Veronica arvensis ye una planta de la familia de les Plantaginaceae, tribu Veroniceae.
Veronica arvensis ye una especie , pelosa, erecta o estendida, añal, con tarmu simple o bien ramosos 9-40 cm. Fueyes triangular ovaes de base truncada o sele acorazonada, toscamente dentaes, les fueyes inferiores de peciolu curtiu. Flores azul maciu, de 2-3 mm de diámetru, nuna inflorescencia espiciforme, con bráctees más llargues que los cabillos florales. Lóbulos calicinos lobulaos. Floria ente abril y ochobre.
Habita en terrén cultiváu, murios, dunes, llugares abiertos y en suelos de testura arenosa.[1] Ye una planta melecinal y meruxa.
Nativa d'África, Asia y Europa.[2]
Ye antiescorbútica y diurética. Utilizar nel tratamientu del escorbutu, les impureces del sangre, etc . Tamién s'utiliza como remediu pa les afecciones escrofulosas, especialmente de la piel, y aplícase externamente pa la cicatrización de les quemadures, úlceres, panadizos y la mitigación de hemorroides dolioses.[3]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Veronica arvensis ye una planta de la familia de les Plantaginaceae, tribu Veroniceae.
Veronica arvensis (lat. Veronica arvensis) - bağayarpağıkimilər fəsiləsinin bulaqotu cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Veronica arvensis (lat. Veronica arvensis) - bağayarpağıkimilər fəsiləsinin bulaqotu cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol yw Rhwyddlwyn y fagwyr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Veronica arvensis a'r enw Saesneg yw Wall speedwell.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Rhwyddlwyn y Mur, Mur-rwyddlwyn, Rhwyddlwyn y Fagwyr, Rhwyddlwyn y Sychdir.
Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.
Planhigyn blodeuol yw Rhwyddlwyn y fagwyr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Veronica arvensis a'r enw Saesneg yw Wall speedwell. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Rhwyddlwyn y Mur, Mur-rwyddlwyn, Rhwyddlwyn y Fagwyr, Rhwyddlwyn y Sychdir.
Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.
Rozrazil rolní (Veronica arvensis) je jednoletá, 5 - 30 cm vysoká, modře kvetoucí bylina. V České republice roste poměrně hojně jako archeofytní plevel.
Tento druh pravděpodobně pochází z oblastí Střední Asie, Blízkého východu a Kavkazu. Do Evropy a severní Afriky doputoval v době postglaciální. Jako neofyt se dostal do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie, Afriky, na Nový Zéland, Madagaskar a další ostrovy.
V České republice roste hojně od nížin až do podhorských oblastí, objevuje se však také v nejvyšších polohách našich hor, kam je zavlékán podél pěšin a cest. Vyrůstá na sušších písčitých loukách nebo pastvinách, na výslunných stráních, ve vinicích, úhorech, skalnatých stráních, železničních a silničních náspech, rumištích i na vátých píscích. Je to světlomilná rostlina, nesnáší trvalé zastínění. Přestože se řadí k rostlinám poměrně suchomilným, snese i vlhkou půdu. Rostlina má mohutnější vzrůst a více květů.[2][3][4]
5 - 30 cm vysoká bylina s přímou, jednoduchou nebo od spodní části rozvětvenou lodyhou, porostlou v dolní části kratičkými, vzhůru zahnutými a současně i dlouhými, odstálými chlupy; v horní části také žláznatými. Listy vstřícné, přisedlé (obvykle 3 až 5 párů), pouze nejspodnější mají krátký řapík. Listové čepele široce vejčité, na konci tupé až zaokrouhlené, po obvodu vroubkované, oboustranně roztroušeně chlupaté až olysalé s vyniklou žilnatinou.
Světle modré, malé oboupohlavné květy, vyrůstají z paždí listenů na krátkých, neohýbajících se stopkách, kratších než listeny a kalich. Vytvářejí zprvu hustý, později řídký hrozen, celý žláznatě chlupatý a při dozrávání plodů až 10 cm vysoký. Dolní listeny vypadají jako úzké listy, horní jsou celokrajné, úzce podlouhlé.
