الأسماء في صفحات التنقل
Laburnum anagyroides, Agua d'oru,[1] laburno, citiso o falsu ébanu, ye una especie d'árbol pequeñu d'hasta 7 m d'altor, perteneciente a la familia de les lleguminoses. Ye nativa d'Europa Central y del Sur. Según otra especie del xéneru, L. alpinum, y especialmente los híbridos ente ellos, L. × watereri, utilízase como planta ornamental popular. Toles partes de la planta contienen el tóxicu alcaloide citisina y son venenoses si peracábense. L. anagyroides flores a finales de la primavera con flores marielles densamente en recímanos pendilexos 10-20 cm (4-8 en) de llargu.
Ye un parrotal de corteza llisa, con cañes colgantes y ramines pubescentes. Les fueyes tienen un llargu pedúnculu, son llises nel fexe y vellosas pol viesu . Les flores son de color mariellu doráu y duce arume, que s'arrexunten en recímanos colgantes de 25 cm de llargu, y de normal florien en mayu. Les granes son llegumes con un gran númberu de granes de color negru que contienen citisina, un alcaloide desaxeradamente tóxicu non solo pa los seres humanos sinón tamién pa los caballos, sobremanera cuando nun tán madures. Sicasí, dellos animales selvaxes como llebres y venaos puede alimentar nellos ensin nengún problema. La madera ye dura y pesada , d'un color mariellu- marrón, ideal pal torniamientu de madera y como combustible. Nel pasáu (y güei na recreación histórica), foi utilizáu pa faer arcos.
Laburnum del llatín que significa Agua d'oru, y del xéneru Anagyris y el sufixu oides, que significa paecíu o asemeyáu.
Númberu de cromosomes de Laburnum anagyroides (Fam. Leguminosae) y táxones infraespecíficos Laburnum anagyroides Medik.[2] 2n=50.[3]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Laburnum anagyroides, Agua d'oru, laburno, citiso o falsu ébanu, ye una especie d'árbol pequeñu d'hasta 7 m d'altor, perteneciente a la familia de les lleguminoses. Ye nativa d'Europa Central y del Sur. Según otra especie del xéneru, L. alpinum, y especialmente los híbridos ente ellos, L. × watereri, utilízase como planta ornamental popular. Toles partes de la planta contienen el tóxicu alcaloide citisina y son venenoses si peracábense. L. anagyroides flores a finales de la primavera con flores marielles densamente en recímanos pendilexos 10-20 cm (4-8 en) de llargu.
Anagirayabənzər qızılıakasiya (lat. Laburnum anagyroides)[1] — qızılıakasiya cinsinə aid bitki növü.[2]
Cənubi və Qərbi Avropada, Kiçik Asiyada bitir. Fransadan-Balkana qədər olan ərazilərdə yayılmışdır.
5-7 m hündürlükdə, boz-yaşıl və ya boz-qonur rəngli sallanan budaqları olan ağac və ya koldur. Cavan budaqları və çiçək zoğları gümüşü tükcüklərlə örtülüdür. Yarpaqları üçər olub, uzunsaplaqlı, yarpaqcıqları uzunsov-ellipsvari və ya tərs- yumurtavaridir, 3-8 sm uzunluqda, 1,5-3 sm enində, yarpaq ayasının üst səthi çılpaq, alt səthi gümüşü, xırda tükcüklüdür. Yarpaqlaması çiçəkləmə ilə eyni vaxta təsadüf edir. Çiçəkləri qızılı-sarı rəngdə olub, 17-25 mm uzunluqda, gümüşü tükcüklərlə örtülmüş saplağa malikdir, uzunluğu 10-20 sm olan salxım çiçək qrupunda yığılmışdır. Kasacığı düzgün olmayan zəngvaridir. Aprel-may aylarında çiçəkləyir, meyvələri avqustda yetişir. Paxlası 5-8 sm uzunluqda, 8-9 mm enində, üst tərəfdən gümüşü, tükcüklü, qalın tikişə malik, toxumları qara, avqustda yetişir. Abşeronda kütləvi çiçəkləməsi üçün suvarılmalıdır. Meyvəsi zəhərlidir.
Torpağa tələbkar deyildir. İşıqsevəndir. Şaxtaya davamlıdır, sərt şaxtalarda cavan çətirləri donur, yazda isə bərpa olunur. Küləkdən qorunan sahələrdə əkilir.
Bakı, Gəncə, Sumqayıt və digər şəhərlərdə yaşıllıqlarda təsadüf olunur.
Tək əkinlərdə, yol kənarlarında istifadəsi məqsədyönlüdür.
Anagirayabənzər qızılıakasiya (lat. Laburnum anagyroides) — qızılıakasiya cinsinə aid bitki növü.
El banús fals o laburn (Laburnum anagyroides),[1] també conegut com a «pluja d'or»[2] és una planta amb flor del gènere Laburnum, que pertany a la tribu Genisteae de la subfamília Faboideae.
És un arbust de fulles llargament peciolades trifoliolades. Les seves flors grogues que pengen en llargs raïms són característiques. El fruit és en llegum. Totes les parts d'aquesta planta són verinoses per l'elevat contingut de citisina, un alcaloide del qual el nom va ser derivat del sinònim taxonòmic Cytisus laburnum.[3]
Originari de l'Europa central, aquest arbust és una planta apreciada en jardineria, malgrat ser extremament venenosa.[4]
El banús fals o laburn (Laburnum anagyroides), també conegut com a «pluja d'or» és una planta amb flor del gènere Laburnum, que pertany a la tribu Genisteae de la subfamília Faboideae.
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Tresi aur sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Laburnum anagyroides a'r enw Saesneg yw Laburnum.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tresi Aur, Banadlen Ffrainc, Euron, Pyswydden.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Mae gerddi Bodnant yn fyd enwog am ei fwa o dresi aur 
Nid yw tresi aur yn gynhenid i Gymru nac i Brydain ond maent wedi hadu’n naturiol mewn o leiaf un lle yn y Canolbarth. Mae nifer fawr o goed tresi aur yn tyfu‘n wyllt yn y cloddiau ar y tiroedd uchel yn yr ardal rhwng Llambed, Aberaeron a Chaerfyrddin. Yn 2010 roedd y coed yn anterth eu blodau yn ystod yr wythnos gyntaf ym mis Mehefin. Yn 2011 buont bron ar eu gorau ddechrau yr ail wythnos ym mis Mai dair wythnos ynghynt ac efallai yn fwy tymhorol na'r flwyddyn flaenorol pan oeddent yn hwyr iawn.[2]
Am y tresi aur hyn, ar y draffordd rhwng Synod Inn ac Aberaeron, mae coel mai capteniaid y llongau lleol ddaeth a phlanhigion o wledydd tramor a‘u dosbarthu yn yr ardal.[3]
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Tresi aur sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Laburnum anagyroides a'r enw Saesneg yw Laburnum. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tresi Aur, Banadlen Ffrainc, Euron, Pyswydden.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides Medik.) je rostlina, opadavá dřevina z čeledi bobovitých, tvořící keře nebo malé stromy s hroznovitými květenstvími s žlutými květy. V ČR se pěstuje jako okrasná rostlina, ale pochází z oblasti jižní Evropy.
