Vicia hirsuta (lat. Vicia hirsuta) - paxlakimilər fəsiləsinin lərgə cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Vicia hirsuta (lat. Vicia hirsuta) - paxlakimilər fəsiləsinin lərgə cinsinə aid bitki növü.
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ffacbysen flewog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Vicia hirsuta a'r enw Saesneg yw Hairy tare.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Corbysen Flewog, Corbys Blewog.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ffacbysen flewog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Vicia hirsuta a'r enw Saesneg yw Hairy tare. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Corbysen Flewog, Corbys Blewog.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Vikev chlupatá (Vicia hirsuta) je jednoletá plevelná bylina se světle fialovými květy, která je téměř celá drobně chlupatá. Rostlina je považována za původní druh v celé Evropě, mírném podnebném pásmu Asie i ve velké části Afriky. Hojně rozšířeným nepůvodním druhem je v Severní a Jižní Americe, Austrálii i na Novém Zélandu.
V České republice je rostlinou vyskytující se roztroušeně až hodně, častější je v teplejších nížinných oblastech, v chladnějších horských částech je méně obvyklá. Nejvýše roste v Krkonoších v nadmořské výšce 1300 m.[1][2][3][4]
Vyskytuje se na různorodých podkladech, ale upřednostňuje lehké písčité nebo hlinité půdy, které mohou být až slabě kyselé, sušší a jsou na dobře osluněných stanovištích. Neroste pouze na půdách silně kyselých, zasolených, trvale zamokřených a na místech silně zastíněných.
Obvykle se vyskytuje na loukách, v křovinách, podél okrajů lesů a na jejich mýtinách, na vřesovištích, naplaveninách, po okrajích obdělávaných polí, vinic, v sadech a zahradách. Poměrně drobné květy, otvírající se od května do července, nabízejí dostatek nektaru a jsou hojně navštěvovány opylujícím hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][2][3][5]
Popínavá nebo poléhavá, jednoletá rostlina s tenkou, větvenou lodyhou dlouhou 30 až 60 cm, která vyrůstá z tenkého kořene. Lodyha je čtyřhranná, olysala, nepevná a pokud roste samostatně bývá poléhavá, v případě dostupné opory se přidržuje rozvětvenými úponky. Je porostlá přisedlými sudozpeřenými listy 3 až 8 cm dlouhými, které jsou čtyř až osmijařmé a jejich vřetena jsou zakončená rozvětveným úponkem. Listy mají polostřelovité palisty, z nichž dolní bývá dvou až čtyřklaný. Lístky s krátkými řapíčky jsou čárkovité, 5 až 15 mm dlouhé.
Květy vytvářejí v počtu dva až šest dlouze stopkatá květenství, hrozny, vyrůstající z úžlabí listů. Oboupohlavné květy mají krátké stopky a jsou odstálé až nicí. Krátce chlupatý, 2 mm dlouhý, zelený, zvonkovitý kalich má pět šídlovitých cípů. Koruna je asi 4 mm dlouhá, bývá bělavá až světle modrofialová, má vejčitou pavézu a stejně velký člunek. Čnělka je pod bliznou, na rozdíl od ostatních druhů vikví, dokola jemně chlupatá.
Plod je dvousemenný, podlouhlý, hnědý až hnědočerný lusk dlouhý 10 a široký 4 mm. Lusk je krátce chlupatý a v místech semen vypouklý. Semena jsou kulovitá i mírně vejčitá, 2,5 mm velká, žlutozelená až rezavě hnědá a mívají tmavší skvrny.[1][2][3][5][6]
Rozmnožuje se pouze semeny, kterých na statné rostlině dozraje asi 200. Na poli za příznivých podmínek jich menší část vyklíčí ještě na podzim nebo brzy z jara příštího roku, většina semen je ale dlouze dormantní a klíčí velmi nepravidelně. Mají tvrdé oplodí špatně propouštějící vlhkost a zůstávají v půdě po dlouhou dobu životná, vzcházejí z hloubky až 5 cm, na teplo nejsou při klíčení náročná.[3][5][7]
Vikev chlupatá se vyskytuje téměř ve všech užitkových plodinách, nejvíce v ozimech, jetelovinách a luskovinách ve kterých se projevuje jako nepříjemný plevel. Způsobuje škody splétáním lodyh okolních rostlin, které po namoknutí pod její váhou poléhají. Naopak je vítána v sečených pícninách, kde zvyšuje výživnou hodnotu krmiva. Při případném přisévání do krmných směsek se pro zajištění klíčení musí semena skarifikovat. Zralá semena jsou poživatelná, před vařením je však nutno je dlouho namáčet.[3][5][7]
Listy
Květenství
Lusky
Semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu vikev chlupatá ve Wikimedia Commons
Vikev chlupatá (Vicia hirsuta) je jednoletá plevelná bylina se světle fialovými květy, která je téměř celá drobně chlupatá. Rostlina je považována za původní druh v celé Evropě, mírném podnebném pásmu Asie i ve velké části Afriky. Hojně rozšířeným nepůvodním druhem je v Severní a Jižní Americe, Austrálii i na Novém Zélandu.
