Šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia) je drobná, modře kvetoucí rostlina vzácně vyrůstající na vlhkým a teplých místech.
Je to rostlina s kontinentálním areálem, těžiště jejího výskytu je hlavně ve střední a východní Evropě, ostrůvkovitě se však nachází téměř ve všech evropských státech. Sklon k růstu ve vnitrozemí se projevuje i výskytem ve Střední Asii, v Mongolsku a ve Vnitřním Mongolsku v Číně, v malém i na východní a západní Sibiři. Vyrůstá také v Severní Americe od Aljašky přes celou Kanadu až po jih Spojených státu amerických.
Rostlina miluje vlhko a relativně i teplo, je vázána na mokřadní stanoviště, roste hlavně v naplavené půdě okolo velkých řek. Vyrůstá ve světlých lužních lesích, na březích řek, v příkopech a v různých mokřinách, dokonce i na obhospodařovaných pozemcích. Nejsilnější a nejvíce kvetoucí rostliny rostlou na osluněných místech.
V České republice se vyskytuje poměrně vzácně a to převážně v nížinách a pahorkatinách, do podhůří proniká jen výjimečně. Nejvíce roste na Moravě v Dolnomoravském a Dyjsko-svratecké úvalu. V Čechách pak nejvíce ve středním Polabí a okolo dolního toku Ohře, ojediněle v Podkrušnohorské pánvi a v okolí spodního toku Jizery.[1][2][3]
Vytrvalá rostlina se zelenou lodyhou, vyrůstající z plazivého rozvětveného oddenku, která bývá vysoká od 20 do 30 cm. Lodyha je čtyřhranná, jednoduchá nebo častěji ve vyšší části rozvětvená, bývá lysá nebo řídce chlupatá, vespod mívá nafialovělou barvu. Vyrůstají na ní vstřícné, žláznatě chlupaté listy s krátkými řapíky. Na bázi uťatá listová čepel bývá celistvá, u spodních listů podlouhle kopinatá s několika zuby na každé straně, u prostředních hrálovitá (u báze má dva boční laloky) a u horních (čím výše tím menších) kopinatá. Listy bývají dlouhé od 2 do 6 cm a široké 0,5 až 2,5 cm.
Z paždí horních listů, nebo listenů, vyrůstají na stopách dlouhých až 3 mm dva květy, vždy v jednom směru. Celý květ je žláznatě pýřitý, dvoupyský zvonkovitý kalich 3 až 4 mm dlouhý, nese na horním pysku miskovitý výrůstek – štítek, poznávací znamení rodu šišák. Fialově modrá, zřídka bílá, tlamatá koruna má tvar u báze prohnuté trubky dlouhé 15 až 25 mm, horní pysk je 3dílný, vypouklý a dolní celistvý.
Vnější spodní dvě tyčinky jsou delší než dvě vnitřní horní, jejich prašníky mají pouze jeden prašný váček funkční, druhý je zakrnělý. Svrchní semeník vytvořily dva plodolisty, blizna je dvouklaná. Jako ochrana proti samoopylení dozrává nejdříve pyl a teprve později vajíčka. Mimo květy oboupohlavné se občas vyskytují i květy jen samičí.
Kvete od června do srpna. Opylování zajišťují blanokřídlí a motýli. Po opylení koruna květu opadne a kališní pysky obejmou dozrávající tvrdky. Když tyto dozrají, pysky se otevřou a z tvrdek vypadnou 4 semena velká asi 1,5 mm.[1][2][4]
Během rozsáhlých meliorací a snahy o přeměnu zamokřených území na ornou půdy došlo i ke zničení mnoha přeplavovaných luk, na kterých šišák hrálovitý rostl. Zmenšilo se nejen množství lokalit jeho výskytu, ale i na těch pozůstalých se snižují počty kvetoucích jedinců. Byl proto jak "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992" tak i "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin ČR" v roce 2000 prohlášen za ohrožený druh (§2, C2).[2][5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šišák hrálovitý ve Wikimedia Commons
Galerie šišák hrálovitý ve Wikimedia CommonsŠišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia) je drobná, modře kvetoucí rostlina vzácně vyrůstající na vlhkým a teplých místech.