Pro taxon označovaný Laburnum anagyroides EPPO používá označení LABAN[2]
Podle EPPO a biolib.cz je pro rostlinu s označením Laburnum anagyroides používáno více rozdílných názvů, například ''Cytisus laburnum'' nebo ''Laburnum vulgare''[3][2], ale i Cytisus pendulus, Cytisus penduliflorus, Genista laburnum.[4]
Podle dostupných zdrojů je pro rostlinu s označením štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) používáno více rozdílných názvů, například „zlatý déšť pravý“[3] nebo „zlatý déšť“.
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) se přirozeně vyskytuje v jižní části Evropy od Francie přes jižní úbočí Alp a severní část Apenin až po Balkánský poloostrov. [5][6][7]
Štědřenec odvislý je opadavý keř nebo malý strom s převislými větvemi, dorůstající výšky až 7 metrů, se zelenou kůrou a vzpřímenými nebo převislými větvemi. Listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky.
Kvete od dubna do června. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, v bohatých deseti- až třicetikvětných převislých hroznech. Kalich je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným 2 zuby a dolním trojzubým. Pavéza je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Křídla jsou obvejčitá, delší než člunek. Člunek je velmi krátký, zahnutý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a zakřivenou čnělkou nesoucí vrcholovou bliznu.
Plodem je až 8 cm dlouhý hedvábně chloupkatý lusk. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen.[5][8][9]
Štědřence obsahují (zejména v semenech) silně jedovatý chinolizidinový alkaloid cytisin (laburnin), dále laburnamin a derivát stilbenu hydroxyresveratol. Semena štědřence odvislého obsahují asi 1,5 až 3 % cytisinu, sušené listy asi 0,3 %, květy 0,2 %. Otravy se projevují dlouhotrvajícím zvracením, zemdlelostí, později i průjmem. Při velké dávce může smrt nastat již do hodiny. Otravy se nejčastěji objevují po požití semen nebo nápadných květů. Uvádí se, že k otravě u dětí postačí 2 semena nebo 5 květů. Zvířata s výjimkou koní se štědřenci vyhýbají. U masožravců spouští požití štědřence ihned silné zvracení, které odstraní většinu jedu ze žaludku.[5][10]
Štědřenec odvislý je v České republice poměrně často pěstován jako okrasná dřevina.
Dřevo štědřence odvislého je velmi dekorativní a navíc je tvrdé, pevné, pružné a dobře opracovatelné. Je to jedno z nejtěžších a nejtvrdších evropských dřev. Běl je žlutohnědá, jádrové dřevo tmavě hnědé. Dřevo je vhodné např. na soustružení, násady, díly hudebních nástrojů a intarzie.[9][11] Mimořádně vhodné je i na výrobu luků.
Dříve se používala semena a nať v lékařství jako psychofarmakum při nadměrné dráždivosti, psychoneurotických nemocech, migréně, chronické otravě arsenikem a k léčbě jaterních chorob. Za první světové války byly pokusy o užívání jako náhražky tabáku (hlavní účinná látka cytisin má podobné účinky jako nikotin).
Preferuje teplé chráněné stanoviště a slunečné nebo světlé polohy, vlhké propustné živné půdy, snese i chudé, sušší, kamenité půdy. Dobře roste na stanovištích se zásaditou, vápenatou půdou ale snese i mírně kyselou. Je obtížným plevelem.
Množí se semeny, lze jej množit řízky.
Není vhodné dřevinu vysazovat poblíž dětských hřišť, na sídlištích, a podobně. Jsou totiž známy případy otravy dětí zelenými „hrášky“.
Obrázky, zvuky či videa k tématu štědřenec odvislý ve Wikimedia Commons
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides Medik.) je rostlina, opadavá dřevina z čeledi bobovitých, tvořící keře nebo malé stromy s hroznovitými květenstvími s žlutými květy. V ČR se pěstuje jako okrasná rostlina, ale pochází z oblasti jižní Evropy.
Almindelig Guldregn (Laburnum anagyroides) er en plante i slægten Guldregn i Ærteblomst-familien. Planten er meget giftig på grund af indholdet af alkaloidet cytisin.[1]
Almindelig Guldregn (Laburnum anagyroides) er en plante i slægten Guldregn i Ærteblomst-familien. Planten er meget giftig på grund af indholdet af alkaloidet cytisin.
Der Gemeine Goldregen (Laburnum anagyroides), auch Gewöhnlicher Goldregen genannt, ist eine stark giftige Pflanzenart aus der Gattung Goldregen (Laburnum).
Der Gewöhnliche Goldregen wächst als sommergrüner Strauch oder kleiner Baum und erreicht Wuchshöhen von bis zu 7 Meter. Die grünen, wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und -spreite gegliedert. Der lange Blattstiel ist dicht angedrückt behaart. Die Blattspreite ist dreizählig gefingert mit kurz gestielten, ganzrandigen Blättchen. Die eiförmige bis verkehrt-eiförmige oder elliptische Blättchenspreite sind unterseits auf den Mitteladern behaart. Die Blättchen sind abgerundet bis stumpf oder spitz und oft feinstachelspitzig. Es sind kleine Nebenblätter vorhanden.
Die Blütezeit reicht von April bis Juni. In hängenden, recht langen und lockeren Trauben befinden sich viele resupinierte Blüten. Die schwach duftenden, schlank gestielten und zwittrigen, protandrischen, also vormännlichen,[1] Schmetterlingsblüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kronblätter sind gelb. Die 10 Staubblätter sind einbrüderig verwachsen.
Die Hülsenfrüchte, mit beständigem Kelch, sind länglich, flach, bis zu 4–7 Zentimeter lang und zwischen den Samen eingeschnürt. Die bis zu 6 bohnenförmigen Samen sind ungefähr 4–5 Millimeter groß. Die Früchte bleiben über den Winter an der Pflanze (Wintersteher).[2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48.[3]
Der Gewöhnliche Goldregen wird nur 20 bis 30 Jahre alt. Die Äste sind mit einer Korkschicht als Periderm umgeben; es wird keine Borke gebildet. Es liegt VA-Mykorrhiza vor und in Wurzelknöllchen wird Luftstickstoff assimiliert.
