Helenium autumnale L.

Cinsin adı Troya müharibəsinə səbəb olmuş əfsanəvi gözəl Yelenanın adından götürülmüşdür. Heleniumun 30-a yaxın növü Şimali və Mərkəzi Amerikanın enliyarpaqlı bitkilər qurşağından tropiklərə qədər bitir. Gülçülükdə 6 növündən istifadə olunur. Onlardan payız heleniumu (N.autumnale) xüsusilə məşhurdur. Bu, salaqgövdəli və çoxsaylı səbətləri yumşaq çiçəkqrupu əmələ gətirən bitkidir. Dilcik şəkilli çiçəkləri açıq-sarı, qonur, qırmızı rəngdə, boruşəkilli çiçəkləri isə sarı, ya da qonur rənglidir. Payız heleniumunun vətəni ABŞ-ın və Kanadanın şərqidir. Gülçülükdə 1729-cu ildən istifadı olunur. Helenium əsasən toxumla çoxaldılır. Toxumlardan alınan bitkilər əkindən bir il sonra çiçəkləyir. Çox vaxt helenium yazda, ya da payızda kolun bölünməsi və ya qələmlərlə də çoxaldılır. Qələm üçün hündürlüyü 10-15 sm olan birillik zoğlar yararlıdır.

Məlumat mənbəsi

1. Tofiq Məmmədov (botanik) "Gülçülük ensiklopediyası": Bakı: "Azərbaycan"-2016. http://dendrologiya.az/?page_id=112

Helenium autumnale és una espècie d'asteràcia nord-americana ^[1][2][3] És una planta herbàcia perenne de fins 130 cm d'alt, florix a finals d'estiu i la tardor .^[4] Es troba a gran part dels Estats Units i el Canadà des dels Northwest Territories a nord de Califòrnia, Arizona, Louisiana, i Florida.^[5][6][7][8] Es cultiva com planta ornamental.^[9]

Referències

Enllaços externs

• Jepson Manual Treatment
• Kemper Center for Home Gardening
• photo of herbarium specimen at Missouri Botanical Garden, collected in Missouri in 2002

Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Blodyn tisian sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Helenium autumnale a'r enw Saesneg yw Sneezeweed.^[1]

Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Blodyn tisian

Záplevák podzimní (Helenium autumnale) je vysoká, hvězdnicovitá, trsnatá rostlina s četnými žlutými, často červeně prokreslenými květními úbory na větvených stoncích. Je to druh z rodu záplevák, který bývá často pěstován a používán v okrasném zahradnictví, hlavně jako květina vhodná na trvalkové záhony.

Rozšíření

Rostlina pochází ze Severní Ameriky a evropskými zahradníky je pěstována již od roku 1792. Od té doby se rozšířila téměř po celé Severní Americe, Evropě a přilehlých oblastech Asie. V zemích, kde je nově vysazována, se ve volné přírodě občas vyskytují její spontánně vzniklé semenáče, nechová se však invazně a příliš se nerozšiřuje.

Ekologie

Rostlinám nejlépe vyhovují teplá a osluněné místa, snášejí jen krátký polostín, preferují vlhkou a propustnou půdu s dostatkem organické hmoty. Jejich přirozená stanoviště se nacházejí na vlhkých loukách v blízkosti lesů a močálů, na špatně odvodněných pastvinách a opuštěných polích podél vodních toků a nádrží. Snesou i krátkodobé zaplavení.

Vykvétá poměrně pozdě, zpravidla až v polovině srpna a postupně kvete až do podzimu. Je vděčný během léta za občasnou zálivku a za každoroční doplňování spotřebovaných živin. Před příchodem zimy nutno odkvetlé rostliny seříznout na 10 cm. Je sice rostlinou dlouhověkou, ale pro zachování bohatého kvetení se doporučuje přesazení co pět let; přesazovat nebo rozdělovat trsy je nutno v předjaří, nikoliv na podzim. Protože koření mělce, nedoporučuje se okopávání. Po včasném seříznutí odkvetlých lodyh rostliny často remontují.