Kalich, dvojnásobně delší než květní stopka, má čtyři zelené, kopinaté cípy, z vnějšku chlupaté, které jsou na bázi krátce srostlé; dva z nich jsou delší než zbylé dva. Kolovitá koruna, kratší než kalich a mající v průměru 3 až 4 mm, je složena ze čtyř světle modrých plátků, její ústí je žluté. Vytrvalá, krátká čnělka je přímá a měří 0,4 až 0,8 mm. Květy mohou být zřejmě i samosprašné, někdy se vůbec neotvírají.[2][3][4][5]
Plody jsou obsrdčité tobolky 3 až 4 mm dlouhé a stejně tak i široké. Bývají zploštělé, na bázi zúžené, nahoře s pravidelným srdčitým zářezem, jež jen nepatrně převyšuje neopadavá čnělka. Tobolka obsahuje žlutá, vejčitá semena na jedné straně vypouklá a na druhé promáčklá která bývají dlouhá okolo 1 mm.
Rozrazil rolní se rozmnožuje pouze semeny, v tobolce jich bývá až 20 a vzrůstné exempláře mohou vytvořit i 200 tobolek. I při samoopylení se tak vytvoří dostatek plodných semen, která klíčí dobře hned po uzrání a v půdě si podržují klíčivost několik let. Mnohé hromadně klíčí již na podzim, přežijí zimu a brzy z jara vyrostou a koncem května již ukončují svůj cyklus. Ta, která po vysemenění vyklíčí až příští rok, kvetou až do podzimu. Semena se do okolí velmi dobře šíří větrem nebo povrchovou vodou.[3][4][5][6]
Rozrazil rolní je hodnocen jako plevel, přes drobný vzrůst jsou to silně konkurenční rostliny. Za příznivých podmínek se rychle rozrůstají a potlačují pomaleji se vyvíjející kulturní rostliny, mohou navíc růst i při nízkých teplotách. Utlačují mladé vytrvalé pícniny nebo ozimy, když tyto ale povyrostou, zadusí zase ony světlomilný plevel. Jako letní plevelná rostlina se vyskytuje i v luskovinách a okopaninách.
Ve střední Evropě patří mezi málo nebezpečné plevele, pouze větší podíl rozrazilu rolního v píci snižuje její krmnou hodnotu. Naopak na Novém Zélandu a ostrovech v Pacifiku je považován za invazivní, velmi nebezpečný plevel.[6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rozrazil rolní ve Wikimedia Commons
Rozrazil rolní (Veronica arvensis) je jednoletá, 5 - 30 cm vysoká, modře kvetoucí bylina. V České republice roste poměrně hojně jako archeofytní plevel.
Markærenpris (Veronica arvensis), ofte skrevet mark-ærenpris, er en 3-20 cm høj urt, der i Danmark vokser på agerjord og tørre skrænter.
Markærenpris er en enårigt, urteagtig plante med en opret eller opstigende vækst. Stænglerne er oftest forgrenede, og de er forsynet med ret stive hår. Bladene sidder modsat og de er ægformede med groft takket rand. Begge bladsider er græsgrønne og forsynet med mange hår.
Blomstringen sker i april-august, hvor man finder blomsterne siddende i endestillede, løse klaser. De enkelte blomster er 4-tallige, mørkeblå og svagt uregelmæssige. Frugterne er kapsler med flade frø, som spirer særdeles villigt.
Rodnettet består af en lodret pælerod med kraftige siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,20 x 0,20 m (20 x 20 cm/år).
Arten er vidt udbredt som markukrudt, men den har sit oprindelige hjemsted i egnene fra Nordafrika over Mellemøsten og Lilleasien til Centralasien og den indiske halvø. I Europa findes den så godt som overalt, hvad der også gælder i Danmark, hvor den også kan findes på tørre skrænter.
Arten findes i det sydlige Mähren, hvor den optræder i ukrudt-plantesamfundet Spergulo arvensis-Scleranthetum annui, som findes i rodfrugtafgrøder og kornmarker på sure og fugtige jorde. Her er den fundet sammen med bl.a. agermynte, agerstedmoderblomst, agertidsel, alm. fuglegræs, alm. hanekro, hyrdetaske, alm. kvik, alm. pengeurt, rundskulpe, spergel, burresnerre, ferskenpileurt, glat vejbred, hvidmelet gåsefod, krumhals, krybende hestegræs, kærgaltetand, lugtløs kamille, markforglemmigej, rødknæ, skivekamille, snerlepileurt, sumpevighedsblomst, vejpileurt og vindaks[1]
Markærenpris (Veronica arvensis), ofte skrevet mark-ærenpris, er en 3-20 cm høj urt, der i Danmark vokser på agerjord og tørre skrænter.
