Planhigyn blodeuol bychan yw Llysiau'r-ysgyfaint difrychau sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Pulmonaria obscura a'r enw Saesneg yw Suffolk lungwort.[1]
Planhigyn blodeuol bychan yw Llysiau'r-ysgyfaint difrychau sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Pulmonaria obscura a'r enw Saesneg yw Suffolk lungwort.
Plicník tmavý (Pulmonaria obscura) je nižší, volně rostoucí bylina s nápadnými modravými či nafialovělými podlouhlými květy rozvíjející se brzy z jara; nejčastěji roste ve světlých a vlhčích listnatých lesích.
Rostlina s evropským kontinentálním rozšíření, severní hranice vede od Beneluxu po jihu Skandinávie, jižní z jihu Francie přes sever Itálie, sever Bulharska až na Krym, východní hranici tvoří Ural.
V České republice se vyskytuje roztroušeně a místy až hojně, chybí v suchých bezlesých a vyšších horských polohách. Těžiště jeho výskytu je nacházejí v termofytiku a v teplejších místech mezofytika, roste od nížin až do podhůří. Dobře se mu daří na humusem zásobených půdách které mohou být hlinité i částečně jílovité, slabě kyselé až neutrální, nejlépe na světlých a vlhkých místech v listnatých lesích a na jejich okrajích.[2][3][4]
Vytrvalá rostlina s lodyhami 10 až 30 cm vysokými které vyrůstají z tenkého, plazivého rozvětveného oddenku. Řídce štětinaté lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé a jen nahoře větvené obvykle do tří vijanů, jsou porostlé nejčastěji pěti až sedmi střídavými, úzce vejčitými až kopinatými listy s téměř přisedlými čepelemi dlouhými 4 až 6 cm a širokými 1 až 2 cm které mají na svrchní straně štětinové a na spodní žláznaté chlupy. Současně s květními lodyhami vyrůstají v přízemní růžici chlupaté přízemní listy dlouhé 4 až 12 cm a široké 2 až 5 cm s úzkými řapíky které jsou vždy delší než čepele. Listy růžice jsou tmavě zelené bez bělavých skvrn, široce vejčitého tvaru, na bázi srdčité a na koncích zašpičatělé, mají zpeřenou žilnatinu a po okrajích jsou nerovnoměrně porostlé žláznatými chlupy a na omak drsné.
Pravidelné pětičetné květy vyrůstající z úžlabí listenů jsou sestaveny do vrcholových květenství vijanů. Jejich kalich, štětinatě i žláznatě chlupatý, do jedné třetiny až poloviny do pěti cípů dělený, je dlouhý 6 až 8 mm a za plodu se prodlužuje. Růžově červená až modrá nálevkovitá koruna dlouhá 13 až 18 mm, jen o málo delší než kalich, je tvořena pěti na vrcholu okrouhlými cípy. Pět tyčinek s nedlouhými nitkami je kratších než korunní trubka. Čtyřdílný semeník nese jednu čnělku s rozdvojenou hlavičkovitou bliznou.
Druh je hemikryptofyt, jeho listová růžice téměř nikdy zimní období nepřečká a z jara vyrůstá zcela nová. Květy se rozvíjejí v období od března do května, většinou ještě před olistěním stromů pod nimiž roste, opylujícímu hmyzu poskytuje dostatek nektaru. Po opylení ze semeníku vyrostou čtyři tvrdky 3,5 až 4 mm dlouhé které jsou leskle hnědé až černé.[2][3][4][5]
Plicník tmavý je podobný plicníku lékařskému, dříve býval dokonce veden i jako poddruh plicníku lékařského. Je uváděno několik hlavních morfologických znaků kterými se oba druhy odlišují. Plicník tmavý má přízemní listy tmavě zelené bez bělavých skvrn a jejich řapíky jsou výrazně delší než čepele a hlavně kalichy květů jsou řídce porostlé dlouze štětinatými a roztroušeně žláznatými chlupy a někdy jsou i osténkaté. Plicník lékařský má na přízemních listech výrazné bílé skvrny a jejich řapíky jsou stejně dlouhé nebo kratší než čepele a jeho zpočátku úzké a za plodu široce zvonkovité kalichy jsou výrazně štětinaté s roztroušenými stopkatě žláznatými chlupy.[2][4]
Rostlina plicníku tmavého obsahuje stejně jako plicník lékařský kyselinu křemičitou, slizové látky, saponiny, třísloviny, mnohé minerální látky a další, sbírá se především jeho kvetoucí nať (herba pulmonaria) nebo jen listy (folium pulmonaria). Usušená droga působící protizánětlivě bývá součásti bylinných čajů, mj. na usnadnění odkašlávání, regeneraci sliznic dýchacích cest a trávicího ústrojí.[6]
Plicník tmavý (Pulmonaria obscura) je nižší, volně rostoucí bylina s nápadnými modravými či nafialovělými podlouhlými květy rozvíjející se brzy z jara; nejčastěji roste ve světlých a vlhčích listnatých lesích.
