La arenaria colorada o Spergularia rubra, ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia Caryophyllaceae.
Crez na cuenca del Mediterraneu, Europa central y América del Norte, preferentemente cerca de la mariña y en terrenes arenosos y ensin cultivar.
Planta yerbácea procumbente/decumbante caduca o bienal qu'algama hasta 25 cm d'altor. Tien fueyes axustaes lliniales, planes y pequeñes de 0,5/2,5cm de llargor y d'anchor milimétrico. Les sos flores son pequeñes y de color blancu o rosáu uniforme que s'arrexunten en panícules o visos. Los pétalos son más curtios o subiguales a los sépalos que son glandulosu-pubescentes El frutu ye una cápsula mediu-centimétrica que contién granes apteras de color marrón escuru, finamente tuberculadas/granulientes y que nun devasen un tamañu mediu-milimétricu. Floria nel branu.
Spergularia rubra describióse por (L.) C. Presl y espublizóse en Flora Čechica 94–95. 1819.[2]
Númberu de cromosomes de Spergula rubra (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=36[3]
Spergularia:nome xenéricu que remanez del Llatín spargo = "dispersión, repartición", aludiendo a la diseminación de les granes.[4]
rubra: epítetu llatín que significa "de color coloráu"[5]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La arenaria colorada o Spergularia rubra, ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia Caryophyllaceae.
La herba vermella o espergulària vermella (Spergularia rubra) és una planta herbàcia que sol créixer en camins i solars amb sòls arenosos i salabrosos del litoral a la muntanya mitjana. Pertany a la família de les Cariofil·làcies, mesura entre 5 i 25 cm, està formada de fulles petites linears amb unes inflorescències de color rosa. Es troba per les Balears i gran part de la península Ibèrica així com a gran part d'Europa i Sud Àfrica en diverses subespècies.
El nom genèric Spergularia prové de la forma llatina asparagus que traduït al català seria "espàrrec" i que té com a significat "brot". Rubra prové de l'adjectiu llatí ruber que en la seva forma femenina seria rubra i que es pot traduir com "vermell".
Planta erecta o difusa de tija epigea, pilosa granulosa, principalment a la part superior; prima i una mica lignificada d'entre 5 i 25 cm de ramificació monopòdica. La rel és vertical, prima i una mica lignificada. Fulles de dimensions de 4-25(35) x 0,4-0,6 mm són carnoses, aristades, decussades, linears, planes i solen trobar-se en gran nombre. Les estipules són lanceolades i en ocasions triangulars, platejades i de disposició oposada. Formen el nus en la tija i solen ser petites, no superen els 5 cm.
Entre maig i agost apareixen unes inflorescències cimoses terminals, glanduloses i pubescents constituïdes per flors petites de només 3 mm, són hermafrodites o bisexuals sent plantes monoiques. S'observen pedicels florals fal·liformes peluts i granulosos d'1-3 vegades tan llargs com el calze i no capil·lars. Les peces estèrils de la inflorescència estan formades per un calze amb 5 sèpals lliures, oblongs, obtusos, herbacis al mig i de marge blanc i escariós i una corol·la amb 5 pètals de color uniformement rosa o amb tonalitat blanca a la base depenent de la subespècie iguals o més curts que els sèpals i enters. Són doncs flors pentàmeres. A més l'ovari està col·locat per sobre dels pètals i sèpals, sent una flor hipògina. Són inflorescències de simetria actinomorfa. L'androceu està format per (5)10 estams. D'anteres introses i dehiscència longitudinal.
El gineceu és súper i pluricarpel·lar, consta de 3 carpels soldats en un ovari unilocular. A l'interior es formen nombrosos primordis seminals campilòtrops i de placentació basal i axial. Hi ha 3 estils lliures. Forma un fruit del tipus càpsula de mida semblant al calze amb llavors piriformes i tuberculades.
L'hàbitat en què s'acostuma ha trobar, sobretot, és en zones de la costa, terrenys abandonats, escletlles, penya-segats marítims i terrenys sorrencs, sense cultivar. A nivell local la podem trobar a la conca mediterrània, des de les costes del sud de França, fins al llarg de les costes del País Valencià; cal dir, que podem trobar Spergularia rubra a les illes balears. A nivell mundial la trobem distribuïda per Àfrica del nord, Austràlia, Amèrica del nord, Europa central i de l'est, la part oest de Rússia, Gran Bretanya, el sud d'Irlanda, les costes de Noruega, Finlàndia i Suècia.