Blütenökologisch handelt es sich um „Pollen-Schmetterlingsblumen“ mit Klappmechanismus. Da kein Nektar angeboten wird, sind die Staubblätter zu einer Röhre verwachsen; die Blüten besitzen aber ein anbohrbares Gewebe. Bestäuber sind Bienen und Käfer.[1]
Die Hülsenfrüchte springen bei Trockenheit, d. h. Xerochasie, auf und verbreiten ihre Samen als Selbststreuer. Ihre Streuweite beträgt mehrere Meter; sie sind Wintersteher. Die Rollsamen haben Fettes Öl als Nährstoffvorrat. Die Fruchtreife erstreckt sich von August bis September.
Laburnum anagyroides kommt im südlichen Mittel- und Osteuropa vor. Es gedeiht in Südosteuropa in der Pflanzengesellschaft des Orno-Ostryetum und kommt in Mitteleuropa vor allem im Quercetum pubescenti-petraeae vor.[3]
Alle Pflanzenteile des Goldregens sind sehr giftig, besonders die Samen.[4] Die Samen enthalten bis zu 3 % des stark giftigen Chinolizidinalkaloids Cytisin,[5] in den Blüten sind ungefähr 1 % des Giftstoffes enthalten, die Blätter enthalten etwa 0,5 % Cytisin.[6] Der Gehalt kann jahreszeitlich bedingt schwanken. Neben dem Hauptalkaloid Cytisin wurden auch N-Methylcytisin und Pyrrolizidinalkaloide wie z. B. Laburnin nachgewiesen. Für den Menschen gelten 3 bis 4 unreife Hülsenfrüchte, 15 bis 20 Samen oder 10 Blüten als tödlich.[5]
Bei Vergiftungen mit Goldregen tritt zunächst ähnlich wie bei Nikotin eine zentrale Erregung auf. Diese geht später in eine Dämpfung von ZNS und Sympathikus über. Symptome sind Übelkeit, Salivation, Magenschmerzen und Schweißausbrüche. Häufig kommt es sehr schnell nach oraler Aufnahme zu heftigem Erbrechen. Daher sind Vergiftungen mit Todesfolge eher selten. Bleibt das Erbrechen aus, so erfolgt der Tod durch Atemlähmung nach heftigen Krämpfen, die in Lähmungen übergehen.[7]
Wegen seiner nikotinartigen Effekte wird Cytisin zur Raucherentwöhnung benutzt.[7]
Die Erstveröffentlichung von Laburnum anagyroides Medik. erfolgte 1787 durch Friedrich Kasimir Medikus in Vorlesungen der Churpfälzischen Physikalisch-Ökonomischen Gesellschaft. Heidelberg 2, Seite 363.[8] Synonyme für Laburnum anagyroides Medik. sind: Cytisus laburnum L. und Laburnum vulgare Bercht. et J.S.Presl.
Der Gewöhnliche Goldregen wird oft als Zierstrauch verwendet.
Es wurden einige Sorten gezüchtet, hier eine Auswahl:[9] ‘Aureum’, ‘Bullatum’, ‘Carlieri’, ‘Chrysophyllum’, ‘Incisum’, ‘Pendulum’, ‘Quercifolium’, ‘Serotinum’, ‘Sessilifolium’, ‘Variegatum’
Das Holz ist hart und schwer sowie beständig. Es wird für Drechslerarbeiten, aber auch gelegentlich für Möbel und im Musikinstrumentenbau verwendet. Allerdings ist es nur in kleinen Mengen verfügbar. Es ist vergleichbar mit Ebenholz.
Für den Gewöhnlichen Goldregen bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Gäli Akazie (Schweiz), Baumbonen, Bohnenbaum, Falscher Ebenbaum, Deutscher Ebenbaum, Goldregen (Schweiz, Ostfriesland), Hosen und Schoontjes (Ostfriesland), Kleebaum und Markweiden.[10]
Der Gemeine Goldregen (Laburnum anagyroides), auch Gewöhnlicher Goldregen genannt, ist eine stark giftige Pflanzenart aus der Gattung Goldregen (Laburnum).
She billey yn-lhoamey eh billey frangagh (Laburnum anagyroides). T'eh dooghyssagh da'n yn Europey veanagh as yiass. She billey jesheenagh cadjin t'ayn. Ta cytiseen er feie'n villey, as t'eh nieunagh dy ee.
Ta billey frangagh gaase wheesh as 7m er yrjid. Ta blaaghyn buighey echey. Ta'n roost echey rea. Ta fynneigyn gollrish fynneigyn pishyr echey, agh t'ad feer nieunagh.
She billey yn-lhoamey eh billey frangagh (Laburnum anagyroides). T'eh dooghyssagh da'n yn Europey veanagh as yiass. She billey jesheenagh cadjin t'ayn. Ta cytiseen er feie'n villey, as t'eh nieunagh dy ee.
Laburnum anagyroides, the hoburn sauch, is a species in the subfaimily Faboideae, an genus Laburnum. Laburnum alpinum is closely relatit. It is native tae Central an Soothren Europe.
Toś ten nastawk z temu družyna Laburnum anagyroides jo pó lema na drugi nastawk pódobny. Drugi lema Žołta akacija (rod) ma temu rod Laburnum. 
Žołta akacija[1] (Laburnum anagyroides, syn. Cytisus laburnum) jo rostlina ze swójźby łušćinowych rostlinow (Fabaceae).
Žołta akacija jo kerk abo bom, kótaryž dośěgnjo wusokosć wót 8 m.
Młode gałuzy, łopjenowe wogonki, łopjeńkowe dolne boki a płody su pśilěgajuce kósmate.
Łopjena su tśilicbne.
Kwiśo wót maja až do junija. Złotožołte kwiśonki stoje we wisecych granach z dłujkosću wót 10 až do 25 cm.
Drjewa wopśimjejo gadowate alkaloidy, kótarež ku kšawnemu bluwanju, spinanjam a smjerśi pśez dychańsku chromjetu wóźe. Dla grochojtego wónja su źiśi wjelgin wogrozone, jolic na płodach kusaju.
Rostlina jo domacna w górinach pódzajtšneje Europy, ale teke jo cesty rědny bom. Rosćo casy wóźiwjowana we swětłych lěsach a na słyńcnych wótkłonach.
Žołta akacija (Laburnum anagyroides, syn. Cytisus laburnum) jo rostlina ze swójźby łušćinowych rostlinow (Fabaceae).