Almindelig lungeurt (Pulmonaria obscura) er en 10-30 cm høj urt, der i Danmark vokser almindeligt på muldbund i skove.
Almindelig lungeurt danner en roset af grundstillede, æg- til hjerteformede blade. Både disse og de spredtstillede, elliptiske stængelblade er ensfarvet grønne (eller undertiden svagt plettede) og blødhårede blade og med hel rand.
Blomstringen sker i april-maj. Blomsterne er samlet i endestillede stande med nogle få, tragtformede, først rødlige og senere blåviolette kroner. Delfrugterne har olierigt vedhæng (se myrelegeme).
Rodnettet består af krybende jordstængler, som bærer tykke trævlerødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,30 x 1 m (30 x 20 cm/år).
Planten findes i skove på muldbund og er almindelig på Øerne og i Østjylland, men sjælden i det øvrige Jylland. Den er en forårsplante i løvskove.
Ved Giber Åen findes den sammen med bl.a. alm. bingelurt, alm. mangeløv, dagpragtstjerne, gul anemone, skavgræs, skovgaltetand, skovmærke, stor fladstjerne og stor konval[1].
Ifølge Retzius har planten været anvendt som grøntsag og han skriver at "I grønkål lader den sig spise, og nogle steder indbager man den i pandekager".[2]
Artsnavnet obscura betyder mørk. Slægtsnavnet hentyder til at man tidligere anså planten for virksom mod lungesygdomme.
Almindelig lungeurt (Pulmonaria obscura) er en 10-30 cm høj urt, der i Danmark vokser almindeligt på muldbund i skove.
Das Dunkle Lungenkraut (Pulmonaria obscura)[1] ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Sie ist von Nord- bis Mitteleuropa verbreitet.
Das Dunkle Lungenkraut ist eine ausdauernde[1] krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 20, manchmal auch bis zu 30 Zentimetern. Der aufrechte Stängel ist im oberen Teil und an den Blütenstandsverzweigungen mit starken Borsten, Stieldrüsen und weichen Haaren besetzt (Indument).
Die Laubblätter sind weicher behaart, 4 bis 6 Zentimeter lang, 1 bis 2 Zentimeter breit und nur sehr selten an den Nerven etwas hellfleckig. Die grundständigen Sommerblätter sind einen 5 bis 10 Zentimeter langen Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Ihre einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 4 bis 12 Zentimetern etwa doppelt so lang wie breit und herzförmig-länglich mit zugespitztem oberen Ende.
Die Blütezeit reicht vorwiegend von März bis Mai. Die Blüten sitzen in am Grund beblätterten Wickeln. Die zwittrigen Blüten sind fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Blütenkrone ist 10 bis 15 Millimeter lang, anfangs rosafarben und später rotviolett. Die Kronröhre ist unter dem Haarring kahl.
Die Nüsschen haben eine Länge von 3,5 bis 4 Millimeter, sind anfangs kurz behaart, später kahl und glänzend braun bis schwarz gefärbt.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7; es wurde Diploidie, Triploidie und Tetraploidie mit Chromosomenzahl 2n = 14[2], 21 und 28 nachgewiesen.[1]
Pulmonaria obscura kommt in Südeuropa, in Ost-, Mittel- und Nordeuropa vor, außerdem in der Türkei und in Westsibirien.[3] Es ist ein gemäßigt-kontinentales Florenelement. Sie ist in Mitteleuropa meistverbreitet vorkommende Pulmonaria-Art. In Österreich ist das Dunkle Lungenkraut sehr selten und gefährdet, während sie in der Schweiz verbreitet zu finden ist.