Das Spieß-Helmkraut (Scutellaria hastifolia), auch Spießblättriges Helmkraut[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Helmkräuter (Scutellaria) innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Das Spieß-Helmkraut ist eine sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von meist 15 bis 40[1] (5 bis 50) Zentimetern erreicht. Sie bildet ein Rhizom als Überdauerungsorgan. Der aufsteigende[1] bis mehr oder weniger aufrechte, im Querschnitt viereckige Stängel ist unverzweigt oder verzweigt und nahezu kahl bis spärlich flaumig behaart.[2]
Die gegenständig am Stängel angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist bis zu 1/4 so lang wie die Blattspreite. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von meist 15 bis 25 (8 bis 40) Millimetern sowie einer Breite von meist 5 bis 12 (4 bis 20) Millimetern lanzettlich bis eiförmig, zumindest in der Spitzenhälfte ganzrandig oder manchmal mit ein bis drei kleinen Kerbungen in der Grundhälfte versehen. Die Spreitenbasis ist abgerundet oder gestutzt, selten nahezu herzförmig oder stumpf; bei den mittleren Laubblättern ist sie deutlich spießförmig, über den Spießecken ist manchmal ein stumpfer Kerbzahn vorhanden.[1] Die Blattoberflächen sind mehr oder weniger kahl.[2]
Die Blüten stehen in entfernten oder dichten blattachselständigen Paaren und am Stängelende zu einseitswendigen Scheinähren gehäuft[1]. Die kurz drüsig behaarten Tragblätter ähneln den Laubblättern, sind jedoch nahezu sitzend und kürzer als die Blüten und die oberen Tragblätter sind am Grund gestutzt.[2]
Die Blütezeit liegt am Ende des Frühsommers.[1] Die zwittrigen Blüten sind zygomorph mit doppelter Blütenhülle. Der drüsig-flaumig behaarte Kelch ist 3 bis 4 Millimeter lang und zweilippig. Die kurz drüsig behaarte, violett-blaue Krone ist meist 15 bis 20 (10 bis 23) Millimeter lang und zweilippig. Die Kronröhre ist um etwa 70° gebogen. Die Staubblätter sind parallel.[2]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[3]
Beim Spieß-Helmkraut handelt es sich um einen mesomorphen, helomorphen Hemikryptophyten.[1]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.[1] Die Ausbreitung der Diasporen erfolgt durch Windausbreitung, Klettausbreitung oder Selbstausbreitung.[1]
Das Spieß-Helmkraut kommt in großen Teilen Europas vor, fehlt jedoch im Südwesten und dem äußersten Norden sowie den Inseln. Das Hauptverbreitungsgebiet des Spieß-Helmkrautes liegt in Südosteuropa[4], reicht aber bis zum Kaukasusgebiet.[5] In Mitteleuropa kommt es selten an der unteren Weser und der Unterelbe vor, vereinzelt findet man es am Rhein zwischen den Mündungen von Neckar und Main, an der Donau unterhalb von Regensburg sowie am Alpensüdfuß. In den außeralpinen Gebieten von Österreich tritt es zerstreut auf.[4]
Das Spieß-Helmkraut gedeiht am besten auf nassen, stickstoffreichen, nicht zu verfestigten, schlammig-torfigen Tonböden im Überschwemmungsbereich von Flüssen.[4] Es besiedelt Ufer und Gräben.[4] Es wächst in feuchtem Grasland.[2] Es kommt vor allem im Veronico longifoliae-Euphorbietum palustris aus dem Verband der Staudenfluren nasser Standorte (Filipendulion) vor, findet sich aber auch in Gesellschaften der Brenndoldenwiesen (Verband Cnidion dubii).[3]
Das Spieß-Helmkraut (Scutellaria hastifolia), auch Spießblättriges Helmkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Helmkräuter (Scutellaria) innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Scutellaria hastifolia is a species of flowering plant belonging to the family Lamiaceae.[1]
Its native range is Europe to Western Siberia and Caucasus.[1]
Scutellaria hastifolia is a species of flowering plant belonging to the family Lamiaceae.
Its native range is Europe to Western Siberia and Caucasus.
Keihäsvuohennokka (Scutellaria hastifolia) on Euraasiassa tavattava,huulikukkaiskasveihin kuuluva kasvi.
