Lotus maritimus (lat. Lotus maritimus) - paxlakimilər fəsiləsinin lotus cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Lotus maritimus (lat. Lotus maritimus) - paxlakimilər fəsiləsinin lotus cinsinə aid bitki növü.
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Coden onglog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tetragonolobus maritimus a'r enw Saesneg yw Dragon's-teeth.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coden Onglog.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Coden onglog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tetragonolobus maritimus a'r enw Saesneg yw Dragon's-teeth. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coden Onglog.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Ledenec přímořský (Lotus maritimus) je středně vysoká, jedovatá, vytrvalá, planě rostoucí rostlina. Podle starších taxonomických poznatků je druhem rodu ledenec (Tetragonolobus), podle novějších je pod vědeckým jménem Lotus maritimus přeřazen do rodu štírovník.
Bylina s převážně středoevropským a jihoevropským rozšířením, který ostrůvkovitě zasahuje do severozápadní Afriky, Malé Asie (Turecko) a na Kavkaz (Gruzie). Severní hranice souvislého výskytu je ohraničená jihem Skandinávského poloostrova, západní hranice východem Francie a východní západem Ukrajiny. Ve Velké Británii je považován za druhotně zavlečený druh.
V České republice se vyskytuje roztroušeně až vzácně. Nachází se od nížin do podhůří (500 m n. m.) v teplejších lokalitách středních Čech a jižní Moravy. Pro svůj řídký výskyt je ledenec přímořský v ČR řazen mezi ohrožené druhy české flory.
Tento hemikryptofyt obvykle vyrůstá na rašeliništích, střídavě vlhkých loukách, pastvinách, travnatých okrajích cest, březích vodních nádrží nebo v příkopech kolem cest. Vyhovují mu i mírně zasolená místa která mohou být i střídavě pod vodou. Potřebuje těžší jílovité nebo slínovité půdy dostatečně zásobené minerály.
Druh je v závislosti na stanovištních podmínkách velmi variabilní, hlavně co se týče velikosti rostliny a listů, méně již květů.
Vytrvalá, 25 až 40 cm vysoká bylina s poléhavou, vystoupavou nebo ve vyšším porostu i přímou lodyhou vyrůstající se šupinatého plazivého oddenku. Od spodu rozvětvená lodyha je porostlá trojčetnými, nasivělými, mírně dužnatými listy dlouhými 10 až 20 a širokými 7 až 10 cm s krátkými řapíky a vejčitými palisty delšími než řapíky. Boční lístky jsou obvejčité až podlouhlé, na bázi klínovité a na vrcholu krátce zahrocené, prostřední lístek je eliptický a na konci tupý nebo zakulacený. Lodyhy i listy jsou měkce chlupaté.
Květy na krátkých stopkách tvoří jedno nebo dvoukvětá okolíkatá květenství podepřená třemi kopinatými listeny. Souměrný, úzce trubkovitý kalich, dlouhý 15 mm, je zelený a má trojúhelníkovité zuby. Sírově žlutá koruna, dlouhá 22 mm, má jemně hnědě proužkovanou pavézu a při odkvětu často červená. V květu je deset dvoubratrých tyčinek, pět je jich delších. Rostlina vykvétá od května do července, opylována je hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 14.
Plodem je úzce válcovitý lusk se čtyřmi roztřepenými křídly a zobáčkem, bývá 6 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Je šedohnědě zbarvený, lysý a obsahuje 10 až 25 semen. Ta jsou asi 2 mm velká, nepravidelně kulovitá a nahnědlá s černými skvrnkami.
Rostlina je jedovatá, obsahuje aminokyselinu kanavanin působí jako inhibitor proteinové syntézy. Na druhé straně obsahuje kumarin skopoletin (obdobně jako andělika lékařská) s mnoha zajímavými biologickými účinky, např. spasmolytickým, protizánětlivým, antioxidačním, antifungálním i antimutagenním.
