الأسماء في صفحات التنقل
Trifolium montanum (lat. Trifolium montanum) — paxlakimilər fəsiləsinin yonca cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Trifolium montanum (lat. Trifolium montanum) — paxlakimilər fəsiləsinin yonca cinsinə aid bitki növü.
El trèvol muntanyenc (Trifolium montanum) és una planta herbàcia hemiteròfita de la família de les fabàcies.
Aquesta planta hermafrodita és bastant petita (de 10 a 40 centímetres), té pèls, amb tiges no ramificades i amb la majoria de les fulles trifoliades. Les fulles més basals són ovalades mentre que les més apicals són més punxegudes. Les flors s'agrupen en capítols i són d'un color blanc-groguenc. Té una floració primavelar, de maig a juliol.
Té una distribució eurosiberiana. Creix en sòls calcaris, en pastures mesòfiles.
El trèvol muntanyenc (Trifolium montanum) és una planta herbàcia hemiteròfita de la família de les fabàcies.
Jetel horský (Trifolium montanum) je vytrvalá rostlina, jeden z mnoha původních druhů české květeny, který navzdory svému druhovému jménu "horský" roste spolehlivě i v nížinách. Bíle kvetoucí bylina bývá v České republice i přes svou výživnou hodnotu jen zřídka kdy pěstována jako krmivo pro dobytek, většinou se s ní lze setkat pouze jako s planě rostoucí rostlinou.[1][2]
Druh s převážně evropským rozšířením, který má své těžiště výskytu ve Střední Evropě a dále sahá na západě po Francii a Pyrenejský poloostrov, na severu po jih Skandinávie a na východě k Uralu. Jeho areál dále pokračuje východním směrem, kde bývá roztříštěně přítomen v Turecku, na Kavkaze, v západní Sibiři a částečně i Střední Asii. V Česku roste roztroušeně až hojně na většině území, od nížinných až do horských oblastí; je však vzácný v Chebské pánvi a v oblasti Labských pískovců.[1][2][3]
Hemikryptofyt rostoucí na výslunných loukách, pastvinách, křovinatých stráních i ve světlých lesích a po jejich okrajích, kde snáší i mírný polostín. Dává přednost stanovištím s vlhkým až vysýchavým, hlubokým, humózním a zásaditým substrátem.
V prvém roce vyroste pouze listová růžice a teprve ve druhém lodyha s květy, která po vytvoření semen usychá. Kvete v červnu až červenci a při porovnání s jinými druhy jetele je nektar v květech snadno dostupný, což umožňuje většímu počtu druhů hmyzu květy opylit. Na stanovišti obvykle vytrvává až do pěti let.[1][2][4][5][6]
Vytrvalá, trsnatá bylina s kůlovitým, hluboko sahajícím kořenem. Z vícehlavého oddenku vyrůstá několik lodyh, jsou přímé, jednoduché nebo jen zřídka větvené, hustě bělavě chlupaté a bývají vysoké 15 až 70 cm. Lodyha má u báze nahloučené dlouze řapíkaté listy v růžici a výše je pouze chudě porostlá listy střídavými, skoro přisedlými. Kopinaté, na konci šídlovité palisty jsou téměř po celé délce srostlé s řapíky. Listy jsou dlanitě složené, trojčetné a jejich krátce řapíčkaté listy jsou oválné až podlouhlé, 1,5 až 6 cm dlouhé a 1 až 2 cm široké, po obvodě ostře pilovitě zubaté, na líci lysé a na rubu chlupaté s vyniklými větvenými žilkami.
