Ostřice šupinoplodá neboli ostřice slatinná (Carex lepidocarpa Tausch) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae). Druh je součástí složitého taxonomického komplexu Carex flava agg., kromě ostřice šupinoplodé se v ČR vyskytuje ještě ostřice rusá (Carex flava s. str.), ostřice skloněná (Carex demissa), ostřice pozdní (Carex viridula) a ostřice krkonošská (Carex derelicta).
Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 20–70 cm.[1] Je vytrvalá, žlutozelená, trsnatá, s krátkým oddenkem. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je pod květenstvím slabě drsná, delší než listy,[2] čepele jsou asi 2,5–3,5 mm široké, nažloutle zelené, žlábkovité.[1][2] Bazální pochvy jsou šedě nebo žlutavě hnědé, nerozpadavé[1]. Ostřice šupinoplodá patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky samčí, dole samičí. Samčí vrcholový klásek je jen jeden, je zřetelně stopkatý, stopka je cca 1–3 cm dlouhá. Samičích klásků je nejčastěji 2 (zřídka 3), víceméně oddálené, dolní někdy až do půlky lodyhy, dolní asi 7–10 mm široký.[1] Dolní listen je dlouze pochvatý a kratší než květenství.[2] Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Blizny jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 4–5 (zřídka až 5,5) mm dlouhá, žilnatá, zelenavě až žlutavě hnědá. Na vrcholu je výrazný dvouklaný zobánek, který je lomený a směřuje víceméně dolů (nejvíce u spodních mošniček).[1] Každá mošnička je podepřená plevou, která je 2,5–3,3 mm dlouhá[1] V ČR kvete nejčastěji v květnu až v červnu.[1] Počet chromozómů: 2n=68.[1]
Stanovení přesného rozšíření trochu komplikuje taxonomická problematika. Ostřice šupinoplodá roste ve většině Evropy, zřídka roste v severní Africe. Ve flóře Severní Ameriky je vedená jako (Carex viridula Michx. subsp. brachyrrhyncha (Čelakovský) B. Schmid), která je snad totožná a roste hlavně na východě Kanady[3][4]
V ČR roste roztroušeně od nížin do podhůří, najdeme ji ve středních a východních Čechách, velmi vzácně i na Moravě. Jejím biotopem jsou nejčastěji slatinné louky. Jedná se o silně ohrožený druh flóry ČR, kategorie C2[1].
Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice šupinoplodá ve Wikimedia Commons
Galerie ostřice šupinoplodá ve Wikimedia CommonsOstřice šupinoplodá neboli ostřice slatinná (Carex lepidocarpa Tausch) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae). Druh je součástí složitého taxonomického komplexu Carex flava agg., kromě ostřice šupinoplodé se v ČR vyskytuje ještě ostřice rusá (Carex flava s. str.), ostřice skloněná (Carex demissa), ostřice pozdní (Carex viridula) a ostřice krkonošská (Carex derelicta).
Die Schuppenfrüchtige Gelb-Segge (Carex lepidocarpa), auch Schuppen-Segge genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie auf der Nordhalbkugel von Europa bis Nordwestafrika und im östlichen Kanada verbreitet.
Carex lepidocarpa ist eine sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 50 Zentimetern. Sie bildet kleine, lockere oder feste Horste aus. Die oberirdischen Pflanzenteile sind wie die übrige Pflanze auch hellgrün bis gelbgrün gefärbt. Die Laubblätter sind 2 bis 3 Millimeter breit.
Die Blütezeit liegt im Mai und Juni. Die Hüllblätter des 5 bis 10 cm langen Blütenstandes sind laubblattartig und stehen zumeist schräg ab. An der Spitze befindet sich ein endständiges, gestieltes männliches Ährchen, darunter entfernt gibt es 1 bis 2 seitliche weibliche Ährchen. Die weiblichen Ährchen sind 7 bis 15 mm lang und 7 bis 10 mm breit. Die männlichen Ährchen sind deutlich schlanker und sind 10 bis 25 mm lang und 2 bis 3 mm breit. Die 4,5 mm großen Schläuche sind im unreifen Zustand zunächst grün, später verfärben sie sich in ein charakteristisches Gelbgrün; sie verschmälern sich rasch in einen 2 mm langen, zweizähnigen, deutlich abwärts gekrümmten Schnabel.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 68.[1]
Das Verbreitungsgebiet von Carex lepidocarpa umfasst Europa bis Nordafrika und das östliche Kanada.[2] Carex lepidocarpa ist in weiten Teilen Europas verbreitet. In Deutschland kommt sie nur zerstreut bis wenig verbreitet vor.
Sie besiedelt bevorzugt nährstoffarme, kalkreiche Nieder- und Quellmoore sowie Moorwälder. Sekundär kommt sie auch auf nassen Wiesen, an Bächen und in Gräben vor. Sie ist eine schwache Charakterart des Juncetum alpini aus dem Verband Caricion bicolori-atrofuscae, sie kommt aber auch in Gesellschaften des Verbands Caricion davallianae vor.[1]
Ihre Bestände in Deutschland sind auf Grund der Zerstörung ihrer Lebensräume wie Abbau und Abgrabung von Mooren rückläufig. Bundesweit wurde sie 1996 auf der Roten Liste der Gefäßpflanzen als gefährdet eingestuft.