Mnoho lokalit, na kterých ledenec přímořský v minulosti rostl, bylo vysušeno a přeměněno v ornou půdu. Počet míst kde roste se značně snížil a proto byl v “Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][2][3][4][5][6]
Polodužnaté listy
Květy
Zrající lusky
Otevřený lusk se semeny
Obrázky, zvuky či videa k tématu ledenec přímořský ve Wikimedia Commons
Ledenec přímořský (Lotus maritimus) je středně vysoká, jedovatá, vytrvalá, planě rostoucí rostlina. Podle starších taxonomických poznatků je druhem rodu ledenec (Tetragonolobus), podle novějších je pod vědeckým jménem Lotus maritimus přeřazen do rodu štírovník.
Die Spargelerbse (Lotus maritimus), auch Gelbe Spargelerbse,[1] Spargelklee oder Spargelschote genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Hornklee (Lotus)[2] in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Ihr Hauptverbreitungsgebiet umfasst den Mittelmeerraum und Mitteleuropa.
Die Spargelerbse wächst als ausdauernde krautige Pflanze. Sie besitzt eine kräftige Grundachse und dünne Bodenausläufer. Der Stängel und die Laubblätter sind mehr oder weniger kurz behaart oder kahl und meist von bläulichgrüner Farbe. Der kantige Stängel ist niederliegend bis aufsteigend, am Grunde verzweigt und meist 10 bis 20 Zentimeter lang.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 0,6 bis 1,2 Zentimeter lang. Die meist etwas fleischige Blattspreite ist fünfteilig gefiedert. Die unteren Blättchen sind stets kleiner als die oberen und wie die Nebenblätter kurz mit dem Blattstiel verwachsen. Die unteren Blättchen sind schief eiförmig, spitz und wenig länger als der Blattstiel. Die drei endständigen Blättchen sind kurz gestielt bis fast sitzend mit keilförmigem Grund und bei einer Länge von bis zu 3 Zentimetern sowie einer Breite von bis zu 1,5 Zentimeter verkehrt-eiförmig bis deltoidisch mit gerundetem oder spitzem oberem Ende. Die Blättchen besitzen keine deutlichen Seitennerven und sind meist nur am Rande und an der Mittelrippe bewimpert.
Die Blütezeit liegt in den Monaten Mai bis Juli. Der relativ kräftige Blütenstandsschaft ist 5 bis 15 Zentimeter lang und mehrmals länger als das tragende Laubblatt. Die Blütenstände sind stets einblütig. Unter der Blüte sitzt ein kleines, meist dreizähliges Deckblatt.
Die zwittrige Blüte ist zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind auf etwa der Hälfte ihre Länge röhrig-glockig verwachsen und oft violett überlaufen. Die Kelchröhre ist etwa 1 Zentimeter lang und undeutlich netznervig. Die fünf Kelchzähne sind meist bewimpert; die beiden oberen Kelchzähne sind breiter als die unteren und zusammenneigend. Die fünf Kronblätter bilden eine 2,5 bis 3 Zentimeter lange Blütenkrone mit der typischen Form einer Schmetterlingsblüte. Die Krone ist schwefelgelb und beim Verblühen mehr oder weniger ziegelrot überlaufen. Die Fahne ist viel länger als die Flügel und das Schiffchen und besitzt eine fast kreisrunde, rotbraun gestreifte Platte und einen etwas kürzeren Nagel. Die Flügel sind verkehrt-eiförmig und bedecken das oberwärts grünliche Schiffchen.
Die gerade und etwas abgeflachte Hülsenfrucht ist 4 bis 5 Zentimeter lang sowie etwa 3 Millimeter breit; sie ist mit vier glatten etwa 1 Millimeter breiten Längsflügeln versehen. Die Hülsenfrüchte sind kahl oder spärlich behaart, zuletzt sepiabraun gefärbt, spät aufspringend, innen gefächert und enthalten viele Samen.
Die glatten, olivgrünen und mehr oder weniger schwarz punktierten Samen sind bei einem Durchmesser von etwa 2 Millimetern fast kugelig.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7; es liegt Diploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 14 vor.[3][2][4]
Die unterirdischen Teile der Spargelerbse entwickeln einen unangenehmen Geruch. Die Blättchen zeigen bei dieser Art besonders ausgeprägte Nachtbewegungen.