Das Dunkle Lungenkraut kommt in Deutschland verbreitet bis zerstreut vor. Im Norden und im Alpenvorland ist es streckenweise selten oder fehlt ganz.
Das Dunkle Lungenkraut wächst in Laub- und Nadelmischwäldern. Es gedeiht am besten auf sickerfeuchten, nährstoffreichen, basenreichen, aber nicht immer kalkhaltigen Böden. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Fagetalia.[2]
Die Gattung Pulmonaria ist ausgesprochen komplex und schwierig. Zwischen den einzelnen Arten existieren zahlreiche Übergänge sowie hybride Formen. Teilweise sind die spezifischen Sippen nur durch Chromosomenanalyse bestimmbar. Die Verbreitungsangaben in der Literatur sind dadurch häufig nicht vollständig bzw. falsch.
Das Dunkle Lungenkraut (Pulmonaria obscura) ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Sie ist von Nord- bis Mitteleuropa verbreitet.
Cemny płëcnik (Pulmonaria obscura L.) - to je wielelatnô roscëna z rodzëznë wòdrôkòwatëch. Cemny płëcnik rosce m. jin. na Kaszëbach.
Баллыҡай, биҫтау үләне (рус. Медуни́ца нея́сная Медуни́ца тёмная, лат. Pulmonária obscúra— күгәрсен күҙә һымаҡтар (Boraginaceae) ғаиләһенә күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 30см тирәһе. Был үҫемлектең, башҡа сәскәле үҫемлектәрҙән айырмалы булараҡ, сәскәһенең төҫө алһыу төҫтән зәңгәргә әйләнеүе күҙәтелә. Апрель-май айҙарында сәскә ата, май-июндә орлоғо өлгөрә.
Европала киң таралған. Урманда, урман ситтәрендә, ағас ҡырҡылған ерҙә, йырғанаҡ-соҡорҙарҙа үҫә.
Баллыҡай, биҫтау үләне (рус. Медуни́ца нея́сная Медуни́ца тёмная, лат. Pulmonária obscúra— күгәрсен күҙә һымаҡтар (Boraginaceae) ғаиләһенә күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 30см тирәһе. Был үҫемлектең, башҡа сәскәле үҫемлектәрҙән айырмалы булараҡ, сәскәһенең төҫө алһыу төҫтән зәңгәргә әйләнеүе күҙәтелә. Апрель-май айҙарында сәскә ата, май-июндә орлоғо өлгөрә.
Цъæх цъиробадыг. дзырд[1] (лат. Pulmonaria obscura, уырыс. Медуница неясная) у бирæазон кæрдæг зайæгой.
Цъæх цъиробадыг. дзырд (лат. Pulmonaria obscura, уырыс. Медуница неясная) у бирæазон кæрдæг зайæгой.
Чопода вишпиляв[1] (лат. Pulmonária obscúra, руз. Медуни́ца нея́сная, эли Медуни́ца тёмная[2]) — ламоиень аволь серэйть тикшень касовкс Вишпилявонь буень Куяртикшень[1] семиястонть (Boraginaceae).
Вишпилявкстнэнь цецятнестэ мекштне саить парсте медярво[3][4]. Лопанзо — тантей ярсамопель, эйсэст ламо аскорбиновой кислота ды лия витаминт; тунда теить салат[5].
Pulmonaria буень лемесь саеви латинэнь pulmo — «тевеляв» (pulmonalis — «тевелявонь») ды секс не тикшетнень видтнэнь саить тевс тевелявонь орматнень эйстэ.[5]
Чопода вишпиляв (лат. Pulmonária obscúra, руз. Медуни́ца нея́сная, эли Медуни́ца тёмная) — ламоиень аволь серэйть тикшень касовкс Вишпилявонь буень Куяртикшень семиястонть (Boraginaceae).
Pulmonaria obscura, common names unspotted lungwort or Suffolk lungwort, is a herbaceous evergreen perennial rhizomatous plant of the genus Pulmonaria, belonging to the family Boraginaceae. In Central Europe it is the most widely occurring member of the Boraginaceae.
The perennial herb reaches a height of about 10 to 20, sometimes up to 30 cm. The stem grows upright and is covered in the upper part with strong bristles, stem glands and soft hairs. The leaves have softer hairs. They are 4–6 cm long, 1–2 cm wide, and very rarely with pale green patches along the veins. The basal leaves are heart-shaped and oblong, have an approximately 5 to 10 cm long stem, and a length of 4 to 12 cm and are about twice as long as wide. The flowers are about 10 to 15 mm long, initially pink and later red-violet. The corolla tube is bald under the hair ring. The seeds have a length of 3.5 to 4 mm and are brown to black.