V České republice je rostlinou vyskytující se roztroušeně až hodně, častější je v teplejších nížinných oblastech, v chladnějších horských částech je méně obvyklá. Nejvýše roste v Krkonoších v nadmořské výšce 1300 m.
Tofrøet vikke (Vicia hirsuta) er en enårig, 25-80 centimeter lang, krybende plante i ærteblomst-familien. Arten er oprindeligt udbredt i Europa, Nordafrika og Vestasien, men er nu indslæbt over det meste af verden som ukrudtsplante. Tofrøet vikke har spinkle stængler, der er klatrende med 6-9-parrede blade, der ender i en grenet slyngtråd. Småbladene er smalle, lige afskårede i spidsen, hvor der befinder sig en lille brod. De små blålighvide blomster findes 4-6 sammen i langstilkede klaser. Bælgene er sorte, lodne og 2-frøede.
I Danmark er tofrøet vikke almindelig på agerjord, skrænter, grusgrave, i klitter og langs veje. Den blomstrer i maj til juli.[1]
Tofrøet vikke (Vicia hirsuta) er en enårig, 25-80 centimeter lang, krybende plante i ærteblomst-familien. Arten er oprindeligt udbredt i Europa, Nordafrika og Vestasien, men er nu indslæbt over det meste af verden som ukrudtsplante. Tofrøet vikke har spinkle stængler, der er klatrende med 6-9-parrede blade, der ender i en grenet slyngtråd. Småbladene er smalle, lige afskårede i spidsen, hvor der befinder sig en lille brod. De små blålighvide blomster findes 4-6 sammen i langstilkede klaser. Bælgene er sorte, lodne og 2-frøede.
I Danmark er tofrøet vikke almindelig på agerjord, skrænter, grusgrave, i klitter og langs veje. Den blomstrer i maj til juli.
Die Rauhaarige Wicke oder Acker-Wicke (Vicia hirsuta) ist eine Pflanzenart, die zur Gattung der Wicken (Vicia) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae) gehört.
Die Rauhaarige Wicke ist eine krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 15 bis 60 Zentimetern. Die gefiederten Laubblätter besitzen an ihrer Spitze eine Ranke und vier, acht oder 16 Paare Fiederblättchen, die vorne häufig ausgerandet sind. Die Nebenblätter sind stets gleichartig.
Ihre traubigen Blütenstände sind lang gestielt und meistens drei- bis achtblütig, selten aber auch nur einblütig oder bis zu zehnblütig. Die weißen Blüten sind meist blau geadert und bis zu 8 mm groß. Die Hülsenfrucht ist zweisamig und besitzt weiche Haare.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 14.[1]
Die Behaarte Wicke ist eine einjährige, weithin kriechende Kletterpflanze, die bis 60 cm tief wurzelt.
Sie kann in konkurrenzschwachen Wintergetreidebeständen des Organischen Landbaus in hoher Dichte und Masse auftreten. Die Folge sind Ertrags- und Qualitätsverluste sowie Ernteerschwernisse. Maßnahmen zur Steigerung der Konkurrenzkraft des Getreides wie die Sortenwahl oder die Erhöhung der Stickstoffversorgung reichen bei starkem Unkrautdruck nicht aus bzw. die notwendigen rasch wirksamen Stickstoffdünger stehen nicht zur Verfügung.