Popis

Vytrvalá bylina dorůstající do výšky 50 až 150 cm. Na jaře z kořene s plytce uloženými oddenky vyrůstají trsy listových růžic (za květu již uschlých) a z nich pak rostou lodyhy. Ty jsou přímé, v horní části větvené, velmi pevné a na průřezu hranaté s výraznými křídly. Jsou porostle střídavými, sbíhavými listy, až 12 cm dlouhými a 4 cm širokými. Listové čepele bývají podlouhlé, kopinaté až eliptické a sytě zelené, k lodyhám přisedají nebo mají krátké řapíky a po obvodě jsou drobně zoubkované. Lodyhy i listy bývají různě intenzivně chlupaté.

V horních částech lodyh a jejích větví vyrůstají, z paždí listenů podobným listům, dlouhé stopky početných, vypouklých, žlutých květních úborů; statná rostlina jich může mít až sedmdesát. Žlutohnědé středové, pěticípé, trubkovité kvítky (více než 100) jsou oboupohlavné. Žluté obvodové, jazykovité kvítky (8 až 20) jsou samičí, jejich široce paprskující a mírně svěšené liguly bývají tří až pětiklané. Zákrov úborů je dvouřadý, vnější listeny brzy odstávají a ohrnují se nazpět. Mezi hlavní opylovače patří včely, čmeláci i motýli přilétající sát nektar nebo sbírat pyl.

Plody jsou tmavohnědé, vejčité, žebernaté nažky, 1 až 2 mm velké, jež jsou na vrcholu věnčeny pěti až osmičetným chmýrem. Rostliny se nejjednodušeji se rozmnožují semeny (nažkami), z nichž obvykle vyroste vícebarevná směs.

Využití

Záplevák podzimní je jedním z nejvíce pěstovaného hybridního druhu záplevák zahradní (Helenium hybridum hort.), je od něj také odvozena většina kultivarů.

Bylo vyšlechtěno více než třicet kultivarů odlišně vysokých, v jinou dobu kvetoucích a hlavně s rozličně zbarvenými a tvarovanými úbory. Jako příklad jsou uváděny oranžový 'Chippersfield Orange', zlatý 'Butterpat', sytě žlutý 'Pumilum magnificum', červenohnědý 'Bruno' a další. Rané odrůdy, kvetoucí asi o měsíc dříve, jsou nižší a více větvené než pozdní a za příznivých podmínek vykvétají po odkvětu znovu.

V okrasných, plně osluněných záhonech se používají v kombinaci s jinými vysokými trvalkami nebo jako pozadí pro nižší rostliny. Pro svou potřebu dostatku vody se vysazují i do jezírkových partií. Kvetou velmi dlouho a jsou vhodné i k řezu, např. kultivary 'Kanaria' a 'Septembergold' vydrží ve váze velmi dlouho.

Toxicita

Býložravci se této rostlině vyhýbají, protože její listy, květy i semena jsou hořké a toxické, obsahují seskviterpenické laktony. Pokud sežerou větší množství, např. v seně, může u nich dojít k poškození zažívacího ústrojí, jater i ledvin a vzniku nekrózy v plících.^{[1][2][3][4][5][6]}

Galerie

• Nákres zápleváku podzimního

• Kvetoucí záhon

• Rozkvétající úbor

• Nažky

Reference

1. ↑ UHER, Jiří; KUŤKOVÁ, Tatiana. Produkce a použití trvalek: Záplevák [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, rev. 2007 [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (česky)
2. ↑ AtlasRostlin.cz: Záplevák podzimní [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (česky)
3. ↑ Native plant database: Helenium autumnale [online]. Wildflower center, University of Texas, Austin, TX, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
4. ↑ Prairie Wildflowers of Illinois: Helenium autumnale [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ Flora of North America: Helenium autumnale [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
6. ↑ Computer Aided Learning, Poisonous Plants: Helenium autumnale [online]. Poisonous Plants of PA, Veterinary Medicine, PA, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu záplevák podzimní ve Wikimedia Commons

Die Gewöhnliche Sonnenbraut (Helenium autumnale) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).