It grows in deciduous and coniferous mixed forests. It usually prefers poorly drained, nutrient-rich, and mostly calcareous soils.
Its distribution ranges from central Sweden and southern Finland to Central Europe. In Austria, the species is very rare and endangered, while it is common in Northern Switzerland. In Britain it is quite rare, but its presence has been confirmed for Suffolk.
Pulmonaria obscura, common names unspotted lungwort or Suffolk lungwort, is a herbaceous evergreen perennial rhizomatous plant of the genus Pulmonaria, belonging to the family Boraginaceae. In Central Europe it is the most widely occurring member of the Boraginaceae.
Lehtoimikkä eli imikkä (Pulmonaria obscura syn. Pulmonaria officinalis subsp. obscura) on lemmikkikasveihin kuuluva eurooppalainen lehtokasvi. Aikaisemmin lehtoimikkää pidettiin rohtoimikän (Pulmonaria officinalis) alalajina.[1]
Monivuotinen lehtoimikkä kasvaa 15–30 cm korkeaksi. Koko kasvi on karvainen. Lehtiä on kahdenlaisia. Keväällä kukkaverson lehdet ovat puikeita tai suikeita ja ruodittomia. Isot kesälehdet kasvavat vaakasuoran juurakon haaroissa ruusukkeena ja ovat pitkäruotisia, leveän herttamaisia ja suippoja. Kukinto on vähähaarainen kiemura. Ylimmät kukat ovat tukilehdettömiä. Kukat ovat suppilomaisia, viisihalkoisia ja muuttuvat punaisesta sinisiksi kukinnan aikana. Lehtoimikkä kukkii Suomessa touko-kesäkuussa.[2]
Lehtoimikkä on eurooppalainen laji, jota tavataan Tanskasta, Saksasta ja Alppien alueelta itään Venäjän keskiosiin saakka. Eteläisimmät esiintymät ovat Pohjois-Kreikassa ja Bulgariassa, pohjoisimmat Keski-Ruotsissa ja Etelä-Suomessa.[1] Lehtoimikkä on ainoa imiköiden (Pulmonaria) suvun Suomessa luonnonvaraisena kasvava kasvi. Sitä tavataan paikoin yleisenä Etelä-Suomessa lähes Jyväskylän korkeudelle saakka, sekä Kaakkois- ja Itä-Suomessa Venäjän rajan tuntumassa Kiteen korkeudelle saakka.[3]
Lehtoimikkä kasvaa ravinteisissa lehdoissa tai lehtometsissä. Lehtoimikkä on myös yleinen puutarhakasvi mutta tavataan vain harvoin puutarhakarkulaisena.[2][4]
Lehtoimikkää on ainakin Ruotsissa käytetty aikaisemmin vihanneksena.[1]
Lehtoimikkä eli imikkä (Pulmonaria obscura syn. Pulmonaria officinalis subsp. obscura) on lemmikkikasveihin kuuluva eurooppalainen lehtokasvi. Aikaisemmin lehtoimikkää pidettiin rohtoimikän (Pulmonaria officinalis) alalajina.
Pulmonaire sombre
Pulmonaria obscura, la Pulmonaire sombre ou Pulmonaire à fleurs sombres, est une espèce de plante herbacée de la famille des Boraginaceae.
À la différence de certaines autres espèces du genre, elle n'a pas de taches blanchâtres sur ses feuilles. Ses fleurs sont qualifiées de sombres mais ont pourtant une teinte bleutée à rosée, classique des espèces du genre.
C'est une espèce vivant en sous-bois. Dans le canton de Vaud, l'hêtraie associée à la Pulmonaria obscura forme l'association végétale hêtraie à pulmonaire (N° 120).
Se trouve dans l'ensemble de l'Europe, en Asie mineure et en Russie.
Pulmonaire sombre
Pulmonaria obscura, la Pulmonaire sombre ou Pulmonaire à fleurs sombres, est une espèce de plante herbacée de la famille des Boraginaceae.
Tamsioji plautė (lot. Pulmonaria obscura, vok. Dunkles Lungenkraut) – agurklinių (Boraginaceae) šeimos, plaučių (Pulmonaria) genties augalas.
