Leontodon hispidus ye una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Difier de Leontodon autumnalis en tener fueyes con pelos ahorquilaos y aquenios con 2 fileres de pelos, la esterna plumosa, la interna simple. Capítulu solitariu, que brota d'un tarmu non ramosu, mariellu-dorao, de 2,5-4 cm de diámetru, con flores esternes anaranxaes o acolorataes per debaxo; capítulu inclináu enantes d'abrir. Arreyo llampiñu o arispiu. Especie bien variable. Floria en primavera y branu.
En toa Europa, sacante Islandia y Turquía. Ausente de munches islles. Vive en praos con agua y en motañas.[1]
Leontodon hispidus describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 798. 1753[2]
Leontodon: nome xenéricu que provién de les pallabres griegues leon = "lleón", y odons = "diente", n'alusión a les fueyes fondamente dentaes.[3]
hispidus: que significa cubiertu de pelos llargos y ríxidos.[4]
Númberu de cromosomes de Leontodon hispidus (Fam. Compositae) y táxones infraespecíficos: 2n=14[5]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Leontodon hispidus ye una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Máchelka srstnatá (Leontodon hispidus) je vytrvalá, žlutě kvetoucí, planě rostoucí rostlina "pampeliškovitého" vzhledu, která se v České republice vyskytuje poměrně hojně. Je v české přírodě původní druh a jedním ze dvou druhů rodu máchelka, které v ní rostou.
Rostlina je rozšířena, mimo severních oblastí Skandinávie, Islandu a nejjižnějších středomořských oblastí, téměř po celé Evropě. Její původní areál ještě ostrůvkovitě sahá přes Malou Asii až na Kavkaz a do přilehlého okolí. Zavlečena byla i na východní pobřeží Spojených států a Kanady. V České republice roste hojně téměř po celém území, od nížin až do horských oblastí.[1][2]
Vyhledává půdy dobře zásobené živinami, vlhké až mírně vysýchavé a převážně s řídkým, narušených rostlinným krytem. Roste na dobře osluněných místech na loukách, pastvinách, mezích, travnatých stráních, v zahradách i na kamenitých náspech podél cest nebo přímo v obcích. V závislosti na stanovišti kvete od června do září. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][3][4]
Vytrvalá bylina s jednou nebo několika v trsu rostoucími lodyhami vysokými 10 až 50 cm. Vyrůstá z krátkého, až do hloubky 20 cm sahajícího větveného oddenku. Lodyha je jednoduchá, bezlistá, jemně rýhovaná, hustě porostlá rozvětvenými stopkatými chlupy, na vrcholu je mírně ztlustlá a v horní části mívá jeden až tři drobné listeny. Listy vyrůstající v přízemní růžici mohou být dlouhé 5 až 30 cm a široké 0,5 až 4 cm. V obrysu jsou podlouhlé či obkopinaté, uprostřed bývají nejširší a u báze zúžené do křídlatého řapíku. Po obvodě jsou mělce vykrajovaně zubaté až chobotnatě peřenoklané a koncový úkrojek mají zřetelně větší než postranní, jsou porostlé stejnými chlupy jako lodyha.
Na konci lodyhy jednotlivě vyrůstají 15 až 30 mm velké úbory, které jsou v době před rozkvětem nicí. Obsahují po 30 až 50 oboupohlavných, jasně žlutých, pouze jazykovitých kvítků s ligulou dlouhou 10 až 15 mm s pěti zoubky na špičce. U okrajových kvítků bývá ligula na vnější straně červeně nebo šedozeleně proužkovaná. Kvítky s pestíkem tvořeným ze dvou plodolistů mají po pěti tyčinkách a dvou žlutých bliznách. Zvonkovitý, zelený až téměř černý zákrov je 10 až 15 mm dlouhý a 6 až 12 mm široký. Zákrovní listeny jsou úzce kopinaté, chlupaté a umístěným ve vnější řadě odstávají vrcholy. Úbory se rozevírají brzy ráno a uzavírají nedlouho po poledni.