Ihre Blüten sind sehr kleine „Schmetterlingsblumen mit Klappmechanismus“. Sie bieten reichlich Nektar an und werden deshalb häufig von Insekten, vor allem von Bienen besucht. Auch Selbstbestäubung findet statt. Blütezeit ist von Juni bis Juli.
Die Früchte sind 2-samige Hülsen mit kugeligen, nur 9 mg schweren Samen. Die Hülsen sind Austrocknungsstreuer mit Rollsamen. Auch Zufallsausbreitung über den Darm von Huftieren und Bearbeitungsverbreitung durch Tauben usw. findet statt, daneben ist Menschenausbreitung über Erdbewegungen und Saatgutverunreinigung möglich. Fruchtreife ist von Juli bis Oktober.
Vegetative Vermehrung ist durch Ausläufer gegeben.
Die Rauhaarige Wicke wächst auf sandigen, lehmigen, oft sauren Äckern, an trockenen bis mäßig feuchten Ruderalstellen, in Trockengebüschen, auf Trockenrasen und Wiesen. Sie gilt zudem als eine kalkmeidende Pflanze. In ganz Deutschland ist sie weit verbreitet, nur im Alpenraum selten anzutreffen.
Pflanzensoziologisch ist sie in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Centauretalia cyani, kommt aber auch in Gesellschaften des Verbands Sisymbrion, der Ordnung Origanetalia oder der Klasse Sedo-Scleranthetea vor.[1]
Die Ackerwicke ist essbar und wird oder wurde manchenorts zur Nahrungsmittelnutzung angebaut. Ihre Samen werden oder wurden als Linsenersatz verwendet.[2]
Die Rauhaarige Wicke oder Acker-Wicke (Vicia hirsuta) ist eine Pflanzenart, die zur Gattung der Wicken (Vicia) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae) gehört.
Doevewèk of ringelwèk (Vicia hirsuta) is 'n plantj oete roewvogelbloomsfemielje (Leguminosae), die in Nederlandj en op 't Belsj vrie algemein veurkump.
d'n Doevewèk kump veur op druuege, maotig-aetesrieke gróndj in akkerlandj, graven en dune.
De plantj wuuertj 15 toet 60 cm hoeag en 't blaad besteit oet veer toet tieën blajer. De steunblajer zeen halfpielvörmig. d'n Doevewèk bleutj van mei toet julie met 2 toet 4 mm groeate, bluitsige witte blome, die allein mit toet ach (sómwiel toet tieën) biejein in troesse zitte. De kelchtenj zeen langer es de kelchbuus, meh neet of koum langer es de bloomskroean.
d'n Doevewèk is 'n kroedechtige plantj.
De peul is behaordj, 7 toet 11 mm lank en bevatj meistes twieë 2,5 toet 3 mm groeate zäöj.
Meistes greutj d'n doevewèk op zenjetige, leimechtige, döks zoer akkere, aan druueg toet maotig-vöchtige ruderaal plaatsen en in druuegstroekgewesje. Hae guldj es 'n kalkmiejendje plantj.
Doevewèk of ringelwèk (Vicia hirsuta) is 'n plantj oete roewvogelbloomsfemielje (Leguminosae), die in Nederlandj en op 't Belsj vrie algemein veurkump.
d'n Doevewèk kump veur op druuege, maotig-aetesrieke gróndj in akkerlandj, graven en dune.
De plantj wuuertj 15 toet 60 cm hoeag en 't blaad besteit oet veer toet tieën blajer. De steunblajer zeen halfpielvörmig. d'n Doevewèk bleutj van mei toet julie met 2 toet 4 mm groeate, bluitsige witte blome, die allein mit toet ach (sómwiel toet tieën) biejein in troesse zitte. De kelchtenj zeen langer es de kelchbuus, meh neet of koum langer es de bloomskroean.
d'n Doevewèk is 'n kroedechtige plantj.
De peul is behaordj, 7 toet 11 mm lank en bevatj meistes twieë 2,5 toet 3 mm groeate zäöj.
Meistes greutj d'n doevewèk op zenjetige, leimechtige, döks zoer akkere, aan druueg toet maotig-vöchtige ruderaal plaatsen en in druuegstroekgewesje. Hae guldj es 'n kalkmiejendje plantj.