Der Feld-Ehrenpreis (Veronica arvensis), genannt auch Vogelkraut, ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae).
Der Feld-Ehrenpreis ist eine aufrechte, einjährig überwinternde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 3 bis 25 cm erreicht. Die hellgrüne Pflanze weist einen kriechenden Wuchs auf, die Stängel sind jedoch nicht wurzelnd. Der Stängel besitzt kurze, krause Haare mit wenigen dazwischen liegenden langen Haaren. Die gegenständigen Laubblätter sind eiförmig, deutlich länger als breit, 5 bis 15 mm lang und werden nach oben allmählich kleiner. Der Blattrand ist flach gekerbt.
Die Blüten sitzen einzeln in Blattachseln. Die Blütenstiele sind weniger als halb so lang wie der Kelch. Ihre hellblauen Kronblätter sind nur vormittags geöffnet. Die Griffel sind etwa 0,4 bis 0,8 mm lang. Die Kapselfrucht ist tief spitz-ausgerandet.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 14 oder 16.[1]
Der Feld-Ehrenpreis ist eine einjährige, sommerannuelle Pflanze und in Deutschland ein Archäophyt.
Bestäuber der Blüten sind Bienenverwandte. Die Blütezeit erstreckt sich von März bis Juli.
Der Fruchtstand ist nach der Blüte verlängert. Die Fruchtklappen sind bei Nässe flach ausgebreitet. Die Kapselfrucht ist ein Regentropfenballist. Die schildförmigen Samen sind bis 1 mm lang und 50–80 mg schwer; sie breiten sich als Regenschwemmlinge aus, daneben erfolgt eine Zufallsausbreitung über den Darm von Rindern.
Der Feld-Ehrenpreis ist als Bodendecker bei Frühjahrstrockenheit gegen Bodenaustrocknung von Bedeutung.
Der Feld-Ehrenpreis kommt in ganz Deutschland auf sandigen, lehmigen Äckern, an Ruderalstellen, auf Rasen und trockenen Wiesen und an Waldrändern vor. Er ist in Mitteleuropa eine schwache Sedo-Scleranthetea-Klassencharakterart, kommt aber auch in lückigen Festuco-Brometea- oder Arrhenatheretalia-Gesellschaften vor.[1]
In den Allgäuer Alpen steigt er an der Hütte der Vorderen Traufbergalpe bei Spielmannsau in Bayern bis zu 1720 m Meereshöhe auf.[2]
Der Feld-Ehrenpreis (Veronica arvensis), genannt auch Vogelkraut, ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae).
Veronica arvensis, common names: wall speedwell,[1]: 592 corn speedwell, common speedwell, rock speedwell,[2] field speedwell,[3] is an annual flowering plant in the plantain family Plantaginaceae. The species is native to Europe and a common weed in gardens, pastures, waste places, and cultivated land.[1]
It is a hairy, erect to almost recumbent, annual herb, 9 to 40 centimetres (3.5 to 15.7 in) high from a taproot. The leaves are oppositely arranged in pairs about the stem. The lower leaves have short petioles; the upper are sessile. Each leaf, 1.5 to 2.5 centimetres (0.59 to 0.98 in) in length, is ovate, or triangular with a truncated or slightly cordate base, with coarse teeth. Borne in a raceme, initially compact but elongating with age, the flowers are pale blue to blue-violet, 2 to 3 mm in diameter, four-lobed with a narrow lowest lobe. Flower stalks are 0.5 to 2 millimetres (0.020 to 0.079 in) and shorter than the bracts. The fruit capsules are heart-shaped and shorter than the sepal-teeth. It flowers from April to October.[1]
It is native to Africa, Asia and Europe.[4]
Veronica arvensis plants go through changes in their germination[5] due to temperature and light that control the timing of growth in buried seed reserves. These plants tend to germinate in consistent temperature ranges of 10 degrees Celsius to 15 degrees Celsius. If they do not make the first autumn cycle of growth, they can grow in the following spring.
It is a medicinal plant.
Uses (Ethnobotany): The herb is alterative, antiscorbutic and diuretic. It has been used used for the treatment of scurvy, impurities of the blood etc. It is also used as a remedy for scrofulous affections, especially of the skin, and is bruised and applied externally for healing burns and ulcers.
Veronica arvensis, common names: wall speedwell,: 592 corn speedwell, common speedwell, rock speedwell, field speedwell, is an annual flowering plant in the plantain family Plantaginaceae. The species is native to Europe and a common weed in gardens, pastures, waste places, and cultivated land.