Ł'ègano (nome sientifego Laburnum anagyroides) el xe na pianta deła fameja dełe Fabaceae. In todesco se dixe Goldregen, in inglexe laburnum, in taljan maggiociondolo. Sta pianta, alta fin a 5 - 6 metri, ła ga, come carateristega, graspi longhi 30 cm de fiori (40 par graspo) xałi oro. Sti fiori, fati a farfała, i xe grosi presapoco do çentimetri e i vien fora fra apriłe e lujo. In lujo maùra i fruti, ke i pare fasoj de cołor verde scuro - maron, con drento fin a disdoto semense more. Ł'ègano vien doparà come pianta ornamentałe 'ntei giardini, ma el legno, xało - maron, el xe duro e rexistente e bon par far pałi, lavori de carpenteria e anca par esare bruxà.
In spece łe semense, ma anca łe altre parti deła pianta, łe ga drento dei alkałoidi: citixina, N-Metilcitixina, laburnina e laburnamina. Ste sostanse xe ła raxon deł'invełenamento da ègano.
Inteł'omo, ma no 'ntel conejo, ntel lievore e 'ntel cervo, i alkałoidi deł'ègano i intòsica i gangli sinpatici del sistema nervoxo , in maniera ke ghe someja ała nicotina, visto ke i se liga ai stesi recetori: prima stimołando e dopo portando ała paràłixi. I sintomi i xe: sgrìxołi, forte traspirasion, giramenti de testa e mal de testa 'nteła prima faxe, parałixi e arèsto del respiro 'nteła seconda. Par fortuna 'ntei òmeni ł'intosicasion ła xe acuta e ła fa vomitar tuto subito, di modo ke no se va avanti coł'asorbimento dei alkałoidi e tuta ła serie de disastri ke gavemo visto prima.
Ł'ègano (nome sientifego Laburnum anagyroides) el xe na pianta deła fameja dełe Fabaceae. In todesco se dixe Goldregen, in inglexe laburnum, in taljan maggiociondolo. Sta pianta, alta fin a 5 - 6 metri, ła ga, come carateristega, graspi longhi 30 cm de fiori (40 par graspo) xałi oro. Sti fiori, fati a farfała, i xe grosi presapoco do çentimetri e i vien fora fra apriłe e lujo. In lujo maùra i fruti, ke i pare fasoj de cołor verde scuro - maron, con drento fin a disdoto semense more. Ł'ègano vien doparà come pianta ornamentałe 'ntei giardini, ma el legno, xało - maron, el xe duro e rexistente e bon par far pałi, lavori de carpenteria e anca par esare bruxà.
Laburnum anagyroides (syn. Cytisus laburnum), the common laburnum, golden chain or golden rain, is a species of flowering plant in the subfamily Faboideae, and genus Laburnum. Laburnum alpinum is closely related. It is native to Central and Southern Europe.
The plant grows and flowers in damp and mild habitats, especially in the calcareous soils of Southern Europe.
The plant is a small deciduous tree or large shrub up to 7 metres (23 ft) tall. It has smooth bark, dark green spreading branches and pendulous and pubescent twigs. The leaves are generally trifoliate and oval with long petioles, smooth on the upperside and hairy on the underside. It flowers during May and June.[1]
Laburnum anagyroides blooms in late spring with pea-like, yellow flowers densely packed in pendulous racemes 10–25 cm (4–10 in) long. The flowers are golden yellow, sweet scented, and typically bloom in May.
The seeds are legumes with large numbers of black seeds that contain cytisine, an alkaloid somewhat poisonous to humans as well as goats and horses, especially when not ripe. However, some wild animals such as hares and deer can feed on them without any problems, and because of this the plant is believed to have magic properties in some regions.
The wood is hard and heavy, of a yellow/brown colour, ideal for making posts, for woodturning and as fuel. In the past (and today on historic re-enactments) it was used for making bows.
The tree is also known as false ebony since the wood from very old specimens could be used in place of ebony.
Laburnum anagyroides is cultivated as an ornamental tree. The most common ornamental plant in the genus is a hybrid between this species and Laburnum alpinum — Laburnum × watereri.
The English poet Francis Thompson described the laburnum in one of his poems:
Mark yonder, how the long laburnum drips
Its jocund spilth of fire, its honey of wild flame!— Francis Thompson, Sister Songs (1895)
The writer J. R. R. Tolkien was inspired by the laburnum for his creation of Laurelin, one of the two mythological trees in The Silmarillion, and Tolkien's description of it is strongly influenced by Thompson's verses.[2]
Laburnum anagyroides - MHNT Laburnum anagyroides (syn. Cytisus laburnum), the common laburnum, golden chain or golden rain, is a species of flowering plant in the subfamily Faboideae, and genus Laburnum. Laburnum alpinum is closely related. It is native to Central and Southern Europe.
The plant grows and flowers in damp and mild habitats, especially in the calcareous soils of Southern Europe.
Laburnum anagyroides, lluvia de oro,[1] laburno, citiso o falso ébano, es una especie de árbol pequeño de hasta 7 m de altura, perteneciente a la familia de las leguminosas. Es nativa de Europa Central y del Sur. Así como otra especie del género, L. alpinum, y especialmente los híbridos entre ellos, L. × watereri, se utiliza como planta ornamental popular. Todas las partes de la planta contienen el tóxico alcaloide citisina y son venenosas si se consumen. L. anagyroides florece a finales de la primavera con flores amarillas densamente en racimos péndulos 10-20 cm (4-8 en) de largo.
Es un arbusto de corteza lisa, con ramas colgantes y ramitas pubescentes. Las hojas tienen un largo pedúnculo, son lisas en el haz y vellosas por el envés . Las flores son de color amarillo dorado y dulce aroma, que se agrupan en racimos colgantes de 25 cm de largo, y normalmente florecen en mayo. Los frutos son legumbres con un gran número de semillas de color negro que contienen citisina, un alcaloide extremadamente tóxico no solo para los seres humanos sino también para los caballos, sobre todo cuando no están maduras. Sin embargo, algunos animales salvajes como liebres y ciervos puede alimentar en ellos sin ningún problema. La madera es dura y pesada, de un color amarillo- marrón, ideal para el torneado de madera y como combustible. En el pasado (y hoy en la recreación histórica), fue utilizado para hacer arcos. Se planta en los puentes y parques por sus características ornamentales.
Laburnum del latín que significa Lluvia de oro, y del género Anagyris y el sufijo oides, que significa parecido o semejante.
Número de cromosomas de Laburnum anagyroides (Fam. Leguminosae) y táxones infraespecíficos Laburnum anagyroides Medik.[2] 2n=50.[3]
Las semillas, las cuales contienen un alcaloide, sirven como calmante para el sistema nervioso central y en casos de dolores encefálicos y estados depresivos. También pueden beneficiar sobre síntomas hepáticos y actuar como antídoto para intoxicaciones con arsénico.