Na lodyze vyrůstají z úžlabí listů dlouhé stopky s mnohokvětými hlávkami, často dvě společně. Mívají v průměru 1,5 až 3 cm a z počátku jsou kulovité až vejčité, později válcovité. Oboupohlavné, nevonné květy bývají asi 1 cm dlouhé a mají kratší stopky než listeny. Pětičetný, ostře zubatý kalich 3,5 mm dlouhý je roztroušeně chlupatý. Koruna s deseti tyčinkami a jedním pestíkem je bílá až slabě nažloutlá, po odkvětu hnědne a má mnohem delší pavézu než křídla. Plodem je oválný, chlupatý, nepukavý lusk ve vytrvalém kalichu, obsahuje jedno oválné semeno zelenkavé barvy. Ploidie druhu je 2n = 16.[1][2][4][5][7][8]
Pro potlačení eventuální záměny se uvádí, že jetel horský je, ze všech v české přírodě rostoucích bělokvětých jetelů, nejvíce chlupatý. Dále má přímý vzrůst a jeho květenství vypadá, s ohledem na úzké květy, poněkud ježatě. Podobný jetel zvrhlý je lysý a jeho usychající květy růžoví, jetel plazivý a jetel jahodný mají lodyhy plazivé a ostatní jetele s bílými květy mají výrazně menší květenství.[2][4]
Přestože se tato jetelovina svou výživnou hodnotou přibližuje jeteli lučnímu, je v České republice pro hospodářské využívání jen málo významná, na orné půdě se nepěstuje a jen zřídka se vsévá do travnatých směsí určených na krmení; bývá ale pěstován v jižní Evropě. V mladém stavu je tento druh dobytkem dobře přijímán, ale ve stáří je pro zdřevnatělé lodyhy odmítán, na závadu je také jeho sporé olistění. Snáší kosení jednou nebo dvakrát ročně, při pastvě však z porostů rychle vymizí.[7][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jetel horský ve Wikimedia Commons
Jetel horský (Trifolium montanum) je vytrvalá rostlina, jeden z mnoha původních druhů české květeny, který navzdory svému druhovému jménu "horský" roste spolehlivě i v nížinách. Bíle kvetoucí bylina bývá v České republice i přes svou výživnou hodnotu jen zřídka kdy pěstována jako krmivo pro dobytek, většinou se s ní lze setkat pouze jako s planě rostoucí rostlinou.
Bjergkløver (Trifolium montanum), ofte skrevet bjerg-kløver, er en urteagtig plante med en opret vækst og hvide blomster. Den ligner hvidkløver på blomsterfarven, men vokser i modsætning til denne helt opret. Arten ses nu og da i haverne.
Bjergkløver er en flerårig, urteagtig plante med en opret og åben, busket vækst. Alle grønne dele af planten er tæt hårklædte, og stænglerne er runde i tværsnit med spredt siddende blade. Bladene er trekoblede med smalt elliptiske småblade. Oversiden er grågrøn, mens undersiden er lysegrøn med fremtrædende bladribber.
Blomstringen foregår i juni-juli, hvor man finder blomsterne samlet i endestillede hoveder (som normalt hos alle arter af kløver). De enkelte blomster har den opbygning, som er typisk for ærteblomster, her med hvide, hvidgule eller (sjældent) lyserøde kronblade. Frugterne er små bælge med nogle få frø i hver.
Rodsystemet er sammensat af en dybtgående pælerod og et kraftigt udviklet sæt af siderødder.
Arten når en størrelse på 15-45 cm i højden og omtrent det samme i bredden. Den årlige tilvækst svarer hertil.
Bjergkløver har sin naturlige udbredelse fra Lilleasien over Kaukasus, Europæisk Rusland, Centralasien til Sibirien. I Europa er den udbredt i den centrale og østlige del med forposter i Sydeuropas bjerge og på enkelte øer i Oslofjorden[1].
Bjergkløver anses for at være forsvundet fra Danmark [2][3].
Arten er knyttet til lysåbne voksesteder med en næringsfattig og tør, kalkholdig jord. Derfor ses den oftest på overdrev og skrænter samt lyse løvskove, hvor den indgår i plantesamfundsklassen Festuco-Brometea[4].
I de græssede bjergenge i den sydøstlige del af de Dinariske Alper (Šar Bjergene) nær Brezovica i Kosovo vokser arten sammen med bl.a. agersnerle, agertidsel, Agrostis alba (en art af hvene), hundegræs, hyrdetaske, alm. kvik, alm. kællingetand, bermudagræs, fjeldrapgræs, fløjlsgræs, glat vejbred, hvidkløver, kornvalmue, rødkløver, rød svingel, seglsneglebælg, snerlepileurt og vild gulerod[5]
Arten indgår i plantedækket - og dermed i høhøsten - i mange af de endnu ugødede græsningsarealer i Syd- og Østeuropa.