Drobnokwiatowô wika (Vicia hirsuta) - to je roscëna z rodzëznë bòbòwatëch. Na Kaszëbach òna mòże bëc zelëskã w ògródkach.
Drobnokwiatowô wika (Vicia hirsuta) - to je roscëna z rodzëznë bòbòwatëch. Na Kaszëbach òna mòże bëc zelëskã w ògródkach.
Хаугæрдæг[1] (лат. Vicia hirsuta, уырыс. Горошек волосистый) у иуазон кæрдæг зайæгой, хъæдурхосы хуыз.
Хаугæрдæг (лат. Vicia hirsuta, уырыс. Горошек волосистый) у иуазон кæрдæг зайæгой, хъæдурхосы хуыз.
Vicia hirsuta or Ervilia hirsuta[1] (hairy tare,[1][2] hairy vetch, tiny vetch) is a species of flowering plant in the pea and bean family Fabaceae.
It is an annual herb producing a slender, often four-sided, hairless to lightly hairy, climbing stem up to 70 to 90 centimeters tall, and known to well exceed one meter at times. The leaves are tipped with tendrils that support the plant as it climbs, and are made up of up to 10 pairs of elongated leaflets [3] each up to 2 centimeters in length with notched, flat, sharply pointed, or toothed tips. The inflorescence is a raceme of up to 8 flowers borne near the tip and often on one side only. Each flower is whitish or pale blue, just a few millimeters in length, and short-lived. The fruit is a legume pod up to a centimeter long by half a centimeter wide and hairy, often densely so. It is pale green to nearly black in color and contains usually two seeds.
It is native to Europe and Western Asia. It can be found on other continents as an introduced species. For example, hairy vetch is commonly used in cover crops and green manures on farms in North America. Typically, common vetch or hairy vetch provides the leguminous component of the crop, usually comingled with a grassy component as a nurse crop and an addition of more cellulose to the resultant organic matter (for example, rye or winter wheat). The species Vicia villosa is also called hairy vetch.
Vicia hirsuta or Ervilia hirsuta (hairy tare, hairy vetch, tiny vetch) is a species of flowering plant in the pea and bean family Fabaceae.
La veza hirsuta, Vicia hirsuta, es una especie de la familia de las fabáceas.
Vicia hirsuta es planta delgada, bastante débil, pelosa, anual, con tallos trepadores de 20-70 cm. Hojas con 4-10 pares de folíolos lineales a oblongo-ovados; zarcillos generalmente ramosos. Flores blancas y teñidas de morado, de 2-5 mm, en inflorescencias de largo pecíolo que casi igualan en longitud a las hojas. Vaina de 6-11 mm, negra, normalmente pelosa. Florece en primavera y verano.
Habita en campos cultivados, barbechos y praderas.
En toda Europa, W y N de Asia hasta la China y el Japón, N y W de África y Macaronesia (Azores, Madeira y Canarias). Zonas montañosas de la península ibérica y Baleares.
Vicia hirsuta fue descrita por (L.) Gray y publicado en A Natural Arrangement of British Plants 2: 614–615. 1821.[1]
Número de cromosomas de Vicia hirsuta (Fam. Leguminosae) y táxones infraespecíficos: 2n=14[2]
Vicia: nombre genérico que deriva del griego bíkion, bíkos, latinizado vicia, vicium = la veza o arveja (Vicia sativa L., principalmente).[3]
hirsuta: epíteto latino que significa "peluda".[4]
Karvane hiirehernes (Vicia hirsuta) on taimeliik liblikõieliste sugukonnast hiireherne perekonnast.
Õied on väikesed, valkjad sinaka varjundiga, 4–7 õiega õisikutes. Õisikuraag on ligikaudu lehe pikkune. Kaunad on kahe seemnega, rombjad.
Karvane hiirehernes (Vicia hirsuta) on taimeliik liblikõieliste sugukonnast hiireherne perekonnast.
Õied on väikesed, valkjad sinaka varjundiga, 4–7 õiega õisikutes. Õisikuraag on ligikaudu lehe pikkune. Kaunad on kahe seemnega, rombjad.
Peltovirvilä (Vicia hirsuta) on hernekasveihin kuuluva yksivuotinen ruohokasvi. Pohjoismaissa ja Suomessa laji on tavallinen peltorikkakasvi.