Plodem je hnědá, válcovitá, vrásčitá, 5 až 8 mm velká nažka, která si udržuje klíčivost obvykle jen po dobu kratší než rok. Pro podporu rozptylování větrem má nažka na konci světle hnědý, dvouřadý chmýr s pérovitými, u báze rozšířenými paprsky. Nažky z vnitřních kvítků úboru mají pod chmýrem zobánek.[1][3][4][5][6]
Máchelka srstnatá je vzhledově variabilní rostlina, což se nejvíce projevuje na ochlupení, velikosti a tvaru listů. V české přírodě jsou uznávány dvě variety, někdy také považované za poddruhy, lišící se hlavně oděním:
Rostlina je bez valného ekonomického významu. Pokud roste na pastvinách je dobytkem s oblibou spásána, při sušení se ale její listy drolí a ze sena vypadávají. V okrasných a speciálních trávnících (např. golfové hřiště) je nežádoucím plevelem. Na polích a zahradách vyrůstá v užitkových rostlinách jen ojediněle a znatelné škody nepůsobí.
Listová růžice
Zákrov
Úbor s rozkvetlými květy
Úbor se zralými nažkami
Obrázky, zvuky či videa k tématu máchelka srstnatá ve Wikimedia Commons
Máchelka srstnatá (Leontodon hispidus) je vytrvalá, žlutě kvetoucí, planě rostoucí rostlina "pampeliškovitého" vzhledu, která se v České republice vyskytuje poměrně hojně. Je v české přírodě původní druh a jedním ze dvou druhů rodu máchelka, které v ní rostou.
Stivhåret borst (Leontodon hispidus) er en 10-30 centimeter høj plante i kurvblomst-familien. Hele planten, der har ugrenet stængel, er beklædt med stive hår, hvoraf i det mindste nogle er 2-3-grenede. Blomsterne er gule og tungeformede. Frugten har to kranse gullige, fnokstråler.
I Danmark findes stivhåret borst hist og her på vejkanter, overdrev og høje enge i Østjylland og på Øerne, mens den er sjælden i resten af landet. Den blomstrer i juni til september.[1]
Stivhåret borst (Leontodon hispidus) er en 10-30 centimeter høj plante i kurvblomst-familien. Hele planten, der har ugrenet stængel, er beklædt med stive hår, hvoraf i det mindste nogle er 2-3-grenede. Blomsterne er gule og tungeformede. Frugten har to kranse gullige, fnokstråler.
Der Steifhaarige Löwenzahn (Leontodon hispidus), auch Gewöhnliches Raues Milchkraut[1], Rauer oder Rauher Löwenzahn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Leontodon (Löwenzahn) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Der Steifhaarige Löwenzahn ist eine ausdauernde krautige Pflanze und ein Hemikryptophyt, die Wuchshöhen zwischen 10 und 60 Zentimetern erreicht. Der Stängel ist einzeln oder zu mehreren und unverzweigt. Er ist einköpfig mit bis zu zwei Schuppenblättern. Die Laubblätter sind in einer grundständigen Rosette angeordnet und vielgestaltig länglich, ganzrandig bis fiederspaltig und von grasgrüner bis gräulichgrüner Farbe. Die Blätter sind bei den einzelnen Unterarten nicht bis sehr dicht behaart.
Die Art blüht von Juni bis Oktober, wobei die Blüten etwa von 5 bis 15 Uhr geöffnet sind. Die Blütenhülle erreicht einen Durchmesser von 12 bis 17 mm und besteht aus lanzettlichen, dunkelgrünen bis schwärzlichen Hüllblättern. Die eigentliche Blüte ist gelb und deutlich länger als die Hülle. Der Pappus ist schmutzig weiß oder bräunlich. Die innere Reihe ist fedrig, die äußere borstig.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 14.[2]
Die Art ist in Europa, in Westasien und im Kaukasusraum heimisch.[3] Sie wurde nach Nordamerika eingeschleppt. Dort kommt sie in Ontario, Connecticut, Kansas, New York, Ohio, Georgia und Pennsylvania vor.