Laburnum anagyroides, lluvia de oro, laburno, citiso o falso ébano, es una especie de árbol pequeño de hasta 7 m de altura, perteneciente a la familia de las leguminosas. Es nativa de Europa Central y del Sur. Así como otra especie del género, L. alpinum, y especialmente los híbridos entre ellos, L. × watereri, se utiliza como planta ornamental popular. Todas las partes de la planta contienen el tóxico alcaloide citisina y son venenosas si se consumen. L. anagyroides florece a finales de la primavera con flores amarillas densamente en racimos péndulos 10-20 cm (4-8 en) de largo.
Etelänkultasade (Laburnum anagyroides) on keltakukkainen pensas, jota kasvatetaan koristekasvina. Koko kasvi on myrkyllinen,[2] sisältäen mm kytisiiniä (C11H14N2O, CAS-numero 485-35-8).
Kultasateet ovat saaneet nimensä kellankultaisina ryöppyinä roikkuvista kukinnoistaan. Etelänkultasateen versot, palot ja nuoret lehdet ovat karvaiset. Suomessa se on arempi kuin sukulaislajinsa, ja vaatii suojaisen mutta silti aurinkoisen kasvupaikan.[3]
Etelänkultasade (Laburnum anagyroides) on keltakukkainen pensas, jota kasvatetaan koristekasvina. Koko kasvi on myrkyllinen, sisältäen mm kytisiiniä (C11H14N2O, CAS-numero 485-35-8).
Kultasateet ovat saaneet nimensä kellankultaisina ryöppyinä roikkuvista kukinnoistaan. Etelänkultasateen versot, palot ja nuoret lehdet ovat karvaiset. Suomessa se on arempi kuin sukulaislajinsa, ja vaatii suojaisen mutta silti aurinkoisen kasvupaikan.
Le Cytise faux ébénier, aussi appelé Cytise à grappes, Cytise aubour ou faux ébénier (Laburnum anagyroides), est une espèce de petit arbre à feuilles caduques de la famille des Fabaceae originaire des régions méditerranéennes et d'Europe centrale.
Il doit son nom de « faux ébénier » à son bois très dur et de couleur brun très sombre.
C'est un arbre à écorce lisse, brune et à rameaux duveteux pouvant mesurer jusqu'à 8 m de haut comme de large[réf. nécessaire]. Il apprécie le plein soleil.
Ses feuilles caduques de 4 à 8 cm de long[réf. nécessaire] a des feuilles composées imparipennées composées de 3 folioles ovales et un long pétiole.
Les fleurs, en grappes pendantes de 10 à 20 cm de long[réf. nécessaire], sont de couleur jaune vif avec des ponctuations rouges. La floraison a lieu aux mois de mai-juin.
Les fruits sont des gousses noirâtres à maturité.
Le cytise est surtout planté comme plante ornementale [Où ?]dans les parcs et jardins. Cependant il s'est naturalisé en France çà et là dans les zones chaudes à sol drainant.
Son bois est très prisé en ébénisterie.
Le cytise est une plante mellifère.
On sait au moins depuis le XIXe siècle que les cytises peuvent être à l'origine d'empoisonnements animaux (par exemple chez les chevaux[2], les moutons ou les bovins qui présentent alors notamment des symptômes de myopathie)[3] ou humains[4].
Toutes les parties de cette plante sont toxiques à très toxiques : en particulier, l'ingestion des fruits peut être mortelle[5].
Comme le Genêt d'Espagne, cette plante contient des alcaloïdes, dont la cytisine qui en se liant aux mêmes récepteurs que ceux de la nicotine[6] a une action semblable à celle de ce composé issu principalement de la plante de tabac (intoxication nicotinique)[7],[8],[9].
Ses graines renferment aussi d’autres alcaloïdes du groupe des quinolizidines – particulièrement la spartéine, l'hydroxynorcytisine (3-hydroxy-11-norcytisine)[10] et la lupinine qui ont sur le système nerveux une action ganglioplégique, antagoniste de l’acétylcholine[11]. Il existe une saisonnalité dans la toxicité de la plante. Le taux de quinolizidines est le plus élevé dans les parties végétatives en début de saison, puis il est le plus élevé dans les fleurs, puis dans le fruit[12].
Le poison peut être conservé sur plusieurs niveaux trophiques, par exemple dans la plante, puis dans une chenille ou le puceron qui mange les feuilles, puis dans l'organisme du parasitoïde qui parasite ces chenilles[12]. Il a été testé pour ses effets larvicides sur les moustiques (mais se montre toxique pour de nombreuses autres espèces)[13]. En présence d'air pollué, la production d'endotoxine peut être augmentée [14].
Des antidotes ont été recherchés via des expérimentations sur la souris de laboratoire[15]
Le Cytise faux ébénier, aussi appelé Cytise à grappes, Cytise aubour ou faux ébénier (Laburnum anagyroides), est une espèce de petit arbre à feuilles caduques de la famille des Fabaceae originaire des régions méditerranéennes et d'Europe centrale.
Il doit son nom de « faux ébénier » à son bois très dur et de couleur brun très sombre.
Obični zanovijet (Obični negnjil, djetelinovo drvo, lat. Laburnum anagyroides), je vrsta iz porodice mahunarki (Fabaceae) koja pripada rodu negnjil, zanovijet ili zlatna kiša. Prirodno stanište ove biljke je u Srednjoj i Južnoj Europi.
Raste i cvjeta u suhim i blagim habitatima, posebice u vapnenastim tlima južne Europe.
Obični zanovijet je malo listopadno drvo ili veliki grm, koji može narasti do 7 metara visine. Ima glatku koru, tamnozelene široke grane i viseće dlakave grančice. Listovi se uglavnom sastoje od tri dijela te su ovalni s dugim peteljkama; glatki su na gornjoj strani te dlakavi na donjoj. Cvate tijekom svibnja i lipnja.[1]
Laburnum anagyroides cvjeta u kasno proljeće cvjetovima koji su graškasti, žuti, gusto nabijeni i pendulozni grozdovi dugi 10–25 cm. Cvjetovi su zlatnožuti, slatka mirisa i obično cvjetaju u svibnju.
Sjemenke su u mahunama punih mnogobrojnim crnim sjemenkama koje sadrže citizin, alkaloid krajnje otrovan za ljude kao i za koze i konje, osobito kad nisu zreli. No neke divlje životinje poput zečeva i jelena hrane se njima bez ikakvih popratnih tegoba, i zbog toga u nekim krajevima vjeruju da ova biljka ima čarobne osobine.
Svi dijelovi biljke sadrže citizin i otrovni su ako se konzumiraju.