Peltovirvilän hento varsi kasvaa 15–60 senttimetriä pitkäksi. Sen kukinto on terttu, jossa on kahdesta kuuteen pientä, sinistä tai valkoista kukkaa. Palot ovat 6–10 millimetriä pitkiä ja kaksisiemenisiä. Laji muistuttaa mäkivirvilää (Vicia tetrasperma).[1]
Suomessa peltovirvilä on yleinen tai melko maan etelä- ja keskiosassa noin Oulun korkeudelle. Yleisimmin sitä tavataan Ahvenanmaalla.
Peltovirvilä (Vicia hirsuta) on hernekasveihin kuuluva yksivuotinen ruohokasvi. Pohjoismaissa ja Suomessa laji on tavallinen peltorikkakasvi.
Peltovirvilän hento varsi kasvaa 15–60 senttimetriä pitkäksi. Sen kukinto on terttu, jossa on kahdesta kuuteen pientä, sinistä tai valkoista kukkaa. Palot ovat 6–10 millimetriä pitkiä ja kaksisiemenisiä. Laji muistuttaa mäkivirvilää (Vicia tetrasperma).
Suomessa peltovirvilä on yleinen tai melko maan etelä- ja keskiosassa noin Oulun korkeudelle. Yleisimmin sitä tavataan Ahvenanmaalla.
Vicia hirsuta
La vesce hérissée ou vesce hirsute (Vicia hirsuta) est une plante herbacée annuelle de la famille des Fabacées.
Synonyme :
C'est une plante poilue, plutôt petite aux feuilles alternes, pennées, stipulées (de 4 à 10 paires de folioles linéaires à oblongues). Les fleurs sont petites, blanchâtres. Les fruits sont des gousses noires poilues. La floraison débute au mois de mai. Hauteur : 30 à 80 cm.
Cette plante des prés rocailleux, des lisières, des bords des chemins, des lieux cultivés, est très commune en Europe jusqu'à 1 800 m d'altitude.
Mólička woka (Vicia hirsuta) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Mólička woka je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 15 hač 60 cm.
Stołpiki su ćeńke, klunkate.
Pjerite łopješka su šwižne, prědku přikušene abo třizubate a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 10 (12) mm.
Kćěje wot junija hač julija. Kćenja su jasnowioletne, běłe abo namódreń běłe, docpěwaja dołhosć wot 3 hač 4 mm a steja po třoch hač po šesćoch w dołho stołpikatych kićach. Předewšěm pčołki a mjetele wopytuja kćenja dla bohateho nektara.
Łušćinowy płody docpěwaja dołhosć wot něhdźe 1 cm, wobsahuje dwě symjeni a su mjechko kosmate.
Rosće na žitowych rolach, na pućach, drjebiznowych městnach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, w prawej měrje suche pódy.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
De ringelwikke (Vicia hirsuta) is een plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae), die in Nederland en België vrij algemeen voorkomt.
De plant wordt 15-60 cm hoog en het blad bestaat uit vier tot tien blaadjes. De steunblaadjes zijn half pijlvormig. De ringelwikke bloeit van mei tot juli met 2-4 mm grote, blauwachtig witte bloemen, die alleen of met tot acht (soms tot tien) bij elkaar in trossen zitten. De kelktanden zijn langer dan de kelkbuis, maar niet of nauwelijks langer dan de bloemkroon.
De peul is behaard, is 7-11 mm lang en bevat meestal twee, 2,5 tot 3 mm grote zaden.
De ringelwikke komt voor op droge, matig voedselrijke grond in akkerland, bermen en duinen.
De ringelwikke (Vicia hirsuta) is een plant uit de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae), die in Nederland en België vrij algemeen voorkomt.
De plant wordt 15-60 cm hoog en het blad bestaat uit vier tot tien blaadjes. De steunblaadjes zijn half pijlvormig. De ringelwikke bloeit van mei tot juli met 2-4 mm grote, blauwachtig witte bloemen, die alleen of met tot acht (soms tot tien) bij elkaar in trossen zitten. De kelktanden zijn langer dan de kelkbuis, maar niet of nauwelijks langer dan de bloemkroon.
De peul is behaard, is 7-11 mm lang en bevat meestal twee, 2,5 tot 3 mm grote zaden.