Veronica arvensis es una planta de la familia de las Plantaginaceae, tribu Veroniceae.
Veronica arvensis es una especie , pelosa, erecta o extendida, anual, con tallo simple o muy ramosos 9-40 cm. Hojas triangular ovadas de base truncada o débilmente acorazonada, toscamente dentadas, las hojas inferiores de pecíolo corto. Flores azul pálido, de 2-3 mm de diámetro, en una inflorescencia espiciforme, con brácteas más largas que los cabillos florales. Lóbulos calicinos lobulados. Florece entre abril y octubre.
Habita en terreno cultivado, muros, dunas, lugares abiertos y en suelos de textura arenosa.[1] Es una planta medicinal y mala hierba.
Nativa de África, Asia y Europa.[2]
Es antiescorbútica y diurética. Se utiliza en el tratamiento del escorbuto, las impurezas de la sangre, etc . También se utiliza como remedio para las afecciones escrofulosas, especialmente de la piel, y se aplica externamente para la cicatrización de las quemaduras, úlceras, panadizos y la mitigación de hemorroides dolorosas.[3]
Nombres comunes:
Veronica arvensis es una planta de la familia de las Plantaginaceae, tribu Veroniceae.
Põldmailane (Veronica arvensis) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.
Põldmailane (Veronica arvensis) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.
Ketotädyke (Veronica arvensis) on yksivuotinen matalakasvuinen laji tädykkeiden suvussa. Sen varsi on pysty tai koheneva, karvainen ja kasvaa kahdeksasta 25:een senttimetriä pitkäksi. Lehdistä alemmat ovat lyhytruotisia ja ylemmät ruodittomia. Lehtilapa on kolmiomaisen puikea, sahahampainen, tylppätyvinen tai matalan herttatyvinen. Kukinto on pitkä ja tiheä terttu. Kukissa on kahdesta kolmeen millimetriä leveä sininen teriö. Kota on litteä, reunasta nystykarvainen ja sen kärki syvälovinen.
Ketotädyke (Veronica arvensis) on yksivuotinen matalakasvuinen laji tädykkeiden suvussa. Sen varsi on pysty tai koheneva, karvainen ja kasvaa kahdeksasta 25:een senttimetriä pitkäksi. Lehdistä alemmat ovat lyhytruotisia ja ylemmät ruodittomia. Lehtilapa on kolmiomaisen puikea, sahahampainen, tylppätyvinen tai matalan herttatyvinen. Kukinto on pitkä ja tiheä terttu. Kukissa on kahdesta kolmeen millimetriä leveä sininen teriö. Kota on litteä, reunasta nystykarvainen ja sen kärki syvälovinen.
Veronica arvensis
La Véronique des champs (Veronica arvensis L.) est une espèce de plantes adventices des cultures et des jardins très commune dans toute l'Europe. Elle appartient au genre Veronica, classé dans la famille des Plantaginaceae (les véroniques appartenaient auparavant à la famille des Scrophulariaceae).
Plante herbacée de petite taille (5 à 30 cm) [1] à tige érigée, parfois légèrement couchée, plus ou moins ramifiée. L'ensemble de la plante est velu. Feuilles ovales à limbe crénelé, les inférieures opposées et à court pétiole, les supérieures souvent alternes, sessiles, assimilables à des bractées.
La floraison a lieu de mars à octobre.
Inflorescence en racème se développant à l'aisselle des feuilles supérieures, à pédoncule d'abord assez court, mais qui grandit au cours de la floraison. Les fleurs, à quatre pétales de couleur bleue, sont très petites (moins de 5 mm). La corolle ne dépasse pratiquement pas le calice. Deux étamines proéminentes. Ovaire à deux carpelles.
Le fruit est une capsule bilobée en forme de cœur, ciliée, un peu aplatie, à nombreuses graines.
Plante annuelle très commune dans les cultures et les jardins, également présente sur les terres en friche et les talus. Indifférente à la nature du sol, elle n'aime cependant pas les terres trop humides. Elle peut pousser en altitude jusqu'à 2 000 m[2]. On la rencontre dans toute l'Europe.
Veronica arvensis
La Véronique des champs (Veronica arvensis L.) est une espèce de plantes adventices des cultures et des jardins très commune dans toute l'Europe. Elle appartient au genre Veronica, classé dans la famille des Plantaginaceae (les véroniques appartenaient auparavant à la famille des Scrophulariaceae).