S'ha descrit la presència de:
Degut al seu contingut en flavonoides i sals potàssiques presenta una acció diürètica especialment uricosúrica, és a dir, que afavoreix secreció d'àcid úric.
L'herba vermella s'utilitza com a diürètic; és important recalcar que és un bon depuratiu per a casos de reumatisme. Està recomanada per problemes de vesícula, cistitis i disúria. En general, i en casos que calgui un augment de diurisme com en edemes, hipertensió arterial, sobreprès i/o retenció de líquids, afeccions genitourinàries (cistitis, ureteritis, pielonefritis, oligúria, hiperuricèmia, gota). Afavoreix l'emissió d'orina, la dissolució dels càlculs renals i l'eliminació de toxines.
L'ús de diürètics en presència d'hipertensió o cardiopaties només s'ha de fer per prescripció i sota control mèdic, donada la possibilitat d'aparició d'una descompensació tensional, o si l'eliminació de potassi és considerable, una potenciació de l'efecte dels cardiotònics (inotròpics, crontròpics…). No es poden prescriure extractes alcohòlics de la droga a nens menors de dos anys o persones en procés de deshabituació etílica.
La herba vermella o espergulària vermella (Spergularia rubra) és una planta herbàcia que sol créixer en camins i solars amb sòls arenosos i salabrosos del litoral a la muntanya mitjana. Pertany a la família de les Cariofil·làcies, mesura entre 5 i 25 cm, està formada de fulles petites linears amb unes inflorescències de color rosa. Es troba per les Balears i gran part de la península Ibèrica així com a gran part d'Europa i Sud Àfrica en diverses subespècies.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Troellig arfor coch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Spergularia rubra a'r enw Saesneg yw Sand spurrey.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Troellys Coch, Tywodlys Rhuddlas, Tywodwlydd Glasrudd.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Troellig arfor coch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Spergularia rubra a'r enw Saesneg yw Sand spurrey. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Troellys Coch, Tywodlys Rhuddlas, Tywodwlydd Glasrudd.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Kuřinka červená (Spergularia rubra) je drobná, silně větvená, poléhavá bylina vytvářející velké trsy, nejrozšířenější druh rodu kuřinka.
Rostlina je původem z mírného klimatu Eurasie a Severní Afriky, zavlečena byla do Japonska, obou Amerik, Jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland. Pro zdárný růst požaduje kyselé nebo neutrální, mírně vlhké písčité nebo hlinitopísčité půdy, nesnáší trvalé zastínění. Roste na březích tekoucích i stojatých vod, obnažených rybničních dnech, okrajích polí a lužních cest, lesních světlinách i rumištích. V České republice je hojná, lze ji nalézt na celém území, od nížin až do podhůří, převážně je součásti společenstev svazů Polygonion avicularis a Radiolion linoidis.[2][3][4]
Kuřinka červená je hemikryptofyt, bývá jednoletá nebo vytrvalá. Ze silného kořene vyrůstají do kruhu zpravidla plazivé, poléhavé či méně často vzpřímené, u báze větvené lodyhy které mohou být dlouhé až 25 cm. Z lodyhy, v horní části někdy žláznatě chlupaté, vyrůstají v častých uzlinách protistojné, dužnaté, čárkovité až šídlovité, v průřezu ploché listy o délce až 3 cm. V jejich úžlabích často rostou další listy, takže mnohdy připomínají přesleny. Jsou přisedlé a okolo nich jsou stříbřité, suchomázdřité vytrvalé palisty trojúhelníkovitého tvaru 3 až 5 mm dlouhé které bývají na koncích rozeklány ve dva hroty.
Na květních stopkách měřících až 8 mm rostou pravidelné, pětičetné, oboupohlavné růžové květy. Vyrůstají z úžlabí listů nebo na koncích lodyh a větví se do jednostranných vidlanů. U báze srostlé, vytrvalé kališní lístky jsou kopinaté až vejcovité, 2,2 až 4,5 mm dlouhé a mají dokola světlý lem široký 0,1 až 0,5 mm, na koncích jsou tupé nebo zašpičatělé a jsou porostlé chlupy. Korunní lístky, eliptické až okrouhlé, bývají tmavě růžové, 1,2 až 3,6 mm dlouhé. V květu je ve dvou kruzích 5 až 10 tyčinek s prašníky a z vrcholu vejčitého semeníku vyrůstají tři čnělky s bliznami. Většinou zde dochází k samoopylení v ještě nerozvitém květu, ty se za pošmourného počasí ani neotvírají. Vykvétají od května do října, květ je otevřen jen několik málo hodin.