Bjergkløver (Trifolium montanum), ofte skrevet bjerg-kløver, er en urteagtig plante med en opret vækst og hvide blomster. Den ligner hvidkløver på blomsterfarven, men vokser i modsætning til denne helt opret. Arten ses nu og da i haverne.
Der Berg-Klee (Trifolium montanum) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Der Berg-Klee wächst als sommergrüne,[1] ausdauernde krautige Pflanze und erreicht meist Wuchshöhen von 15 bis 40 Zentimeter. Der aufrechte Stängel ist auf seiner ganzen Länge wollig behaart (Trichome). Am Grunde ist die Laubblattrosette aus den Resten von alten Blattscheiden umhüllt.
Die gefiederten Laubblätter bestehen aus drei Fiederblättchen. Die am Rande stachelig gezähnten Fiederblättchen sind länglich-lanzettlich und auf der Unterseite behaart. Die Nebenblätter sind eiförmig und zugespitzt.
Die Hauptblütezeit liegt in den Monaten Mai bis Juli. An einem Stängel befinden sich meist zwei köpfchenförmige Blütenstände, die in der Regel einen Durchmesser von 15 bis 20 Millimeter erreichen. Der Blütenstiel ist etwa 1 Millimeter lang. Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die pfriemlichen und gerade vorgestreckten Kelchzähne sind fast gleich lang und so lang oder etwas länger als die zehnnervige Kelchröhre. Die 7 bis 9 Millimeter lange Krone ist weiß bis gelblich-weiß. Nach dem Verblühen wird die Blütenkrone rötlich-graubraun.
Die Fruchtreife beginnt ab August. Die Hülsenfrucht ist meist einsamig.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16[2].
Der Berg-Klee ist ein Hemikryptophyt.[1]
Die Bestäubung erfolgt durch Bienenverwandte sowie durch Tag- und Nachtfalter.[3]
Die Diasporen unterliegen der Darm- und Zufallsausbreitung durch Weidetiere.[3]
Der Berg-Klee kommt in Mittel- und Südeuropa vor. Östlich dringt er bis Westsibirien, den Kaukasus und den Iran vor. In Deutschland ist der Berg-Klee im mittleren und südlichen Teil verbreitet, im Norden und Nordwesten fehlt er in der Regel vollständig. In Österreich und der Schweiz ist Trifolium montanum recht häufig zu finden.
Der Berg-Klee wächst in Halbtrockenrasen und in Trockenrasengesellschaften. Er gedeiht meist auf warmen, oft tonigen und humosen Kalklehmböden. Der Berg-Klee hat in Mitteleuropa seinen Schwerpunkt in Gesellschaften des Mesobromion oder des Cirsio-Brachypodion.[2] Er steigt in den Allgäuer Alpen am Gipfel der Jöchelspitze in Tirol bis zu einer Höhenlage von 2226 Metern auf.[4]
Der Berg-Klee (Trifolium montanum) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Trifolium montanum, the mountain clover,[1] is a plant species of the genus Trifolium. It is the county flower of Oslo, Norway.
Trifolium montanum, the mountain clover, is a plant species of the genus Trifolium. It is the county flower of Oslo, Norway.
Trifolium montanum es una especie del género Trifolium.
Es la flor de la provincia de Oslo, Noruega.
Es una planta perenne, herbácea con tallos lanudos casi verticales. En la parte inferior tiene una roseta de hojas, con los restos de vainas de las hojas viejas. Las hojas son dentadas y espinosas , oblongo-lanceoladas y peludas en la parte inferior. La flor aparecen de dos en dos y alcanza una anchura de 15 a 20 mm. La corona de siete-nueve milímetros de largo es de color blanco a blanco amarillento y unos tallos de un mm de largo. Después de la floración es de color marrón rojizo gris.
Se encuentra en el centro y sur de Europa.
Trifolium montanum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 770. 1753.[1]
Número de cromosomas de Trifolium montanum (Fam. Leguminosae) y táxones infraespecíficos: 2n=16[2]
Trifolium: nombre genérico derivado del latín que significa "con tres hojas".[3]
montanum: epíteto latino que significa "de la montaña"[4]
Trifolium montanum es una especie del género Trifolium.
Es la flor de la provincia de Oslo, Noruega.