Pólny rozraz (Veronica arvensis) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).
W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.
Pólny rozraz (Veronica arvensis) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).
W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.
Veronica arvensis (nome scientifico Veronica arvensis L., 1753) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.[1]
Il nome generico (Veronica) deriva dal personaggio biblico Santa Veronica, la donna che ha dato a Gesù un panno per asciugare il suo volto mentre è sulla via del Calvario. Alcune macchie e segni sui petali della corolla di questo fiore sembrano assomigliare a quelli del sacro fazzoletto di Veronica. Per questo nome di pianta sono indicate altre etimologie come l'arabo "viru-niku", o altre derivate dal latino come "vera-icona" (immagine vera).[2][3] L'epiteto specifico (arvensis) significa "dei campi".[4]
Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 1: 13"[5] del 1753.[6]
L'altezza di questa pianta varia tra 5 e 40 cm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta è pubescente e ghiandolosa.[7][8][9][10][11][12]
Le radici sono secondarie da rizoma.
La parte aerea del fusto è eretta, ascendente, semplice o ramificata alla base. La superficie è ricoperta da due linee di peli; i peli sono multicellulari bianchi e brevi, ma alcuni sono allungati sino 1,3 mm. I peli disposti in modo patente, sono semplici o ghiandolari.
Le foglie inferiori (quelle cauline) sono disposte in modo opposto ed hanno delle forme ovali con un breve picciolo (quelle superiori sono sessili); i bordi sono crenato-dentati. La superficie è percorsa da 3 - 5 venature. Dimensione delle foglie: larghezza 6 – 8 mm; lunghezza 7 – 14 mm.
Le infiorescenze sono dei racemi terminali con circa 50 fiori al massimo. I racemi sono più o meno chiaramente separati dalla parte fogliare (tipo A - vedi figura). I fiori sono posizionati all'ascella di una brattea di tipo fogliaceo. Le brattee sono disposte in modo alterno e quelle inferiori hanno delle forme triangolari o lanceolate e scarsamente crenate, quelle superiori sono più strette, ellittiche e intere. I peduncoli dei fiori sono subnulli o minori di 2 mm.
I fiori sono ermafroditi e tetraciclici (composti da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo), pentameri (calice e corolla divisi in cinque parti). Larghezza dei fiori: 3 – 4 mm.
Il frutto è del tipo a capsula divisa fino a metà in due lobi e bordi acutamente smarginati con ciglia ghiandolari sulla carena (altrimenti è glabra). La forma è obcordata un poco appiattita con una insenatura poco profonda; la capsula in genere è più breve del calice. La deiscenza è loculicida. I semi, di colore giallastro, sono numerosi (10 - 20) con forme appiattite. Dimensione della capsula: 3 x 4 mm. Dimensione dei semi: 0,5 - 0,7 x 0,8 - 1,0 mm.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[15]
Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[17]
Descrizione. L'alleanza Polycarpion tetraphylli è relativa a comunità formate da piccole specie terofite e emicriptofite prostrate e rosulate su suoli antropici. Possono essere presenti anche neofite reptanti di origine tropicale. Gli areali di competenza sono quelli del mediterraneo occidentale e centrale con diffusione termoatlantica. Queste comunità si mantengono a causa del disturbo dovuto al calpestio umano.[18]
Specie presenti nell'associazione: Polycarpon tetraphyllum, Spergularia rubra, Trifolium suffocatum, Tillaea muscosa, Herniaria cinerea, Matricaria aurea, Sagina apetala, Crepis bursifolia, Amaranthus deflexus, Chamaesyce canescens, Chamaesyce maculata, Chamaesyce prostrata, Chamaesyce serpens, Matricaria aurea, Plantago coronopus, Oxalis corniculata.[18]
Altre alleanze per questa specie sono:[17]
La famiglia di appartenenza (Plantaginaceae) è relativamente numerosa con un centinaio di generi. La classificazione tassonomica di questa specie è in via di definizione in quanto fino a poco tempo fa il suo genere apparteneva alla famiglia delle Scrophulariaceae (secondo la classificazione ormai classica di Cronquist), mentre ora con i nuovi sistemi di classificazione filogenetica (classificazione APG) è stata assegnata alla famiglia delle Plantaginaceae; anche i livelli superiori sono cambiati (vedi il box tassonomico iniziale). Questa pianta appartiene alla sottotribù Veroniciinae (tribù Veroniceae e sottofamiglia Digitalidoideae). Il genere Veronica è molto numeroso con oltre 250 specie a distribuzione cosmopolita.
