Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y Gogledd yw Sorbaria sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Rosaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sorbaria sorbifolia a'r enw Saesneg yw Sorbaria.[1]
Mae'r teulu Rosaceae yn perthyn i'r genws Rosa (rhosyn) fel ag y mae'r cotoneaster a'r eirinen. Prif nodwedd y teulu yw ei ffrwythau amrywiol a phwysig i economi gwledydd.[2] Ceir 5 sepal, 5 petal ac mae'r briger wedi'u gosod mewn sbeiral sy'n ffurfio llestr tebyg i gwpan o'r enw hypanthiwm.
Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Hemisffer y Gogledd yw Sorbaria sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Rosaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sorbaria sorbifolia a'r enw Saesneg yw Sorbaria.
Mae'r teulu Rosaceae yn perthyn i'r genws Rosa (rhosyn) fel ag y mae'r cotoneaster a'r eirinen. Prif nodwedd y teulu yw ei ffrwythau amrywiol a phwysig i economi gwledydd. Ceir 5 sepal, 5 petal ac mae'r briger wedi'u gosod mewn sbeiral sy'n ffurfio llestr tebyg i gwpan o'r enw hypanthiwm.
Tavolníkovec jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia) je nepříjemně páchnoucí rostlina nápadná bílými květy, někdy je pěstovaná pro ozdobné účely, ale může se stát nepříjemným plevelem.[1]
Tavolníkovec jeřábolistý je opadavý keř 2-3 m vysoký, se vzpřímenými kmínky a hnědými, lysými nebo jemně chlupatými letorosty. Rozrůstá se podzemními výběžky. Pupeny jsou purpurově hnědé, vejcovité, lysé, listy bývají lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou kopinaté a dvakrát pilovité. Květy jsou bělokrémové, kvete v červnu a červenci ve vzpřímených latách 10-35 cm dlouhých. Květy nevoní. Plodem je měchýřek, 4-6 mm dlouhý s četnými semeny. Má vysokou krycí schopnost na všech druzích půd a roční přírůstek až 60 cm. Je mrazuvzdorný, nejsnáze se množí dělením a dožívá se cca 30 let.
Východní Sibiř, Čína, do Evropy přivezen koncem 18.století.
Tavolníkovec roste nejraději na výsluní, ale snese i zastínění. Na půdu není náročný, daří se mu i v náročných podmínkách a snese i sucho. Brzy raší a pozdní mrazíky jej mohou poškodit. Proto je doporučeno zakrýt spodní část keře listy, nebo větvemi jehličnanů.
Tavolníkovec jeřábolistý je považovaný za středně nebezpečný invazivní druh.[3]
Tavolníkovec jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia) je nepříjemně páchnoucí rostlina nápadná bílými květy, někdy je pěstovaná pro ozdobné účely, ale může se stát nepříjemným plevelem.
Sibirisk tusindtop (Sorbaria sorbifolia) er en løvfældende busk med store stande af hvide, spiræa blomster. Den dyrkes som prydbusk i haver og parker.
Sibirisk tusindtop er en løvfældende busk med en opret vækst. Barken er først rødbrun og tæt håret. Senere bliver den lysegrøn og taber efterhånden behåringen. Til sidst er den blank og brun med lyse korkporer. Gamle grene kan blive grå og svagt opsprækkende. Knopperne er sporedtstillede, udspærrede, ovale og rødbrune.
bladene er uligefinnede med lancetformede småblade og dobbelt savtakket rand. Oversiden er græsgrøn, rynket ("plisseret") og hårløs, mens undersiden er lysegrøn med tydelige ribber. Under løvspringet er skudspidser og blade rødlige. Blomstringen foregår i juni-juli, hvor man finder blomsterne samlet i store, overhængende stande. De enkelte blomster er 5-tallige og regelmæssige med hvide kronblade. Frugterne er tørre, kapselagtige bælge.
Rodsystemet består af højtliggende, vidt udbredte rødder og lange udløbere.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2,00 x 2,00 m (30 x 30 cm/år), heri ikke medregnet skud fra udløberne.
Sibirisk tusindtop er naturligt udbredt i Sibirien og Østasien (fra Ural til Japan), hvor den er knyttet til solåbne eller let skyggede voksesteder i krat eller åbne skove.