Po odkvětu se stopky květů svěšují, aby se po dozrání plodů opět napřímily. Plodem jsou tobolky o něco delší než kalich (dlouhé 3 až 5,5 mm) pukající třemi chlopněmi. Hnědá semena, přibližně velká 0,5 × 0,4 mm, mají většinou po obvodě vystouplý val, jsou porostlá válcovitými bradavkami a nemají blanitý lem (křídla). Jedná se o druh který je nejčastěji tetraploidní 2n = 54.[2][3][5][6]
Hustý porost
Květ
Listy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kuřinka červená ve Wikimedia Commons
Kuřinka červená (Spergularia rubra) je drobná, silně větvená, poléhavá bylina vytvářející velké trsy, nejrozšířenější druh rodu kuřinka.
Die Rote Schuppenmiere (Spergularia rubra), auch Acker-Schuppenmiere genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Schuppenmieren (Spergularia) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Die Rote Schuppenmiere ist eine einjährige, zum Teil auch ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 4 bis 15 Zentimetern. Der Stängel ist kurz behaart, im oberen Teil auch drüsig. Die Laubblätter sind linealisch-fadenförmig, stachelspitzig, etwas fleischig und beiderseits flach. Die silberweiß glänzenden Nebenblätter sind verlängert und von eiförmig-lanzettlicher Form.
Die Blütezeit reicht von Mai bis September. Die Blüte ist radiärsymmetrisch und fünfzählig. Die Kelchblätter sind lanzettlich, nervenlos und meist kürzer als 4 Millimeter. Sie sind am Rande breithäutig. Die Kronblätter sind rosenrot. Es sind zehn Staubblätter vorhanden.
Die dreieckig-eiförmige Kapselfrucht ist etwa so lang wie der Kelch. Die Samen sind graubraun, fast dreieckig, feinrunzelig, ungeflügelt und besitzen einen wulstigen Rand.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 36.[1]
Die Rote Schuppenmiere ist einhäusig mit weiblichen Blüten und Zwitterblüten oder zweihäusig mit weiblichen Blüten und anderen Pflanzen mit Zwitterblüten, sie ist also gynomonodiözisch und gynodiözisch. Die Blüten sind homogam bis schwach vormännlich. Bestäuber sind Fliegen; vor dem Abblühen erfolgt aber oft nur Selbstbestäubung. Blütezeit ist von Mai bis September. Die Blüten sind jedoch nicht immer geöffnet; nach den Beobachtungen von Oskar von Kirchner sind sie nur bei hellem Wetter und in der Zeit von 9–15 Uhr geöffnet.[2]
Die Früchte sind sich dreiklappig öffnende Streukapseln, die als Windstreuer für die zuweilen geflügelten, nur bis 0,6 mm langen, langlebigen Samen fungieren. Daneben findet auch Klebausbreitung und Menschenausbreitung (durch mit Fahrzeugen verschleppte Erde) statt. Fruchtreife ist von Juli bis Oktober.
An der Roten Schuppenmiere leben die Rüsselkäfer Sibinia variata, Sibinia primita und Gronops lunatus.[3]
Spergularia rubra kommt im gesamten gemäßigten und subtropischen Gebiet der Nordhalbkugel vor. Sie ist ein eurasisch-subozeanisches Florenelement. In Österreich kommt sie zerstreut bis selten vor, in der Schweiz ist sie allgemein zerstreut aufzufinden. Die Rote Schuppenmiere ist in Deutschland allgemein verbreitet, ist aber im Süden – wie in der Schweiz und in Österreich – seltener, kommt aber vom Flachland bis in die Mittelgebirgslagen vor.