Die nominotypische Unterart der Gattung kommt auf nährstoffreichem Grünland, auf Nasswiesen und auf Halbtrockenrasen vor. Die Pflanze findet sich oft an Weg- und Straßenrändern. Wichtige Begleitarten sind Gemeine Schafgarbe, Spitzwegerich oder Gewöhnliches Ruchgras. Die Unterart subsp. hyoseroides bevorzugt Kalkfelsen, Geröll- und Schutthalden. Hier sind wichtige Begleitarten Kalk-Blaugras, Huflattich oder Berg-Reitgras. In den Allgäuer Alpen steigt die Art in ihrer Unterart Leontodon hispidus subsp. montanus im Tiroler Teil auf der Rothornspitze bis zu 2300 m Meereshöhe auf.[4]
Der Steifhaarige Löwenzahn wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[5]
Innerhalb der Gattung ist es die Art mit der stärksten Variabilität. Sie ist jedoch nicht in allen ihren Verbreitungsgebieten gleich variabel; besonders variabel zeigt sich Leontodon hispidus im Alpen- und Voralpengebiet, wo er in zahlreiche Unterarten gegliedert wird.[6] Nach De Groot (1977) sind sie aber nur von geringer Stabilität. Diese Unterarten sind wahrscheinlich nicht genetisch fixiert, sondern wohl eher Standortmodifikationen. In Kulturversuchen zumindest erwiesen sich die meisten Merkmale als hochvariabel. Die einzige Ausnahme bildet wohl Leontodon hispidus subsp. hyoseroides (Rchb.) Murr, die vor allem hinsichtlich der Blattdicke und Form eine gewisse Konstanz aufweist. Die Abgrenzung von Leontodon hispidus subsp. hispidus und Leontodon hispidus subsp. glabratus beruht wohl ausschließlich auf der Dichte der Behaarung und ist mit äußerster Vorsicht zu betrachten.[7]
Es können folgende Unterarten unterschieden werden[8]:
Verglichen mit europäischen Aufsammlungen bieten Pflanzen aus dem vorderen Orient (Iran) ein wesentlich einheitlichere Bild. So fehlen kahle Formen völlig, die Pflanzen variieren in der Größe und in der Blattlänge. Den iranischen Pflanzen ist die Blattbehaarung mit zweistrahligen Haaren (Gabelhaare) eigen, was in Europa selten vorkommt.[10] Als einzige Varietät wird aus dem Nord-Iran die var. mazanderanicus Rech. mit besonders auffällig langschäftigen und kleinköpfigen Pflanzen anerkannt.
Die Wurzeln des Steifhaarigen Löwenzahns enthalten Inulin. In Kriegszeiten wurden diese als Kaffeeersatz genutzt. Die Pflanze wird von Vieh gerne gefressen, wobei die Zunge der Rinder die angedrückten Blattrosetten aufnehmen kann, den zähen Blütenschaft jedoch meist stehen lässt.[11]
Der Steifhaarige Löwenzahn (Leontodon hispidus), auch Gewöhnliches Raues Milchkraut, Rauer oder Rauher Löwenzahn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Leontodon (Löwenzahn) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Leontodon hispidus is a species of hawkbit known by the common names bristly hawkbit[1] and rough hawkbit.[2] It is native to Europe but can be found throughout North America as an introduced species.
It ranked first place among the "non-weed" perennials examined in a recent British study for meadow flora nectar productivity. Its production was almost twice as high as the best-ranking annual that was not considered a weed. Certain plants classed as weeds (including ragwort, bull thistle, and creeping thistle) produced the most nectar of all.[3]
Leontodon hispidus is a species of hawkbit known by the common names bristly hawkbit and rough hawkbit. It is native to Europe but can be found throughout North America as an introduced species.
It ranked first place among the "non-weed" perennials examined in a recent British study for meadow flora nectar productivity. Its production was almost twice as high as the best-ranking annual that was not considered a weed. Certain plants classed as weeds (including ragwort, bull thistle, and creeping thistle) produced the most nectar of all.
Leontodon hispidus es una especie de planta perteneciente a la familia Asteraceae.
Difiere de Leontodon autumnalis en tener hojas con pelos ahorquilados y aquenios con 2 filas de pelos, la externa plumosa, la interna simple. Capítulo solitario, que brota de un tallo no ramoso, amarillo-dorado, de 2,5-4 cm de diámetro, con flores externas anaranjadas o rojizas por debajo; capítulo inclinado antes de abrirse. Involucro lampiño o hirsuto. Especie muy variable. Florece en primavera y verano.