Beschreibung

Die Gewöhnliche Sonnenbraut ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die ein kurzes Rhizom bildet und Wuchshöhen von 50 bis 170 Zentimeter erreicht. Der Stängel ist geflügelt. Die Blätter sind sitzend, lanzettlich, entfernt ährig oder ganzrandig und am Stängel herablaufend. Die zahlreichen Köpfe sind in einer Schirmrispe mit 5 Zentimeter Durchmesser angeordnet. Die Strahlblüten sind keilförmig und 3-zähnig (bis 5-zähnig). Die Scheibe ist halbkugel- bis kugelförmig und schmutzig gelb.

Die Blütezeit reicht von Juli bis September, beginnt selten bereits im Juni.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 34.^[1]

Gewöhnliche Sonnenbraut (Helenium autumnale)

Vorkommen

Die Gewöhnliche Sonnenbraut ist in Kanada, in den Vereinigten Staaten und im nördlichen Mexiko auf Sumpfwiesen und Seeufern weitverbreitet.^[2] In England ist sie ein Neophyt.^[2]

Nutzung

Die Gewöhnliche Sonnenbraut wird selten als Zierpflanze für Rabatten sowie als Schnittblume genutzt. Sie ist seit spätestens 1635 in Kultur.

Literatur

• Eckehart J. Jäger, Friedrich Ebel, Peter Hanelt, Gerd K. Müller (Hrsg.): Rothmaler Exkursionsflora von Deutschland. Band 5: Krautige Zier- und Nutzpflanzen. Spektrum Akademischer Verlag, Berlin Heidelberg 2008, ISBN 978-3-8274-0918-8.

Einzelnachweise

1. ↑ Helenium autumnale bei Tropicos.org. In: IPCN Chromosome Reports. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
2. ↑ ^{a b} Helenium im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 14. März 2018.

Helenium autumnale is a North American species of flowering plants in the family Asteraceae. Common names include common sneezeweed and large-flowered sneezeweed.^[3][4][5]

Description

Common sneezeweed is a perennial herb up to 130 cm (51+1⁄3 in; 4+1⁄3 ft) tall. In late summer and fall, one plant can produce as many as 100 yellow flower heads in a branching array. Each head has yellow 11–21 ray florets surrounding sometimes as many as 800 yellow disc florets.^[6][7] Leaves are dark green, alternate, and lance-shaped. The Latin specific epithet autumnale is in reference to the plant's autumn flowering.^[8]

Distribution and habitat

This plant is widespread across much of the United States and Canada, from Northwest Territories as far south as far northern California, Arizona, Louisiana, and Florida. It has not been found in southern or central California, or the 4 Atlantic Provinces of Canada.^{[9][10][11][12]} It grows in moist, open areas along streams and ponds as well as wet meadows.^[13]

Ecology

The flowers attract various pollinators, including bees, butterflies, and wasps. Because the plant is pollinated by insects, not wind pollinated, it does not cause seasonal allergies or sneezing, despite its common name.^[7]

Cultivation

Common sneezeweed is cultivated as a garden perennial. There are multiple named varieties varying in color and height. 'Pumilum Magnificum' is a yellow variety about two feet tall. 'Bruno', a reddish-brown cultivar, 'Kupfersprudel', which is yellow/orange, and 'Butterpat', which is golden, all grow 3 to 3.5 feet (91 to 107 centimetres) tall. 'Chippersfield Orange' is up to 0.91 metres (3 ft) tall and is orange streaked with gold.^[14]

Uses

The plant owes its name to the use of its dried leaves in snuff, the inhaling of which causes sneezing—supposedly casting out evil spirits.^[15]

References

Helenium autumnale là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.^[1]

Chú thích

Liên kết ngoài

• 1 Ботаническое описание
• 2 Распространение
• 3 Таксономия
  • 3.1 Синонимы
• 4 Примечания
• 5 Литература