Die Rote Schuppenmiere wächst an Wegen, in Äckern, auf Schlägen und auch an Ufern. Sie gedeiht am besten auf mehr oder weniger frischen, nährstoffreichen, basen- und kalkarmen, sandigen Lehm- und Tonböden. Sie ist ein Flachwurzler sowie ein Bodenverdichtungs- und Versauerungsanzeiger. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Rumici-Spergularietum, kommt aber auch in Gesellschaften des Verbands Polygonion avicularis oder im Kontakt mit Gesellschaften des Nanocyperion vor.[1] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Vorarlberg auf einer Viehweide zwischen Mahdtalhaus bei Riezlern und der Höfle-Alpe bis zu einer Höhenlage von 1100 Metern auf.[4]
Die silberweiß glänzenden Nebenblätter der gegenständigen Laubblätter sind miteinander verwachsen.
Die Blüte weist rosenrote Kronblätter, einen oberständigen Fruchtknoten mit drei Griffeln sowie zehn Staubblätter auf.
Die Frucht ist so lang wie die Kelchblätter und die Laubblätter weisen eine Stachelspitze auf.
Die Samen sind feinwarzig und ohne Hautrand.
Die Rote Schuppenmiere (Spergularia rubra), auch Acker-Schuppenmiere genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Schuppenmieren (Spergularia) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Spergularia rubra, the red sandspurry[1] or red sand-spurrey, is a plant species in the family Caryophyllaceae. It is native to Europe, Asia and North Africa, and it is present on other continents, including North and South America and Australia, as an introduced species and in many areas a common weed. It grows in a wide variety of habitat types.
It is an annual or perennial herb producing a slender, glandular stem up to about 25 centimeters long. It is lined with slightly fleshy linear or threadlike leaves each under 2 centimeters long. The leaves may be tipped with hard points or spines, and they are accompanied by shiny white lance-shaped stipules. Flowers occur in the leaf axils and at the tips of the stems. They have hairy, glandular sepals and five round-oval pink petals.
Spergularia rubra, the red sandspurry or red sand-spurrey, is a plant species in the family Caryophyllaceae. It is native to Europe, Asia and North Africa, and it is present on other continents, including North and South America and Australia, as an introduced species and in many areas a common weed. It grows in a wide variety of habitat types.
It is an annual or perennial herb producing a slender, glandular stem up to about 25 centimeters long. It is lined with slightly fleshy linear or threadlike leaves each under 2 centimeters long. The leaves may be tipped with hard points or spines, and they are accompanied by shiny white lance-shaped stipules. Flowers occur in the leaf axils and at the tips of the stems. They have hairy, glandular sepals and five round-oval pink petals.
Spergularia rubra, la arenaria roja, es una especie de planta herbácea del género Spergularia de la familia Caryophyllaceae.
Crece en la cuenca del Mediterráneo, Europa central y América del Norte, preferentemente cerca de la costa y en terrenos arenosos y sin cultivar.
Planta herbácea procumbente/decumbante caduca o bienal que alcanza hasta 25 cm de altura. Tiene hojas estipuladas lineales, planas y pequeñas de 0,5/2,5cm de longitud y de anchura milimétrica. Sus flores son pequeñas y de color blanco o rosado uniforme que se agrupan en panículas o cimas. Los pétalos son más cortos o subiguales a los sépalos que son glanduloso-pubescentes El fruto es una cápsula medio-centimétrica que contiene semillas apteras de color marrón oscuro, finamente tuberculadas/granulosas y que no sobrepasan un tamaño medio-milimétrico. Florece en el verano.
Spergularia rubra fue descrito primero por Carolus Linnaeus como Arenaria rubra y publicado en Species Plantarum, vol. 1, p. 423[2], 1753 y posteriormente traslado al género Spergularia, de nueva creación, por Jan Svatopluk Presl Y Karel Presl y publicado en Flora Čechica, p. 94–95[3], 1819.[2]
Número de cromosomas: 2n=36[3]
Spergularia rubra, la arenaria roja, es una especie de planta herbácea del género Spergularia de la familia Caryophyllaceae.
Punane sõlmhein (Spergularia rubra) on taimeliik nelgiliste sugukonnast sõlmheina perekonnast.
Punane sõlmhein (Spergularia rubra) on taimeliik nelgiliste sugukonnast sõlmheina perekonnast.
Punasolmukki (Spergularia rubra, myös Spergula rubra) on pienikokoinen, monenlaisissa kulttuuriympäristöissä tavattava kasvi. Suomessa lajia voi tavata suurimmassa osaa maata.
