Sarcobatus, és un gènere de plantes amb flors originari d'Amèrica del Nord i conté dues espècies que abans es consideraven com una sola espècie. Els noms comuns en anglès per a S. vermiculatus inclouen els de greasewood, seepwood i saltbush.[2] Tradicionalment, Sarcobatus ha estat tractat dins la família Chenopodiaceae, però l'APG II system, de 2003, el reconeix com l'únic gènere de la família Sarcobataceae.
Els Sarcobatus són plantes arbustives caducifòlies[1] que fan 0,5–3 m d'alt i tenen espines, són plantes suculentes amb fulles de color verd de 10–40 mm de llargada i d'1–2 mm d'amplada. Floreixen de juny a agost S. vermiculatus va ser descobert el 1806 per l'Expedició de Lewis i Clark.[3]
Els Sarcobatus es troben a l'oest d'Amèrica del Nord des del sud-est de British Columbia i sud-oest d'Alberta, Canadà fins a les regions més seques dels Estats Units] (de Dakota del Nord a Texas, Estat de Washington i est de Califòrnia) al nord de Mèxic (Coahuila).
Les dues espècies de Sarcobatus són halòfites. Contenen oxalat de calci i poden perjudicar els animals de ramaderia que les ingereixin[4]
El nom de Sarcobatus prové del grec sarko (que significa carn) i batos (que significa esbarzer), referint-se a les branques espinoses i a les fulles suculents.
Sarcobatus, és un gènere de plantes amb flors originari d'Amèrica del Nord i conté dues espècies que abans es consideraven com una sola espècie. Els noms comuns en anglès per a S. vermiculatus inclouen els de greasewood, seepwood i saltbush. Tradicionalment, Sarcobatus ha estat tractat dins la família Chenopodiaceae, però l'APG II system, de 2003, el reconeix com l'únic gènere de la família Sarcobataceae.
Sarcobatus je jediný rod čeledi Sarcobataceae vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to slanomilné keře se sukulentními listy, rostoucí v jihozápadních oblastech Severní Ameriky.
Druhy rodu Sarcobatus jsou opadavé jednodomé silně větvené keře se vzpřímenými větvemi. Na větévkách jsou úžlabní trny. Na dlouhých výhonech jsou listy střídavé, na zkrácených větévkách nahloučené. Listy jsou sukulentní, přisedlé, bez palistů. Čepel listů je čárkovitá, celokrajná, s okrouhlým průřezem nebo mírně zploštělá.
Květy jsou jednopohlavné, samčí ve vrcholových válcovitých klasech, samičí jednotlivé nebo po 2 v úžlabí listů. Samčí květy jsou bezobalné, s 1 až 4 tyčinkami s téměř přisedlými prašníky. Samičí květy mají miskovité dvoulaločné redukované okvětí. Semeník je polospodní, srostlý ze 2 plodolistů, jednokomůrkový, s 1 čnělkou a 2 bliznami. V semeníku je jediné vajíčko. Plodem je nažka obalená zdužnatělým okvětím.[1][2]
S. baileyi
Větévka S. vermiculatus
Samčí květenství S. vermiculatus
Nedozrálé plody S. vermiculatus
Rod Sarcobatus zahrnuje 2 druhy, Sarcobatus baileyi a Sarcobatus vermiculatus. Vyskytují se v západních oblastech Severní Ameriky od jižní Kanady po mexickou Sonoru. Oba druhy rostou na zásaditých zasolených půdách v pouštních a polopouštních oblastech v nadmořských výškách 600 až 2400 metrů.[1][3]
Čeleď Sarcobataceae byla publikována v roce 1997. Předtím byl rod Sarcobatus řazen do čeledi merlíkovité (Chenopodiaceae). Nejblíže příbuzné čeledi jsou podle kladogramů APG čeledi nocenkovité (Nyctaginaceae), líčidlovité (Phytolaccaceae) a Gisekiaceae.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sarcobatus ve Wikimedia Commons
Sarcobatus je jediný rod čeledi Sarcobataceae vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to slanomilné keře se sukulentními listy, rostoucí v jihozápadních oblastech Severní Ameriky.
Sarcobatus ist die einzige Gattung der Familie der Sarcobataceae in der Ordnung der Nelkenartigen (Caryophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen. Die Areale der nur zwei Arten liegen nur im südwestlichen Nordamerika einschließlich des nordwestlichen Mexiko. Es sind Halophyten in ariden Gebieten. In manchen Gebieten sind sie invasive Pflanzen.