La specie V. arvensis appartiene alla sezione (o sottogenere) Pocilla Dumort.. Questo gruppo è caratterizzato da un ciclo biologico annuo, dalle infiorescenze formate da racemi terminali con brattee ben distinte dalle foglie oppure i fiori sono isolati all'ascella di foglie normali (quindi le brattee non si distinguono dalle foglie), dal calice a 4 lobi e dai semi piani o incavati.[10]
Secondo altre ricerche di tipo filogenetico più recenti (2011) la specie di questa voce è inserita nel subgen. Chamaedrys Griseb..[19][20]
Il numero cromosomico di V. arvensis è: 2n = 16.[21]
Questa specie è variabile nella lunghezza del peduncolo (fino a 5 mm). Spesso questa entità viene denominata Veronica pseudoarvensis Tineo.[10]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
Questa specie può essere confusa con la specie Veronica verna L. e la specie Veronica dilleni Crantz. Queste tre specie possono essere distinte dalla pubescenza della capsula:
La veronica dei campi in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
Veronica arvensis (nome scientifico Veronica arvensis L., 1753) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.
De veldereprijs (Veronica arvensis) is een kleine eenjarige plant die bloeit van april tot oktober. Ze wordt 2-30 cm hoog. De bloemen zijn vrij donkerblauw en ongeveer 2-3 mm groot. De plant heeft geen duidelijk van de rest afgescheiden bloeiwijze. De onderste bladeren zijn eirond tot vrijwel cirkelrond en hebben een gekartelde rand. De bovenste bladeren zijn duidelijk smaller van vorm en missen de kartels. De stengel is behaard. De doosvruchten zijn omgekeerd hartvormig en hebben langs de rand lange klierharen. De zaden hebben een vlakke of zwak holle zijde en een zwak bolle zijde.
De veldereprijs verspreidt zich via zaden, die het hele jaar kunnen kiemen. Veel zaden kiemen echter in het najaar waarna de plant in het voorjaar bloeit en zaad zet om vervolgens af te sterven.
De veldereprijs komt voor op open plekken op gronden die niet te zwaar mogen zijn. Zo is ze in akkers en tuinen veel te vinden. Ook groeit ze tussen de tegels van het trottoir. In weilanden is ze te vinden in molshopen en op plekken waar mieren de grond open hebben gemaakt. Ze groeit ook in de duinen op open kalkrijke plekken.
De veldereprijs is van oorsprong een plant van gematigde en subarctische streken die zich nu wereldwijd aan het verspreiden is.
In de duinen groeit ze vaak met andere kleine eenjarige planten, waarvan het zwaartepunt van de bloei in het voorjaar valt: zandraket, kandelaartje, ruw vergeet-mij-nietje en vroegeling. Deze planten kunnen in een droog milieu overleven omdat ze in de koelere en daardoor vochtiger perioden van het jaar groeien en bloeien. De droogste periode van het jaar, de zomer, overleven ze in de vorm van zaad.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
De veldereprijs (Veronica arvensis) is een kleine eenjarige plant die bloeit van april tot oktober. Ze wordt 2-30 cm hoog. De bloemen zijn vrij donkerblauw en ongeveer 2-3 mm groot. De plant heeft geen duidelijk van de rest afgescheiden bloeiwijze. De onderste bladeren zijn eirond tot vrijwel cirkelrond en hebben een gekartelde rand. De bovenste bladeren zijn duidelijk smaller van vorm en missen de kartels. De stengel is behaard. De doosvruchten zijn omgekeerd hartvormig en hebben langs de rand lange klierharen. De zaden hebben een vlakke of zwak holle zijde en een zwak bolle zijde.
Bakkeveronika (Veronica arvensis) er ein eitårig plante i veronikaslekta.
Bakkeveronika trivst på tørrbakkar, gjerne på baserik grunn.
Bakkeveronika (Veronica arvensis) er ein eitårig plante i veronikaslekta.
Bakkeveronika trivst på tørrbakkar, gjerne på baserik grunn.
Przetacznik polny (Veronica arvensis L.) – gatunek rośliny, w najnowszym systemie APG zaliczany do rodziny babkowatych (Plantaginaceae)[1], w systemach XX-wiecznych klasyfikowany zwykle do trędownikowatych (Scrophulariaceae).