Mägiristik (Trifolium montanum) on liblikõieliste sugukonda ristiku perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim.
Mägiristik kasvab Kesk- ja Lõuna-Euroopas. Ida poole ulatub tema levila Lääne-Siberi, Kaukaasia ja Iraanini. Eestis on ta tavaline.
Mägiristik kasvab kuivadel niitudel. Ta õitseb juunist augustini. Õied on tugeva meelõhnaga. Ta kasvab 15–40 cm kõrgeks.
Mägiristik on Oslo tunnuslill.
Mägiristik (Trifolium montanum) on liblikõieliste sugukonda ristiku perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim.
Mägiristik kasvab Kesk- ja Lõuna-Euroopas. Ida poole ulatub tema levila Lääne-Siberi, Kaukaasia ja Iraanini. Eestis on ta tavaline.
Mägiristik kasvab kuivadel niitudel. Ta õitseb juunist augustini. Õied on tugeva meelõhnaga. Ta kasvab 15–40 cm kõrgeks.
Mägiristik on Oslo tunnuslill.
Mäkiapila (Trifolium montanum, syn. Amoria montana) on suuressa osassa Eurooppaa tavattava hernekasvien heimoon kuuluva apilalaji.
Monivuotinen mäkiapila kasvaa noin 20–50 cm korkeaksi. Kasvin varsi on pysty ja karvainen. Lehdet ovat kolmisormisia ja niiden lehdykät ovat suikeita tai suippoja, nirhalaitaisia ja alta karvaisia. Aluslehtien lehdykät ovat 3–7 cm pitkiä. Lehtien korvakkeet ovat pitkälti ruodin kanssa yhdiskasvuisia. Pallomaiset ja pitkäperäiset kukinnot sijaitsevat varsien päissä ja niitä on usein kaksi yhdessä. Kukat ovat perällisiä ja väriltään aluksi kellanvalkoisia, kukinnan jälkeen kellanruskeita. Kukan verhiö on karvainen, kellanvalkoinen teriö tyveltä yhdislehtinen ja 7–9 mm pitkä. Mäkiapila kukkii Suomessa kesä-heinäkuussa. Siemenet kypsyvät verhiön sisään jäävässä palossa.[1]
Mäkiapila muistuttaa Suomessa tavattavista muista apiloista eniten yleistä alsikeapilaa (T. hybridum).[2]
Mäkiapilaa tavataan Pohjois-Espanjasta läpi Keski- ja Itä-Euroopan Keski-Venäjälle saakka. Etelässä lajin levinneisyysalue ulottuu Keski-Italiaan, Pohjois-Balkanille ja Kaukasukselle, pohjoisessa Baltiaan, Keski-Ruotsiin ja Etelä-Suomeen. Norjassa ja Tanskassa laji on harvinainen.[2] Suomessa mäkiapila on Ahvenanmaalla ja Lounais-Suomessa muinaistulokas. Samoilla alueilla lajia voi myös varmimmin tavata Suomessa, joskin harvinaisena. Muualla Suomessa laji satunnainen tulokaslaji, jota on harvakseltaan tavattu Kemin korkeudelle saakka.[3] Viime vuosikymmeninä laji on suuresti harvinaistunut kaikkialla Suomessa. Se on muun muassa hävinnyt kokonaan Satakunnasta.[4]
Mäkiapila kasvaa kuivilla kasvupaikoilla, kuten kallioilla, pientareilla ja kedoilla.[5] Toisinaan sitä saattaa tavata tulokkaana satamissa ja rautateillä.[1]
Mäkiapila (Trifolium montanum, syn. Amoria montana) on suuressa osassa Eurooppaa tavattava hernekasvien heimoon kuuluva apilalaji.
Trifolium montanum
Le trèfle de montagne (Trifolium montanum L.) est une espèce de plantes herbacées vivaces de la famille des Fabaceae.
C'est une plante assez petite, en touffe, aux tiges le plus souvent non ramifiées, aux feuilles trilobées, les inférieures aux folioles ovales, les supérieures aux folioles pointues, aux fleurs blanc-jaunâtre.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
En France, cette espèce est protégée en région Limousin (Article 1).