Sarcobatus-Arten wachsen als laubabwerfende, aufrechte, reich verzweigte Sträucher. Die Pflanzenteile können flaumig behaart sein. Die Zweige sind mit meist ein, selten zwei Dornen je Nodium bewehrt. Die ungestielten Laubblätter stehen meist wechselständig in Langtrieben oder dicht zusammenstehend an Kurztrieben; sie sind fleischig, sukkulent mit einem glatten Blattrand. Die Blätter sind grün im Gegensatz zu den anderen Arten im gleichen Habitat, die alle graue Blätter besitzen. Nebenblätter sind keine vorhanden.
Sie sind meist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch), selten zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Es sind keine Trag- oder Deckblätter vorhanden. Zehn bis 40 männliche Blüten sind in einem zylindrischen, kätzchenartigen Blütenstand angeordnet. Den männlichen Blüten fehlen Blütenhüllblätter; sie besitzen meist nur zwei bis vier (selten ein oder fünf) freie Staubblätter. Die weiblichen Blüten stehen einzeln oder paarweise in den Blattachseln; sie besitzen (zwei) glockenförmig verwachsene Blütenhüllblätter. Zwei Fruchtblätter sind zu einem teilweise unterständigen, einfächerigen Fruchtknoten verwachsen. Im Fruchtknoten ist in basaler Plazentation nur eine Samenanlage vorhanden. Es ist ein Griffel mit zwei papillösen Narben vorhanden.
Die von den fleischigen Blütenhüllblättern umhüllte Achäne ist geflügelt. Der kreisförmige, abgeflachte Same besitzt einen häutigen, durchscheinenden Samenmantel. Die Verbreitung der Diasporen erfolgt durch den Wind.
Die Basischromosomenzahl beträgt n = 9.
Die Typusart wurde 1838 als Batis vermiculatus von William Jackson Hooker in Flora Boreali-Americana, 2(9), S. 128 erstbeschrieben. Die Erstveröffentlichung des Gattungsnamens Sarcobatus erfolgte 1839 durch Christian Gottfried Daniel Nees von Esenbeck in Reise in das Innere von Nord-America in den Jahren 1832 bis 1834, 1, S. 510. Die Umbenennung der damals einzigen Art in Sarcobatus vermiculatus erfolgte 1848 durch John Torrey in Notes of a Military Reconnoissance, S. 149. Die Gattung Sarcobatus war monotypisch, bis 1892 Frederick Vernon Coville eine zweite Art aus dem westlichen Nevada publizierte. Ein Synonym für Sarcobatus Nees ist Fremontia Torr. Früher wurde diese Gattung in die Tribus Sarcobateae innerhalb der Unterfamilie Salsoloideae der Familie der Chenopodiaceae Vent. (bei Cronquist, Dahlgren oder Takhtajan) eingeordnet.[1] Die Familie Sarcobataceae wurde im August 1997 von Heinz-Dietmar Behnke in Taxon, 46, S. 503 aufgestellt. Innerhalb der Ordnung der Caryophyllales bilden die Sarcobataceae mit den Phytolaccaceae und Nyctaginaceae eine Klade.
Die Familie enthält nur eine Gattung mit nur zwei Arten:
Die beiden Arten können in Nevada in Habitaten gemeinsam vorkommen und gelegentlich wurden F1-Hybriden gefunden, die morphologisch zwischen den beiden Arten stehen, aber missgebildete Blätter und Blütenstände aufweisen; sie scheinen steril zu sein.
Sarcobatus ist die einzige Gattung der Familie der Sarcobataceae in der Ordnung der Nelkenartigen (Caryophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen. Die Areale der nur zwei Arten liegen nur im südwestlichen Nordamerika einschließlich des nordwestlichen Mexiko. Es sind Halophyten in ariden Gebieten. In manchen Gebieten sind sie invasive Pflanzen.
Sarcobatus is a North American genus of two species of flowering plants, formerly considered to be a single species. Common names for S. vermiculatus include greasewood, seepwood, and saltbush.[2] Traditionally, Sarcobatus has been treated in the family Chenopodiaceae, but the APG III system of 2009 recognizes it as the sole genus in the family Sarcobataceae.