Drvo je tvrdo i teško, žute/smeđe boje, pogodno za izradu stupova, obradu drva i kao gorivo. U prošlosti koristilo ga se za izradu lukova, za što se koristi i danas kad se oživljavaju povijesni događaji.
Drvo je također poznato kao "lažna ebanovina" budući da drvo iz vrlo starih primjeraka može se koristiti umjesto ebanovine.
Laburnum anagyroides uzgaja se kao ukrasno drvo. Najčešća ukrasna biljka iz ovog roda je hibrid ove vrste i Laburnum alpinum — Laburnum × watereri. Kao poznatiji kultivari su 'Aureum', 'Bullatum', 'Carlieri', 'Chrysophyllum', 'Incisum', 'Pendulum', 'Quercifolium', 'Serotinum', 'Sessilifolium' i 'Variegatum'.
Obični zanovijet (Obični negnjil, djetelinovo drvo, lat. Laburnum anagyroides), je vrsta iz porodice mahunarki (Fabaceae) koja pripada rodu negnjil, zanovijet ili zlatna kiša. Prirodno stanište ove biljke je u Srednjoj i Južnoj Europi.
Raste i cvjeta u suhim i blagim habitatima, posebice u vapnenastim tlima južne Europe.
Złoty kitkowc[2] (Laburnum anagyroides, syn. Cytisus laburnum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Dalše serbske mjena su złote wisawki, žołta kićina a złote kitki[2].
Złoty kitkowc je kerk abo štom, kotryž docpěje wysokosć wot 8 m.
Młode hałuzy, łopjenowe stołpiki, łopješkowe delnje boki a płody su přilěhawje kosmate.
Łopjena su třiličbne.
Kćěje wot meje hač junija. Złotožołte kćenja steja we wisacych kićach z dołhosću wot 10 hač 25 cm.
Drjewa wobsahuja jědojte alkaloidy, kotrež ke krawnemu bluwanju, widlišćam a smjerći přez dychanske zlemjenje wodźa. Dla hrochojteho wonja dźěći jara wohrožene, jeli na płodach kusaja.
Rostlina je domjaca w horinach wuchodneje Europy, ale tež je časty wozdobny štom. Rosće hdys a hdys wodźiwjeny we swětłych lěsach a na słónčnych zwisach.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
Złoty kitkowc (Laburnum anagyroides, syn. Cytisus laburnum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae). Dalše serbske mjena su złote wisawki, žołta kićina a złote kitki.
Il maggiociondolo (Laburnum anagyroides Medik., 1787) è un piccolo albero caducifoglio (alto dai 4 ai 6 metri), appartenente alla famiglia delle Fabaceae. Il nome volgare allude ai fiori a grappoli pendenti che, in maggio, ciondolano.
Ha portamento arbustivo, la corteccia è liscia, con rami espansi verdi scuri e ramoscelli penduli e pubescenti. Le foglie (composte da tre foglioline) hanno un lungo picciolo, glabre superiormente e pelose inferiormente. I fiori sono di colore giallo oro, molto profumati, sono raggruppati in lunghi racemi penduli (fino a 25 cm) e fioriscono tipicamente in maggio.
I frutti sono legumi dai numerosi semi neri contenenti citisina (un alcaloide), estremamente velenosi (per l'uomo, ma anche per capre e cavalli) specie se immaturi. Alcuni animali selvatici tuttavia (come lepri, conigli e cervi) se ne possono cibare senza problemi, e per questo in alcune regioni è ritenuta una pianta magica.
Il legno è duro e pesante, di colore giallo/bruno, ottimo per pali, lavori al tornio e come combustibile. In passato - ma anche oggi nelle rievocazioni storiche - era utilizzato come ottimo legno per la costruzione degli archi.
L'albero è noto anche come falso ebano (o avorniello) in quanto il legno di esemplari molto vecchi poteva essere usato in sostituzione dell'ebano[1].
(Europa meridionale): dalla Francia sud-orientale alle Alpi, Appennini e Penisola balcanica. Vegeta e fiorisce in habitat temperati e moderatamente umidi, specialmente in terreni calcarei, spesso associato a boschi di carpino nero (Ostrya carpinifolia).
Il poeta inglese Francis Thompson descrisse il laburnum in una sua poesia:
«Mark yonder, how the long laburnum drips
Its jocund spilth of fire, its honey of wild flame!»
Lo scrittore J. R. R. Tolkien si ispirò al laburnum per la creazione di Laurelin, uno dei due alberi mitologici de Il Silmarillion, e la descrizione che ne dà Tolkien è fortemente influenzata dai versi di Thompson.[2]
La poetessa statunitense Sylvia Plath, figlia di due botanici, lo nomina spesso nelle sue poesie e ci si paragona
«I wonder how hungry they are.
I wonder if they would forget me
If just undid the locks and stood back and turned into a tree.
There is the laburnum, its blond colonnades,
And the petticoats of the cherry»
«Chissà se hanno fame.
Chissà se si dimenticherebbero di me
Se tirassi i chiavistelli e mi scostassi diventando albero.
C'è il laburno, con i suoi biondi colonnati,
E le gonnelle del ciliegio.»
(Sylvia Plath,The arrival of the bee box (1962)).[3]
Anche Giovanni Pascoli la nomina:[4]
«Il tempo si cambia: stasera
vuol l'acqua venire a ruscelli.
L'annunzia la capinera
tra li albatri li avornielli:
tac tac.»
Il maggiociondolo (Laburnum anagyroides Medik., 1787) è un piccolo albero caducifoglio (alto dai 4 ai 6 metri), appartenente alla famiglia delle Fabaceae. Il nome volgare allude ai fiori a grappoli pendenti che, in maggio, ciondolano.
De goudenregen (Laburnum anagyroides) is een plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae) die zijn naam dankt aan de lange hangende bloemtrossen. In het wild groeit de goudenregen in Midden- en Zuid-Europa. De hoogte kan 7 m bedragen. De hele plant, maar vooral de peulen, bevatten een giftige nicotine-achtige verbinding, cytisine. De boom werd veel aangeplant in parken, tuinen en langs straten vanwege de sierwaarde maar de soort wordt tegenwoordig vanwege deze giftigheid minder vaak aangeplant. Overigens zijn de aangeplante soorten vaak hybriden, zoals Laburnum ×waterei.
De kroon is smal, open en onregelmatig met opstijgende, gebogen takken. De boom heeft een gladde schors die eerst groen is, maar later groenachtig bruin wordt. Er zijn fijne, oranjekleurige schilfers te zien.
De boom heeft grijsgroene twijgen, voorzien van grijze haartjes. De knoppen zijn eivormig en hebben een bleke grijsbruine kleur. Ook de knoppen zijn behaard.