Rodzimy obszar występowania obejmował obszary Azji o umiarkowanym klimacie, częściowo także o klimacie ciepłym (Indie, Pakistan), Afrykę Północną, Azory, Maderę, Wyspy Kanaryjskie i Europę Południową[3]. Rozprzestrzenił się jednak poza tymi obszarami i obecnie jest gatunkiem kosmopolitycznym; poza Antarktydą występuje na wszystkich kontynentach i na licznych wyspach. W Europie na północy sięga po Islandię i Półwysep Skandynawski[4]. W Polsce jest pospolity na całym obszarze, z wyjątkiem wyższych partii gór[5]. Status gatunku we florze Polski: archeofit[6].
Mimo niewielkich rozmiarów jest uciążliwym i trudnym do zwalczenia chwastem. Szczególnie jest szkodliwy w przypadku, gdy wykiełkuje równocześnie z jednorocznymi roślinami jarymi. Za próg szkodliwości uznaje się 10-15 roślin tego gatunku na 1 m2. Przy takim zagęszczeniu zmniejsza plony średnio o 5%[11].
Zazwyczaj występuje w dużych ilościach. Mechaniczne usuwanie go (plewienie) jest możliwe tylko na niewielkich powierzchniach (np. w przydomowych ogródkach). W uprawach polowych, gdy jego zagęszczenie przekroczy próg szkodliwości, konieczne jest zwalczanie chemiczne – opryskiwanie herbicydami. Do zwalczania go w rzepaku używa się Butisanu 400 SC lub innych środków zawierających metazachlor, w życie stosuje się Cougar 600 SC, Legato Plus 600 SC lub Protekt Plus 600 SC, w jęczmieniu jarym i pszenżycie na przykład Aminopielik Tercet 500 SL lub Nutox Turbo 750 SL. W uprawach warzyw poleca się używanie herbicydów Agat 480 SC, Agro Metamitron 700 SC, Emana B 70 WG, Flurofen 480 SC, Gadwall, Galigan 240 EC, Jetix 700 SC i Kerb 50 WP, Maestro 70 WG, Permuson 416 SC, Racer 250 EC i Shado 300 SC. Duży wybór preparatów pozwala na to, by następny oprysk wykonać innym preparatem (zapobiega to uodpornieniu się chwastu na dany preparat)[11].
Przetacznik polny (Veronica arvensis L.) – gatunek rośliny, w najnowszym systemie APG zaliczany do rodziny babkowatych (Plantaginaceae), w systemach XX-wiecznych klasyfikowany zwykle do trędownikowatych (Scrophulariaceae).
Veronica arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 13. 1753.[1]
Os seus nomes comuns são verónica-dos-campos ou verónica-vulgar.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Veronica arvensis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 13. 1753.
Os seus nomes comuns são verónica-dos-campos ou verónica-vulgar.
Fältveronika (Veronica arvensis) är en växtart i familjen grobladsväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Fältveronika.
Fältveronika (Veronica arvensis) är en växtart i familjen grobladsväxter.
Стебла висотою 5-30 см.
Нижні стеблові листки округлі, майже серцевидні, всі листки по краю зубчаті.
Віночок блідо-блакитний, довжиною 1,5-3 мм.
Цвіте у березні-квітні.
Вид поширений у Африці, Азії та Європі. В Україні зустрічається у Закарпатті, росте на полях, схилах, лісових пагорбах, піднімається в гори.
Veronica arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
.jpg)
Veronica arvensis là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Veronica arvensis L.
Веро́ника полева́я (лат. Veronica arvensis) — однолетнее или двулетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).
Западная Европа: все страны, отсутствует только на некоторых северных островах; территория бывшего СССР: в Европейской части от западной границы до южного побережья Белого моря, низовьев Северной Двины, верховий Вычегды и Камы, далее к югу восточная граница идёт на юго-запад по линии Казань — Тамбов — Новочеркасск, Крым, Кавказ, Памиро-Алай, Тянь-Шань и прилегающие районы к востоку до Алма-Аты; Азия: Турция, северная часть Ирана, Афганистан, Сирия, Ливан, Израиль, Иордания, Индия (Гималаи), Непал, Япония (заносная); Африка: Марокко, Алжир, Тунис (северные горные районы этих стран); Северная Америка: США, Аляска, Канада (западные районы), Бермудские острова.
Произрастает как сорное по полям, реже по сухим склонам, на песчано-галечниковых почвах, на лёссовидных холмах предгорий, по обочинам дорог, поднимается в горы до 1500—2000 м над уровнем моря.