De ringelwikke komt voor op droge, matig voedselrijke grond in akkerland, bermen en duinen.
A vicia hirsuta, comummente conhecida como unhas-de-gato[1], é uma espécie de planta com flor, herbácea, escandente, pertencente à família das fabáceas e ao tipo fisionómico dos terófitos[2].
Dá ainda pelos nomes comuns: cigerão[3] (não confundir com a Lathyrus latifolius que com ela partilha este nome) ou ervilhaca-dos-lameiros[4] (não confundir com a Vicia sepium que com ela partilha este nome)[5].
A ervilhaca-dos-lameiros é uma planta delgada, bastante frágil, pilosa, anual, com caules trepadores, que podem alcançar entre 20 a 70 centímetros de comprimento.[6] As folhas agrupam-se com 4 a 10 pares de folíolos, cujo formato pode alternar entre o linear e o oblongo-ovados.[7] As gavinhas desta planta, por seu turno, são geralmente ramosas.[7]
Quanto às flores, aparecem entre Abril e Junho[8] e apresentam uma coloração branca pintalgadas de azul-escuro.[7] Medem entre 2 a 5 milímetros de comprimento e agrupam-se em inflorescências de pecíolo comprido, que quase que igualam as folhas em comprimento.[6] As vagens são negras e peludas, orçando cerca de 6 a 11 milímetros de comprido.[6]
A autoridade científica da espécie é (L.) Gray, tendo sido publicada em A Natural Arrangement of British Plants 2: 614–615. 1821. [9]
Número de cromossomas da Lathyrus cicera e táxones infra-específicos: 2n=14 [10]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.[2] Mais concretamente, em Portugal continental, pode-se encontrar em todas as zonas do Noroeste e do Nordeste, incluindo a Terra Fria Transmontana e a Terra Quente Transmontana, estando ainda presente no Centro-Norte e em todas as zonas do Centro-Oeste.[8]
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores, onde se assilvestrou.[2]
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Trata-se de uma espécie ruderal, que pulula tanto em courelas agricultadas, como em ermos sáfaros.[13] Medra em solos pedregosos de substracto ácido, nas frentes umbrias.[8]
A vicia hirsuta, comummente conhecida como unhas-de-gato, é uma espécie de planta com flor, herbácea, escandente, pertencente à família das fabáceas e ao tipo fisionómico dos terófitos.
Duvvicker (Vicia hirsuta) är en växtart i familjenärtväxter.
Artepitetet hirsutum (lat.) betyder raggig och syftar på den håriga fruktbaljan.
Wikimedia Commons har media som rör Duvvicker.
Duvvicker (Vicia hirsuta) är en växtart i familjenärtväxter.
Artepitetet hirsutum (lat.) betyder raggig och syftar på den håriga fruktbaljan.
Однорічна витка трав'яниста рослина 15–90(120) см завдовжки. Стебло струнке, майже голе. Прилистки у нижніх і середніх листків напів-стрілоподібні, із зубцями, у верхніх листків — ланцетні. Листки рівномірно перисторозсічені; листочки 4–8-парні, лінійні або вузько-довгасті, 5–15 × 1–3 мм, голі; вусик розгалужений. Суцвіття явно коротші, ніж листки, щільно 2–4(7)-цвіті. Чашечка дзвоноподібна. Віночок від білого до світло-фіолетового кольору, рідко рожевий, 2–4(5) мм. Боби довгасто-ромбовидні, 5–10 × 2–5 мм, волосаті, чорні в зрілості. Насіння 2, сплющено-сфероїдне. 2n = 12, 14[3][2][4].
Поширений у Європі (уся крім Ісландії), Азії (тропічна й помірна) та Африці (північна та східна); натуралізований у деяких інших частинах світу[5][3][6].
В Україні зростає на сухих схилах, в чагарниках, світлих сухих лісах, в виноградниках, садах і посівах — на всій території[2].
загальний вигляд
прилисток
листочки
квітка
плоди
насіння
ілюстрація
Це незавершена стаття про Бобові.Vicia hirsuta là một loài thực vật nở hoa từ chi Vicia. Nó là loài bản địa châu Âu và Tây Á. Nó có thể hiện diện ở các lục địa khác do du nhập.