Trifolium montanum
Le trèfle de montagne (Trifolium montanum L.) est une espèce de plantes herbacées vivaces de la famille des Fabaceae.
Hórski dźećel (Trifolium montanum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Hórski dźećel je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 40 (50) cm. Rostlina je zrunana abo wustupowaca a husto kosmata.
Zrunane stołpiki su běłowołmaće kosmate.
Třiličbne łopjena su dołhostołpikowe. Łopješka su dołhojće-jejkojte hač lancetojte a kałačowótře zubate. Wone su na delnim boku mjechkokosmate.
Wón kćěje wot meje hač do julija (septembra). Krótkostołpikate kćenja su běłe a steja po 25-50 w kulowatych hač jejkojtych, 1,5-2 cm wulkich hłójčkach. Keluškowa rołka je 10-nerwna, kosmata a njese wuske, runje dołhe zubki. Króna docpěwa dołhosć wot 7 hač do 10 mm.
Wón rosće na suchich łukach, w kerčinach, na lěsnych kromach, na suchich zwisach, na pućowych skłoninach a we swětłych lěsach. Preferuje w prawym měrje suche, małodusykate, wapnite, humusowe pódy.
Prjedy družina bě dale rozšěrjena a časćiša. Ale wjele stejnišćow bu za čas zańdźenych lětdźesatkow intensiwnje jako syćenske łuki abo pastwy wužiwane abo zalěsnjene. Družina njewutraje hnój a maksimalnje jedyn posyk w lěće.
Hórski dźećel je w nimale cyłej Europje a zapadnej Aziji rozšěrjeny, při čimž na sewjer hač do južneje Skandinawiskeje a na juh hač do horinow wustupuje.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
Hórski dźećel (Trifolium montanum) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Bergsmári (Trifolium montanum[1]) er jurt af ertublómaætt. Hann er fylkisblóm Oslóarfylkis í Noregi.
Bergsmári er fjölær planta, 15 til 45 cm há, og vex lóðrétt, öfugt við hvítsmára sem er jarðlægur. Stöngullinn og neðri hlið blaða er loðin. Blómin eru gulhvít, sjaldan bleik, og blómstrar í júní - júlí.
Bergsmári vex í þurrum kalkríkum jarðvegi í harðbala, hlíðum og opnum laufskógum. Í Noregi finnst hann aðeins villtur á Hovedøya í Oslóarfirði[2]. Á hlýskeiði bronsaldar hafði hann almennari útbreiðslu, og þegar kaldari tíð járnaldar varð, varð það of erfitt fyrir þessa hitakræfu tegund. En hún á Hovedøya virðist vera nógu hlýtt (horfinn í Danmörku[3][4]). Þess vegna er það útbreiðslusvæði aðskilið megin útbreiðslusvæðinu sem er í mið Evrópu, Kákasus, litlu Asíu yfir til Síberíu.
Jurtin er ein sú harðasta og þurrasta af smárum og hefur þessvegna ekki verið nýtt sem fóðurplanta eins og margir ættingjar hennar.
Litningatala hans er 2n = 16[5]
Bergsmári (Trifolium montanum) er jurt af ertublómaætt. Hann er fylkisblóm Oslóarfylkis í Noregi.
Bergsmári er fjölær planta, 15 til 45 cm há, og vex lóðrétt, öfugt við hvítsmára sem er jarðlægur. Stöngullinn og neðri hlið blaða er loðin. Blómin eru gulhvít, sjaldan bleik, og blómstrar í júní - júlí.
Bergsmári vex í þurrum kalkríkum jarðvegi í harðbala, hlíðum og opnum laufskógum. Í Noregi finnst hann aðeins villtur á Hovedøya í Oslóarfirði. Á hlýskeiði bronsaldar hafði hann almennari útbreiðslu, og þegar kaldari tíð járnaldar varð, varð það of erfitt fyrir þessa hitakræfu tegund. En hún á Hovedøya virðist vera nógu hlýtt (horfinn í Danmörku). Þess vegna er það útbreiðslusvæði aðskilið megin útbreiðslusvæðinu sem er í mið Evrópu, Kákasus, litlu Asíu yfir til Síberíu.
Jurtin er ein sú harðasta og þurrasta af smárum og hefur þessvegna ekki verið nýtt sem fóðurplanta eins og margir ættingjar hennar.