En toda Europa, excepto Islandia y Turquía. Ausente de muchas islas. Vive en prados con agua y en montañas.[1]
Leontodon hispidus fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 798. 1753[2]
Leontodon: nombre genérico que proviene de las palabras griegas leon = "león", y odons = "diente", en alusión a las hojas profundamente dentadas.[3]
hispidus: que significa cubierto de pelos largos y rígidos.[4]
Número de cromosomas de Leontodon hispidus (Fam. Compositae) y táxones infraespecíficos: 2n=14[5]
Kare seanupp (Leontodon hispidus) on korvõieliste sugukonna seanupu perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim.
Kare seanupp on kuni 40 cm kõrge. Ta meenutab veidi võilille – lehed tihedas lehekodarikus, süstjad, kuni 20 cm pikad, ebaregulaarselt sopilishambulised. Erinevalt võilillest on kogu taim kaetud karvadega. Varsi on tavaliselt mitu. Need on püstised, ilma lehtedeta, hargnenud. Enne õitsemist on pung längus, õitsemise ajal kollane õiekorv püstine, läbimõõt on kuni 3 cm. Pärast õitsemist valmivad pappused on hallikasvalgete lendkarvakestega, mis meenutavad võilille tupse ning mille abil taim paljuneb. Määramistunnuseks on ka seemnete lendkarvakeste pikkus: välimised on sisemistest 2–4 korda lühemad. Õitseb jaanipäevast hilissügiseni.
Kare seanupp kasvab mõõdukalt niisketel niitudel. Ta on Eestis suhteliselt laialt levinud.
Kare seanupp (Leontodon hispidus) on korvõieliste sugukonna seanupu perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim.
Kare seanupp on kuni 40 cm kõrge. Ta meenutab veidi võilille – lehed tihedas lehekodarikus, süstjad, kuni 20 cm pikad, ebaregulaarselt sopilishambulised. Erinevalt võilillest on kogu taim kaetud karvadega. Varsi on tavaliselt mitu. Need on püstised, ilma lehtedeta, hargnenud. Enne õitsemist on pung längus, õitsemise ajal kollane õiekorv püstine, läbimõõt on kuni 3 cm. Pärast õitsemist valmivad pappused on hallikasvalgete lendkarvakestega, mis meenutavad võilille tupse ning mille abil taim paljuneb. Määramistunnuseks on ka seemnete lendkarvakeste pikkus: välimised on sisemistest 2–4 korda lühemad. Õitseb jaanipäevast hilissügiseni.
Kare seanupp kasvab mõõdukalt niisketel niitudel. Ta on Eestis suhteliselt laialt levinud.
Kesämaitiainen (Leontodon hispidus) on asterikasvien (Asteraceae) heimoon, maitiaisten (Leontodon) sukuun kuuluva kasvilaji. Se muistuttaa paljolti Suomessa selvästi yleisempää sukulaislajiaan syysmaitiaista (Leontodon autumnalis). Sen lisäksi kesämaitiainen muistuttaa myös suunnilleen yhtä yleistä harjuhäränsilmää (Hypochaeris maculata) sekä selvästi edellistä harvinaisempaa liuskalehtihäränsilmää (Hypochaeris radicata).
Kesämaitiainen kasvaa noin 30 cm korkeaksi ja sen varsi on lehdetön sekä useimmiten karvainen tai joskus vaaleasuomuinen. Kesämaitiaisen lehdet ovat suikeat ja mutkalaitaiset tai jonkin verran epäsäännöllisesti liuskoittuneet sekä karkeakarvaiset. Kesämaitiaisen kukinnot ovat keltaisia mykerökukintoja, kuten syysmaitiaisellakin. Kesämaitiaisen mykeröt ovat noin 3 cm leveitä ja sijaitsevat yksittäin varsien päissä. Kesämaitiaisen hedelmä on soikea ja haivenellinen.[1]
Kesämaitiainen kasvaa kuivilla paikoilla, kuten niityillä, laidunmailla ja tienpientareilla. Suomessa kesämaitiainen on jokseenkin yleinen idässä, lähinnä Pohjois-Karjalassa, sekä paikoin muualla eteläisessä Suomessa[2]. Ahvenanmaalla, länsirannikolla, Pohjanmaalla, Kainuussa sekä Lapissa kesämaitiaista ei tavata juuri lainkaan[2]. Laji on kuitenkin melko yleinen Etelä-Ruotsissa[1].