Bài viết liên quan đến tông Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Горошек волосистый (лат. Vícia hirsúta) — вьющееся однолетнее травянистое растение, вид рода Горошек семейства Бобовые (Fabaceae).
Растение со сложными парноперистыми листьями, заканчивающимися усиком, с мелкими бледно-голубоватыми цветками, собранными в рыхлые кисти по 2—8. Бобы содержат по два семени.
Однолетнее травянистое растение (10)20—70(140) см высотой, с сильно ветвистым слабым стеблем до 1 мм толщиной, четырёхребристым или многоугольным, почти голым или короткореснитчатым.
Листья парноперисто сложные, заканчивающиеся обыкновенно длинным ветвистым или простым усиком, с 4—12(18) парами листочков. Прилистники 4—5 мм длиной, полустреловидные, с двураздельными нижними долями, или же цельные, ланцетные. Листочки 5—20(30) мм длиной и 0,5—3(6) мм шириной, на черешочках до 2 мм длиной, линейные или продолговато-обратнояйцевидные, цельнокрайные, на конце притупленные, с коротким остроконечием или выемкой, сверху голые, снизу голые или рассеянно прижатоопушённые.
Цветки в рыхлых немногоцветковых пазушных кистях, редко одиночные. Цветоножки до 1 мм длиной, короткоопушённые. Чашечка до 3 мм длиной, рассеянно волосистая, колокольчатая, с равными треугольно-шиловидными зубцами. Венчик менее, чем в два раза длиннее чашечки, 2,5—4(5) мм длиной. Флаг 2—2,2 мм шириной, обратнояйцевидный, на конце цельный или с выемкой, голый, бледно-голубой. Крылья голые, эллиптически-обратнояйцевидные, длиннее лодочки. Лодочка эллиптически-обратнояйцевидная, голая, бледно-голубая.
Бобы 6—11 мм длиной и 3—5 мм шириной, продолговато-ромбические, поникающие, чёрные, покрытые густым коротким опушением, вмещающие, как правило, 2 семени, реже по 1—3 семени сплюснуто-шаровидной формы, красновато-чёрного или оливково-зелёного цвета, 1,5—3 мм в диаметре.
Широко распространённое по всей Европе, за исключением крайних северных районов, растение. Также распространено в Сибири, на Кавказе, в Средней и Восточной Азии. Занесено в Северную Америку, где также широко распространилось.
Часто встречается на полях в качестве сорного в посевах озимых культур. Во время Первой мировой войны использовалось в пищу в Германии.
Горошек волосистый (лат. Vícia hirsúta) — вьющееся однолетнее травянистое растение, вид рода Горошек семейства Бобовые (Fabaceae).
Растение со сложными парноперистыми листьями, заканчивающимися усиком, с мелкими бледно-голубоватыми цветками, собранными в рыхлые кисти по 2—8. Бобы содержат по два семени.
小巢菜（学名：Vicia hirsuta），又名小巢豆，是豆科野豌豆属的植物。分布于北美、朝鲜、俄罗斯、北欧、日本以及中国大陆的青海、华中、华东、广东、广西、甘肃、陕西、西南等地，生长于海拔200米至1,900米的地区，多生长于山沟、田边、河滩及路旁草丛，目前尚未由人工引种栽培。
雀野豆、翘摇（本草纲目拾遗）、薇（植物名实图考）、苕（诗经）、硬毛果野豌（中国主要植物图说· 豆科）
_Vicia_hirsuta_-_Plant_habit.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 小巢菜（学名：Vicia hirsuta），又名小巢豆，是豆科野豌豆属的植物。分布于北美、朝鲜、俄罗斯、北欧、日本以及中国大陆的青海、华中、华东、广东、广西、甘肃、陕西、西南等地，生长于海拔200米至1,900米的地区，多生长于山沟、田边、河滩及路旁草丛，目前尚未由人工引种栽培。
スズメノエンドウ（雀野豌豆、Vicia hirsuta[1]）はソラマメ属のつる性の越年草。田畑や空地などに生える雑草。
和名は、カラスノエンドウ（ヤハズエンドウ）より小型であることから「スズメ」を当てた。
カラスノエンドウ（ヤハズエンドウ）に似るが、ごく小さな花を房状に多数つける。
花
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