Litningatala hans er 2n = 16
De bergklaver (Trifolium montanum) is een overblijvende plant uit de vlinderbloemenfamilie.
Bloeiperiode van mei tot augustus.
Bloemen met schutbladen. De bloemkroon is roomwit. De kelk heeft nagenoeg gelijke (gewimperde) tanden. Het bloemhoofdje is vrij dicht met meestal meer dan 10 bloemen. De steel van het bloemhoofdje is meestal langer dan het bovenste blad. De stengels zijn dicht behaard en rechtopstaand. De blaadjes zijn fijn getand en aan de onderzijde zacht behaard. Steriele uitlopers aanwezig. Vrij dikke wortel. Wordt tot 60cm hoog.
De plant komt voornamelijk voor op mesofiele kalkgrasgronden, heel uitzonderlijk in alkalische moerassen.
De plant is zeldzaam in het Maasdistrict, zuidelijke Ardennen en in Lotharingen. Ze is niet aanwezig in Nederland.
Deze plant is wettelijk beschermd.[1]
De bergklaver (Trifolium montanum) is een overblijvende plant uit de vlinderbloemenfamilie.
Bakkekløver (Trifolium montanum) er ein plante i ertefamilien som er utbreidd i Europa. Han har berre har éin naturleg veksestad i Noreg, på Hovedøya sør for Oslo. Bakkekløver er fylkesblomster i Oslo.
Bakkekløveren har grov jordstengel og stive mjukhåra stenglar. Han veks oppreist og vert om lag 25 cm høg. Blada er tettnerva, snaue på oversida og silkehåra på undersida. Planten har eit rundt blomsterhovud med gulkvite blomstrar.
Bakkekløveren veks på tørre, kalkhaldige bakkar med god lystilgang.
I Noreg veks bakkekløveren berre naturleg ein stad, på Hovedøya i Oslo. Dei kalkhaldige skiferberga på Hovedøya er ein nordvestleg utpost for denne arten, som elles høyrer heime på steppene i Mellom- og Sør-Europa, Kaukasus og i Iran. Bakkekløver finst òg nokre stader søraust i Sverige. I nyare tid er han innført til Eidanger.
Bakkekløver (Trifolium montanum) er ein plante i ertefamilien som er utbreidd i Europa. Han har berre har éin naturleg veksestad i Noreg, på Hovedøya sør for Oslo. Bakkekløver er fylkesblomster i Oslo.
Bakkekløver (vitenskapelig navn Trifolium montanum) er en kløver i erteblomstfamilien. Arten er fredet i Oslo kommune, og er i tilbakegang.
Bortsett fra at blomstene ligner på hvitkløverens, er de to artene svært ulike. Bakkekløver er ei flerårig plante som blir 15-45 cm høy, og vokser opprett, i motsetning til hvitkløveren som vokser krypende. Stengelen og undersiden av bladene er ullhåret. Blomsteren er gulhvit, sjelden rosa, og blomstrer i juni-juli.
Bakkekløver vokser i tørr, kalkholdig jord på tørrenger, bakker og åpen løvskog. I Norge fins den kun naturlig viltvoksende på Hovedøya i Oslofjorden. Bakkekløver hadde en vid utbredelse i den varme bronsealderen, og da den kaldere jernalderen kom, ble klimaet for tøft for den varmekjære planten. Men den klarte å overleve på Hovedøya, for der var klimaet godt nok. Derfor er bakkekløveren isolert fra andre lokaliteter av bakkekløver. Den har også blitt tilfeldig innført til Eidanger for ca. 50 år siden, hvor det fortsatt vokser bakkekløver.
Planta er en av de tørreste og hardeste av alle kløverarter og har derfor ikke blitt dyrket og brukt som fôrplante, slik som rødkløver og hvitkløver. Bakkekløver har heller ikke blitt brukt i folkemedisinen.
Bakkekløver er fylkesblomst for Oslo fylke.
Bakkekløver (vitenskapelig navn Trifolium montanum) er en kløver i erteblomstfamilien. Arten er fredet i Oslo kommune, og er i tilbakegang.