Yksi-, kaksi- tai monivuotinen punasolmukki kasvattaa 5–15 cm korkean rennon tai kohenevan varren, joka on tyvestä enintään hieman puutunut. Kasvi on harmaanvihreä ja usein nystykarvainen. Sen pääjuuri on hoikka tai vankahko. Lehdet ovat tasasoukkia, otakärkisiä, ja muista Suomessa tavattavista solmukeista poiketen ne eivät ole möyheitä. Kalvomaiset korvakkeet ovat suikeita ja pian tyvestäkin erillisiä. Lehtihangoissa on lyhytnivelvälisiä haaroja. Kukat ovat punaisia, verhiö ja teriö ovat viisilehtisiä, teriön ollessa noin verhiön pituinen tai hieman lyhyempi. Terälehdet ovat kauttaaltaan kirkkaanpunaisia ja kooltaan 3–4 mm pitkiä. Verholehdet ovat puikeita, suippoja ja 3–4,5 mm pitkiä. Punasolmukki kukkii Suomessa kesä-syyskuussa. Kasvin siemenet kypsyvät kolmiliuskaisesti aukeavissa kodissa. Siemenet ovat palteettomia.[1][2]
Punasolmukki on yleinen laji lähes koko Euroopassa. Laji puuttuu Islannista, Fennoskandian keski- ja pohjoisosista sekä Venäjän pohjois- ja itäosista. Punasolmukkia kasvaa yleisenä myös Pohjois-Afrikassa Marokossa, Algeriassa ja Tunisiassa. Satunnaisemmin lajia tavataan myös monin paikoin muualla Afrikassa, Aasiassa, Australiassa sekä Pohjois- ja Etelä-Amerikassa.[3] Suomessa punasolmukki on muinaistulokas. Laji on yleinen Etelä- ja Kaakkois-Suomessa sekä Pohjanlahden rannikkoseuduilla aina Tornioon saakka. Keski- ja Itä-Suomessa sitä tavataan harvemmin. Lapista lajista tunnetaan vain yksittäisiä kasvupaikkoja.[4]
Punasolmukki kasvaa monenlaisissa ihmisen muokkaamissa avoimissa kulttuuriympäristöissä. Lajia voi tavata pihoilla, kyläpientareilla- ja kallioilla, kaduilla, rata- ja lastausalueilla, sorakentillä, tienpientareilla, hietikoilla ja joutomailla.[1][5] Punasolmukki kestää hyvin tallaamista ja saattaa muodostaa sopivilla kasvupaikoilla suuria kasvustoja.[6]
Punasolmukki (Spergularia rubra, myös Spergula rubra) on pienikokoinen, monenlaisissa kulttuuriympäristöissä tavattava kasvi. Suomessa lajia voi tavata suurimmassa osaa maata.
La spergulaire rouge, appelée aussi sabline rouge, Spergularia rubra ou Spergula rubra, est une plante herbacée annuelle ou bisannuelle de la famille des Caryophyllacées.
La spergulaire rouge peut être confondue avec la spergulaire pourpre[1]. Mais cette dernière est plus méditerranéenne, et sa fleur possède des pétales plus grands que les sépales.
Prés, bords des chemins
Eurasiatique, des régions tempérées. Moins fréquent en région méditerranéenne[2].
La spergulaire rouge, appelée aussi sabline rouge, Spergularia rubra ou Spergula rubra, est une plante herbacée annuelle ou bisannuelle de la famille des Caryophyllacées.
Rausvoji posmiltė (lot. Spergularia rubra) yra vienmetis gvazdikinių (Caryophyllaceae) šeimos augalas. Aukštis 5-25 cm. Žydi gegužės-rugsėjo mėn. Lapo višūnėje yra spyglelis.
Kilusi iš Europos ir Azijos, tačiau šiuo metu auga ir Šiaurės bei Pietų Amerikoje, taip pat Australijoje kaip introdukuota rūšis. Lietuvoje dažna rūšis. Auga įvairiose aplinkose – dirvonuose, dykvietėse.
De rode schijnspurrie (Spergularia rubra) is een eenjarige plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae), die vrij algemeen in Nederland voorkomt.
De plant wordt 5-20 cm hoog. De stengel is kort behaard met op de bovenste delen kleverige klierhaartjes. De tegenoverstaande, lijnvormige bladeren zijn iets vlezig. De lange, zilverwitte, glanzende steunblaadjes zijn ei-lancetvormig.