Стебли высотой 5—30 см, простые или раскидисто-ветвистые, слабые, тонкие, прямые или приподнимающиеся и восходящие.
Листья очерёдные или супротивные, в числе 2—4 пар, длиной 5—13 (до 20) мм, шириной 4—10 мм, сердцевидно-яйцевидные, цельные, с 3—5 жилками, нижние с черешком длиной 1—4 мм, верхние почти сидячие, постепенно переходят в прицветные стеблевые листья, цельные, по краю зубчатые или зазубренные, на верхушке тупые, при основании закруглённые или слегка сердцевидные, голые или рассеянно волосистые.
Кисть чаще всего многоцветковая, верхушечная; иногда бывают пазушные кисти, сначала густые, а при плодах удлиняющиеся и рыхлые. Прицветники продолговато-ланцетные или ланцетные до линейных, тупые, цельнокрайние или яйцевидно-ланцетные у основания с несколькими зубцами, почти равны цветкам или превышают их; цветоножки длиной 0,5—1 мм, в полтора-два раза короче чашечки, при плодах удлиняющиеся, длиннее чашечки и прицветников. Чашечка длиной 3—4 мм, железистоопушенная, почти до основания разделена на 4 ланцетовидных или линейно-ланцетных, притуплённых доли, из которых две крупнее других, равна или вдвое длиннее коробочки; венчик бледно-голубой, длиной 2—5 мм, с двумя широко яйцевидными тупыми долями, одной яйцевидно-почковидной и одной продолговатой долей; трубка венчика очень короткая, с пятью жилками. Тычинки с короткими нитями, значительно короче венчика.
Коробочка длиной 3—4 мм, короче чашечки, сжатая, обратно-сердцевидная, двулопастная, с округлыми лопастями, с острой или тупой глубокой выемкой, у основания слегка клиновидная, по краю ресничатая, железистоопушенная. Семена многочисленные, яйцевидные, желтоватые, гладкие или слабо поперечно-морщинистые, длиной около 1 мм, шириной около 0,5 мм, с мелким рубчиком в середине.
.jpg)
Вид Вероника полевая входит в род Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
Веро́ника полева́я (лат. Veronica arvensis) — однолетнее или двулетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).
直立婆婆纳（学名：Veronica arvensis），为車前草科婆婆纳属下的一个植物种。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 階級なし : キク類 asterids 階級なし : シソ類 lamiids 目 : シソ目 Lamiales 科 : オオバコ科 Plantaginaceae 連 : クワガタソウ連 Veroniceae 属 : クワガタソウ属 Veronica 種 : タチイヌノフグリ V. arvensis 学名 Veronica arvensisタチイヌノフグリ（立犬の陰嚢、Veronica arvensis）はオオバコ科クワガタソウ属の雑草。ヨーロッパ・アフリカ原産で、世界中に外来種（帰化植物）として分布している。
オオイヌノフグリに似ているが、茎が直立しており、和名の由来となっている[1]。花が小さい上に、開花している時間が短いために目立たない。
ヨーロッパからアフリカを原産地とする[2]。
北アフリカ、アジア（日本を含む）、オーストラリア、北アメリカ、南アメリカに移入分布する[2]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 タチイヌノフグリ（立犬の陰嚢、Veronica arvensis）はオオバコ科クワガタソウ属の雑草。ヨーロッパ・アフリカ原産で、世界中に外来種（帰化植物）として分布している。
オオイヌノフグリに似ているが、茎が直立しており、和名の由来となっている。花が小さい上に、開花している時間が短いために目立たない。
선개불알풀(문화어: 들꼬리풀)은 질경이과에 속하는 한해살이풀이거나 두해살이풀이다. 유럽 원산이다.
주로 양지바른 밭이나 길가에서 자란다. 줄기는 곧게 서고, 높이 10~30 센티미터쯤 되며 짧은 털이 난다. 잎은 밑부분에서는 마주 나는데, 세모난 달걀 모양이다. 윗부분의 잎은 선 모양에 가까워진다. 가장자리에 3~4쌍의 톱니가 있고 앞뒤에 털이 빽빽하다. 꽃은 청자색으로, 오뉴월에 잎겨드랑이에서 꽃자루 없이 하나씩 핀다. 열매는 동글납작한 삭과이다. 꽃과 열매에 자루가 없는 것이 큰개불알풀과 다르다.
꽃
.jpg)
씨
열매
그림
.jpg)