Der Nektar ist nur solchen Insekten zugänglich (besonders Hummeln), die einen mindestens 12 Millimeter langen Rüssel besitzen; kurzrüsselige Arten gelangen an diesen nur durch einen Einbruch.
Lotus maritimus ist ein Südmediterran-mitteleuropäische Florenelement. Das geschlossene Verbreitungsgebiet reicht von Nordwestafrika über Spanien und Frankreich bis nach Südskandinavien im Norden, im Osten bis Polen und Rumänien, im Süden bis ins nordwestliche ehemalige Jugoslawien, Norditalien, Korsika und Sardinien. Einzelne Vorkommen finden sich auf der Krim und an der kaukasischen Schwarzmeerküste.
Die Spargelerbse kommt in Mitteleuropa zerstreut bis selten vor. In Deutschland kommt die Spargelerbse meist zerstreut und relativ selten im mittleren und südwestlichen Gebiet, sowie im südlichen Bayern vor. In Bayern nur im Süden zerstreut, sonst sehr selten. In Deutschland wird die Gefährdung in Kategorie 3: gefährdet eingestuft.
Die Spargelerbse wächst auf nährstoffreichen und wenigstens im Frühling nassen Böden. Sie kommt auf Wiesen und Weiden, in Salzsümpfen und kalkreichen Quellriedern vor. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Cirsio-Molinietum und eine Charakterart des Verbandes Molinion, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Verbands Caricion davallianae, in wechseltrockenen Mesobrometen oder im Juncetum compressi aus dem Verband Agropyro-Rumicion vor.[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2+w+ (frisch aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4 (kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[2]
Die Erstveröffentlichung von Lotus maritimus erfolgte 1753 durch Carl von Linné. Synonyme für Lotus maritimus L. sind: Tetragonolobus maritimus (L.) Roth, Lotus siliquosus L.
Laubblatt mit Nebenblättern
Zygomorphe Blüten
Blüte im Detail
(Herbarbeleg) Diese Art sollte wegen ihrer Seltenheit und Gefährdung in Deutschland möglichst nicht gesammelt werden.
Offene Hülsenfrüchte und Samen
Geöffnete Hülsenfrucht mit Samen
Samen
Die Spargelerbse (Lotus maritimus), auch Gelbe Spargelerbse, Spargelklee oder Spargelschote genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Hornklee (Lotus) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Ihr Hauptverbreitungsgebiet umfasst den Mittelmeerraum und Mitteleuropa.
Lotus maritimus is a species of plant in the legume family, native to Europe, Africa and temperate Asia.[1] It is one of several species known as dragon's teeth.[2]
MHNT Lotus maritimus is a species of plant in the legume family, native to Europe, Africa and temperate Asia. It is one of several species known as dragon's teeth.
Mara lotuso (Lotus maritimus) estas plantspecio en la genro lotuso en la familio de la Fabacoj, subfamilio Faboideoj (Faboideae). Ĝia ĉefa disvastigejo estas la mediteranea regiono kaj Mezeŭropo.
La mara lotuso kreskas kiel multjara herba planto. Ĝi posedas fortan tigon kaj mallarĝaj grundŝosoj. La tigo kaj la folioj estas pli aŭ malpli haraj aŭ kalvaj kaj plej ofte de blue verda koloro. La eĝaj tigo estas kuŝantaj ĝis starantaj, je la bazo disbranĉitaj kaj plej ofte 10 ĝis 20 cm longaj.
La folioj estas plej ofte karnecaj kaj kvinnombre pinataj. La bazaj folieto estas ĉiam pli malgrandaj ol la supraj kaj estas kiel la stipuloj mallongaj kaj kunkreskintaj kun la folitigo. La malsupraj folietoj estas obligve ovoformaj, pintaj kaj iom pli longaj ol la ĉ. 0,6 ĝis 1,2 cm longa folitigo. La tri finaj folietoj havas mallongan tigon aŭ estas sentigaj, ili estas renverse ovformaj ĝis deltoidformaj kaj longas ĝis 3 cm kaj ĝis 1,5 cm larĝa.
