Příslušníci čeledi Adenoviridae tvoří definovanou skupinu DNA virů o průměrné velikosti 70-90 nm, s ikozaedrální symetrií kapsidy, bez lipoproteinového obalu a s vláknitými projekcemi na vrcholových kapsomerách. Adenoviry jsou rezistentní na organická rozpouštědla, značně termostabilní a změnu pH snášejí v širokém rozsahu (pH 3-9). Zatímco morfologické a fyzikálně-chemické vlastnosti příslušníků čeledi Adenoviridae jsou téměř shodné, antigenní složení a biologická aktivita ptačích adenovirů (rod Aviadenovirus) se liší od savčích (Mastadenovirus).
Ptačí adenoviry (AAV) jsou všeobecně rozšířené, šíří se vertikálně i horizontálně, a ptáci jsou často jejich latentními nosiči i za přítomnosti protilátek. Význam AAV spočívá v tom, že:
Ptačí adenoviry se v současnosti rozdělují podle jejich biologických vlastností na tři skupiny.
Vedle všeobecných a zpravidla subklinických infekcí se AAV I. klinicky manifestující relativně nejčastěji pod obrazem inkluzní hepatitidy. Slepičí adenovirus sérotypu 1 (FAV-1) je také původcem bronchitidy virginských křepelů. Od roku 1988 je v Asii a Americe diagnostikována tzv. „Angara disease“, projevující se u výkrmových kuřat zvýšenou mortalitou a nálezem hydroperikardu, hepatitidy, edému plic a nefritidou. Za původce je označován FAV-4. U papoušků jsou AAV infekce méně časté, popsány byly adenovirová folikulitida (u andulek a agapornisů), konjunktivitidy, pankreatitidy, hepatitidy a enteritidy; podobná je situace u pštrosů a holubů.
Příslušníci čeledi Adenoviridae tvoří definovanou skupinu DNA virů o průměrné velikosti 70-90 nm, s ikozaedrální symetrií kapsidy, bez lipoproteinového obalu a s vláknitými projekcemi na vrcholových kapsomerách. Adenoviry jsou rezistentní na organická rozpouštědla, značně termostabilní a změnu pH snášejí v širokém rozsahu (pH 3-9). Zatímco morfologické a fyzikálně-chemické vlastnosti příslušníků čeledi Adenoviridae jsou téměř shodné, antigenní složení a biologická aktivita ptačích adenovirů (rod Aviadenovirus) se liší od savčích (Mastadenovirus).
Aviadenoviruses are adenoviruses that affect birds—particularly chickens, ducks, geese, turkeys and pheasants. There are 15 species in this genus. Viruses in this genus cause specific disease syndromes such as Quail Bronchitis (QB), Egg Drop Syndrome (EDS), Haemorrhagic Enteritis (HE), Pheasant Marble Spleen Disease (MSD), and Inclusion Body Hepatitis (IBH). Avian adenoviruses have a worldwide distribution and it is common to find multiple species on a single farm. The most common serogroups are serogroup 1, 2 and 3.
No evidence of transmission from birds to humans has been identified. The virus is mainly spread horizontally by the oro-fecal route, but vertical transmission can occur in serogroup 1. Once it has infected the bird the virus may remain latent until a period of stress, when it may then cause clinical disease.
Infections are normally subclinical, however clinical disease can occur—especially in young birds as maternal antibody levels begin to wane.
Clinical signs are related to the organ affected.
Signs of gastrointestinal disease (Haemorrhagic Enteritis) include diarrhea, anorexia, melena and hematochezia. Anaemia and dehydration may develop secondary to this haemorrhagic enteritis. Signs of reproductive disease (Egg Drop Syndrome) include low egg production/hatching and the laying of abnormal eggs (size, shape, colour, texture). Adenovirus infection may infect other organs, causing splenitis, inclusion body hepatitis, bronchitis, pulmonary congestion ventriculitis, pancreatitis, or oedema, depending on the species of bird infected.