Daugiametis, 25-30 cm aukščio žolinis augalas. Šakniastiebis storas, rudas. Stiebas vienas arba keli, šiek tiek briaunoti, viršutinė dalis plaukuota. Pamatiniai lapai, išaugantys plautei peržydėjus, tamsiai žali, nedėmėti arba su šviesiai žaliomis dėmėmis, 5-15 cm ilgio, 3-9 cm pločio, širdiška arba apvalia pamatine dalimi, susiaurėjantys į ilgą, kiek sparnuotą lapkotį, smailiomis viršūnėmis. Žiedynas – suktukas arba, išaugus pridėtinėms šakoms, skėtiška kekė. Su pažiedėmis tik apatiniai žiedai. Taurelė 8-10 mm ilgio, varpiška, penkiadantė, trumpesnė už vainikėlį, vaisiams nunokus, pailgėja. Vainikėlis 14-20 mm ilgio, vamzdiškai piltuviškas, iš pradžių rožinis, vėliau raudonai violetinis ir pagaliau mėlynas. Žiedo spalva priklauso nuo cheminės ląstelių sulčių reakcijos, kintančios nuo žiedo amžiaus. Žiedai pražysta ne vienu metu, todėl tame pačiame žiedyne būna įvairių spalvų žiedų. Vaisius – skeltavaisis, subyrantis į 4 riešutėlius. Riešutėliai smailiomis viršūnėmis, iš pradžių plaukuoti, vėliau pliki.
Žydi balandžio – gegužės mėn. Vaisiai subręsta liepos – rugpjūčio mėn. Dauginasi sėklomis. Auga lapuočių ir mišriuose miškuose, krūmuose.
Vaistams vartojama antžeminė dalis, nupjauta prieš žiedų skleidimąsi. Žolėje yra mangano, vario, geležies, vanadžio, titano, sidabro, nikelio, stroncio ir kitų elementų; vitamino B1, karotino, askorbino rūgšties, 6-10 % rauginių medžiagų, gleivių, 4 % silicio rūgšties, dervų.
Augalas medingas, dekoratyvus, o kai kur net valgomas kaip salotos.
Pavasarį žydintys augalai, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1985, 24 psl.
Tamsioji plautė (lot. Pulmonaria obscura, vok. Dunkles Lungenkraut) – agurklinių (Boraginaceae) šeimos, plaučių (Pulmonaria) genties augalas.
Daugiametis, 25-30 cm aukščio žolinis augalas. Šakniastiebis storas, rudas. Stiebas vienas arba keli, šiek tiek briaunoti, viršutinė dalis plaukuota. Pamatiniai lapai, išaugantys plautei peržydėjus, tamsiai žali, nedėmėti arba su šviesiai žaliomis dėmėmis, 5-15 cm ilgio, 3-9 cm pločio, širdiška arba apvalia pamatine dalimi, susiaurėjantys į ilgą, kiek sparnuotą lapkotį, smailiomis viršūnėmis. Žiedynas – suktukas arba, išaugus pridėtinėms šakoms, skėtiška kekė. Su pažiedėmis tik apatiniai žiedai. Taurelė 8-10 mm ilgio, varpiška, penkiadantė, trumpesnė už vainikėlį, vaisiams nunokus, pailgėja. Vainikėlis 14-20 mm ilgio, vamzdiškai piltuviškas, iš pradžių rožinis, vėliau raudonai violetinis ir pagaliau mėlynas. Žiedo spalva priklauso nuo cheminės ląstelių sulčių reakcijos, kintančios nuo žiedo amžiaus. Žiedai pražysta ne vienu metu, todėl tame pačiame žiedyne būna įvairių spalvų žiedų. Vaisius – skeltavaisis, subyrantis į 4 riešutėlius. Riešutėliai smailiomis viršūnėmis, iš pradžių plaukuoti, vėliau pliki.
Žydi balandžio – gegužės mėn. Vaisiai subręsta liepos – rugpjūčio mėn. Dauginasi sėklomis. Auga lapuočių ir mišriuose miškuose, krūmuose.
Vaistams vartojama antžeminė dalis, nupjauta prieš žiedų skleidimąsi. Žolėje yra mangano, vario, geležies, vanadžio, titano, sidabro, nikelio, stroncio ir kitų elementų; vitamino B1, karotino, askorbino rūgšties, 6-10 % rauginių medžiagų, gleivių, 4 % silicio rūgšties, dervų.