Kesämaitiainen (Leontodon hispidus) on asterikasvien (Asteraceae) heimoon, maitiaisten (Leontodon) sukuun kuuluva kasvilaji. Se muistuttaa paljolti Suomessa selvästi yleisempää sukulaislajiaan syysmaitiaista (Leontodon autumnalis). Sen lisäksi kesämaitiainen muistuttaa myös suunnilleen yhtä yleistä harjuhäränsilmää (Hypochaeris maculata) sekä selvästi edellistä harvinaisempaa liuskalehtihäränsilmää (Hypochaeris radicata).
Kesämaitiainen kasvaa noin 30 cm korkeaksi ja sen varsi on lehdetön sekä useimmiten karvainen tai joskus vaaleasuomuinen. Kesämaitiaisen lehdet ovat suikeat ja mutkalaitaiset tai jonkin verran epäsäännöllisesti liuskoittuneet sekä karkeakarvaiset. Kesämaitiaisen kukinnot ovat keltaisia mykerökukintoja, kuten syysmaitiaisellakin. Kesämaitiaisen mykeröt ovat noin 3 cm leveitä ja sijaitsevat yksittäin varsien päissä. Kesämaitiaisen hedelmä on soikea ja haivenellinen.
Kesämaitiainen kasvaa kuivilla paikoilla, kuten niityillä, laidunmailla ja tienpientareilla. Suomessa kesämaitiainen on jokseenkin yleinen idässä, lähinnä Pohjois-Karjalassa, sekä paikoin muualla eteläisessä Suomessa. Ahvenanmaalla, länsirannikolla, Pohjanmaalla, Kainuussa sekä Lapissa kesämaitiaista ei tavata juuri lainkaan. Laji on kuitenkin melko yleinen Etelä-Ruotsissa.
Leontodon hispidus
Le Liondent hispide (Leontodon hispidus) est une espèce de plantes herbacées de la famille des Astéracées et du genre Leontodon.
Il dente di leone comune (nome scientifico Leontodon hispidus L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.[1][2]
Il nome del genere (Leontodon) deriva da due parole greche "leon" ( = leone), e "odous" ( = "dente") e si riferisce ai margini dentati delle foglie.[3] L'epiteto specifico (hispidus) è stato dato per la presenza di peli ispidi in varie parti della pianta (soprattutto sulle squame dell'involucro).[4]
Il binomio scientifico della pianta di questa voce è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum" del 1753.[5]
Habitus. La forma biologica è emicriptofita rosulata (H ros), ossia sono piante perenni, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e con le foglie disposte a formare una rosetta basale. Alcune parti della pianta sono provviste di latice. La maggior parte di queste piante sono ricoperte da peli stellati.[6][7][8][9][10][11][12][13][14][15][16]
Radici. Le radici sono secondarie da rizoma e sono di tipo fibroso.
Fusto.
Foglie. Le foglie sono disposte in rosetta basale ed hanno un portamento patente. La forma della lamina è variabile da oblanceolata a lineare-spatolata; il picciolo a volte è arrossato. I margini sono profondamente sinuoso-dentati fino a una forma del tipo pennatosetto. La larghezza massima è verso l'apice della foglia. La superficie è glabra oppure (raramente) ricoperta da peli semplici o biforcati. Dimensioni delle foglie: larghezza 1 - 2,5 cm; lunghezza 4 – 15 cm.