In Greek, sarco means 'fleshy' (probably in reference to the fleshy leaves) and batus means 'bramble' (referring to the spiny branches).[3]
The Sarcobatus plants are deciduous[1] shrubs growing to 0.5–3 metres tall with spiny branches and green succulent leaves,[3] 10–40 mm long and 1–2 mm broad. The leaves are green, in contrast to the grey-green color of most of the other shrubs within its range. The flowers are unisexual, with the male and female flowers on the same plant[1] and appear from June to August. The species reproduces from seeds and sprouts. S. vermiculatus was described from specimens collected in 1806 by the Lewis and Clark Expedition's westward exploration of North America.[4]
The Sarcobatus area of distribution is western North America, from southeastern British Columbia and southwest Alberta, Canada south through the drier regions of the United States (east to North Dakota and west Texas, west to central Washington and eastern California) to northern Mexico (Coahuila).
Both Sarcobatus species are halophytes, usually found in sunny, flat areas around the margins of playas and in dry stream beds and arroyos. While it tolerates salty soil (storing absorbed salt in the roots and leaves),[3] it is replaced by iodine bush in extremely saline environments, such as hummocks within the playa itself. Greasewood often grows in alkaline flats (being a reliable indicator of alkaline soil)[3] and in extensive, nearly pure stands in pluvial desert locations, being most common on fine-grained soils in areas with a relatively high water table.
Although it can be grazed by animals that are adapted, grazing of greasewood by sheep and cattle can result in oxalate poisoning resulting in kidney failure.[5] The active agent can be either sodium oxalate or potassium oxalate. Sheep are the most vulnerable.
The wood is yellow, very hard and tough.[6] Because it is so hard, it was used as a shaft for arrows.[7] It was also used as firewood by Native Americans and early settlers. They are used traditionally by Navajo as stirring sticks, Ádístsíín.
These plants were formerly treated in the family Chenopodiaceae. The family name Sarcobataceae was published in 1997, and is not recognized by the Flora of North America, which however lists it as a "discordant lineage" within the larger group of Chenopodiaceae and Amaranthaceae.[8] The Angiosperm Phylogeny Group (including the APG III system of 2009), does recognize this family. The family comprises the single genus, Sarcobatus, and is placed in the order Caryophyllales in the clade core eudicots. It was suggested that the plastids[9] and the wood anatomy[10] may show an affinity to Phytolaccaceae and Nyctaginaceae rather than to Chenopodiaceae/Amaranthaceae. The sister taxon of Sarcobatus might be Agdestis.[11]
The two species are:
Sarcobatus is a North American genus of two species of flowering plants, formerly considered to be a single species. Common names for S. vermiculatus include greasewood, seepwood, and saltbush. Traditionally, Sarcobatus has been treated in the family Chenopodiaceae, but the APG III system of 2009 recognizes it as the sole genus in the family Sarcobataceae.
Sarcobatus est un genre biologique d'arbuste à fleurs de la famille des Sarcobataceae (parfois de la famille des Chenopodiaceae). Selon les sources, le genre contient une ou deux espèces.
Le nom Sarcobatus vient du grec sarko (qui signifie chair) et de batos (qui signifie ronce). Cela provient de ses épines et de la chair de la plante succulente.
L'arbuste est présent à l'ouest de l'Amérique du Nord. Au Canada, il est présent en Colombie-Britannique et en Alberta. Aux États-Unis, l'arbuste est présent du Dakota du Nord au Texas et de l'État de Washington jusqu'en Californie[2]. Il est également présent au nord du Mexique (Coahuila). Sarcobatus est halophyte et supporte les milieux salins. Il apprécie les zones ensoleillées dans des zones plates comme des lits asséchés de rivières et des zones désertiques.
Sarcobatus est un genre d'arbuste caduc qui atteint une taille comprise entre 50 cm et 3 mètres. Ses branches sont épineuses et il s'agit d'une plante succulente dont les feuilles font 1 à 4 cm de long pour 1 à 2 mm de large. Les feuilles sont de coloration verte. Les fleurs sont unisexuées et apparaissent de juin à août. L'arbuste se propage grâce à des graines brunes contenues dans ses fruits verts ailés[3]
Bien que parfois mangé par certains animaux, le bétail peut être empoisonné en le consommant par suite de la présence d'oxalates (sodium ou potassium)[4]. Les Amérindiens utilisaient l'arbuste en tant que bois de chauffage.