Augalas medingas, dekoratyvus, o kai kur net valgomas kaip salotos.
Het ongevlekt longkruid (Pulmonaria obscura) is een soort uit de familie der ruwbladigen (Boraginaceae). De soort komt voor in het zuiden van Scandinavië, Groot-Brittannië, Centraal- en Oost-Europa oostwaarts tot aan het Oeralgebergte. De soort is verspreidbladig en de bladeren zijn in tegenstelling tot het gevlekt longkruid (Pulmonaria officinalis) niet gevlekt. De bladeren zijn daarnaast ovaal. De plant is een voorjaarsbloeier die te zien is van maart tot mei en groeit tot een hoogte van 10–30 cm.[1]
Het ongevlekt longkruid (Pulmonaria obscura) is een soort uit de familie der ruwbladigen (Boraginaceae). De soort komt voor in het zuiden van Scandinavië, Groot-Brittannië, Centraal- en Oost-Europa oostwaarts tot aan het Oeralgebergte. De soort is verspreidbladig en de bladeren zijn in tegenstelling tot het gevlekt longkruid (Pulmonaria officinalis) niet gevlekt. De bladeren zijn daarnaast ovaal. De plant is een voorjaarsbloeier die te zien is van maart tot mei en groeit tot een hoogte van 10–30 cm.
Miodunka ćma (Pulmonaria obscura Dumort.) – gatunek roślin z rodziny ogórecznikowatych (Boraginaceae). Występuje naturalnie w niemal całej Europie, Turcji oraz zachodniej części Syberii. Ponadto jest uprawiany jako roślina ozdobna[3].
Rośnie naturalnie w niemal całej Europie, Turcji oraz zachodniej części Syberii. W Europie jest spotykany w takich państwach jak Finlandia, Szwecja, Dania, Francja, Belgia, Niemcy, Polska, Czechy, Słowacja, Węgry, Austria, Szwajcaria, Chorwacja, Serbia, Bułgaria, Rumunia, Mołdawia, Ukraina, Białoruś, Litwa, Łotwa, Estonia oraz Rosja[3]. W Polsce jest pospolity na całym terenie[potrzebny przypis].
Bylina, hemikryptofit. Siedliskiem są lasy liściaste oraz zarośla (zwłaszcza nadrzeczne). Jeden z rodzimych dla Polski gatunków zakwitających i rozwijających liście wczesną wiosną, jeszcze przed rozwinięciem liści przez drzewa, pod którymi rośnie. Najczęściej rośnie na glebach próchniczych, dobrze przewietrzanych. Jest cieniolubna. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Fagetalia[6]. Kwitnie wczesną wiosną – od marca do maja. Kwiaty zapylane przez błonkówki. Roślina posiada podwójne zabezpieczenie przed niekorzystnym dla niej samozapyleniem – różnosłupkowość i samopłonność. Część kwiatów ma mianowicie słupki wyższe od pręcików, część kwiatów odwrotnie.
Tworzy mieszańce z miodunką wąskolistną i miodunką węgierską[7].
Miodunka ćma (Pulmonaria obscura Dumort.) – gatunek roślin z rodziny ogórecznikowatych (Boraginaceae). Występuje naturalnie w niemal całej Europie, Turcji oraz zachodniej części Syberii. Ponadto jest uprawiany jako roślina ozdobna.
Lungört (Pulmonaria obscura) är en ört med blommor som är röda när knopparna spricker upp, men senare blir blåvioletta.
Lungört kan användas som örtmediciner. Främst för att lindra bronkit och hosta.[1]
Lungört (Pulmonaria obscura) är en ört med blommor som är röda när knopparna spricker upp, men senare blir blåvioletta.
Lungört kan användas som örtmediciner. Främst för att lindra bronkit och hosta.
Багаторічна ранньовесняна рослина родини шорстколистих (Boraginaceae), 16-30 см заввишки з тонким, зігнутим кореневищем. Стебло прямостояче, при основі з великими коричневими лусками, шорстке і короткозалозисте, як і листки. Наприкінці цвітіння, розвиваються великі прикореневі листки вкриті жорсткими щетинками, на довгих черешках. За формою ці листки широкояйцеподібні ( яйцевидно-ланцетні) 5-21 см завдовжки, загострені, при основі звужені в крилатий черешок, який у 1,5-2 рази довший за пластинку. Ці листки забарвлені в темний колір — важливе пристосування для максимального поглинання слабкого світла, що никає крізь крону дерев.[1] Стеблові листки видовжені, при основі звужені або напівстеблообгортні. Середні і верхні листки сидячі.