Bortsett fra at blomstene ligner på hvitkløverens, er de to artene svært ulike. Bakkekløver er ei flerårig plante som blir 15-45 cm høy, og vokser opprett, i motsetning til hvitkløveren som vokser krypende. Stengelen og undersiden av bladene er ullhåret. Blomsteren er gulhvit, sjelden rosa, og blomstrer i juni-juli.
Bakkekløver vokser i tørr, kalkholdig jord på tørrenger, bakker og åpen løvskog. I Norge fins den kun naturlig viltvoksende på Hovedøya i Oslofjorden. Bakkekløver hadde en vid utbredelse i den varme bronsealderen, og da den kaldere jernalderen kom, ble klimaet for tøft for den varmekjære planten. Men den klarte å overleve på Hovedøya, for der var klimaet godt nok. Derfor er bakkekløveren isolert fra andre lokaliteter av bakkekløver. Den har også blitt tilfeldig innført til Eidanger for ca. 50 år siden, hvor det fortsatt vokser bakkekløver.
Planta er en av de tørreste og hardeste av alle kløverarter og har derfor ikke blitt dyrket og brukt som fôrplante, slik som rødkløver og hvitkløver. Bakkekløver har heller ikke blitt brukt i folkemedisinen.
Bakkekløver er fylkesblomst for Oslo fylke.
Koniczyna pagórkowa, targownik (Trifolium montanum L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny bobowatych. Występuje w Azji i Europie[2]. W Polsce gatunek średnio pospolity. Występuje na całym niżu i w górach.
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Porasta trawiaste zbocza, murawy, świetliste lasy i zarośla, przydroża, łąki. W górach występuje po piętro kosówki. Preferuje gleby o dużej zawartości węglany wapnia[3]. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Anthyllido-Trifolietum[4].
Koniczyna pagórkowa, targownik (Trifolium montanum L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny bobowatych. Występuje w Azji i Europie. W Polsce gatunek średnio pospolity. Występuje na całym niżu i w górach.
Backklöver (Trifolium montanum) är en ört som får gulvita blommor, blir upp till fyra decimeter hög och blommar från juni till juli.
Wikimedia Commons har media som rör Backklöver.
Backklöver (Trifolium montanum) är en ört som får gulvita blommor, blir upp till fyra decimeter hög och blommar från juni till juli.
Квітконосне стебло прямовисне, біля основи висхідне, нерозгалужене, 20—70 см заввишки. Листки трійчасті. Листочки видовженоеліптичні, жорсткі, з дуже виразними жилками, дрібно- і гостропилчасті, знизу волосисті. Квітки дрібні, неправильні, білі, у багатоквіткових щільних одиничних (або їх дві) головках. Плід — біб. Цвіте у травні — серпні.
Росте по всій Україні в світлих лісах по узліссях, серед чагарників, на сухих луках, схилах балок, по лучних степах.
Для виготовлення ліків використовують траву або окремо суцвіття. Збирають під час цвітіння рослини. Трава неофіцинальна, містить глікозиди, трифолін та ізотрифолін, вітаміни С, ефірну і жирну олії.
В народній медицині рослина відома як засіб, що володіє відхаркувальною, сечогінною та протизапальною дією. Використовують у вигляді настою або відвару при захворюванні легень і бронхів, набряках різного походження, болях у животі. При грижі п'ють міцний відвар трави натщесерце. Суцвіття заварюють як чай і п'ють при болях у жінок та геморої. Зовнішньо, у вигляді припарок, застосовують відвар квіток при наривах і опіках. У вигляді сидячої ванни при геморої.
Внутрішньо — настій трави (1 столову ложку трави на 200 мл окропу, настоюють 1-2 годину) по третині склянки тричі на день. Відвар трави (1 столова ложка трави на 200 мл окропу, кип'ятять 5 хвилин, настоюють 30-40 хвилин) по третині склянки тричі на день. Зовнішньо — відвар квіток (готують так само) використовують для припарок і місцевих ванн.
Trifolium montanum là một loài thực vật trong chi Trifolium. Chúng là hoa biểu tượng của quận Oslo, Na Uy.
.jpg)
Bài viết liên quan đến Tông Cỏ ba lá này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Trifolium montanum là một loài thực vật trong chi Trifolium. Chúng là hoa biểu tượng của quận Oslo, Na Uy.