Infiorescenza. Le infiorescenze sono composte da singoli capolini per ogni stelo (gli scapi normalmente sono indivisi); hanno un portamento pendulo prima dell'antesi. I capolini sono formati da un involucro a forma cilindrica o campanulata composto da brattee (o squame) disposte in modo embricato su più serie all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori tutti ligulati. Le squame possono essere glabre o più o meno peloso-irsute; quelle esterne (da 10 a 12) hanno una forma lineare, quelle interne (da 12 a 16) sono più lanceolate. Il ricettacolo è nudo, ossia privo di pagliette a protezione della base dei fiori. Diametro del capolino: diametro 2 – 3 cm. Dimensioni medie dell'involucro: larghezza 7 – 13 mm; lunghezza 10 – 15 mm. Dimensioni delle brattee esterne: 1 – 3 mm. Dimensioni delle brattee interne: 6 – 10 mm.
Fiori. I fiori (da 30 a 50) sono tutti del tipo ligulato[17] (il tipo tubuloso, i fiori del disco, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). I fiori sono ermafroditi e zigomorfi.
, [C (5), A (5)], G 2 (infero), achenio[18]
Frutti. I frutti sono degli acheni con pappo piumoso. La forma dell'achenio è un po' ristretta all'apice; ha inoltre delle coste oscure percorse da deboli rugosità trasversali. Il pappo ha un colore brunastro-chiaro ed è formato da diverse setole disposte su due serie (quelle esterne sono più brevi). La piumosità delle setole è data dalla presenza di peli secondari persistenti fino alla maturità dell'achenio. Dimensione dell'achenio: 6 – 7 mm.
Dal punto di vista fitosociologico alpino l'entità di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[23]
Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[24]
Descrizione: l'alleanza Arrhenatherion elatioris fa riferimento a prati regolarmente falciati, almeno due volte l'anno (il loro abbandono conduce, spesso anche rapidamente, a fasi di incespugliamento), e concimati in modo non intensivo, su suoli relativamente profondi. Si tratta di comunità floristicamente ricche che sono distribuite dal fondovalle (alta pianura) ai 1000 (1500 m sui pendii soleggiati). L'alleanza Arrhenatherion elatioris è distribuita in Italia settentrionale, nell'Europa centrale atlantica e nelle aree alpine e caucasiche.[25]
Specie presenti nell'alleanza: Arrhenatherum elatius, Achillea roseo-alba, Lolium perenne, Lolium multiflorum, Bromus hordeaceus, Trifolium pratense, Dactylis glomerata, Daucus carota, Poa pratensis, Poa sylvicola, Poa trivialis, Holcus lanatus, Phleum pratense, Anthoxanthum odoratum, Trisetum flavescens, Taraxacum officinale, Pastinaca sativa, Medicago lupulina, Plantago lanceolata, Leontodon hispidus, Ranunculus acris, Ranunculus bulbosus, Salvia pratensis, Pimpinella major e Rumex acetosa.
Altre alleanze per questa specie sono:[24]
La famiglia di appartenenza di questa voce (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) probabilmente originaria del Sud America, è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23.000 specie distribuite su 1.535 generi[26], oppure 22.750 specie e 1.530 generi secondo altre fonti[27] (una delle checklist più aggiornata elenca fino a 1.679 generi)[28]. La famiglia attualmente (2021) è divisa in 16 sottofamiglie.[1][13][14]
Il genere Leontodon contiene circa 40 specie, 15 delle quali sono presenti nella flora spontanea italiana.
Il genere di questa voce appartiene alla sottotribù Hypochaeridinae della tribù Cichorieae (unica tribù della sottofamiglia Cichorioideae). In base ai dati filogenetici la sottofamiglia Cichorioideae è il terz'ultimo gruppo che si è separato dal nucleo delle Asteraceae (gli ultimi due sono Corymbioideae e Asteroideae).[1] La sottotribù Hypochaeridinae fa parte del "quarto" clade della tribù; in questo clade è posizionata nel "core" del gruppo , vicina alle sottotribù Crepidinae e Chondrillinae.[14]
Il genere di questa voce, nell'ambito della sottostribù occupa il "core" del gruppo, e con i generi Picris e Helminthotheca formano un "gruppo fratello". Ricerche recenti hanno dimostrato che il genere Leontodon nella delimitazione tradizionale è polifiletico. La sezione Thrincia insieme ai generi Picris e Helminthotheca formano una politomia, mentre le due sezioni Leontodon e Asterothrix formano un "gruppo fratello" monofiletico.[15][29]
La specie di questa voce appartiene alla sezione Leontodon: questa sezione comprende soprattutto specie europee e anatolico-caucasiche. Il portamento tipico è rappresentato da capolini singoli su steli semplici senza foglie; queste piante, inoltre, hanno un fittone obliquo o trasversale, ramificato e troncato; tutti gli acheni sono simili più o meno muricati (tubercolati) e sempre senza brevi peli rigidi all'apice. Il numero cromosomico predominante di base è x = 7.[15]
I caratteri distintivi per la specie di questa voce sono:[16]
Il numero cromosomico di L. hispidus è: 2n = 14[9][16][30].