Квітки зібрані у верхівкове небагатоквіткове суцвіття — завійку. Квітки пониклі, на коротких квітконіжках, правильні. Оцвітина подвійна. Чашечка зрослолиста, дзвоникувата, при плодах здута, майже до середини п'ятилопатева, зелена або синювата. Віночок зрослопелюстковий (7-10 мм у діаметрі), рожевий, згодом пурпурово-фіолетовий або синій. Він лійкоподібної форми з дзвоникуватим відгином і п'ятьма пучками волосків у зіві. Тичинок п'ять, прирослих нитками до трубочки віночка. Маточка одна, зав'язь верхня, чотирилопатева, стовпчик один, приймочка головчаста.
Плоди — розпадний горішок. Горішки чорні, блискучі, пухнасті, округло-яйцеподібні з гострим кілем і верхівкою. Цвіте в квітні — травні. Рослина тіньолюбна.
Росте в листяних, рідко в мішаних лісах, у чагарниках, на узліссях переважно на піщаному ґрунті. Поширена медунка темна на Поліссі, у Лісостепу, рідко в Степу і Карпатах. Заготовляють її у районах поширення.
За морфологічними ознаками до медунки гладенької подібна медунка м'якенька — Pulmonaria mollissima Kern. (Pulmonaria mollis Bess.). Від медунки темної вона відрізняється м'яким, коротким, оксамитовим опушенням і тупуватими горішками. Зростає в листяних і мішаних лісах. Тіньовитривала рослина. Поширена в лісових і лісостепових районах Правобережжя, в Карпатах, зрідка у Степу.
Лікарська, харчова, чудова медоносна рослина.
У народній медицині застосовують рослину з коренем при різноманітних кишкових хворобах, захворюванні дихальних шляхів, як відхаркувальний, кровоспинний і антисептичний засіб, при хрипоті, проносах, жіночих хворобах. Зовнішньо застосовують для промивання гнійних ран, наривів, Для Дитячих ванн при золотусі.
У рослині містяться таніди (6-10 %), рутин, слиз, у значній кількості каротин і аскорбінова кислота. Обидва види медунок містять кровотворний комплекс мікроелементів: манган, залізо, мідь, кальцій, які регулюють також діяльність залоз внутрішньої секреції, активізують дію вітаміну B1.
У гомеопатії використовують есенцію з свіжої квітучої рослини.
У ветеринарії траву медунки застосовують при хворобах дихальних шляхів і лікуванні ран у худоби. Завдяки високому вмісту каротину й аскорбінової кислоти медунку використовують для приготування різноманітних супів і овочевих страв, листки варять і додають до картоплі. В Англії культивують як салатну рослину.
Медунки — ранньовесняні медоноси, добре відвідуються бджолами, нектаропродуктивність їх до 100 кг з 1 га. Мед з медунки здатний подразнювати слизову оболонку рота.
Збирають усю рослину, зриваючи стебла навесні в період цвітіння, укладають нещільно в невеликі кошики. Сушать швидко, в добре провітрюваному приміщенні, щоб уникнути почорніння. Зберігають у коробках, вистелених папером.
Цветки с двойным околоцветником. Чашечка сростнолистная, колокольчатая, пятизубчатая, в верхней части слегка расширенная, рассечённая менее чем на треть длины. Венчик актиноморфный, трубчато-колокольчатый, пятидольный, с открытым зевом, в котором находятся пять пучков волосков, и развитой трубкой; отгиб венчика почти равен трубке. Тычинок пять. Столбик цельный, голый, с цельным головчатым рыльцем. Цветки собраны в рыхлые верхушечные завитки. Завязь верхняя[3][4][10].