Selon les sources, le genre biologique Sarcobatus contient une ou deux espèces:
Selon NCBI (26 juil. 2010)[5] :
Selon ITIS (26 juil. 2010)[6] :
Sarcobatus est un genre biologique d'arbuste à fleurs de la famille des Sarcobataceae (parfois de la famille des Chenopodiaceae). Selon les sources, le genre contient une ou deux espèces.
Le nom Sarcobatus vient du grec sarko (qui signifie chair) et de batos (qui signifie ronce). Cela provient de ses épines et de la chair de la plante succulente.
Sarcobatus, maleni biljni rod smješten u vlastitu porodicu Sarcobataceae, dio reda klinčićolike. Postoje dvije su priznate vrste, obje iz Sjeverne Amerike.[1]
Sarcobatus, maleni biljni rod smješten u vlastitu porodicu Sarcobataceae, dio reda klinčićolike. Postoje dvije su priznate vrste, obje iz Sjeverne Amerike.
Sarcobatus er eneste slekt i plantefamilien Sarcobataceae i nellikordenen, (Caryophyllales). Slekta består trolig av bare 1 eller 2 arter av små busker. Plantene vokser i Nord-Amerika og kalles der «Greasewood».
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Sarcobatus er eneste slekt i plantefamilien Sarcobataceae i nellikordenen, (Caryophyllales). Slekta består trolig av bare 1 eller 2 arter av små busker. Plantene vokser i Nord-Amerika og kalles der «Greasewood».
Sarcobatus é uma género de plantas angiospérmicas (plantas com flor), pertencente à ordem Caryophyllales.
Sarcobatus é uma género de plantas angiospérmicas (plantas com flor), pertencente à ordem Caryophyllales.
Sarcobatus Nees, 1839
Саркоба́тус (лат. Sarcobatus) — род цветковых растений, выделяемый в самостоятельное семейство Sarcobataceae порядка Гвоздичноцветные (Caryophyllales). Содержит 2 вида.
Название Sarcobatus образовано от греческих слов sarko — плоть и batos — колючий кустарник, что указывает на его колючие ветки и суккулентные листья.
Растения Sarcobatus представляют собой лиственные кустарники 0,5-3 м высотой с колючими ветками и суккулентными листьями 10-40 мм длиной и 1-2 шириной. Листья зелёные, в отличие от серо-зелёных листьев кустарников, произрастающих в тех же местах. Цветки однополые, цветение длится с июня по август. Размножение семенное и боковыми отводками. Небольшие зелёные или жёлто-коричневые плоды имеют крыловидные придатки. В плодах содержатся маленькие коричневые семена.
Sarcobatus произрастает на западе Северной Америки, от юго-востока Британской Колумбии и юго-запада региона Альберта на юге Канады, в самых засушливых регионах США (к востоку от Северной Дакоты и запада Техаса, к западу до центра штата Вашингтон и восточной Калифорнии) до северной Мексики (регион Коауила).
Sarcobatus — галофит, и обычно произрастает на сухих плоских участках полей вокруг пересохших озёр и сухих русел ручьёв. В чересчур солёных местах он заменяется растениями вида Allenrolfea occidentalis. Он также часто растёт на почти чистых обширных дождевых местах пустынь. Он не произрастает исключительно в сильно засоленных областях, но часто встречается на мелкозернистых почвах с относительно высоким уровнем грунтовых вод.
Хотя Sarcobatus может быть пастбищным растением для приспособленных к этому животных, выпас на таких пастбищах овец и крупного рогатого скота может привести к отравлению солями щавелевой кислоты из-за почечной недостаточности[прояснить]. Наиболее опасными в этом отношении являются оксалат калия и оксалат натрия. Овцы являются наиболее уязвимыми. Sarcobatus использовался индейцами и первыми поселенцами в качестве дров. Его древесина жёлтая, очень твёрдая и прочная.
Традиционно Sarcobatus относили к семейству маревые (Chenopodiaceae), однако система APG III выделяет его в самостоятельное семейство Sarcobataceae.
Род Sarcobatus содержит 2 вида:
Саркоба́тус (лат. Sarcobatus) — род цветковых растений, выделяемый в самостоятельное семейство Sarcobataceae порядка Гвоздичноцветные (Caryophyllales). Содержит 2 вида.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