La specie di questa voce è polimorfa. I caratteri più soggetti a variabilità sono la forma delle foglie e la pelosità delle brattee dell'involucro. In Italia frequentemente si possono individuare gruppi isolati di Leontodon hispidus con determinate caratteristiche che potrebbero essere scambiati per sottospecie o addirittura specie diverse, che però ad un esame più approfondito si rivelano solo delle varietà locali. L'associazione delle varietà con peli ispidi con stazioni aride e viceversa varietà glabre con stazioni umide non è stata mai dimostrata in modo definitivo; in molti casi uno stesso individuo presenta foglie glabre in giovinezza e foglie ispide in maturità.[6]
Di seguito vengono elencate alcune sottospecie:[2]
Nella "Flora d'Italia", per questa specie, sono indicate alcune sottospecie non riconosciute da tutte le checklist:[31]
Altre sottospecie:[15]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. La tabella seguente elenca alcuni tra i sinonimi più frequenti:[2]
Sinonimi della sottospecie hastilis
Sinonimi della sottospecie hispidus
Sinonimi della sottospecie montanus
Questa pianta può facilmente essere confusa con la specie Taraxacum officinale Weber. Le differenze più rilevanti sono nel pappo: il pappo del "taraxacum" è formato da peli semplici (non piumosi); e nelle squame dell'involucro: nel "taraxacum" le squame esterne sono ribattute verso il basso.
Secondo la medicina popolare il dente di leone comune può essere usato per la seguente proprietà medicamentosa:[34]
In ambiente domestico le radici torrefatte di questa pianta possono essere usate come surrogato del caffè.[7] Altre parti commestibili sono le foglie (cotte o crude se giovani).[34]
Il dente di leone comune in altre lingue è chiamato nei seguenti modi:
Il dente di leone comune (nome scientifico Leontodon hispidus L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.
De ruige leeuwentand of wilde leeuwentand (Leontodon hispidus L.) is een vaste plant, die behoort tot de composietenfamilie en staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en matig afgenomen. De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 15 tot 40 cm hoog, vormt een wortelrozet en heeft een wit behaarde, onvertakte stengel. De plant vormt oppervlakkige, kruipende wortelstokken. De wortelbladeren zijn langwerpig, veervormig bochtig gelobd tot gespleten en kaal of hebben gegaffelde haren. De bladsteel is gevleugeld.
De ruige leeuwentand bloeit van juni tot de herfst met gele bloemen. De randbloemen hebben meestal aan de onderzijde een blauwgrijze of roodachtige streep. De alleenstaande 2 tot 4 cm brede hoofdjes zijn voor de bloei geknikt. De behaarde omwindselblaadjes zijn 11 tot 15 mm lang.
De vrucht is een 2 - 4 mm lang, donkerbruin, recht nootje. De vrucht heeft een tweerijige pappus, die uit haren bestaat, waarvan de buitenste rij haren fijn getand zijn en de binnenste geveerd.
De plant komt voor tussen het gras op matig vochtige, kalkhoudende grond.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Leontodon hispidus op Wikimedia Commons. De ruige leeuwentand of wilde leeuwentand (Leontodon hispidus L.) is een vaste plant, die behoort tot de composietenfamilie en staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en matig afgenomen. De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 15 tot 40 cm hoog, vormt een wortelrozet en heeft een wit behaarde, onvertakte stengel. De plant vormt oppervlakkige, kruipende wortelstokken. De wortelbladeren zijn langwerpig, veervormig bochtig gelobd tot gespleten en kaal of hebben gegaffelde haren. De bladsteel is gevleugeld.