La planto floras en majo ĝis julio. La relative forta flortigo estas ĉ. 5 ĝis 15 cm longa kaj multoble pli longa ol la folio, kiu ĝin portas. La floraroj estas ĉiam unufloraj. Sub la floro sidas du malgrandaj, plej ofte trinombraj brakteoj. DLa duseksa floro estas unusimetria kaj kvinnombraj kun duobla involukro. La kaliko estas tuba ĝis sonorilforma, ofte violkoloreca kaj havas unu centirmetro longan tubon. La 2,5 ĝis 3 cm longa korolo estas sulfurflava kaj ruĝiĝas dum la maturiĝo. La flago estas multe pli longa ol la flugirloj kaj la naveto havas preskaŭ rondan, ruĝbrune striitan platon kaj iom pli mallongan najlon. La flugiloj estas renverse ovformaj kaj kovras la supre verdeca naveto.
La rektaj aŭ iom kunpremitaj guŝoj longas 4 ĝis 5 cm kaj larĝas ĉ. 3 mm; ili havas kvar glataj kaj ĉ. 1 mm larĝaj flugiloj. La guŝoj estas kalvaj aŭ iom haraj, en matura stato sepiabrune, kaj multsemaj.
La glataj, olivverdaj kaj nigre punktitaj semoj havas diametron de ĉ. 2 mm kaj estas globformaj.
La Kromozomnombro estas 2n = 14.[1]
La subgrundaj partoj de la mara lotuso malagrable odoras. La folioj de tiu specio havas rimarkeblan noktan moviĝon.
La nektaro nur estas atingebla por tiuj insektoj, kiuj havas minimume 12 mm longan rustron (speciale burdoj).
Lotus maritimus estas elemento de la mezeŭropa kaj mediteranea flaŭro. La disvastigejo entendiĝas de la nordokcidenta Afriko trans Hispanujo kaj Francujo al suda Skandinavio kaj en la oriento ĝis Polujo kaj Rumanujo ,en la sudo ĝis la nordokcidenta Jugoslavio kaj norda Italujo, Korsiko kaj Sardenio. Unuopaj kreskejoj ekzistas en Krimeo kaj la kaŭkaza marbordo de la Nigra Maro.
La mara lotuso kreskas sur nutraĵriĉaj en printampo malsekaj grundoj.[1]
La unua priskribo de Lotus maritimus okazis 1753 fare de Carl von Linné. sinonimo de Lotus maritimus L. etas: Tetragonolobus maritimus (L.) ROTH, Lotus siliquosus L.
unusimetriaj floroj
herboj.
Omalfermaj guŝoj kaj semoj
malfermaj guŝoj kun semoj
semoj
Mara lotuso (Lotus maritimus) estas plantspecio en la genro lotuso en la familio de la Fabacoj, subfamilio Faboideoj (Faboideae). Ĝia ĉefa disvastigejo estas la mediteranea regiono kaj Mezeŭropo.
Niidu-asparhernes (Tetragonolobus maritimus, sünonüüm Lotus maritimus) on liblikõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud III kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Niidu-asparhernes andmebaasis eElurikkus 
Niidu-asparhernes (Tetragonolobus maritimus, sünonüüm Lotus maritimus) on liblikõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud III kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Lotus maritimus
Le Lotier à gousses carrées, Tétragonolobe maritime ou Lotier maritime (Lotus maritimus L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Fabacées (ou Légumineuses).
C'est une plante couchée à érigée, velue (var. hirsutus) ou totalement glabre, aux feuilles trifoliolées, présentant à la base deux grandes stipules. Les folioles sont ovales, à extrémité élargie et pointue.
La floraison a lieu de mai à août. Portées par de longs pédoncules, des fleurs solitaires (plus rarement par deux) jaune pâle, apparaissent juste au-dessus d'une bractée trifoliée. Le calice est tubulé, parfois veiné de rouge, à cinq dents étroites. La corolle est papilionacée et la fécondation est assurée par les insectes.
Les fruits sont des gousses à section quadrangulaire, (d'où le nom de genre synonyme Tetragonolobus), ailées aux angles.
Eurasiatique, il pousse en Europe centrale et méridionale, en Asie occidentale ; aussi en Afrique septentrionale. Dans toute l'Europe occidentale on le trouve notamment dans les zones marécageuses du bord de mer, mais on le rencontre aussi à l'intérieur des terres, y compris en montagne jusqu'à 1 600 mètres[1]. Cette espèce a une préférence pour les lieux humides et salins, surtout sur calcaire.