Monivuotinen keihäsvuohennokka kasvaa 10–50 cm korkeaksi. Varsi on hennohko. Lehdet ovat 1–3 cm pitkiä, puikean suikeita tai kapean kolmiomaisia, pyöreäkärkisiä, enimmäkseen keihästyvisiä ja pääosin ehytlaitaisia. Kukat ovat pareittain tiiviinä, toispuolisina rykelminä lähellä varren latvaa. Varsilehtiä muistuttavat kukkien tukilehdet ovat kukkia lyhyempiä. Huulimainen kukka on violetinsininen. Kukan verhiö on kaksihuulinen, ehyt, nystykarvainen ja verhiön kellomaisessa torvessa on pysty, pullea lisäke. Myös teriö on kaksihuulinen ja pituudeltaan 15–25 mm. Ylähuuli on kupera, teriön torvi on pitkä ja jyrkästi käyrä. Keihäsvuohennokka kukkii Suomessa heinä-elokuussa.[1][2]
Keihäsvuohennokan voi sekoittaa samannäköiseen luhtavuohennokkaan (Scutellaria galericulata).[3]
Keihäsvuohennokka on pääasiassa eurooppalainen kasvilaji, jota kasvaa paikoitellen Pohjois-Espanjasta Venäjälle. Runsain laji on Pohjois-Balkanilla ja Kaukasuksen alueella. Etelä-Euroopassa levinneisyysalue ulottuu Etelä-Italiaan ja Pohjois-Kreikaan, pohjoissa Keski-Ruotsiin ja Etelä-Suomeen. Euroopan ulkopuolella lajia tavataan Länsi-Siperiassa sekä myös Keski-Aasiassa.[3] Suomessa keihäsvuohennokkaa kasvaa Ahvenanmaalla, koko Suomenlahden rannikolla sekä Varsinais-Suomen sisämaassa. Laji on hävinnyt monilta entisiltä kasvupaikoiltaan.[4]
Keihäsvuohennokka viihtyy saaristo- ja rannikkoniityillä, mäenrinteillä, rantametsissä, rakkoleväkasautumilla ja kivikkorannoilla.[1] Suomessa laji on harvinaistunut kasvupaikkojen umpeenkasvamisen ja rakentamisen takia.[5]
Keihäsvuohennokka (Scutellaria hastifolia) on Euraasiassa tavattava,huulikukkaiskasveihin kuuluva kasvi.
Žadny šišak (Scutellaria hastifolia) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Žadny šišak je trajne zelo.
Wón docpěwa wysokosć wot 10 hač do 40 cm a čas kćěwa je wot junija hač do awgusta.
Žadny šišak (Scutellaria hastifolia) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Iečialapė kalpokė (Scutellaria hastifolia) – notrelinių (Lamiaceae) šeimos kalpokės genties augalų rūšis. Augalas žinomas dar kaip driaučlapė kalpokė, pievinė kalpokė, žiupsnialapė kalpokė. Rūšis įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą.
Tai daugiametis žolinis augalas, užaugantis iki 10–40 cm aukščio. Turi laibą, šliaužiantį šakniastiebį. Stiebas kylantis, šakotas arba nešakotas, plikas ar pagal briaunas apaugęs plaukeliais. Lapai pailgai kiaušiniški ar pailgai lancetiški, 1–2 cm ilgio ir 0,5–1,2 cm pločio, su apskritais ar nukirstais pagrindais. Lapkočiai 2–5 (10) mm ilgio. Viduriniai, kartais ir žemutiniai lapai ietiški, su 1–4 bukais danteliais ties pagrindu, likusioje dalyje lygiakraščiai, bukomis viršūnėmis.
Žiedai po du išaugę viršutinių lapų pažastyse, jų žiedkočiai su liaukiniais plaukeliais. Žiedynas – kekė, trumpa, reta, vienašalė. Taurelė 2,5–4 mm ilgio, dažniausiai apaugusi tankiais liaukiniais plaukeliais, paprastai violetinė spalvos. Vainikėlis 17–22 mm ilgio, melsvai violetinis, jo išorinė pusė apaugusi liaukiniais plaukeliais. VIršutinės lūpos skaiutės apskritos. Kuokeliai 4, 2 trumpi ir 2 ilgi.