В бутонах и в начале цветения венчик розовый, позже его окраска становится синей или лиловой, часто на одном растении имеются цветки различной окраски. Изменение цвета объясняется измененим кислотности клеточного сока в венчиках цветков медуницы (клеточный сок в бутонах и молодых цветках имеет кислую реакцию, но ближе к концу цветения становится слабощелочным) и связано со свойствами красящего вещества антоциана: кислые растворы, в которых он содержится, — розовые, а щелочные — синие. Подобное изменение окраски венчика наблюдается и у некоторых других растений из семейства Бурачниковые, — например, у представителей рода Незабудка (Myosotis): бутоны у них обычно розовые, а сами цветки голубые[5][6].
Возможно, изменение цвета венчика имеет информационное значение для насекомых-опылителей[5], но до конца приспособительное значение этого явления неясно[10].
Цветение в условиях средней полосы европейской части России — в апреле — мае[3]. Опыление происходит с помощью насекомых (пчёлы, шмели); нектар в цветке защищён от всех неэффективных опылителей длинной трубкой венчика[4][10].
В качестве приспособления для перекрёстного опыления для медуницы неясной характерна диморфная гетеростилия: у разных растений может быть различная длина столбиков и тычиночных нитей (у одних растений столбики короче тычинок, у других — тычинки короче столбиков). Суть этого приспособления состоит в том, что насекомое, касаясь пыльников в цветке одного типа, пачкает своё тело пыльцой в тех местах, которые соответствуют рыльцу столбика в цветке другого типа[5][10]. У растений с длинным столбиком тычинки не выступают из венчика, у растений с коротким столбиком из венчика слегка выдаются лишь пыльники[3].
Плод распадается на четыре гладких блестящих орешковидных доли с мясистыми присемянниками (ариллусами), которые привлекательны для муравьёв[3][4][5]. Созревает в мае — июне[8].
Листья съедобны, в них содержится много аскорбиновой кислоты и других витаминов; весной их можно использовать для приготовления салатов[5][8].
В народной медицине медуницу неясную применяют при лечении лёгочных заболеваний как смягчающее и противовоспалительное средство. Также растение применяется при геморроидальных и носовых кровотечениях, при диатезе, малокровии и воспалительных процессах в желудке и кишечнике[5].
Изредка этот вид медуницы выращивают как садовое растение.
Цветки с двойным околоцветником. Чашечка сростнолистная, колокольчатая, пятизубчатая, в верхней части слегка расширенная, рассечённая менее чем на треть длины. Венчик актиноморфный, трубчато-колокольчатый, пятидольный, с открытым зевом, в котором находятся пять пучков волосков, и развитой трубкой; отгиб венчика почти равен трубке. Тычинок пять. Столбик цельный, голый, с цельным головчатым рыльцем. Цветки собраны в рыхлые верхушечные завитки. Завязь верхняя.
В бутонах и в начале цветения венчик розовый, позже его окраска становится синей или лиловой, часто на одном растении имеются цветки различной окраски. Изменение цвета объясняется измененим кислотности клеточного сока в венчиках цветков медуницы (клеточный сок в бутонах и молодых цветках имеет кислую реакцию, но ближе к концу цветения становится слабощелочным) и связано со свойствами красящего вещества антоциана: кислые растворы, в которых он содержится, — розовые, а щелочные — синие. Подобное изменение окраски венчика наблюдается и у некоторых других растений из семейства Бурачниковые, — например, у представителей рода Незабудка (Myosotis): бутоны у них обычно розовые, а сами цветки голубые.
Возможно, изменение цвета венчика имеет информационное значение для насекомых-опылителей, но до конца приспособительное значение этого явления неясно.
Цветение в условиях средней полосы европейской части России — в апреле — мае. Опыление происходит с помощью насекомых (пчёлы, шмели); нектар в цветке защищён от всех неэффективных опылителей длинной трубкой венчика.
В качестве приспособления для перекрёстного опыления для медуницы неясной характерна диморфная гетеростилия: у разных растений может быть различная длина столбиков и тычиночных нитей (у одних растений столбики короче тычинок, у других — тычинки короче столбиков). Суть этого приспособления состоит в том, что насекомое, касаясь пыльников в цветке одного типа, пачкает своё тело пыльцой в тех местах, которые соответствуют рыльцу столбика в цветке другого типа. У растений с длинным столбиком тычинки не выступают из венчика, у растений с коротким столбиком из венчика слегка выдаются лишь пыльники.
Плод распадается на четыре гладких блестящих орешковидных доли с мясистыми присемянниками (ариллусами), которые привлекательны для муравьёв. Созревает в мае — июне.