообразных соцветиях. Цветки бывают мужские и обоеполые, иногда оба типа на одном дереве, некоторые деревья образуют только мужские цветы. В цветке 5 чашелистиков, 5 лепестков и 8 тычинок. Нектарный диск находится внутри тычиночного круга.
Плод представляет собой крылатку, крылышки в которой расположены в линию.
Клён Давида предпочитает богатые, кислые или нейтральные некальцинированные почвы.
Как декоративное дерево он хорош в качестве солитера, но может применяться и в группах. Прекрасно сочетается с рододендронами.
Существуют различные сорта клёна Давида, например A. davidii 'Rosalie', 'Ernest Wilson', 'Serpentine', 'змеекорый клён Гроссера'. Осенняя расцветка сорта 'George Forrest' непримечательна.
Вид Acer davidii входит в секцию Macrantha и близкородственен другим видам «змеекорых клёнов», таким как Acer capillipes и Acer rufinerve.
Различают следующие подвиды:
Вид Клён Давида входит в род Клён (Acer) семейства Сапиндовые (Sapindaceae).
Клён Давида (лат. Acer davidii, кит. 青榨枫 qing zha feng), называемый также змеекорым клёном Давида — вид деревьев из рода Клён (лат. Acer) семейства Сапиндовые (лат. Sapindaceae).
Это дерево, покрытое корой с характерным зелёно-белым полосатым рисунком произрастает в центральном и южном Китае, где поднимается в горы до высот в 3000 метров.
青榨槭（学名：Acer davidii）为无患子科槭属的植物，是中国的特有植物。分布于中国大陆的西南、中南、华北、华东等地，生长于海拔500米至1,500米的地区，一般生于疏林中，目前尚未由人工引种栽培。
青榨槭以前的歸類是 槭樹科 槭屬 ，現已更正為無患子科 楓屬。
青虾蟆（中国树木分类学报）、大卫槭（峨眉植物图志）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 青榨槭（学名：Acer davidii）为无患子科槭属的植物，是中国的特有植物。分布于中国大陆的西南、中南、华北、华东等地，生长于海拔500米至1,500米的地区，一般生于疏林中，目前尚未由人工引种栽培。
_2_(45604926304).jpg)
.jpg)