Žydi birželio–rugpjūčio mėnesiais. Vaisius – riešutėlis, toks pat kaip ir pelkinės kalpokės (Scutellaria galericulata). Dauginasi vegetatyviniu būdu ir sėklomis.
Paplitusi Vakarų ir Vidurio Europoje, Kaukaze, Mažojoje Azijoje. Lietuvoje reta.
Auga pievose, pagrioviuose, paupiuose, pakrančių krūmuose.
Nuo 1981 m. įrašytas į Lietuvos saugomų augalų sąrašus.[1] Rūšies išlikimas priklauso nuo žmogaus ūkinės veiklos, t. y. kasmetinio pirmosios žolės šienavimo, galvijų ganymo.
Iečialapė kalpokė (Scutellaria hastifolia) – notrelinių (Lamiaceae) šeimos kalpokės genties augalų rūšis. Augalas žinomas dar kaip driaučlapė kalpokė, pievinė kalpokė, žiupsnialapė kalpokė. Rūšis įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą.
Multimedia w Wikimedia Commons Tarczyca oszczepowata (Scutellaria hastifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae Lindl.). Występuje w Europie i Azji[2]. W Polsce rośnie w dolinach dużych rzek[3].
Bylina. Rośnie na brzegach wód i mokradłach. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Gatunek charakterystyczny łąk selernicowych ze związku Cnidion dubii[5].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[6][7] w grupie gatunków narażonych na wymarcie (kategoria zagrożenia VU).
Tarczyca oszczepowata (Scutellaria hastifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny jasnotowatych (Lamiaceae Lindl.). Występuje w Europie i Azji. W Polsce rośnie w dolinach dużych rzek.
Toppfrossört (Scutellaria hastifolia) är en växtart i familjen Kransblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Toppfrossört.
Toppfrossört (Scutellaria hastifolia) är en växtart i familjen Kransblommiga växter.
Scutellaria hastifolia là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
Scutellaria hastifolia là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Scutellaria hastifolia L.
Синонимы
Шле́мник копьели́стный[3] (лат. Scutellária hastifólia) — многолетнее травянистое растение; вид рода Шлемник (Scutellaria) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
Многолетник 15—35 (до 40) см высотой с тонким ползучим корневищем.
Стебли прямостоячие, в основании приподнимающиеся, простые, иногда ветвистые.
Листья супротивные, черешковые, ланцетные, цельнокрайние, их пластинки продолговато-яйцевидные, 1,5—4 см длиной и 0,5—1,5 см шириной, нижние и средние при основании копьевидные, с одним - тремя зубцами на лопастях.
Цветки синие или тёмно-голубые, реже фиолетовые, по два на коротких цветоножках в пазухах верхних листьев, образуют одностороннее кистевидное соцветие. Чашечка колокольчатая, сверху с выраженным поперечным полым выростом, 2—4 мм длиной, обычно густо железисто опушённая. Венчик сростнолепестный, двугубый, 15—22 мм длиной, голубовато-фиолетовый. Цветёт в июне — августе.
Плоды из орешковидных плодиков 1—1,5 мм в диаметре[4].
Размножается семенами и вегетативно (корневищами)[5].
Число хромосом 2n=32.
Травянистый стержнекорневой многолетник. Кальцефил.
В России встречается по побережью Финского залива, спорадически в европейской части, за исключением севера и крайнего юго-востока, на Кавказе, а также в Западной Сибири. Вне России распространён в Восточной и Центральной Европе и в Южной Скандинавии по побережью Балтийского моря, исключая побережье Ботнического залива[4], на Балканах, в Предкавказье[5].
Лимитирующие факторы — уничтожение местообитаний из-за чрезмерного выпаса скота и эрозии степных почв, изменение гидрологического режима территорий[4], застройка территорий[5].
В России вид входит в Красные книги Владимирской, Ивановской, Костромской, Ленинградской, Московской, Новгородской, Смоленской, Тульской, Ульяновской и Ярославской областей, а также республики Удмуртия. Растёт на территории нескольких особо охраняемых природных территорий России[6].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. вид входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[7][8].
Шле́мник копьели́стный (лат. Scutellária hastifólia) — многолетнее травянистое растение; вид рода Шлемник (Scutellaria) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