Trifolium montanum L., 1763
Подвиды
Кле́вер го́рный, или Белоголо́вка (лат. Trifolium montanum) — многолетнее травянистое растение, вид рода Клевер (Trifolium) трибы Клеверные (Trifolieae) подсемейства Мотыльковых (Faboideae) семейства Бобовых (Fabaceae).
Корень прямой, стержневой, деревянистый, в верхней части иногда двух- или трёхглавый. Стебли одиночные, прямые, коротко-восходящие, высотой 20—60 см, как правило, простые, жёсткие, прижато-волосистые, из-за этого стебли кажутся сероватыми и шелковистыми.
Прилистники яйцевидной формы, заострённые, кожистые, жилки выделяющиеся, с волосками. Листья нижней части расположены на длинных, длиной 10—20 см черешках; листья стеблей расположены на более коротких черешках. Листочки расположены на коротких волосистых черешочках, имеют эллиптическую или эллиптически-ланцетную форму, сероватого цвета, жёсткие, длиной 1,5—6 см и шириной 1—2,5 см, на концах иногда бывают короткие заострения. Нижняя часть листочков обычно опушённая, жилки хорошо заметны, утолщаются к краям. Края с мелкими и острыми зубчиками.
Соцветие — головка, на стеблях обычно расположены по 2, находятся на длинных густо-волосистых ножках, эллиптической или яйцевидной формы, плотные, с большим количеством цветков, длиной 1,5—2,5 см. Цветок длиной 0,7—0,9 см, расположен в пазухах прицветников. Прицветники имеют ланцетно-шиловидную форму, по длине немного больше цветоножки. Чашечка длиной 3,5—4 мм, чуть менее, чем наполовину, надрезана на зубцы, имеющие ланцетную форму в основании и заострённые на конце. Трубочка бледного цвета, с короткими волосками. Венчик сначала белый, чуть позже приобретает буровато-желтоватый окрас. Флаг яйцевидно-ланцетной формы, длиной 7—9 мм, в основании спайный. Крылья и лодочки ланцетной формы, спайные в ноготке. Длина крыльев 5—7 мм, лодочек чуть меньше.
Завязь ланцетной формы, голая, с тремя семяпочками. Плод — боб, в большинстве случаев имеет два семени. Цветение происходит в июне. Плодоносит в июле.
Вид описан из Северной Европы. Тип в Лондоне.
Клевер горный произрастает на горных и низменных лугах, травянистых склонах и по опушкам леса. Лекарственное растение, в лечебных целях используют надземные части растения. Они содержат каротин, эфирные масла и витамин B. Также это растение используют в качестве настоя, который способен помочь при воспалительных заболеваниях, а также как экстракт в косметических средствах. Клевер горный способен оказывать заживляющее действие, придаёт естественное увлажнение коже и делает её мягкой и нежной, препятствуя засыханию[2].
Клевер горный распространён в Азии — Турции, Армении, Азербайджане, Грузии, Казахстане, азиатской части России (Кабардино-Балкария, Карачаево-Черкесия, Краснодарский край, Северная Осетия, Ставропольский край, Алтай, Челябинская область, Новосибирская область, Курганская область, Омская область, Свердловская область, Томская область, Тюменская область); Европе — Финляндии, Норвегии, Швеции, Австрии, Бельгии, Чехии, Германии, Венгрии, Польше, Швейцарии, Беларуси, Эстонии, Латвии, Литве, Молдавии, Украине, европейской части России, Болгарии, Италии, Румынии, странах бывшей Югославии, Франции, Испании[3].
Вид Клевер горный входит в род Клевер (Trifolium) трибу Клеверные (Trifolieae) подсемейство Мотыльковые (Faboideae) семейство Бобовые (Fabaceae).
Включает в себя 3 подвида:
Кле́вер го́рный, или Белоголо́вка (лат. Trifolium montanum) — многолетнее травянистое растение, вид рода Клевер (Trifolium) трибы Клеверные (Trifolieae) подсемейства Мотыльковых (Faboideae) семейства Бобовых (Fabaceae).
_sl10.jpg)
_sl14.jpg)
_sl15.jpg)
_sl16.jpg)