Diagnosis of aviadenovirus is by histopathology, electron microscopy, viral isolation, ELISA and PCR. In addition, virus antigen can be detected double immunodiffusion. Postmortem examination may reveal a variety of clinical signs relating directly to the organ affected. Specifically, Egg Drop Syndrome can be diagnosed by hemagglutinin inhibition and the virus causes haemagglutination in chickens and ducks.
Vaccines for HE and EDS are available (ATCvet codes: QI01AA05 (WHO) for the inactivated vaccine, QI01AD05 (WHO) for the live vaccine, plus various combinations). Disease incidence may be reduced by minimising stress levels, using appropriate hygiene measures and providing adequate nutrition.
Aviadenovirus contains the following species:[1]
Viruses in Aviadenovirus are non-enveloped, with icosahedral geometries, and T=25 symmetry. The diameter is around 90 nm. Genomes are linear and non-segmented, around 35–36kb in length and have a guanine/cytosine content of 53–59%. The genome codes for 40 proteins. [2]
Viral replication is nuclear. Entry into the host cell is achieved by attachment of the viral fiber glycoproteins to host receptors, which mediates endocytosis. Replication follows the DNA strand displacement model. DNA-templated transcription, with some alternative splicing mechanism is the method of transcription. The virus exits the host cell by nuclear envelope breakdown, viroporins, and lysis. Birds serve as the natural host.[2]
Aviadenoviruses are adenoviruses that affect birds—particularly chickens, ducks, geese, turkeys and pheasants. There are 15 species in this genus. Viruses in this genus cause specific disease syndromes such as Quail Bronchitis (QB), Egg Drop Syndrome (EDS), Haemorrhagic Enteritis (HE), Pheasant Marble Spleen Disease (MSD), and Inclusion Body Hepatitis (IBH). Avian adenoviruses have a worldwide distribution and it is common to find multiple species on a single farm. The most common serogroups are serogroup 1, 2 and 3.
Los aviadenovirus son virus de ADN que afectan a aves; representan uno de los cuatro géneros de la familia de los Adenoviridae, los otros son Mastadenovirus, Atadenovirus y Siadenovirus.
Son clase I, sin cubierta viral, virus icosaedros con 74 a 80 nm de diámetro, con genoma de ADN con doble hélice de aproximadamente 26–45 kpares de bases (kbp) y un contenido de guanina / citosina de 53–59%.
Adquirida naturalmente la enfermedad a aviadenovirus; incluye: enteritis, esplenitis, hepatitis, bronquitis, congestión pulmonar, ventriculitis, pancreatitis, edema, reproducción anormal (síndrome de la caída de huevos), dependiendo de la especie de ave infectada.
El diagnóstico de aviadenovirus es el mismo de todos los adenovirus, por aislamiento viral y serotipo, también ensayo ELISA.
Aviadenovirus est un genre de virus de la famille des Adenoviridae. Ce sont des adénovirus aviaires[2]. Le genre regroupe 15 espèces différentes[3].
Des vaccins contre le syndrome de la chute des œufs de 1976 (en) et l’entérite hémorragique sont disponibles (codes ATCvet : QI01AA05 (OMS) pour le vaccin inactivé, QI01AD05 (OMS) pour le vaccin vivant, plus diverses combinaisons). L'incidence de la maladie peut être réduite en minimisant les niveaux de stress, en utilisant des mesures d'hygiène appropriées et en fournissant une nutrition adéquate.
Aviadenovirus est un genre de virus de la famille des Adenoviridae. Ce sont des adénovirus aviaires. Le genre regroupe 15 espèces différentes.
Des vaccins contre le syndrome de la chute des œufs de 1976 (en) et l’entérite hémorragique sont disponibles (codes ATCvet : QI01AA05 (OMS) pour le vaccin inactivé, QI01AD05 (OMS) pour le vaccin vivant, plus diverses combinaisons). L'incidence de la maladie peut être réduite en minimisant les niveaux de stress, en utilisant des mesures d'hygiène appropriées et en fournissant une nutrition adéquate.