De bladeren zijn samengesteld drietallig. De deelblaadjes zijn eirond en gepunt. Ze zijn 3-8 cm lang. De bladsteel heeft een variabele lengte (2-6 cm). De bovenzijde van het blad is grijsachtig groen, de onderzijde is blauwachtig grijs en is voorzien van zilverkleurige haartjes.
De bloemen (zie foto) zijn heldergeel en hangen in trossen van 10-30 cm bijeen. De bloempjes hebben een vlindervorm.
De vruchten van de goudenregen zijn slanke peulen van 4-8 cm lang. Vaak zijn ze gedraaid. In de peulen zitten zeer giftige zwarte zaden. De trossen vruchten zijn eerst harig, maar worden later donkerbruin en kaal.
De gouden regen is door de giftige peulen wellicht minder geschikt voor een tuin waar kinderen of honden spelen.
Tekening, begin 19e eeuw
Boom in bloei
Bloemen van de hybride Laburnum ×watereri
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Laburnum anagyroides op Wikimedia Commons. De goudenregen (Laburnum anagyroides) is een plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae) die zijn naam dankt aan de lange hangende bloemtrossen. In het wild groeit de goudenregen in Midden- en Zuid-Europa. De hoogte kan 7 m bedragen. De hele plant, maar vooral de peulen, bevatten een giftige nicotine-achtige verbinding, cytisine. De boom werd veel aangeplant in parken, tuinen en langs straten vanwege de sierwaarde maar de soort wordt tegenwoordig vanwege deze giftigheid minder vaak aangeplant. Overigens zijn de aangeplante soorten vaak hybriden, zoals Laburnum ×waterei.
De kroon is smal, open en onregelmatig met opstijgende, gebogen takken. De boom heeft een gladde schors die eerst groen is, maar later groenachtig bruin wordt. Er zijn fijne, oranjekleurige schilfers te zien.
De boom heeft grijsgroene twijgen, voorzien van grijze haartjes. De knoppen zijn eivormig en hebben een bleke grijsbruine kleur. Ook de knoppen zijn behaard.
De bladeren zijn samengesteld drietallig. De deelblaadjes zijn eirond en gepunt. Ze zijn 3-8 cm lang. De bladsteel heeft een variabele lengte (2-6 cm). De bovenzijde van het blad is grijsachtig groen, de onderzijde is blauwachtig grijs en is voorzien van zilverkleurige haartjes.
De bloemen (zie foto) zijn heldergeel en hangen in trossen van 10-30 cm bijeen. De bloempjes hebben een vlindervorm.
De vruchten van de goudenregen zijn slanke peulen van 4-8 cm lang. Vaak zijn ze gedraaid. In de peulen zitten zeer giftige zwarte zaden. De trossen vruchten zijn eerst harig, maar worden later donkerbruin en kaal.
De gouden regen is door de giftige peulen wellicht minder geschikt voor een tuin waar kinderen of honden spelen.
Tekening, begin 19e eeuw
Boom in bloei
Bloemen van de hybride Laburnum ×watereri
Gullregn (Laburnum anagyroides) er lauvfellande tre eller busk som vert dyrka som prydplante og som forvillar seg nokre stadar ut i skogen i Noreg.
Gullregn er svært giftig og kan medføre død.[1]
Gullregn (Laburnum anagyroides) er lauvfellande tre eller busk som vert dyrka som prydplante og som forvillar seg nokre stadar ut i skogen i Noreg.
Gullregn er svært giftig og kan medføre død.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
Da finì.
Da finì.
Costo artìcol a l'é mach në sbòss. Da finì.
DistribussionDa finì.
NotissieDa finì.
Złotokap zwyczajny, z. pospolity (Laburnum anagyroides Medik.) – gatunek małego drzewa lub wysokiego krzewu należący do rodziny bobowatych. Pochodzi z południowo-wschodniej Europy. W Polsce uprawiany jako roślina ozdobna[2]. Występuje również jako kenofit lokalnie zadomowiony na pojedynczych stanowiskach w lasach w zachodniej części kraju, np. w Wielkopolskim Parku Narodowym[3]. Jest jednym z kilku najpospolitszych w Europie krzewów trujących[4].
Pokrój
Kwiaty
Owoce i nasiona
Wszystkie części rośliny zawierają trujące alkaloidy. Trucizna cytyzyna, paraliżująca nerwy, znajduje się przede wszystkim w kwiatach, nasionach i korzeniach; przy czym najwięcej jest jej w nasionach (1,5%), w liściach jest już pięciokrotnie mniej. Szczególnie wrażliwe na zatrucia są konie (dawka śmiertelna to 0,5 g na 1 kg masy zwierzęcia), odporne są natomiast owce, kozy i zające. Zatrucia zdarzają się też u ludzi, zwłaszcza zagrożone są dzieci. W ich przypadku śmierć może nastąpić po spożyciu 2-10 nasion złotokapu. Do zatruć dojść może też w przypadku spożycia miodu zbieranego przez pszczoły z kwiatów złotokapu[5].
Złotokap zwyczajny, z. pospolity (Laburnum anagyroides Medik.) – gatunek małego drzewa lub wysokiego krzewu należący do rodziny bobowatych. Pochodzi z południowo-wschodniej Europy. W Polsce uprawiany jako roślina ozdobna. Występuje również jako kenofit lokalnie zadomowiony na pojedynczych stanowiskach w lasach w zachodniej części kraju, np. w Wielkopolskim Parku Narodowym. Jest jednym z kilku najpospolitszych w Europie krzewów trujących.
Cytisus laburnum L.
Navadni nagnoj (znanstveno ime Laburnum anagyroides) je listopadni grm iz družine metuljnic, ki je razširjen po Evropi in tudi Sloveniji.
Navadni nagnoj je grm, ki v višino doseže do 7 metrov in ima gladko skorjo in viseče veje. Listi so sestavljeni iz treh ovalnih lističev, ki so pritrjeni na dolge peclje. Zgornja stran listov je gladka, spodnja pa je poraščena z gostimi dlačicami. Cvetovi so zbrani v grozdasta socvetja rumene barve, dolga med 10 in 25 cm. Rastlina cveti od maja do junija.[1] Plodovi so svilnato dlakavi, ploščati stroki, dolgi med 4 in 7 cm. Dozorijo avgusta ali septembra.
Navadni nagnoj je samonikel v južnem delu srednje in v jugozahodni Evropi,[2] kjer najbolje uspeva v milejšem podnebju in na apnenčasti zemlji. V preteklost so iz lesa navadnega nagnoja izdelovali loke, danes pa ga sadijo le še v okrasne namene.