Die Art Carex lepidocarpa gehört zum Artenkomplexes Carex flava agg.
Die Erstbeschreibung von Carex lepidocarpa erfolgte 1834 durch Ignaz Friedrich Tausch in Flora, 17, S. 179. Synonyme für Carex lepidocarpa Tausch sind: Carex flava var. lepidocarpa (Tausch) Godr., Carex flava subsp. lepidocarpa (Tausch) Nyman, Carex viridula var. lepidocarpa (Tausch) B.Schmid.[2]
Von Carex lepidocarpa Tausch gibt es etwa vier Unterarten:[2]
Die Schuppenfrüchtige Gelb-Segge (Carex lepidocarpa), auch Schuppen-Segge genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie auf der Nordhalbkugel von Europa bis Nordwestafrika und im östlichen Kanada verbreitet.
Carex lepidocarpa, called the long-stalked yellow-sedge, is a species of flowering plant in the genus Carex, native to eastern Canada, Morocco, and most of Europe.[2][3] It is a member of the Carex flava species complex.[4]
The following subspecies are currently accepted:[2]
Carex lepidocarpa, called the long-stalked yellow-sedge, is a species of flowering plant in the genus Carex, native to eastern Canada, Morocco, and most of Europe. It is a member of the Carex flava species complex.
Niidutarn (Carex lepidocarpa) on tarna perekonda kuuluv taimeliik.
De schubzegge (Carex lepidocarpa) is een overblijvend kruid dat behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. Deze plant is in Nederland wettelijk beschermd sinds 1 januari 2017 door de Wet Natuurbescherming. De schubzegge komt van nature voor in Europa en oostelijk Noord-Amerika. In Nederland vroeger alleen in Zuid-Limburg, maar is tegenwoordig ook verspreid over Nederland gevonden. Het aantal chromosomen 2n = 68.
De plant wordt 10-50 cm hoog. De stomp driekantige stengels zijn veel langer dan de 2-3 mm brede, iets gelige bladeren.
De schubzegge bloeit in mei en juni en heeft per bloeistengel meestal twee vrouwelijke, 5-15 mm lange en evenzo brede aren met daarboven een 10-30 mm lange, mannelijke aar. De bloeistengel is 5-10 cm lang. Het schutblad is kort. Het urntje is 3,5-5 mm lang en versmalt vrij plotseling in een sterk omlaag geknikte, tweetandige, 1,5 mm lange snavel. Het urntje is een soort schutblaadje dat geheel om de vrucht zit. De vrouwelijke bloem heeft drie stempels.
De vrucht is een driekantig nootje dat op het water blijft drijven. Het wordt dan ook door het water verspreid.
De plant komt voor in onbemeste, drassige graslanden.
De schubzegge (Carex lepidocarpa) is een overblijvend kruid dat behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. Deze plant is in Nederland wettelijk beschermd sinds 1 januari 2017 door de Wet Natuurbescherming. De schubzegge komt van nature voor in Europa en oostelijk Noord-Amerika. In Nederland vroeger alleen in Zuid-Limburg, maar is tegenwoordig ook verspreid over Nederland gevonden. Het aantal chromosomen 2n = 68.
De plant wordt 10-50 cm hoog. De stomp driekantige stengels zijn veel langer dan de 2-3 mm brede, iets gelige bladeren.
De schubzegge bloeit in mei en juni en heeft per bloeistengel meestal twee vrouwelijke, 5-15 mm lange en evenzo brede aren met daarboven een 10-30 mm lange, mannelijke aar. De bloeistengel is 5-10 cm lang. Het schutblad is kort. Het urntje is 3,5-5 mm lang en versmalt vrij plotseling in een sterk omlaag geknikte, tweetandige, 1,5 mm lange snavel. Het urntje is een soort schutblaadje dat geheel om de vrucht zit. De vrouwelijke bloem heeft drie stempels.
De vrucht is een driekantig nootje dat op het water blijft drijven. Het wordt dan ook door het water verspreid.
De plant komt voor in onbemeste, drassige graslanden.
Carex lepidocarpa é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é Tausch, tendo sido publicada em Flora 17: 179. 1834.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás referida.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Carex lepidocarpa é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é Tausch, tendo sido publicada em Flora 17: 179. 1834.
Näbbstarr (Carex lepidocarpa) tillhör släktet starrar inom familjen halvgräs. Näbbstarren ingår i den så kallade knagglestarrgruppen eller flavagruppen, där även knagglestarr, jämtstarr, grönstarr, ärtstarr, liten ärtstarr och ävjestarr ingår.
Wikimedia Commons har media som rör Näbbstarr.
Näbbstarr (Carex lepidocarpa) tillhör släktet starrar inom familjen halvgräs. Näbbstarren ingår i den så kallade knagglestarrgruppen eller flavagruppen, där även knagglestarr, jämtstarr, grönstarr, ärtstarr, liten ärtstarr och ävjestarr ingår.