De ruige leeuwentand bloeit van juni tot de herfst met gele bloemen. De randbloemen hebben meestal aan de onderzijde een blauwgrijze of roodachtige streep. De alleenstaande 2 tot 4 cm brede hoofdjes zijn voor de bloei geknikt. De behaarde omwindselblaadjes zijn 11 tot 15 mm lang.
De vrucht is een 2 - 4 mm lang, donkerbruin, recht nootje. De vrucht heeft een tweerijige pappus, die uit haren bestaat, waarvan de buitenste rij haren fijn getand zijn en de binnenste geveerd.
De plant komt voor tussen het gras op matig vochtige, kalkhoudende grond.
Multimedia w Wikimedia Commons Brodawnik zwyczajny (Leontodon hispidus L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny astrowatych. Występuje w prawie całej Europie oraz na Kaukazie, w Iraku, Iranie i Turcji[2]. W Polsce jest pospolity na niżu i w górach.
Bylina. Kwitnie od maja do lipca/sierpnia. Porasta łąki, żyzne gleby. Rośnie do wysokości 2000 m n.p.m. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Thlaspietea rotundifolii i Molinio-Arrhenatheretea[3].
Liście i kwiaty są jadalne.
Brodawnik zwyczajny (Leontodon hispidus L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny astrowatych. Występuje w prawie całej Europie oraz na Kaukazie, w Iraku, Iranie i Turcji. W Polsce jest pospolity na niżu i w górach.
Leontodon hispidus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 798. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Leontodon hispidus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 798. 1753.
Sommarfibbla (Leontodon hispidus) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Sommarfibbla.
Leontodon hispidus là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Leontodon hispidus là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Leontodon hispidus L., 1753
Кульба́ба щети́нистая, или Кульбаба шершаволи́стная, или Кульбаба шершавая[2] (лат. Leóntodon híspidus), — многолетнее травянистое растение, вид рода Кульбаба (Leontodon).
Луговое растение с ярко-жёлтыми цветками, собранными в одиночные корзинки на безлистном цветоносе, с лопастными листьями, обычно шероховатое от звёздчатых волосков.
Многолетнее травянистое растение с ветвистым корневищем, образующим розетки листьев и безлистный цветонос 10—60 см высотой, покрытый многочисленными простыми и 2—3-конечными жестковатыми волосками.
Листья в прикорневой розетке, 3—35 см длиной и 0,3—4 см шириной, жёлто-зелёные, с бледной средней жилкой, обратноланцетные или линейно-обратноланцетные, выемчато-зубчатые по краю до перисто-лопастных, клиновидно суженные в крылатый черешок. Поверхности пластинки покрыты обыкновенно довольно многочисленными простыми и 2—3-конечными жестковатыми волосками, редко голые.
Корзинки 2,5—4 см в диаметре, одиночные на безлистном стебле, до раскрывания поникшие. Обёртка многорядная, листочки её черепитчато налегающие, прижатые, внешние — иногда слабо отогнутые, 5—15 мм длиной, линейно-ланцетные, покрытые многочисленными простыми и 2—3-конечными волосками, изредка голые. Цветки все язычковые, золотисто-жёлтые, краевые — с внешней стороны оранжевые или красноватые, редко серовато-фиолетовые. Рыльца жёлтые.
Плоды — семянки светло-коричневого цвета, веретеновидные, 5—8 мм длиной, с многочисленными продольными рёбрами и поперечными бороздами, с двурядным грязно-белым хохолком 9—11 мм длиной.
Преимущественно европейское растение, заходящее на Кавказ и в Иран. В России распространено по всей Европейской части.
Кульба́ба щети́нистая, или Кульбаба шершаволи́стная, или Кульбаба шершавая (лат. Leóntodon híspidus), — многолетнее травянистое растение, вид рода Кульбаба (Leontodon).
Луговое растение с ярко-жёлтыми цветками, собранными в одиночные корзинки на безлистном цветоносе, с лопастными листьями, обычно шероховатое от звёздчатых волосков.