I floddale med næringsrig jord i det indre af Kamtjatkahalvøen vokser arten i skove af Larix cajanderi og jessogran sammen med bl.a. agerbær, gederams, blåfrugtet gedeblad, canadisk hønsebær, ensidig vintergrøn, Juniperus sibirica (en art af ene), kamtjatkabirk, kamtjatkamajblomst, lundpadderok, pilebladet spiræa, Pyrola incarnata (en art af Vintergrøn) og Rosa amblyotis (en art af rose)[1]
Sibirisk tusindtop (Sorbaria sorbifolia) er en løvfældende busk med store stande af hvide, spiræa blomster. Den dyrkes som prydbusk i haver og parker.
Die Sibirische Fiederspiere (Sorbaria sorbifolia, Syn.: Spiraea sorbifolia), auch Gewöhnliche Fiederspiere, Ebereschenblättrige Fiederspiere oder meist Ebereschen-Fiederspiere[1] genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Sie stammt ursprünglich aus dem nördlichen Sibirien.
Die Sibirische Fiederspiere wächst als aufrechter Strauch, der Wuchshöhen von bis zu 3 Metern erreicht. Er besitzt aufrechte oder aufsteigende Zweige. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert und bis zu 25 Zentimeter lang. Die Blattspreite ist unpaarig gefiedert mit 9 bis 25 Fiederblättchen. Die lanzettlichen Fiederblättchen haben eine Länge von 5 bis 10 Zentimetern, ein lang zugespitztes oberes Ende und einen doppelt gesägten Rand. Die kahlen oder nahezu kahlen Fiederblättchen besitzen 20 Paar Seitennerven.
Die zwittrigen Blüten stehen in einem 10 bis 35 Zentimeter langen sowie bis zu 15 Zentimeter breiten rispigen Blütenstand zusammen. Die Blütenkronblätter sind bis zu 4 Millimeter lang. Jede Blüte enthält 20 bis 45 bis zu 8 Millimeter lange Staubblätter. Die Griffel sind endständig am Fruchtblatt angewachsen.
An den aufrechten Fruchtstielen stehen bis 5,5 Millimeter lange, kurz behaarte Früchte. Die Griffelreste sind zurückgekrümmt und bis zu 3,5 Millimeter lang.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[2]
Die Sibirische Fiederspiere stammt ursprünglich aus dem nördlichen Sibirien.
Die Sibirische Fiederspiere wird in den gemäßigten Breiten verhältnismäßig selten als Zierpflanze angepflanzt, weil ihre kleinen Blüten trotz langer Blütenstände nicht richtig zur Geltung kommen. Zudem neigt die Sibirische Fiederspiere wegen ihrer Ausläufer zum Verwildern. Sie eignet sich daher am ehesten als Unterwuchs unter hohen, lichten Bäumen in weiträumigen Parks. Die Sibirische Fiederspiere stellt keine besonderen Bodenansprüche. Sie erträgt zeitweilige Trockenheit, kümmert aber etwas auf staunassen, wenig durchlüfteten Böden. Sie gedeiht sowohl bei voller Sonneneinstrahlung als auch im Halbschatten.
Die Sibirische Fiederspiere (Sorbaria sorbifolia, Syn.: Spiraea sorbifolia), auch Gewöhnliche Fiederspiere, Ebereschenblättrige Fiederspiere oder meist Ebereschen-Fiederspiere genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Sie stammt ursprünglich aus dem nördlichen Sibirien.
Sorbaria sorbifolia, the false spiraea,[2] is a species of flowering plant in the family Rosaceae. The common name is also spelled false spirea. Other common names include false goat's beard, sorb-leaved schizonotus, Ural false spirea, and in Chinese: 珍珠梅; pinyin: zhen zhu mei; lit. 'pearl plum'.
A deciduous shrub reaching 1–1.5 m (3.3–4.9 ft), it bears compound, alternate, toothed leaflets which have been compared to ferns or sumac.[3] The Latin specific epithet sorbifolia means “with leaves like Sorbus (mountain ash).[4] In good light the leaves may redden in the autumn before falling. The flowers, appearing in July and August, are white and showy, clustered at the end of the branches.
Sorbaria sorbifolia grows naturally in temperate areas of Asia including Siberia, the Far East of Russia, northern China, Japan and Korea.[5] It has been introduced as a garden ornamental elsewhere into Europe and North America.[6] The compact cultivar ‘Sem’, with multicoloured leaves in shades of yellow, bronze and red, has more erect panicles of flowers than the species. It has gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit.[7][8]
Sorbaria sorbifolia, the false spiraea, is a species of flowering plant in the family Rosaceae. The common name is also spelled false spirea. Other common names include false goat's beard, sorb-leaved schizonotus, Ural false spirea, and in Chinese: 珍珠梅; pinyin: zhen zhu mei; lit. 'pearl plum'.