Fleur et bractée unique trifoliée
Folioles
Fleurs
Fruit : gousse de section carrée munie de 4 ailes
Gousse séchée, se tordant pour libérer les graines
On en connaît deux variétés :
L'espèce est évaluée comme non préoccupante aux échelons mondial et français[2].
En France l'espèce se raréfie : elle est considérée en danger critique (CR) en Haute-Normandie ; en danger (EN) en régions Centre et Limousin ; elle est considérée vulnérable (VU) en Nord-Pas-de-Calais et Pays de la Loire ; quasi menacée (NT), proche du seuil des espèces menacées ou qui pourraient être menacées si des mesures de conservation spécifiques n'étaient pas prises, en Franche-comté et Basse-Normandie.
Elle est protégée dans les régions Aquitaine, Bretagne, Centre et Nord-Pas-de-Calais[3].
Lotus maritimus
Le Lotier à gousses carrées, Tétragonolobe maritime ou Lotier maritime (Lotus maritimus L.) est une plante herbacée vivace de la famille des Fabacées (ou Légumineuses).
Žołty štyrjownik (Lotus maritimus) (syn.: Tetragonolobus maritimus (L.) Roth) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Žołty štyrjownik je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 30 cm.
Stołpik je ležacy hač wustupowace.
Łopjena su namódreń zelene a pjećličbnje pjerite. Delnje łopjena na stołpiku sedźa.
Kćěje wot meje hač junija. Swětłožołte kćenja su dołho stołpikate, steja po jednym abo po dwěmaj w rozporach a docpěja dołhosć wot 2,5 hač 3 cm. Pod kóždym kćenjom je třiličbne łopješko. Chorhojčka je jara wulka.
Łušćinowy płód ma štyri křidłate hrany a docpěje dołhosć wot 4 hač 5 cm a šěrokosć wot 3 mm.
Rosće na suchich trawnikach nad wapnom, žórłowych městnach na zwisach a łuhojtych łukach. Ma radšo ćopłe, bazowe pódy.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž sewjernje hač južneje Skandinawiskeje wustupuje.
Žołty štyrjownik (Lotus maritimus) (syn.: Tetragonolobus maritimus (L.) Roth) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Hauwklaver of gele lotus (Tetragonolobus maritimus, synoniemen: Lotus maritimus en Tetragonolobus siliquosus) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae of Fabaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. De plant komt van nature voor in Midden-Europa. In Nederland komt de plant voor in Zuid-Limburg.
De plant wordt 10-40 cm hoog. De onderaardse delen van de plant ruiken onaangenaam. De bladeren zijn drietallig met steunblaadjes, die half zo lang zijn als de bladeren.
Hauwklaver bloeit van mei tot augustus met citroengele, alleenstaande, langgesteelde (5-15 cm) bloemen. De kroonbladen zijn 2,5-3 cm lang. De kelktanden zijn allemaal even lang en korter dan de kelkbuis. De bloem wordt bestoven door hommels met een lange tong. Hommels met een korte tong bestuiven niet maar roven de nectar door een gaatje in de kelk- en kroonbuis te maken.
De vrucht is een 3-6 cm lange en 3 mm brede, rechte, kantige peul met ongeveer 1 mm brede vleugels. De bijna ronde, olijfgroene zaden zijn 2 mm groot en meer of minder gespikkeld.
De plant komt tussen het gras voor op hellingen met matig vochtige, kalkrijke grond.
Kelk
Blad
Zaden
Hauwklaver of gele lotus (Tetragonolobus maritimus, synoniemen: Lotus maritimus en Tetragonolobus siliquosus) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae of Fabaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. De plant komt van nature voor in Midden-Europa. In Nederland komt de plant voor in Zuid-Limburg.
De plant wordt 10-40 cm hoog. De onderaardse delen van de plant ruiken onaangenaam. De bladeren zijn drietallig met steunblaadjes, die half zo lang zijn als de bladeren.