Rode schijnspurrie bloeit van mei tot de herfst met roze, 3-5 mm grote bloemen. De voet van de kroonblaadjes is bleker van kleur. De vijf kroonblaadjes zijn iets korter dan de breedvliezige, 4 mm lange kelkblaadjes. De bloemen staan in een armbloemig bijscherm.
De vrucht is een driehoekig-eivormige doosvrucht van 4-5 mm lang. De 0,5 mm lange, ongevleugelde, driehoekige, fijn gerimpelde zaadjes zijn donkerbruin.
De plant komt voor op droge, voedselarme tot matig voedselrijke grond op bouwland, in gazons, langs zandwegen en op stenige plaatsen.
De rode schijnspurrie is een kensoort voor het grondster-associatie (Digitario-Illecebretum).
(Nederlandstalige) Wikisource (Van Uildriks en Bruinsma spreken van rode spergularia).De rode schijnspurrie (Spergularia rubra) is een eenjarige plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae), die vrij algemeen in Nederland voorkomt.
De plant wordt 5-20 cm hoog. De stengel is kort behaard met op de bovenste delen kleverige klierhaartjes. De tegenoverstaande, lijnvormige bladeren zijn iets vlezig. De lange, zilverwitte, glanzende steunblaadjes zijn ei-lancetvormig.
Rode schijnspurrie bloeit van mei tot de herfst met roze, 3-5 mm grote bloemen. De voet van de kroonblaadjes is bleker van kleur. De vijf kroonblaadjes zijn iets korter dan de breedvliezige, 4 mm lange kelkblaadjes. De bloemen staan in een armbloemig bijscherm.
De vrucht is een driehoekig-eivormige doosvrucht van 4-5 mm lang. De 0,5 mm lange, ongevleugelde, driehoekige, fijn gerimpelde zaadjes zijn donkerbruin.
De plant komt voor op droge, voedselarme tot matig voedselrijke grond op bouwland, in gazons, langs zandwegen en op stenige plaatsen.
Muchotrzew polny (Spergularia rubra) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych. Występuje w Azji, Europie i Afryce Północnej[2]. W Polsce jest dość pospolity[3].
Roślina jednoroczna, ale w uprawach czasami zimuje, hemikryptofit. Porasta przydroża, brzegi wód, miedze, obrzeża pól i pola uprawne (chwast[4]), szczególnie na glebach piaszczystych i ubogich w wapń. Kwitnie od maja do września. Zawiera saponiny. W medycynie ludowej był rośliną leczniczą. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla związku (All.) Radiolon linoidis, Ass. Spergulario-Illecebretum[5].
Muchotrzew polny (Spergularia rubra) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych. Występuje w Azji, Europie i Afryce Północnej. W Polsce jest dość pospolity.
Spergularia rubra é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) J.Presl & C.Presl, tendo sido publicada em Flora Čechica 94–95. 1819.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Spergularia rubra é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) J.Presl & C.Presl, tendo sido publicada em Flora Čechica 94–95. 1819.
Pakolenec červený (Spergularia rubra) je drobná a silno vetvená prízemná bylina vytvárajúca veľké trsy. Je to najrozšírenejší druh rodu pakolenec.
Pakolenec červený je jednoročná alebo vytrvalá bylina z čeľade silenkovitých (Caryophyllaceae). Rastlina aj s kvetom dosahuje výšku do 25 cm. Z jej plytkého koreňa vyrastajú poliehavé, až vystúpavé stonky, ktoré sú pokryté žľaznatými chlpmi. Listy vyrastajú v prostistojnom usporiadaní, sú čiarkovitého tvaru a na konci vybiehajú v ostnatú špičku. Obojpohlavné ružové päťpočetné kvety vyrastajúce v okolíku majú korunné lístky o niečo kratšie než lístky kvetného kalichu. Môže sa rozmnožovať vegetatívne, rozrastaním trsov alebo semenami, ktoré sú unášané najčastejšie vetrom a uchovávajú si dlhú klíčivosť. Plodom je tobolka. Kvitne od mája do septembra a kvety otvára iba za jasného slnečného počasia. Ak nastanú nepriaznivé poveternostné podmienky, v kvetoch prebehne samoopelenie.[1]
Súvisle sa vyskytuje od Španielska cez Britské ostrovy, strednú a východnú Európu, severne zasahuje do Škandinávie, juh Talianska, cez severnú Afriku, Balkán až po pohorie Ural. V celej Škandinávii, Malej Ázii, Iráne a Saudskej Arábii je jeho výskyt len ostrovčekovitý. Do Severnej, Južnej Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland bola rastlina dovezená. Je kozmopolitne rozšírená. Na stanovišti má tendenciu vytvárať vankúšovité porasty.[2]
Vyskytuje sa na obnažených pôdach, obľubuje mierne vlhké až suché stanovištia, kyslé pieščité pôdy chudobné na vápnik, rumoviská, prašné cesty, lesné svetliny. Je indikátorom kyslých pôd.[1][2]
Hustý porast
Kvet
Kvet
Listy
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Pakolenec červený
Pakolenec červený (Spergularia rubra) je drobná a silno vetvená prízemná bylina vytvárajúca veľké trsy. Je to najrozšírenejší druh rodu pakolenec.