A deciduous shrub reaching 1–1.5 m (3.3–4.9 ft), it bears compound, alternate, toothed leaflets which have been compared to ferns or sumac. The Latin specific epithet sorbifolia means “with leaves like Sorbus (mountain ash). In good light the leaves may redden in the autumn before falling. The flowers, appearing in July and August, are white and showy, clustered at the end of the branches.
Sorbaria sorbifolia grows naturally in temperate areas of Asia including Siberia, the Far East of Russia, northern China, Japan and Korea. It has been introduced as a garden ornamental elsewhere into Europe and North America. The compact cultivar ‘Sem’, with multicoloured leaves in shades of yellow, bronze and red, has more erect panicles of flowers than the species. It has gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit.
Harilik pihlenelas (Sorbaria sorbifolia) on taimeliik roosõielised sugukonnast pihlenelase perekonnast.[1]
Taime kasvatatakse Eestis ilupõõsana. Mõnikord taim metsistub.[1]
Harilik pihlenelas (Sorbaria sorbifolia) on taimeliik roosõielised sugukonnast pihlenelase perekonnast.
Taime kasvatatakse Eestis ilupõõsana. Mõnikord taim metsistub.
La Sorbaire à feuilles de sorbier ou Fausse spirée à feuilles de sorbier - Sorbaria sorbifolia - est un arbuste de la famille des Rosaceae originaire de Sibérie et de l'Asie de l'Est.
Son nom chinois est 珍珠梅; son nom russe, Рябинник рябинолистный.
La sorbaire à feuilles de sorbier, espèce type du genre, en a donc toutes les caractéristiques :
Sorbaria sorbifolia compte 36 chromosomes[1].
Cette espèce est originaire de Sibérie (de l'Oural au Kamtchatka, y compris Sakhaline), de Chine, de Corée, de Mongolie et du Japon. Elle est largement répandue actuellement dans tous les pays à climat tempéré.
Son habitat naturel est semi-forestier, sur sol frais en milieu non aride. Elle prospère en lisière de forêts et en ripisylves où elle peut former des espaces denses et impénétrables en raison de sa propension à drageonner.
Cette espèce avait été placée par Carl von Linné en 1753 dans le genre Spirea : Spirea sorbifolia (L.), en raison de son affinité avec les spirées.
En 1829, Nathaniel Wallich la déplace dans le genre Schizonotus : Schizonotus sorbifolius (L.) Lindl. ex Wall. Le nom de genre était cependant invalide.
En 1838, Constantine Samuel Rafinesque en fait le basionyme du genre Basilima : Basilima sorbifolia (L.) Raf.
En 1860, Alexander Karl Heinrich Braun en fait l'espèce-type du nouveau genre qu'il décrit, Sorbaria.
En 1908, Per Axel Rydberg tente à nouveau de la remettre dans le genre Schizonotus : Schizonotus sorbifolius (L.) Lindl. ex Rydb., mais le nom de genre reste tout autant invalide.
Des variétés botaniques sont reconnues :
Cette espèce connaît une importante diffusion comme plante ornementale en France, pour sa floraison et sa robustesse (elle résiste à des températures de -20 °C).
La principale variété horticole est Sorbaria sorbifolia 'Sem'.
La Sorbaire à feuilles de sorbier ou Fausse spirée à feuilles de sorbier - Sorbaria sorbifolia - est un arbuste de la famille des Rosaceae originaire de Sibérie et de l'Asie de l'Est.
Son nom chinois est 珍珠梅; son nom russe, Рябинник рябинолистный.
Wjerjebinowa wjerbička (Sorbaria sorbifolia) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow.
Wjerjebinowa wjerbička je kerk, kotryž docpěwa wysokosć wot 1 hač do 1, 5 m. Rostlina sylnje wotnožki wutwori.
Łopjena su njeporowje pjerite a docpěwaja dołhosć wot 15 hač do 30 cm. Wone wobsteja z 11 hač 25 lancetojtych, nahich, rězanych łopješkow.