Cela rastlina vsebuje toksin citizin, ki ob zaužitju povzroča slabost, bruhanje, hipertenzijo, midriazo, znojenje in epileptične krče, kar lahko vodi v nezavest, paralizo mišic in dihalno odpoved ter posledično lahko povzroči smrt.[3]
Navadni nagnoj (znanstveno ime Laburnum anagyroides) je listopadni grm iz družine metuljnic, ki je razširjen po Evropi in tudi Sloveniji.
Sydgullregn (Laburnum anagyroides) är en art i familjen ärtväxter. Den förekommer i södra Centraleuropa. Odlas som prydnadsväxt i Sverige.
Arten blir ett litet träd, till 7 m högt. Unga grenar är grågröna, tillpressat luddiga. Delbladen blir 3-8 cm långa och är elliptiska till elliptiskt äggrunda, vanligen med rundad spets, grågröna, tillpressat dunhåriga undertill som unga, nästan hårlösa som mogna. Blomklasarna blir 10-30 cm långa, hängande med guldgula, ca 2 cm långa blommor. Frukten är en dunhårig 4-6 cm lång balja innehållande svarta frön.
En närstående art är alpgullregn (L. alpinum) som dock har kala grenar och fruktbaljor, samt bruna frön.
Sydgullregn (Laburnum anagyroides) är en art i familjen ärtväxter. Den förekommer i södra Centraleuropa. Odlas som prydnadsväxt i Sverige.
Arten blir ett litet träd, till 7 m högt. Unga grenar är grågröna, tillpressat luddiga. Delbladen blir 3-8 cm långa och är elliptiska till elliptiskt äggrunda, vanligen med rundad spets, grågröna, tillpressat dunhåriga undertill som unga, nästan hårlösa som mogna. Blomklasarna blir 10-30 cm långa, hängande med guldgula, ca 2 cm långa blommor. Frukten är en dunhårig 4-6 cm lång balja innehållande svarta frön.
En närstående art är alpgullregn (L. alpinum) som dock har kala grenar och fruktbaljor, samt bruna frön.
Laburnum anagyroides là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được Medik. miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
.JPG)
Laburnum anagyroides - Museum specimen
.jpg){kind=small}
Bài viết liên quan đến tông đậu Genisteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Laburnum anagyroides là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được Medik. miêu tả khoa học đầu tiên.
Laburnum anagyroides Medik.
Бобо́вник анагирови́дный, или Бобо́вник анагироли́стный, или Золото́й дождь[2][3] (лат. Labūrnum anagyroīdes) — древесное растение, вид цветковых растений рода Бобовник, или Лабурнум (Laburnum)[~ 1] семейства Бобовые (Fabaceae). Своё видовое название растение получило из-за сходства своих тройчатых листьев с листьями растений из рода Anagyris[en]. Популярное садовое декоративное растение, родом из гор Центральной Европы. Размножается семенами. Все части растения ядовиты[4].
Кустарник или небольшое маловетвистое листопадное дерево высотой 4—9 м и кроной шириной 3—4 м. Кора ствола серовато-зеленая или светло-бурая, бороздчато-морщинистая, молодые ветви тёмно-зелёные, опушённые, поникающие. Листорасположение очерёдное. Листья черешковые, цельнокрайние, с клиновидным основанием, сверху голые, снизу в начале вегетации бархатистые, серебристо опушенные, летом — сизо-зелёные, сложные, тройчатые, 3—7 см длиной, один листочек 3—8 см длиной и 2,5 см шириной, эллиптически-ланцентые или обратнояйцевидные[5][6][2].
Цветки двуполые, мотылькового типа, двусторонне-симметричные, жёлтые, с 5 лепестками и двугубой чашечкой 5 мм длиной, на серебристо-опушённых цветоножках, собраны в поникающие кисти 15—25 см длиной[7][8]. Цветение с мая по июнь в местах естественног произрастания[9].
Плод — боб, уплощённый, зелёный, опушённый, с заострённой верхушкой 4—7,5 см длиной и 7,5 мм шириной, содержит 2—7 тёмно-коричневых семян[10][5]. Созревание плодов с сентября по октябрь[9].
Продолжительность жизни — около 20 лет[11].
От другого вида рода Бобовник (Лабурнум), бобовника альпийского[en] (Laburnum alpinum), отличается более короткими соцветиями и более плотной упаковкой цветков в них[10].
В природе бобовник анагировидный произрастает в горах Центральной, Юго-Восточной и Пиренейского полуострова (на территории Австрии, Чехии, Германии, Венгрии, Швейцарии, бывшей Югославии, Италии, Румынии, Франции). Лучше всего растёт в условиях умеренного климата, но может расти и в субтропиках. Натурализован в Новой Зеландии, выращивается также и в Австралии[11]. Кальцефил, т. е. предпочитает известковые почвы[5].
Бобовник анагировидный образует микоризу[12] и, подобно другим бобовым, вступает в симбиоз с азотфиксирующими бактериями. Опыление насекомыми (энтомофилия)[8].
Все части растения содержат ядовитый алкалоид цитизин, производное алкалоида хинолизидина. Содержание цитизина в вегетативных органах колеблется сезонно: оно высоко в начале сезона и затем спадает, однако содержание этого алкалоида в вегетативных органах растения постоянно высоко[13].
Бобовник анагировидный ядовит для человека. Основные симптомы обусловлены расстройством центральной и симпатической нервных систем. Наблюдаются тошнота, слюнотечение, боль в животе, усиленное потоотделение, конвульсии, нарушения работы сердца и дыхательных мышц[en][14].
Древесина бобовника используется для изготовления инструментов и предметов мебели. Возможно использование этого растения в качестве подвоя для других бобовых. Бобовник анагировидный культивируют как декоративное растение[14] (в культуре с 1560 года[5]). Выращивается также его гибрид с бобовником альпийским (Laburnum alpinum) — Laburnum × watereri[5].
Бобовник анагировидный упоминается в стихотворении английского поэта Фрэнсиса Томпсона:
Mark yonder, how the long laburnum drips
Бобовник вдохновил Дж. Р. Р. Толкина на создание Лаурелин — одно из двух мифических древ в Сильмариллионе, а его описание в точности соответствует описанию в стихотворении Томпсона[16].
Бобо́вник анагирови́дный, или Бобо́вник анагироли́стный, или Золото́й дождь (лат. Labūrnum anagyroīdes) — древесное растение, вид цветковых растений рода Бобовник, или Лабурнум (Laburnum) семейства Бобовые (Fabaceae). Своё видовое название растение получило из-за сходства своих тройчатых листьев с листьями растений из рода Anagyris[en]. Популярное садовое декоративное растение, родом из гор Центральной Европы. Размножается семенами. Все части растения ядовиты.
毒豆（学名：Laburnum anagyroides）为豆科毒豆属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