Rödnarv (Spergularia rubra) är en växtart i familjen nejlikväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Rödnarv.
Rödnarv (Spergularia rubra) är en växtart i familjen nejlikväxter.
Spergularia rubra là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được (L.) J.Presl & C.Presl miêu tả khoa học đầu tiên năm 1819.[1]
Bài viết chủ đề họ Cẩm chướng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Spergularia rubra là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được (L.) J.Presl & C.Presl miêu tả khoa học đầu tiên năm 1819.
Spergularia rubra (L.) J.Presl & C.Presl, 1819
То́ричник кра́сный (лат. Spergulária rúbra) — однолетнее травянистое растение, вид рода Торичник (Spergularia) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Обычное сорное растение по всей Евразии, первоначально распространённое в песчаных борах.
Однолетнее, реже двулетнее травянистое растение. Стебель разветвлённый от основания, 7—20 см высотой, распростёртый, в верхней части опушён железистыми волосками.
Листья узколинейные, до 1 мм шириной и 5—15 мм длиной, наиболее широкие у середины, плоские, равны по длине междоузлиям или несколько уступают им, в пазухах нередко с мутовкой более мелких листьев. Прилистники крупные, плёнчатые, блестящие, треугольные, сросшиеся в основании.
Цветки собраны в рыхлые кисти, на тонких цветоножках, в полтора — два раза превосходящих чашечку цветка по длине. Чашечка покрыта железистыми волосками, чашелистики 3—4,5 мм длиной, ланцетные, с прозрачным плёнчатым краем. Лепестки овальные, короче чашелистиков или равны им, розовые.
Плоды — коробочки, равные по длине чашечки или уступающие ей. Семена коричневые, с бугорчатой поверхностью, 0,4—0,6 мм длиной.
Широко распространённое в Евразии растение. Встречается преимущественно как сорное на полях, в садах, по обочинам дорог, также в сосновых и сосново-берёзовых лесах на песках.
Завезено в Северную Америку не позднее 1860-х годов, там является наиболее распространённым видом рода. Также завезён в Южную Америку и Австралию.
Первое действительное описание (диагноз) Spergularia rubra (под названием Arenaria rubra) было опубликовано в книге Species plantarum (1753) Карла Линнея: Arenaria foliis filiformibus, stipulis membranaceis vaginantibus — «песчанка с нитевидными листьями, с плёнчатыми прилистниками, образующими влагалище». Описан вид «с песчаных холмов Европы».
При выделении вида в род Spergularia в 1819 году Ян и Карел Пресли дали ему следующее описание: S[pergularia] rubra, T[orenka] červená, fol[iis] linearibus mucronulatis internodiis brevioribus, stipul[is] scariosis vaginantibus, caps[ulis] ovatis calyce aequalibus, seminib[us] compressis angulatis scabriusculis — «Spergularia rubra, Торичник красный, с линейными короткозаострёнными листьями, с короткими междоузлиями, с плёнчатыми прилистниками, образующими влагалище, с яйцевидной коробочкой, равной по длине чашечке с сплюснутыми угловатыми мелкочешуйчатыми семенами».
То́ричник кра́сный (лат. Spergulária rúbra) — однолетнее травянистое растение, вид рода Торичник (Spergularia) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Обычное сорное растение по всей Евразии, первоначально распространённое в песчаных борах.
田野拟漆姑（学名：Spergularia rubra）为石竹科拟漆姑属的植物。分布在欧亚温带以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔840米的地区，一般生于路旁沙地以及林中旷盐渍化的土壤上，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