Kćěje wot junija hač do julija. Nažołć běłe kćenja su małke, pjećličbne a steja husto w wusko kehelojtych, zrunanych pakićach, kotrež móžeja docpěwaja dołhosć wot 30 cm.
Płody su njenapadne, suchokožowe měchowcy.
Pochadźa ze sewjerowuchodneje Sibirskeje. W Europje je lokalnje z něhdyšich sadźenjow wodźiwjena. Rosće w słónčnych abo w chłódkojtych stejnišćach.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}
. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo biologiji doda.
Wjerjebinowa wjerbička (Sorbaria sorbifolia) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow.
wjerjebinowa wjerbičkaTawlina jarzębolistna (tawlina jarzębinowa, sorbaria jarzębinowa, tawulec jarzębolistny) Sorbaria sorbifolia (L.) A.Br.) – gatunek krzewu z rodziny różowatych. Pochodzi z północnej i północno-wschodniej Azji, rozprzestrzeniła się także jako gatunek zawleczony w Ameryce Północnej i Europie[2]. Jest uprawiany w Ameryce Północnej i Europie (również w Polsce) jako roślina ozdobna.
Roślina ozdobna. Jest pospolicie u nas uprawiana. Ma małe wymagania glebowe. Jest polecana do nasadzeń parkowych i w zieleni osiedlowej. Jest wytrzymała na mróz i suszę. Aby ograniczyć jej wzrost zaleca się przycinanie jej zimą. Rozmnaża się z nasion, przez podział późną jesienią lub przez sadzonki.
Tawlina jarzębolistna (tawlina jarzębinowa, sorbaria jarzębinowa, tawulec jarzębolistny) Sorbaria sorbifolia (L.) A.Br.) – gatunek krzewu z rodziny różowatych. Pochodzi z północnej i północno-wschodniej Azji, rozprzestrzeniła się także jako gatunek zawleczony w Ameryce Północnej i Europie. Jest uprawiany w Ameryce Północnej i Europie (również w Polsce) jako roślina ozdobna.
Rönnspirea (Sorbaria sorbifolia) är en art i familjen rosväxter och förekommer från Sibirien till nordöstra Asien och Japan.
Två varieteter erkänns ibland:
subsp. sorbifolia
subsp. stellipila Maximowicz,
Rönnspirea (Sorbaria sorbifolia) är en art i familjen rosväxter och förekommer från Sibirien till nordöstra Asien och Japan.
Två varieteter erkänns ibland:
var. sorbifolia bladundersidor mer eller mindre kala. Hela utbredningsområdet. var. stellipila - bladundersidor med täta stjärnhår. Norra Kina och Korea.Sorbaria sorbifolia là loài thực vật có hoa trong họ Hoa hồng. Loài này được (L.) A. Braun miêu tả khoa học đầu tiên năm 1860.[1]
Sorbaria sorbifolia là loài thực vật có hoa trong họ Hoa hồng. Loài này được (L.) A. Braun miêu tả khoa học đầu tiên năm 1860.
Высаживается для закрепления откосов, склонов и влажных зыбких песчаных почв. Успешно применяется как декоративное растение благодаря ярко-зеленым перистым листьям и крупным изящным приятно пахнущим соцветиям. Неплохо выглядит в групповых посадках, в неформированных живых изгородях, на опушках, под группами деревьев с ажурными кронами. Для пчеловодов ценен как медонос[2].
Современная систематика признаёт следующие синонимы международного научного названия вида[5][6]:
Высаживается для закрепления откосов, склонов и влажных зыбких песчаных почв. Успешно применяется как декоративное растение благодаря ярко-зеленым перистым листьям и крупным изящным приятно пахнущим соцветиям. Неплохо выглядит в групповых посадках, в неформированных живых изгородях, на опушках, под группами деревьев с ажурными кронами. Для пчеловодов ценен как медонос.
珍珠梅(学名:Sorbaria sorbifolia),为蔷薇科珍珠梅属多年生落叶植物。
珍珠梅为植株高1-1.5米的灌木;奇数羽状复叶,长椭圆状披针形小叶,边缘有重锯齿,下面被毛,类似蕨类植物或漆树[1] ,夏季开花,花色洁白耀眼,簇生于枝条末端,雄蕊40-50枚,比花瓣长;果实有毛。
珍珠梅自然生长于亚洲气候温和的区域,包括西伯利亚、俄罗斯远东地区以及中国、日本和韩国[2], 并作为一种庭院点缀植物被传播到欧洲和北美[3]。