Hauwklaver bloeit van mei tot augustus met citroengele, alleenstaande, langgesteelde (5-15 cm) bloemen. De kroonbladen zijn 2,5-3 cm lang. De kelktanden zijn allemaal even lang en korter dan de kelkbuis. De bloem wordt bestoven door hommels met een lange tong. Hommels met een korte tong bestuiven niet maar roven de nectar door een gaatje in de kelk- en kroonbuis te maken.
De vrucht is een 3-6 cm lange en 3 mm brede, rechte, kantige peul met ongeveer 1 mm brede vleugels. De bijna ronde, olijfgroene zaden zijn 2 mm groot en meer of minder gespikkeld.
De plant komt tussen het gras voor op hellingen met matig vochtige, kalkrijke grond.
Multimedia w Wikimedia Commons Komonica skrzydlatostrąkowa, komonicznik skrzydlatostrąkowy (Lotus maritimus L.[2][3]) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych (Fabaceae). Według starszych ujęć taksonomicznych gatunek ten zaliczany był do odrębnego rodzaju komonicznik Tetragonolobus z nazwą naukową Tetragonolobus maritimus (L.) Roth. Występuje w Europie, zachodniej Azji i północnej Afryce. W Polsce jest gatunkiem rzadkim i podlega ochronie.
Występuje w Europie (Dania, południowa Szwecja, Austria, Czechy, Słowacja, Polska, Ukraina, Niemcy, Węgry, Szwajcaria, Mołdawia, Bułgaria, Rumunia, dawna Jugosławia, Włochy wraz z Sardynią, Francja wraz z Korsyką, Hiszpania), zachodniej Azji (Gruzja, Turcja) i północnej Afryce (północna Algieria, Maroko, Tunezja)[2][4]. W Polsce jest gatunkiem rzadkim. Rośnie na solniskach w środkowej części kraju i w Niecce Nidziańskiej[5].
Liście
Kwiaty
Owoce i nasiona
Roślina jednoroczna, halofit. Rośnie na przydrożach i solniskach. Kwitnie od maja do lipca. Gatunek charakterystyczny łąk trzęślicowych ze związku Molinion caeruleae[7].
W starszych ujęciach systematycznych i wielu polskich źródłach gatunek zaliczany jest do rodzaju komonicznik Tetragonolobus jako komonicznik skrzydlatostrąkowy Tetragonolobus maritimus (L.) Roth. W nowszych pracach gatunek razem z całym rodzajem Tetragonolobus włączany jest do rodzaju komonica Lotus L.[2]
Synonimy[8]: Lotus maritima L., Lotus siliquosus L., Tetragonolobus maritimus (L.) Roth, Tetragonolobus maritimus var. siliquosus O. Bolòs & Vigo, Tetragonolobus prostratus Moench, Tetragonolobus siliquosus Roth, Tetragonolobus tauricus Nyman.
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[9] w grupie gatunków narażonych na wymarcie (kategoria zagrożenia: V). W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię NT (bliski zagrożenia)[10]. Od 2014 roku jest objęta w Polsce (jako Tetragonolobus maritimus) ochroną częściową[11].
Komonica skrzydlatostrąkowa, komonicznik skrzydlatostrąkowy (Lotus maritimus L.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych (Fabaceae). Według starszych ujęć taksonomicznych gatunek ten zaliczany był do odrębnego rodzaju komonicznik Tetragonolobus z nazwą naukową Tetragonolobus maritimus (L.) Roth. Występuje w Europie, zachodniej Azji i północnej Afryce. W Polsce jest gatunkiem rzadkim i podlega ochronie.
Klöverärt (Tetragonolobus maritimus) är en växtart i familjen ärtväxter.
Kronbladen är blekt gula.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Klöverärt.
Klöverärt (Tetragonolobus maritimus) är en växtart i familjen ärtväxter.
Kronbladen är blekt gula.
Lotus maritimus, syn. Tetragonolobus maritimus là một loài thực vật trong chi Lotus.
.jpg)
Bài viết liên quan đến tông đậu Loteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Lotus maritimus, syn. Tetragonolobus maritimus là một loài thực vật trong chi Lotus.
_(19748519954).jpg)
_sl20.jpg)
_sl22.jpg)
